"V české ústavě výraz 'ČR je suverénní stát' už nebude"
Petr Bradáč
(Toto jméno je pseudonym. Jméno autora je (nejen) redakci známo. Autor je státní úředník.)
Václav Havel byl ve čtvrtek 11. března v senátu lobovat za změny
v ústavě. Prý je v zájmu naší pružnosti, aby rozhodnutí o přítomnosti
cizích vojsk na českém území nebo o nasazování české armády v akcích
NATO činila vláda. Parlament by takové rozhodnutí schvaloval až
dodatečně.
Poté vyšlo najevo, že Havel tento návrh předem konzultoval nejen
s autorem iniciativního návrhu novely ústavy, místopředsedou vlády
Pavlem Rychetským (ČSSD), ale také s předsedy některých politických
stran, kteří přijali jeho pozvání na uplynulý víkend do Lán.
Tím se jak
tato schůzka, tak odmítnutí Václava Klause a ODS účastnit se jí, dostává
do nového světla. Jejím účelem mohlo být právě toto projednání
chystaných změn v ústavě a dosažení předběžné shody na nich.
O návrhu byli podle pátečního Práva také předem informováni vedoucí
činitelé senátu - Libuše Benešová (ODS) a Petr Pithart (právě vstupující
do KDU-ČSL), kteří ho podporují, stejně jako předseda Unie svobody Jan
Ruml, ale i ministr Jaroslav Bašta (ČSSD). Lidovci zatím váhají.
Skeptický - asi proto, že předem neinformovaný - je ministr Pavel
Dostál, jeho kolega Egon Lánský je opatrný. Zásadně proti je odborový
vůdce Richard Falbr, senátor za sociální demokracii. Sjezd ČSSD začátkem
dubna bude zřejmě mít o čem diskutovatŠ
Podle toho, jak pomalu vycházejí na povrch další informace, zdá se, že
jde o záměrný pokus manipulovat vědomím a postoji nejen občanské
veřejnosti, ale i části politické třídy. Cílem je učinit mnohem
závažnější změny, které jsou rovněž součástí tohoto návrhu změn
v ústavě, stravitelnějšími a postupně i přijatelnějšími.
Rychetský to zčásti naznačil již před týdnem, během přednášky a debaty
na půdě České společnosti pro politické vědy na téma reformy ústavy.
Poté, co konstatoval stav jednání společné komise ČSSD a ODS, k tomu
ustavené podle opoziční smlouvy, uvedl, že do šesti týdnů vláda předloží
parlamentu návrh na tři změny v ústavě, naléhavé v souvislosti se
vstupem České republiky do NATO a s přizpůsobováním vnitrostátního práva
komunitárnímu právu Evropské unie.
Prvním okruhem otázek je statut mezistátních smluv netýkajících se
lidských práv. To se týká především článku 10 ústavy. Jednou
alternativou je nerozlišovat mezinárodní smlouvy a dát jim přednost před
vnitřním právem, pokud takovou úpravu nevyžadují. Druhou alternativou
pak je doplnit ústavu o ustanovení, že ratifikované zákonné normy
Evropské unie jsou nadústavní, zatímco ostatní ratifikované mezinárodní
smlouvy mají sílu zákona.
Druhý okruh změn chce řešit problém, že Česká republika není schopna
implementovat rychle se množící Evropské (EU) právo. Ústava ČR tomu
totiž klade překážku svým ustanovením, že povinnosti může ukládat jen
zákon, nikoli přímo podzákonná norma. V Unii je tomu údajně jinak a její
směrnice pak jdou příliš do podrobností, nevtělitelných do zákona.
Zájmem České republiky přitom je dostat co nejdříve komunitární právo
dovnitř, do platného právního řádu. To však za dané situace předpokládá
implementovat i primární právo, které v EU platí přímo.
Konečně, je tu ještě požadavek EU, aby v ČR existoval jediný a jednotný
zákon o veřejných podporách. Jak na to, když ho nikde nemají a není ho
tedy od koho opsat? V členských zemích totiž platí přímo římské
ustavující dohody a jednotlivé vlády si pak v Bruselu (tedy u oněch
patnácti tisíc úředníků - pozn. pb) vyjednávají jednotlivé případy.
Přitom již v červnu se opět začne podle dohody o přidružení zpracovávat
nový hodnotící posudek na Českou republiku a v září bude projednávánŠ
Jak obstojíme, když s tím něco rychle neuděláme?; ze slov Pavla
Rychetského zaznívala obava. Zákon má připravit ministerstvo financí
s ministerstvem průmyslu a obchodu; předběžně bylo dohodnuto, že
monitorovat poskytování všech veřejných podpor by měl úřad pro ochranu
hospodářské soutěže.
Na dotazy přítomných dvou desítek politologů pak Rychetský sdělil, že
ani neví, zda Brusel něco takového požaduje od dalších přidružených zemí
a nových členů NATO. Na námitku, že není třeba řešit zdlouhavost
projednávání věcí parlamentem změnami ústavy, neměl odpověď.
A když tyto postoje české legislativy kritizoval profesor ústavního a
státního práva František Šamalík, Rychetský přiznal: Ano, znamená to, že
suverenita České republiky bude omezena; proto slova prvního článku
ústavy o tom, že tento stát je svrchovaný, budou vypuštěna slovo
svrchovaný nebo suverenní se v české ústavě vůbec nebude vyskytovat!
Lidé, kteří si myslí, že tento stát je jejich soukromé vlastnictví -
nebo léno - se opakovaně pokoušejí uhnat některou z opor minulého režimu
na vlastizradu. Přitom sami připravují něco, co nemá jiný obsah a smysl.
Poznámka Jana Čulíka: Mnohé západní země mají ustanovení, že je-li třeba rychlého vojenského zásahu, rozhoduje o něm z praktických, operativních důvodů, nejprve sám prezident nebo vláda. Tato pravomoc je však časově omezena a po krátkém období musí být vyslání vojsk schváleno parlamentem. V ČR navrhované tři měsíce se však zdají být příliš dlouhým obdobím. - Vstup do Evropské unie je skutečně omezením suverenity vstupujících zemí. Mělo by se velmi bedlivě v ČR veřejně analyzovat, co všechno to bude pro Českou republiku znamenat a zda nejsou nároky Bruselu vůči ČR náhodou tvrdší než například vůči Británii či Dánsku.
Jakou obranu zaručuje pro ČR Severoatlantická smlouva
Vážený pane Čulíku,
k napsání tohoto dopisu mě přivedlo přečtení čtvrteční mimořádné přílohy Lidových novin nazvané "JSME V NATO! ". Ačkoliv převládal (v BL již rozbíraný) nekritický přístup, obsahovala příloha několik poměrně zajímavých článků týkajících se budoucí strategie Aliance a souvislostí dalšího rozšiřování na východ. V celé příloze jsem nejvíce postrádal přehledně shrnutou historii Aliance. Proto jsem Vám původně chtěl napsat několik poznámek k jedinému článku na toto téma, který příloha obsahovala - "pseudouměleckému" oslavnému výtvoru Pavla Novotného. A požádat, zda-li by někdo nebyl ochoten v BL historii aliance popsat seriozněji - včetně stručné analýzy rozhodujících okamžiků její existence. Domnívám se totiž, že by neškodilo si připomenout události kolem vstupu Německa do NATO, Berlínské a Karibské krize apod. Nechci čtenáře BL podceňovat, ale většina z nás chodila na hodiny dějepisu před rokem 89!
Na další straně jsem ale narazil na záležitost mnohem podstatnější - text Severoatlantické smlouvy ze 4. února 1949. Proč mě tento text tolik zaujal? Zjistil jsem totiž, že moje představa o NATO, kterou jsem si v minulosti vytvořil z vystoupení politiků a článků v tisku, neodpovídá tak úplně realitě.
Zkusil jsem si na základě textu této smlouvy odpovědět na následující otázky:
- Zajistí nám smlouva automatickou pomoc spojenců v případě vojenského napadení ?
- Bude nás smlouva nutit k nasazování životů našich vojáků mimo naše území?
- Bude v pravomoci naší vlády zabránit rozmístění jaderných zbraní na našem území?
- Bude možné kdykoli od této smlouvy odstoupit?
Zajímal mě především článek 5 Severoatlantické smlouvy, který se týká vzájemné pomoci a článek 13, který se týká odstoupení od smlouvy.
ČLÁNEK 5
Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto schválily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální a kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.
Každý takový útok a všechna opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.
Všimněme si šalamounské formulace článku 5. Všichni se sice zavazují k tomu, že v případě napadení jiné země podniknou "nějakou" akci, ovšem zároveň říkají, že pouze, pokud ji budou považovat za nutnou. Navíc pouze pokud s tím budou všichni souhlasit - jinak by přece akce byla v nesouladu s ostatními stranami.
Odpověď na první dvě otázky tedy je (alespoň podle běžné logiky)
- Ne, základní text Severoatlantické smlouvy nám nezaručuje vůbec nic. Spojenci nám pomohou pouze pokud to uznají za nutné (a to by mohli, i kdyby žádná aliance neexistovala).
- Na druhou stranu totéž platí i obráceně. Nic nás nenutí k tomu, abychom nasazovali životy našich vojáků, pokud nebudeme chtít.
Zajímavý je konec článku 5, hovořící o případném zrušení přijatých opatření. Tato opatření jsou ukončena v případě, že Rada bezpečnosti OSN přijme opatření nutná pro zajištění míru atd. Kdo ale určí, jestli už Rada přijala všechna nutná opatření? Každý stát zvlášť, nebo NATO jako celek, nebo sama Rada bezpečnosti?
Jak to bude s rozmísťováním jaderných zbraní na našem území? O ničem podobném smlouva nehovoří, ale zdá se, že základním principem Severoatlantické smlouvy je dobrovolnost a jednomyslný souhlas. Problém je, podle mého názoru, v tom, že jelikož smlouva nikoho nenutí bránit ostatní, mohou si vojensky silné státy prosadit rozmístění svých (třeba jaderných) zbraní na cizím území prostě výměnou za ochranu slabšího člena aliance. Musíme si uvědomit, že pro státy typu Spojených států je česká vojenská síla naprosto nepodstatná, a pokud od nich budeme něco chtít, musíme jim také něco užitečného nabídnout (jako strategickou polohu poblíž krizových oblastí).
3) Rozmístění jaderných zbraní na našem území určitě odmítnout můžeme. Něčím bychom ale ostatním přispět měli - pokud to neuděláme, nemůže počítat s přílišným nadšením spojenců bránit naše zájmy.
ČLÁNEK 13
Po dvaceti letech platnosti smlouvy může kterákoli smluvní strana odstoupit od smlouvy rok poté, co podá vládě Spojených států amerických zprávu o vypovězení smlouvy a ta podá informaci vládám dalších smluvních stran o uložení každé výpovědi.
Co tento článek smlouvy znamená pro nové členy, mi není jasné. Budeme moci odstoupit až po 12. březnu 2019 nebo se oněch dvacet let vztahuje k roku 1949 a budeme moci odstoupit kdykoli? (Ovšem Francie si očividně v roce 1966 s dvacetiletou lhůtou nedělala starosti - i když, jak jsem napsal výše, smlouva vlastně k ničemu nezavazuje, takže možná de Gaulle nic neporušil - vystoupil jen z vojenských struktur Aliance). Podmínka, že stát může odstoupit od smlouvy až rok poté, co to oznámí, je celkem pochopitelná - NATO se musí připravit na případný odchod některého z členů. Podívejme se ale na konec tohoto článku 13. Říká se tam, že můžeme od smlouvy odstoupit až rok poté, co vláda Spojených států podá informaci o odstoupení vládám ostatním. Znamená to, že pokud se vláda Spojených států z nějakého důvodu rozhodne věc ostatním neoznámit, nebudeme moc od smlouvy odstoupit nikdy? Nebo je to jenom gramatická chyba a před a má být čárka?
4) Zdá se, že z NATO vystoupit můžeme, ale za jakéhosi pochybného souhlasu Spojených států
K čemu je tedy NATO, když vlastně nikoho k ničemu nezavazuje? Je pravděpodobné, že nám spojenci v případě nutnosti pomohou i když nemusí? Budou naši vojáci nasazováni v cizině i když nás k tomu smlouva nenutí? Dovede si někdo představit situaci, kdy bychom chtěli z NATO vystoupit? Lze někoho z NATO vyloučit? Co se stane při válečném konfliktu dvou členských zemí NATO?
Naskýtá se množství otázek, které by si zasloužily vlastní analýzou a na které člověk ve smlouvě odpověď nenalezne. Cílem mého dopisu je však "jen" upozornit na to, co nám Severoatlantická smlouva zaručuje (nebo spíš nezaručuje) a k čemu nás zavazuje (nebo spíš nezavazuje). Neříkám ani, jestli do NATO souhlasím nebo nesouhlasím (ve skutečnosti souhlasím).
Pouze mě zaujalo vlastní znění smlouvy.
Všechny mé závěry jsou postaveny pouze na mém osobním (amatérském) výkladu textu Severoatlantické smlouvy (studuji informatiku na UK). Byl bych tedy vděčný, kdyby se našel odborník v mezinárodním právu, který by odpověděl na předložené otázky přesněji.
Michal Šorel
Tlumené přivítání pro tři nové členy NATO
Independent on Sunday, neděle 14. března 1999, str. 18
Zatímco Češi, Poláci a Maďaři oslavovali svůj formální vstup do Severoatlantického společenství vlajkami, ohňostrojem a šampaňským, jedinou reakcí z Washingtonu - kde se budou konat daleko nákladnější oslavy padesátého výročí NATO příští měsíc - byl nevýrazný text přivítání, který vydal americký Bílý dům.
Událost, která je výrazným činem - možná jediným trvalým zahraničněpolitickým činem Clintonovy vlády - přivítal Bílý dům třemi větami. A tyto tři věty ani nepronesl americký prezident, jen je vydala jeho kancelář.
Přítomnost tří nových zemí v NATO, konstatovalo se v krátkém prohlášení, způsobí, že "Amerika bude bezpečnější .... NATO bude silnější. Celá léta usilovaly tyto země s důstojností a s odvahou získat znovu ztracenou svobodu. Nyní nám ji budou po mnoho budoucích let pomáhat hájit."
Bill Clinton a všichni novináři, akreditovaní v Bílém domě, byli v jeho domovském státě Arkansasu, kde Clinton otevíral svůj někdejší domov v městě Hope, kde prožil dětství, jako muzeum celostátního významu.
Oficiální ceremonie, během níž byly přijaty do NATO tři středoevropské země, byla vykázána do malého města Independence ve státě Missouri. Zde podepsali ministři zahraničních věcí České republiky, Maďarska a Polska přičleňující dokumenty a předali je americké ministryni zahraničí Madeleine Albrightové.
To, že se ceremonie konala v tak vzdáleném místě, bylo vysvětleno jeho historickým významem. Independence je domovské město bývalého prezidenta Trumana a na malé univerzitě je na jeho paměť knihovna, kde jsou archívy, vztahující se k založení NATO. Ale původní smlouva o NATO byla podepsána ve Washingtonu a i když hlavní projev přednesl Dean Acheson, ministr zahraničních věcí, prezident Truman stál za ním. Paní Albrightová si na podporu s sebou přivezla jen jediného amerického senátora.
Strašidlem na páteční ceremonii bylo Rusko. Poukazovalo se na to, že si Washington nepřeje urazit citlivost Rusů tím, že by příliš zdůrazňoval vítězství Západu ve studené válce i to, že tři středoevropské země znovu získaly svou suverenitu. Washington si nepřál, aby vstup tří nových členů do NATO, s nevyhnutelnými připomínkami let 1956, 1968 a polské Solidarity, vrhl stín na oslavu padesátého výročí NATO příští měsíc. Washington také nechtěl ohrozit delikátní misi ruského ministra zahraničních věcí, Igora Ivanova, do Bělehradu. Nechtěl způsobit, aby tam Ivanov vyjednal něco proti Západu.
Avšak ani přeskromné prostory Trumanovy knihovny, ani Rusko, ani nepřítomnost amerického prezidenta, nezabránily tomu, aby se ceremonie nestala dojemnou douškou po ukončení studené války. Bronislaw Geremek hovořil o tom, že "Polsko se navrátilo tam, kam vždycky patřilo, do svobodného světa". Stejné pocity vyjádřili i druzí dva ministři zahraničních věcí. Jan Kavan řekl za Českou republiku, že členství v NATO znamená, že jeho země "se už nikdy nestale bezmocnou obětí zahraniční invaze" a všichni tři přislíbili, že jejich země splní své povinnosti tak plně, jak plné bude jejich členství v NATO.
V britských nedělnících Sunday Times a Observer nevyšla o vstupu tří středoevropských zemí do NATO ani řádka. V sobotních britských denících nepřinesly o této události vůbec žádné informace list Guardian a list Financial Times. Deníky Times, Independent a Daily Telegraph otiskly krátké články, a Independent ještě i redakční komentář, jejichž překlad přinášíme v tomto čísle Britských listů, viz Obsah.
Kontroverze zkazila velký den pro NATO
Independent, sobota 13. března, str. 15
Ministři zahraničí České republiky, Maďarska a Polska dokončili přičlenění svých zemí do Severoatlantické aliance včera v ceremonii, plné symboliky - úmyslné i neúmyslné.
Dělo se to ve skromné Trumanově knihově na okraji stejně skromného města Independence ve státě Missouri. Toto město bylo Trumanovým domovem před tím, než se stal prezidentem a pak zase po ukončení prezidentské funkce. Knihovna byla vybavena veškerým zařízením pro mezinárodní setkání a byla téměř zahlcena.
Knihovna byla zvolena k ilustraci linie, která spojuje původní smlouvu, vzniklou pod Trumanovým dohledem před padesáti lety, a vstup tří středoevropských zemí, které byly tou dobou izolovány pádem železné opony.
Ale na ceremonii nebyli přítomni vůbec žádní hodnostáři NATO. Úkol přijmout dokumenty nových členských států byl dán Madeleine Albrightové, americké ministryni zahraničních věcí, která hovořila o tom, že se tyto tři národy "navracejí domů", "do světa, kam vždycky patřily".
Ale atmosféra jednoty a sjednocení, kterou měla ceremonie vytvořit, byla oslabena, a to hned dvojím způsobem. V důsledku všeobecného nezájmu to bylo téměř vlastně jen bilaterální ceremonie uspořádaná mezi Spojenými státy a středoevropskými zeměmi. Ani ve městě Independence se o ceremonii skoro vůbec nikdo nezajímal. Zatímco někteří lidé byli překvapeni, že do města přijela washingtonská honorace, jiní kriticky srovnávali "jejich" prezidenta (Trumana) s nynějším obyvatelem Bílého domu.
V důsledku nepříjemné shody náhod se ceremonie zúčastnila jen omezená delegace z Kongresu, protože parlamentní debata o tom, zda mají být vyslána americká vojska do Kosova, skončila až pozdě v noci. Prezident Clinton je přesvědčen, že vojska mohou být do Kosova vyslána podle nynějších ustanovení a byl proti parlamentní debatě. Ale Denis Hastert, nový předseda amerického parlamentu, který teprve musí prosadit svou autoritu, si nemohl dovolit nerespektovat republikánské požadavky, aby se debata konala. Více než 40 Republikánů hlasovalo s Demokraty pro vyslání 40 000 vojsk do Kosova, ale faktem zůstává, že pouhých několik hodin před tím, že byly vzájemné záruky Severoatlantické aliance poprvé rozšířeny do střední Evropy, americký Kongres se plně zabýval něčím jiným, totiž debatou, která připomínala první debaty v Kongresu o NATO.
Kontroverze mezi izolacionisty a stoupenci NATO propuká prakticky pokaždé, když si americký prezident přeje vyslat vojska do zahraničí anebo financovat v zahraničí vojenské akce.
To, že takováto kontroverze vypukla zrovna ve chvíli, kdy byly do NATO přijímany tři středoevropské země, dokazuje, že Amerika má stále pochybnosti o tom, zda se vojensky angažovat na druhé straně Atlantiku.
Rusko předvídá nové rozdělení Evropy, vzhledem k tomu, že se NATO rozšířilo
Times, sobota 13. března 1999, str. 16
Polsko, Maďarsko a Česká republika se včera staly členy NATO, měsíc před padesátým výročím založení Aliance. Avšak Rusko charakterizovalo rozšířeno NATO jako chybu, která vytvoří v Evropě nové dělící linie.
Přičleňovací protokoly podepsali ministři zahraničních věcí tří bývalých zemí Varšavské smlouvy v knihovně Harryho Trumana v městě Independent ve státě Missouri. NATO bylo založeno během doby, kdy byl Truman v roce 1949 americkým prezidentem.
Prohlášení ruského ministerstva zahraničních věcí zdůraznilo, že se staví proti rozšiřování NATO směrem k hranicím Ruska: "Rozšíření Severoatlantické aliance nebude podporovat posílení důvěry a stability v mezinárodních vztazích. Naopak, by to mohlo vést ke vzniku nových dělících čar."
Avšak v Kyjevě, v hlavním městě bývalé sovětské republiky Ukrajina, demonstrovalo asi 1000 lidí, kteří chválili NATO a požadovali včlenění Ukrajiny do této aliance.
Americká ministryně zahraničních věcí Madeleine Albrightová se rozhodla uspořádat ceremonii v městě Independence na počest Trumanově státnictví. Její rodina uprchla z Československa do Spojených států před nacistickou invazí.
Včerejší ceremonie nebyla příliš daleko od města Fulton ve státě Missouri, kde pronesl Sir Winston Churchill v Trumanově přítomnosti svůj historický projev, který poprvé vyvolal znepokojení, že v Evropě vznikla "železná opona".
Vztahy Ruska vůči západní Evropě se od pádu komunismu podstatně proměnily. Zmizela někdejší uctivá bázeň před Západem a Rusové nyní vůči Západu pociťují trpký resentiment, vzhledem k tomu, že po rozkladu sovětského systému Rusko nezbohatlo.
Pro většinu obyvatel Ruska drasticky poklesla životní úroveň. Hrstka vyvolených na tom viditelně vydělává a nedůvěra Rusů vůči Západu dosáhla bezprecedentní výše.
Vladimír Volkov, šéf institutu slovanských studií, sdělil listu Moscow Times: "Zní to velmi elegantně, ta myšlenka, že se do východní Evropy rozšiřuje demokracie, jenže ve skutečnosti to znamená, že Rusku a jeho partnerům ve Společenství nezávislých států nebude dovoleno, aby politicky a hospodářsky spolupracovalo se zeměmi v Evropě."
Generálplukovník Leonid Ivašov, mluvčí ministerstva obrany, konstatoval: "Evropská historie dokazuje přesvědčivě, že jakmile je na kontinentě porušena rovnováha sil, důsledkem je nestabilita v politických procesech, konflikty a války."
"Aleluja" pro nejnovější členy NATO
Daily Telegraph, sobota 13. března, 1999, str. 14
Polso, Maďarsko a Česká republika se včera staly oficiálními členy NATO, když Madeleine Albrightová, americká ministryně zahraničních věcí přijala jejich přijímací dokumenta a prohlásila, "Aleluja".
Pozvedla dokumenty triumfálně do výše při ceremonii v pamětní knihovně Harryho Trumana v městě Independence, ve státě Missouri, v domovském městě prezidenta, který považoval založení NATO za svůj největší úspěch.
Albrightová sdělila bývalým zemím Varšavské smlouvy:
"Už nikdy znovu nebude vaším osudem pohazováno jako pokerovými žetony na vyjednávacím stole."
Missouri je také stát, v němž hovořil Winston Churchill o železné oponě která rozdělila Evropu. Avšak Albrightová uvedla: "Tato opona byla nyní zvednuta."
Albrightová, jejíž vlastní rodina uprchla z Československa dvakrát, konstatovala, že rozšiřování NATO bude pokračovat, neboť to "není událost, ale proces."
To podpořilo Polsko, jehož ministr zahraničních věcí Bronislav Geremek dodal: "Měli bychom nechat dveře aliance otevřené pro ty, kdo bojovali za svobodu."
János Martonyi, maďarský ministr zahraničních věcí, konstatoval: "Maďarsko se vrátilo domů. Jsme zpátky v rodině." Jan Kavan, český ministr zahraničních věcí, který byl v blízkém Kansas City, když Rudá armáda rozdrtila v roce 1968 Pražské jaro, uvedl: "Je to pro mě velmi symbolické, že je to zde, kde dnes přijímáme záruku, že moje země se nikdy znovu nestane bezmocnou obětí zahraniční invaze."
Rusko je znepokojeno rozšiřováním NATO na východ, ale Albrightová se snažila Moskvu uklidnit, tím, že konstatovala: "Účelem NATO není stavět nové zdi, ale bourat zdi staré."
Redakční komentář: Dnes se NATO rozšířilo. Zítra to musí být Evropa
Independent, sobota 13. března
V současné době to má NATO těžké. Hledá novou doktrínu, hledá i důvod, proč by mělo existovat v nynější situaci, poté, co studená válka, která byla důvodem jeho existence, skončila a Sovětský svaz už neexistuje. Avšak všichni se můžeme upřímně radovat ze včerejší ceremonie v městě Independence ve státě Missouri, v rodišti prezidenta Harryho Trumana, za jehož vlády byla před padesáti lety Severoatlantická aliance založena.
Formální přijetí Polska, České republiky a Maďarska do NATO opožděně napravuje velkou nespravedlnost moderní evropské historie. Pro tyto "země uprostřed", v pasti mezi Německem a Ruskem, bylo naše století epochou hrůzy a rozvratu, války, okupace a - v druhé jeho polovině - poroby pod vládou cizí a katastrofální ideologie komunismu. Všechny tři tyto země nyní zakotvily tam, kam patří, do hlavního evropského geopolitického proudu, jako rovnoprávní členové atlantického společenství. Jeden polský politik charakterizoval tuto událost jako nejdůležitější chvíli v historii jeho země za posledních tisíc let. Ani moc nepřeháněl.
Ale co teď? Devět dalších zemí chce vstoupit do NATO, od pobaltských zemí na severu až po Rumunsko, Slovinsko a Bulharsko na jihu. Tyto země jsou přesvědčeny, že členství v NATO povede k rychlému přijetí do Evropské unie. A kromě toho, jako tři země, které byly přijaty do NATO včera, vidí členství v NATO jako pevnou záruku ochrany před každou budoucí hrozbou z Ruska.
Nicméně není spěch. Není to tak dávno, co byla v módě obava, že rozšíření Severoatlantického společenství povede k vytvoření nového rozdělení Evropy, na východ od bývalé železné opony. Avšak nic takového se nestalo. Ve skutečnosti přitažlivost NATO způsobila, že i východoevropské země, které nebyly přijaty, se teď cítí bezpečnější. Vede je to k tomu, aby si mezi sebou rychle urovnávaly konflikty, které v dřívější době mohly vést k válce. Rozdíl mezi členy a nečleny NATO dále stírá velmi úspěšný program NATO Partnerství pro mír, který posiluje spolupráci mezi NATO a sousedy, kteří nejsou členy.
Rusko přiznalo, sice neochotně, že přijetí prvních tří členů Varšavské smlouvy bylo nevyhnutelné. Měli bychom však brát Moskvu vážně, když tvrdí, že nedovolí, aby do NATO vstoupily pobaltské republiky ani žádná bývalá republika Sovětského svazu. Tato rétorika je pravděpodobně bez věcné podstaty, a má méně společného s legitimními strategickými obavami Ruska než s věčnou ruskou paranoiou ohledně její bezpečnosti.
V současnosti, kdy hledá NATO nové "strategické pojetí", debatuje se o tom, zda by mělo zasahovat na Blízkém východě a dál na světě.
Ale v dlouhodobé perspektivě, nejtěžším úkolem bude najít trvalou dohodu s velkým východním sousedem. V současnosti není Rusko hrozbou, ale kdo může říci, že to tak zůstane navždycky? Mocný americký zbrojní průmysl cítí možnost získat nové zakázky, a tak tvrdě naléhá na rozšiřování NATO. Avšak Aliance rozumně dává přednost pauze, v niž by si mohla vytvořit nový vztah k Moskvě, než aby činila provokativní gesta, která by mohla v Moskvě přivést k moci nacionalističtější, protizápadní režim. Na vrcholné schůzce NATO ve Washingtonu příští měsíc, kdy se bude oslavovat padesáté výročí založení Severoatlantické aliance, nebudou vydána žádná nová pozvání pro další možné členy.
Namísto toho, teď je řada na Evropě. Bylo by ovšem neférové kritizovat Evropskou unii, že vyjednávání o vstupu do EU s kandidátskými zeměmi bývalého východního bloku je pomalé. Vstup do vojenské aliance je jednoduchý a daleko méně nákladný, než vstup do daleko rozvinutějšího hospodářského bloku, což vyžaduje neobyčejně složitá jednání. Ale proces rozšiřování EU se nesmí zpomalit - ani úsilí, které nyní vzniklo a v jehož čele stojí Francie a Británie, poskytnout Evropské unii společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, na kterou by EU mohla být hrdá.
Pro Moskvu je Evropská unie daleko méně hrozivou organizací než NATO. Avšak široká a silná Evropská unie, která by byla schopna si zajistit efektivně vlastní obranu, by byla schopna poskytnout záruky, které by nebyly o nic méně lákavé, než ty, které nyní poskytuje NATO.
Česká média v památném dni 12.3.1999
Myslim, ze tuzemska media se dnes vyznamenala obzvlaste nechutnym
zpusobem...
Nejen jedinci - viz. Komarkuv vami jiz analyzovany
"komentar" (OK, spise emocemi nez logikou veci
zivene vresteni), ale cele tituly. Typickym prikladem budiz titulni
strana patecni MFDnes, na ktere se skvi titulek pres vsechny
sloupce...Vstupujeme do NATO...
ehm, dekuji za informaci.
Obtezovali jste se mi rici, co mne to bude stat?
Obtezovali jste se mi rici, co si o nasem vstupu mysli lide v
Nemecku, USA, Britanii, Francii?
Obtezovali jste se mi vysvetlit vyhody a nevyhody vstupu, abych si na
celou vec mohl udelat nazor, aniz bych musel sledovat
zahranicni media nebo pristoupit na konformni a hypnoticky
blabolive argumenty PRO, jejichz dlouhodobe opakovani je
nezdrave a zcela evidentne vede k (snad jen kratkodobym) zachvatum
zatmeni? ( viz prave Komarek.)
Ano, media NATO zaregistrovala, v okamziku, kdy bylo vse podepsano.
Vrchol zajmu pak prichazi v okamziku, kdy uz o nic nejde - politici
si zatresou pravicemi, vymeni si listiny a bude hotovo.
Vrcholem
tuzemske medialni "premyslivosti" je poslat na tuto akci zvlastniho
zpravodaje a dva fotografy, resp. televini stab a dva redaktory.
Postavi se za spagat, opisou press release, mozna vyplodi jeste
nejakou tu momentku o tom "jak to opravdu bylo" (kdo mel modre
ponozky a kdo sedive), z diktafonu prepisou obvykle fraze.
("Jan
Kavan: Dnes byl podniknut dulezity krok pro budouci smerovani Ceske
republiky." nebo tak podobne ) a pojedou domu...Ano, co se blyska, je
nejdulezitejsi a poslat tri lidi do Statu je jednodussi, nez zaplatit
nekomu (treba z Britanie) za fundovanou politologickou analyzu. Anebo
jen proste a obycejne zpracovat nazory tech, kteri si o cele veci
mysli i neco jineho (jsou v Britanii, jsou urcite i nekde jinde). Ne
i to je moc komplikovane. My budeme sledovat stisky rukou, poslouchat
fraze a organizovane se radovat, protoze nic jineho se, alespon tak
to podle medii vypada, ani nesmi.
Vime o tom houby, ale mame z toho radost...To je stav, ve kterem
media zanechala vetsinu tuzemske populace...
Ne...Ale nikdy neni pozde...Zpet k patecni MFDnes...Jeste, ze je zde
Jacques Rupnik, odbornik na vse, od kursu ceske meny k franku, pres
volebni preference v Cechach a Francii, az po nas vstup do
NATO...Proboha, to je jediny zapadni politolog, ktery se zabyva
rozsirovanim NATO na Vychod??? Jako bych slysel odpoved...Ne, neni,
ale umi cesky a kdyz mu zavolate, tak je vzdy velmi vstricny...
Ano, zlaty hreb slavneho patku v mediich, Udalosti na CT, nas
jeste ceka. Ale uz ted je jasna jedna vec - v pripade
nejdulezitejsi zahranicne-politicke udalosti desetileti ceska media
nesplnila svoji zakladni ulohu - informovat. Slova vsestranne ci
objektivne pak jsou jiz v danem kontextu zcela nadbytecna. Ne jinak.
Jsou spise pro smich.
Vstup do NATO: české vysílání BBC a ČRo
Vlezlost hlasatelů v Českém rozhlase
(Jméno a adresa autorky jsou znamy.)
Vazeny pane Culiku,
v patek 12. 3. prohlasil na BBC I. Kytka (podle Vas nejlepsi cesky novinar)
ve zpravach v 19.00, ze vstup CR do NATO je nejvetsim uspechem ceske
politiky od r. 1989. Na svuj nazor ma prirozene pravo, ale nebyl delan
rozdil mezi zpravou a komentarem a nebyl dan hlas druhe strane. Ve 20.00 uz
zpravy BBC odpovidaly obvyklym standardum. Neuvadel je I. Kytka, ale J.
Beranek.
Byla jsem pro vstup do NATO v dobach, kdyz ho podporovalo 5% populace.
Zadny idealismus v tom nebyl. Jde o posun sfer vlivu. Spatne jsou obe, ale
ta americka mi pripadala mene skodliva nez ruska. Postupne me statotvorne
reci politiku a novinaru spolu s odporech skoro vsech stran vuci referendu
znechutily natolik, ze kdyby se konalo referendum dnes, tak se zdrzim
hlasovani.
Vam se mozna zda, ze jde o pouhy negativismus, jenze kdyz je
neco propagovano prilis vehementne a nepripousti se zadna diskuse, budi to
ve me nutne neduveru. Soucasna agitace V. Havla za vojenske zasahy CR bez
schvaleni Parlamentu, kterou podporuje vicepremier P. Rychetsky a pravicove
strany, me naladuje jeste vice negativne.
V sobotu 13. 3. mel P. Safr v Lidovych novinach komentar ke vstupu do NATO,
ktery je stejne hodnotny jako komentar M. Komarka v Mlade fronte Dnes.
Po dlouhe dobe jsem naladila CRo, protoze me zajimalo, jak pojali vstup do
NATO. Ve zpravach (14.3.) to bylo celkem decentni, odpustili si
neinformativni pajany, ktere kralovaly v MfD a LN.
Co me ale dost nemile prekvapilo, je vlezlost hlasatelu. "Mili posluchaci,
mozna se vam po nedelnim bohatem obede jeste nechce jit na prochazku, tak
si dejte kavu a poslechnete si nase vysilani." (Reprodukuju styl, nikolik
presne zneni.)
Kdyby posluchac rekl: "Mila hlasatelko, v klidu se
nadechni, napij se, ceho chces, a sdel mi, co mas na srdci (ci co ti
produkce predepsala)", asi by se urazila. BBC se take snazi vyvolat v
posluchacich vstricne pocity, ale bere je vic jako partnery. Dnes napr.
jedna moderatorka uvedla: "Je prijemne si uvedomit, kolik inteligentnich
lidi me na celem svete posloucha."
Kulturni porad Kolonada, ktery po zpravach nasledoval, byl dost povrchni.
Agata Pilatova informovala o chystane premiere opery Carmen v Narodnim
divadle. Hovorilo se o tom, ze dlouhou dobu se tato opera v ND nehrala. To
bylo ponechano bez komentare. Dobry moderator by jiste uvedl, ze Carmen
uvadi Statni opera, a zauvazoval by, proc duplikuji tituly.
Pak jeste
upozornovali na nejaky rozhlasovy porad, ve kterem vystupuji OSOBNOSTI a
ktery ma format, ve kterem se muzou osobnosti rozvinout. Nenalakali me.
Nevim, proc bych mela poslouchat rozhovor s nekym jen proto, ze je oznacen
za osobnost. (Kdybyste to nevedel, tak osobnost je u nas kazdy, komu venuji
media byt minimalni pozornost.)
Kdyby rekli: XY bude mluvit o tematu Z,
mozna bych o poslechu uvazovala, ale takhle... Jak se dal porad rozvijel,
nevim, protoze jsem preladila zpatky na BBC.
Bývalý americký ministr obrany Robert McNamara a jeho kritika NATO
Pane Čulíku,
posílám Vám poznámku, která do jisté míry souvisí se vstupem do NATO.
Bude jistě zajímavé sledovat, jak svéprávně si budou čeští politikové při
rozhodování o strategii NATO počínat - tedy pokud se jich bude vůbec někdo
na něco ptát. JJ
Lekce z Ottawy
Robert S. McNamara, bývalý ministr obrany USA (1961-68), zavítal ve středu
10. března do Ottawy, aby seznámil Výbor kanadského parlamentu pro
zahraniční záležitosti se svým názorem na spornou strategii NATO ohledně
preventivního použití jaderných zbraní.
Jeho vystoupení (několik citátů uvádím níže) bylo nesmírně poučné v tom, že
jasně poukázalo na nutnost včasné náhrady opotřebovaných politiků mladou a
odvážnou krví.
Jako relativně mladý ministr (v roce 1961 mu bylo 45 let) zastával McNamara
velmi progresivní názory. Přispěl k posílení vojenské síly USA v oblasti
konvenčních i jaderných zbraní, a poslal do Vietnamu tolik vojáků, že tam
tu válku takměř vyhráli.
Pak ovšem překročil intelektuální zenit, a kolem sedmdesátky se jeho názory
staly takměř nesnesitelnými. Evidentně přestal věřit v Prozřetelnost
(která jak známo řídí americkou politiku) a ve své malomyslnosti se dostal
tak daleko, že začal pochybovat o smyslu použití jaderných zbraní a dokonce
knižně zpochybnil svou vlastní politiku ve Vietnamu.
Jeho vystoupení v Kanadě je důkazem, jak hluboko člověk klesnout. Zmíněný
výbor totiž sestavil zprávu, obsahující 15 doporučení, která, jak sám
McNamara poznamenává, jsou vesměs v rozporu se současnou politikou USA.
Nicméně tento zrádce amerických ideálů říká (všechny citáty jsou z deníku
The Ottawa Citizen): "Myslím, že tato zprava je skvělá, absolutně skvělá".
A protože si je vědom toho, že "zpráva nemá absolutně žádnou šanci, aby ji
NATO akceptovalo, ledaže Kanada pro ni získá plnou a bezpodmínečnou podporu
většiny nejaderných států NATO" vytahuje pseudomorální argumenty a
katastrofické vize.
McNamara například tvrdí: "Bylo by vojensky zbytečné, morálně špatné a
politicky neobhajitelné, kdyby NATO použilo jaderné zbraně jako první" a
dodává, že tato politika "přináší ohromná rizika - doslova zničení států".
Tento odpadlík si dovoluje předpokládat, že "Žádný president USA po roce
1960 (Eisenjower, Kennedy, Johnson, Nixon, Ford, Carter, Reagan, Bush a
Clinton) by nikdy nepoužili jaderné zbraně". A bouchá a bouchá při tom
pěstí do stolu jako nějaký negramota.
Nejsmutnější na celé věci je to, že McNamaru podpořil i bývalý vrchní
velitel strategických sil USA Lee Butler. Tento změkčilý generál se
dokonce obořil na vlastní zemi kvůli tomu, že její oficiální zástupci
lobují kanadské členy parlamentu, aby zprávu nepodporovali. Tam až může
vojáka dovést stáří.
Jak svěže proti tomu působí třeba názor mladého Fina, který na Foru BL
zveřejnil Aleš Zeman (příspěvek 05383):
"Mladí Finové si přejí, aby Finsko vstoupilo do NATO. Jsem si jist, že se
nám to během příštích čtyř let podaří."
Je opravdu potěšující, když se najde mladý člověk, který se nenechá
strhnout falešným pacifismem a ví, že teď jsou zbraně tak nějak jiné,
určené k boji za mír, takže je můžeme než obdivovat: "Letoun amerického
námořnictva F-18", píše mladý Fin, "je víceúčelový stroj používaný na
letadlových lodích. Vyniká v jakékoli akci do níž je vyslán. Je smrtelně
nebezpečný ať již doprovází bombardéry, zadržuje bandity nebo útočí na
pozemní cíle hluboko v nepřátelském území." To si člověk opravdu hned
oddechne.
Mladým neopotřebovaným finským mozkům je všechno jasné, i to, že naděje do
budoucna jim kazí politikové, kteří představují "obrovský problém". To je
jistě smutné zjištění, protože většina Finů mluví anglicky a tak se nemůže
nic stát.
Domnívám se, že výše uvedené srovnání nového myšlení se starým je zajímavé
i z českého hlediska, protože pořád jsou lidé, kteří si nám neuvědomují, že
nelze vystačit se Švejkovým "Nestřílejte, jsou tady lidi". ale že je třeba
myslet jinak.
Nepochybně i v ČR bude nutné vyměnit některé, obrazně řečeno plešaté
politiky a nahradit je novou krví. Mladí s vyholenými lebkami by zřejmě
byli k tomuto účelu nejvhodnější. Jednak kvůli kontrastu (příliv vlasatců
by mohl někoho popudit) a pak tihle mladí jsou ochotni bojovat za ideje,
které si vezmou za vlastní.
Jiří Jírovec
Otázka Jana Čulíka Jiřímu Jírovcovi: A co obrana před násilím?
Jiří Jírovec reagoval:
Pane Culiku,
obavam se, ze na Vasi otazku nejsem schopen uspokojive odpovedet. Potiz je
v tom, ze ochrana proti nasili neni nijak vysoko na zebricku zajmu
jednotlivych statů nebo skupiny statu (pokud se do nej vubec dostane).
Mám pocit, ze se na násilí pohlíží trochu jako na odpadky: "not in my
backyard", "ne u nás za humny", ale jinak to je jedno.
Je mnoho důkazu, ze treba USA ochotne podporují jakekoli zlo (jakkoli
zkorumpovany rezim) pokud to vyhovuje jejich vlastnim zajmum. Nedávno
vyšla zpráva, podle niz 90% zverstev
spachaných během obcanské války v Guatemale mela na svedomí vlada podporovana USA a
armada cvicena americkými specialisty.
To same dela NATO. Na Turecko si nikdo nedovolí sáhnout, protoze je
vzhledem ke strategickym zajmum USA príliš vyznamne umisteno. Jiste, pokud
nasili na kurdskem zahumenku bude moc okaté, tak to zacne byt politikům
neprijemne a naoko takovou vec odsoudi.
Nevidim, jak NATO muze prispet k obrane proti nasili. Vezmete si Kosovo.
NATO ani nikdo jiný nebyl a stále není schopen definovat problém a
navrhnout rešení. Nasilnosti, k nimz tam dochazi, jsou tragicke a
odsouzenihodne, ale z hlediska konfliktu jsou nepodstatné. Základní otázka
je, kdo má zájem na odtrzení Kosova od Jugoslavie, a kdo financne podporuje
separatisticke skupiny (zbrane nejsou zadarmo).
Vsimnete si slovniku politiku zemi NATO - dat lekci Belehradu, klepnout
pres prsty Milosevice. NATO si podle nekterých komentatoru CBC "hledá
práci".
Nasili v Kosovu je pro NATO pouhou záminkou vytvorit precendent v
mezinárodním právu. NATO nemá - na rozdíl od OSN - v Kosovu co pohledávat,
protoze jde o uzemi svrchovaneho statu. Navic je pravdepodobne, ze sama
zahranicní podpora kosovskych povstalcu je vlastne agresi proti Jugoslavii.
Podle mého nazoru je Kosovo promarnena sance k tomu ukazat, jak pozvednout
ekonomicky postizenou cast zemekoule a ukázat, ze ani jazyk, ani
nabozenstvi nemuseji znamenat prekazku v souziti. Jenze to by politikove
nesmeli mit maslo na hlave a nevyresene problemy doma. Navic kazdá
krizujici raketa je v podstate milionovou investici umistenou v cilovem
uzemi.
Jiří Jírovec
Pohled z Los Angeles:
Jak ČR vstupovala do NATO
Zeme jasa! Po dlouhem toceni knofliky semo
tamo na CNN, CBS a ABC a dalsich TV stanicich
nasich losangeleskych televiznich vln jsem
zachytila kratouckou reportaz o te slavne
udalosti v INDEPENDENCE...
Zacalo to strohym oznamenim, ze doslo
k rozsireni NATO, a záběrem v jakesi, auditoriu
stredni skoly se podobajici, mistnustce.
Zaber vypadal, jakoby to nekdo filmoval skrze
klicovou dirku. Na jevistatku sedeli
zleva, pri pohledu v sale pritomnych,
Madeleine Albrightova, vedle ni Jan Kavan,
potom Janos Martonyi a konecne
Bronislav Geremek.
Sympaticky pan Martonyi srdecne a razantne,
se zrejmou ulevou v hlase, rekl:
"Madarsko je DOMA! Jsme zpatky v RODINE",
a mohl si to dovolit. Americti Madari maji
dedicne - byt se i narodili na americke pude!-
madarske obcanstvi naveky zajisteno... uz
od let PADESATYCH!
Pan Martonyi ma v zadech podporu Madaru domacich i tech v zahranici... Ma
na uzemi sveho
statu fungujici vojenske zakladny NATO,
madarsti piloti letaji s nadzvukovymi
stihackami zapadnich provenienci dnes uz
srovnatelne stejne dobre jako Americane,
Nemci, ci kdokoli jiny...
Prohlaseni pana Geremka se do kratke reportaze
neveslo, ale i Polaci rozvinuli s NATO
spolupraci na mnohem sirsi bazi nez CR.
I Polaci v zahranici maji dvoji obcanstvi,
taktez uz pres pul stoleti....................
Nas Jan Kavan sedel hned vedle pani Albrightove, vypadalo to, jakoby se k ni
prikrcoval pro ochranu...
Pani Albrigtova, po ceremonii uprimne
zajasala: "Aleluja!" a zrejme ji spadl kamen
ze srdce, ze uz nebude muset Cechy do NATO
tahat sama... Ted uz je to jen na nich a ne na ni, ona skutecne pro to,
jako Ministryne
zahranici USA, udelala maximum...
Ted uz je
jen a jen na Cesich, jak rychle se prislusnici
armady i velitele nauci anglictine.
Ted uz je to jen na ceske vlade a parlamentu,
jak rychle pripravi a uvede ve skutek nove
zakony odpovidajici pozadavkum NATO na vsech
urovnich...
Ted uz je jen na Cesich, jak se daji do prace
a zajisti si primerenou a prirozenou moralni
i financni podporu pro cely stat u vsech
slozek svych obcanu, pripadne NE-OBCANU! -
zijicich trvale, obcasne ci jen docasne
v zahranici......
Tony NOVOSVETSKE asi jeste zneji Obecnim
domem, domem, ktery tam miluje jiz od mladi
Vaclav Klaus...
Pani Benesova jiste zari
usmevy na vsechny strany, odpoledne pry na
Staromestskem namesti dojetim z te slavy
plakala... Copak si asi oblece na zitrejsi
bal na Hrade?
Dcera ji jiste poradi, je to
modelka, a dokonce si ted, kdyz maminka
predseda Senatu, zamodelovala i primo
v salech Valdstejnskeho palace...
Nedostatek smyslu pro dustojnost ceske
historicke instituce? Ale kdepak, pouze,
ano, snad jen chyceni prilezitosti za pacesy,
kdyz uz zde ty saly, i s prestavenymi
pracovnami a zvelebenou konirnou mame
k dispozici....
Pani Benesova nemusela dnes, na Staromestskem
namesti plakat... Plakat radeji mela nad
dopisy, ktere jako byvala namestkyne ministra
financi psavala spolu-Cechum do USA...
Ty dopisy se v jednotlivostech lisily, jako
se dnes lisi i ruzne jednotky jednotlivych
statu v NATO.
Ale jedno mely ty dopisy od
pani Benesove spolecne: ve vsech bylo
uvedeno, ze "Vase restitucni naroky se zamitaji,
protoze nemate CESKE OBCANSTVI, tudiz nejste
OPRAVNENOU OSOBOU...."
DOMU JIT, DOMU JIT.... zni cesky preklad
anglickeho textu k Largu z NOVOSVETSKE........
Jsme, vsichni, konecne DOMA...!
Mame zaruku, ze, kdyby se neco semlelo,
bude nas nekdo - jiny ---- mozna i deti tech
americkych Cechu, kteri dodnes nemaji nejen
sve pravo volit v ceskych volbach, nejen sve
natrikrat ukradene majetky, ale kteri dodnes
nemaji ani SVE*CESKE*OBCANSTVI*SE*KTERYM*SE
NARODILI!!! -- branit...
My muzeme zalezt zase na pec, a chodit se do
Snemovny hadat o to, kdo na schuzku toho ci
onoho s tim ci onim bud prisel, nebo
prisel, byl pozvan, nebo nepozvan, donekonecna...
Muzeme, kdyby se se neco semlelo, my, kdysi
stredoevropsky stat s vyhlasenym civilnim
i vojenskym letectvem a leteckym prumyslem,
ustupovat z cesty Polakum, Madarum i mozna
Slovakum, az budou nalezat do stihacek
a jit-treba-branit i cesky vzdusny prostor,
protoze jsme v dobach dulezitych rozhodnuti
o nasem vojenstvi zachrapali dobu a meli
plne ruce praci z roztunelovavanim toho,
co na nasem uzemi po zle valce a dvou obludnych
diktaturach snad jeste zbylo...
Delali jsme to tak dlouho, az nam pro ostudu
nezbylo, nez aby nas do NATO dotlacila
vlastnim usilim jedna skvela zena, nastesti
narozena v Ceskoslovensku, ktere zalezelo
na tom, aby jeji rodna zeme nezustala nekde
pohozena na okraji dejin teto doby, a ktera
to obdivuhodne dokazala i presto, ze
jsme ve chvili sveho vstupu do NATO meli
letu schopny JEDINY, ano, JEDEN, JEDINY!
NADZVUKOVY LETOUN velmi vychodni provenience....
NOVOSVETSKA, ta nadherna hudebni basen
o lasce k domovu, o vecnem stesku po nem,
o touze kazdeho tvora vratit se alespon ve
smrti ci po smrti do mista, v nemz se zrodil,
v Obecnim dome odezniva...
GOING H O M E......
GOING HOME......
GOING H O M E......
Kdo odkud dnes odchazi?
Kdo odkud se kam vraci?
Co mel Antonin Dvorak na srdci,
a na mysli, kdyz tuto dojemnou symfonickou
basen zkomponoval?
V Los Angeles, 12. brezna 1999, 12:09 PDT
Maratón v Los Angeles
LA, 14. brezna 1999, 10:33 PDT
Jako kazdy rok touto dobou, vetsina uzemi USA
se klepe zimou a pocituje nasledky jarnich
vanic... I v LA je na toto rocni obdobi neobvykle
chladno. At uz je tomu jakkoliv, Marathon 1999 je dnes
hlavni udalosti v Los Angeles. Spickovi bezci
jsou prave nekde v polovine trasy...
Ve skupine muzu vede Keňan s ceskym prijmenim,
tricetilety Simon Bor, ve skupine zen Ruska
Svetlana Zacharovova, vitezka v Honolulu
1997...
Nekde ve skupine zen je i slecna nebo pani
s ceskym prijmenim Peterkova.... Pocetnou
skupinu Students for LA vede take Cech...
Z dvaceti tisic ucastniku letosniho
LA Marathonu je 18.000 Americanu, zbytek
zavodniku predstavuje reprezentany ze vsech
koutu sveta.
Marathonu se, tradicne, zucastnuji obcane i
neobcane ze vsech casti populace: zdravi sportovci, trenovani i netrenovani...
Aktiviste nevladnich a nevydelecnych organizaci
a spolku.... Bezci, bezici pro jmena sponsorujicich podniku... Slepci, rodiny,
zvlastni zavod maji koleckari, kteri startuji
driv... Letosnim vitezem v teto kategorii
se pred nekolika minutami stal Saul Mendoza...
V simultanim zavode 5K RUN zvitezil muz z Anglie, s casem 14.52, vitezna
zena v teto
kategorii dobehla v case 16.54........
Ve dvacetitisicihlavem davu se nachazeji,
nekde na treti mili, i losangelessti komici
Bob Marley a Aisha Tylerova... Bob ma pred
sebou jeste 23.2 mile, a vecer ma vystoupeni
v Las Vegas... Doufejme, ze to nejak stihne...
Prejeme jim vsem, bez rodilu, hodne stesti...
At maji ci nemaji obcanstvi kterekoli
zeme....
Zitra se vam prihlasime s vysledky...
Sportovni redaktorka BL, Jirina Fuchsova
