K vypadnutí libry z Evropského měnového systému
Ve předvčerejším čísle Britských listů diskutovali pánové Čulík a Ferdinand o okolnostech vypadnutí libry z Evropského měnového systému v roce 1992 (doufám, že si ten rok pamatuji správně). Pokud je mi známo, situace proběhla trochu jinak, než popisuje pan Ferdinand.
Evropský měnový systém spočíval v tom, že byl stanoven pevný vzájemný "střední kurs" evropských měn a kolem něj pásmo (myslím plus mínus sedm a půl procenta, bez záruky), ve kterém se kurzy těchto měn mohly volně pohybovat (tzv. fluktuační pásmo). Jakmile se některá měna vychýlila mimo toto pásmo, byly centrální banky všech členských zemí povinny intervenovat ve prospěch nebo proti této měně tak, aby se do tohoto pásma vrátila. Němci si vymínili podmínku, že pokud by intervence některé centrální banky ohrožovala její vlastní měnu, intervenovat nemusí. Hlavním cílem tohoto mechanismu bylo zabránit prudkým měnovým turbulencím, žádná společná ekonomická politika stanovena nebyla.
Vzájemné střední kursy měn se několik let nezměnily, ovšem každý z členských států měl svůj vlastní ekonomický vývoj, odlišnou míru inflace, rozdílné úrokové míry a odlišný státní dluh. Díky těmto faktorům měla zejména lira a libra tendenci oslabovat a marka tendenci růst.
Výměna východních marek za západní v kurzu 1:1 neměla na západoekonomickou ekonomiku žádný vliv, protože pro tuto výměnu existovaly limity. Nejvíce marek bylo vyměněno v kurzu 1:3, což sice bylo pro východní němce hodně výhodné, ale západnímu Německu z toho (zatím) nevznikly žádné větší přímé problémy. Ovšem do východních zemí bylo třeba hodně investovat, za roky 90-91 tam nateklo několik set miliard marek. To odčerpávalo peníze ze západní části Německa a úrokové sazby na finančním trhu začaly růst. Zároveň začala, mimo jiné i díky levně získaným markám a platům uměle zvýšeným vysoko nad úroveň produktivity na východě růst inflace. Německá centrální banka je zcela nezávislá a vždy razantně bojuje proti inflaci, a proto přes naléhání politiků úrokové sazby ještě zvýšila (tedy ne proto, že se bála oslabení marky, to nehrozilo).
Díky tomu začali obchodníci kupovat aktiva v markách, na která získávali prostředky prodejem ostatních evropských měn. Ostatní země mohly reagovat také zvýšením úrokových sazeb, ovšem
zejména Itálie a Británie si tak vysoké úrokové sazby prostě nemohly dovolit, díky tomu že prožívaly recesi. Navíc byly jejich měny považovány za nadhodnocené a jejich kursy byly příliš blízko dolního povoleného limitu. Itálie si to včas uvědomila a ve prospěch své měny neintervenovala, což bylo to nejlepší, co mohla udělat. Britský ministr zahraničí několikrát naléhal na šéfa německé centrální banky a ministra financí, aby snížili úrokové sazby. Šéf banky řekl několikrát ne a ministr financí mohl jen krčit rameny.
Nebylo to tedy tak, že by ostatní země vyšší úroky přijali a to mělo vliv na jejich hospodářství, ale naopak. Oni nemohli úrokové sazby zvýšit, aby nepoškodili hospodářství. V britském případě k tomu ovšem přistupovala ideologie konzervativní vlády, která nechtěla úrokové sazby zvýšit ani krátkodobě prostě z principu, a nechtěli ani vystoupit z měnového systému. Rozhodli se libru bránit, a to i přesto, že je německá centrální banka odmítla podporovat.
To byla voda na mlýn měnových spekulantů, zejména Sorose, který velmi dobře odhadl, že Británie měnu neudrží. Kdyby se o to Británie ani nepokoušela, Soros by pravděpodobně nevydělal zdaleka tolik. Aby vydělal, musel by si vypůjčit velké množství liber za vysoký kurs a vrátit je za kurs nízký. Ovšem kdyby libru nikdo nedržel, snaha vypůjčit si velké množství liber by vedla ke stejnému výsledku jako prodej liber - tedy k pádu kursu, a Soros by si tedy nestihl vypůjčit významné množství liber za vysoký kurs. Jak známo, britská vládou řízená centrální banka libru neudržela. Mimo jiné i proto, že ji sami britové nevěřili, kupovali zahraniční měnu a vlastně šli proti ní. Tvrzení, že britský ministr financí věnoval nějakých dvacet liber z každého brita měnovým spekulantům, je tedy ve své podstatě pravdivé. Je otázka, zda by mu ovšem britové odpustili, kdyby svou měnu nebránil.
Později se dostal do podobné pozice francouzský frank. Jeho problém byl více psychologický než ekonomický, došlo k tomu poté, co média citovala údajný výrok šéfa německé centrální banky, že devalvovat budou i další měny (ten tento výrok vzápětí popřel, ale už bylo pozdě). Francouzská a německá centrální banka společně sice zabránily drastickému poklesu, nicméně nakonec bylo rozšířeno fluktuační pásmo, což fakticky znamenalo konec evromského měnového systému (a to i přesto, že se obě vytlačené měny poměrně brzy vrátily do rozšířeného fluktuačního pásma).
My to všechno známe z vlastní zkušenosti. Měnová krize české koruny v roce 1997 měla za příčinu také nadhodnocenou měnu, na kterou zaútočili spekulanti. Centrální banka měnu bránila deset dní a prohrála (čistá ztráta činila deset miliard korun, tedy tisíc korun na každého Čecha - prohráli jsme více než britové!). A podobně jako libra, i koruna poměrně brzy posílila na svou původní hodnotu, které se v podstatě drží dodnes.
Jaké je z toho poučení? Centrální banky by neměly bránit měnu proti útokům spekulantů, nemá to smysl. Spekulanti vydělávají právě na tom, že centrální banka prodává své devizové rezervy "pod cenou". Je možné, že když nebude taková obrana měny, ubudou spekulativní útoky. Spekulanti nemohou kurs měny srazit dlouhodobě, pokud si ostatní ekonomické subjekty nemyslí, že je měna nadhodnocena.
Evropské státy v důsledku této měnové krize urychlily práci na společné měně. Ovšem přijaly velmi přísné podmínky pro přistoupení k této měně, ona známá "maastrichtská kriteria". Tato kriteria by měla zaručit, že státy, které je splňují, by měly velmi podobný vývoj měny v případě, že by si ponechaly měnu vlastní - a proto nemusí mít ostatní obavu z jejich přistoupení k měnové unii.
A ještě bych se vrátil k tomu, zda a jak je koruna závislá na německé marce. Rozhodně není s markou pevně spjatá, jak by to snad mohlo vyplývat z tvrzení pánů Čulíka a Ferdinanda (mimochodem, dnes je "marka" ekonomicky naprosto totéž co "euro", "frank" nebo "lira", jejich kurs je navěky pevný). Česká koruna byla a je naprosto nezávislá měna, její kurs je určován tržně a není na nic vázán (bývalé fluktuační pásmo koruny bylo dávno zrušeno). Naše úrokové sazby jsou na německých v principu naprosto nezávislé, vždyť donedávna jsme je měli poměrně vysoké, dnes už jsou nižší, i když nesrovnatelně vyšší než markové (zejména díky vyšší inflaci). Je určitým zvykem zveřejňovat kurs koruny vůči marce, ale ten se jak známo mění, je to víceméně otázka zvyku.
Tedy, ne tak úplně. Žádná pevná vazba sice neexistuje, ale Německo je náš největší obchodní partner, a proto mají výkyvy jeho ekonomického cyklu a jeho měny významný vliv na českou ekonomiku, to je zcela přirozené (například na základě německé úrokové míry jsou úročeny dluhy českých podniků u německých bank). Naše ekonomika je dvacetinou ekonomiky německé, takže jak že je to s tím psem a ocasem?
Tvrzení o Německem sjednocené evropě podle mého názoru není vůbec na místě. Německo je sice ekonomicky nejsilnější stát EU (a to díky počtu obyvatel i vysoké ekonomické úrovni), ovšem
na hrubém domácím produktu eurozóny se podílí jen o něco více než čtvrtinou. Němci měli od padesátých let daleko nejlepší měnovou politiku na světě, a je tedy přirozené, že ve vznikající měnové unii hraje jejich Bundesbanka hlavní roli. My to možná z našeho pohledu tak nevidíme, ale velmi významnou ekonomickou roli v evropské unii hraje také Francie, ze které se stala světová technologická velmoc číslo dvě. Jako argument uvedu snad jen několik názvů - TGV, Arianne, Minitel, Airbus, Mirage, Phoenix (ten bohužel nedávno zavřeli) nebo Concorde. Dokonce i Itálie, kterou často podceňujeme, je ekonomicky velmi silná a velmi často jedná ve shodě s Francií. Myslím, že právě tyto dvě země (pokud pomineme trochu stranou stojící Británii) prostě německou ekonimckou dominanci nedopustí, a Němci to dobře vědí, takže o nějaké "Čtvrté říši" nemůže být ani řeč.
Petr Paleta
U mladých mužů prý Viagra způsobuje impotenci
Jeden britský lékařský odborník varoval, že by mladí muži neměli léku Viagra, který odstraňuje impotenci, užívat "pro rekreační účely". Viagra totiž podle něho může u mladých mužů vyvolat priapismus, dlouhodobou a bolestivou erekci. Konstatoval to Roger Kirby, urolog v londýnské nemocnici St. George Hospital. Priapismus, který občas vzniká v důsledku různých terapií proti impotenci, se prý dost často vyskytuje u mužů ze Západní Indie. V některých případech utrpěli pacienti bolestivou erekci, trvající několik hodin a museli být léčeni v nemocnici. Trvá-li erekce déle než šest hodin, může omezit přísun krve k hladkému svalstvu uvnitř penisu, které napomáhá vzniku erekce. Může to vést k trvalé impotenci.
Jedna britská charitativní organizace, která bojuje proti šíření drog, konstatovala, že je Viagra nyní v hudebních klubech mezi mládeží módou a prodává se na černém trhu za 10 až 12 liber za jednu pilulku.
Urolog Kirby konstatoval v časopise Student British Medical Journal: "Neexistují žádná data, z nichž by vyplývalo, že by Viagra zlepšovala normální erekci nebo že by pozměňovala pocity při orgasmu. Vyskytují se případy priapismu u mladých mužů, kteří použili Viagry jako rekreačního léku.
Letos v lednu konstatovala pojišťovna Primary Direct, že dvanáct britských mužů se muselo předčasně vrátit z dovolené s "trvalou" erekcí poté, co si koupili Viagru v Amsterodamu a v Thajsku.
Mluvčí farmaceutické firmy Pfizer, která Viagru vyrábí, uvedl, že se celosvětově vyskytlo méně než dvacet případů priapismu a že neexistují důkazy, že Viagra způsobuje toto onemocnění.
Romští uprchlíci v Londýně žádají o pomoc
Britský bulvární tisk křičí už dva roky o tom, jak "falešní" romští žadatelé o asyl přijíždějí do Británie. Neonacisté demonstrovali v anglickém přístavu Doveru.
Avšak mimo rasistickou hysterii a přehánění sdělovacích prostředků se dosud těžce snaží mnoho romských žadatelů o asyl zůstat v Británii a vyhnout se tomu, aby byli deportování zpět do České a Slovenské republiky. Loni v létě byla založena asociace Roma Refugee Organization, která zastává práva 2800 romských uprchlíků, kteří jsou v současnosti v Británii.
V malé kanceláři v Archway, v severním Londýně dělají Vojtěch Sliška, Monika Figurová a Ladislav Baláž pro romské uprchlíky všechno, co je v jejich silách. Ve středisku pro styk s uprchlíky pomáhají Romům se žádnostmi o podporu, nacházejí pro ně vstřícné právníky, kteří prosazují jejich žádosti o asyl a o to, aby byla ukončena internace romských příchozích.
Vojtěch je velmi dobře se vyjadřující český Rom, který žije v Británii už 5 let a je nyní bez státního občanství, protože země, z níž vycestoval, Československo, se rozdělilo na Českou a Slovenskou republiku. Nemá pas, a tak nemůže nikam cestovat z Británie a vzhledem k tomu, že jeho žádost o asyl dosud nebyla vyřízena, nemůže v Británii ani začít nový život. Setrvává v byrokratické "zemi nikoho" a tráví své dny pomocí ostatním Romům s jejich žádostmi o asyl. "Největší problém, jemuž čelíme," konstatuje Vojtěch, "je rasistický postoj britské vlády, která usoudila, že všechny žádosti o asyl od Romů jsou 'falešné', protože pocházejí od Romů. Britská vláda odmítá přijmout mezinárodní zprávy respektovaných mezinárodních organizací pro lidská práv, týkající se o pronásledování Romů. Takové zprávy vydaly organizace jako Amnesty International Helsinki Watch a European Roma Rights Centre."
V České republice došlo od roku 1991 k více než 20 rasovým vraždám. Nikdo nebyl za vraždu uvězněn. Průzkum časopisu The European, uspořádaný v roce 1995, zjistil, že 91 procent Čechů konstatovalo, že by odmítli cikána jako souseda.
Romské rodiny, které prchají před rasismem a útlakem ve východní Evropě, čelí v Británii nejisté budoucnosti. Rodiny jsou systematicky rozdělovány. Muži jsou často zadržováni ve vězení a ženy a děti jsou umístěny do péče místních úřadů. Mnoho těchto lidí žije z nedostatečné sociální podpory a nemá právo hledat si práci. Ti, kterým je odepřena sociální podpora, se někdy dávají na cestu zločinnosti. Ti, kteří nejsou z Británie okamžitě deportováni, se přidají do fronty 51 000 žadatelů o asyl, kteří se snaží v současnosti dostat povolení k pobytu v Británi. Systém, který sama britská vláda charakterizuje jako "ostudný" se pak skládá z čekání, často po mnoho let, na počáteční rozhodnutí a následná odvolání.
Dobrá práce, kterou dělá v Londýně Roma Refugee Organisation, bude brzo pravděpodobně k ničemu, pokud bude přijat nový návrh zákona britské vlády, nazvaný "Fairer, Faster and Firmer: A Modern Approach to Immigration and Asylum" - "Spravedlivější, rychlejší a tvrdší: Moderní přístup k asylu a k přistěhovalectví". Britská vláda navrhuje odebrat všem žadatelům o asyl sociální podporu a chce zavést zjednodušený proces, který bude asi znamenat násilnou deportaci mnoha Romů. Je možné, že zákon bude přijat začátkem letošního roku.
Vojtěch konstatuje: "Potřebujeme rychle pomoc, máme-li zabránit deportaci tisíců romských uprchlíků z Británie. Mnozí z nás tady stejně nechtějí žit, ale je to lepší než vracet se do České nebo Slovenské republiky. Slyšeli jsme že kanadská vláda má daleko otevřenější přístup k romským žadatelům o asyl než vláda britská. Rádi bychom se spojili s romskými skupinami v Kanadě, které by nám pomohly, jak se tam dostat."
Vojtěch by také rád viděl daleko větší množství kontaktů mezi romskými uprchlíky a britskými Romy a kočovníky. Souhlasíme, že ti, kdo jsou stejné krve, by si měli pomáhat.
Roma Refugee Organisation, Romská organizace pro uprchlíky, naléhavě potřebuje peníze a praktickou pomoc. Můžete se s ní spojit na této adrese:
Roma Refugee Organisation
1b, Waterlow Road
London
N19 5NJ
Tel: 0171 267 8198
Fax: 0171 209 2669
Přeloženo z internetových RomNews
RomNews is published by the Roma National Congress on a Non- commercial
basis
European Central Office:
Simon von Utrechtstr. 85
D - 20359 Hamburg, Germany
Phone: ++ 49 40 319 42 49
Fax: ++ 49 40 31 04 75
URL: http://www.romnews.com
Emergency Hotline ( Phone ): ++ 49 171 8931 831
Emergency Hotline ( Fax ): ++ 49 171 8910 702
Emails:
Editorial Office: editorialoffice@romnews.com
Send News to: news@romnews.com
Comments: comments@romnews.com
PLEASE ACKNOWLEGDE ROMNEWS NETWORK / RNC WHEN QUOTING.
Británie: zveřejníte-li podvody a nepravosti v zaměstnání, dostanete neomezené odškodné
Zaměstnanci britských podniků, kteří prozradí korupci v zaměstnání anebo pracovní praktiky, které ohrožují život, budou mít nárok na neomezené finanční odškodné podle charty, kterou nyní připravuje britská vláda.
Stephen Byers, britský ministr průmyslu a obchodu se rozhodl poskytnout takovýmto zaměstnancům zákonnou výjimku z maximálního limitu odškodného osobám, které byly neprávem propuštěny. Tyto osoby budou mít podle nového zákona právo na odškodné ve výši 12 000 - 50 000 liber (600 000 - 2,5 miliónů Kč).
Ministr Byers rozhodl, že zaměstnanci, kteří zveřejní nepřípustné pracovní praktiky, si zaslouží větší ochranu než ostatní zaměstnanci. "Jsou to odvážní lidé, kteří tím, že o těchto věcech promluví veřejně, riskují svou celou kariéru," konstatoval Byers.
Nové nařízení bude ochraňovat zaměstnance před pomstou zaměstnavatelů v těch případech, kdy zaměstnanci jednali v dobré víře a ve veřejném zájmu a prozradili, že dochází k nepřípustným pracovním praktikům, anebo vyjádří-li podezření, že k nim dochází.
Zaměstnanci budou chráněni v takových případech, kdy osoba, činící odhalení, získala "rozumné přesvědčení", že došlo k trestnému činu anebo že byla porušena spravedlnost anebo se takový čin chystá, anebo že bude porušena povinnost, daná zákonem.
V případech "výjimečně vážných činů" nebude zaměstnanec povinován na čin nejprve upozorňovat interně uvnitř podniku, ale bude mít právo přímo předat tyto informace třetí straně, např. sdělovacím prostředkům.
Britský Institute of Directors konstatuje, že osoby, které prozradí nekalé praktiky uvnitř podniku, jsou v současnosti v 80 procentech případů propuštěny, když je vedení podniku dokáže identifikovat.
Analytici poukazují na to, že jen finanční podvody v britských podnicích dosahují výše přibližně 15 miliard liber ročně - to je pět procent obratu.
Známé případy osob, které šly s obviněním na veřejnost
Stanley Adams
Pomohl v roce 1973 odhalit kartelovou cenovou dohodu mezi výrobcem a distributory, kterou praktikoval jeho zaměstnavatel, multinacionální farmaceutická firma s ústředím ve Švýcarsku, Hoffman La Roche. Jeho anonymní svědectví vedlo k tomu, že byla firma Roche pokutována u Evropského soudu částkou 215 000 liber. Stanley Adams byl obžalován podle švýcarských zákonů z prozrazení hospodářských tajemství cizí mocnosti, propuštěn na kauci a uprchl do Anglie. Evropské společenství mu posléze vyplatilo odškodné.
Paul van Buitenen
Holandský auditor, který pracuje pro Evropskou komisi, tvrdil letos v lednu, že se Brusel pokusil zakamuflovat obrovské podvody v hodnotě mnoha miliónů liber a že zamezují vyšetřování finančních podvodů, týkajících se obrovských finančních částek od daňových poplatníků. Byl suspendován po dobu čtyř měsíců za to, že údajně porušil předpisy Evropské komise tím, že tyto informace zveřejnil. Plat mu byl po tuto dobu snížen na polovinu.
Stephen Bolsin
Dr. Stephen Bolsin odhalil vysokou úmrtnost u nemluvňat, která podstoupila v nemocnici v Bristolu srdeční operaci. Z 53 nemluvňat, která byla operována dvěma chirurgy v letech 1988 - 1995 29 zemřelo a 4 utrpěla poškození mozku. Chirurgové James Wisheart a Janardan Dhasmana byli posléze shledáni vinnými ze spáchání vážných opominutí v odborné praxi. Dr. Bolsin se odstěhoval do Austrálie.
Ian Hopkins
Tento šéf finančního a rizikového oddělení v bance Barings v době, kdy udělala v roce 1995 bankrot, protože Nick Leeson, její makléř v Singapuru způsobil bance ztráty ve výši 800 miliónů liber, svědčil před parlamentním výborem Dolní sněmovny v roce 1996, že opakovaně varoval své nadřízené, že může dojít v této věci k vážným problémům, ale ti ho neposlouchali.
Evropská komise nesmí být "příliš otevřená"
Tento týden byl jmenován tým odborníků, kteří mají vyšetřovat údajnou korupci v Evropské komisi, avšak přitom došlo k poněkud trapnému faux pas.
Tiskové oddělení Evropské komise omylem zveřejnilo interní memorandum, které požaduje určitou míru "pokrytectví" a vyhýbavosti při jednání se sdělovacími prostředky.
Evropská komise by neměla přehánět myšlenku "otevřenosti", praví se v memorandu. "Je zapotřebí naučit se, jak skrývat určité rysy informací, kteeré by mohly vyvolat nesprávné interpretace."
Memorandum vypracoval mluvčí Edith Cressonové, komisařky Evropské komise, která je nejvíce v podezření z protekčních praktik.
Mluvčí předsedy Evropské komise Jacquese Santera se pokusila bagatelizovat toto memorandum jako osobní příspěvek ke snahám změnit mediální strategii komise.
Omyl, při němž bylo toto trapné memorandum zveřejněno, vypovídá podle britského listu Times mnoho o nynějším chaosu v Evropské komisi, které čelí obviňováním ze zatajování podvodů a z toho, že je celé bruselské ústředí silně tajnůstkářské.
Tajnůstkářství v britské vládě
David Vincent, The Culture of Secrecy: Britain 1832 - 1998, Oxford University Press, 25 liber
Neformální uspořádání britské vlády, píše deník Independent, se tradičně považuje za záruku proti kontinentálním despotickým vládám, avšak daleko spíše je už po staletí toto uspořádání obranou před demokracií. Nyní jsme svědky toho, že nás toto tajnůstkářství nedokáže ochránit před špatnou vládou a odpírá nám práva a povinnosti občanství.
Všechny režimy jsou založeny na utajování, pokračuje Independent, ale v Británii dosahuje podle tohoto deníku utajování naprosto nejvyšší míry. Nakonec i odmítnutí napsat anglickou ústavu na kus papíru - to tvoří největší státní tajemství. Vicentova studie zákonů, vládních struktur a postojů, se snaží pochopit celkový přístup britského vládního utajování.
Nemůžeme však být tak filozofičtí jako autor, pokračuje Independent. Vláda, která odepřela veřejnosti plné informace o BSE, nemoci šílených krav, utajovala pravidla určující chování minstrů až do devadesátých let a která cenzuruje sdělovací prostředky tajnými jednorázovými směrnicemi, o čem se nesmí psát, takové vládě se musíme vysmívat a takovou vládu musíme odsoudit.
Vincent konstatuje, že Margaret Thatcherová byla v oblasti komunální politiky průkopnicí otevřenosti, posmívá se úsilí britského ministerstva vnitra v devadenáctém století, které otevíralo soukromé dopisy ve snaze zabránit pronikání pornografie do Británie a neodsuzuje premiéra Asquithe, že prozrazoval kriticky důležité informace o první světové válce v milostných dopisech mladé ženě - přestože to mohlo stát tisíce lidí život.
Celkově Vincent dospívá k názoru, že je praxe britského státu systematicky pořád stejná. Jejím ideologickým klíčem bylo to, že v roce 1850 bylo rozhodnuto dát nové meritokratické třídě státních zaměstnanců etos, který se podobal etosu odumírající aristokracie. Byl to etos "gentlemana", který byl schopný, důvěryhodný a dokázal jednat vskrytu.
Toto "čestné tajnůstkářství" neznamenalo, že se musí o všem mlčet. Účelem oficiálního utajování bylo ve vlastním zájmu státu zvládat obrovské množství informací, které měl stát k dispozici. Čelní politikové a čelní státní úředníci měli právo prozradit, co chtěli, když to uznali za vhodné, nikoliv však jejich podřízení.
Teprve když podřízení začali prozrazovat určité skutečnosti, přikročilo se v Británii k vytvoření zákona na ochranu státních tajemství. Nechvalně známý Asquithův Zákon na ochranu státních tajemství z roku 1911 byl prezentován jako ochrana před cizími nepřáteli, ve skutečnosti bylo jeho účelem umlčet nepřátele uvnitř státní služby.
Britské vlády se praxe utajování vzdávají velmi neochotně - je pro ně pohodlná. Jenže společenské podmínky devatenáctého století, v nichž toto utajování vzniklo, jsou už dávno pryč. Veřejnost má lepší vzdělání a je méně uctivá vůči politikům. V poslední době se prozrazuje skoro všechno.
Politický sňatek kompetentnosti, důvěryhodnosti a tajnůstkářství byl s konečnou platností rozbit. Lidé v Británii už nejsou přesvědčeni, že nynější způsob vlády je efektivní, a ztratili důvěru v politiky.
Potvrdila to zpráva soudce Scotta o vývozu britských zbraní do Iráku, využívání tajnůstkářství státními úředníky i ministry, kteří uzavřeli spiknutí k tomu, aby dodávali zbraně tyranovi, který usmrcuje plynem, vraždí a utlačuje vlastní občany.
Odboj skupiny Jana Palacha
V souvislosti s výročím smrti Jana Palacha mě překvapila nesprávná interpretace této historické události. Protože se jí dopustila i Libuše Koubská, Pražačka a Palachova vrstevnice, tedy novinářka, která by měla mít nejen informace, ale i zážitky "z první ruky", pokusím se uvést věci na pravou míru.
Vyslovím-li jméno Palach, pak jedním dechem musím říci Zajíc. Nešlo o zoufalý čin jedince, ale o promyšlenou a dlouhodobou akci skupiny studentů. Každý měsíc se měl jeden student sebeobětovat. Všechna jména nedávno opakovala v televizi MUDr. Moserová. Pakliže mluvíme o třetím odboji, pak na předním místě to byl odboj skupiny Jana Palacha.
KSČ odboj rozhodně nepodcenila. Rozpoutala mediální kampaň s cílem zlehčovat, dezinformovat. Rudé právo psalo o "studeném plamenu". Tribuna označila Palacha za bláhového člověka, který byl sveden řečmi dobrodruhů z pravicově-oportunistických kruhů, atd.
Příčinou smrti obou studentů byla vlastizrada soudruha Dubčeka a ostatních signatářů "moskevských protokolů". I když proti tankům mongolských hord jsme neměli šanci, nemuseli jsme podepisovat. To srazilo národ na kolena, to zahltilo lidi pocitem bezmocnosti, který přešel v lhostejnost, otupělost, zabělost.
Mnoho lidí se domnívalo, že smrt studentů byla zbytečná. Ne! V těžkých chvílích národa to byly pochodně pravdy, ke kterým jsme upírali zrak. Pochodně, před kterými jsme se styděli. Pochodně, které nedovolí zapomenout!
Petr Jánský
Poznámka Jana Čulíka: Ještě byli další: mimo Jana Zajíce např. také Evžen Plocek
Nad dopisem Dannyho Novotného
Jan Čulík se nemýlí. Měli bychom číst texty, jako napsal Danny Novotný. Nejen číst, měli bychom se pokusit pochopit co si lidé roku 89' myslí o lidech z roku 68'. Místo triviálního poučování o tom "že neexistují jednoduchá řešení"nebo nadávání do "komsomolců" či snad vnucování představy, že snad volá po "silné ruce vůdce" slyšet, co Danny říká.
A on to říká jasně a zřetelně.
Máme už dost těch ubrečených osumašedesátníků, těch ukřivděných demokratů s rudou průkazkou, nedoceněných budovatelů socialismu s lidskou tváří. Zmizte už konečně do dějin, vy polepšení aktivisté let padesátých, vy romantičtí komunisté, vy straničtí papaláši, co jim Brežněv vypálil rybník.
Otravujete. Jsem vzteky rudozelený jak vláda Spolkové republiky, vidím-li v bedně ty falešné kladeče věnců, a slyším ty prolhané nářky.
Jan Palach svým činem před lety tyto lidi k něčemu vyzval. Byť třeba jen k tomu, aby se narovnali a vydrželi vzpřímení. Tito lidé tenkrát tu jeho zběsilou výzvu buď přeslechli, nepochopili nebo ignorovali.
Zaslechla ji až generace Dannyho. Je na to hrdý a právem.
Ano, výročí Palacha je důvodem k zamyšlení. Pro nás - mladé.
Je to ale také důvod k hlubokému studu pro ty, co v té době už měli svoje roky. Honza uhořel a oni se schovali, ohnuli nebo zdrhli. Lze to pochopit.
Nelze však pochopit, že dnes raději nedrží hubu - alespoň pokud jde o Palacha.
28.1.99
Jindra Pařík
Dva omyly Jindry Paříka
1. Žádná generace roku 1968 neexistuje a nikdy neexistovala. Komunisté vždycky byly jen relativně malé procento národa. Češi a Slováci, kteří se v roce 1968 pokusili o osvobození své země, drtivou většinou nebyli komunisté a komunismus nechtěli. To malé procento z nich, kteří v komunistické straně byli a odčiňovali svou hloupost z padesátých let, se v druhé polovině šedesátých let nechovalo jako komunisté a brzy po okupaci na to doplatili: pak se většinou tito lidé chovali tak hrdinně jako málokdo předtím nebo potom v Československu.
2. Generace roku 1989 ničeho nedosáhla a nic nevybojovala. V listopadu 1989 už o nic nešlo. Kdyby se postavila proti komunismu o dva tři roky předtím, mohla být hrdá na to, že svou zemi aktivně osvobodila. V roce 1989 se československý komunistický režim rozložil vlivem mezinárodních poměrů. Češi se až do poslední chvíle chovali pasívně. Vždyť, proboha, bylo 17. listopadu už mnoho dní po pádu Berlínské zdi. Nemytologizujte roli lidí v tzv. "sametové revoluci". Mnozí Češi byli pádem komunismu v roce 1989 právě tak zaskočeni jako Slováci.
JČ
Kolik bude Liberec stát kandidatura na MS 2005?
Pri neuspesne kandidature mest a obci Liberecka a Jablonecka na
poradani MS v klasickem lyzovani v roce 2003 si Svaz lyzaru vzal
pujcku od Ministerstva financi na slozeni kauce. Kandidoval Liberec,
ale pujcku ve vysi 6 milionu Kc na Ministerstvu financi vyridil
byvaly predseda Penicka jmenem Svazu lyzaru CR. To byl jeden z
duvodu, proc se Svaz lyzaru dostal do nezavidenihodne situce, kdy se
loni na podzim jeho dluhy pohybovaly okolo 10 milionu Kc a Svaz
lyzaru byl nucen omezit cerpani penez pro pripravu lyzaru.
Zrejme proto bude pri skladani kauce souvisejici s opetovnou
kandidaturou Sdruzeni Ski letos situace o neco slozitejsi. Castku ve
vysi 150 000 svycarskych franku bude muset uhradit Sdruzeni Ski 2005,
a to pravdepodobne z pokladen kandidujicich mest a obci. Zajimave
bude sledovat, jak se k teto zalezitosti postavi clenove
jednotlivych zastupitelstev. Ti dosud o aktivitach souvisejicich s
novou kandidaturou nevedi temer nic. Hlavnimi "tahouny" teto opetovne
kandidatury jsou totiz senator MUDr. Premysl Sobotka a byvaly
primator Liberce, soucasny poslanec Parlamentu CR ing. Jiri
Drda.
Senator Sobotka dokonce z vlastni iniciativy svolal v minulem tydnu
schuzku, ktere se zucastnilo 8 zakonodarcu zastupujicich budouci
Liberecky kraj. Ti na setkani vyjadrili svoji podporu opetovne
kandidature Liberce, Jablonce n. N., Janova a Bedrichova na
usporadani MS, tentokrat v roce 2005, to vse bez vedomi
zastupitelstev kandidujicich mest a obci.
Slozenim kauce vsak otazka financovani tohoto kontroversniho projektu
teprve zacina. Kolik bude stat usporadani samotneho sampionatu neni
zrejme v tuto chvili nikdo schopen rici. Do vybudovani skokanskeho
arealu na Jestedu jiz Liberec vlozil nemale financni prostredky.
Zhruba 7 milionu korun navic si vyzadala take sanace borticiho se
svahu v tomto arealu, ktere bylo zrejme zapricineno nedostatecnym
geologickym pruzkumem.
Sdruzeni Ski bude proto zrejme pozadovat po Vlade CR, aby spolu s
podporou teto myslenky uvolnila i financni prostredky potrebne na
kryti MS. Pritom pri minule kandidature se objem financnich
prostredku potrebnych pro tuto akci menil az neuveritelnym zpusobem
a to od pocatecnich nekolika miliard korun ke konecnym 678 milionu
Kc. I tato skutecnost svedci o tom ze Sdruzeni Ski 2003
nepracovalo zdaleka idealne. To priznal i byvaly primator Drda ,
ktery uznal ze hospodareni Ski 2003 nebylo optimalni, propagace a
prace s verejnosti byla temer nulova a naklady na zahranicni cesty
neodpovidaly vysledkum misi.
Zatim se tedy zdaleka nezda, ze by Sdruzeni Ski, at se jiz jmenuje
2003 ci 2005 neco menilo na stylu sve prace.
Ekologové doporučili výjimku na dálnici D8 neudělit
Obcanska sdruzeni Deti Zeme a Pratele prirody jako ucastnici spravniho
rizeni na udeleni vyjimky ze zakona c. 114/19992 Sb. pro pruchod
dalnice D8 pres CHKO Ceske stredohori odeslaly minuly tyden ministrovi
zivotniho prostredi Milosi Kuzvartovi rozsahla vyjadreni, v nichz mu
doporucily, aby neudeleni vyjimky odborem ochrany prirody MZP CR ze
dne 20.11.1998 potvrdil.
Obe sdruzeni ve svych vyjadrenich odmitly zadost peti ucastniku
spravniho rizeni z celkovych dvanacti (Reditelstvi silnic a dalnic,
mesta Lovosic a obci Velemin, Sulejovice a Chotimer), aby ministr
vyjimku ze zakona o ochrane prirody a krajiny udelil. Podle jejich
nazoru ani pri tomto druhem rizeni tito ucastnici neprokazali, ze
verejny zajem na predlozenou trasu dalnice vyrazne prevazuje nad
zajmem ochrany prirody.
Vedouci sekce Za ekologicky cistou dopravu Deti Zeme Miroslav Patrik k
tomu rekl: "Udivuje me, ze zastanci dalnice D8 ve svych rozkladech
vubec nepochopili rozdil mezi pojmem verejny zajem, ktery je nutne pri
stavebnim rizeni vzdy zkoumat, a verejne prospesna stavba, kterou se
napr. vyhlasila uzemni ochrana koridoru dalnice v zavazne casti
uzemniho planu Litomericka. Tento rozdil se prakticky napr. projevi
pri vyvlastnovacim rizeni ci nucenem omezeni prav k pozemkum pro
stavbu dalnice, kdy je bezpodminecne nutne splnit obe podminky
soucasne."
Predseda Pratel prirody - Obcanska spolecnost Marian Palenik k tomu
dodava: "Rozhodnuti o neudeleni vyjimky take chapeme jako castecne
odskodneni a napravu drivejsich pochybeni ministerstva zivotniho
prostredi z obdobi, kdy byl ministrem Frantisek Benda."
Vyjadreni proti udeleni vyjimky zaslaly take obec Rehlovice, Sprava
CHKO Broumovsko a jedenact ekologickych organizaci (napr. Hnuti DUHA,
Cesky svaz ochrancu prirody, Spolecnost pro trvale udrzitelny zivot,
Dopravni klub atd.). Konecne rozhodnoti ministra lze ocekavat zacatkem
brezna 1999.
