úterý 27. října

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Politická nezávislost Rady České televize:
  • Místopředseda Rady ČT Vladislav Kučík kandiduje za sociální demokraty do komunálního úřadu v Praze 2! (Tomáš Pecina) Sdělovací prostředky:
  • O předpojatosti novinářů, aneb Už jste přestal bít svoji ženu? (Milan Šmíd)
  • Lidové noviny známkují vládu, známkujme Lidové noviny (Ivan Vágner)
  • Všichni novináři nejsou špatní, viz Alexander Kramer (Marie Lipoldová) Ministr zemědělství Jan Fencl:
  • Ministr zemědělství Jan Fencl zastává mnoho funkcí v soukromém sektoru a je i členem Agrární komory! Projevy českého prezidenta:
  • Solidarita s trpícími: Havlovo dilema (Jiří Jírovec) NAFTA, EU a ČR:
  • Ještě jednou k argumentaci Táni Zajícové (Petr Paleta) Postoje v ČR a v zahraničí:
  • Český internet - ostrůvek ztracený v oceánu? (ROZŠÍŘENO V ÚTERÝ ODPOLEDNE (Vratislav Kuška) Děti Země:
  • Primátor Jan Koukal upřednostňuje v Praze automobily Češi v Americe a dvojí občanství:
  • Jiřina Fuchsová žádá prezidenta Havla o rychlou restituci svého majetku, do 28. října 1998

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • The weekly English-language electronic NEW PRESENCE, edited by Andrew Stroehlein, is here.
  • Zde je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

    Co je nového v České republice

    Zdeněk Šámal umlčel Janu Bobošíkovou

    From:

    Date: Tue, 27 Oct 1998 07:19:54 +0100

    Vážený pane Čulíku, možná by vás zajímalo, že mám písemný zákaz moderovat, natáčet šoty a chodit na porady, podepsaný panem Šámalem.

    To vše pro mé názory v tisku.

    S pozdravem,

    Jana Bobošíková


  • Odchod moderátorky Jany Bobošíkové z České televize. Upozorňuji na rozsáhlý a závažný exkluzívní rozhovor s Janou Bobošíkovou, který vyšel v pátečním čísle Britských listů. Bobošíková v něm svědčí o znepokojujícím stavu redakce zpravodajství této veřejnoprávní instituce a vysvětluje, proč se rozhodla odejít.

  • Česká vláda zamítla návrh lidoveckých poslanců Jiřího Karase a Pavla Tollnera, který měl odstranit ze zákona o mimosoudních rehabilitacích podmínku státního občanství při účasti na restitucích. Místopředseda Rychetský se odvolal na sedmiletou platnost zákona a poslaneckému návrhu vytkl, že neřeší, kdo by měl věc, která již byla jednou vydána, znovu vydat restituentům bez českého občanství.

  • Prezident Václav Havel naznačil, že byl v případě aféry s bývalým vídeňským starostou Helmutem Zilkem, který měl dostat 28. října vyznamenání, o němž však uvedl deník Sueddeutsche Zeitung, že spolupracoval s Stb, vydírán blíže nespecifikovanými kruhy z České republiky. Redaktor listu Sueddeutsche Zeitung Peter Brod (bývalý reportér českého vysílání BBC a českého vysílání Svobodné Evropy) podle Havla postavil vedoucího prezidentské kanceláře Ivana Medka před rozhodnutí, zda má deník otisknout dokumenty o Zilkově spolupráci s Stb až 28.října v den udělování vyznamenání, či zda stáhnout Zilkovo vyznamenání, a tím Havla poškodit. V prvním případě by tak byl podle Havla "pošpiněn stát", ve druhém pak by se prezident jevil jako "podivný člověk, který chvíli chce někomu dát řád a chvíli nechce". - Nevím, jestli to není od Václava Havla trochu přemrštěná reakce. No tak by vyšlo najevo, že odekorovaný Zilk byl agentem a řád by mu byl s omluvami zase odejmut, to by nešlo? - Trapas by to byl přece pro Zilka, nikoliv pro prezidentskou kancelář. Skutečně je to především trapné pro Zilka, že by si klidně řád nechal udělit, ačkoliv věděl, že má kostlivce ve skříni. Havel přece nemůže být dost dobře viněn z utajované historie lidí, které mu někdo navrhne, aby je vyznamenal. V postkomunistickém chaosu se asi nedá předpokládat, že prezidentská kancelář ví všechno. (Jacísi novináři se z Prahy dotazovali, jestlipak taky britská královna, než dává někomu vyznamenání, předem lustruje kandidáty. Absurdní představa...)

  • Vláda posílí o sto miliónů korun finanční prostředky na státní půjčky pro občany, kteří přišli o svůj byt v důsledku povodní. Tyto prostředky budou čerpány ze státních financí převedených do státního rozpočtu v letošním roce pro pomoc na následky povodní. V roce 1997 bylo na povodňové půjčky vyčleněno 500 miliónů korun, ale do letošního 13.srpna bylo vyčerpáno 508 miliónů Kč.

  • Vláda rozdělí ČR na osm celků, uvedl místopředseda Pavel Rychetský, aby mohla ČR získávat z EU dotace ze strukturálních fondů Evropské unie. Základní stupeň je obec, druhý stupeň je pro dotace EU nejdůležitější: "Praha, střední Čechy, jihozápad, severozápad, severovýchod, jihovýchod, střední Morava a Ostravsko." První stupeň bude celá ČR.

  • Vláda přiznala, že neumí vystupovat ve sdělovacích prostředcích, tvrdí však, že odvádí dobrou práci. Premiér Zeman po prvních sto dnech u moci uvedl, že jeho vláda udělala řadu konkrétních věcí, např. ve mzdové sféře, v platech učitelů, zdravotníků, silničářů a dalších profesních skupin, pomohl při povodních ve východních Čechách a zachránila některé nemocnice a školy. Úspěchem byla také příprava návrhu návrhu státního rozpočtu, které se blíží "úspěšnému završení", řekl Zeman. Poukázal také na  přípravu legislativního plánu vlády do roku 2002 a na to, že od 1.listopadu "vyjede na trať 110 nových vlaků".

  • Upozornění. Množství příspěvků a reakcí, které přišly minulý týden, zveřejňujeme v Britských listech postupně. Autorům a čtenářům děkujeme za strpení. JČ

  • Přestože ministr kultury Pavel Dostál tento postoj kritizuje, generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Tento jeho postoj schvaluje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list".

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.


    Politická nezávislost Rady České televize:

    Místopředseda Rady ČT Vladislav Kučík kandiduje za sociální demokraty do komunálního úřadu v Praze 2!

    Tomáš Pecina

    Dozvěděl jsem se, že místopředseda Rady České televize Vladislav Kučík kandiduje na prvním místě sociálně-demokratické kandidátky do obecního zastupitelstva městské části Praha 2 (leták).

    Přeji panu Kučíkovi úspěch ve volbách a věřím, že jako komunální politik bude moci ještě účinněji než dosud prosazovat v Radě ČT nezávislost veřejnoprávní televize na politických stranách.

    Mimochodem, zákon o ČT pouze zakazuje členům Rady zastávat funkce v politických stranách, což, přísně vzato, kandidatura do městského zastupitelstva není. Je to podobné jako s Koženého peněžní linkou Praha-Nassau nebo s Neffovým tunelem do Mladé fronty: zákon porušen nebyl, ale kdo se podobné věci dopustí, měl by ve slušné společnosti doživotně pozbýt statutu džentlmena.

    T.P.


    O předpojatosti novinářů

    aneb

    Už jste přestal bít svoji ženu?

    Milan Šmíd

    Zemanovy opakované výpady proti novinářům poskytly téma, které médiím vydrželo dokonce déle než skandalizující informace o prezidentském páru, déle než Havlovy doktoráty v Británii nebo komentování slovní přestřelky mezi první dámou a duchovním pastýřem našich Nováků. A tak po celý týden nebylo snad jediného dne, kdy by se vztah mezi současnou vládou a novináři neprobíral, což vyvrcholilo v nedělních diskusních pořadech všech našich televizí.

    Nechci je komentovat, předpokládam, že to zítra, tj. v pondělí 26.10. učiní jiní a lépe. Já tohle píšu v neděli. On si už někdo smlsne na šlapání sociálně demokratických slonů v porcelánu, mám na mysli např. Roučkův úlet ve věci požadovaného zveřejňování novinářských platů soukromého podniku MF DNES, nebo Baštovo tázání: my politici máme mandát svých voličů, ale kdo zvolil vás novináře? (V lednu 1969 jsem tohle slyšel od dr. Husáka, ale abych ministru Baštovi příliš nekřivdil, takhle se ptal i Lech Walesa, když se stal polským prezidentem, podobně se ptal i Václav Klaus, on se takhle táže v podstatě každý, kdo je u moci a komu novináři lezou na nervy.)

    Na druhé straně, ani ti novináři pozvaní do ČT příliš nezářili, mám na mysli speciálně pana Nováčka, který Zemanovi a jeho vládě nejvíce vyčítal vlastně jenom to, že u ní postrádá "intimní pouto komunikace mezi politikem a novinářem" (citováno doslova - já to pochopil tak, že "novinář" rovná se pan Nováček z Týdne).

    Přes všechno výše řečené a při vědomí toho, že novináři se proti Zemanovým výrokům - zvláště ve věci paušalizování - ozývají právem, dovolím si zastat se politiků v tom smyslu, že i já si myslím, že naši novináři jsou neprofesionální a zjevně podujatí. Každý den mi o tom přináší nové důkazy.

    Ta podujatost bývá už v expozici tématu, která nedává šanci jinému názoru, než je ten novinářův. Na otázku "Už jste přestal bít svoji ženu?" totiž nelze pozitivně odpovědět. Odpověď "ano" i "ne" vás kvalifikuje jako násilníka a když začnete vysvětlovat, že jste se své ženy nedotkl ani křivým slovem, stejně na vás ulpí podezření, že se jenom vymlouváte.

    Problém nepředpojatého novináře je problémem trvalým a víceméně objektivním. Nepředpojatý novinář je v podstatě idealizovaný cíl, fikce, neboť každý z nás má nějaké zkušenosti, ideologické nebo politické stanovisko, ať ho potlačuje sebevíc. Přesto si myslím, že podujatost řady českých novinářů přesahuje běžnou normu a sám pro sebe jsem si vyčlenil tři kategorie a tři příčiny této nekritické podujatosti.

    1. Novinář je zaujat emocionálně proti osobě, skupině osob, názorovému proudu, takže bere v úvahu, případně je schopen vidět, pouze taková fakta a takové intrerpretace skutečnosti, které tyto osoby staví do co nejhoršího světla. Ať se na mne redaktoři Respektu nezlobí, ale po přečtení Fendrychových deníků všechno, co bude nést podpis tohoto muže a co bude věnováno tématu sociální demokracie, ztrácí pro mne relevanci objektivně poskytnuté informace. Totéž dneska cítím i u každé reportáže Tomáše Smrčka v TV NOVA, neboť ve mně hlodá červ pochyb - na čí objednávku bylo právě toto téma vytaženo na světlo světa.

    Naštěstí případů číslo jedna není mnoho a jsou snadno identifikovatelné, mají za sebou většinou radikální, radikalizující, ne-li přímo extrémistickou žurnalistickou minulost. Pan Kohout z Nadorazu může posloužit jako jeden z více příkladů.

    2. Novinář si vykládá svoji roli hlídacího psa demokracie tak, že musí šlapat na paty vládě při každém kroku a za každou cenu. A tak jí a priori podsouvá ty nejhorší úmysly a v jakémkoli sporu se staví proti ní, bez ohledu jestli jde o vládu pravicovou nebo levicovou.

    Omyl novináře spočívá v tom, že špatně pochopil svoje zadání, které není v tom být proti-vládní, ale být pro-veřejný, zastávat veřejný zájem. Novinář nemá být proti jakékoli autoritě, ale proti takové autoritě, která svoji funkci špatně plní nebo svoji moc zneužívá.

    A tak dochází k tomu, že namísto toho, aby novinář ve veřejném zájmu podpořil iniciativu Koukalova magistrátu, která by měla oddělit taxikářská zrna od taxikářských plev, tak apriori zesměšňuje požadované testy, vytrhává z kontextu některé otázky a naznačuje, že to stejně k ničemu nepovede.

    Namísto toho, aby se novinář pokusil najít v akci Čisté ruce racionální jádro, očistil ji od předvolebního balastu a tlačil sociálnědemokratickou vládu k tomu, aby to rozumné, co by se v této akci dalo najít, bylo uvedeno do života, tak ji od samého začátku zpochybňuje a předem předpovídá její krach. Kdo si v tomto i výše uvedeném taxíkářském případu mne ruce a tiše se směje, je snad jasné.

    Protivládnost nabývá až takové paradoxní podoby, kdy média kritizují ministry Grulicha a Dostála - tedy vládu - za to, že nebyli ochotni čekat na ekologické aktivisty, kteří se nedostavili včas na jednání poté, co ministři přistoupili na všechny jejich požadavky ve věci termínu a místa rozhovorů. Já osobně si myslím, že ten odchod byl zcela na místě, přinejmenším jako lekce ve slušném vychování.

    Já nežádám přimhuřování očí nad činy politiků, ať už jsou z pravé nebo levé části politického spektra, jenom si myslím, že by ta kritika měla být věcná a měla by jít o něco více do hloubky.

    Jeden příklad za všechny. Kolikrát při návrhu státního rozpočtu média a novináři ironicky komentovali pronikavě zvýšené výdaje na úřad vlády, ačkoliv ta položka má racionální zdůvodnění - harmonizaci našeho práva s legislativou EU, což je úkol obrovský a zanedbaný, jenž potřebuje podpořit prostředky a lidmi. Poslání novináře podle mého názoru není v tom křičet do světa - podívejte, jiným ubírají, sobě přidávají, zkrátka plýtvají. Novinář hodný svého jména by spíše začal obíhat ministerstva, ponořil se do čísel a statistik státní správy a snažil by se najít důkazy o tom, že kdyby se naše bobtnající státní správa přeorganizovala, že by se ten problém dal možná řešit i jinou cestou. Ano, pokud by takové důkazy novinář našel, pak by měl plné právo na vládu zaútočit. Jenomže to by chtělo čas, práci, námahu...

    Aktéry výše uvedených případů se stávají zvláště mladí ambiciozní nositelé tornister s maršálskými holemi, podle jejichž názoru je kvalita žurnalistiky měřitelná mírou její kritičnosti. A kdo by se nechtěl vyprofilovat na nějaké svojí malé české pseudogate?

    3. Novinář je přesvědčen o tom, že je nositelem pravdy, a že věci musí ovlivňovat tak, aby se hýbaly tím "správným" směrem. Neznám lepší příklad v tomto ohledu než je Jiří Leschtina z MF DNES. Jeho oponenti mu předhazují bezpáteřnost a převlékání kabátů. Naproti tomu já si myslím, že on je naopak ve svých postojích velice konzistentní. On zkrátka dobře VĚDEL, že Klaus a ODS dělají po roce 1992 dobrou politiku a bylo je třeba podpořit. A on také DOŠEL K POZNÁNÍ, že politika Klause přestala být dobrá a proto stejně jednostranně, jako dříve Klause hájil, stejně jednostranně ho začal odsuzovat.

    A takových novinářů, kteří již předem a NAPROSTO JISTĚ vědí, co je správné a co je špatné, lze najít všude dost a dost, i tady, na Internetu. Ať se na mne Jan Čulík a Tomáš Pecina nezlobí (já si totiž jejich práce vážím, zvláště co do vyhledávání zdrojů a uvádění je ve známost internetové veřejnosti), ale jejich poslední dva rozhovory (s Janem Jirákem a s Janou Bobošíkovou) obsahují vícero otázek typu "už jste přestal bít svoji ženu?", tj. tázající má jasno, jak se věci mají, a chtějí jen, aby jim to dotazovaný potvrdil (Bobošíková se musela proti položeným otázkám ohradit dvakrát, Jirák se musel bránit téměř permanentně a Pecinovy otázky byly nakonec delší než odpovědi).

    Těsně po listopadu 89, 4. až 7. dubna 1990, zorganizovalo Evropské sdružení pro mezinárodní spolupráci EUREG společně s Koordinačním centrem OF v Praze konferenci "Československo v demokratické Evropě", na níž promluvili experti z celé Evropy o tom, jak to chodí v demokratických politických strukturách. Často se vracívám ke sborníku z této konference, kde k problematice médií promluvili Robin Oakley, tehdy z deniku Times, nyní z televize BBC, a Peter Voss z veřejnoprávní německé ZDF. Právě Peter Voss se zde zamýšlel nad tím, co je to objektivita, vyváženost a jaké nebezpečí představuje ideologické myšlení v žurnalistice. Kéž by si následující řádky z jeho projevu přečetli ti, kteří TAK DOBŘE VĚDÍ, kde je pravda a kde je lež, a kteří vystupují nikoli jako žurnalisté, ale jako apoštolové svých vlastních pravd.

    Milan Šmíd


    Sborník konference "Československo v demokratické Evropě", vydalo KC OF Praha 1990, str. 217-221, (překlad Jiří Hejlek):

    Politické a ideologické myšlení

    Nakonec se nám tu objevuje etický problém funkce ideologického myšlení v publicistice. Vždyť stranění právu proti bezpráví vychází z předpokladu, že jsme si odpověděli na otázku po pravdě, že vidíme skutečnost "správně", že morální předpoklady našeho usuzování jsou naprosto správné a že jsou obecně závazné. A kdo se takovému nároku vzpírá, ten se tím okamžikem vystavuje podezření z oportunismu, nebo dokonce z cynismu. Bude se mu předhazovat, že zjevně odmítá "přesvědčovat lidi", nechce bojovat za spravedlnost, a dokonce pochybuje o tom, v čem spravedlnost obecně i v jednotlivých případech spočívá.

    Otázku pravdivosti ve sdělovacích prostředcích proto koneckonců nelze oddělit od otázky základních hodnot demokratické a svobodné společnosti. Dají se určité základní hodnoty - svoboda, rovnost, solidarita - navzájem ztotožnit a uskutečnit? A spočívá v této jejich shodě realizace spravedlnosti a lidské důstojnosti a tím i obsahová náplň demokracie? Nebo existují i mezi základními hodnotami, například svobodou a rovností, zřejmé rozpory? Totiž rozpory ve smyslu neodstranitelných konfliktů společenských cílů, jež se v zásadě nedají řešit, ale vyžadují si stále nového a nového vyrovnávání? V tom případě by sama pluralita byla pro společnost rozhodující základní hodnotou.

    Pak by totiž záleželo především na tom, aby se zásady a hodnoty humánní společnosti, jejichž vzájemný vztah není nikdy definován s konečnou platností a musí být znovu a znovu vyvažován, odvolávaly na tu nejzákladnější hodnotu, na samu humanitu.

    Jednotlivé hodnoty jako "svoboda" a "rovnost" se ve skutečnosti nedají uskutečnit absolutně; naopak, vzájemně si odporují, doplňují se a konkurují si. Navzájem se vylučují co do své absolutní relaizace a zároveň jedna druhou potřebuje. Absolutní svoboda vylučuje dokonalou rovnost a naopak....

    Lze to vidět ve všech oblastech lidského soužití, v oblasti vzdělávání, v hospodářské a sociální politice, ve zdravotnictví, v právním řádu. Povinná školní docházka, která má pomocí vzdělání vyrovnat rozdíly mezi lidmi nebo alespoň mezi jejich společenskými šancemi, porušuje svobodu dětí i rodičů.

    Svoboda a rovnost jsou dvěma póly spravedlnosti - to znamená, že spravedlnost se musí vždy znovu a znovu nastolovat vzájemným vyrovnáváním svobody a rovnosti. Jsou to hodnoty relativní co do své omezené platnosti v konkurenci s jinými hodnotami a absolutní co do své nutnosti...

    Absolutno, tak jak se s ním setkáváme v ideji lidské důstojnosti, kterou Immanuel Kant vyjádřil v požadavku, aby člověk nikdy nebyl člověku pouhým prostředkem, nýbrž vždy zároveň účelem, takové absolutno se nedá bezprostředně politicky uskutečnit. Z hlediska tohoto Kantova absolutního požadavku, který není z ničeho jiného racionálně odvoditelný, ale je nábožensky odůvodnitelný, je třeba vždy znovu určovat hierarchii našich politických principů, našich základních hodnot.

    Ideologické myšlení je v podstatě - a to v protikladu k myšlení žurnalistickému a ostatně i politickému - pokusem odstranit ze světa tento základní problém pomocí radikální absolutizace jediného principu a tím znásilnění člověka.

    Šance pro pravdu: pravdomluvnost

    Publicistika, která není "objektivní", ale o objektivitu usiluje (P.V. v předchozím textu říká, že objektivitu, neboli věrné zobrazení skutečnosti, lze zprostředkovat vždy jen subjektivně - pozn. mš), a proto má vztah k hodnotám a k demokracii, se může odvolávat na německého klasika Gottholda Ephraima Lessinga, který pravdu přiřkl pouze Bohu, zatímco nám lidem určil jen nikdy neustávající úsilí o dosažení pravdy. Může se také inspirovat velkým německým sociologem Maxem Weberem, vynikajícím analytikem, který ideologie relativizoval. "Bezhodnotovost" je pro něj sice předpokladem každého vědeckého zkoumání politiky, přesto však od vědce požaduje intelektuální poctivost - a pro nás žurnalisty platí v podstatě totéž. Náš příkaz zní: pravdomluvnost.

    O pravdomluvnost jde právě proto, že víme, že jednotlivý žurnalista, zvláště v obdobích světonázorové polarizace, nemůže své subjektivní úsudky a předsudky jednoduše odložit v šatně svého nakladatelství nebo veřejné instituce, která ho zaměstnává, že do své práce volky nevolky vnáší svou specifickou tendenci, a že hranice mezi "kriticky angažovaným" a předsudky zatíženým líčením faktů je plynulá.

    Blížilo by se kvadratuře kruhu, kdyby některý žurnalista chtěl ve svém individuálním vědomí nastolit onu rovnováhu, která dává šanci pravdě teprve až v živých diskusích, plných argumentů a protiargumentů... To, zda pravda má šanci, přirozeně nezávisí pouze na osobní pravdomluvnosti každého žurnalisty. Závisí to na celkové struktuře sdělovacích prostředků, ale i na všeobecné schopnosti vést ve společnosti i ve sdělovacích prostředcích dialog, na klimatu ve vydavatelstvích, studiích a redakcích, na jejich personálním složení.

    Jde o schopnost a ochotu navzájem se korigovat jak v jednotlivých redakcích, tak v rámci celkové struktury sdělovacích prostředků. Ta musí představovat systém, který je schopen znovu a znovu korigovat sebe sama. Všechno záleží na jeho otevřenosti, mnohotvárnosti a možnosti svobodného rozvoje."


    Lidové noviny známkují vládu, známkujme Lidové noviny

    Ivan Vágner

    Lidové noviny daly v pondělí Zemanově vládě k jejich sto dnům jakési školní vysvědčení. Vzhledem k tomu, že LN samy v oněch sto dnech nedodržovaly etiku novinářské práce, dovoluji si dát podobné vysvědčení za uplynulých sto dnů jim:

    Vysvědčení

    Lidové noviny (vybrané předměty)

    1. Objektivita zpravodajství v oblasti domácí politiky - 5

    Zdůvodnění: Tendenční zpravodajství, které se zaměřuje pouze na dílčí a předběžné informace, navíc zjevně stranické. Neprovádějí hloubkovou analýzu ekonomických důvodů kroků státních orgánů. Kritizují častěji úmysly než výsledky. Zcela neadekvátní prostor věnují konfrontačním výrokům reprezentantů domácí politiky, kteří díky tomu využívají LN jako manévrovací mediální prostor.

    2. Přesnost a rychlost zpravodajství v oblasti zahraniční politiky - 2

    Zdůvodnění: zaměřují se na základní a pro občany ČR zásadní ohniska konfliktů ve světě, snížená známka je proto, že přílišnou pozornost (až několikanásobnou ve srovnání s ostatními materiály) věnují těm událostem, které nesou bulvární náboj (např. Clintonův skandál, letecké katastrofy atd.)

    3. Ekonomické zpravodajství - 3 minus

    Zdůvodnění: Neujasněná koncepce a nevyváženost informování o jednotlivých oblastech. Převaha agenturních informačních materiálů nad vlastními rešeršemi. Záběr pohledu není určován reprezentativním vzorkem respondentů (např. finančních analytiků), ale jejich kontaktní dostupností (a tedy i ochotou vypovídat).

    4. Publicistika - 2

    Zdůvodnění: Přes tendenčnost, která zde panuje díky stavu ve zpravodajství, je třeba vyzvednout prostor a šíři záběru, kterou LN ponechávají různým názorům. Tyto názory však bohužel nejsou utříděny a doplněny stejně silnými stanovisky komentátorů listu. Cenné je, že dávají velký prostor rozhovorům s významnými reprezentanty domácí politiky, ekonomiky a kultury.

    5. Nadstandardní informace (přílohy) - 2 minus

    Zdůvodnění: Přes neujasněnost, nekoncíznost a povrchnost je třeba ocenit rozsah a nelukrativnost řady témat v přílohách. Tato známka je nadsazena, ale to jen proto, že standard těchto "okrajových" témat není bohužel zatím ani v jiných listech na výrazně vyšším stupni.

    6. Standard novinářské práce - 4 minus

    Zdůvodnění: Nestoudná sebechvála, zvýrazňování skutečných i jen domnělých křivd redaktorů LN, míchání bulváru a serióznosti, zneužívání emocionálních témat a symboliky, povrchnost informací.

    Celková známka Lidových novin: 3 minus

    Pozn.: O serióznosti LN svědčí i to, jakým způsobem sečetly výslednou známku vládě: celkem 29,5 bodů po vydělení devíti jim dalo "4 plus". Pokud bych takto postupoval já, musel bych dát LN závěrečné vysvědčení rovněž "4p lus" a konstatovat, že máme mizernou vládu mj. proto, že máme stejně mizerná media.

    Ivan Vágner


    Všichni novináři nejsou špatní, viz Alexander Kramer

    Marie Lipoldová

    Stale rikate, ze cesti novinari jsou spatni. Nesouhlasim s Vami. Doporucuji rozhovor Alexandra Kramera s Janem Rumlem v sobotnim (24. 10.) Pravu. Kramer je skvely, mysli rychle a analyticky. Ruml mu intelektualne vubec nestacil. Myslim, ze takhle by mely interview s politiky vypadat. Zadne dotazy na rodinu, konicky a oblibene hracky. K cemu "zlidstovani" politiku. Platim si je z dani, a chci vedet, co za ne delaji. O nejake pseudoemocionalni vazby, ktere se nam snazi media vnutit, nemam zajem.

    Bohuzel tech pochybnych "polidstovacich" interview je mnohem vice. V Magazinu Prava, v LN, v bulvarech.

    Nemohl by nejaky psycholog, treba pan Pinkava, rozebrat triky, ktere pouzivaji media a politici, aby u lidi utlumili racionalitu, a lide se pak rozhodovali podle podprahovych nevedomych signalu?

    M.L.


    Ministr zemědělství Jan Fencl zastává mnoho funkcí v soukromém sektoru a je i členem Agrární komory!

    Vážený pane Čulíku,

    před nedávnem jste v BL uveřejnil stručnou noticku o nátlakové politice Agrární komory ČR, která chce řešit nepříliš příznivou situaci agrárního sektoru právě nátlakovou cestou.

    Bylo by velmi zajímavé, pokud byste prostudoval životopis pana ministra Fencla na serveru www.mze.cz, do něhož "agrárníci" vkládají svoje naděje.

    Schválně volím zápis "agrárníci" neboť pod tímto pojmem si mohu představit i prostého zemědělce s několika hektary půdy, který se opravdu snaží o přežití v této době. Není mi známa politika vládní ani AK ČR, ale pohybuji se v oblasti komodity révy vinné. Jsem totiž aktivistou Vinařské komory obecně prospěšné společnosti se sídlem v Břeclavi. Proto mne dosti zaujala Vaše stručná poznámka k tomuto tématu. V současnosti se na politické scéně hrozí zablokováním hranic či Prahy. a to zcela po vzoru francouzských či jiných zemědělců.

    Ta by nebylo až tak zlé, že ?

    Co mne však trápí, je to, že v místním tisku (Nový život a Břeclavsko) a také ve Vinařském obzoru vyšlo několik článků vytvářejících naději právě u skupin drobných a středních zemědělských subjektů. Je zajímavé, že se v nich jejich autoři zmiňují o silné pozici AK ČR. Co je však AK ČR? A jaká je její vazba na nového ministra? A kdo je a co dělá nový ministr?

    Odpověď je těžká a vychází pouze z obecně dostupných realit.

    1.

    Na www.justice.cz jsem provedl rozbor pana ministra Fencla a s překvapením jsem zjistil kde že nám to pan ministr všude aktivně působí. Jsou to

  • Agrol spol. s r.o. statutární orgán - jednatel

  • M PIG spol. s r.o. společník

  • DRUPA spol. s r.o. statutární orgán - jednatel

  • Českomoravská Kooperativa a.s. v likvidaci (likvidace) Dozorčí rada - člen dozorčí rady

  • Agro bon sens, a.s. investiční fond Statutární orgán - předseda představenstva

  • Selekta a.s. Statutární orgán - člen

  • ZZN POMORAVÍ a.s. Dozorčí rada - člen

  • Agrární komora České republiky Statutární orgán - člen představenstva

    k poslední položce i investigativní doložka:

    Ing. Jan Fencl , r.č. 420612 / 418  Hodonín, Měšťanská 2, PSČ: 69501, Stát: Česká republika  Platí od: 07.04.1998

    2. na www.mze.cz si zjistíte, že pan ministr žije v Hodoníně a narodil se 12. června 1942 (v sekci struktura MZe)

    3. Ve vinařském obzoru č. 9-10 (1998) se v úvodníku píše (vyjímám):

    Optimismem pro příští období mne naplňuje i skutečnost, že nový ministr zemědělství, Jan Fencl, byl několik let předsedou komoditní rady AK ČR pro víno.

    Tak tedy nejdříve k té komoře.

    AK ČR je podle zákona o komorách seskupení subjektů, které zastupuje určitou část výrobního sektoru při jednání s vládou. Tolik asi ke komoře a to mými slovy zde jsem se tolik nesnažil o onu investigativní akci.

  • k panu ministrovi

    Můj názor začne otázkami - co bude podle výše (obecně dostupných faktů) uvedených skutečností panu ministrovi bližší?

    Košile nebo kabát?

    Prebendy z firem nebo prebendy z ministerského platu a tedy z  kapes daňových poplatníků?

    Prostý zemědělec, doufající ve zlepšení svého postavení, nebo "kamarádi" z AK ČR či výše uvedených firem?

    Kam potečou subvence MZe? Těm malým, nebo hlavně těm "druhým".

    Koho ochrání, ve jménu lidu, pan ministr a stávající vláda?

    A pro koho vlastně pracuje pan ministr?

  • pro ČR jako státní úředník

  • pro AK ČR jako její přímý účastník

  • pro výše uvedené firmy jako jejich jednatel a společník

    NEBO NÁM K ZEMĚDĚLSTVÍ PŘIPOJÍ NÁLEPKU "V LIKVIDACI"

    Osobně si odpovídám - košile, všechny prebendy, "kamarádi", "druhým", jenom ty vyvolené u lizu. A k předposlední otázce opravdu neznám odpověd - to bychom museli pana ministra sledovat, zda-li se nám neroztrojí. Nebo snad ovládá trojjedinost?

    K té poslední - myslím si, že zemědělství je opravdu kaput, že již vstoupilo do likvidace a liché jsou naděje zemědělců vkládané jim do hlav dezinformacemi přes pány leštícími kliky na MZe a podobnými, panem ministrem, souputníky (či chcete-li spoluvlastníky, spolu komorníky a nevím co vše bychom ještě nalezli).

    Kdo si neprobere ministrovu osobu alespoň přes Internet, nemá šanci ve zdravý rozum, protože ani pan Klaus a jeho suita nebyla na Internetu (v Justici) tak evidentně (zjišťoval jsem pouze některé) rozlezlá v různých společnostech a spolcích.

    Zůstala poslední otázka - "Kdo je vlastně mininistr zemědělství a proti komu bojuje AK ČR ?"

    Nechápu jak může Pan Fencl bojovat proti panu Fenclovi. Jako člen představenstva AK ČR, na jedné straně, proti ministrovi na straně druhé.

    Pomůžete mi zodpovědět tuto otázku ? Věřím, že si sám některé náležitosti ověříte protože co je na Internetu dnes, nemusí být již zítra pravda. No a na druhé straně se mi líbí to, že v Anglii by si podobné chybičky veřejný činitel nedovolil.

    K.R.

    p.s. Pokud použijete tyto materiály - neuvádějte prosím moje jméno. Ona ta zemědělská lobby je dost silná, aby mi znepříjemnila život.


    Solidarita s trpícími: Havlovo dilema

    Jiří Jírovec

    Projev presidenta Havla při přijímání čestného doktorátu na Glasgow University nevybočuje z normálu. Trochu Charty 77 a pak solidarita s disidenty (momentálně se nosí Barma a Čína) a pozastavení nad apatii Čechů, kteří se starají "pouze o vlastní zahrádku, vlastní domeček, vlastní dvoreček" a nechápou, proč se máme starat o duchovní postavení Tibetu, mezinárodní postavení Tchajwanu, nějakou paní Su v Barmě a nebo posílat polní nemocnici do Kosova.

    Jak naivně toto poselství působí, když trochu nahlédneme pod povrch. Takměř ve stejný den, kdy president promluvil se v britském tisku objevila zprava o rakouské iniciativě zavřít hranice pro uprchlíky před politickým a ekonomickým marasmem ve vlastní zemi. Visa, zátarasy na hranicich (s jakou slávou jsme ty ploty po roce 1989 odstraňovali) a vyhrožování hospodářskými sankcemi, když si domorodci neudělají pořádek, to znamená nepřijmout opatření k tomu, aby jim lidi neutíkali za hranice.

    Havel promluvil o tom, že je třeba "rekonstruovat lidskou solidaritu", čímž má na mysli "solidaritu s trpícími, smysl pro soužití mezi různými etniky a národy. Má na mysli "solidaritu jako jeden z principů, na nichž by měla být založena společenství nejen státní, ale i mezinárodní".

    Bude jistě zajímavé sledovat, jak se bude presidentův mravní imperativ solidarity slučovat s realitou. Pokud by to totiž Václav Havel myslel doopravdy, pak by musel v první řadě připustit, že nemorální je už sama snaha české politiky vtěsnat se do EU, tedy do skupiny států, které tvrdí, že je třeba dveře před potřebnými přibouchnout a zavřít na všechny možné zámky - viz návrh na zrušení práva na asyl.

    Přímo dojemně působí v presidentově projevu zmínka o polní nemocnici pro Kosovo. Její vyslání je, pokud je mi známo, součástí plánované vojenské akce proti Srbům. Někdo přispěje letadly, jiný vojenskou nemocnicí. Český občan se možná pozastavuje nad smyslem této akce nikoli z nedostatku solidarity s utrpením lidí, ale kvůli absurditě celé akce. Rozstřílet a rozbombardovat a pak poslat felčara s fáčem a skalpelem.

    Troufám si tvrdit, že základním problémem tohoto světa není nedostatek demokracie, ale existenční beznaděj valné části světové populace. Ostatně sama "Železná lady" dala světu najevo, že není diktátor jako diktátor a že je od Španělska nezřízeně ošklivé osočovat Pinocheta z jakéhosi teroru a vražd. Zvlášť když Spojenému království pomohl ve válce o Falklandské ostrovy.

    President Havel naznačuje, že má, pokud jde o současný stav světa, jak čelit ohrožením "mnoho a mnoho nápadů". Je třeba doufat, že si je nenechá pro sebe a že nezůstane u hesel o solidaritě, která měli ve slovníku už jeho předchůdci.

    V den Havlova projevu vyšla Britských listech zpráva o tom, že Německo vrátilo z hranic do ČR 75 poloudušených uprchlíků z Kosova. Jako by to byl nějaký odpad, který si má zaopatřit Praha, když si nedala sama pozor. Má český president nějaký nápad, co s nimi? Nabízí se solidarita s trpícími.

    Havlova starost o Samona Rushdieho poněkud zavání pokrytectvím, protože český president používá na různé umělce různý metr. Rushdie vytvořil pomocí prostředků, které ovládá, dílo (možná umělecké, možná ne), kterým naštval zastánce islámu do té míry, že se rozhodli, že ho zabijí. Havel to nepochybně považuje za barbarské, a tak vehementně obhajuje Salmonovo právo na svobodu projevu. Když ovšem vytvořil (svými prostředky) dílo - možná umělecké, možná ne - srandista (či finanční oportunista) Knížák, tak - naštval zastánce svobody projevu do té míry, že týž ho zažaloval. Náboženští a političtí potentáti nemají moc smysl pro humor, to je známé. V Česku jsme ovšem tak nějak kulturnější, neznáme fatwu, a tak to spraví nějaká ta koruna odškodného.

    Chtěl bych se ještě zastavit u Havlovy narážky na čínské disidenty a morálku obchodování s Čínou. Domnívám se, že je čas, aby se svět konečně něco dozvěděl o tom co se v Číně opravdu děje, jaké názorové proudy a  politické skupiny tam bojují o moc a jaké je riziko, že dojde k balkanizaci Číny, pokud současná vláda ztratí nad zemí kontrolu. Co když byl nechvalně známý vojenský zákrok proti demonstrantům v Pekingu přiměřený vážnosti situace. V Číně je miliarda lidí a jakmile si začnou (za účelem vznešených cílů) vyřizovat mezi sebou účty, tak je těžko někdo zastaví. V Havlově vlastním podhradí neváhá policie namlátit lidem kvůli takové prkotině, jako je ochrana výlohy u McDonalda. Můj ministerský předseda pak považuje za přiměřené zabránit zamezit studentům pomocí pepřového spreje, aby v uctivé vzdálenosti od Suhartovy limusiny vystavili nápis "Svobodu projevu".

    Jiří Jírovec


    Poznámka JČ: K té Číně a k masakru na náměstí Nebeského míru. Nazvěte mě zatraceným idealistou, jenže si nemyslím, že má nějaký režim právo být postaven na bzť jediné smrti nevinného člověka.

    Ještě jednou k argumentaci Táni Zajícové

    Petr Paleta

    Vážená paní Zajícová,

    je zajímavé, že já s Vámi v celé řadě Vašich argumentů souhlasím. Proto je překvapivé, že docházíme k naprosto odlišnému závěru. Rád bych proto rozebral ty body, ve kterých se lišíme.

    Německo skutečně patří mezi největší zastánce vstupu východoevropských zemí do Evropské unie (EU), a to jak na vládní úrovni, tak na úrovni výzkumů veřejného mínění. Je to pro ně výhodné z mnoha důvodů. Levná pracovní síla z těchto států jim konkuruje již teď, a vstupem těchto zemí do Unie by tato konkurence dostala určitý řád (nové země by musely dodržovat například ekologické normy Unie). Svoji roli hraje jistě i fakt, že Němci nemají úplně ty nejlepší zkušenosti se zahraničními, zejména tureckými dělníky, a při vší ostudě, kterou v této zemi naši krajané již stihli způsobit, by radši zaměstnali Východoevropany. Německo by navíc přestalo být hraniční zemí Unie (a možná i "schengenského prostoru"), takže by pro něj odpadly starosti s hlídáním hranic, imigranty atd. Němečtí podnikatelé by také měli slušné šance na rozdílu ceny práce (byť dočasném) vydělat.

    Naopak největšími odpůrci rozšíření EU jsou jednak chudé země "jižního křídla" (Řecko, Portugalsko a částečně Španělsko), které by přišly o část obrovských dotací od Unie, a dále překvapivě Belgie, která má obavy z konkurence v těžkém průmyslu a nemůže obchodem s novými členy vydělat tak snadno jako Německo.

    Nicméně o rozšíření Unie je již fakticky rozhodnuto a závisí na kandidátských zemích, kdy přijmou evropskou legislativu a budou připraveni i po ekonomické stránce. V případě nejnadějnějšího kandidáta, Slovinska, se mluví o vstupu v roce 2002. Česká republika by to mohla stihnout skoro stejně rychle, pokud to však vláda konečně začne považovat za hlavní prioritu naší politiky.

    Neřekl jsem, že by obchodní výměna se státy NAFTA nepřinesla ČR prospěch. Tvrdím, že naše obchodní výměna s těmito státy není významná. Česká republika je členem Středoevropské zóny volného obchodu (CEFTA), má celní unii se Slovenskem a je vázána s asociačními dohodami s Evropskou unií. Princip zóny volného obchodu spočívá v tom, že si její členové poskytnou navzájem ty nejlepší obchodní podmínky, jaké poskytují třetím zemím (neznamená tedy nutně zrušení cel a ostatních obchodních bariér). Pokud by se některá země stala členem dvou zón volného obchodu, fakticky by to znamenalo splynutí těchto zón, s čímž ovšem musí souhlasit všichni jejich členové (tedy opačný problém, než popisujete). A není příliš pravděpodobné, že by po vstupu ČR do NAFTA k takové mnohostranné dohodě došlo. V takovém případě by pro nás bylo samozřejmě rozhodující mít co nejlepší podmínky s největšími obchodními partnery, tedy zachovat současný stav.

    Ve svém předchozím článku jsem ukázal, že hrubý národní produkt na osobu v Německu nebo Francii přibližně odpovídá úrovni ve Spojených státech (Švýcarsko ponecháme jako raritu stranou). Tvrdíte, že by se měl srovnávat národní produkt za celou (západní) Evropu. Nevidím žádný důvod, proč při porovnání ekonomické politiky USA a Německa brát v úvahu třeba Portugalsko, které šlo svou vlastní cestou a navíc je členem Unie poměrně krátkou dobu. Můžeme klidně porovnat národní produkt západní Evropy se severní Amerikou, ale není mi jasné, co by se z takových čísel dalo odvodit.

    Nicméně průměrný hrubý domácí produkt na obyvatele čtyř největších ekonomik EU (Německa, Francie, Británie a Itálie) činí 23 tis. dolarů na osobu, což zhruba odpovídá číslu které uvádíte. Je to přibližně o 15 procent méně, než ve Spojených státech (údaje světové banky za rok 1996, http://www.worldbank.org). Z toho nelze vůbec nic vyvozovat, už jenom proto, že od té doby poklesl kurs dolaru vůči západoevropským měnám zhruba o těch patnáct procent, a dnes budou tato čísla úplně jiná. A také proto, že je zde započteno východní Německo, ale k tomu se ještě dostanu. Nakonec, v Evropě se dodržuje o něco kratší pracovní týden, než v USA. Patnáct procent je prostě příliš malý rozdíl na nějaké kategorické závěry.

    Nevidím ani žádnou závislost mezi ekonomickou úrovní země a počtem uprchlíků. Německo, které je na tom z evropských mocností nejlépe, přijímá daleko nejvíce uprchlíků ze všech zemí Unie, Francie je druhá v pořadí. A kromě toho, Německo v posledních osmi letech investovalo těžko představitelnou částku více než biliónu (tisíce miliard) marek na to, aby jeho východní část (bývalá NDR) dosáhla západní úrovně. Přes noc zrušili jakoukoliv ochranu východoněmeckých podniků, což vedlo k obrovské nezaměstnanosti, která se snižuje jen pomalu. Mimochodem, tento v podstatě úspěšný ekonomický experiment ukázal, že samotný volný trh není v podobných případech tím nejlepším řešením. Některé úspěšné východoněmecké podniky byly zakoupeny a posléze uzavřeny svými západními konkurenty (jako příklad může sloužit výrobce špičkové optiky, světoznámá firma Karl Zeiss v Jeně).

    Vyšší nezaměstnanost v Evropě je způsobena především hodně vysokými platy. Jaká by asi byla nezaměstnanost v USA, kdyby byl průměrný hrubý plat 3750 dolarů jako v Německu? Z toho jasně vyplývá, proč je poměrně složité vytvořit mimo období konjunktury nová pracovní místa. Ukazuje to také sílu německé ekonomiky, která je schopná tuto úroveň udržet i přes výše zmíněné obrovské výdaje spojené se sjednocením Německa (a to je jeden z důvodů vyšších daní).

    Vysoké daně na benzín nemají příliš společného s ekonomickou politikou, ale jsou ukázkovým příkladem rozdílu mezi americkou a evropskou životní filosofií. V Evropě převažuje názor, že je třeba určitým způsobem zvýhodnit hromadnou dopravu před individuálním automobilismem. Důvodů je několik, jednak jsou evropská města často spoutána svojí historií a záplava automobilů je může zadusit, ovšem Evropané mají také mnohem kritičtější vztah k ničení životního prostředí. V Německu se dokonce mluví o podstatném zvýšení daně na benzín, aby jeho cena podstatně stoupla, snad až k pěti markám za litr(!). Nejde o to, že by německá vláda potřebovala výnos z této daně, ale aby se automobilismus ekonomickými prostředky omezil.

    Skutečně velmi rád vám vysvětlím, proč Air France létá s Boeingy i Airbusy, a promiňte mi tu jízlivost. Oni se totiž zcela zjevně rozhodují podle toho, který z výrobců jim nabídne lepší podmínky a jejich většinový vlastník, stát, jim do toho soudě podle výsledku příliš nemluví. Americké aerolinky se mohou rozhodnout "zcela svobodně" mezi Boeingem a Boeingem, protože "papíry" pro schválení letecké způsobilosti Airbusu leží hodně dlouho na FAA (podobné případy jsou skutečně zdokumentovány, i když jak jsem tvrdil minule, na obou stranách).

    Ještě bych se rád v krátkosti vrátil k pěti bodům The Heritage Foundation. Možná jste jej ani neměla zveřejňovat, protože skutečně nádherně ukazuje americký pohled na věc (a také proto, že již není aktuální - některé body již vyřešila česká dohoda o zamezení dvojího zdanění s USA). Pokud to trochu zjednoduším, milostivě nám dovolí exportovat do Spojených států sýr a sníží daně svým expertům, kteří nás laskavě přijdou naučit číst a psát, a to všechno proto, aby donutili zlou Evropskou unii snížit cla na americké zboží. Někdo by jim měl jaksi vysvětlit, že máme jednu z nejvyšších počítačových gramotností v Evropě a úspěšně vyvážíme auta. Co potřebujeme především, jsou obchodní partneři, ne protektoři.

    Samozřejmě, zjednodušil jsem to až moc. Ale nějak tam nevidím ty obrovské výhody pro nás. Zato je až příliš patrný politický záměr autorů tohoto plánu vrazit klín mezi východoevropské země a Evropskou unii a oddělit tak svého možného ekonomického konkurenta od přírodních zdrojů Ruska a dalších zemí bývalého Sovětského svazu. Česká republika by se opět stala pěšcem v mocenské hře velmocí, a na to si po minulých zkušenostech musíme dát velký pozor.

    Ve vašich dalších tvrzeních jsem našel jen ideologické poučky a žádné věcné argumenty, a proto, když dovolíte, na ně nebudu reagovat. Skutečně nevidím, proč by měla být "evropská ekonomie v procesu pomalu postupující krize, která pohltila komunistický svět". Amerika má v ekonomice trochu navrch, ale to má už nejméně sedmdesát let. Zasahování státu do ekonomiky je v (západní) Evropě asi nižší, než si myslíte, a postupně se snižuje (příklad: deregulace telekomunikací od roku 1998). Ani vlastně nevím, co Evropě vytýkáte - sociální politiku, měnovou unii, relativní uzavřenost určitých segmentů trhu (většinou s nízkou přidanou hodnotou), vysoké platy, přísné ekologické normy, dotace na rozvoj infrastruktury méně vyspělých regionů nebo státní podíly v některých firmách? O všech uvedených bodech je možné diskutovat, protože mají své klady i zápory. Mám však dojem, že krizi v Evropě vidíte spíše proto, že její ekonomická politika příliš neodpovídá vašim názorům, než na základě rozboru faktů.

    Abych Vaše přesvědčení trochu nahlodal, zkusím Vám vysvětlit, že z ekonomického hlediska není "svobodný", tedy bezcelný obchod nutně nejlepší řešení. Zastánci volného obchodu tvrdí, že pouze v případě volného obchodu má spotřebitel správnou ekonomickou informaci, aby mohl rozhodnout, který výrobek je lepší. To ale není pravda. Pokud stojí zahraniční i tuzemský výrobek třeba stovku, z ceny domácího výrobku se spotřebiteli část oklikou vrátí z daní, které zaplatil tuzemský výrobce. Ve skutečnosti je tedy tuzemský výrobek o něco levnější, a je ekonomicky oprávněné zatížit zahraniční výrobky určitým clem. Potíž je v tom, že cla jsou většinou mnohem vyšší, než by měla být na základě této úvahy. Dále je možné uvažovat nad tím, v jakých případech má smysl taková cla skutečně zavést a kdy je lepší se jim na základě reciprocity vyhnout, ale to bychom zašli moc daleko. V každém případě tvrzení, že "jedině svobodný obchod vede k ekonomické prosperitě" není věcně správné.

    Na závěr si trochu si rýpnu: Až budou Američané vydělávat za hodinu práce tolik, co Němci, a při stejném pracovním úsilí, jaké vynakládají Francouzi, můžeme se bavit o evropské krizi. A když už jsme u těch krizí, máte představu, co se stane, až si desítky miliónů amerických investorů konečně spočítají, že jejich hýčkané akcie v rodinném portfoliu mají jenom asi tak šedesátiprocentní hodnotu ve srovnání s tím, na čem staví dnes svůj rozpočet? A víte, jaký nápis měl předposlední Newsweek na obálce? Crash '99. O Evropě se v tom článku jaksi nemluvilo...

    Petr Paleta


    Český internet - ostrůvek ztracený v oceánu?

    Vratislav Kuška

    Rozšířená verze, úterý odpoledne

    Doslo k omylu. Poznamku Cesky Internet jsem Vam poslal pouze jako dokresleni k faktum z dopisu panu P., je pouze casti nasledujiciho. Muzete, prosim, uverejnit chybejici cast s vysvetlenim, nebo i samostatne? Ctenari uz si patricne souvislosti vytvori sami. Odsuzujici dopisy jsou z diskusni skupiny, dalsi dva jsou obchodni korespondenci a zverejnovani obchodni a uredni korespondence je bezne.

    Myslim, ze fakta dokazuji vice nez cela uvaha a v kazdem pripade ji vhodne doplnují. Verim, ze vypovidaji nejen o podminkach na ceskem internetu, i kdyz Internet dava vzhledem k malym nebo zadnym znalostem vetsiny zakazniku, podvodnikum vetsi moznosti, nebo alespon usnadnuje jejich "praci".

    S pozdravem a omluvou,

    vk

    Souvislosti aneb nejen zhrzené milenky

    Prolog

    >From: Ladislav Zajicek elzet@watson.bajt.cz

    To: Multiple recipients of >list www-commerce@bajt.cz

    Subject: Uz je v tahu (was: Nabidka vyhodnych investic...)

    X-Comment: Vyuzivani WWW pro komercni ucely MIME-Version: 1.0

    >On Sat, 24 Oct 1998, Vratislav Kuska wrote:

    >>Vazeni pratele,

    >>mate zajem o domeny

    >Tenhle povestny drzec a vopruz uz ma zakazany pristup.

    >L. Zajicek, Bajt

    Dej:

    Dopis c. 2

    From: "Petr Slovak" petr@trilog.cz

    To: Multiple recipients of list www-commerce@bajt.cz

    Subject: RE: Uz je v tahu (was: Nabidka vyhodnych investic...)

    X-Comment: Vyuzivani WWW pro komercni ucely

    MIME-Version: 1.0

    > > Tenhle povestny drzec a vopruz uz ma zakazany pristup.

    No, konecne. Ten uz mi uziral nervy v teto konferenci pekne dlouhou dobu.

    Petr Slovak

    Trilog, s.r.o.

    http://www.trilog.cz

    e-mail: petr@trilog.cz

    telefon: 0603 / 501 642

    SMS: +420603501642@sms.paegas.cz

    Dopis c. 1

    >Envelope-to: abcint@fox.nstn.ca

    >Comments: Authenticated sender is TPetr@mbox.trilog.cz

    >From: "Petr Slovak" petr@trilog.cz

    >Organization: Trilog, s.r.o.

    >To: Vratislav Kuska Vratislav.Kuska@usa.net

    >Date: Wed, 20 May 1998 10:55:26 +0200

    >MIME-Version: 1.0

    >Subject: Re: Zakazka pro internetovou firmu (kanadsky podnik hleda

    >Reply-to: petr@trilog.cz

    >Priority: normal > > >Z vaseho mailu nebylo jasne, jestli mate zajem o pomoc pri priprave >casopisu do >elektronicke podoby nebo hledate server, kam by se eventualne mohly stranky >umistit.

    >V obou pripadech muzeme pomoci a udelame to radi a kvalitne. Navrhovat >nejakou >cenu na zaklade informaci, ktere jsem z vaseho mailu ziskal, nema vubec cenu. >Pro blizsi orientaci (v jakem rozmezi se nase ceny pohybuji) doporucuji nas >cenik: http://www.trilog.cz/prices.htm >

    >V ceniku jsou ceny za standardni sluzby. Samozrejme zakazka typu >"elektronicka >verze tisteneho casopisu" neni standardni zakazkou, na kterou by se dala dat >cena podle nejake sablony, ale k takove zakazce pristupujeme individualne. > >Pro predstavu o nasich schopnostech doporucuji stranku: >http://www.trilog.cz/customers.htm > >A specialne bych si dovolil upozornit na tyto stranky nasich zakazniku: >http://www.realit.cz

    >http://www.multiservis.cz

    >http://www.czechcrystal.com

    >http://www.imagetheatre.com > >Pokud budete zajem o dalsi informace, rad vam je poskytnu. > >S pozdravem Petr Slovak >

    >Petr Slovak

    >Trilog, s.r.o.

    >Http: http://www.trilog.cz/

    >E-mail: petr@trilog.cz

    >Telefon: (+420) 2 / 205 131 06, linka 220, 271

    >Mobil: (+420) 603 / 501 642

    >Adresa: Vanickova 5/1, Praha 6, 160 00

    Sloni a nekteri lide si pry pamatuji hodne dlouho, kdyz maji pocit, ze jim nekdo ublizil.

    Dopis c. 2

    >From: "Ing Jiří Nevrkla" rratio@traveller.cz

    To: Multiple recipients of >list www-commerce@bajt.cz

    Subject: Re: "Pripad" V. Kuska

    >X-Comment: Vyuzivani WWW pro komercni ucely MIME-Version: 1.0

    >X-MIME-Autoconverted: from 8bit to quoted-printable by smv07.globecomm.net >id MAA03395

    >Uz jsem schtel kvuli nemu odhlasit z konference protoze Ty jeho zpravy to >byla hruza. Diky, meli jste jej odpojit jiz drive.

    >Jiri

    >rratio@traveller.cz

    Dopis c. 1

    >Envelope-to: abcint@fox.nstn.ca

    >From: "=?windows-1250?B?Smn47SBOZXZya2xh?=" rratio@traveller.cz

    >To: abcint@canadamail.com

    >Subject: =?windows-1250?B?bmFi7WRrYSA=?

    >Date: Wed, 20 May 1998 19:08:28 +0200

    >MIME-Version: 1.0

    >X-Priority: 3

    >X-MSMail-Priority: Normal

    >X-MimeOLE: Produced By Microsoft MimeOLE V4.72.2106.4

    >X-MIME-Autoconverted: from 8bit to quoted-printable by mx05.globecomm.net

    >id NAA21569 > >K nabidce vystaveni stranek kanadske firmy. > >Nase bezna cena je 500,-Kc za 1MB. Podle rozsahu je mozno se dohodnout na >snizenĚ. VlastnĚ sprava je za 1.000,- Kc pausal za mesic plus pripadne >naklady pri prehravani na sever tj. bezny poplatek telecomu v nocnich >hodinach. > >Ing. Jiří Nevrkla

    >RRATIO consulting s.r.o.

    >rratio@traveller.cz

    >0603/529277

    Moje vina. Nemam nabizet, kdyz vim, ze se na vsechny nedostane.

    v.k.

    Vice na

    http://www.scenemaker.com/anon/1582/cover.dhtml

    Epilog:

    Pravy duvod me neoblibenosti u mnohych vladcu ceskeho Internetu:

    Cesky Internet - ostruvek ztraceny v oceanu? aneb Lide ruznych mravu maji vetsi potize se dorozumet nez lide mluvici ruznymi jazyky

    Chteje pomoci krajanum a zavdecit se kanadskemu zakaznikovi, ktery hleda firmu na tvoreni internetovych stranek, inzeroval jsem na ceskem Internetu. Mel jsem pocit, ze priblizne tisic korun na hodinu by mohla byt velmi slusna moznost vydelku na ceske pomery a zakaznik by usetril, americke firmy uctuji za spickovou praci vice.

    Zajem byl znacny, ale pripominal spise zajem o penize bez zajmu o duvod k jejich ziskani. Od podvodniku, kteri vydavali praci jinych za vlastni, az po amatery, kteri zrejme pracuji ve stylu "Kolik policajtu je zapotrebi k zasroubovani zarovky? Osm. Jeden si stoupne na stul a drzi zarovku, sest tim stolem otaci a jeden jim veli."

    Prevedeno do tohoto kontextu, nabidka znela: zasroubovani zarovky, osm lidi, hodinu priprava, dve hodiny provedeni, celkem dvacetpettisic korun s moznosti slevy pri zasroubovovani vetsiho mnozstvi zarovek. I slaby naznak pochybnosti se setkava s hnevivym vysvetlenim, ze k PROFESIONALNIMU zasroubovani zarovky, tak, aby spravne svitila, je zapotrebi nejmene tri hodin a osmi pracovniku. Vetsinou se doda pochybnost o inteligenci a znalostech cloveka, ktery to nevi. Dostaval jsem a dostavam nabidky, ktere, pokud jsou mineny vazne, svedci o nizke technicke nebo moralni urovni nabizejicich.

    Asi jsem precenil situaci, cesky talent v umeni, architekture, vystavnictvi, vede a dalsich oborech se zatim asi nestacil projevit ve sfere Internetu. Ale vyjimka potvrzuje pravidlo, hledani zatim nevzdavam.

    Nevylucuji tez, ze jde o nepochopeni z me strany. V soucasne CR i rozumni lide, ovlivneni jakousi mystickou komunistickosocialistickokapitalistickou ideologii, tvorici ceny ne na zaklade hodnoty nabizeneho, ale na zaklade predpokladane schopnosti zakaznika platit, casto povazuji za normalni situaci kdy napr. cena sto dolaru na osobu a den (ubytovani ve trihvezdickovych hotelich, doprava, jidlo, vstupy, cesky mluvici pruvodce) v Americe pro turisty z CR je povazovana za prilis vysokou a cena stopadesat dolaru na osobu a den v CR ve dvouhvezdickovych hotelich (oficialne tri az ctyrhvezdickovych, ale klasifikace v CR a v Americe se lisi) pro turisty z Ameriky za velmi nizkou (prave tento tyden jsem dostal nabidku za stopadesatctyri dolaru na osobu a den, presentovanou jako mimoradne nizkou a tudiz vyhodnou). Jednou se mi dokonce stalo, ze ceska cestovni kancelar, ktera povazovala cenu sto dolaru denne za cesky mluviciho pruvodce v Americe za nehoraznou, pozadovala za anglicky mluviciho pruvodce v Praze petset dolaru na den. Ma to svou logiku, vedouci k presvedceni o absolutni spravnosti podobneho jednani: cesky umi v CR kdekdo, takze nejde o znalost hodnou zvlastniho ohodnoceni. Znalost anglictiny je stale vzacna a tudiz cenena.

    At clovek chce nebo nechce, je ovlivnen prostredim, ve kterem zije. Tvoreni cen na zaklade schopnosti zakaznika urcite ceny platit je v Americe sice bezne, ale i v pripade, ze jde temer o podvod ("znackova" teplakova bunda za dveste dolaru), jde o podvod profesionalne zduvodneny a provedeny, takze zakaznici se nejen neciti osizeni, ale citi se naopak zvyhodneni tim, ze se jim dostava moznost si koupit neco tak vzacneho a hodnotneho. Zakaznik si nekupuje teplakovou bundu, ale prestizni znacku, ktera pozadovanou cenu ma. Vybudovani prestize znacky stalo velke penize a investori maji pravo dostat svoji investici se ziskem zpet. Cesky pristup pripomina spise obchodovani trhovce ci podomniho obchodnika, ktery vydava mosazny krouzek za zlaty prsten. Americka reklama malokdy rika pravdu, ale nikdy nelze. Ve vetsine pripadu cena odpovida hodnote - Cadillac stoji vice nez Chevrolet, ale zakaznik dostane vice. Jen podvodnici se v Americe snazi prodat Chevrolet za cenu Cadillaca.

    Jina zeme jiny mrav. Lide ruznych mravu maji nekdy vetsi potize se dorozumet nez lide mluvici ruznymi jazyky.

    Vratislav Kuška


    Primátor Jan Koukal upřednostňuje v Praze automobily

    Děti Země

    Prazska doprava se zjevne stane prubirskym kamenem budouci politicke prezentace mesta. Napovidaji tomu jiz predvolebni strety jednotlivych kandidatu. Deti Zeme a dalsi ekologicke organizace, ktere se prazskou dopravou zabyvaji (napr. Prazske matky), navrhovaly v minulych letech omezeni individualni automobilove dopravy uplatnovana dnes bezne v zapadoevropskych mestech. Napriklad omezeni provozu ve smogovych situacich jen na automobily s lichymi ci sudymi koncovymi cislicemi na poznavacich znackach, nebo uzavreni center mest pro automobilovou dopravu mimo zde bydlici obyvatele. Tato opatreni provadi Evropa bez rozliseni politicke orientace vpravo nebo vlevo. Francouzska ministryne zivotniho prostredi Dominique Voynetova se dokonce odhodlala k takovym akcim, kdy v petatriceti francouzskych mestech byly uzavreny predem vytycene oblasti pro automobily, pricemz si obyvatele mohli bud vypujcit kolo, anebo vyuzit sluzeb zlevnene hromadne dopravy.

    Primator Prahy Jan Koukal se nechal v "ramci sve predvolebni kampane" videt na zahajeni Autoshow Praha 22. rijna 1998. Ve stejny den pro noviny uvedl, ze Prazane se chovaji svobodne a "nebudou respektovat prikazy, ktere nemaji urcite racio" a nejspise tim v prekladu mohl myslet, ze nebudou respektovat omezovani autmobilove dopravy. Informoval o tom ve ctvrtek Vecernik Praha. Zaroven se vyjadril o variantnim navrhu reseni dopravy v Praze predstaveny Martinem Bursikem, ze se rovna dopravnimu kolapsu. Od primatora, ktery za reseni ulehcujici Praze od nadmerne zateze automobily povazuje zejmena stavbu kapacitnich komunikaci dotykajicich se mestske pamatkove rezervace, se asi nic jineho, nez ustupky individualnimu motorismu neda cekat. Napriklad podle uzemniho planu Prahy, jehoz je Jan Koukal duraznym zastancem, by navazujici komunikace na sestipruhovy Strahovsky tunel mijela severozapadni predpoli Prazskeho hradu jen asi o 600 m.

    Navic neni jasne, kde by mesto naslo potrebne finance na nakladne stavby dalsich kapacitnich silnic dalnicniho charakteru uvnitr mesta bez narustajiciho zadluzeni. I kdyz investice do dopravnich staveb MHD (metro IV. B a depo Zlicin) jsou za posledni dva roky jsou vyssi, nez do staveb strahovskeho a mrazovskeho tunelu spolu s Radlickou radialou, lze predpokladat, ze navazujici komunikace, bez nichz nemaji tyto stavby vyraznejsi vyznam, budou investicne jeste narocnejsi.

    Deti Zeme se pripojily ke kritice uzemniho planu odrazejiciho pohled na dopravni reseni prave primatora Jana Koukala, protoze dava ve meste jednoznacne prednost automobilum na ukor lidi v nem zijicich.

    Deti Zeme

    Chlumova 17

    130 00, Praha 3

    Tel. + fax: 42-2-22 78 00 52

    Email: deti.zeme@ecn.cz

    http://www.ecn.cz/detizeme


    Jiřina Fuchsová žádá prezidenta Havla o rychlou restituci svého majetku

    Jiřina Fuchsová

    Los Angeles, 26. rijna 1998

    To: Vazeny prezident CR, pan VACLAV HAVEL

    Cesky generalni konzulat v Los Angeles/Ing. Ivanka Hlavsova

    Vazeny pane prezidente,

    zadam Vas timto o nasledujici:

    1) Any mi byla, laskavymi zastupci Ceskeho generalniho konzulatu v Los Angeles, do deviti hodin rano dne 28. rijna 1998, dorucena moje, od roku 1994, radou ruznych osob zlocinne zadrzovana restituce, ve forme seku vystaveneho v americke mene, na jmeno Jirina Fuchs. Dekuji!

    2) Dale timto zadam, aby od teze devate hodiny ranni, dne 28. rijna 1998, P.D.T., zacal Cesku generalni konzulat v Los Angeles, na pozadani a bezplatne vydavat OSVEDCENI O CESKEM OBCANSTVI vsem Cechum t.c. v USA, kdo si toto osvedceni preji, a kterym je toto osvedceni, zlocinne, ruznymi urady a uredniky CR protipravne zadrzovano od roku 1993.

    3) Ujistuji Vas, mily pane prezidente, ze kdybych nemela velmi vazne duvody k vydani teto vyzvy, neucinila bych ji. Jakkoli, jiste duvody osobni i celonarodni mi v teto situaci nedovoluji jednat jinak.

    Dekuji!

    Uprimne a srdecne, s pozdravem a nejkrasnejsim pranim vsem v me vlasti, Ceske republice, ktere by dnes nebylo, nebyt slavneho 28. rijna l.P. 1918, toho slavneho 28. rijna o jehoz vznik se take zaslouzili oba moji dedove na italske a ruske fronte Prvni svetove valky, zustavam v nadeji na promptni odpoved Vase

    Jirina Fuchsova

    a dalsi zainteresovani jednotlivci,

    spolky a organizace zahranicnich Cechu

    po celem globu.

    jfuchs@sprynet.com

    PRAVDA VITEZI!


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|