pondělí 9. listopadu

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Česká televize:
  • Mohla by prosím poslední osoba, která odejde z redakce zpravodajství České televize, zhasnout světla? (Andrew Stroehlein) Satirický pořad BBC, jaký by se ČT asi nikdy neodvážila vysílat:
  • BBC a cenzura: Z malého incidentu vznikla obrovská kontroverze Češi v Americe a dvojí občanství:
  • Prolomíme zákaz dvojího občanství - potěmkinovštiny od Rychetského? (Jiřina Fuchsová)
  • Pro dvojí občanství: Výzva v Amerických listech k českých exulantům (Petr Bísek) Internet proti monopolu:
  • Český Telecom zvyšuje ceny místních hovorů - přidejte se k protestní akci (Pavel Vachtl) Další hloupý článek Václava Klause:
  • Václav Klaus a tři zdroje a tři součásti marxismu. Proč tisknou Lidové noviny bláboly tohoto muže a snižují si vlastní pověst? Aby mátly lidi? (JČ) Děti Země:
  • Cyklisté se v Praze přidali k akcím Dne bez aut

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Look at the weekly English-language electronic NEW PRESENCE. - Zde je měsíčník Nová přítomnost.
  • Tady je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a ;specialisty na Českou republiku jsou zde.
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

    Co je nového v České republice

  • V Praze byla otevřena další část trasy metra. Otevřel ji před senátními volbami pražský primátor Jan Koukal (ODS), přestože nebyla tato část trasy dosud stroprocentně ukončena. Martin Bursík, hlavní protikandidát na funkci pražského primátora, Koukala obvinil, že se otevřením nového úseku metra snaží dělat předvolební propagandu pro ODS, ale ODS stavbu metra nefinancovala, byli to čeští daňoví poplatníci.

  • Petice proti zdražování telefonních poplatků. Více než 8000 podpisů zaznamenali už v pátek za jediný den organizátoři protestní petice proti zdražení telefonních poplatků a poplatků za pevnou linku. Na internetové stránce http://bojkot.zpravy.cz se může její návštěvník pod petici podepsat tak, že na stránce zanechá osobní údaje. Viz úplný text petice v tomto vydání BL. Petici chtějí organizátoři předat 18.listopadu ministerstvům, vládě, parlamentu i SPT Telecom. Na stejný den plánují i demonstraci, bojkot společnosti Telecom a internetovou "stávku", kdy velké české servery nebudou poskytovat své obvyklé služby, ale upozorňovat na protest. Telecom chce od 1.ledna příštího roku zvýšit základní tarify za místní hovory o osm procent, o 35 procent pak mají být vyšší stálé měsíční poplatky za pevnou linku.

  • Gramatická informace pro Václava Klause i pro redaktory Lidových i jiných novin. Jména jako Gore, Wilde, Goethe, se v češtině skloňují Gora, Wilda, Goetha, nikoliv Gorea, Wildea, Goethea. Viz Bohuslav Havránek - Alois Jedlička, Česká mluvnice oddíl Podstatná jména, par. 90, Skloňování podstatných jmen cizího původu, oddíl II. Vlastní jména osobní, cituji z odstavce b:

      Podle vzorů bez koncovky se skloňují tako osobní jména na -e, jako Goethe, Heine, Dante, Niederle, Nietzsche, Baše. V ostatních pádech se toto -e odsouvá a jména přijímají koncovky podle povahy předchozí souhlásky buď podle vzoru tvrdého pán (2. a 4. p. Goetha, Heina, Danta, Niederla, 3. p. Goethovi, Heinovi, Dantovi, Niederlovi) anebo podle vzoru měkkého muž (2. a 4. p.) Nietzsche, Baše, 3.p. Nietzschovi, Bašovi)
    Nepíše se tedy "Al Gorea", jak napsal Václav Klaus v sobotních Lidových novinách, ale "Al Gora".

  • V Teplicích se připravuje akce proti rasismu. Vazeny pane Culiku, obracime se na vas s prosbou o uvedeni odkazu pripravovane akce proti rasismu v Teplicich. Je-li to mozne uvedte tento link v BL: http://www.teplice.cz/against/ Jinak preji hodne zdaru do vasi cinnosti a hodne sil cele redakci BL - delate potrebnou a kvalitni praci. S pozdravem Jan Strnad.

  • Česká televize: Vedoucí zpravodajství Zdeněk Šámal umlčel Janu Bobošíkovou. Moderátorka Jana Bobošíková poskytla minulý pátek Britským listům rozsáhlý a závažný rozhovor. Svědčí v něm znepokojujícím stavu redakce zpravodajství této veřejnoprávní instituce a vysvětluje, proč se rozhodla odejít. Odvetou za její vystoupení v BL i v jiných sdělovacích prostředcích jí Zdeněk Šámal zakázal vstup na obrazovku."Vážený pane Čulíku, možná by vás zajímalo, že mám písemný zákaz moderovat, natáčet šoty a chodit na porady, podepsaný panem Šámalem. To vše pro mé názory v tisku," napsala nám J.B. 27. 10. 1998.

  • Přestože ministr kultury Pavel Dostál tento postoj kritizuje, generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Tento jeho postoj schvaluje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list".

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

    Mohla by prosím poslední osoba, která odejde z redakce zpravodajství České televize, zhasnout světla?

    Andrew Stroehlein

    An English version of this article, entitled "Will the Last Person to Leave the Czech TV Newsroom, Please Turn out the Lights?" has been published in the current issue of the weekly Electronic New Presence magazine.

    Od té doby, co jsem před čtyřmi měsíci odešel z redakce zpravodajství České televize, psal jsem o situaci v té redakci jen jednou (BL 29. 7. 1998). Různí přátelé a bývalí kolegové v redakci a jinde v České televizi mi nezřídka sdělovali svou frustraci a své zklamání, ale jejich častou kritiku jsem nezveřejňoval, protože jsme všichni měli obavy, že by to mohlo ohrozit jejich místa v redakci zpravodajství. Události ze dvou minulých týdnů mě přiměly, abych přerušil své mlčení.

    Nemá smysl opakovat, že zpravodajství České televize je amatérské a neprofesionální: to je každý večer jasné ze zpravodajských relací. Ale jako by nestačilo to, co Česká televize pod jménem "zpravodajství" vysílá do světa, v široké škále na věci angažovaných profesionálů vzniká konsensus zklamání. Všichni, kdo byli v minulých měsících nuceni z České televize odejít - včetně mě - zdůrazňují, jak špatná je kvalita zpravodajství České televize a dokonce i lidé, kteří zastávají v současnosti vysoká místa v českém televizním establishmentu, jsou nespokojeni s nedostatkem kvality. Dokonce i externí analytikové sdělovacích prostředků začínají zacházet se zpravodajstvím České televize, jako by to byl vtip. V soukromém rozhovoru uvedl jeden západní mediální profesionál, že zpravodajské pořady České televize lze velmi vhodně srovnávat se školským cvičebním, studentským televizním okruhem.

    Kritika není dovolena

    Je nutno však přivést pozornost veřejnosti k něčemu daleko vážnějšímu: Zpravodajství České televize je považováno uvnitř ČT i mimo ni jako naprosto neuspokojující, napjatá situace v redakci zpravodajství ČT však znamená, že se situace nemůže zlepšit. Je to proto, že není dovoleno, aby otevřená debata a veřejná kritika zpravodajství pozitivně ovlivňovaly. V silné organizaci vítá vedení podniku konstruktivní kritiku od zaměstnanců a kritika zvnější je alespoň do určité míry brána v úvahu, protože v konečné instanci je to právě tato kritika, která podniku umožňuje zaměřit se na problémy, které vyžadují řešení. Identifikace problémů je prvním krokem k jejich nápravě.

    Naproti tomu ve zpravodajské redakci České televize je konstruktivní kritika ignorována a interní kritikové jsou otevřeně trestáni, pokud svou kritiku zveřejní mimo ČT.

    Bobošíková

    Povšimněme si osudu populární moderátorky každodenního pořadu Jedenadvacítka Jany Bobošíkové. Vyučoval jsem osobně mnoho moderátorů ve zpravodajské redakci České televize a musím říci, že je nesporné, že Bobošíková projevuje při vysílání nejsilnější osobnost a je nejlepším moderátorem, jakého Česká televize má. Rozhodnutí Bobošíkové z ČT odejít je vážnou ranou už tak stagnující kvalitě české veřejnoprávní televize.

    Když oznámí svou rezignaci tak významné "rodinné stříbro", jako je Bobošíková, každá pružně reagující a odpovědná organizace by velmi rychle reagovala a velmi rychle by si toho povšimla. Taková rezignace by měla vést vedení podniku k tomu, aby analyzovalo její kritiku a zkoumalo příčiny její nespokojenosti. Namísto toho učinil šéf zpravodajství Zdeněk Šámal to, že Bobošíkové zakázal vystupovat v pořadu Jedenadvacítka, zakázal ji natáčet reportáže a dal jí urážlivě nekvalifikovanou práci. Šámalovu reakci - snahu umlčet otevřeného kritika a vytvořit pro ostatní zaměstnance České televize výhrůžný precedens, aby si dobře rozmysleli vyjít najevo s vlastními stížnostmi - lze charakterizovat jen jako tvrdohlavou a primitivní.

    Bobošíková bušila hlavou do zdi ve snaze zlepšit zpravodajství České televize zevnitř po dobu několika měsíců. Její různé návrhy nadřízeným, v samotné redakci zpravodajství i výše, byly ignorovány. Jejím návrhům a kritice, které přednášela na různých interních schůzích v ČT, se nadřízení vysmívali.A to navzdory tomu, že její vysoká míra profesionality a její vynikající vystupování v televizních pořadech byly několikrát veřejně i soukromě chváleny Radou České televize i ředitelem ČT Jakubem Puchalským.

    Pro Bobošíkovou bylo stále trapnější pracovat pro zhoršující se zpravodajství České televize. Byla naprosto frustrována nemožností zlepšit situaci v podniku prostřednictvím interní kritiky, a tak dospěla k závěru, že jí zbývá jediná možnost - odchod z ČT a veřejná kritika.

    Smutný příběh Jany Bobošíkové dokazuje, proč se zpravodajství České televize nemůže zlepšit: interní kritika je odmítána bez diskuse a veřejná kritika je trestána.

    Bobošíková není poslední osobou v redakci zpravodajství České televize, která má kritické nápady a doufá, že by bylo možno v České republice vytvořit slušné televizní zpravodajství. Na Kavčích Horách je několik dalších lidí, kteří jsou v stejné situaci, jako je ona - nebo, přesněji řečeno, v situaci, v níž byla Bobošíková před několika týdny. Tito vytrvalci se snaží situaci zlepšit zvnitřku, ale jejich kritika je ignorována. Svou kritiku tito lidé nezveřejňují mimo ČT, protože byli svědky toho, co se stane, když se někdo ozve s kritikou veřejně.

    Samozřejmě, Bobošíková sama ještě před několika měsíci nezamýšlela kritizovat Českou televizi veřejně. Snažila se působit v rámci systému (a vydrželo jí to bezpochyby mnohem déle než mně), ale nakonec si uvědomila, že to nemá smysl: že nikdo neposlouchá.

    Ostatní reformátoři ve zpravodajství České televize obdobným způsobem neplánují zatím vystoupit se svou kritikou veřejně, ale - jako Bobošíková - nakonec dospějí k závěru, že to budou muset udělat - když už ne z jiného důvodu, tak proto, aby si zachovali svou profesionální pověst. Skutečný profesionál nechce svou práci spojovat příliš dlouho s amatéry.

    Nahoře

    Kromě toho, že zpravodajství České televize odmítá kritiku zevnitř, bohužel Česká televize odmítá dovolit i kritiku od nezávislých osob mimo Českou televizi. Generální ředitel České televize Jakub Puchalský, navzdory opakovaným žádostem internetového deníku Britské listy, udržuje v tajnosti svůj projekt reformy ČT, na jehož základě byl v otevřeném konkursu jmenován do své nynější funkce. Toto utajování je naprosto nevhodné, vzhledem k tomu, že je ČT veřejnoprávní instituce.

    Důležitější ale je, že Puchalského odmítání zveřejnit své původní plány na reformu znamená, že nikdo nemůže zhodnotit míru Puchalského úspěchu nebo neúspěchu. Nikdo nemůže posoudit, zda byly jeho reformy už provedeny anebo nikoliv. Nemůže vzniknout veřejná diskuse o stavu veřejnoprávní televize. Samozřejmě, vzhledem k tomu, že vím, že Puchalského plánované reformy redakce zpravodajství byly značně rozsáhlé, dovedu si představit, proč se je nyní Puchalský snaží utajovat, v době, kdy je zpravodajská redakce v tak špatném stavu a nejkvalitnější lidé odcházejí.

    Nemožnost pozitivních změn

    Bohužel, Puchalský se v otázce redakce zpravodajství dostal do úzkých. Pronásledují ho nyní chyby, které učinil na začátku svého funkčního období ředitele ČT. Pod vedením Zdeňka Šámala poklesla kvalita zpravodajství ČT na deprimujícím způsobem nízkou úroveň. Šámalovy nechápavé a necitlivé pokusy umlčet své kritiky šokují každého se smyslem pro slušnost.

    Avšak Puchalský nemůže veřejně kritizovat Šámala ani nemůže Šámala požádat, aby odstoupil a uvolnil svou funkci profesionálním vedoucím pracovníkům s větší mírou zkušenosti, protože Puchalský už to jednou udělal. Po pouhých 51 dnech ve funkci šéfa zpravodajství byl v květnu letošního roku donucen Puchalským Ivan Kytka k rezignaci.

    Generální ředitel Puchalský ví, že by nyní vypadal příliš zranitelně, kdyby měl propustit během půl roku už druhého šéfa zpravodajství. Puchalského snaha ochraňovat svůj veřejný image a svou funkci znamená, že Šámal má úplně volnou ruku a může pokračovat s výrobou zpravodajství třetího řádu i se svým hrubým manažerským stylem.

    Klesající spirála

    Česká televize je tedy v katastrofálním stavu a občané, plátci koncesionářských poplatků, dostávají za své peníze stále méně. Ti pracovníci zpravodajství, kteří by chtěli zpravodajství ČT zlepšit, jsou umlčováni hrozbami, že budou propuštěni. Nový generální ředitel, který měl velké reformní plány, má nyní tak silný pocit trapnosti, že se mu to nepodařilo, že se rozhodl svůj původní projekt utajovat. Ze zpravodajství ČT dále odcházejí nejlepší lidé.

    Jediné špatně rozmyšlené, náhlé rozhodnutí, učiněné letos v květnu znamená, že se situace nemůže zlepšit.

    Andrew Stroehlein


    BBC a cenzura: Z malého incidentu vznikla obrovská kontroverze

    Drzé vystupování pořadu Have I got news for you

    Václav Klaus v sobotu psal v Lidových novinách, že se britský premiér Tony Blair "dobře zabydlel v mediální sféře" a že se mu daší, aby "image triumfoval nad realitou".

    O malé informovanosti Václava Klause v této věci svědčí to, že právě v minulých deseti dnech se vláda Tonyho Blaira dostala do velkého konfliktu s celou britskou mediální scénou.

    Začalo to incidentem s ministrem pro Wales, Ronem Daviesem, který, jak se nyní ukázalo, se vydal před několika dny večer sám do londýnského parku Clapham Common, kde se scházejí homosexuálové, a hledal tam pro sebe homosexuálního partnera.

    Toto vyšlo najevo teprve v posledních několika dnech. Daviese totiž na Clapham Common okradli, sebrali mu peněženku, mobilní telefon i automobil. Okamžitě věc oznámil Tonymu Blairovi a hned ze své politické funkce rezignoval. Jenže tvrdil, že se případ žádným způsobem netýká sexu - a v této věci lhal. Nyní je obviňována Blairova vláda, že se celou záležitost pokusila před sdělovacími prostředky neohrabaně zatušovat.

    Mediální krizi vyvolal komentátor deníku Times Matthew Parris, sám homosexuál, když v politickém pořadu Neswsnight onoho večera, kdy Ron Davies rezignoval, v rozhovoru s Jeremy Paxmanem, prozradil, že šedá eminence Blairovy vlády, jeho hlavní propagandista a organizátor a nyní ministr průmyslu Peter Mandelson je také homosexuál.

    Jeremy Paxman, který je proslulý svou energickou technikou vedení interviewu, vpořadu tehdy nehnul brvou, ale byl zjevně mírně šokován.

    Proč? Týdeník Observer to včera vysvětlil: Jeremy Paxman a Peter Mandelson se v londýnských politických a žurnalistických kruzích pohybují velmi blízko. Spojuje je autor detektivních románů a novinář Robert Harris (který byl mimochodem nedávno i na večírku s Václavem Havlem u dramatika Toma Stopparda). Harris je jedním z nejstarších a nejbližších Paxmanových přátel a je také velmi blízký přítel Petera Mandelsona.

    Tato kontroverze se týká nejmocnějších lidí v Británii: Petera Mandelsona, jako ústřední postavy britské vlády i této mediální kontroverze, Johna Birta, generálního ředitele BBC, který se s Mandelsonem také úzce přátelí, hierarchie vysokých pracovníků BBC a Ruperta Murdocha a jeho hlavních novinářů v konkurující mediální organizaci News International.

    Mimochodem, Matthew Parris píše pro deník Times, jehož vlastníkem je právě Rupert Murdoch.

    Když Matthew Parris v pořadu Newsnight prozradil, že je Mandelson homosexuál, vyvolalo to v BBC šokovou vlnu. Denní tisk, zejména ty noviny, které vlastní Rupert Murdoch, informaci rozšířily velmi intenzívně po Británii.

    Mandelson se totiž tou dobou zároveň angažoval v daleko významnějším souboji s Murdochem týkajícím se přičlenění Británie k jednotné evropské měně a při vládním posuzování Murdochovy žádosti koupit si fotbalový tým Manchester United.

    Došlo k takovým otřesům, že si zřejmě bude Blairova vláda muset úplně přepracovat svou mediální strategii.

    Opakuji: celá věc začala drobnou poznámkou Matthewa Parrise v pořadu Newsnight. Parris uvedl jen tak na okraj, že přece v britské vládě už nyní jsou nejméně dva homosexuálové: Paxman pozvedl obočí: do té doby se vědělo jen o jednom, oficiálně známém homosexuálovi, který je britským ministrem kultury. Parris pak uvedl Mandelsonovo jméno.

    Paxman se posléze hájil, že jeho překvapení bylo důsledkem toho, že na chvíli zapomněl, že je už nyní Mandelson oficiálně členem britské vlády. Vstoupil do ní nedávno.

    Po odvysílání pořadu Newsnight se vydal Jeremy Paxman k domu Petera Mandelsona v Notting Hill Gate v Londýně a hodil mu do schránky stručný dopis, v němž Mandelsonovi napsal, že si sice nemyslí, že by se měl za cokoliv omlouvat, ale že nicméně lituje toho, co se stalo. Cestou od Mandelsonových hlavních dveří potkal Paxman jiného novináře, Philipa Knightleyho, který si uvědomil, kde Paxman právě byl, a upozornil na to smečku reportérů a fotografů.

    Mandelson se mezitím cítil osobně zrazený a byl velmi rozhněván. Napsal Paxmanovi zuřivý třístránkový dopis, obvinil ho ze zlé vůle, že prý Parrise schválně k prozrazení Mandelsonovy homosexuality provokoval, a že celou věc zorganizoval. Mandelson dodal, že je zjevné, že pořad Newsnight proti němu vede už celá léta kampaň. Tento dopis silně rozezlil zase Paxmana.

    Teoretikové spiknutí se domnívají, že v této chvíli do věci vstoupili předsedy Rady BBC Sir Christopher Bland nebo generální ředitel BBC John Birt. Požadovali, aby byl vydán předpis, že BBC se nadále nebude zmiňovat o Mandelsonově homosexualitě. Bland, Birt a Mandelson společně před časem pracovali v komerční televizi London Weekend Television a jsou všichni tři blízkými přáteli.

    Peter Mandelson skutečně telefonoval Christopheru Blandovi a stěžoval si na pořad Newsnight. Bland ho sice vyslechl, ale neučinil nic. Uvnitř BBC zatelefonoval Phil Harding, ředitel pro otázky redakční politiky, Johnu Birtovi s tím, že v Mandelsonově případě byly porušeny předpisy BBC. Zpravodajská redakce přislíbila, že se to už podruhé nestane.

    Teprve když se o věci znovu hovořilo v jiném pořadu BBC o několik dní později, vydala hlavní politická poradkyně BBC Ann Slomanová, jejímž úkolem je dohlížet na plnění předpisů BBC, třířádkové rozhodnutí, jímž bylo rozhlasovým a televizním stanicím BBC zakázáno ve vysílání zmiňovat se o Mandelsonově homsexualitě. Slomanová není žádná omezená byrokratká - je to zkušená a známá novinářka. Předpisy BBC nařizují, že zveřejňovaní informací o soukromí politiků musí být jasně ve veřejném zájmu. BBC nesmí publikovat informace ze soukromého života politiků jen tak, bezdůvodně. Tento předpis byl v BBC několikrát použit i za vlády konzervativců a Johna Majora, když začaly kolovat pověsti o sexuálním životě některých konzervativních ministrů.

    Informace o tomto "cenzurním zásahu" BBC se okamžitě dostaly na veřejnost. Rozšiřoval je zejména Murdochův tisk, který BBC kritizuje, kde může. Situace se ještě více zkomplikovala tím, že Peter Mandelson v této době postoupil případ fotbalového týmu Manchester britskému antimonopolnímu úřadu, což u Ruperta Murdocha vyvolalo hněvivou reakci a sebelítostivé vystoupení na tiskové konferenci. Nicméně Murdoch si dal pozor a z tohoto rozhodnutí obvinil "paranoidní novináře", nikoliv samotného, mocného Mandelsona.

    Celá věc se ještě zkomplikovala tím, že Mandelson i ministr financí Gordon Brown vystoupili na konferenci britských průmyslníků s velmi výraznými projevy, zastávající přijetí jednotné evropské měny, euro. Proti ní Murdochův tisk ostře vystupuje a pokud bude chtít Blairova vláda přijmou euro, Murdochův tisk ji prý přestane podporovat.

    Ve skleníkovém světě londýnské mediální politiky se všechny tyto jednotlivé historky spojily - incident Paxman - Parris - Mandelson se poněkud surrealisticky spojil s debatou o přijetí či nepřijetí jednotné evropské měny a tlaky, které na britský politický život vyvíjejí sdělovací prostředky, které ovládá Rupert Murdoch.

    Ať už je tomu jakkoliv, předpis, že se nemá v BBC nikdo ve vysílání zmiňovat o Mandelsonově sexualitě, odnesla samotná BBC draho. Všichni se jí začali posmívat. Různé programy BBC dosti těžce zápolily se zákazem nehovořit o Mandelsonově sexualitě a nedebatovat obecně o celé otázce. Pravidelný pořad What the papers say musel být několikrát přetáčen.

    Drzé vystupování pořadu Have I got news for you

    Cenzurní zásah však zjevně nevadil jednomu pořadu BBC.

    Už asi deset let existuje v televizi BBC pravidelný týdenní komediální pořad Have I got news for you. Je to v podstatě kvíz, kde se moderátor ptá dvou dvoučlenných týmů na politické události minulého týdne. Pořad je však hlavně příležitostí pro přítomné vyjadřovat se sarkasticky k nejnovějším politickým událostem.

    Známou osobností pořadu je moderátor Angus Deyton, a dva stálí jeho účastníci: Ian Hislop, šéfredaktor podvratného satirického čtrnáctideníku Private Eye a komik Paul Merton. Jako dva další účastníci jsou zváni každý týden jednorázově jiní hosté.

    Podívejme se, jakým způsobem na výše uvedenou "bouři ve sklenici vody" reagoval o minulém víkendu pořad Have I got news for you.

    Až bude vládnout v České televizi tak liberální atmosféra, že si jeden konkrétní pořad bude moci dovolit zesměšňovat vedoucí pracovníky televize i politiky tak, jak to činí pořad Have I got news for you, bude vývoj v ČT myslím na dobré cestě.

    Dovedete si představit, že by Česká televize byla schopna odvysílat pořad, v němž by zesměšnila Zdeňka Šámala a Jakuba Puchalského za to, že bylo Janě Bobošíkové zakázáno vystupovat na obrazovce?

    Have I got news for you

    Vysíláno v pátek 6.11. ve 22 hodin a v sobotu 7.11. 1998 ve 21 hodin, BBC 2

    (Přepis prvních několika minut pořadu.)

    Angus Deyton: Dobrý večer a vítejte v pořadu Have I got news for you. Jak víte, BBC vydala zákaz ohledně zmiňování se o určitých aspektech života Petera Mandelsona. My se však odmítáme podřídit jakékoliv formě cenzury a budeme pokrač -

    (na obrazovce se objevil monoskop BBC 2 a místo zvuku se ozval pískot 1000 herzů) -

    Smích.

    - na večeři ve čtvrti Clapham.

    Angus Deyton: Součástí týmu Iana Hislopa je dnes americký komik Jackie Mason, oblíbený vyvolavač smíchu u královny matky (pomineme-li Gordon's Gin). A v týmu Paula Mertona je dnes večer autor, jehož nejnovější kniha obsahuje více sexuálních skandálů a intrik než romány Jeffreyho Archera - protože je to kniha o Jeffrey Archerovi - Michael Crick.

    Takže, Saddam Husajn vyvolává hrozbu třetí světové války silněji, než kdy předtím, ale my se soustředíme na důležitější události tohoto týdne. Iane a Jackie, podívejte se na tohle.

    (Na obrazovce se odvíjí několik politických záběrů z minulého týdne. Nejprve Mandelson, pak záběry z pořadu Newsnight, kde Parris prozradil Mandelsonovu homosexualitu. )

    Ian Hislop: Á. Tohle je ten muž, o němž se nesmíme ve vysílání zmiňovat. Tohle je ten pořad, o němž se nesmíme zmiňovat, a tady je záběr Johna Birta, generálního ředitele BBC. (Na obrazovce se opět objeví Peter Mandelson.) Á... (Smích obecenstva).

    Američan Jackie Mason: Tohle je ten chlap, o němž nemáte mluvit, co?

    Angus Deyton: Jmenuje se Peter Mandelson.

    Ian Hislop: Opravdu bych chtěl, abyste jeho jméno tady neříkali.

    Angus Deyton: Proč?

    Ian Hislop: Protože si myslím, že bychom měli respektovat Johna Birta, který je generálním ředitelem BBC. A myslím, že bychom měli respektovat jeho názory. On nechce, aby bylo známo veřejně, že - - ten člověk, o němž se tu nezmiňujeme, je - - jeho přítel. (Smích publika.)

    Ian Hislop: A vůbec nám nic není do toho, jestli tento člověk a John Birt jsou přáteli. Je to jejich naprosto soukromá věc. A pokud si John přeje umlčet největší světovou zpravodajskou instituci na základě argumentace, že ten člověk je jeho kamarád, proč by to neměl udělat? (Smích)

    Angus Deyton: Přirozeně, celé to vzniklo, kvůli pořadu Newsnight, což je program, kde vy pracujete, Michaeli?

    Michael Crick: Ano.

    Angus Deyton: Hovořil jste o tom s Jezzou? [Jeremy Paxmanem]?

    Michael Crick: Ano, samozřejmě. Došlo k velmi zajímavé výměně dopisů - o které - o které mi neřekl, četl jsem to v novinách.

    Angus Deyton: Co vám tedy Paxman řekl:

    Michael Crick: Řekl mi, abych v této věci byl tady zticha.

    Angus Deyton: Ano, on ten dopis vlastnoručně doručil, že?

    Michael Crick: To jsem slyšel. (Smích)

    Paul Merton: Rovnou až jemu do schránky. (Smích) To mi taky šlo, když jsem byl mladší. (Smích)

    Angus Deyton: Ano, a jaká byla Mandelsonova reakce?

    Michael Crick: "Nevěřím vám", mu myslím napsal. A "Newsnight se mě snaží už asi tři nebo čtyři roky zničit!"

    Angus Deyton: Ale to je přece pravda, ne?

    Michael Crick: Ne, snažíme se ho zničit pět nebo šest let.

    Ian Hislop: Ale copak se Paxman někdy někomu vůbec omluvil za to, co kdy řekl? Zdá se pozoruhodné, že najednou měl pocit, že musí mít výčitky svědomí. Vždyť nic neprovedl. Matthew Parris řekl, že jsou ve vládě dva - - lidé, kteří jsou přáteli Johna Birta (Smích) -

    Angus Deyton: Můžeme se znovu podívat na tu scénu. (Smích.) Potíž je -

    Ian Hislop: Já to vidět NECHCI. Nic nám do toho není. Ale pokud si to přeje vidět publikum - -

    Angus Deyton: No, je to vůle lidu.

    Ian Hislop: Záběry pro lid.

    Angus Deyton: Potíž je, že vám to můžeme pustit jen bez zvuku, nesmíme pouštět zvuk, v důsledku zákazu BBC.

    (Vysílá se scéna, v níž Matthew Parris prozradil, že je Mandelson homosexuál, ale bez zvuku.)

    Angus Deyton: Fantastické.

    Jackie Mason: Na úrovni vtipů, jako vtip to má smysl, ale seriózně, jistě, tohle není účelem tohoto pořadu - (Smích)

    Ian Hislop: My se pokusíme se s vaší výzvou vyrovnat.

    Jackie Mason: Věc je, proč by to nemělo zůstat tajemstvím, jako ostatní soukromé věci? Proč by lidi měli mít právo o tom mluvit (ojedinělý potlesk). A myslím si, že je tenhle pořad odporný, že se o tom zmiňuje. (Smích).

    Angus Deyton: Existuje docela zajímavý precedent, kdy se reportérka dotazovala jiného ministra na jeho sexualitu. Nebylo to dávno. Víte, kdo to byl? V rozhlasovém pořadu Desert Island Discs?

    Ian Hislop: Sue Lawley? Ministr financí Gordon Brown?

    Ukázka z rozhlasového pořadu:

    Reportérka Sue Lawley: Ale chápete, že lidi se zajímají? Lidi chtějí vědět, jestli jste homosexuál, anebo jestli máte nějakou vadu osobnosti, že jste si nevytvořil vztah k osobě opačného pohlaví. Přijímáte argument, že jako veřejná osoba, jako politik, je tohle cena, kterou musíte zaplatit?

    Ministr financí Gordon Brown: Ne, mně to nevadí. Samozřejmě, myslím si, že lidé mají právo vědět, co jejich politikové dělají a jaké mají uspořádání ve vlastním životě, to mě nepřekvapuje.

    Sue Lawley: Mají právo to vědět?

    Gordon Brown: V jiných zemích je to jiné, ale - ano, myslím si, že lidé mají právo to vědět.

    Paul Merton: Tohle je divný pořad. Nejprve odvysíláte pár záběrů beze zvuku, a pak zase zvuk bez obrazu. Nedalo by se to nějak spojit?

    Jackie Mason: A to jste to museli odvysílat hned poté, co jsem promluvil, že říká přesný opak, než já, abyste ze mě udělali blbce? (Smích)

    Angus Deyton: My tohle prostě v tomhle pořadu děláme. - Jde o zuřivou kontroverzi, která minulý týden vypukla ohledně důvěrného předpisu BBC, které zní:

    (záběr důvěrného předpisu se objeví na obrazovce):

    "Prosím, nechť všechny pořady zaznamenají, že za žádných okolností se nesmějí ve vysílání zmiňovat o soukromém životě Petera Mandelsona."

    A sakra. Tak jsme to prozradili. (Smích.)

    Norman Tebbit [ultrakonzervativní ministr ve vládě Margaret Thatcherové] vylezl v pondělí na světlo světa a vyjádřil se, že by homosexuálové neměli mít čelná místa ve vládě. Uvedl, že není přijatelné, aby byli homosexuálové v situaci, kdy si mohou dělat navzájem úsluhy. (Smích). To je přirozeně tentýž Norman Tebbitt, který zprivatizoval státní podnik British Telecom a o několik let později se stal jedním z ředitelů této, nyní soukromé firmy. Takže je to v pořádku, když to dělají šílení heterosexuálové...

    (atd.)


    Prolomíme zákaz dvojího občanství - potěmkinovštiny od Rychetského?

    Jiřina Fuchsová

    From: Radio Prague

    Zpravy 6.11.1998

    Vlada podle sveho mistopredsedy Pavla Rychetskeho uvazuje o zavedeni dvojiho obcanstvi pro byvale obcany Ceskoslovenska nebo Ceske republiky. "Uvazujeme o tom, ze v ramci novely zakona o nabyvani statniho obcanstvi prolomime zasadu zakazu dvojiho obcanstvi a umoznime jim, aby po prokazani, ze jde o byvale ceskoslovenske, eventuelne ceske obcany, ziskali ceske statni obcanstvi," rekl ve ctvrtek Rychetsky clenum snemovniho peticniho vyboru. Zduraznil, ze tato zmena nebude mit zadny pravni dopad na platnou legislativu v oblasti restituci.

    K dnesni zprave o tom, ze vlada uvazuje o "ZAVEDENI DVOJIHO OBCANSTVI..."

    1) "Zavadet DVOJI OBCANSTVI" v dobe,kdy cesti ministri, zeny provdane od "ciziny", fotbalisti, hokejisti, presidentsti poradci, vsichni cesi VSUDE ve svete KROME Cechu na Slovensku a pouze tech v USA, kdo se tam naturalizovali pro roce 1957, DVOJI OBCANSTVI bud maji, nebo VZDY MELI!!!! je totalni a neuveritelny NESMYSL...

    Rychetsky rika: "Umoznime jim ("byvalym" ceskoslovenskym nebo ceskym obcanum), aby po prokazani, ze jde o byvale ceskoslovenske eventuelne ceske obcany, ziskali ceske statni obcanstvi." Zduraznil,ze tato zmena nebude mit zadny pravni dopad na platnou legislativu v oblasti restituci."

    2) Pokud zpravy ve sdelovacich prostredcich o kritice EU prave zverejnene jsou pravdive, je to prave lziva "legislativa" v CR, kterou budeme muset zmenit, chceme-li zustat na ceste do EU....

    Navrh Pavla Rychetskeho opet opakuje tisickrate v poslednich peti letech opakovanou racionalizaci: dame Cechoslovakum ci Cechum, kterym bylo jejich ceske obcanstvi dotud nasilim a protipravne odpirano, moznost "NABYT!" ceske obcanstvi... To by ovsem znamenalo, ze jejich ceske obcanstvi by bylo uznavano jen do bodu, kdy je dle nahledu pana Rychetskeho kdysi "automaticky ", pripadne jinak, "ztratili", a potom, opet, teprve ode dne, kdy by je zase "nabyli."

    Ceske obcanstvi techto lidi by nebylo uznavano v poslednich deviti letech, v letech, kdy v ruznych lhutach a casovych limitech dle zakonu pana Rychetskeho et al mohly tak zvane "opravnene osoby" zadat o sve restituce, priznane a vydavane jen tem, kdo osvedceni o ceskem obcanstvi meli....

    We say NO DEAL!

    Rychetsky a ceska vlada et al maji pouze nasledujici moznosti, jestli se nechteji dale stavat predmetem uprimne veselosti ve Washingtonu D.C. i v Bruselu, jakoz predmetem truchleni pro chudaky zbyle Cechy bez obcanstvi v USA a na Slovensku:

    1) Aby naplnili dnes lzivy zakon o JEDINEM OBCANSTVI, museji vsemn Cechum, kdo dnes DVOJI OBCANSTVI MAJI, nebo vzdy meli, jedno z techto obcanstvi sebrat, aby nas dnesni cesky zakon o jedinem obcanstvi nelhal...

    2) Nechteji-li nebo nemohou-li toto udelat, museji dnesni zakon, spatny a realitu popirajici Potemkinovsky zakon, zrusit, a zavest novy. Zakon, jehoz navrh IAC, ACCGA a dalsi organizace Cechu v zahranici cirkuluje vsude, kde se da, jiz cele roky....

    3) Rychetsky a spol nemohou vydavat osvedceni o ceskem obcanstvi a zachranit dotud diskriminacni, zpatlanou a bolsevickou legislativu tykajici se tisicu duvodu, proc jen NEKTERYM Cechoslovakum a Cechum se nasilim zabranuje byt obcany, zadat o restituce, volit v ceskych volbach. Druhou alternativou, jak tento problem vyresit, je tedy VRATIT okamzite, bezpodminecne a RETROAKTIVNE! CESKE OBCANSTVI vsem byvalym Cechoslovakum a (Cechum), kdo si je preji. Jen tak bude nastolena rovnost a spravedlivy pristup KE VSEM, ne jen k NEKTERYM, v teto veci.

    Jeste jednou:

    1) Budto zachrante spatny zakon a odejmete DRUHE obcanstvi vsem Cechum bez rozdilu.

    2) Nebo vratte, okamzite, retroaktivne a bez jakychkoli omezujicich podminek ( ty by znamenaly dalsi kadrovani jednech druhymi!) CESKE OBCANSTVI vsem tem, jimz bylo dotud protipravne a nasilim zadrzovano.

    3) Treti cesty neni.

    Neudela=li CR jedno nebo druhe, nebude ani cesty do NATO.

    Nebude cesty do EU...

    Zustane jen jedna cesta...Neda se to rici slusne...

    Jiřina Fuchsová


    Výzva v Amerických listech k českých exulantům

    Petr Bísek, Americké listy

    Pratele,

    v Americkych listech je v poslednim, tj. 22. cisle ze ctvrtka, 5. listopadu t.r., Vyzva k cs. exulantum a emigrantum, aby apelovali na ceske senatory a senatorky ohledne volebniho prava, dvojiho obcanstvi a restituci, a aby podporili senatory Karase a Tollnera v jejich snaze dosahnout potrebnych zmen v prislusnych zakonech.

    Nejste-li odberateli AL, ozvete se do nasi redakce, my vam radi jeden vytisk posleme.

    Rikalo se jeste donedavna, ze ceska lobby v Americe neexistuje. Mozna, ze neexistovala. Skutecnost ale je, ze ceska lobby v Americe, sjednocena akci vedenou Americkymi listy, vyrazne pomohla pri hlasovani v americkem senate o rozsireni NATO. Tato lobby by mela pokracovat ve sve praci, tentokrat pro sve vlastni dobro -- a v mnoha souvislostech tim i pro dobro Ceske republiky.

    Verime, ze nase Vyzva se o dosazeni nasich prav snazi zpusobem, ktery vyhovuje co nejvetsimu mnozstvi lidi a tim bude i nejucinnejsi. Jen v jednote je sila.

    Petr Bisek

    vydavatel Americkych listu


    Internet proti monopolu

    Pavel Vachtl

    viz: http://www.bojkot.cz/

    a http://www.bojkot.cz/petice.html

    Telecom zvyšuje ceny místních hovorů - přidejte se k protestní akci

    Nove: petice Internet proti monopolu je jiz hotova a muzete si ji precist i podepsat. Na vsech strankach je na ni odkaz a  udaj, kolik signataru petice ma. Pridejte svuj podpis i vy! Zde najdete PETICI.

    Co je akce Internet proti monopolu:

    Nesouhlasime s tim, jak je trvale a podle nas neunosne zdrazovan pristup k internetu po komutovane lince. SPT Telecom jako monopolni poskytovatel komutovaneho spojeni opet zvysi ceny a internet se misto samozrejmosti stane pomalu luxusem.

    Takovato situace neni nadale unosna. Proto jsme na 18. 11. 1998 vyhlasili den bojkotu monopolu SPT Telecom. Vyzyvame vsechny lidi, kteri nesouhlasi s trvalym a v podstate nekontrolovatelnym zdrazovanim poplatku, aby tento den nepouzivali sluzeb SPT Telecom ani se nepripojovali k  internetu. Prijdte v tento den na protestni demonstraci - blizsi informace se zde dozvite v pondeli.

    V tento den nebude fungovat naprosta vetsina velkych serveru, misto jejich titulnich stranek bude vyzva k bojkotu a petice k  podepsani po internetu. Tato petice se zde objevi do konce tydne.

    Radi bychom timto upozornili na neunosnost stavajici situace, na stav, kdy Telecom plne kontroluje nejlacinejsi vrstvu modemoveho pripojeni a rozhoduje o cenach, jez prekracuji realne moznosti beznych uzivatelu.

    Chceme timto nastolit otazku a hlavne iniciovat odpoved, kterak vytvorit cenove priznive dial-up pripojeni k internetu.

    Blizsi informace prinese petice, kterou prave organizatori protestu projednavaji.

    Nove: zacala medialni podpora akce Internet proti Telecomu.

    Ackoliv nosne clanky na hlavnich zpravodajskych serverech se objevi az zitra a v pondeli, jiz nyni pridavejte odkazy, reklamni prouzky atd na tyto stranky (bojkot.zpravy.cz - nebo www.bojkot.cz - ten je nove registrovan a snad uz je ve vasem DNS). Zacina zde bezny zpravodajsky servis o priprave akce. Behem zitra pribudou Petice k podepsani a presny harmonogram akce. Neni cesta zpet. Internet se stavi proti monopolu.

    Pomozte - informujte zname, propagujte a podporujte akci! 4/11 - Prosime lidi, kteri jsou ochotni akci podporit, aby se na tyto stranky vraceli, nebo se prihlasili do mailing-listu a  to takto: na adresu majordomo@firma.seznam.cz poslat email s  telem zpravy subscribe bojkot vas@email. Pokud mate svoje WWW stranky, umistete na ne prosime nektery z reklamnich prouzku nebo textovy odkaz nebo oboje :)

    Tyto stranky jsou aktualizovany prubezne - vracejte se na ne pravidelne pro aktualni informace o akci ...

    Petice Internet proti monopolu

    My, podepsani pod textem teto petice, vyjadrujeme hluboke znepokojeni nad chystanym zdrazenim telefonnich tarifu, jehoz ramec dohodl SPT Telecom s Ministerstvem financi a Ceskym telekomunikacnim uradem.

    Pokud by se opravdu uskutecnilo zdrazeni mistnich telefonnich poplatku v takove vysi, v jake je zvazovano, aniz by se pro internetove pripojeni nabidla rozumna alternativa, zasahlo by toto ve svych dusledcich katastrofalne uzivatele internetu v  Ceske republice a nejen ze by zastavilo jeho rozvoj, nybrz by jej to privedlo na cestu upadku.

    Uz nyni jsou ceny mistniho pripojeni tak vysoke, ze tvori jednu z hlavnich prekazek rozvoje internetu. Pokud by mely jeste stoupnout, bude tim ohrozena i cela oblast podnikani s  internetem spojena, tedy profesni skupina poskytovatelu pripojeni, poskytovatelu obsahu a konecne i producentu a  obchodniku s vypocetni technikou a softwarem.

    Proto co nejdurazneji proti chystanemu zdrazeni protestujeme a  chapeme ho jako utok na jednu z nejprogresivnejsich forem svetove komunikace.

    Internet predstavuje jednu z cest pro zvysovani obecne urovne vzdelanosti, konkurenceschopnosti firem i obecne informovanosti a jako takovemu je jeho rozvoji a podpore ve vetsine vyspelych statu prirazovana obzvlastni dulezitost.

    Nase zeme jde bohuzel jinou cestou.

    Prestoze hlavnim limitujicim faktorem je cenova nedostupnost internetoveho pripojeni, kdy i velmi prumerne vyuzivani internetu vyrazne zasahuje do rodinneho rozpoctu, chysta se dalsi zdrazeni.

    Varujeme pred timto trendem jako pred cestou k zaostavani, ke stagnaci ve veku prumyslove revoluce misto prechodu do veku revoluce informacni. Nechceme zustat u protestu a varovani. Vyzyvame k aktivni naprave tarifni politiky. Je totiz nespravne, ze neexistuje cenove unosna alternativa pro drobne uzivatele internetu.

    Zadame, aby zodpovedna ministerstva ve spolupraci s SPT Telecom co nejdrive pripravila variantu zvyhodneneho pripojeni k internetu pres jednotnou telefonni sit - necht stat vyuzije svuj nastesti stale jeste majoritni podil v SPT Telecom k  hajeni zajmu svych obcanu.

    Je nekolik moznosti, jak skloubit specificke potreby uzivatelu internetu s ekonomickymi zajmy SPT Telecom. Za nejschudnejsi reseni pokladame vytvoreni zvlastnich telefonnich cisel s  odlisnou tarifikaci jimiz by disponovali poskytovatele pripojeni a ktera by slouzila potrebam internetu.

    Jako dalsi alternativu navrhujeme zvazit moznost pripojeni telefonni linkou za jednotny pausalni poplatek tak, jak je to bezne v nekterych vyspelych statech. Kterekoli z navrhovanych reseni by rozvoj internetu podporilo - a tim by se v  dusledcich zlepsily i hospodarske vysledky dosahovane SPT Telecom, nemluve o pozitivnim celospolecenskem dopadu, ktery by mel byt primarnim zajmem vlady i monopolniho provozovatele telefonni site.

    Apelujeme na vsechny organy ktere zdrazeni poplatku chystaji, aby si uvedomily svoji odpovednost a aby vzaly v uvahu alternativy, ktere tu existuji a jsou technicky proveditelne a  ekonomicky vyhodne.

    Tuto petici nepodepisujeme jen za sebe, ale i za sirokou komunitu profesionalu internetu i jeho uzivatelu - a jsme pripraveni s jakymkoli kompetentnim cinitelem ve spravne veci kooperovat. Zaroven vyjadrujeme odhodlani se s chystanym zdrazenim nesmirit a vyuzit k protestu vsech prostredku zarucenych listinou lidskych prav.

    Ivo Lukacovic

    Ondrej Neff

    Patrick Zandl

    Pokud i vy s textem petice souhlasite a chcete se pripojit k  akci Internet proti monopolu, vyplnte tento "digitalni peticni arch". Vsechny zde pozadovane udaje jsou nutne podle peticniho zakona, aby bylo zrejme, ze jsme si to nevymysleli. Petice bude v den vystrazne stavky predana zaroven s temito "podpisy" ministerstvum, vlade, parlamentu i SPT Telecom.


    Václav Klaus a tři zdroje a tři součásti marxismu. Proč tiskou Lidové noviny bláboly tohoto muže? Aby mátly lidi?

    Sobotní Lidové noviny otiskly další z mnoha pravidelných "úvah" Václava Klause, na tomto místě, (viz též níže na této stránce), která má tentokráte nepokrytě předvolebně propagandistický ráz. Článek je to velmi jednoduchý a silně zavádějící. Předvádí obraz světové sociální demokracie formou strašáka, který zřejmě existuje pouze v Klausově mysli. Škoda, že Klaus nevyužil této příležitosti k brilantnímu rozdrcení zahraničního i domácího "sociáldemokratismu" a omezil se na opakování otřepaných pouček, případně citátů ze svých oblíbených autorů.

    Na Klausův článek mě upozornil jeden čtenář ze Spojených států, který, konsternován, napsal:

    Cetl jste Klausovo Proc nejsem socialni demokrat v sobotních Lidovych novinach? Kdyby to nebylo tak vazne, jen bych zasnul. Takhle se mne dela spatne. On se ten clovek vytahuje na Clintona, Gora, Blaira!

    Ono by nebylo nic špatného na tom, kdyby Václav Klaus energicky kritizoval britské labouristy, americké demokraty či vůbec západní sociální demokraty, naopak by to bylo velmi zajímavé a přínosné, kdyby to učinil inteligentně, znale a nově, kdyby vynikající, originální argumentací odkryl nové rysy dnešní skutečnosti a radikálním řezem ukázal na to, kde pošetilci jako Clinton, Blair či Gore selhávají při interpretaci dnešního světa.

    Potíž je, že ten Klausův článek je skrznaskrz hloupý.

    Jen stručně k sobotnímu Klausovu článku.

  • Titulkem "Proč nejsem sociálním demokratem" uráží Václav Klaus Karla Čapka. Kdyby ten věděl, že si o mnoho desítek let později vypůjčí k primitivní parafrázi název jeho promyšleného a vynikajícím způsobem napsaného článku "Proč nejsem komunistou" k volební propagandě své pokleslé strany, byl by šokován.

  • Šroubovanost Klausova stylu. Ani po téměř deseti letech v politice se technokrat Klaus nedokázal zbavit funkcinářského, jakešovského, šroubovaného stylu. Někdo by měl učinit analýzu jeho způsobu písemného vyjadřování a poukázat na těsné paralelely s rudoprávní funkcionářštinou éry před rokem 1989. (Jeden britský kolega před časem poznamenal, že mu Klausův styl připomíná výplody J.V. Stalina o jazykovědě.)

    Mimochodem, přirozeně dnešní "sociáldemokratismus", ať v ČR či na Západě, nemá se "socialismem" sovětského typu nic společného, to je od Klause podpásová manipulace.

  • Tři zdroje a tři součásti marxismu. Klaus opakuje, jak na marxistickém školení, simplistické poučky. Nezbavil se kupodivu za deset let ale ani terminologie marxistických školení! V  závěru článku Klaus píše:

    . Zdůraznil jsem tři složky, resp. tři zdroje sociáldemokratismu, jen nevím, který z nich je horší. Tři složky, tři zdroje marxismu, to je terminologie, kterou nám vnucovali na školeních, pamatujete?

  • Ale vážněji: Naprostá neznalost světa.Klaus se staví do role jediného vysvětlovače dnešní světové hospodářské a politické situace, přitom ale neví, o co ve světě dnes jde.

    Mezinárodní finančnické a bankovní organizace jsou skutečně konsternovány, že se světový hospodářský systém octl v důsledku nedostatečné regulace - poskytující možnosti podvádění na pokraji krize.

    Situace je podstatně složitější, než jak ji prezentuje Klaus. Například při zavádění přísnějších regulačních opatření na kapitálové trhy nejde o omezování svobody, ale o omezování kriminality.

    Sociální demokraté britští či američtí v současnosti v žádném případě nechtějí omezovat svobodu podnikání, naopak se velmi soustřeďují na stimulaci hospodářského rozvoje soukromé sféry všemi prostředky.

  • Klausova obrovská drzost. Je to od Václava Klause obrovská drzost, že si dovoluje kritizovat Blaira a Clintona, že se dokázali "dobře zabydlit v mediální sféře" a že pro ně "image triumfoval nad realitou". Tak za vlády prezidenta Clintona zaznamenalo americké hospodářství obrovský, nebývalý rozkvět. V důsledku vlády Václava Klause se české hospodářství propadlo do záporného hospodářského růstu. A tento člověk, který zavinil v ČR záporný hospodářský růst, si dovoluje obviňovat amerického prezidenta, který vyvolal v Americe velký hospodářský rozkvět, že se jen "dobře zabydlil v mediální sféře".

    Mohu ujistit Václava Klause, že se americká a britská vláda připravují na zrychlující se rozvoj počítačové éry, která výrazně ovlivní ekonomiku, tak intenzívním způsobem, o jakém se Klausovi vůbec nesní. Například britský ministr školství právě oznámil projekt, v jehož rámci mají být všechny britské základní školy napojeny na internet a všichni žáci britských škol získají povinně počítačovou gramotnost.

  • Kritika "militantního ekologismu". Klaus odmítá výrok amerického viceprezidenta Al Gora (píše jeho jméno proti pravopisným pravidlům "Al Gorea"), že "ochrana životního prostředí je nejlepším centrálním principem organizace moderního státu". Klaus si stěžuje, že takové pojetí odsunuje svobodu jednotlivce až na druhé místo. - Dobře prosazujme proti všemu svobodu jednotlivce - až tuto planetu Zemi zničíme, bude nám jistě taková svoboda hodně platná, pane Klausi, že?

  • "Sociální demokraté nechtějí snášet svobodu, s níž trh stojí i padá," tvrdí Klaus. Tak žiji ve Velké Británii, kde vládne "sociálně-demokratická vláda", která uznává svobodu volného trhu téměř absolutně.

  • "Sociální demokraté jsou flákači a fňukny, kteří nechtějí pracovat". Jak jednoduše dokáže Václav Klaus odmítnout celý systém sociálního zabezpečení pro "pohodlné, nevýkonné, nesamostatné". (Co takhle pro invalidy nebo pro staré či nemocné lidi? Míra civilizovanosti společnosti se měří nikoliv podle toho, jak volný je její trh, ale podle toho, jak se chovají členové této společnosti ke svým nejslabším členům.)

    Divím se, že Lidové noviny nemají sdostatek soudnosti, že šéfredaktor neodmítne tak neinformovaný a primitivní text, jaký zplodil Václav Klaus viz níže.

  • Gramatická poznámka pro Václava Klause i pro redaktory Lidových i jiných novin. Jména jako Gore, Wilde, Goethe, se v češtině skloňují Gora, Wilda, Goetha, nikoliv Gorea, Wildea, Goethea. Viz Bohuslav Havránek - Alois Jedlička, Česká mluvnice oddíl Podstatná jména, par. 90, Skloňování podstatných jmen cizího původu, oddíl II. Vlastní jména osobní, cituji z odstavce b:

      Podle vzorů bez koncovky se skloňují tako osobní jména na -e, jako Goethe, Heine, Dante, Niederle, Nietzsche, Baše. V ostatních pádech se toto -e odsouvá a jména přijímají koncovky podle povahy předchozí souhlásky buď podle vzoru tvrdého pán (2. a 4. p. Goetha, Heina, Danta, Niederla, 3. p. Goethovi, Heinovi, Dantovi, Niederlovi) anebo podle vzoru měkkého muž (2. a 4. p.) Nietzsche, Baše, 3.p. Nietzschovi, Bašovi)
    Bývaly doby, kdy novináři a politikové znali gramatiku.


    Proč nejsem sociálním demokratem?

    Václav Klaus, Lidové noviny 7. 11. 1998

    Nejsem si jist, zda smím parafrázovat nadpis známého, přes půl století starého textu autora, kterého si vážím víc než jiných, Karla Čapka. Ale ve volební kampani, kdy se politik častěji než jindy setkává s občany, mi tato otázka vrtá hlavou a stále častěji se jí zabývám. Znovu a znovu dostávám otázku, proč jsme si zvolili heslo Myslíme jinak . Uvědomuji si, že si pod sociáldemokratismem (tj. socialismem měkčího typu) mnozí účastníci předvolebních setkání představují leccos a někteří se s ním identifikují z mnohdy velmi rozmanitých důvodů. Jedním z důvodů je motiv ideologický. Jde o názor na svobodu (a odpovědnost) jednotlivce jako na výchozí prvek společenského uspořádání. Liberálové říkají jasné ano. Sociáldemokraté sice nesvobodu nechtějí, ale leccos k tomu dodávají a leccos nad svobodu staví. To, co stavějí nad svobodu, je různé, a proto se pod sociáldemokratismus v širším významu vejdou i netolerantní autokraté, přívrženci rozsáhlého zasahování státu do našich životů, moralizující jedinci, kteří vědí lépe než my ostatní, co je a není dobré, nevěřící v trh i ti, kteří chtějí státní řízení (cudně dnes nazývané regulací), zelení, kteří svobodě jednotlivce předsazují něco zcela jiného. Jak jinak bych si mohl překládat agresivní heslo dnešního ekologismu Earth First! (Země na prvním místě) nebo chápat tvrzení amerického viceprezidenta Ala Gorea: Ochrana životního prostředí je nejlepším centrálním principem organizace moderního státu. Svoboda jednotlivce je pak logicky až na druhém místě. Raději bych citoval W. C. Denise z amerického Fondu svobody, když říká, že nejlepším životním prostředím pro člověka je prostředí svobody , s dovětkem, že se svobodou je to jako se zdravím. Člověk je začne doceňovat, až když je ztratí. Že tomu málo rozumějí američtí sociáldemokraté, kteří nezažili komunismus, chápu, že tomu málo rozumějí někteří lidé u nás, nechápu. Sociáldemokraté sice z výsledků tržní ekonomiky těžit chtějí, ale nechtějí snášet svobodu, s níž trh stojí i padá. Nechtějí být na trhu závislí a nelíbí se jim jeho neviditelná ruka. Asi chtějí radši být obětí něčí ruky viditelné. I tržní ekonomiku charakterizuje mimořádně vysoká míra závislosti každého z nás na jiných, ale je toa v tom je celé kouzlozávislost neviditelná. Paul Heyne (z překladu jeho učebnice Ekonomický způsob myšlení se u nás učila spousta studentů ekonomie devadesátých let) hezky říká, že tržní ekonomika se týká závislosti na jiných , ale že se tato závislost vyznačuje mimořádnou mírou svobody, protože nevyžaduje závislost na nikom konkrétním jiném . Zdá se, že právě to sociáldemokraté nechtějí. Nejde však jen o ideologii. Dnešní sociáldemokratismus je i problémem lidským. Je problémem absence víry v sebe, problémem obavy z vlastního selhání, problémem spoléhání se na něco nebo někoho jiného. Sociáldemokratismus nabízí výmluvu, a to velmi nebezpečnouže za své selhání nemohu já, ale někdo jiný. Svoboda nám všem dala před devíti lety šanci a těm, kteří jí nevyuži li, nebo z různých důvodů neuspěli, tato svůdná ideologie říká, že oni sami jsou v pořádku, ale že máme spálenou zemi , snědený krám , blbou náladu , vytunelované podniky a banky a že jejich neúspěch způsobil někdo jiný než oni. Co víc si pohodlní, nevýkonní, nesamostatní mohou přát? Co může znít jejich uším liběji? Co více nahrává závisti v mnoha z nás? Co více nahrává nepřejícnosti vůči úspěšným? Proto se k sociáldemokratismu upínají ti, kteří chtějí nemožnéněco za nic, nebo přesněji, víc než zaslouží. Právě ty oslovuje Miloš Zeman. Sociáldemokratismus má i složku ryze utilitární, neboť je doktrínou oportunismu a vypočítavého pragmatismu. Sociáldemokratismus - v malé české, ale o to více v clintonovské či blairovské verziznamená dobré zabydlení se v mediální éře, ve které se za pomoci stejně smýšlejících lidí v médiích daří, aby image triumfoval nad realitou, aby nebylo důležité, jaký politik je a co dělá, aby stačilo, jaký se kolem něj vytvoří mediální obraz. Pak už je jedno, co hájí a prosazuje, pak se dá hájit cokoliv, nejlépe to, co se zrovna zdá být mediálně prodejné. I v tom jsou naši sociáldemokraté mistři, i v tom se jimvíc než komukoli jinémudaří mást méně přemýšlivé spoluobčany. Sociáldemokraté dobře pochopili, že pravda je vždy méně senzační, a proto i méně zajímavá než nepravda a na tento starý trik vsadili. Krátkodobě to snad může vycházet, dlouhodobě nikoli. Zdůraznil jsem tři složky, resp. tři zdroje sociáldemokratismu, jen nevím, který z nich je horší. Nejhorší je jejich součet, a to je právě to, s čím musíme v naší zemi dnes bojovat. Na mítinku v Chomutově mi někdo řekl, že se u nás nejvíc energie vydává na fňukání. Asi měl pravdu. I proto nejsem sociálním demokratem.


    Cyklisté se v Praze přidali k akcím Dne bez aut

    Děti Země

    Jako doprovodnou akci ke Dni bez aut usporadaly Deti Zeme cyklistickou jizdu Prahou. Ta vedla po vyznacenych cyklistickych stezkach a trasach. Asi 25 ucastniku za asistence policie jelo z Letenskych sadu pres Kampu a Smichov do Prokopskeho udoli, kde byla oficialni jizda ukoncena. Cykliste pak ve vyjizDce pokracovaly dle vlastniho uvazeni.

    Smyslem akce bylo upozornit verejnost na existujici moznosti mestske cyklistiky - vyznacene stezky a jejich nedostatky a na druhe strane politiky na silici oblibu jizdniho kola jako dopravniho prostredku ve meste.

    Pro rok 1998 bylo totiz z rozpoctu hl. m. Prahy vycleneno na rozvoj cyklisticke infrastruktury 0,-- Kc. Cesty, ktere jiz byly postaveny, nebo vyznaceny v terenu jsou casto nevyhovujici anebo na sebe nenavazuji. Lze se domnivat, ze vynalozene prostredky byly casto vyuzity k bezucelnym projektum, ktere pro cyklisty nemaji vyznam. Jako priklad lze jmenovat vyznaceni trasy v ulicich Ujezd, Stefanikova, Nadrazzni, po ktere take jeli ucastnici jizdy. Tato trasa vede po frekventovanych ulicich s hrubou dlazbou, krizi tramvajove koleje. Pritom se nabizi moznost vest stezku stejnym smerem po chodniku v ulicich Janackovo nabrezi, Horejsi nabrezi, Strakonicka, kde by stacilo pouze nekolik uprav najezdu a vodorovne znaceni.

    Spatne nebo nevyhovujici znaceni cyklistickych stezek mohou Prazane hlasit do prazske kancelare Deti Zeme na  telefonni cislo: 22 78 00 52 anebo na e-mailovou adresu: vojtech.tutr@ecn.cz.

    Ucastnici se take dohodli na pravidelnem pokracovani vyjizdek propagujicich cyklistiku v Praze kazdou prvni sobotu v mesici v 10.00 v Letenskych sadech u metronomu.

    Ke DNI BEZ AUT se prihlasilo 39 obcanskych sdruzeni (napr. Deti Zeme v sedmi pobockach, Hnuti DUHA v Praze a ve Volarech, Nezavisle socialne ekologicke hnuti z Brna, Prazske matky, CSOP ve Valasskem Mezirici a v Brne) v 18 mestech (loni to bylo 31 organizaci v rovnez 18 mist).


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|