Aktualizace čtvrtek 12.00:

NATO přiznalo, že možná zaútočilo na civilní konvoj

Technická závada opravena

Co je nového v České republice

Přehled článků o krizi v Kosovu, zveřejněných v BL v minulých dnech:

Ferdinand k tomu dodává:

Myslim, ze by se ctenarum, kteri nespolehaji na predzvykane myslenky, hodilo par linku:

http://www.b92.net/index.html je to jediné srbske opozicni radio - po zacatku valky minuly tyden Milosevicem zavrene. Minulý pátek byly uzavřeny i jeho kanceláře, dosud vysílalo na internetu a satelitem, JČ, šéfredaktor doufá, že budou vysílat e-mailem

http://lcweb2.loc.gov/frd/cs/yutoc.html, http://lcweb2.loc.gov/frd/cs/altoc.html. Country studies - zemepisne stranky kongresove knihovny - (Jugoslavie a Albanie ). Doporucuji, podivat se na historii mezi roky 1917 a 1945, ta se v prehledech obvykle nevyskytuje a je pro cely konflikt dost dulezita.

http://www.kosovo.com, http://www.kosova.com - pohledy na problem z opacnych stran. Ne zcela objektivni, zato komplementarni.

Výběr textů z posledních dní:

Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

Jiří Jírovec

Pane Čulíku,

posílám Vám překlad článku z posledního čísla týdeníku Time (datovaného 5.4.) Jde o kanadskou versi, která se může lišit od amerického "originálu".

Možná Vás bude zajímat, že kanadský parlament schválil v březnu zákon který má zamezit odlivu peněz za reklamy do USA. V podstatě jde o to, že kanadská verse je takměř shodná s americkou, ale reklamní plocha je nabídnuta firmám, které na kanadském trhu působí. Američané vyhrožují odvetnými sankcemi, takže Liberální strana, která kontroluje senát stejně jako parlament zákon asi v senátu procedurálně zabije.

Dnes jsem slyšel ve zprávách, že Rusové posílají do Jaderského moře lodě s  odposlouchávacím zařízením. Napadlo mě, že tím asi akce NATO pomalu skončí, protože USA a spojenci mohou jen těžko zabránit, aby sedm či kolik výzvědných lodí nazakotvilo v mezinárodních vodách a nezískávalo důležité informace o způsobu vedení útočné války obranným seskupením NATO.

Clintonova doktrina

"Přeji si, abychom žili ve světě v němž budeme jeden s druhým vycházet, přes všechny rozdíly mezi námi, ve světě v němž se nemusíme obávat dalších 40 let etnického čistění v některé části světa."

President Clinton, 23. 3. 1999

Tímto citátem začíná esej Charlese Krauthammera v týdeníku Time (kanadská verse, číslo 13). Předkládám čtenářům překlad podstatné části tohoto zajímavého textu. Když nic jiného, nechť čtenář srovná jeho úroveň s článkem Petra Placáka, který vyšel v Lidových novinách pod titulkem "Kvůli Zemanovi s Klausem vypadáme trapně" nebo s článkem Michala Mocka "Kdo nemůže NATO podpořit, má aspoň mlčet" ze stejnéhé deníku..

Krauthammerův článek pokračuje takto:

Takže tady ji konečně máte, krátké shrnutí Clintonovy zahraniční politiky devadesátých let: Clintonovu doktrinu.

Clintonova doktrina vyjadřuje, ať již politikou nebo bombami, přístup ke světu po ukončení studené války, tak jak jej formuloval Leslie Gelb (předseda Komise pro zahraniční vztahy). Ten v roce 1994 napsal, že hlavním strategickým problémem Ameriky nebudou Rusko, Čína nebo Německo, obchod nebo jaderná hrozba, ale "zvládnutí malých válek ve světě, vyčerpávajících národy a nepřetržitý proud barbarských občanských válek dělící křehké i když fungující státy."

Clintonova slova a činy jsou přesným ztělesněním této myšlenky. K tomu, aby mohl obhájit bombardování Srbska kvůli Kosovu, opakuje ve všech možných variacích, že USA jsou povinny odporovat "etnickému čistění a vraždění nevinných lidí".

Potíž s touto doktrinou je v tom, že je, přes vznosné morální uspokojení, ktere poskytuje, nemožně moralistická a obecná. Nemůže být základem politiky USA. Dokonce i Clintonovi lidé připouštějí, že této doktrině nemohou věřit. Proč? Protože pamatují Krajinu.

V srpnu 1995 napadlo Chorvatsko brutálně Krajinu, chorvatskou oblast, kterou obývali Srbové 500 let. Během čtyř dnů vyhnali Chorvati 150 000 Srbů - byla to největší etnická čistka v průběhu celé války na Balkáně. Vyšetřovatelé válečných zločinů (pracující pro soud v Haagu) dospěli k závěru, že celá akce byla vedena brutálně, doprovázená bezohledným vražděním a bombardováním civilního obyvatelstva. Mezinárodní soud v Haagu obviňuje čelná chorvatské představitele z válečných zločinů.

V té době Američani chorvatskou akci nejen nezastavili, ale ani proti ní neprotestovali. Clintonova vláda vlastně akci skrytě podporovala. Chorvatům radila skupina vysloužilých amerických důstojníků, kteří byli do Chorvatska vysláni, aby pomohli bojovat proti Srbům.

Žádné odsouzení (událostí v Krajině). Žádné sankce. Žádné bomby ani rozhořčené projevy o etnickém čistění a vraždění nevinných. Naopak, obhajujíc současné bombardování Srbska, Clinton se nepřímo zmínil o této chorvatské akci, když chválil "statečný lid Bosny a Chorvatska", který se "vzepřel" Srbům a "pomohl ukončit válku". Ukončili ji, skutečně. Chorvatské barbarské ettnické čistění demoralizovalo Srby do té míry, že brzo na to souhlasili s podepsáním Daytonské mírové smlouvy v roce 1995.

Jde o důkaz, že zahraniční politika nemůže být založena na bombastických morálních principech. V horším případě jde o pokrytectví, v lepším o bezmeznou naivitu.

Konec konců, pokud je Amerika proti "etnickému čistění a vraždění nevinných lidí" - což je podstata Clintonovy doktriny a důvod, proč jsou životy Srbů, Američanů a jejich spojenců riskovány kvůli Kosovu - proč ten naprostý nezájem a mlčení v případě daleko nebezpečnějších, brutálnějších a dlouhodobějších válek zuřících v Sierra Leone, Kongu, Sudanu či Sri Lance?

Clintonova Doktrina chce být morální a universální. Jenže zahraniční politika musí být uvážlivá a specifická.

Clinton tvrdí, že jde do boje kvůli principu - civilisovaný svět nemůže nikdy připustit etnické čistění a vraždění nevinných. A přesto, když před jeho očima bylo ve Rwandě půl miliónu nevinných lidí masakrováno - v jediné skutečné genocidě od doby holocaustu - nehnul prstem, aby ji zastavil.

Vysoce postavený Americký diplomat je obviněn ze lhaní Kongresu pokud jde o to co věděl o vraždě prominentního oponenta haitského režimu, který jsme tam dosadili. Vraždy organizované bývalými vládci a prováděné komandy smrti, byly hlavním důvodem pro americkou invasi. Nejsme snad z principu proti komandům smrti?

Haiti se vraci k diktatuře, zabíjení oponentů režimu pokračuje, vraždy zůstávají neobjasněné, ale nikdo proti tomu nic nedělá a Clintonova vláda se nevzrušuje. Ve skutečnosti je zjevně ochotna nynější horory zamaskovat. Proč? Protože Američany dosazený režim za ně dělá špinavou práci. Jak Franklin Roosevelt řekl o jednom karibském diktátorovi "možná je to zkurvy syn, ale je to náš zkurvy syn".

Podstatou zahraniční politiky je rozhodnout, kterého zkurvy syna podporovat a kterého ne - v roce 1941 šlo o Stalina a Hitlera, v roce 1972 Brežněva a Maa, v roce 1972 o Somozu a Ortegu. Jeden si musí vybrat.

Absolutní odsouzení zkurvy synů, stejně jako absolutní odsouzení etnického čistění je sice utěšující a uspokojující, ale prázdné. Není to politika, ale morální sebeklam

Přeložil Jiří Jírovec

1.4. 1999

PS Na jiném místě stejného vydání týdeníku Time jsou uvedena tři pravidla pro zásah do občanské války, jejichž autorem je historik Sir Michael Howard: "(1) Nezasahujte. (2) Pokud ano, zvolte stranu. (3) Zvolte tu stranu, která vyhraje a zajistěte, aby se tak stalo." Porušení těchto pravidel, jak NATO začíná vidět, může být nákladné.

PSS Některé časopisy vychávané v USA mají vedle americké i kanadskou (a někdy evropskou) versi. Ta umožňuje použít reklamy odrážející kanadský trh. Proti původnímu vydání může být upraven i obsah (nahražení původních článků jinými). Není mi známo, zda Krauthammerův článek je i ve versi prodávané v USA nebo v Evropě.

Jiří Jírovec

Pane Čulíku,

posílám Vám několik textů, které nedorazily do vašeho elektronického kastlíku.

Jedna z poznámek, které Vám posílám se týká Vašeho článku "Jak to vlastně je s Kosovem". Podle mého názoru jde v Kosovu o čistě mocenskou záležitost z níž se nakonec vyvinula, zjevně proti očekávání plánovačů NATO, lidská katastrofa nečekaných rozměrů.

Přečetl jsem si rovněž Váš článek o cestě do Slovinska. Na nápad vybombardovat "jedovatou televisní stanici" už NATO přišlo, ale zjevně jim je žinantní trefit se do lidí kolem. V šedesátém osmém se Rusové pokoušeli zlikvidovat jim nesnesitelné české vysílání, které manipulovalo českou veřejnost prokomunistickým heslem "jsme s vámi, buďte s námi"

Vámi citovaný názor Milana Šmída, že režim propagandisticky využívá účast Srbů na koncertech - kteří tam chodí a  "nemyslí to třeba nutně politicky" mi připadá silně povrchní. V průběhu posledních 14 dnů jsem měl možnost vidět či slyšet řadu rozhovorů se Srby, kteří žijí na západě (a nemohou být přímo manipulováni srbskými sdělovacími prostředky). Pro ně je napadnutí Srbska zcela zřejmě nad všemi politickými rozdíly a opozicí proti Miloševičovi.

K vaší poznámce, že srbská televise manipuluje diváky citově, mohu pouze dodat, že ve válce se snad ani nedá nic jiného očekávat. Ostatně stejnou věc dělá i televise tady. Nikdo se netají tím, že je možné, že se záběry na uprchlíky okoukají dřív než se podaří dát dohromady pozemní vojsko. Povšimněte si, jak pečlivě NATO hospodaří s informacemi typu "hromadný hrob" a "znásilnění". Zdraví

JJ

Poznámka JČ:

Jiří Jírovec píše: Povšimněte si, jak pečlivě NATO hospodaří s informacemi typu "hromadný hrob" a "znásilnění". - Shodou okolností právě tím se zabýval pořad britského Radio 4 ve středu 14. dubna. Dosti tvrdě tam interviewovali britského ministra obrany George Robertsona, proč operuje s nedokazatelnými informacemi. Nezávislý pozorovatel (z listu Guardian) mimo to vysvětloval, že ty informace jsou především od špionáže, ale že to nikdo neřekne. Konstatoval, že informace jsou zřejmě spolehlivé, ale že jich NATO využívá propagandisticky, jak nejlépe může. Robertson se kroutil, z jeho rozhovoru vyplývalo víceméně totéž (bohužel jsem si ho nenahrál). Jak ale poznamenal kdosi jiný: NATO je zde ve velké nevýhodě - každý další manévr musí vysvětlovat víceméně veřejně ve sdělovacích prostředcích a musí se snažit udržet veřejné mínění na své straně - Miloševič Srby v Srbsku o kosovských masakrech prostě neinformuje. Propaganda, kterou jsem viděl dlouhé hodiny na srbské televizi, je tak naivní, že musím chtě nechtě dospět k názoru, že Srbové chtějí věřit, co jim vnucuje Miloševič.

Jiří Jírovec

Jan Čulík dospívá ve svém článku "Tak jak je to vlastně s Kosovem" k závěru, že "ze všech západních zdrojů vyplývá, že tato válka není válkou mocenskou, není válkou o rozšiřování západního vlivu na Balkán".

Objektivně je tento výrok pravdivý - v západních sdělovacích prostředcích převládá propaganda NATO a hluboce lidská reakce na situaci, kterou podle názoru valné části sdělovacích prostředků akce NATO způsobila - takže úvahy o geopolitických zájmech Západu zůstávají v pozadí. To ovšem nikterak neznamená, že tyto zájmy neexistují, ani to, že nemohou být primárním důvodem války NATO proti Srbsku (není bez zajímavosti, že se nyní objevují úvahy o tom, že vstup pozemních vojsk by vlastně vyžadoval formální vyhlášení války).

Do značné míry jde o paralelu s válkou v Zálivu, kde se zpočátku také nemluvilo o naftě a  globálních zájmech USA - včetně ponechání Saddama Husseina u moci - ale o lidských právech a ochraně svrchovanosti území.

Názor, že jde především o válku mocenskou, která má dále změnit poměr sil v Evropě a posunout právo USA a jejich spojenců obejít OSN, kdykoli se jim to bude hodit, je zatím odsunut na bezvýznamné místo ve zpravodajstvích a na málo čtená místa novin.

NATO se nepochybně snaží vojensky dokončit to, co se již povedlo v oblasti ekonomické: Jak krásně se podařilo ponížit potenciálně soběstačné Rusko na úroveň žebráka u Mezinárodního měnového fondu. "Trestáním" Miloševiče (kterého si ovšem pěstují stejně jako Saddama) posílají jasnou zprávu Rusku - teď a tady vládneme my.

Zákrok NATO byl v první fázi vysvětlován tím, že jednání prostě selhala a tak nezbylo jiné řešení než bomby a rakety. Jenže člověk nemusí být bůhvíjaký genius, aby neviděl, že NATO mělo zájem na diktátu nikoli na dohodě. A navíc vyjednávat je nutné umět.

USA a jejich spojenci vsadili na Kosovskou osvobozeneckou armádu (KLA), což byl krok, který do budoucna vylučoval autonomii Kosova v rámci Jugoslavie. Podle mnohých západních komentátorů se tak NATO postavilo do role vzdušných sil KLA.

Lze předpokládat, že ke zhoršení situace v Kosovu došlo v důsledku orientace NATO na KLA a jeho rozhodnutí odvolat misi, která svoji autoritou udržovala v Kosovu podmínky, z nichž se mohlo nakonec dospět k uklidnění situace.

Jan Čulík rovněž píše, že "Západ zasahuje v Kosovu, protože pro západní civilizaci je nepřijatelné sledovat mučení a zabíjení nevinných civilistů s rukama složenýma v klíně."

Co tak najednou, dalo by se namítnout. Musíme si totiž znova a znova připomínat, kdy a kde naše skvělá civilizace seděla s rukama složenýma v klíně a neudělala nic, protože události byly zcela mimo oblast jejích zájmů a nebo naopak existovaly zájmy natolik různé, že jakoukoli akci vylučovaly.

Termín "Západ" je ovšem možno chápat jako eufemismus pro skupinu amerických a západoevropských politiků a vojevůdců, kteří nemají se západní civilizací pranic společného. Takto definovaný Západ je nejen ochoten sedět s rukama v klíně a sledovat zabíjení nevinných civilistů - ale případně je i podporovat - jak víme z nedávné historie Latinské Ameriky a konec konců i z Balkánu. A my, kteří se považujeme za civilizované, s tím nic nesvedeme.

Proč ve své zcivilizovanosti připouštíme, aby sankce proti Iráku zabíjely několik tisíc dětí ročně? No protože jsme, vy i já, tak slušní, že nás ani nenapadne ani nanapadne, že něco takového je vědomně možné. Odkud to mámě vědět, když pro sdělovací prostředky to není dostatečný trhák a pro politiky dost nebezpečné pro jejich kariéru. Mám-li věřit zprávě CBC vysílané před několika dny, přispívá k této genocidě i to, že embargo se vztahuje i na lékařskou literaturu. Šlo o reportáž z návštěvy amerických lékařů v Iráku, kteří se embargu postavili a přivezli různé učebnice a další lékařskou literaturu pro svoje irácké kolegy.

Jsme znecitlivěni propagandou. Ta po nás momentálně chce, abychom byli rozhořčeni obrazy albánských madon s plačícími dětmi v náručí a tak to děláme, aniž bychom se nadměrně zabývali úvahami o tom, že "collateral damage" je eufemismem pro stejně nešťastné lidi na druhé straně.

Ve spravedlivém hněvu, způsobeným přílivem zpráv o zločinech Srbů v Kosovu, nevnímáme absenci zpráv o akcích KLA a osudu kosovských Srbů, opomíjíme, že zprávy o znásilněních mají nenápadný dovětek, že jsou neověřené a že jsou často předávány dál bez tohoto upozornění. Zapomínáme, že politikové, kteří ještě před několika měsíci seškrtávali částky pro zahraniční pomoc v rozpočtech svých zemí, aby uspokojili voliče, kterým je cizinec moc daleko, najednou nemají hluboko do kapsy, hlavně když jde o zbraně.

Unikají nám souvislosti, nevnímáme lži politiků. A co je nejhorší, uniká nám to, že bomby řešení nejen nepřinesou, ale oddálí nebo vůbec znemožní, protože dále rozdělí náš svět.

Nejsem tak naivní, abych nevěděl, že rozdmýchaná nenávist mezi lidmi vede k násilí všeho druhu. Ostatně to ví skoro každý. A právě proto měli politikové NATO, nemají-li zcela prázné mozky, hledat diplomatické řešení a nepočínat si jako slon v porcelánu.

Jiří Jírovec

12.4. 1999

Poznámka JČ: K ponižování Ruska a vylučování Ruska z mezinárodního společenství. Ano, NATO se k Rusku chovalo arogantně. Na druhé straně však Rusku jde o princip nezasahování do vnitřních záležitostí země, ať se na jejím území dějí jakákoliv zvěrstva. Nyní se zdá, že by Clinton rád z konfliktu o Kosovu unikl a apeluje na ruskou diplomacii. Co se týče ignorování jiných světových konfliktů a nespravedlností, odkazují na množství přeložených článků v BL, například na článek z FT "Cesta do pekla". To, že se všeobecně ignorovala zvěrstva a hrůzy jinde, neznamená, že svět měl zůstat v nečinnosti i nyní. Někde se začít musí.

K výroku Javiera Solany

Jiří Jírovec

V kontextu retoriky NATO je onen někdo v Solanově výroku, citovaného MF Dnes podle agentury Reuter, samozřejmě president Jugoslavie Miloševič. V kontextu důsledků akce NATO, prováděné pod heslem bombami za trvalý mír a světovou demokracii, to nakonec může být Solana sám.

Zmíněný článek, založený na materiálech agentury Reuter, obsahoval několik dalších pozoruhodných citátů: "On je vůdcem Jugoslávie. Je to jediný člověk, který se může zasadit za výsledky," řekl jeden z činitelů NATO. "Musíme zastavit násilí a on to může nařídit." A na dotaz, jak by se západní veřejnost dívala na to, že její vůdcové uzavíají pakt s mužem démonizovaným za to, že byl osnovatelem odporných ukrutností dodal: "Jednoho dne bude čas." Což se nápadně podobá známému Es kommt der Tag.

Zajímavý je i výrok nejmenovaného velvyslance u NATO: "Nevedeme válku se srbskou vládou, jsme ve válce s její politikou." Podle této logiky Hitler nevedl válku s Francií, ale s politikou její vlády. Jakmile byla utvořena vláda ve Vichy, která zjevně dělala politiku Hitlerovi libou, bylo po válce. Tak je to všechno jednoduché.

"Evropané 21. století nemohou nadále žít s vedením země, které nedodržuje žádnou z hodnot, jež ostatní Evropa hájí", řekl dále Solana, čímž podle mého názoru naznačil, že se současnou vládou v Bělehradu už nikdo jednat nebude, protože politikové se přece řídí veřejným míněním.

Krátce po elektronickém sklapnutí MF Dnes jsem si pustil radio - konservativní stanici CFRA 580 z Ottawy. Probírali základní otázku: Pokud NATO vědělo, že Miloševič hodlá vyhnat Albánce z Kosova (jde o protiargument tvrzení, že exodus Albánců zavinila v první řadě akce NATO), proč nebylo na tuto eventualitu připraveno?

Na tuto otázku je možná jediná odpověď. Politikům ani generálům států NATO na cizích lidech a jejich životech nesejde.

Jsou posedlí trestáním diktátorů aniž by si v nejmenšim připustili, že není rozdíl mezi Miloševičem, který říká kosovským Albáncům, že si to s nimi ručně vyřídí (když se budou protivit zájmům Jugoslávie) a Solanou, který říká Srbům, že si to s nimi ručně vyřídí (když se budou protivit zájmům NATO).

NATO je teď v trapné situaci, protože uprchlíků je příliš mnoho a hlavně není stát, který by je byl ochoten absorbovat. Makedonie a Černá Hora se brání, protože se obávají, že příliv Albánců naruší rovnováhu jejich zemích a posílí tak zvané militantní Albánce na jejich území.

Kanadě a USA (a možná i dalším státům NATO) je žinantní uprchlíky nebrat, ale nechtějí, aby se ten póvl na jejich území usadil trvale. Voliči to teď velmi neradi vidí. Kanada nabídla, že přijme několik tisíc lidí a internuje je na vojenských základnách (jedna je v městě Petawawa asi 30 km od mého bydliště). Vláda až do poslední chvíle nebyla ochotna odpovědět na otázku, jaký statut budou tito uprchlíci mít. Asi dva dny po ohlášení, že budou mít volnost pohybu a mohou požádat o trvalý pobyt v Kanadě, když budou chtít, ohlásila ministryně přistěhovalectví, že se situace uprchlíků zlepšila natolik, že jim bude nejlépe tam, kde jsou a že zatím nepřijede nikdo. Takže místní obyvatelé přestali lozit po půdách a shledávat nepotřebné oblečení a hračky pro děti.

NATO teď vede propagandistickou válku, které by lidé neměli naletět. Odvolávají se na řešení z Rambouillet, ale to nemohlo mít naději na úspěch, ani kdyby bylo míněno upřímně. Udržet Kosovo jako autonomní oblast Jugoslávie je zcela nepřijatelné pro Osvobozeneckou armádu Kosova (KLA) jejímž cílem je úplná nezávislost Kosova.

Poslední z dokumentů KLA, který je dosažitelný na Internetu obsahuje toto stanovisko:

"KLA stojí pevně za svým posláním, jímž je ustanovení naší nezávislé, demokratické země a tudíž nepřijme žádné řešení, které bude jakýmkoli způsobem omezovat princip nezávislosti našeho národa, a to dokonce ani tehdy, půjde-li o omezení dočasná, protože soužití v rámci Jugoslávie - Velkého Srbska by bylo protialbánské, protidemokratické a bezvýchodné. Priština, 4. prosince 1998."

Pokud snad státy NATO zamýšlely obnovit násilím autonomii Kosovo, musely být připraveny na to, že KLA bude bojovat nejen proti Srbům, ale i proti nim. Druhou možností bylo, že šlo o to přitlačit hrozbou bombardování Srby k podpisu a pak postupně změnit scénář a dát Kosovo Albáncům.

To co předvedlo NATO nebyla žádná diplomacie, ale čistá arogance, kterou by Evropané 21. století neměli tolerovat (abych parafrázoval Solanův výrok). Přesněji řečeno, svět by ji neměl trpět.

Kanadský senátor Doug Roche označuje akci NATO za morálně zvrácenou. Podle jeho názoru, vysloveného například v rozhovoru pro CBC 1 (6.4. 1999) je obejití Rady bezpečnosti (v níž navíc Kanada nyní zasedá) obrovskou chybou, protože OSN je jedinou organizací, která má autoritu světové problémy řešit.

Proti násilné akci NATO se postavil papež i představitelé dalších církví - viz například tento odkaz na CBC.

Tyto hlasy bohužel zanikají v propagandě NATO, která odráží chmurnou představu, že by si NATO mohlo pokazit oslavu padesátin, kdyby nevyhrálo první akci, do níž se v poměrně pokročilém (možná již senilním) věku pustilo.

Jiří Jírovec 6.4. 1999

PS V diskusi na bostonské rozhlasové stanici WABC 770, kde Clintona považují za levicového feťáka, který se ulil z Vietnamu, byla akce USA (tady se dost často odděluje USA a NATO) označena za "the most screwed up military operation in the US history". Ze dvou Ferdinandových adres, které obsahují dohodu v Rambouillet je lepší tato . Dokument se natáhne celý a není nutné otevírat jednotlivé, často poloprázdné stránky. Je škoda, že se zatím nenašel člověk, který by byl ochoten daný text "přeložit" do srozumitelné formy a vysvětlit o co byl vlastně spor (kromě neústupnosti KLA). Mám ovšem pocit, že stejně důležitou roli jako dokument sám hrály i sliby (hrozby), které jednání doprovazely v zákulisí.

Na Foru BL se objevil velmi zajímavý článek nazvaný Kosovo "Freedom Fighters" Financed by Organised Crime (příspěvek 05820) nabízející poněkud zarážející pohled na situaci na Balkáně a Kosovu a na mezinárodní politiku. Zdá se být velmi dobře podložen informacemi ze zdrojů, které jsou uvedeny v jeho závěru. Jméno autora článku i jeho telefonní číslo jsou autentické, jak jsem zjistil porovnáním s domácí stránkou University of Ottawa.

Jiří Jírovec

Válka v Zálivu byla černobílá. Obsazení Kuwajtu Irákem bylo samo o sobě dostatečným argumentem pro vyslání vojsk. Americká vláda navíc trochu "pomohla" veřejnému mínění, aby si rychle ujasnilo, kdo je "good guy" a kdo "bad guy". Klíčovou roli v tom hrála historka o tom, jak iráčtí okupanti vyhazovali kuwaitská nemluvňata z inkubátoru. Lkající mladá žena (dcera kuwaitského velvyslance v USA, jak se později ukázalo), ji uslzeně přednesla před jakýmsi sentním výborem. Jak se později ukázalo, šlo o lež, ale to už bylo po válce.

Diváci sledovali se zaujetím souhru jednotek ničících cíle a s obavami čekali, kdy dojde ke střetu spojenců s obávanou presidentskou gardou, zda irácké rakety nezasáhnou Israel a drželi palce, aby nedošlo na biologické a chemické zbraně.

Přímé, byť cesurované televisní přenosy měly úspěch a jejich sestřih si mohl americký divák později koupit na kasete a přehrávat třeba k snídani.

Poměrně dlouho vládla jednota mezi lidem a politiky. Nejspíš kvůli té černobílosti. Teprve s odstupem se začaly objevovat otázky, co to vlastně je ten nový Bushův nový světový řád, jakou roli ve všem hraje nafta a hlavně, proč se rozjetá armáda zastavila a nechala diktátora přežít.

Akce NATO proti Jugoslávii je zcela jiná. Je sice pravda, že nám zase ukazují, podobně jako před Irákem, sjednocený šik politiků a vojáků, kteří světu oznamují, že mají plán (to kradou Benešovi), a to jediný možný, a že se podle něj jede. A jako tenkrát existuje propagandou dobře presentovaný "bad guy". Ale to je tak všechno.

Především chybí "good guy". Ideální by bylo, kdyby to byl kosovský lid, kterému by NATO jaksi nenápadně pomáhalo v jeho spravedlivém boji tím, že v okamžiku, kdy se boj odchýlí ze směru americko/natovských zájmů, bad guy dostane přes pazoury.

Potíž je v tom, že na lid není nikdy moc spolehnutí a pak v Kosovu působí osvobozenecká armáda (KLA), která se zřejmě více podobá teroristické organizaci proniknuvší na území Jugoslávie než čemukoli jinému. Navíc není zcela jasné, do jaké míry se obyvatelům Kosovva líbí, že tam KLA dělá ještě větší dusno.

Politikové a generálové tedy do funkce "dobrého chlapíka" jmenovali NATO, čímž se současně povýšili na tvůrce dějin a záchrance národů.

Tím ovšem posunuli střet Miloševič - kosovští Albánci do roviny Miloševič - NATO a z ní, protože neznají Srby, takměř okamžitě do roviny Srbové - NATO. Postavili tak nevědomky Miloševiče mimo hru a sebe do konfliktu, který nemohou vyhrát.

Strategové NATO zjevně vycházejí z nějaké příručky, podle níž každý lid diktátora svrhne, jakmile k tomu jsou vhodné podmínky a je to v zájmu Spojených států. V letech devadesátých je zjevně v módě oslabení diktátora bombardováním. Příručka ovšem nepraví, co činit, když se lid kolem diktátora nacionalisticky sjednotí, protože mu je diktát soukmenovce bližší než diktát cizáka.

Srbové tedy Miloševiče nesesadili a on sám nevystrčil bílý prapor. Představitele NATO jsou zjevně zaskočeni, tím že Srbové nejsou stejná ořezávátka, jako třeba Američani (myslím tím veřejnost a politiky), kteří utekli ze Somálska poté, co jim tamní válečný boss (warlord), jehož vojáci mají tak nejvýš dodávku s kulometem, postřílel pár mariňáků.

Srbům se navíc povedl dobrý trik (možná náhodou) s vypovězením většiny zahraničních novinářů. Vytvořili tak informační vakuum, zcela nezvyklé pro americkou televisi. Teď již jsou někteří zpátky, ale nemají přístup do míst, kde se něco děje. Připočteme-li k tomu vojenskou censuru, co zbývá k vysílání?

Severoamerická televise tedy do nekonečna vysílá záběry uprchlíků a k tomu prohlášení NATO, že "odsun" připravil Miloševič již před bombardováním, takže NATO je z obliga. K tomu se občas promítají záběry jakýchsi hořících domů. Kde je televisní stanice berou, když v Kosovu žádní novináři nejsou je těžko říct. Navíc je zajímavé, že se nejedná o žádné pastoušky, ale o solidní a často nově vypadající vily.

Zpravodajství severoamerických stanic je nyní, alespoň jak se mi zdá, poněkud vyváženější než před týdnem. Zajímavé je, že třeba CNN dává poměrně dost souvislého prostoru jugoslávským politikům, kteří samozřejmě akci NATO jasně odsuzují. K vyváženosti přispívá i skutečnost, že události v Kosovu nelze oddělit od domácí politiky USA. Politikové jsou evidentně nervózní a bojí se reakce veřejnosti na ztráty na životech.

Představitelé NATO jsou naprosto patetičtí. Vypadají trochu jako naprogramované figuriny, které dokola opakují "budeme bombardovat ještě tvrději, abychom zabránili genocidě v Kosovu, vše jde podle plánu a vstoupíme do další fáze".

Zatimní vrchol jejich propagandistického úsilí vidím ve výroku jednoho z natovských generálů, který prohlasil, že Srbové z propagandistických důvodů vyhazují do povětří vše v okolí zásahu bomb, aby dokazali svetu barbarstvi NATO. To byla takova stupidita, že to radeji hned druhý den odvolal.

Další rozdíl mezi Zálivem a Kosova je v posunu námětu debat v televisi a rozhlase. Nemluví se o tom, jak skvěle NATO vítězí, ale jak blbý dárek si nadělilo k padesátce. Diskutuje se otázka, jak dál, když už tam jsme.

Situaci dále komplikují vnitropolitické zájmy demokratů a republikánů. Pokud se Kosovo promění v něco podobného Vietnamu, budou mít máslo na hlavě politikové, kteří byli pro vojenský zásah a hlavně pro vyslání pozemních vojsk.

Jak známo, president Clinton původně tvrdil, že pěšáků nebude zapotřebí, protože Miloševič se po několika náletech "umoudří". Pak připustil, že to bude trvat o něco déle. Když se ukázalo, že mezi tím obyvatelstvo Kosova začalo masově prchat (a kdo by neprchal) a že se situace těžko obrátí, začalo se mluvit o potřebě pozemních vojsk.

Vedle neschůdné varianty spolehnutí se na KLA, se mluví i o tom, že by USA dokončily vzdušný zásah a "předaly" Kosovo Evropanům, aby si svoje území dopacifikovali sami..

Velký rozdíl je i v osobnostech. Generál Schwartzkopf byl přítomen na bojišti v Zálivu a sám na mapách ukazoval kam nepřítele zase zahnali. Jeho protějšek, pískem neofouknutý Clarke, naopak nemá co říct (stejně jako jeho politický doplněk Solana).

Jiří Jírovec

5.4. 1999

Jiří Jírovec

Svět má na konci tisíciletí problém nejen s počítačovým "bugem", ale i s definicemi, protože ty dřívější nějak ztrácejí svoji platnost.

Když jeden stát napadl druhý zbraní, říkalo se tomu válka. To už dnes neplatí. NATO bombarduje Jugoslávii, ale není to prý válka. Ministryně Albrightová to sdělila Srbům dokonce v jejich mateřštině. Američani ani NATO se Srby neválčí, toliko dávají lekci jejich presidentovi, neb týž je komunistickým diktátorem.

Jak známo diktátorům patří všechno a lidu nic a tak třeba zniční teplárny nebo mostů přes Dunaj se týká Miloševiče a ne utlačovaného lidu.

V rámci této filosofie tvrdili představitelé USA, že tři vojáci, které Srbové chytili, nemohou být vojenskými zajatci, protože státy NATO nejsou s Jugoslávií ve válce. O několik hodin později došlo k zajímavému obratu, protože titíž představitelé si uvědomili, že podle Ženevské konvence je na tom zajatý voják líp než špión bez konvence - jugoslávská strana totiž tvrdila, že tu trojku postaví před soud - a tvrdí, že jde o válečné zajatce - protože podle Ženevské konvence nelze zajatce soudit.

Protože politiku USA nedělají žádní filosofové, nezatěžují se problémem, jak může vzniknout vojenský zajatec v době (relativního) míru.

Válka tedy není a je navíc je možné se jí vyhnout. Nejspíš tak, že se NATO z titulu své vzdušné moci rozhodne, že si Jugoslávie Kosovo tak nějak nezaslouží a vyhlásí jednostranně dočasný protektorát nad tímto územím. Vojska NATO pak budou moci vstoupit na toto území - nejspíš na pozvání nějaké prozatimní vlády. Srbská vojska na území Kosova pak budou překlasifikována na "teroristické oddíly", což umožní jejich likvidaci, aniž by se museli brát nějací váleční zajatci.

Výsledkem bude, že Jugoslávie vstoupí do nového tisíciletí bez Kosova. Válku, která nikdy nebyla, ji bude připomínat pouze rozbombardovaná infrastruktura a diktátor Miloševič, který jako důležitý faktor rovnováhy na Balkánu zůstane u moci.

Jiří Jírovec

5.4. 1999

Marián Chamula

Rad by som prispel do diskusie o kosovskej krize trochou vlastnych uvah. Napriek tomu, ze som rovnako ako ini diskutujuci, odkazany na povrchne a neuplne informacie, ktore su nam predkladane politikmi a rozne pretvorene mediami, su urcite geopoliticke aspekty, ktore su neprehliadnutelne, aj ked sa v mediach malo spominaju.

Pokusim sa na ne poukazat, pravda bez seriozneho naroku na to, ci a do akej miery zodpovedaju realite.

Vo svojich uvahach budem vychadzat z tychto axiom:

A1:

Predstavitelia statov su kolektivne bytosti (tzn. riadia sa na zaklade nazorov, alebo konsenzu kolektivnych organov, ako su ministri, poradcovia a odborne poradne organy. Kazde rozhodnutie statnikov preto ma pomerne objektivny charakter a je dost otazkou vyslednic sil ako vnutornych, tak aj vonkajsich.

A2:

Politika je (v chapani N.Machiavelliho) konflikt zaujmov. Eticke aspekty su az druhorade, pretoze eticky sa da odovodnit cokolvek. Politik v tomto chapani prisposobuje svoje konanie svojim cielom - alebo inak: Ucel svati prostriedky.

O co ide v kosovskom konflikte? Podla vyhlaseni prednych predstavitelov NATO a Europskej unie ide o zabranenie etnickej katastrofe v Kosove.

Tento argument rozhodne nepostrada niektore protirecenia a pochybnosti:

1. Ak by islo o ochranu etnika, preco je prave kosovske etnikum take vyznamne, ze treba zacat na Balkane vojnu?

2. Preco nie su ine etnicke katastrofy posudzovane rovnako?

Clovek si nevdojak musi spomenut na vyhladzovanie Srbov vo vychodnom Slavonsku, ktore bolo sprevadzane bezzubymi odsudeniami zo strany EU a NATO a mnohe ine priklady etnickych konfliktov, ked bol rozsah katastrofy rovnaky, ale vojna nebola potrebna.

3. Aky je samotny ciel vojenskej kampane, ked ocividne nemoze vyhladzovaniu kosovskych Albancov zabranit?

Je zjavne, ze hlavnym cielom tejto vojny nie je zachranit ohrozene etnikum, aj ked ide aj o to. Co teda moze byt hlavnym cielom?

Podla A1 sa neda predpokladat, ze niekto vynalozi stovky miliard na operaciu vopred odsudenu na neuspech. A nejde iba o peniaze, viaceri zapadni politici riskuju v pripade neuspechu svoju politicku karieru a volebny uspech svojich politickych stran. Moj zaver teda znie: pre vojnu v Juhoslavii existuje ovela zavaznejsi dovod, ako je ochrana kosovskych Albancov.

Aky to je dovod (alebo viac dovodov) si mozeme iba domyslat.

Skoro nic sa o tom nehovori, clovek by povedal, ze sa politici vyhybaju tomu, aby svoje skutocne zamery prezradili. No ale skusme aspon nieco.

Európa

Pred 10 rokmi skoncila 3. svetova vojna (tzv. Studena vojna) v Europe.

Hlavnym porazenym v tejto vojne je nesporne Rusko, ktore skoncilo ekonomicky vycerpane, spolocensky rozvratene. Prislo o vacsinu tazko ziskanych oblasti svojho vplyvu, hlavne v Europe. Rusko je za velmoc povazovane skor nostalgicky, ale realne nou momentalne nie je (Z.Brzezinski). Pokial je mi zname, poslednym ruskym spojencom v Europe je Juhoslavia.

Hlavnym vitazom 3SV v Europe je ocividne Nemecko. Po zjednoteni sa stalo hlavnou europskou velmocou. Nemecko je motorom zjednocovania Europy, mozno preto, ze v byvalom sovietskom bloku ziskava rozhodujuce ekonomicke postavenie. Nemecko potrebuje k svojmu ekonomickemu postaveniu velmoci aj patricne bezpecnostne zaruky, zrejme preto postupne prekonava historicky odpor voci narastu vyznamu nemeckych ozbrojenych sil. Nemecko je iniciatorom vzniku europskych ozbrojenych sil (neviem teraz ako sa volaju), ktore su zatial bezvyznamne, ale perspektivne ktohovie.

Proces zjednocovania Europy kupodivu dalej pokracuje. Otazkou je pokial ma Europa siahat. Myslim, ze nikto vazne neuvazuje o tom, ze od Atlantiku po Pacifik. Domnievam sa, ze v Europe sa s Ruskom urcite neuvazuje. Potom sa ovsem rozdeluju sfery vplyvu. A tu niekde je jeden z hlavnych dovodov vojny v Juhoslavii. Nejde o jednorazovu akciu. Spomenme si, ako aktivne pracovali zapadne staty, hlavne Nemecko na rozklade byvalej Juhoslavie, ako boli podporovani politicki a vojenski vsetci, ktori boli proti Srbom. Zamer je podla mna jasny - treba zlikvidovat, alebo aspon znacne oslabit snahy Srbov o vytvorenie lokalnej balkanskej velmoci, navyse spojenej s Ruskom.

NATO

Skoncenim 3SV zanikol aj hlavny dovod existencie NATO ako protikomunistickej obrannej aliancie. Organizacia potrebu novu napln prace. Je to silova organizacia a jej napln moze sluzit iba na nasilne presadzovanie cielov niekoho (A2). Otazkou je koho. Zatial najvyznamnejsou zlozkou NATO su USA a hlavne tie maju dostatocny vplyv v NATO na presadenie svojich zaujmov. Ake mozu byt zaujmy USA na Balkane? Zda sa mi, ze primarne tam USA nejake zaujmy nemaju.

Ale co ak ide hlavne o zachranu vplyvu USA v stale silnejsej Europe.

Bezpecnost v mnohonarodnostnej Europe este asi dlho nebude mozna bez pouzitia sily. Ak existuje NATO, existuje aj pritomnost USA v Europe. Domnievam sa teda, ze druhy dovod pre vojnu v Kosove je udrzanie vyznamu NATO pre Europu a tym aj pritomnosti USA v nej.

Situácia

Zhrnme to: Hlavnym cielom NATO a EU je zabezpecenie stalej vojenskej pritomnosti v Juhoslavii, pripadne dalsie oslabovanie Juhoslavie a tym zlikvidovanie vplyvu Ruska v Europe. NATO a EU pre dosiahnutie takehoto ciela vyhovuju akekolvek prostriedky, teda aj tzv. mierove - dohoda v Ramboulliet bola snahou o vnutenie vojsk NATO do Juhoslavie pokojnou cestou.

Politicky je situacia zrejma: NATO uz z oblasti neodide a Srbi mozu iba prehrat. Otazkou je len pocet obeti. Najvacsim rizikom akcie je verejna mienka v clenskych statoch Aliancie. NATO sice z oblasti neodide, ale politicke burky v clenskych statoch mozu vyvolat vyznamne politicke zmeny vo volbach. Aj Milosevic v podstate dosiahol pre seba vyhodne postavenie. Ako kazdy diktator je ochotny bojovat za vlast do predposledneho muza a navyse ziskal vojnovym stavom elegantnu moznost likvidacie opozicie. Pravda, vidina Velkeho Srbska je v kybli.

Marián Chamula

Tomáš Zipfel

se zájmem čtu BL a zejména články věnované jugoslávské problematice.

Pošlapání všech pravidel mezinárodního práva válkou NATO proti Jugoslávii je zdůvodňováno katastrofální humanitární situací v Kosovu, zejména pak etnickým čištěním. Nechejme stranou to, zda je takovéto zdůvodnění postačující (sám nemám v této otázce naprosto jasný postoj) i to, zda by v tomto případě nemuselo docházet k leteckým úderům a přípravám pozemních válek i v mnoha dalších částech světa, případně rezignujme i na fantasmagorické spekulace o jiných motivech k válce s Jugoslávií, než jsou ty oficiálně uváděné.

Má-li humanitární katastrofa, případně etnické čistky sloužit za záminku k vedení války, nelze takový stav dokládat historkami, jež nejsou věrohodně potvrzeny z opravdu nezávislých zdrojů. Jsem přesvědčen, že by sdělovací prostředky i vlády, které se do balkánského konfliktu zapletly, měly věnovat mnohem větší pozornost dokumentaci hrůz, na základě kterých mobilizují veřejné mínění. Velmi ostražití bychom měli být zvláště po zkušenostech s nálezem mrtvých poblíž kosovského Račaku, který byl zpočátku jednoznačně připisován srbským jednotkám, po masakru na tržnici v Sarajevu 28.8.1995, který byl v té době vojáky UNPROFOR bez rozpaků připsán bosenským Srbům a který vyvolal letecké údery NATO na bosenskosrbské cíle nebo po jospinově dementi ohledně osudu Albánců na makedonských hranicích v minulém týdnu a mnoha dalších případech.

14. dubna se BL poměrně rozsáhle věnují údajnému znásilňování etnických Albánek v Kosovu. Myslím si, že by bylo mnohem větším příspěvkem k objektivnímu informování a objektivní diskuzi podání byť jen jediného důkazu o tom, že k tomu opravdu došlo nebo důkazu o tom, že se tak nestalo, namísto sugestivního líčení neověřených historek. Jsem toho názoru, že je lepší takové zprávy vůbec nepřinášet, nelze-li je věrohodně potvrdit. Jejich vliv na formování veřejného mínění je obrovský a obávám se, že jde-li o záměrné dezinformace, svůj účel plní dokonale. Čtu BL již delší dobu a mám dojem, že nemají zapotřebí získávat si reklamu senzacemi. Naopak - senzacechtivost a bojovné, avšak o to méně informované nasazení mnohých reportérů či komentátorů, se na hrůzách, ke kterým na území bývalé Jugoslávie došlo, podepsaly a dále podepisují mnohem výrazněji, než mnozí jejich bezprostřední aktéři.

Tomáš Zipfel, Brno

Dopis čtenářce, která je proti bombardování civilistů

Jiří Vacek

Neznama ctenarko,

jste proti bombardovani civilistu. Neznam nikoho, komu by se to libilo. Ale uvedomme si, ze zatimco NATO bombarduje dnes srbske civilisty kdyz tak omylem nebo z duvodu technickeho selhani, byli predtim bombardovani civiliste kosovsti z daleko horsich duvodu, i  kdyz ne na tak vysoke technicke urovni (ostatne to mluvi v  neprospech Srbu - jak otrli museji byt, kdyz neco takoveho dovedou delat zblizka, tak rikajic z oci do oci). A krome toho si troufam odhadovat ze Kosovcu prislo o zivot a domovy vic a - viz drive - daleko krutejsim, personifikovanym zpusobem.

Vadi me, ze ten "hrdy a hrdinny" srbsky narod dnes dela to, co jim samym delali za valky Nemci: pod zastitou jedne z nejpocetnejsich armad Evropy zabiji a vyhani civilisty a nici jejich domovy. Myslim, ze ani Nemci nevymysleli to, ze se pred prekrocenim hranic spali lidem doklady, aby je zbavili identity, aby uz nikdy nemohli dokazat, odkud vlastne jsou a co jim patri(lo).

Jiří Vacek