úterý 20. dubna

O B S A H

Válka o Kosovo:

  • Nejdůležitější články z posledních dní Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Sdělovací prostředky:
  • Železný a TV NOVA: uvedení na pravou míru (Milan Šmíd) Válka o Kosovo:
  • Zmocnili se Srbové komunikací CIA?
  • Jak to bylo s údery NATO na uprchlíky - oficiální vysvětlení (Channel Four News)
  • Evropa ve válce (Andrew Stroehlein)
  • Není snadné dostat se přes rétoriku (Toronto Globe and Mail) Reakce:
  • Proč NATO lže? (Petr Paleta)
  • Povrchní články Jiřího Jírovce (Marek Sojka) Dokument:
  • "Náznaky policejního státu na Slovensku": Tisková konference Vladimíra Mečiara Reakce:
  • Čulík uráží slušné lidi (Petr Jánský)
  • Kdo je Jan Kudláček (Petr Jánský)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britske listy over the past year or so. (Selected Britske listy articles in English now appear in the new electronic pages of the journal "The New Presence"). - Zde je měsíčník Nová přítomnost.
  • Tady je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.

    Co je nového v České republice

  • Vladimíra Železného odvolala valná hromada České nezávislé televizní společnosti (ČNTS, tj. televize Nova) z funkce generálního ředitele ČNTS, s odůvodněním, že nejedná v zájmu ČNTS a společnost tuneluje. ČNTS je pouhou servisní společností, která dodává televizní pořady držiteli licence, společnosti CET 21, v níž je většinovým vlastníkem Vladimír Železný. Společnosti Central European Media Enterprises, se během času podařilo ovládnout celých 99 procent této servisní společnosti, nezvládla však už získat vlastnictví i v držiteli licence. Proces zůstal na poloviční cestě, a tak šedesátiprocentní vlastnictví držitele licence shodou okolností natrvalo spočinulo v rukou Vladimíra Železného. - Jak jsme informovali v BL, CME se blížila bankrotu (TV Nova byla jedinou výrazně vydělávající firmou tohoto impéria),a tak koncem března prodala své akcie americkému podniku SBS, který se dosud zaměřoval především na vysílání na specializovaných bohatých západních trzích. Jak jsme předpověděli, Vladimír Železný nyní zahájil proces vyrvání televize Nova do vlastních rukou. Může to udělat různými způsoby: buď ČNTS vytunelovat, což se mu asi v českých podmínkách podaří, anebo si objednat vysílání programů z úplně jiného zdroje - pokud by nedošlo k přerušení vysílání na dobu delší než 31 dnů, udržel by si licenci. (Otázkou je, zda za vysílání by bylo možno považovat třeba trvalý záběr ohně v krbu, nebo třeba akvária s rybičkami.) - Argumentovali jsme v Britských listech, že se Železný pokusí převzít TV Nova do svých rukou a že - během času, v  důsledku komerčního tlaku, který se zatím, jak namítají čtenáři, jistě ještě příliš silně neprojevuje - bude muset své vysílání alespoň trochu zlepšit, nemá-li se mu NOVA za pět deset let položit stejně tak, jak se nyní - zjevně v důsledku nekvalitní vysílací nabídky v různých zemích položil i podnik CME, který nepronikl na inteligentnější a zralejší televizní trhy. Pokud by byla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ČR k něčemu, podpořila by tuto Železného kampaň, ovšem pod podmínkou, že výrazně zkvalitní například zpravodajství ve své televizní stanici - a podmínky by tentokrát měly být takové, aby se nedaly obejít. (Jenže ví někdo v českých televizních stanicích, případně televizních Radách, jak vypadá dobré zpravodajství a publicistika?) Obávám se však, že v rozloženém českém právním řádu se také intelitentní strategie od strážců veřejné sféry nedá asi bohužel očekávat, takže stane-li se Železný jediným vlastníkem mocné české komerční televize, situace bude - po několik let - asi ještě horší než dosud. Železný totiž zatím nemusí pociťovat žádnou konkurenci, vzhledem k výraznějšímu úpadku všech žánrů veřejnoprávní České televize, k němuž bohužel došlo podle pozorovatelů za poslední rok, od nástupu Jakuba Puchalského do funkce generálního ředitele ČT. - (Podrobnosti o pozadí Železného argumentace viz Milan Šmíd v tomto vydání BL.)

  • Vyskytly se informace, že by možná předseda Českomoravské konfederace odborových svazů a senátor za ČSSD Richard Falbr kandidoval na funkci předsedy ČSSD po Miloši Zemanovi. Zeman však odstoupí nejdříve za dva roky.

  • Ústecký primátor Ladislav Hruška (ODS) se rozhodl požádat vládu o odvolání zmocněnce pro lidská práva Petra Uhla z funkce. Uhl podle něj soustavně poškozuje pověst Ústí nad Labem a tím odrazuje domácí a zahraniční investory. Uhl i vláda odmítají výstavbu keramického plotu, který má podle ústecké samosprávy ochránit obyvatele rodinných domků v Matiční ulici od hluku ze sousedního areálu obecních domů pro neplatiče nájemného, převážně Romy. "Hrozí samozřejmě, že se to dostane do Štrasburku (k soudu pro lidská práva), jde to proti integračním záměrům České republiky do Evropské unie," uvedl Uhl.

  • Představitelé sdružení Romská duha, kteří zastupují obyvatele obecních domů pro neplatiče nájemného v ústecké Matiční ulici a dohodli se zástupci tamní radnice stavbu plotu, byli zmanipulováni a přelstěni.Uvádí se to ve stanovisku grémia Romského občanského sdružení. Grémium stavbu plotu odmítá. "Jejich soudnost (představitelů Romské duhy) byla snížena natolik, že si neuvědomují obrovské nebezpečí, které z jejich jednání vyplývá pro ostatní Romy v České republice," píše se ve stanovisku grémia.

    Přehled článků o krizi v Kosovu, zveřejněných v BL v minulých dnech:

    Sdělovací prostředky:

    Reakce:

    Další články k tematice nynější války v Evropě o Kosovo najdete v přehledu nejdůležitějších textů z posledních dní, viz Obsah zde napravo.


  • To nejlepší z "českého" internetu. Jako příloha českého vydání časopisu PC World z března 1999 a  také časopisu Profit se distribuuje právě vydaný CD ROM "To nejlepší z českého internetu". Jako jeden z mála skutečných českých internetových časopisů jsou na CD ROMU zdá se mi velmi dobře prezentovány cca 5 megabyty nejzajímavějších článků přibližně za poslední rok také Britské listy. Seznamte prostřednictvím tohoto CD ROMU s Britskými listy vaše přátele.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

    In margine jedné zprávy

    Železný a televize Nova

    Milan Šmíd

    Nejprve zpráva:

    PRÁVO, pondělí 19.4.1999

    Železný přiznal neshody s novým partnerem Novy

    PRAHA (jp) Neshody s novým zahraničním partnerem televize Nova, firmou SBS, a její pokusy získat rozhodující pravomoci v televizi, přiznal ve svém sobotním pořadu generální ředitel Novy Vladimír Železný.

    Současný americký vlastník České nezávislé televizní společnosti (ČNTS) bermudská firma prodává v důsledku špatné finanční situace svůj podíl firmě SBS registrované v Lucembursku. ČNTS je však pouze servisní organizací zajišťující provoz televize, licenci k vysílání vlastní CET 21, ve které má 60procentní majoritu Vladimír Železný.

    Společnost SBS si podle Železného uvědomila, "že tu Novu moc nemá. A tak se s nimi handrkujeme, protože oni trvají na tom, že jim Novu musíme prodat, nebo alespoň prodat rozhodující pravomoce v ní. A to my nechceme, my chceme udržet televizi takovou, jaká je a udělat ji lepší." Železný konstatoval, že všechny peníze, které Nova vydělává, zatím odplynuly "nikoli na zvýšení televizní kultury v ČR, ale na vykrytí některých bankrotů jinde" .

    Dnes, v pondělí, má o vzniklé situaci jednat valná hromada akcionářů ČNTS. Železný uvedl, že program je "velmi zneklidňující".


    Při čtení této zprávy mne napadlo několik otázek

    Proč by SBS trvala na tom, "že jim Novu musíme prodat" , když už ji Železný a spol. zahraničnímu partnerovi dávno prodali? A to za 28 milionů USD, z nichž 20 milionů již dostali zaplaceno (viz dokumenty níže). Je pak zcela pochopitelné, že majitel, který zaplatil peníze, žádá partnera, aby plnil závazky.

    Co si představuje V. Železný pod pojmem "udělat TV Novu lepší než je"? Znamená to více sledovanosti, lepší rating nebo lepší a hodnotnější kvalitu pořadů? Pokud V. Železný měl na mysli to druhé, pak to již dávno mohl udělat a mohl svým dramaturgům svěřit více peněz na náročnější projekty, které by přesahovaly úroveň Kolotočů a nepovedených policajtských grotesek.

    V této souvislosti je skutečně pozoruhodné přiznání, že vydělané peníze odplynuly "nikoli na zvýšení televizní kultury v ČR, ale na vykrytí některých bankrotů jinde".

    Tento fakt, na který upozorňuji již několik let (poprvé v Hospodářských novinách v roce 1996) by měl mít ještě dodatek. Na tom odplývání peněz měl a má velkou zásluhu Vladimír Železný. Jako ředitel ČNTS byl hmotně zainteresován na hrubém zisku (viz text Společenské smlouvy mezi CET-21 a CME o založení ČNTS), může dostávat až 3 procenta z hrubého zisku ČNTS. Ten zde činil rok co rok více než miliardu, takže ždímání Novy mohlo přinést Vladimíru Železnému ročně kolem 10 miliónů korun. Nedostával to zřejmě v hotovosti - nač by platil berňák - proto se stal tzv. direktorem společnosti CME a získával své premie pravděpodobně v akciích CME.

    Kdo má zájem vniknout do podrobností, může si prostudovat níže uvedené dokumenty. Tím nejcennějším je ten poslední, tj. celoroční zpráva za rok 1998 na adrese

    http://www.sec.gov/Archives/edgar/data/925645/0000889812-99-001001.txt (850 kB).

    CME, nyní již smluvně dohodnutá s SBS, tam poměrně otevřeně uvádí hlavní dokumenty, které se týkají vztahů souvisejících s TV NOVA. Tím nejdůležitějším je dnes tzv. Společenská smlouva mezi CET-21 (držitel licence) a CME (zahraniční investor) o vytvoření České nezávislé televizní společnosti ČNTS, která je zde uvedena včetně dodatků z poslední doby (prosinec 1998). Vladimír Železný by ji nyní rád změnil, a proto si objednal letos v březnu od Rady ČR pro R a TV vysílání stanovisko o tom, že výhradním držitelem licence pro vysílání TV NOVA je CET-21, tím pádem on osobně.

    To ovšem nemění nic na tom, že přes odpor Rady ČR pro R a TV vysílání (a za podpory pravicových poslanců) Vladimír Železný převedl v roce 1997 podíly své a svých partnerů z CET-21 na CME.

    Když to nešlo přes účelově vytvořenou akciovku CET-21 a.s. (držitel licence CET-21 je s.r.o.), byla vytvořena společnost Nova-Consulting, přes kterou se převody uskutečnily (viz opět níže uvedené dokumenty a také společenská smlouva, která přechodnou účast NOVA Consulting v ČNTS v roce 1997 registruje). Poté, co NOVA-Consulting splnila svůj účel, z ČNTS odchází a z obchodního rejstříku mizí.

    Vlastně pardon, NOVA-Consulting tak zcela nezmizela. Najdete ji v celoroční zprávě CME jako "subsidiary" , tedy pobočku CME, a pod obchodním jménem SOURAL ji naleznete také v Obchodním rejstříku (www.justice.cz) i když Železného zde ve statutárních orgánech nahradili pracovníci CME - Schwallie a další. Ano, lidé kolem ČME a ČNTS mají zřejmě smysl pro humor, když tuto společnost pojmenovali jménem poslance Levého Bloku Sourala, který onoho památného prosince roku 1992 na půdě ČNR udělal ten rozhodující krok ke ztrátě nezávislosti Rady ČR pro R a TV vysílání. A právě tato přímá podřízenost rady Parlamentu , která vznikla novelou zákona 36/93, sehrála nemalou roli v tom, že majitelům licence sdruženým v CET-21 bylo umožněno tuto licenci zašantročit.

    Dneska se Železný pokrytecky tváří, že by ji rád dostal zpátky. Nejsem si však jist, zda se mu to podaří. A když, tak jenom na oko, svého partnera budou lidé z CET-21 zřejmě muset poslouchat i nadále. Zahraniční partner si své investice dobře pojistil smlouvami, které jim nechal podepsat, a za které také dobře zaplatil. A CME se nemůže stát to, co se stalo CLT v případě Radio City - že čeští partneři licenci vrátili a pak si nechali přidělit licenci jinou, už bez zahraničního partnera. Kdyby CET-21o licenci přišla, pak by CME mohla Železného and his friends žalovat o náhradu škody a ta by byla mastná. Tak je to alespoň uvedeno ve společenské smlouvě.

    Bude to ještě zajímavé.

    Milan Šmíd

    DOKUMENTY:

    http://www.sec.gov/Archives/edgar/data/925645/0001005477-96-000491.txt

    Toto je adresa čtvrtletní zprávy CME pro SEC (americká agentura pro dohled nad kapitálovým trhem).

    V té zprávě na konci je text smlouvy, kterou podepsal V. Železný v létě 1996 a podle níž CME poskytuje V.Železnému 5 milionu USD a za to se zavazuje V.Železný odkoupit většinový podíl od svých partnerů v držiteli licence CET-21 a poté hlasovat v ČNTS vždy v zájmu CME.

    http://www.sec.gov/Archives/edgar/data/925645/0000889812-97-000745.txt

    Toto je adresa celoročního hlášení za rok 1998, kde v příloze je uvedena "novelizace" smlouvy o půjčce Vladimíru Železnému, kterou se "přikrývá" předchozí smlouva o půjčce tím, že se v ní konstatuje, že Železný všechny podmínky předchozí smlouvy splnil, a to především tím, že předal CME závazné smlouvy se svými partnery z CET-21, kteří prostřednictvím své firmy NOVA-Consulting své podíly v CET 21 Železnému, a tím pádem i CME prodali.

    http://www.sec.gov/Archives/edgar/data/925645/0000950123-97-006859.txt O čtvrt roku později je v  hlášení na výše uvedené za první čtvrtletí 1997 tato událost komentována takto: "In March 1997, the Company acquired an additional 5.2% interest in Nova TV through the retirement of the loan (the "1997 Nova TV Purchase")." , tj. je potrvzeno, že Železný nekupoval podíly svých partnerů pro sebe - jak tvrdil veřejnosti - ale pro společnost CME.

    http://www.sec.gov/Archives/edgar/data/925645/0000889812-97-002404.txt

    Toto je zpráva za třetí čtvrtletí 1997, kde CME oznamuje, že prostřednictvím firmy NOVA Consulting zakoupila další podíly od majitelů licence CET 21 tak, že již nyní má 99 procent ekonomického a 97 procent hlasovacího podílu v ČNTS. Doslova:

    In the Czech Republic, the Company owns a 99% economic interest and has 97% of the voting power in Ceska Nezavisla Televizni Spolecnost s.r.o. ("CNTS"), which operates Nova TV, the leading private national television station in the Czech Republic. CET 21 s.r.o. ("CET 21") owns 1% of CNTS. Ceska Sporitelna Bank ("CS") has a 2% voting interest in CNTS. The Company's economic and voting interest in CNTS increased during the third quarter of 1997 as a result of the Company's August 1997 purchase of Nova Consulting a.s. ("NC"), which owns a 5.8% participation interest in CNTS, from certain of the partners of CET 21, including Vladimir Zelezny, the General Director of CNTS.

    Ten srpnový 1997 nákup se uskutečnil za cenu 28 537 000 US dolarů a ještě v roce 1997 CME vyplatila "některým partnerům CET21 včetně Vladimíru Železnému" 11,5 milionů USD.

    On August 11, 1997, the Company made the Second 1997 CNTS Purchase when it purchased Nova Consulting a.s. ("NC") from certain of the partners of CET 21, for a purchase price of $28,537,500, to be paid on an installment basis through February 15, 2000, subject to adjustment as described below. NC owns a 5.8% interest in CNTS. A portion of the payments are indexed based upon the performance of the Company's Class A Common Stock. As of September 30, 1997, the Company has paid $7,000,000 of the purchase price and will make further payments of $4,500,000 during the fourth quarter of 1997. The Company intends to sell a minority interest in CNTS in a public offering in the Czech Republic, as well as to one or more strategic Czech investors.

    A ty nejčerstvější informace jsou uvedeny v posledním celoročním hlášení CME za rok 1998 na adrese

    http://www.sec.gov/Archives/edgar/data/925645/0000889812-99-001001.txt (850 kB).

    V této zprávě je již zachycen spor V. Železného se CME a přesvědčení společnosti CME, že mají v ruce všechny potřebné dokumenty, které jejich suverenitu (nikoli ovšem programovou) nad TV NOVA potvrzují.

    Zájemci v ní mohou najít nejen současný stav společenské smlouvy mezi CET 21 a ČNTS, tj. té smlouvy, která je základem vztahů mezi držitelem licence a její tzv. servisní organizací, ale také aktuální bilanci toho, kolik již CME zaplatila držitelům licence z CET-21 za to, že jí své účastnické podíly v CET-21 prostřednictvím společnosti NOVA-Consulting prodali. K 31. prosinci 1999 to činilo 20 662 000 USD. Doslova:

    As of December 31, 1998, the Company has paid $20,662,000 of the purchase price and is obligated to make further payments of $5,312,000 during 1999, and $2,563,000 during 2000. Any adjustments made in the future (none have been made through December 31, 1998) as a result of the performance of CME's Class A Common Stock will be accounted for as additional purchase price.

    Za zmínku v tomto dokumentu stojí také úvěrová smlouva (přes 50 stran) s ING Bank, kde má CME otevřený úvěr, za který ručí majetkem Novy. Z té smlouvy totiž vyplývá, že CET21 a CNTS jsou provázány kromě Společenské smlouvy celou řadou dalších smluv, a jedině při jejich znalosti by bylo možné s konečnou platností usuzovat na to, do jaké míry je suverenita CET-21 jako držitele licence smlouvami podvázána.


    Srbové "navedli stihačky NATO k úderu na uprchlický konvoj prostřednictvím telefonu CIA"

    Tento článek vyšel jako exkluzívní materiál v pondělí 19. dubna ve skotském deníku The Herald.

    Letadla byla zaměřena na uprchlíky prostřednictvím ukradeného kódu

    Uprchlíci, na něž svrhla letadla NATO minulou středu v Kosovu bomby, zemřeli, protože došlo ke katastrofě při operaci CIA, na níž se účastnila i Kosovská osvobozenecká armáda.

    Více než 70 prchajících mužů, žen a dětí, zahynulo, když na ně minulou středu na silnici mezi Djakovicí a Prizrenem zaútočily stihačky NATO. V zákulisí to vyvolalo zuřivou kontroverzi mezi Pentagonem a americkou zpravodajskou komunitou.

    Deník Herald zjistil, že letecký úder NATO proti uprchlickému konvoji zorganizovali Srbové prostřednictvím mobilního telefonu a tajných identifikačních čísel, které patřily zpravodajci KLA v terénu. Předpokládá se, že tento muž byl zajat začátkem minulého týdne a byl mučen, dokud neprozradil identifikační kód. Pak byl popraven.

    Zdroje ze špionážních kruhů konstatovaly o víkendu, že příslušníci CIA a zvláštní jednotky americké armády, které mají základnu ve východobosenském městě Tuzla, řídí skupinu agentů KLA na území Kosova. Úkolem těchto mužů je informovat Američany o umístění a pohybech všech srbských vojenských a policejních jednotek prostřednictvím mobilních telefonů.

    Tito zpravodajci KLA získali výcvik od amerických speciálních jednotek Delta Force v táborech v Albánii. Jsou schopni číst mapy a odvysílat přesné souřadnice mobilních srbských vojenských jednotek, odpovědných za ofenzívu etnického očišťování v provincii Kosovo.

    Tyto souřadnice jsou posléze předávány na leteckou základnu Aviano v Itálii a bombardéry pak podle nich přesně útočí na konkrétní místa v Kosovu.

    Bojovníci KLA mají pro řídící orgány CIA každý své zvláštní identifikační číslo. Těchto kódů se zmocnili Srbové a "objednali si" od NATO minulou středu pět různých leteckých útoků ve snaze přimět NATO, aby zaútočilo na uprchlíky.

    Dvě letadla byla britská, byly to letouny typu Harrier. Piloti dvou britských letadel s nimi klesli pod bezpečnou hranici 5000 metrů, aby byli schopni vizuálně ověřit, zda skutečně budou útočit na vojenské objekty. Když zjistili, že tomu tak není, bomby neodpálili.

    Avšak při dvou jiných příležitostech američtí piloti bomby odpálili. Jeden z těchto incidentů, poté, co pilot letadla F-16 zasáhl traktor v konvoji tří vozidel, přiznalo NATO minulý týden po 19 hodinách frenetického zkoumání videozáznamu z letadla a dvakrát se bezmocně a nepřesvědčivě pokusilo incident vysvětlit.

    Ale hlavní incident nedaleko Djakovice zůstal až do nedělního večera záhadou. Pentagon a velitelství NATO, rozzuřené nad tím, co jeden důstojník charakterizoval jako "typický špionážní bordel", se staly terčem ostrých otázek od novinářů, aniž by mohly říci pravdu nebo očistit svou vojenskou pověst.

    Celá záležitost zůstala utajena proto, že Velká Británie a Spojené státy chtějí užít Kosovské osvobozenecké armády, vycvičené Západem, jako náhradních pozemních jednotek NATO, aby tyto země samy nemusely vyslat do oblasti vlastní vojska.

    V Kosovu je 40 000 srbských vojáků, policie a polovojenských jednotek. Podporuje je přibližně 500 obrněných vozidel, včetně tanků a dělostřelectva. Jsou rozmístěny do malých skupin a jsou dobře skryty.

    SAS, britské zvláštní jednotky, mají prý přibližně 70 mužů na území Kosova, kteří ukazují spojeneckým letadlům, kam mají vrhat bomby, a osvětlují cíle laserovými dezignátory. Ale v Kosovu v lesy porostlé kopcovité a hornaté krajině je takový počet příslušníků speciálních jednotek nedostatečný. KLA má v Kosovu přibližně 25 000 ozbrojenců, kteří jsou skryti v malých skupinách v kopcích.

    Srbové se pohybují v malých jednotkách 30 - 50 mužů, kteří pečlivě skrývají svá vozidla při každé zastávce. Využívají k tomu stodoly, kláštery i mešity.

    Jeden příslušník západních zpravodajských služeb uvedl: "Miloševič musel dostat záchvat smíchu. Využít mobilních telefonů CIA k tomu, aby piloti NATO přispěli k dokončení jeho etnického očišťování, je slušný trik a velký úspěch jeho zpravodajských služeb.

    Pravděpodobně jsme měli velké štěstí, že to fungovalo jen dvakrát. Je škoda, že přibližně 70 uprchlíků, kteří si mysleli, že už jsou skoro na dosah bezpečí, muselo zaplatit životem za porušení bezpečnosti, které se dalo očekávat. Možná že si CIA neuvědomila, že Kosovo není Nikaragua, kde se dají chyby zakamuflovat a světová média si jich nepovšimnou."


    Jak to bylo s údery NATO na konvoj uprchlíků - oficiální vysvětlení

    Channel Four News, pondělí 19. dubna 1999

    Kosovští uprchlíci usmrcení piloty NATO - dosud nejpodrobnější vysvětlení od Severoatlantické aliance

    Jon Snow: Dobrý večer. NATO vyslalo na veřejnost amerického generála letectva, který vedl letecké údery a usmrtil minulou středu kosovské uprchlíky. Dnes večer: o útocích, v jejichž rámci byla zaznamenána vojenská vozidla, ale piloti si nepovšimli, že mezi nimi byli údajně civilní uprchlíci. A z albánské hranice: co se děje, jakmile uprchlíci překročí hranici? Tato rodina, jako desetitisíce jiných, je ubytována u místních Albánců, ale nedostává ani peníze, ani humanitární pomoc.


    Jak to bylo s útoky NATO na civilisty?

    Jon Snow: Trvalo to tedy pět dnů, ale NATO nyní zveřejnilo dosud nejpodrobnější informace o bombardovacím úderu, který usmrtil mnoho kosovských uprchlíků. S použitím videozáznamu z letadel, které se na útoku účastnili, přiznali vojenští velitelé, že civilisté se mohli dostat mezi bombardování ve dvou různých konvojích. Velitelé však uvedli, že cíle byly legitimní, protože piloti byli přesvědčeni, že jsou na místě srbská armádní vozidla. Jak informuje náš zahraniční korespondent Gaby Rado, není to ještě celý příběh, neboť není možno v tomto komplikovaném scénáři nikdy zjistit všechna fakta.

    Gaby Rado: Konečně to víme. Takhle to vypadá ze stihačky. A toto, bylo nám řečeno, je smrtící efekt, za nějž NATO nyní víceméně přijímá odpovědnost.

    Jamie Shea: Přislíbil jsem, že až bude dokončeno vyšetřování v Aviano, dostanete fakta. Chtěli jste fakta, dnes je dostanete. Minulý týden....

    Gaby Rado: V pondělí odpoledne vládl v ústředí NATO nový energický duch. Po pěti dnech zmatku převedla aliance na veřejnost generála amerického letectva, který věc vysvětlil neobyčejně podrobně.

    "Dobré odpoledne, dámy a pánové"...

    Generál měl k dispozici grafiku, která znázorňovala podrobnosti letadel, kterých se to týkalo, dokonce i vysvětlení, jak pilot pracuje. Dal údery do kontextu. První byla přímá reakce pilota, který viděl, jak srbské jednotky pálí albánské domy.

    Generál: "Sledoval sérii požárů směrem na jihovýchod. Bylo velmi jasné, že jejich šíření pokračovalo tím směrem. Bylo to velmi názorné a bylo to děsivé."

    Gaby Rado: K prvním dvěma útokům došlo na tuto budovu. NATO stále ještě trvá na tom, že vozidla uprostřed záběru patří srbským jednotkám, i když přiznává, že někteří civilisté mohli být zraněni nebo usmrceni. Tato bomba způsobila tuto škodu. NATO konstatuje, že zasáhlo místo, ale nechává otevřenou otázku, zda způsobilo všechny mrtvé a raněné, kteří byli minulý týden nafilmováni pod srbským dohledem.

    Fakta pocházejí z rozhovorů a  z technických analýz, které byly provedeny od minulé středy. K prvnímu úderu došlo nedlouho po 13. hodině severozápadně od Djakovice. Americká stihačka F 16 odpálila bombu na to, co bylo považováno za vojenský cíl.

    Pak poprvé NATO přiznalo, že zaútočilo na více než jen na jedno místo, kde pravděpodobně zemřeli civilisté. Bylo to na této hlavní silnici. Linii civilních vozidel si podle generála prý jiný pilot spletl s jugoslávskými armádními konvoji.

    Generál: "Přibližně dvacet vozidel vpředu, jinými slovy, na východním a jihovýchodním konci konvoje, mělo ze vzduchu stejný tvar a barvu. Vozidla udržovala mezi sebou stejné odstupy a jela stejně rychle. To jsou charakteristiky vojenských pohybů. Zároveň viděli čtyři letečtí dispečeři dálkově ovládaný vzdušný dopravní prostředek v blízkosti konvoje. Pilotovi bylo tehdy řečeno, "právě jsme dostali informace, že toto je jugoslávský vojenský konvoj".

    Gaby Rado: Následovaly snad nejděsivější videozáběry, které kdy byly zveřejněny, vzhledem k tomu, že pohyblivé tečky jsou pravděpodobně traktory s valníky plnými uprchlíků.

    Údery na konvoj začaly ve 14.19. Letouny F-16 odpálily pětsetilibrové bomby. Bombardovaly po dobu čtyřiceti minut, zatímco se konvoj pohyboval směrem na jihovýchod, k městu Prizren. Dvacet minut poté mise skončila. Videozáznam, který natočilo pomalejší letadlo, ukázal, že byla zasažena civilní vozidla.

    Generál: "Závěrem: řekl jsem vám to, co vím o našich úderech dne 14. dubna 1999. Nemohu vysvětlit mrtvoly, jejichž záběry byly odvysílány v srbské televizi. Neměli jsme pozorovatele na zemi ani na místě. Není to jako mírové prostředí a situace, kde po nehodě máme přístup na místo. Můžeme jen spekulovat ."

    Gaby Rado: Aby vyvážil celkový obraz a možná také rozdělil vinu, hovořil generál také o svědectvích uprchlíků, kteří údery přežili a dospěli toho večera do Albánie. Uvedli, že někteří z nich zahynuli, poté, co na ně střílela srbská děla a samopaly.

    John Snow: Gaby Rado.

    Co si o tom myslí Sir Michael Rose?

    Generál Sir Michael Rose, který velel mírovým sborům OSN v Bosně v roce 1994 s námi nyní bude hovořit ze západní Anglie. Sire Michaeli, dověděl jste se něco nového z toho, co jste slyšel?

    Sir Michael Rose: Ani moc ne. Bylo nám vysvětleno, za jak složitých okolností působí piloti, ale nebylo nám vysvětleno, proč jsou bojové přepisy tak volné, že mají piloti oprávnění útočit na cíle, které pozitivně neidentifikovali jako srbské vojenské zařízení. Kdyby se choval voják v Severním Irsku tak, jak to právě bylo vylíčeno, právem by skončil u soudu na lavici obžalovaných.

    Jon Snow: Co se týče struktury velení, normálně předpokládám, že politikové určí, že chtějí útoky na to a to, a podle toho se pak vypracuje specifický plán a pak jsou bojové předpisy. A vy říkáte, že jsou velmi volné.

    Sir Michael Rose: Nezdá se mi, že jsou dostatečně restriktivní. Musíme si všichni uvědomovat, že k těmto leteckým úderům dochází v malé zemi, kde jsou v pohybu doslova statisíce lidí v kolonách. A jak jste slyšeli, tvar a barva těchto kolon vypadá velmi podobně jako srbská vojenská vozidla.

    Jon Snow: Vyžadovalo by to daleko nižší lety, že?

    Sir Michael Rose: Bylo by nutné létat daleko níž. Ale válka je riskantní záležitost. Když jsem byl v Bosně, jednou jsem musel vysvětlit jednomu generálu NATO, který řekl, že jeho piloti jsou nuceni létat níž než 1000 metrů, mají-li útočit na srbské tanky, vysvětlil jsem mu, že já mám na zemi rozmístěno 23 000 lidí, a ti žijí trvale níž než je 1000 metrů a snaží se vytvořit mír.

    Jon Snow: V Kosovu se prý pohybuje 840 000 kosovských Albánců. Argumentujete, že máme-li je bránit, piloti musejí více riskovat a létat níže, aby mohli útočit na srbské vojenské jednotky.

    Sir Michael Rose: To je jedna věc, kterou bychom mohli udělat. Jsou jiné možnosti. Například bychom měli rozmístit vojska na hranicích mezi Kosovem, Albánií a Makedonií, více výhrůžným způsobem. To by jistě přilákalo některá srbská vojska, kterých Miloševič nyní užívá pro etnické očišťování.

    Jon Snow: V této etapě války: jak si myslíte, že to pokračuje? Na základě vaší zkušenosti z Bosny, jak si myslíte, že je bývalá Jugoslávie poškozena?

    Sir Michael Rose: Jugoslávie je poškozena, o tom není sporu. Jenže musíme vzpomenout na Bosnu, jejíž obyvatelstvo muselo po dobu tří a půl roku žít ve sklepě. A nikdy se během té doby nevzdali. Bude to vyžadovat daleko víc, než se Miloševič vzdá své zlovolné strategie etnického očišťování v Kosovu.

    Jon Snow: Takže bychom mohli například dospět do června, zničit daleko větší části Jugoslávie a Miloševič bude stále u moci?

    Sir Michael Rose: To je docela pravděpodobný výsledek, pokud budeme pořád opakovat, že jsou letecké údery úspěšné. Téměř milión lidí nyní svědčí o tom, že letecké útoky úspěšné nejsou.

    Jon Snow: Jaké jsou tedy alternativy?

    Sir Michael Rose: Bezpochyby je to užití pozemních vojsk. Mohli bychom využívat letectva efektivněji a vrtulníky typu Apache budou velmi efektivní zbraní, až přijdou do Kosova, ale nakonec neexistuje nic, co by mohlo nahradit oči a uši a zbraně vojáka na zemi.

    Jon Snow: Takže jestliže se bude pokračovat v této strategii, stále s udržováním minimálního rizika pro piloty NATO, riskujeme, že dojde k dalším civilním ztrátám.

    Sir Michael Rose: Obávám se, že tomu tak bude, a bojím se, že věrohodnost NATO, která je už teď poškozena, bude ještě více poškozena, možná nenapravitelně.


    Situace uprchlíků se zhoršuje

    Jon Snow: Od agónie v Kosovu k hrůzám mimo Kosovo: Humanitární pracovníci začínají mít velké obavy ze strašlivých podmínek, v nichž musejí žít mnozí uprchlíci, kterým se podařilo uprchnout. Během víkendu přešlo do Albánie asi 40 000 lidí. Hranice tam nyní byla Srby uzavřena. Přesto však je v severní Albánii nyní podle odhadů 130 000 uprchlíků, mnozí z nich žijí ve strašlivé bídě a špíně v okolí města Kukeš. Sarah Shah našla několik posledních lidí, jimž se podařilo dostat se z Kosova do Albánie.

    Sarah Shah: Jeden z posledních uprchlíků překračuje hranici, která má být uzavřena. (Záběr staršího muže, který na hranici vysílením padl na zem.) Pojďte a pomozte mu, říkají jugoslávské pohraniční stráže. Ale Jugoslávie a Albánie právě přerušily diplomatické styky. Albánští pohraničníci se neodvažují přiblížit.

    Následuje agonie čekání.

    Pak se na scéně objevuje francouzský lékařský tým. Muž je nyní zachráněn, ale je jedním z mnoha tisíc, kteří potřebují pomoc.

    Kousek dál pod kopcem přešla hranici před hodinou rodina Aliových (rodina sedící na valníku, který táhne kůň). Matka, otec, babička a deset dětí šli pěšky po dva a půl dne.

    "Řekli nám, že máme tři hodiny na odchod z domova. Jinak nás prý nechají uvnitř domů uhořet. Není pro vás nikde místo. Jděte do Albánie."

    Protože mají svého druhu dopravní prostředek, albánské úřady od nich chtějí, aby šli dál do vnitrozemí. V praxi však byli ponecháni zcela bez pomoci. Nemají potraviny ani jim nikdo neporadil, kam mají jít. Tak se snaží najít lidi ze své vesnice.

    "Víte, kde jsou lidi z Chudjanu? My jsme sousedi."

    "Jsou u mešity."

    Je zatím pro ně nejkonkrétnější zpráva. Tak se tam vydávají. Přibližně v tutéž dobu přijde pomoc pro muže, kterého jsme viděli na hranici. Přichází z italského lékařského tábora. Muž se jmenuje Gennadin Chazari, ale ztratil příbuzné. Má plicní infekci. Na lékaře je vyvíjen nátlak, aby byl propuštěn, ale bez příbuzných, kteří by se o něho mohli starat, si lékaři myslí, že zemře.

    Lékař: "Myslím si, že je lepší, kdybychom ho dali do stanu."

    Byl zavolán albánský lékař. Zdejší úřady jsou pod politickým tlakem od členských zemí NATO, aby veřejně říkaly, že problém uprchlíků zvládají. Ale mají vážné potíže. A není nikdo, kdo by na to upozornil. Vysoké komisařství OSN pro uprchlíky si nemůže dovolit rozhněvat dárce tím, že by je kritizovalo.

    Lékař: "Pro mě to není problém, jsem tady, abych pracoval. Ale když moje mise odejde, ti lidé v tom stanu - co s nimi? Umřou."

    Uprchlíkům, jako jsou Aliovi, není ani nabídnut stan. Doufají, že najdou známé u mešity, ale když tam dojedou, čeká je tam zklamání. Sousedi už jsou pryč.

    Neznámý místní člověk jim nabízí na noc ubytování. Vezměte s sebou děti, nebo zemřou.

    Nemůžeme. Ať umřou. Zemřeme tady, zůstaneme na  místě, říká matka. Otec rodiny se bojí místního člověka. Bylo jim řečeno, že na uprchlících parazituje mafie.

    Ale my jsme Albánci. Proč nechcete přijít?

    Většina uprchlíků nakonec nalezne úkryt v albánských rodinách, ale země je přeplněná k prasknutí. Vysoké komisařství OSN pro uprchlíky poskytuje vládě potraviny pro hostitelské rodiny, ale ne pokaždé je dostanou.

    "V domě mám 43 lidí. Peníze ani potraviny od vlády pro ně nedostávám."

    Jsou to obyčejné příběhy, které jsme vybrali náhodou v obyčejný, průměrný den. Jejich bída ilustruje, že humanitární síť pro tyto lidi nefunguje.


    Britský politik protestuje proti salónní kritice NATO

    Jon Snow: Šéf britských liberálních demokratů Paddy Ashdown je v Albánii na pětidenní cestě po Balkáně. Dnes navštívil uprchlický tábor na hranici a je v současnosti v městě Kukeš. Paddy Ashdowne, jste tam s požehnáním Tonyho Blaira. Co potřebuje vědět, co už stejně neví?

    Paddy Ashdown: Jone, já jsem tady, abych se přesvědčil sám, jak to tady vypadá. Sice přináším zprávy od Tonyho Blaira, ale nejsem tady s požehnáním nikoho. A zpráva je velmi jednoduchá: Je to zpráva, která se bude jistě opakovat po celé Británii: jsme v této válce a máme v úmyslu ji dovést do cíle. A když hovoříte s lidmi, kteří jsou tady za mnou, s nimiž jsem hovořil celý den, a zeptáte se jich, jestli si myslí, že jsme my v NATO celou krizi zhoršili, jak to někteří tvrdí, jejich odpověď je jednomyslná a přímá: Ne, NATO jim poskytlo šanci situaci zlepšit, jen doufají, že to půjde rychleji. A pokud jde o tu tragédii, a hovořil jsem během posledních dvou dní s některými lidmi, kteří byli v tom konvoji, v té tragédii, všichni z nich chápou, poněkud lépe, zdá se mi, než generál Sir Michael Rose, že se ve válce tyto věci stávají. A upřímně řečeno, poznámky, které jsem od něho slyšel před chvíli, mi připadají jako salónní komentáře, od generála, který by měl vědět, pad jakým tlakem jsou ti mladí muži, kteří musejí velmi obtížně během války rozhodovat.

    Jon Snow: Nechci nutně generála Rosa obhajovat, ale je málo lidí lépe kvalifikovaných než on, co se týče situace na Balkáně ve válečných podmínkách.

    Paddy Ashdown: Piloti stihaček F-16 musejí činit velmi rychlá rozhodnutí. Létají ve výši 500 metrů. Jste pod neustálým útokem střel a pod hrozbou střel. Musíte velmi rychle rozhodovat. Bude docházet k chybám. Když si někdo myslí, že můžeme tuto válku vést jménem těchto lidí za mnou, kteří jsou v takové hrůze a jsou tímto tak brutalizováni, a můžeme to dělat bez chyb, je to hlupák.

    Jon Snow: Ale Michael Rose říkal, že si své piloty příliš ochraňujeme, že pokud je to válka, pokud zachráníme 840 000 kosovských Albánců, kteří jsou nyní v Kosově bez domova, piloti budou muset létat níže, nemají-li učinit tyto chyby.

    Paddy Ashdown: Bezpochyby každý může dělat úsudky, založené na hollywoodských filmech, které netrvají déle než jeden večer. Válka trvá dlouho. Jsou různé etapy. Ještě musíme projít mnohým. Musíme mít rozhodnost to učinit. Tito lidé za mnou - mluvil jsem s mnoha z nich - tomu rozumějí.

    Jon Snow: Ale přece jde o to, že NATO válčí na velkou vzdálenost, ale problémy na zemi kolem vás a na druhé straně hranice jsou naprosto obrovské. To přece vyžaduje větší cílevědomost.

    Paddy Ashdown: Jone, promiňte, já jsem byl v některých těch vesnicích, které jsou nyní ostřelovány. Viděl jsem to sám loni v září. Vím, co je třeba udělat. Jsem přesvědčen, že NATO nemá pravdu, když říká, že nebudeme muset používat pozemní vojska. Ale vedeme válku a ve válce dochází k chybám. Budou další chyby. Je zázrak, že dosud nikdo nebyl raněn na naší straně. Budou na naší straně ranění i mrtví.

    Jon Snow: Poslední otázka. Slyšel jste Saru Shahovou, že mnoho lidí nedostává humanitární pomoc, protože tito lidé bydlí v domovech místních lidí. Dá se s tím něco udělat?

    Paddy Ashdown: Dá, ale rád bych se zmínil o naléhavější věci. Jsme tady v Kukeši, je tady 100 000 lidí, každý z nich má vlastní osobní hrůznou historku. Obávám se, že až se otevře hranice, a kdo ví z jakého hrozného důvodu je nyní uzavřena, je na druhé straně, jak jsem byl spolehlivě informován, dvacet kilometrů uprchlíků. Dalších 100 000 lidí. Většina těch lidí sem přišla pěšky a jsou ve strašné situaci. Tito lidé zahltí zdejší zdroje. Musíme ty lidi dostat mimo Kukeš. Nemůžeme sem do Kukeše dostat humanitární pomoc, jsou tu špatné silnice. Musíme přemístit uprchlíky k pomoci.


    Evropa ve válce

    Andrew Stroehlein

    An English version of this article has been publish in the current issue of the Electronic New Presence magazine

    Nejhorší možný scénář?

    Už deset let jsme na Západě upozorňováni, abychom dávali pozor na to, co se děje v bývalé Jugoslávii, protože by se z Balkánu mohla rozšířit válka a mohla by pak pohltit celou Evropu. A válka se skutečně rozšířila: ze Slovinska do Chorvatska, do Bosny a nyní do Kosova - hrůzy bělehradské agrese se zhoršují každým krokem. Nyní konají srbské jednotky nájezdy na vesnice v Albánii. Jak daleko se válka rozšíří? Svět čekal až příliš dlouho - čím déle čekáme, tím víc škod válka napáchá - pro Západ, pro Kosovany a pro Srby. Nejhorší možný scénář je nevyslat pozemní vojska, ale být donucen k jejich vyslání později. Lépe to všechno ukončit co nejdříve pochodem na Bělehrad.

    Propaganda

    Západní tisk je plný debaty o "propagandistické válce" mezi Bruselem a Bělehradem, a obě strany skutečně využívají mnohých starých válečných triků, aby ovlivnily veřejné mínění ve svůj prospěch. Avšak to neznamená, že obě strany jsou stejně odporné.

    Člověk by neměl přijmout intelektuálně lehké a nezávazné východisko prostě tvrzením, že obě strany šíří v nejlepším případě polopravdy a ani jedné straně se nedá věřit. Obě strany skutečně používají různé triky válečné propagandy, ve snaze ochránit svůj image v boji o veřejné mínění. Avšak Bělehrad využívá některých "triků", kterých NATO nepoužívá, a rozdíl je zjevný.

    Poprvé za dlouhé týdny dovolil Bělehrad zveřejnění záběrů z Kosova ve vnějším světě. Nikoliv přirozeně však záběry, ukazující důsledky rozsáhlé kampaně teroru Bělehradu proti kosovským Albáncům. Ne, první video z regionu bylo, překvapivě - přísně kontrolovaná informace pro přísně hlídané novináře, aby bylo možno NATO obvinit z tragicky nešťastné chyby nějakého pilota.

    Je však nutno udržet celou věc v řádné perspektivě. Téhož dne, kdy se tato tragedie dostala do palcových titulků, UNHCR informovalo, že do Albánie uprchlo 3600 kosovských uprchlíků a do Makedonie 3000. Všichni to byli lidé, které srbské úřady donutily nasednout do vlaků a do autobusů. Byly to největší celkové denní počty za celý týden. Protože je dovoleno západním novinářům vidět jen to, co jim Bělehrad dovolí, nikdo neví přesně, kolik Kosovanů bylo zavražděno, znásilněno a umučeno téhož dne srbskými jednotkami. Pokud to lze posuzovat podle systematických svědectví desetitisíců očitých svědků, není nepravděpodobné se domnívat, že jde o tisíce lidí.

    Pomáhá tento relativismus oněm (přibližně) 64 mrtvým v té vesnici, kde NATO způsobilo nesmyslné masakrování? Znamená pro mrtvého člověka něco poměr 64 : desetisíce? Osuší tato čísla slzy? Ne.

    Ale udržujeme-li k věci řádnou perspektivu, pomáhá to širší veřejnosti pochopit vážnost balkánské tragédie a její pravou příčinu. Když se začnou shazovat bomby, je pravděpodobné, že dojde ke zraněním a úmrtí, a oběti nenosí pokaždé uniformu. Pokud chceme skutečně ukončit utrpení v Kosovu, konečný zdroj tohoto utrpení - Miloševič a jeho pohůnci musejí být vykořeněni.

    Ve srovnání s intenzitou, s jakou Bělehrad ovládá informace, vypadá NATO v "propagandistické válce" téměř amatérsky. Zveřejňuje záběry a videozáznamy, které jasně nepomáhají jeho pověsti. Pravda, tiskový úřad NATO je pod ostrým politickým a mediálním tlakem zveřejňovat tyto skutečnosti a nezveřejňuje je bez odporu. Ale kompromitující informace nakonec jsou zveřejněny - vzpomeňme na záběry bombardovaného vlaku. Možná, že si NATO postupně uvědomuje, že hovořit pravdu o svých chybách je nejlepší politika, protože to rychle odzbrojuje protipropagandu.

    Je západním novinářům dovoleno podívat se do Kosova na to, co chtějí vidět? Obávám se, že nikoliv - ať si novináři stěžují jakkoliv. Vyfotografujte si určené místo a zpět do autobusu do Bělehradu - viděli jste to, co chtěl Miloševič, abyste uviděli.

    Stále si myslíte, že není rozdílu mezi propagandou NATO a Bělehradu? Dokázal by vám to vysvětlit muž jménem Slavko Čuruvija. Slavko Čuruvija, šéfredaktor zakázaného listu Dnevni Telegraf, by vám vyprávěl o tom, jak nové represivní srbské tiskové zákony v říjnu 1998 v podstatě zlikvidovaly čtyři z jedenácti bělehradských denních listů. Vyprávěl by o tom, jak režim nejprve rušil a pak převzal rozhlasovou stanici B 92. Svědčil by o tom, jak policie prohledala byty a domovy redaktorů a ukradla z nich počítače a všechno, co mělo hodnotu. Čuruvija by vám řekl, jak když už nemohl vydávat Dnevni Telegraf v Bělehradu přesunul redakci do Černé Hory a srbská policie prohledávala vlaky a automobily směřující do Bělehradu a konfiskovala jeho noviny, než se dostaly do hlavního města.

    Čuruvija by vám pravděpodobně řekl tohle všechno. Kdyby nebyl zavražděn. O ortodoxních velikonocích zbili dva muži v lyžařských maskách Čuruvijovu manželku a Čuruviju střelili jedenáctkrát zezadu do hlavy.

    Je možné, že se alianci NATO nelíbí některé články, které o sobě čte poslední dobou v západním tisku, ale je obtížné si představit, že by vraždila šéfredaktory v Londýně, v Paříži nebo ve Washingtonu.

    Kultura války

    Jedním z hlavních problémů nynější balkánské krize je znepokojující skutečnost, že v Srbsku vznikla celá válečná kultura. Nechci tím říci, že tuto rozsáhlou tragédii způsobila nějaká "tradiční balkánská mentalita", ani nechci naznačovat, že jsou Srbové instinktivně válkychtiví. Takové argumenty, i když se občas náznaky jejich směrem vyskytují i v kvalitnějších sdělovacích prostředcích, jsou naprostý nesmysl.

    Avšak nyní téměř po deseti letech války, sankcí a teď bombardování považuje srbská společnost válečnou situaci za normálnější, než může být zdravé. Obyvatelstvo všeobecně si navyklo na strádání a poněkud otupělo vůči smrti a hrůzám. A ještě důležitější je, že mladá srbská generace žije ve válečném režimu, i když nikoliv rovnou ve válečné situaci, už svůj celý dospělý život. Vyrůstá generace, která nezná nic jiného než válku. Nejvíce postiženi tímto společensky destruktivním postojem jsou mladí muži v pravidelných i nepravidelných vojenských jednotkách, protože považují za normální znásilňovat, vraždit, plenit a ničit všechno, co vidí. Nikdy nevytvořili nic, nikdy nic nepostavili, nikdy nepřispěli ničím pozitivním své společnosti. Umějí jenom ničit.

    Miloševič posílá tuto bandu potulných žoldnéřů od jednoho konfliktu k druhému a celkem za sebou zanechali 1000 kilometrů dlouhou jizvu zkázy přes celé břicho Evropy. Poté, co byl uzavřen nepevný mír v Bosně, této skupině nezbylo už nic jiného na práci, než se odebrat do Kosova a dokončit tam úkol, který začal Miloševič realizovat před deseti lety. Další by byla na řadě Černá Hora nebo Albánie - možná Vojvodina. Pan vedoucí si dost dobře nemůže dovolit dopustit, aby jeho nebezpeční gangsteři neměli nic na práci.

    Celá společnost trpí válečnou mentalitou a nádorem oněch potulných gangsterů. Srbská společnost se stala obětí spirály války a nedostatku a v čele státu stále stojí megalomanský politik, který jako šílenec sní o vytvoření Velkého Srbska, přestože zatím prohrál všechny války, které začal. Zdá se, jakoby srbská společnost byla téměř závislá na procesu ničení.

    Takové Srbsko nebude nikdy zdravým členem mezinárodního společenství. Evropa je příliš malá na takovou neurózu.

    Léčba bude bolestivá

    Povzbuzující je, že se i jiné společnosti sice dostaly do takovéto nekrofilní situace, přesto se však z ní během času dokázaly vydrápat. Dnešní Německo je vzorným příkladem toho, jak lze překonat neobyčejně destruktivní společenskou sílu.

    Špatnou zprávou je, že léčba je bolestivá pro pacienta i pro lékaře. Ale nutnou léčbou je: invaze, svržení diktátora a okupace. Je příliš pozdě zatípnout problém Miloševič v zárodku. Příliš mnoho životů už bylo ztraceno. Je však možné Miloševiče zastavit, než jeho režim ponese další strašlivé ovoce. Pozemní válka v roce 1999 bude stát životy, o tom nemůže být pochybností. Ale za rok za dva, až začne Miloševič terorizovat Černou Horu, Vojvodinu, Makedonii, Bulharsko, Rumunsko nebo Maďarsko, bude to stát více životů.

    Je načase dostat se k jádru balkánského problému a  donutit Miloševiče, aby se vzdal moci. NATO nesmí vytvořit takový problém, jaký existuje v Iráku, kde se situaci každoročně opakuje. Je nutno jít přímo k jádru problému a vyřešit ho s nejmenším možným počtem obětí. Každé jiné řešení, v jehož rámci by zůstal Miloševič u moci, je jen odkládáním problému a potvrzením, že bude následovat širší válka. Vnější svět musí dohnat Miloševiče do krytu. Každé méně úplné řešení bude jen dočasným ústupkem diktátorovi a povede v budoucnosti k širší, více ničivé válce.

    Pochyby

    Ti, kdož tvrdí, že se Západ může s Miloševičem dohodnout, hrají známou melodii - melodii mnichovanství. Všichni ji dobře známe - vzdáme se Porýní, vzdáme se Rakouska, vzdáme se Československa...

    A pak, když už se rozhodneme nevzdat se Polska, budeme tak pozadu s vojenskými přípravami (jako by nikdo netušil, že se to stane), že to pak bude trvat léta, než situaci doženeme. Poskytli jsme nepříteli tak dlouho, aby se připravil, aby si vypěstoval kulturu války, aby vychoval tyto mladé muže, kteří neznají nic jiného než smrt, a  aby vytvořil společnost, která je daleko více navyklá válce než naše vlastní společnost.

    Takže pokud se demokratický svět nyní zlu nepostaví, kdy se mu postaví? Pokud nebudeme jednat ve věci Kosova, zůstaneme také v nečinnosti, jestliže dojde k puči v Černé Hoře? Budeme ignorovat nájezdy do Albánie, jak po tom už někteří volají? Srovnávání dnešního Srbska s Německem ve třicátých letech není dokonalé, samozřejmě. Hlavní rozdíl je v tom, že ve třicátých letech už Hitler úspěšně rozšiřoval své impérium, zatímco Miloševič přišel o veškeré území, které se snažil získat. Avšak argument zůstává tentýž: expanzívní režim na evropském kontinentu je hrozbou bezpečnosti pro všechny obyvatele Evropy.

    Chceme mít na Západě klidný život?

    Někteří lidé, kteří jak se zdá, nevyšli posledních deset let na ulici, se snaží argumentovat, že balkánský násilník nijak neohrožuje Západ. To je pošetilost. Nejde jen o to, že svět je už příliš dlouho těsně integrovaný, takže to není pravda. Válka je kolem nás každý den.

    Za prvé, i když zůstávají největší hrůzy války zatím na Balkáně, války jugoslávského následnictví ovlivňovaly poměry v Evropě po dlouhá léta. Válečná mentalita proniká do našich vlastních společností a do našeho "poklidného západního života" postupně trochu každým dnem. Nemluvím jen o deprimujícím žargónu některým západních politiků a mluvčích NATO ve sdělovacích prostředcích.

    I kdybych si nikdy nepustil televizi či neotevřel noviny, věděl bych, že má na mě tato válka vliv. Sledoval jsem, jak přátelé a příbuzní odjíždějí do služby v Bosně a v Makedonii jako součást mírových sborů NATO. Jiní byli zatím jen uvedeni do stavu pohotovosti a mají odcestovat do regionu každou chvíli.

    Kosovští exulanti a uprchlíci jsou v Evropě všude. Dávno před 24. březnem, dnem, kdy bylo zahájeno bombardování, odešly z domova statisíce osob ve snaze utéci před Miloševičem (to jsou údaje Vysokého komisařství OSN pro uprchlíky). Není obtížné tyto lidi najít. Spolužáci na londýnské univerzitě mi před několika lety líčili, jak Bělehrad zlikvidoval jejich univerzitu v Prištině a jak proto tedy studují v zahraničí - jejich jedinou jinou možností byly neoficiání podzemní semináře v bytech profesorů. Má žena vyučuje tady v Londýně a její studenti neustále odrážejí měnící se situaci v balkánských válkách: před několika lety byly ve škole bosenské děti, teď jsou to děti z Kosova.

    Neříkejte mi, že je válka daleko. Je všude kolem nás.

    Ruský medvěd

    A co Rusko? Je potenciální reakce Ruska na pozemní válku důvodem ke znepokojení?

    Je bohužel pravda, že mnoho Rusů nyní "nemá co ztratit" a někteří se stávají obětí rétoriky "tradičních svazků". Když nedávno hlasoval jugoslávský parlament pro slovanskou unii mezi Ruskem a Jugoslávií, bylo to absurdní gesto, a ukáže se, že je panslavismus neobyčejně slabý, až půjde o to, riskovat životy. Moskva dokázala, že je ochotna nesmyslně zavraždit desítky tisíc vlastních občanů, jen aby nebylo narušeno území Ruska (v Čečensku), ale zdá se nepravděpodobné, že by udělala takové chyby v zahraničí.

    Rusko si nechce přidělávat problémy jménem nějakého panslavistického ideálu: ze stejného důvodu neustále bagatelizuje svůj poloviční svazek s Běloruskem.

    Velmi důležité je, že současné vedení v Moskvě hlavně zajímá jen to, kdy přijde další platba od Mezinárodního měnového fondu. To jim zabrání, aby začali zbrojit, protože chtějí západní peníze a chtějí si budovat svá osobní švýcarská konta.

    Rusko možná hlasitě odmítne své členství v Partnerství pro mír, odvolá dočasně některé velvyslance a bude se angažovat nakonec na vytvoření mírové dohody, aby si moskevské elity zachránily tvář před pár váhavými voliči. Ale ruští politikové plně závisejí na přílivu peněz z Mezinárodního měnového fondu, a tak nejsou tolik protizápadní, jak někdy hovoří. Tedy, mám na mysli ruské vedoucí politiky. Kdo ví, kdo po nich v Rusku přijde k moci? Proto není Rusko důvodem k odkladům, naopak je důvodem, aby Západ jednal rychle.

    A jak to skončit?

    Každá země by měla vstupovat do války jen za mimořádných okolností. Ale jakmile jednou do války vstoupí, její angažovanost ve válce musí být totální a absolutní. Váhání, když létají kulky, není k ničemu.

    Cíle pochodu na Bělehrad jsou jasné:

    1. Zatkněte Miloševiče a jeho vedoucí gangstery a postavte je před soud za válečné zločiny. Pokud ho vojska NATO při pronásledování omylem usmrtí, to bude alespoň poslední "chyba" NATO v tomto konfliktu, a bude to chyba, s kterou bude moci Evropa žít.

    2. Okupujte Srbsko na co nejkratší dobu, potřebnou k vytvoření míru a pořádku. Místní správa by měla být předána Srbům, jakmile budou vyhlášeny konečné volební výsledky.

    3. Po masovém teroru, jaký zažili kosovští Albánci od Bělehradu, musí přijmout mezinárodní společenství, že dohoda z Rambouillet je nemožná. NATO musí vytvořit v Kosovu nezávislý protektorát jako první krok k plné nezávislosti Kosova. Práva srbské menšiny v Kosovu musejí být výslovně zaručena v nové kosovské ústavě a monitorována mezinárodními pozorovateli.

    4. Podílejme se na přestavbě obou nezávislých států a regionu jako celku.

    Některým čtenářům se tyto čtyři kroky mohou jevit poněkud příliš, ale mělo by být jasné, že po dlouhých letech, kdy Bělehrad terorizoval Balkán, bude nutno tyto čtyři kroky nakonec podniknout. Lépe dříve než později. Nejhorší by nebyla nynější pozemní válka. Nejhorší by byla válka za dva roky.


    Není snadné dostat se přes rétoriku

    Jiří Jirovec

    Pane Čulíku,

    posílám Vám překlad článku, který mi dnes poslal jeden kolega. Pokud mě pamět neklame, jeho autor je bývalý diplomat a politický poradce. Dosti známé jméno.

    Zdraví

    JJ.

    Není snadné dostat se přes retoriku

    Norman Spector

    Můžete se jen divit k čemu je (kanadský) Parlament, když vyslání kanadských pilotů za účelem bombardování Bělehradu není dostatečným důvodem pro zkrácení jeho prázdnin. Jakkoli je snadné svalovat vinu za tento nedostatek demokratičnosti na vládu , nevzpomínám si, že by některý z vůdců politických stran požadoval svolání Parlamentu a debatu o akci, která znásobila lidskou tragedii, přestože ji zamýšlela zastavit.

    Když jsem tento týden vyslechl, jak Preston Manning a Alexa McDonough souhlasí spolu navzájem i s (ministerským předsedou) Jeanem Chretienem o právu NATO suplovat OSN, nemohl jsem se ubránit dojmu, že mohli klidně zůstat na Havaji, či kde se rekreovali. Ačkoli mnoho poslanců vyjádřilo v debatě svoje pochybnosti , jediná neshoda (při jednání přece jen svolaného Parlamentu - poznámka JJ) nastala v okamžiku, kdy opoziční strany začaly dorážet na ministerského předsedu s žádostí o hlasování před (případným) vysláním pozemních vojsk na Balkán.

    S panem Chretienem musíte soucítit nebo ho dokonce i litovat: V demokratické společnosti není snadné vysvětlit, proč zástupci lidu mají právo hlasovat o zákonu o trestné činnosti mladistvých, ale ne o tom zda mají naši mladí lidé riskovat životy v rámci zásahu pozemních vojsk v občanské válce.

    Ministerský předseda nejprve zamítl danou otázku jako hypotetickou, aby o chvíli později vysvětlil, že nechtěl (hlasováním) naznačit rozpory mezi Kanaďany. A pak přišel záblesk pravdy: "®ádná země nemůže rozhodnout jednotlivě .... jsme součástí týmu."

    Můžete se ovšem vsadit, že Bill Clinton nenabídne pozemní síly bez hlasování v obou komorách Kongresu - není totiž člen týmu, jako kdokoli jiný. Mr Chretien tedy chápe, že bude muset takové rozhodnutí USA přijmout a my musíme chápat, proč nebude chtít přijmout (doma) něco, co nebude schopen splnit. Pokud jde o svrchovanost, je naše vláda ostražitá, když se jedná o časopisy. Politická svrchovanost, včetně parlamentu ustupuje v případě záležitostí války do pozadí.

    Samozřejmě, že jsme od začátku války podstrojovali Američanům. Vezměme jako příklad všechny řeči o holocaustu, jimiž jsme vysvětlovali, proč se na válce podílíme. Podobně jako Bill Clinton i pan Chretien a jeho ministři pravidelně pravidelně používali výrazy jako "genocida" a odvolávali se na "lekce z druhé světové války". Tony Blair a dokonce i Němci vstupují do této hry - prohlášením jejich ministerského předsedy, že mají povinnost zastavit "vraždy, deportace a vyhánění" lidí.

    Takže tohle (podle nich) byl holocaust.

    Musí vás napadnout , že naši vůdcové a ostatní (politikové) chodí příliš často do kina a příliš málo se zabývají historií. ®ivot není stále krásný - a jak teolog Irving Greenberg jednou připomněl - mluvíme-li o Holocaustu musíme si pamatovat, že je řeč o spalování dětí.

    To znamená víc než přestat přirovnávat každé barbarství ke "konečnému řešení" - ačkoli i to je dobrá rada v jejímž rámci laureát nobelovy ceny míru, Elie Wiesel, připomíná, že Hitlerovy vlaky (na rozdíl od těch, které přivážejí uprchlíky z Kosova na hranice Makedonie - poznámka JJ) vozily ty, kteří nebyli v Schindlerově seznamu, do táborů smrti kde byli zaopatřováni plynem ne jídlem, a ne do uprchlických táborů. Daleko víc to ale znamená, že z úcty k jeho obětem, slovo holocaust musíme používat velmi uvážlivě.

    Jistě, opakování refrénu "Již nikdy" zvyšuje podporu (veřejnosti) pro vojenské řešení, ale současně omezuje kritiku takového řešení poslanci. Jenže tato nepřesná a  zjednodušující charakteristika zla rovněž snižuje pravděpodobnost, že (v konfliktu) dospějeme k diplomatickému řešení.

    Je obtížné vyjednávat s člověkem, kterého přirovnáváte k Adolfu Hitlerovi, ačkoli diplomatické řešení by bylo nejrychlejší možností jak zastavit hrozivou lidkou katastrofu a vrátit co možná nejvíce uprchlíků do jejich domovů.

    Státům NATO se nepodařil očekávaný knokaut a tak teď zintensivňují letecké útoky. USA povolávají záložní piloty a pokud to se svrhnutím Slobodana Miloševiše myslíme vážně, budeme asi brzo uvažovat o vyslání pozemních bojových oddílů. Mnoho Kosovanů, Srbů a nakonec i vojáků NATO zemře.

    Protože Srbové přirovnávají NATO k Nacistům a Rusko žádá Mezinárodní soud, aby posoudil, zda naši vůdcové jsou válečnými zločinci, bylo by žádoucí, kdyby obě strany ponechaly taková srovnání vědcům a psychoanalytikům. Na posouzení válečných zločinou bude čas později.

    Místo toho by pánové Clinton a Miloševič měli vyhlásit příměří a vyjednat řešení které oběma dovolí ohlásit vítězství. Ačkoli mnozí se obávají, že by to poškodilo NATO, není třeba se obávat, že by se to týkalo obrané role společenství.

    Na druhé straně, výsledek jednání by mohl znamenat, že by to bylo poprvé a naposled, kdy NATO použilo vojenskou sílu, aby vnutilo řešení etnicko/náboženského konfliktu. Pokud by to znamenalo méně vlažných "lidských" válek a více jednání - jako v Severním Irsku, Středním Východě a kdekoli jinde na světě, tím lépe.

    Přeložil Jiří Jírovec

    Článek vyšel v deníku The Globe and Mail (Zeměkoule a Pošta). Jde o seriózní celokanadské noviny.

    Poznámka pro čtenáře neobeznámené s politickými poměry v Kanadě

    Ve federálním parlamentu má nadpoloviční většinu Liberální strana v čele s Chretienem. Druhou nejsilnější stranou je Reformní strana (Preston Manning) za níž následuje s malým odstupem Quebecká strana (Gil Ducepe) a s větším odstupem Progresivně konservativní strana (Joe Clark) a  Strana nových demokratů (Alexa McDonough).

    Protože v Parlamentu vládne striktní partajní disciplina, může si vůdce většinové strany dělat po volbách prakticky co chce - pokud to nepře»ápne a nedojde k revoltě uvnitř strany. Porušení stranické discipliny se trestá odvoláním z různých funkcí a v krajním případě vyloučením ze stranického klubu. V takovém případě může poslanec pokračovat jako nezávislý nebo přejít do jiné strany. Jen výjimečně je povoleno "volené hlasování" (free vote), kdy se na příslušnost nehledí.

    Agendu parlamentu v podstatě určuje většinová strana. To je důvod, proč ministerský předseda nemusí o některých věcech dát hlasovat.

    V článku se v souvislosti o svrchovanosti mluví o časopisech. Jde o narážku na nedávno projednávaný zákon, který se týká tak zvaných souběžných vydání některých amerických časopisů (například Time a Sport Illustrated), která přetahují inserenty z kanadských časopisů. Bude-li americká hrozba odvetnými obchodními sankcemi příliš velká, Chretien může zákon zabít v senátu

    Jak článek naznačuje, v kanadském parlamentu nakonec tento týden debata byla - trvala jeden den (a noc) a byla omezena tematicky na vyjádření obecné podpory akci NATO.

    Neměla se týkat toho, proč vláda nepředložila parlamentu k projednání vyslání bojových sile (letadel) na Balkán. V únoru byl totiž diskutován plán poslat vojáky dohlížející na dodržování dohod. Po jejich nepodepsání vyslala vláda místo toho letecké bojové jednotky a tím vstoupila do války, aniž by informovala parlament. Rovněž případné vyslání pozemních sil (proč, kolik na jak dlouho a za kolik) bylo vyjmuto ze seznamu povolených témat.


    Proč NATO lže?

    Petr Paleta

    "To jsme nebyli my, to byli Srbové a teď to na nás svádí", dá se v krátkosti shrnout včerejší reakce NATO na obvinění Bělehradu, že jeho letadla bombardovala konvoj uprchlíků a zabila sedmdesát pět lidí (viz Britské listy). NATO svou vinu na incidentu přiznalo. Bohužel to pro mě nebylo žádné překvapení, protože to nebylo poprvé, kdy NATO prostě lhalo a šlo s pravdou ven až když bylo usvědčeno. Připomenu několik takových případů:

  • NATO nejprve popíralo ztrátu bombardéru F-117 Stealth. Když byly zveřejněny záběry havarovaného letadla, tvrdilo, že došlo k technické chybě. Když jugoslávská televize ukázala stopy po zásahu raketou, činitelé NATO přiznali, že bylo letadlo sestřeleno.

  • Údajně byl popraven poradce Rugovy a jeho dům vypálen. Byla to jeden den hlavní zpráva dne. Pak se ukázalo, že poradce žije a dům stojí, ale to už nebyla pro nikoho hlavní zpráva.

  • Srbové prý zakládají v Kosovu koncentrační tábory. Později dementováno.

  • Záběry srbské televize o návštěvě Rugovy v Bělehradě u Miloševiče jsou prý dva roky staré. Vyvrátil Rugova osobně.

  • "Tvrzení Bělehradu o tom, že NATO bombardovalo obytné čtvrti v Prištině a zabilo deset lidí je lež, centrum Prištiny bombardovali Srbové". Vzápětí se NATO přiznalo.

  • "Útoku na most již na poslední chvíli nešel zastavit, když se na mostu objevil vlak. Dokládají to záběry z kamery umístěné na řízené střele". Pak se ukázalo, že záběry byly z první střely, která pouze zničila trolejové vedení. Vlak srazily do propasti až další tři střely.

  • Výše popsaná záležitost s útokem na konvoj uprchlíků.

  • "NATO bombarduje pouze vojenské cíle, případně hospodářské cíle zásobující armádu, aby zabránilo srbské ofenzívě v Kosovu". Proč potom bombarduje železniční trať Bělehrad-Vídeň, mosty přes Dunaj na hranici s Chorvatskem (a přeruší tak nejdůležitější dopravní cestu v jihovýchodní Evropě), automobilku Zastava a další civilní cíle nebo cíle v Černé hoře, která si udržuje od Miloševiče odstup?

    Uvedený výčet je děsivý. NATO je prakticky každý den usvědčeno ze lži, která se týká smrti lidí, většinou civilistů. Účelem těchto lží je zapůsobit na veřejné mínění, protože sdělovací prostředky zaznamenají jako důležitou tu první, lživou zprávu, a pozdější dementi proběhne v tichosti, takže účinku na veřejné mínění už bylo dosaženo.

    Myslím, že každý, komu ohledně balkánského konfliktu zůstal zdravý rozum, se musí ptát, komu lze vůbec něco věřit. Nakolik je vůbec pravdivé tvrzení, že srbské jednotky vyhání civilní albánské obyvatelstvo z jeho domovů? Mě dává spíše logický smysl, že jde o válku mezi srbskými jednotkami a UCK, která je podporována místním obyvatelstvem, se kterým se srbské vojsko prostě vůbec nemazlí. Já netvrdím, že to tak je, a už vůbec to neschvaluji, ale prostě odmítám bezvýhrady věřit někomu, kdo neustále účelově lže.

    Dále si myslím, že je současná situace obrovskou porážkou všech, kteří usilovali o vstup České republiky do NATO. Pár dní po vstupu do této organizace jsme byli zataženi do války na straně agresora (z hlediska čistě právního pohledu). A někteří naši politici říkají, že bez ohledu na všechny pochybnosti, bez ohledu na naše národní zájmy musíme držet hubu. Jsem naopak přesvědčen, že pokud by některý český představitel důrazně prohlásil, že pokud bude NATO lhát tak, jako doposud, Česká republika přestane akce NATO podporovat, prestiž České republiky ve světě by hodně stoupla. Možná ne v Bílém domě, ale to by přece nemělo být rozhodující.

    Petr Paleta


    Povrchní články Jiřího Jírovce

    Marek Sojka

    Vazeny pane Culiku,

    ve Vasich hodnocenich ceskych medii casto zazniva kritika jejich povrchnosti, lacinosti a pouzivani primivnich manipulativnich postupu. Zda se mi, ze na tato hodnoceni mate nejmene dva dukladne rozdilne metry.

    Na jednu stranu kritizujete Neffa a Leschtinu za jejich vyroky a na druhe ponechavate temer bez povsimnuti posledni eseje Vaseho 'kmenoveho' prispevatele Jiriho Jirovce, ktery ke stejnym trikum pridava jen navic dobrou cestinu temer bez napadnejsich anglicismu a lehce ironicky nadech intelektuala nad veci. Coz se mi dohromady se zoufalstvi stotisicu lidi zda mene prijatelne nez primocare vyroky Vami kritizovanych panu.

    Rad bych pridal nekolik poznamek k cerstvym k JJ textum, protoze si myslim, ze Vami kritizovane rysy ceske zurnalistiky naplnil opravdu dukladnou merou.


    Pohledy od Křídové řeky - pořádná dávka světa podle JJ

    Zrejme jen technicke problemy zpusobily, ze do vcerejsich BL dospela najednou davka cerstvych uvah Jiriho Jirovce (dale JJ) o zkazenosti Sveta a zapadniho zvlaste. Na pozadi utrpeni stotisicu jeho totalni relativizace vseho pusobi desiveji nez zadost soudruha Filipa v ceskem parlamentu o minutu ticha pouze za obeti bombardovani, ci objevna uvaha MUDr. Macka o kosovske zbrojni laboratori US Army + Air Force.

    JJ zjistuje, ze eliminace TV vysilani diktatora, ktery prave dal temer milionu lidi na vyber zastreleni, nebo okamzite vystehovani (volbu meli ti stastnejsi), fanatizuje zem, likviduje nezavisla media a novinare, je totez, jako kdyz Sovetska Armada vtrhla do Cech a pokousela se nahradit cesky rozhlas svymi Zpravami. Pozoruhodne az mrazi.

    Podle JJ 'NaTO (propagandisticky) hospodari s pojmy znasilneni a masove hroby.'

    Jsou to pouze informace od uprchliku a analyzy leteckych snimku.

    Zdrzenlivost je podle JJ propagandistickym trikem. Lze jen doufat, ze v dalsim prispevku JJ JJ bude drzet linii a nesepsuje propagandisty NATO za uverejnovani nepotvrzenych zprav.

    JJ tvrdi, ze to bylo NATO, kdo vyrobil z Ruska zebraka u MMF.

    Zda se tedy, ze to nebylo temer stoletim naplnenym budovatelskymi uspechy a prekracovanim planu petiletek.

    'NATO tresta Milosevice (ktereho si vypestovalo), aby tak demonstrovalo Rusku, ze tu vladneme my'

    Nebyl to tedy MIlosevic, ktery zacal nejprve nastesti neuspesne tankovymi manevry ve Slovinsku, a pak vydal dostatek streliva Mladicovi a Karadzicovi, aby predvedli Sarajevanum gratis nezapomenutelne ohnostroje, ve Vukovaru poskytli posledni pomoc v mistni nemocnici a ve Srebrenici vypomohli jednotkam UNPROFOR v peci o domorodce. Celou dobu byl tedy podle JJ Milosevic pestovanym kvitkem zlotrilych strategu z Bruselu a nikoliv bastardem, ktery z komunismu presedlal na militantni nacionalismus. Soucasti pesteni byla i JJ zminena pomoc chorvatske armade, ktera MIlosevice donutila prijmout Daytonske dohody. Zrejme se tehdy jednalo o takove otuzovani chranence, aby nezmekl.

    JJ namita, ze 'Zapad tak najednou pecuje o prava domorodcu, kdyz jinde sedi s rukama v kline'. JJ by asi byl velmi u vytrzeni kdyby okresni soudce v Chalk River akceptoval obhajobu loupezneho vraha zalozenou na tvrzeni, ze po svete beha mnoho podobnych nepotrestanych a pustil ho na svobodu.

    'Nase zcivilizovanost a sankce proti Iraku zabijejici deti'

    Neni tam tedy sefem ten Saddam H., ktery dokaze obetave prekonat embarga, kdyz se jedna o anthrax a loziska do odstredivek na separaci UF6. Pane JJ, neni to taky jeho volba priorit? Lkat nad tim, jak v zemi, jejiz vladce uspesne obchazi embargo pri budovani jaderne technologie a nezbyde mu uz sil na nakup ucebnic pediatrie, na to je potreba poradny trening v  Orwellovskem doublethinku.

    'Propaganda na nas chce abychom se rozhorcili nad obrazy kosovskych madon'

    To je opravdu nekonecne svinstvo propagandistu, protoze ony opravdu existuji a jsou jich tisice. V te souvislosti bych zminil vzdelavaci akci predevcirem zde na mistni skole. Belehradsky navstevnik matematickeho departmentu skolil mistni domorodce o Kosovu, hovoril procitene a vlastenecky o svate pude Kosova pole a prinesl e-mail, ktery napsal jeho detem kamarad v Belehrade, v nemz si stezoval jak musi byt pres noc ve sklepe. Americkym matkam nad predstavou ditete ve sklepe vlhl zrak a vsichni zapomneli na pulmilion bytosti, ktere by za takovy luxus daly asi cokoliv. Mam od te doby jiste pochyby o kvalite mistniho matematickeho departmentu.

    Pan JJ radi diplomaticke reseni.

    Neni nad dobre rady. Politicti diletanti to delaji cele desetileti. A Milosevicovi brasi nezahaleji. Jak dlouho pane JJ? Nebo jinak, za jak dlouho byste publiku dodal ironickou kritiku impotence Zapadu, ktery necha vrazdit desetitisice lidi nez aby riskoval sestrelene letadlo, ci zivoty svych vojaku. A nebo, nepublikoval jste ji jiz?

    'Zapadni politici a generalove jsou posedli trestanim diktatoru a aniz by si pripustili ze neni rozdilu mezi Solanou a MIlosevicem'

    Dokonale. Zde pouze chybi vycet zverstev pana Solany za uplynule desetileti. Pan JJ by mohl snad v pristi eseji dodat nejake podrobnosti o vypalenych vesnicich, roky oblehanych mestech, Solanovych paravojenskych Tigrech a novinari zastelenem proto, ze ho kritizoval, po pripadne o nejake te stotisicovce lidi hnanych jako zver pod samopaly vojaku NATO napric zemi.

    'Severoamericka televize do nekonecna vysila zabery uprchliku' Opet typicke dilo zlotrilych manipulatoru verejneho mineni, drze ukazujich jen to, co se opravdu deje. Kdyby to neukazovali, bylo by to proto, ze televize nechce osklivymi obrazky kazit domorodcum zazivani, protoze by jinak prepli vedle a za reklamy by bylo min penez. Tentokrat televize vysila obrazy zkazy nikoli proto, ze Americane jsou morbidne posedli sledovanim katastrof (jak JJ pred delsim casem zminil), ale proto, aby byli zmasirovani pro nasazeni pozemnich vojsk.

    'CNN promita jakesi horici domy, zadne pastousky, ale solidni domy'

    To je opravdu sikovne drobne bagatelizovani zprav a nenapadne podsunuti pochyb, jak to s temi domy je. A take jak si vlastne ti lide na ty pekne domy vydelali? Pan JJ by mohl snad dodat vysvetleni, jaky je principialni rozdil mezi tim, kdyz zdivoceli policajti zapali slusny dum a nebo pastousku. POkud by panu JJ chybely obrazy vypalenych mest, lze doporucit http://www.fas.org, kde najde v dobre kvalite letecke snimky dohorelych mest a vesnic, z nichz zbylo jen neco zdi.

    JJ predklada publiku vizi bajecne jednoducheho sveta, kde proti sobe stoji jen darebaci, a ani uz nejde poznat ktery je vetsi. V teto trivialni singularite jsou samozrejme smesne uvahy, co delat s diktatorem, ktery desetileti vede malou domaci valku. Pro ty, kteri se nechteji obtezovat premyslenim je to prave pozehnani. V hloubavem baleni, s vrchovatou porci nefalsovaneho intelektualskeho nadhledu a dialektickeho videni je to cele vice unapetytlich nez visiting profesor matematiky, kteremu unikl onen pomer 1:pul milionu (z pred tydne), ci reakce tuzemskeho politickeho zverince.

    Marek Sojka

    PS: Pane Culiku, pred casem jste psal o etosu BL. Opravdu do nej patri take nicotnost a prazdnota a naprosta relativizace? To je take soucasti Vami proklamovaneho zprostredkovani myslenkoveho vyvoje zapadoevropske spolecnosti? Nazory pana JJ ,jiste v mene kultivovane forme, zni spise nad politymi stoly v tuzemskych nalevnach patych cenovych skupin chvili pred zaviraci dobou. Velmi zduraznuji, ze naprosto nenapadam to, ze tyto texty publikujete. Moje otazka se tyka toho, jestli je to onen tok modernich myslenek, ktery v zapsklem, provincialnim a ukoptenem Cesku chybi.


    "Náznaky policejního státu na Slovensku": Tisková konference Vladimíra Mečiara

    Tlačové konferencie politických strán a hnutí. Vydáva agentúra Monitor. Editor Mgr. Štefan Šugár. Telefón - fax: 43 33 66 86. E - mail: sugar@ba.profinet.sk. Agentúra Monitor

    Hnutie za demokratické Slovensko, 15. apríla 1999, č. 776

    Prvá tlačová konferencia Vladimíra Mečiara, predsedu HZDS a kandidáta na úrad prezidenta po volbách

    Klúčové slová: Mimoriadny snem HZDS 17. apríla 1999 v Dubnici:

    Snem bude mať uzavretý charakter, preto sa ospravedlňujem, ak si prepieranie prádla chceme urobiť sami. Priame volby prezidenta: Pre HZDS sú tieto volby príležitosťou zistiť, či "politický vývoj, ktorý nastal po vožbách v deväťdesiatom osmom vedie k posunu, k zmene stanovísk občanov, alebo či má tendenciu k istej stabilizácii."

    Mečiarov návrat na politickú scénu: Moj odchod do politického dochodku musel počkať, hoci by som ho osobne rád prijal, politicky musím počkať.

    Predseda HZDS sa svojim rozhodnutím odísť z politického života údajne dostal do rozporu s celým hnutím v súvislosti s kandidatúrou jeho osoby na úrad prezidenta.

    V. Mečiar zmenu svojho rozhodnutia odísť z politiky po vožbách odovodnil tým, že "obdobie, ktoré teraz prežívame, je pre nás neobyčajne krízové, pretože v podstate HZDS stráca akýkolvek politický priestor. V tejto situácii moji kolegovia a priatelia v hnutí považovali za nezodpovednosť, aby som ako predseda odišiel. /.../.

    Vzatie do väzby Ivana Lexu: Ja mám obavy, aby v rámci vyšetrovačky niekto neprišiel o život. Najohrozenejší je Ivan Lexa.

    Letecké útoky na Juhosláviu: Tu nejde o podporu osoby Miloševica, tu ide o obranu princípov, ktorých nedodržiavanie može vo svojich dosledkoch postihnúť aj Slovensko. .

    Ak sa porušuje základný princíp mieru v Európe, že hranice sú platné relatívne, keď istá skupina štátov nedospeje k názoru, že tie hranice štátu neplatia, tak to nie je dobre. To otvára celú sieť konfliktov, ktorými stredná Európa dvakrát prešla. Tretí krát by to bola tragédia všetkých. Ďalej - ak sa vyvyšuje znovu ako predmet diskusie otázka práv menšín na sebaurčenie až do odtrhnutia, uvedomujú si tí, ktorí tohoto džina vypustili, čo sa deje?

    Marián Kardoš, hovorca: Dobrý deň, dámy a páni, vítam vás na dnešnej predstavovacej tlačovej besede, na ktorej sa k vám po určitej dobe, po istej odmlke, prihovorí kandidát na post prezidenta za Hnutie za demokratické Slovensko, pán Vladimír Mečiar. Hneď v úvode chcem ospravedlniť dlhé meškanie, ktoré je zapríčinené prevádzkou v meste. A ešte taká jedna technická poznámka - bude potrebné tlmočiť do angličtiny? Pokiaž nie, ďakujem. Poprosím pána Vladimíra Mečiara o úvodné slovo.

    Vladimír Mečiar: Vážené dámy a páni, ďakujem, že ste prejavili záujem o účasť na tejto tlačovej konferencii. Hnutie za demokratické Slovensko má v sobotu svoj mimoriadny snem, na ktorom prehodnotí výsledky volieb v roku 1998, smerovanie a vývoj v čo najkratšom čase k straníckemu životu. Ďalej bude prehodnocovať nutnosť vypracovania nového volebného programu, riešiť personálne otázky, vrátane zodpovednostných vzťahov, preto boli prijaté kroky k tomu, že snem bude mať uzavretý charakter, preto sa ospravedlňujem, ak si prepieranie prádla chceme urobiť sami. Z hladiska výsledkov tohto snemu predpokladáme, že bude otvorený plný prechod na život jedného z typov európskych politických štruktúr.

    Súčasne sa rozbieha kampaň na priamu volbu prezidenta Slovenskej republiky, ktorá oficiálne začne začiatkom mája, ale neoficiálne beží na celom území Slovenska, vykonávajú ju všetci kandidáti. Z hladiska týchto zámerov je tu prvá príležitosť pre občanov Slovenskej republiky zvoliť prezidenta priamo a vo volbách preukázať, či politický vývoj, ktorý nastal po volbách v deväťdesiatom osmom vedie k posunu, k zmene stanovísk občanov, alebo či má tendenciu k istej stabilizácii. Z tohoto hladiska je pre nás doležité hladať aj to, čo sa nedarí cez volby prezidenta, predstavovať voči terajším oficiálnym názorom názory alternatívne, využiť možnosti, ktoré volby dávajú pre predstavenie programu, aj stanoviská k vnútropolitickej situácii Slovenskej republiky, k vývoju medzinárodných vzťahov.

    Je pre nás doležité aj to, že pre občanov vzniká vo volbách šanca dosiahnuť rozdelenie moci v rámci prezidentských a vládnych funkcií, zapojenie celej tretiny obyvatelov, ktorí dnes sú mimo oficiálnych politických štruktúr, do aktívneho politického života a uplatniť tak naplno princíp kohabitácie, ktorý umožňuje, aby jeden z ústavných činitelov mal iný názor ako druhý, ale pritom v záujme štátu spolupracujú a využívajú všetky zdroje, ktoré tento štát má, pre jeho rozvoj. Slovensko samo osebe sa nachádza v zložitej situácii, jeho ekonomická a sociálna situácia sa bude zhoršovať, preto považujem za nevyhnutné, aby sa hladali priečne všetkými stranami sily, schopné tento vývoj zvrátiť a znovu ho vrátiť na cestu rozvojovej stratégie.

    Pokiaž ide o moje osobné rozhodovanie, ako viete, aj po volbách 1998, aj v decembri '98 som oznámil, že z politického života odchádzam a nechcem viacej v ňom účinkovať v žiadnej podobe, súvisiacej s činnosťou štátnych orgánov. Tento zámer som dosledne realizoval, pripravil podmienky a termín odchodu by mal byť teraz v sobotu. Súbežne s tým prebiehal iný vývoj vo vnútri Hnutia za demokratické Slovensko, kde fakticky som predložil dvadsaťtri návrhov na  kandidátov na prezidenta, z ktorých odstúpili všetci, v záverečnej fáze tri stranícke návrhy na prezidenta - odstúpili všetci a dostal som sa do rozporu s celým hnutím v súvislosti s kandidatúrou mojej osoby. Boli to stanoviská jednotlivých orgánov hnutia, ale aj inštitúcií mimo hnutia. Aj tento bod by bol prekonaný, s výnimkou argumentácie, že toto obdobie, ktoré teraz prežívame, je pre nás neobyčajne krízové, pretože v podstate HZDS stráca akýkolvek politický priestor. Aj keď sa o tom nepíše a nehovorí, jeho členovia a samotná inštitúcia je predmetom rozsiahlej represie, zneužívania orgánov činných v trestnom konaní proti jeho luďom, porušovanie základných elementárnych zásad zákona, dochádza k útokom fyzickým na jeho predstavitelov, k hromadnému vyhadzovaniu z práce, k snahe šíriť strach a dezorientáciu. Napriek tomu z našich radov odišlo menej ludí, ako prišlo. Samotný fakt, že Národná rada zbavila poslancov Hnutia za demokratické Slovensko mandátu a imunity, najprv imunity, u Ivana Lexu riešili veci až väzbou, s porušovaním zákona, vedie k tomu, že pri analýze spoločenského vývoja sme konštatovali, že vo vzťahu k nám Národná rada odmieta plniť funkciu mechanizmu kontroly výkonu moci z hladiska dodržiavania zákonov a demokracie, väčšina slovenskej tlače rezignovala na funkciu kontrolného mechanizmu voči terajšej vládnej koalície, správa sa viacej ako servilne /.../.

    Zahraničná solidarita je taká, že chybičky, ktoré sa v dobe mojej vlády považovali za slony, sú dnes istými politickými motívmi obracané do opačnej podoby, že hrubé prešlapy voči demokracii a zákonnosti sú považované za blchy. V tejto situácii moji kolegovia a priatelia v hnutí považovali za nezodpovednosť, aby som ako predseda odišiel, tým viac, že väčšina sa viaže k minulosti, kedy som bol aj predsedom hnutia aj predsedom vlády. Preto bol uzatvorený kompromis, že sa budem uchádzať o funkciu prezidenta v týchto volbách, budem kandidovať so všetkými negatívmi, ktoré to vždy vo vzťahu ku mne doprevádzalo, že program, ciele, názory, stanoviská budem tlmočiť, ale keď bude občianske rozhodnutie, budem rešpektovať. Myslím, že moja účasť vo volbách prospieva aj opozícii, zasa sa má proti komu zjednotiť a prospieva aj tým, čo hladali tému. Znovu je do koho kopať, útočiť, proste komu čo všetko povytýkať. Ja si myslím, že je to všestranne prospešné a že ten politický život a volbu prezidenta to len spestrí a zaaktuálni.

    Pokiaž ide o naše postoje v súvislosti s vývojom v Slovenskej republike, mnoho vecí je nám lúto, mnoho vecí nevieme v súčasnosti ešte politicky zastaviť, preto vnútorná transformácia, zmena činnosti orgánov Hnutia za demokratické Slovensko je nevyhnutná a aj moje posobenie a kandidatúra na prezidenta teraz sa stalo nevyhnutným.

    TA SR: Pán premiér, ak dovolíte, , aké budú vaše prvé kroky tejto funkcii v prípade vášho zvolenia a bude medzi nimi aj amnestia osob, ktorých amnestia bol zrušená? Vladimír Mečiar: Nová ústava alebo novela ústavy v tomto smere zavádza novú prax. Postavenie prezidenta teraz podla týchto volieb, i keď bude volený všetkými občanmi, je slabšie, ako bolo postavenie bývalé. Vo všetkých krokoch, ktoré bude robiť, je závislý na vláde a jeho akty vyžadujú kontrasignáciu buď člena vlády alebo predsedu vlády, čiže aj v otázkach amnestie musí dojsť k dohode medzi prezidentom a ministrom spravodlivosti. Z hžadiska bývalých amnestií hodnotím zásadu tak, alebo poriadok právny tak, že amnestiu, ktorú som udelil, može byť akokolvek kontroverzná, zrušiť nemožno. Je tu aj zásada, ktorá v trestnom práve platí všeobecne, ak raz zanikne trestnosť skutku na akékolvek obdobie, keby len na jediný deň, už ju v budúcnosti žiadnym právnym úkonom nemožno obnoviť. Veci posudzuje Ústavný súd, ak povie svoje stanovisko, či konanie terajšieho premiéra bolo v súlade s ústavou, preto si myslím, že Národná rada mala a mohla počkať na výrok tohoto Ústavného súdu a nie veci z titulu politického kapitálu a zastrašovania ludí unáhlovať do tej podoby, do ktorej sa teraz dostala. Slovensko sa nielen vďaka tejto amnestii, ale vďaka činnosti polície vobec dostáva do situácie, keď policajti preberajú metódy, respektíve zodpovednosť za riešenie politických otázok v štáte, polícia nadobúda neobyčajný význam, takže to má tendenciu a náznaky na policajný štát. To nejde len proti funkcionárom Hnutia za demokratické Slovensko. Nie je to tak dávno, čo pred súd boli postavené, respektíve pred imunitný výbor Národnej rady sudkyne za to, že rozhodli inak, ako si prokurátor a vyšetrujúci orgán želali! A ešte pritom vec nebola skončená na vyššom súde. Znovu teraz sudca nevzal jedného príslušníka SIS do väzby, a vedúci vyšetrovania sa ide naňho sťažovať, čo si to dovoluje. Kde je princíp nezávislosti sudcov? To sú vyšetrovatelom podriadení už aj sudcovia a ostatné orgány? Návrhy, ktoré prišli do Národnej rady na represiu, sú naprosto nekompetentné, nekompletné a používajú sa veci, ktoré v práve nie sú myslitelné, že sa neskúma to, čo Národná rada robiť má, či nie je to predmet šikanovania, či sú naplnené znaky pre stíhanie. Jednoducho vyšetrovatel povie: nie sú zbavení mlčanlivosti a nebavím sa s vami. A pritom návrh na stíhanie riaditela SIS je preto, že tiež nezbavil mlčanlivosti. Takže to sú také paradoxy slovenského politického života, ktoré sa prejavujú vo všetkom, vrátane otázky, ktorú ste položili.

    MTV 2: Otázkou by bolo, že či ste vedeli dneska večer alebo v noci spať, veď velmi dobre vieme, že v ranných hodinách bolo to hlasovanie, či ste to sledovali alebo ste spali a len ráno ste dozvedeli koniec toho hlasovania?

    Vladimír Mečiar: Výsledok hlasovania som sa dozvedel včera dopoludnia. /Smiech/.

    MTV 2: Takže ako to chápete?

    Vladimír Mečiar: No, samozrejme, že na Slovensku sme tak malí, že vieme, čo sa v jednotlivých stranách robí. Využil som isté kontakty, popýtal som sa, aké boli dohovory v koaličných stranách a aké boli výsledky hlasovania. Oznámili mi, kolko hlasov bude hlasovať za to, aby v prípade Ivana Lexu bol daný súhlas na väzbu, pričom sudca väzbu nežiadal, prokurátor spis nemal, robí sa to len na základe neúplného mandátu vyšetrovatela s odovodnením, aby /Ivan Lexa/ nevystupoval v médiách a nekritizoval, nepoukazoval na chyby orgánov činných v trestnom konaní. Veď to je paradox, to je absurdné zbavenie ludských aj občianskych slobod i poslaneckého mandátu. Signifikantné v tomto smere bolo aj vraj vyjadrenie poslanca Šimku, ktorý hovorí: No, ak aby chodil do Národnej rady a mohol tu byť, tak je vlastne zbytočné ho zatvárať.

    MTV: Čiže nesledovali ste túto debatu?

    Vladimír Mečiar: Nie, nesledoval som túto debatu, bolo to zbytočné, výsledok bol známy. Oznámil som svojim kolegom, že hrajú prehratý boj, že som s nimi a budeme pokračovať ďalej inými prostriedkami.

    STV: Ja mám doplňujúcu otázku: ako sa pozeráte na fakt, že priamy podriadený vášho blízkeho spolupracovníka pána Lexu, ktorý vypovedal a opísal pred vyšetrovatelmi opísal pred vyšetrovatelmi priebeh únosu Michala Kováča mladšieho . A druhá otázka, Hnutie za demokratické Slovensko prezentovalo názor, že prezident s týmito právomocami, ktoré boli schválené, je príliš slabý a preto nemáte záujme o túto funkciu.

    Vladimír Mečiar: Na prvú otázku možno odpovedať velmi jednoducho. Nemám informovanosť o všetkom, čo sa udialo vo vyšetrovacej väzbe pána Jaroslava S., to jest Svěchotu.. Viem, že bol jeden výsluch bez prítomnosti jeho advokáta. Čo sa tam udialo, neviem , čo je v spisoch, neviem. Preto vo vzťahu k tomu, čo Svěchota povedal, zachovávam istú zdržanlivosť, nemám o tom informácie. Ak jeho informácie budú ďalším vyšetrovaním potvrdené, budú ludia braní na zodpovednosť, ale istú rezervovanosť o obsahu tejto informácie mám. Lebo je velmi zaujímavé, že prehovoril práve v podvečer hlasovania Národnej rady Slovenskej republiky a  uvidíme, aké budú kompenzácie.

    Pokial ide o otázku kompetencie prezidenta, tak treba povedať toto: jednak bola posunutá veková hranica na štyridsať rokov, to spćňam. Ďalej zostala zachovaná otázka postavenia politického prezidenta, kde jeho pozícia sa posilňuje, politická pozícia, tým, že je volený občanmi Slovenskej republiky, ale samotný vplyv na výkonnú moc je oslabený práve tými väzbami, ktoré boli vo vzťahu k vláde vytvárané kontrasignáciou. Pokial išlo o zmysel tejto mojej kandidatúry vobec, ja osobne neočakávam z nej žiadne výhody. Podriadil som sa uzneseniu straníckeho orgánu tak, ako uznesenie bolo prijaté s tým, že vlastný výkon funkcie može byť v  dobe, keď neexistuje žiadna komunikácia medzi opozíciou a koalíciou jedným z prvkov, kde na úrovni štátnych orgánov takáto komunikácia sa musí stať nevyhnutnosťou. Viete, že sme navrhovali rozhovory vládnym stranám, odmietli, aj oficiálne návrhy odmietli, takže je tu šanca viesť vnútrospoločenský dialóg nie na báze my a oni, ale na báze my - občania štátu.

    Nový čas: Vážený pán premiér, /?/, krátko po volbách ste zverejnili svoje majetkové priznanie a občanom ste tvrdili, že vlastníte dva byty a jedno auto. Toho času sa to zmenilo! Keď ste boli premiérom, tvrdili ste, že velkú časť platu dávate na charitu. Odkiaž ste zobrali peniaze na miliónovú vilu?

    Vladimír Mečiar: Pokial ide o otázky, ktoré súviseli s vyhlásením, ktoré som urobil v televízii, boli pravdivé. V majetkových pomeroch k zmenám ozaj došlo, namiesto vozidla Corsa, ktorému vyhorela elektrika, máme vozidlo Golf, ktoré je mojím vlastníctvom. Auto, na ktorom sa vozím, je zapožičané od spoločnosti - ak mi prepáčite, neviem, od ktorej, nie je mojím majetkom. Mali sme byt v Bratislave, tento byt v posledných týždňoch, aj jeho príslušenstvo bolo trikrát vykradnuté, utrpeli sme škody majetkové niekolko sto tisíc, polícia nič nezistila.

    Pokial ide o dom, ktorý som kúpil v Trenčianskych Tepliciach, je prijatý a kúpený na splátky, splátky sú splatné do roku 2007. Z hladiska nutnosti preukazovať majetkové príjmy je to povinnosť každého ústavného činitela. Správne ste zistili, že nie som ústavným činitelom, a ak by som zvolený bol, v deň nástupu do funkcie prezidenta, by som každý príjem preukazovať musel. Trošku platí aj opačné poradie, že budem rád, ak mi dokážete, že som nezískal peniaze čestne. To sa dokázať nedá. Ide o rodinný dom, ktorý má desať izieb.

    VTV: Pán premiér, v tlači sa objavili myšlienky, že to, že ste sa rozhodli kandidovať na úrad klamára, z vás urobilo klamára. Ja by som sa chcela spýtať: cítite sa ako klamár? A druhá otázka: koaličné politické strany si myslia, že v prípade, ak obsadíte post prezidenta, na Slovensko sa vrátia nedemokratické sposoby. Ďakujem.

    Vladimír Mečiar: Najprv k tej druhej otázke. Parlament má deväťdesiattri hlasov v opozícii. Plnú kontrolu ústavy aj všetkých výkonných zložiek. Vláda je čisto opozičná a zložená z jedenástich politických strán. Dosiahla výsledok vo volbách, ktorý jej garantuje ako bloku istý sposob prežitia. Odmietam preto niesť ďalej kožu na trh s tým, čo sa na Slovensku zaužívalo, že všetky negatívne javy sa personifikujú. Za obdobie, keď ste mnohí i vy viedli so mnou politický boj, ste pracovali metódou - za všetko je zodpovedný on. Šesť mesiacov som mlčal. Prestali problémy na Slovensku? Nikde som sa neukázal, nič som nehovoril, takže preto takáto personifikácia a vytváranie démonizácie a obrazu toho, čo bude, je zbytočná. V každom prípade si myslím, že posobenie vo funkcii prezidenta je iné ako vo funkcii predsedu vlády. Prezident nie je najvyšší výkonný orgán, je reprezentant štátu a preto to, čo strany rozdelujú, musí prezident spájať.

    A pokial ide o tú prvú otázku, či sa cítim ako klamár v politike, tak rád by som odpovedal takto, že tá pozícia, že používam lož ako . pracovnú metódu od jedného vyhlásenia Milana Kňažku ma doprevádzala ma celé roky. Preto v tomto duchu mnohí aj hovoria, že keď som povedal, že z politického života odídem, a predsa som doň prišiel, zase raz klamem. Politický život má jednu zákonitosť. Niekedy robíte nie to, čo chcete, ale čo to, čo možete a musíte. A rozhodnutie kandidovať, ktoré bolo prijaté politickými orgánmi a s ktorým som súhlasil v podstate v piatok minulý týždeň, preto nemám vytvorený ešte ani volebný tím ani premyslenú organizáciu kampane, na tom sa pracuje až teraz, je jedným z tých rozhodnutí, keď niečo urobiť musíte. Preto aj volebný výsledok prijímam velmi slobodne, demokraticky, tak, ako ludia rozhodnú, tak bude. A uisťujem vás, že nikdy som v živote neklamal tolko, ako tí, čo slubovali dvojnásobné platy a ukázali luďom prázdnu dlaň, ako tí, čo slubovali, že zlikvidujú nezamestnanosť a tá bude rásť na vyše dvadsať percent na Slovensku do konca tohoto roku, ako tí, čo slubovali okamžité prijatie do EÚ a do NATO a v najbližšom období nebude ani jedno ani druhé. Takže zmysel pre realitu, schopnosť politika vnímať a odrážať skutočnosti je jedna otázka a druhá sposob, ako k tomu pristupujeme a hodnotíme, to je otázka druhá. Pokial by sme chceli postupovať starým klišé - za všetko može on, všetko zlé stvoril on - tak je to takmer zbytočné. Komunikácia politika a novinára je vždy vec dvojstranná.

    Markíza: Pán Mečiar, v prípade vašej kandidatúry sú možné dve alternatívy, prvá, že budete neúspešný, druhá, že budete úspešný. V prípade neúspechu znamená to definitívny záver vašej politickej kariéry s prehrou na konci? Druhá alternatíva - v prípade, že budete úspešný á, vylučujete alternatívum, že by ste udelili inidivudálnu milosť Lexovi. Druhá otázka, generálny riaditel sekcie vyšetrovania Ivor včera oficiálne oznámil, že sa pripravovala vražda Mikuláša Dzurindu a Ladislava Pittnera. Bývalý šéf SIS Lexa sa včera vyjadril, že okrem oficiálnych príkazov ste do činnosti tajnej služby nezasahovali. Pripúšťate, že takéto niečo sa mohlo diať bez vášho vedomia?

    Vladimír Mečiar: A vy pripúšťate, že by som o tom mohol vedieť a nezakročil proti tomu? Veď to sú absurdnosti, však život je hodnota, ktorú musí chrániť, preboha, každý. Ak sa robili akékolvek kroky k ujme na zdraví komukolvek, treba ich odsúdiť a ludí brať na zodpovednosť. Teror v politike nemá miesto. Zatiaž obete teroru nesie len Hnutie za demokratické Slovensko. Máme zavraždeného bývalého ministra a poslanca. Máme strelbu na primátora v Detve. Máme fyzické napadnutie viacerých funkcionárov, ktoré skončili bitkou a ublížením na zdraví. Máme poškodzovanie majetku celej organizácie. Máme kopu provokácií, výstražných telefónov, máme krádeže dokumentácie Hnutia za demokratické Slovensko, demoláciu miestností a podobne, to všetko sa na Slovensku deje. Len o tom nikto nechce hovoriť, lebo akosi voči nám sa všetko može. To je tá hranica, kde ja hovorím, že nemáme kde ustupovať a preto aj moj odchod do politického dochodku musel počkať. hoci by som ho osobne rád prijal, politicky musím počkať. Inú šancu momentálne nevidím.

    Ak ide o to, že ako volby dopadnú., pre nás volby majú zmysel nielen vo výsledku, ale predovšetkým v dialógu. Ak tento dialóg dopadne tak, že budeme mocť slobodne, jasne hovoriť o svojich stanoviskách, vysvetlovať chyby, omyly terajšej vlády, terajšej opozície, aj koalície, tak pre nás účel splnia týmto. Nie je to viazané na výsledok volieb. Tak ako v roku '98 volby neskončili politický život na Slovensku, pokračuje ďalej, tak takisto volbami prezidenta politický život nekončí. Je to jedna etapa, doležitá etapa, ktorá dá na niečo odpoveď. Hovoriť, aký bude výsledok vopred, je zatiaž dosť zložité . Keby boli volby v septembri, nepochybujem, že vysoko vyhrám. Teraz to ešte bude zložité.

    Markíza: A pokial ide o amnestiu Ivana Lexu?

    Vladimír Mečiar: Ivan Lexa ešte nebol z ničoho obvinený. Voči Ivanovi Lexovi nebolo vznesené obvinenie, nie je vznesené trestné stíhanie. Nie je vyriešená otázka, ako sa vyriešia bývalé amnestie. Ak by sa mala amnestia dať, tak vždycky bola zvažovaná, čo to prináša spoločnosti a ako to spoločnosti prospeje, aj keď dva prípady boli kontroverzné. Preto v tomto prípade počkajme až na rozhodnutie. Ja si myslím že Lexa bude zbavený obžaloby vo všetkých bodoch obvinenia. Ak by mal byť za niečo odsúdený, musel by to byť strašný nátlak. Zoberme teraz niekolko aspektov. Prvá kauza, to je kauza únosu syna prezidenta Michala Kováča. Niet dokazov. Absolutizuje sa vystúpenie pána Svěchotu, viem, že v deň, v dopoludňajších hodinách tejto kauzy Lexa sedel na Úrade vlády, sedel v rokovacej miestnosti Úradu vlád. Pokial ide o druhú otázku - Klaňanie sa troch králov. Tento triptych viedol k odhaleniu siete obchodu s umeleckými predmetmi zo Slovenska do zahraničia, pričom Slovenská informačná služba odhalila falzifikátorov a kupcov. Ďalej pokračovala polícia, nebola to informácia proti Biskupskému úradu a zbytočne zakrýva, že účasť kresťanských demokratov, z ktorých dneska je minister Pittner, minister spravodlivosti, námestník generálneho prokurátora, v tejto kauze celého obchodu je evidentná osobná ...nepopieratelná, preto v tomto smere si skor myslím, že ide o to, zapchať Lexovi ústa, aby nehovoril o faktoch, o ktorých vie a neboli braní k zodpovednosti vinníci za rozkrádanie. Ten majetok bol v prospech štátu uchránený. Nikdy nesmerovalo konanie ani voči otcovi biskupovi Balážovi, Robiť z toho vzťah štátu a cirkvi je zbytočné, bol to vzťah štátu a ochrany umeleckých diel, aj tých, ktoré dnes sú v majetku cirkvi.

    Pokial išlo o otázky zbavenia mlčanlivosti, chcem povedať, že zákon hovorí, že u šéfa tajnej služby je právo zbaviť mlčanlivosti, ale nie povinnosť. Je tu dispozitívne právo a on može rozhodnúť zo zákona, či zbaví alebo nezbaví. A neskorší názor policajného vyšetrovatela na tom nemože nič zmeniť. To je jeho subjektívne právo. A paradoxy sú v tom, že napríklad za hlasuje poslanec Langoš, ktorý sa z /.../ prípadu vyvliekol tak, že nezbavil nikoho mlčanlivosti, že za hlasujú zástupcovia politických strán, ktorých vyšetrovatelia na rokovaní oznamujú, že nie sú zbavení mlčanlivosti a ešte takú hlúposť, že policajti hlásia, že nie sú zbavení mlčanlivosti riaditelom Slovenskej informačnej služby. To SISka riadi týchto vyšetrovatelov? Takže tu je kopu takých paradoxov, ktoré keď sa chcú vidieť tak vidíte, že tie kauzy sú na vode, sú účelovo vyrobené, sú riešené na zastrašovanie ludí. A ešte vám poviem takú vec, ktorá je čisto osobná. Keď bolo po volbách a vyhodnocovali sme, aký bude ďalší vývoj, tak sme tieto trestné postihy očakávali. Dal som vtedy Lexovi otázku, či chce veci riešiť tak, že by odišiel do zahraničia. Odpovedal mi: Nikdy, som nevinný a tu musím svoju česť obhájiť, aj keď budem sedieť. Stretol som sa s ním nedávno, kde som mu oznamoval, že, bohužial, všetky rozhovory vedú k tomu, že bude do väzby vydaný, je otázka, či si sudca osvojí ten názor. Oznámil mi, že ma prosí iba o jedno, aby som pomohol jeho pätnásťročnému synovi, ktorý je naňho velmi citove viazaný. To som mu slúbil, že to urobím. Pomožem mu v  právnej obhajobe, ale to je všetko. Len právny postup je tam. Som smutný z toho, že raz bude celý prípad prehodnotený a rehabilitovaný, som smutný z toho, že bude viacero ludí, ktorí sú dneska hrdinskí v tom, ako postupujú a bijú do politikov, braní na zodpovednosť, že takto zneužívali zákon. Nie je to dobre. Na Slovensku to nie je prvý raz. Už sedeli gardisti spolu s komunistami vo väzniciach, už sedeli ludia, ktorí chceli robiť dobro vo väzniciach, už sedeli vo väzniciach vela razy ludia za politické názory a stanoviská, ktoré sa potom pomáhali prekvalifikovať na iné. Táto doba tu je. Je to doba deformácií, nie doba práva. Preto aj ona má svoje obmedzené trvanie. A je tu ešte jedna zákonitosť. Vždycky tieto mlyny zomleli tých, čo ich rozbiehali. Tak to bolo v rokoch povojnových, tak to bolo v rokoch päťdesiatych, tak to bolo v neskoršom období.

    Slovenská republika: Chcela by som sa opýtať, v dnešnej tlači sa objavil výrok pána podpredsedu vlády Hamžíka, že výsledok prezidentských volieb na Slovensku ovplyvní prílev zahraničného kapitálu. Ako hodnotíte tento výrok a druhá otázka: v hnutí sa už dávnejšie diskutuje o transformácii na stranu smerom doprava, dolava. Ku ktorej alternatíve sa prikláňate

    Vladimír Mečiar. Chápem toto vystúpenie, ak takto odznelo, lebo som to nečítal, ak takto odznelo, ako výkrik: Pomoc! Je zle! Ale ako politický výkrik. Pretože skutočný príchod zahraničného kapitálu na Slovensko je podmienený efektívnym vybudovaním infraštruktúry a tu vláda zastavila a pokazila, čo mohla. Ďalej je ovplyvnený makroekonomickou stabilitou. Prečo by k nám vstupoval kapitál teraz, keď podpredseda vlády otvorene hovorí, že devalvácia ešte bude pokračovať, že bude 7O-percentná, no tak si počkám na obdobie, keď bude všetko lacnejšie. Načo riskovať teraz tento stav? Ďalej na vstup zahraničného kapitálu do investícií musia byť splnené isté podmienky a naši predstavitelia vlády boli velmi prekvapení, keď na stretnutí s poslancami europarlamentu im povedali, a teda aj podnikatelom, ktorí prišli, že vážení, naše záujmy o investície končia tam, kde končia slovenské dialnice. Musia prehodnotiť viaceré postupy v tomto smere. No viacero iniciatív vo vzťahu k príchodu zahraničného kapitálu, ktoré mali byť, sa zmenou vlády zrušili, rokovania nepokračujú. Kým sa obnovia nové a dojde k dohode o prípadoch, tak je všetko v poriadku, zatial sa chvália len tým, čo sa rozpracovalo za mojej vlády a tými dohodami s velkými kapitálovými skupinami, ktoré sa uzatvárali predtým. Nepochybujem, že vláda bude musieť ku koncu roku velmi kričať a prosiť o zahraničnú pomoc vo forme úveru pre vládu na to, aby udržala chod verejných financií. Ak nie, rozpadne sa nielen rozpočet, ale aj systém financovania fondov. Rozpočet, ktorý bol prijatý vládou v roku 1999, už týždeň po prijatí bol fakticky neplatný.

    Vaša druhá otázka smerovala potom k transformácii hnutia na stranu, kde veci sa priblížili do záverečnej fázy a podla povodného programu sme mysleli, že tak budeme reagovať na jar budúceho roku, sme dnes v situácii, keď rozpad vládnej koalície a tým aj kríza ekonomická a sociálna može viesť k tomu, že bude nutné meniť štruktúry vlády skor. Preto je prijaté rozhodnutie o urýchlení prechodu na stranu - september 1999. Predbežné rokovanie v zahraničí sa upresňuje, aká pozícia tu bude, neviem, či to bude stred s dorazom mierne vlavo alebo mierne vpravo. Ale predpokladám, že do konca septembra celé Hnutie za demokratické Slovensko prejde na stranu. Tento čas je ešte vedený na vnútornú diskusiu tak, aby to neviedlo k rozpadu hnutia, ale aby sme organizovane všetci spoločne na takýto systém výstavby prešli.

    APA /Rakúska tlačová agentúra/: Neviem, ako slovenským kolegom, ale mne ste chýbali tých posledných šesť mesiacov. Ako to bude po pätnástom máji? Ostanete politickému životu zachovaný , alebo v prípade, ak tie volby nevyhráte, čo nie je až také nepravdepodobné, sa z politického života naozaj stiahnete? A druhá otázka: niečo ste spomínali o rokovaní v zahraničí, čo sa týka prechodu HZDS na  stranu, keby ste to mohli konkretizovať? A jednu otázku mám k situácii v Juhoslávii a Kosove. Aj v západnej Európe bola masívna kritika niektorých politických strán na  útoky NATO na Juhosláviu a nikto sa nepostavil na stranu Miloševiça tak, ako niektoré politické subjekty na Slovensku. V prípade, ak budete slovenský prezident, ako to budete v zahraničí vysvetlovať, že ste sa postavili na stranu niekoho, kto po Hitlerovi urobil najväčšiu genocídu v Európe? Vladimír Mečiar: Prvá otázka súvisí s tým, čo bude po volbách. Ja som oznámil, že návrat ku kandidatúre prezidenta je ovplyvnený istým stavom spoločnosti a skutočnosťami, ktoré v tejto spoločnosti zostali. Nesiem zodpovednosť za hnutie, ktorého som predstavitelom i jeho členom. Do doby, kým tento stav sa neodstráni, je moja povinnosť zostať a o nápravu sa usilovať. Ak sú doslova fyzicky potláčaní, psychicky atakovaní, tak je moja povinnosť niesť zodpovednosť a byť s nimi. To nezávisí na výsledku prezidentských volieb.

    Vojna v Juhoslávii je problém, ktorý otvoril vela problémov. Vela problémov globálnych, v medzinárodných vzťahoch. Samozrejme, že systém usporiadania sveta, založený na výsledkoch druhej svetovej vojny, je preč. Ale znamená to negáciu všetkého, čo v tomto vývoji bolo? Prvá otázka je, aká je úloha Organizácie spojených národov a Rady bezpečnosti? Vlastne táto Rada bezpečnosti je ignorovaná. Druhá je otázka, že mier v Európe bol predsa prijatý na rokovaní Organizácii pre bezpečnosť a spoluprácu v Európe, kde boli prijaté princípy udržania mieru v Európe, kde boli štyri spotrebné koše. V jednom koši boli aj otázky ludských a občianskych práv. Dneska nemožme povedať, že v mene ludských a občianskych práv tie ostatné koše neplatia. Tretia otázka je -my sme usilovali a usilujeme o členstvo v NATO, akú bude mať NATO funkciu ďalej, veď doteraz za hranicami svojich štátov vojensky nezasahovali. Ďalej sú otvorené otázky postoja k menšinám v jednotlivých štátoch. Ak sa porušuje základný princíp mieru v Európe, že hranice sú platné relatívne, keď istá skupina štátov nedospeje k názoru, že tie hranice štátu neplatia, tak to nie je dobre. To otvára celú sieť konfliktov, ktorými stredná Európa dvakrát prešla. Tretí krát by to bola tragédia všetkých. Ďalej - ak sa vyvyšuje znovu ako predmet diskusie otázka práv menšín na sebaurčenie až do odtrhnutia, uvedomujú si tí, ktorí tohoto džina vypustili, čo sa deje? Ďalej - ja si možem dovoliť k otázkam vývoja v Juhoslávii mať svoj osobitný postoj, pretože ja som rokoval s juhoslovanskou vládou, slovinskou vládou, srbskou vládou pred začiatkom vojny a viem kým - nie mnou - poprednými predstavitelmi vlád, štátov NATO bol Miloševiç podporovaný v tom, aby začal vojenské akcie v deväťdesiatom, v deväťdesiatom prvom roku. Nie mnou! Tieto rozhovory s ním som mal a o týchto otázkach sme rozprávali. Takisto pred Daytonom. Bola to moja vláda, informácia o tom ešte neprenikli, ani nemienim rozsah všetkých informácií zverejniť, sme vyvíjali mimoriadne aktivity na uzatvorení mieru medzi Chorvátmi a Srbmi na Balkáne. Tie aktivity sa blížili k finále, keď po istých zásahoch neboli vykonané, sme mali obrovské množstvo medzinárodných stretnutí a kontaktov, z ktorých časť sme nepublikovali my. Takisto teraz, keď skončila blokáda, bol som prvý, ktorý išiel do týchto štátov a rokoval aj o Kosove, ako tomu predísť. Tu nejde o podporu osoby Miloševiça, tu ide o obranu princípov, ktorých v dosledku može byť postihnuté aj Slovensko. Ja som za to, aby boli rešpektované všetky práva Albáncov. Všetky ludské, občianske práva. Som proti rozbitiu štátu alebo územia štátu, som proti tomu, aby ozbrojené skupiny, ktorých niekto anonymný vyzbrojil a poslal na územie iného štátu, dostali štatút oficiálnej vojenskej sily a brali sa ako partner pri medzinárodnom rokovaní. Prepáčte, to potom každá väčšia medzinárodná skupina može vyhlásiť, že je armádou, a ak má niekto politický záujem v tom štáte, tak ju za armádu uzná. To predsa nie je možné. A dovolím si povedať, že aj keď pre mňa bombardovanie 90% civilných, nie vojenských cielov na území Juhoslávie, že to posúva celú vojnu do niečoho iného.

    A my sme dneska konfrontovaní aj v otázkach. keď sa hlboko hlásime k hodnotám demokratického sveta Západu, konfrontovaní so skupinami politikov, aj skupinami politiky vo vnútri tohoto západného sveta. Pojdeme ďalej cestou silového riešenia všade? Budeme sa vybíjať na vojne v Juhoslávii v tom, že budeme popisovať perfektnosť technických zásahov? Prestane platiť princíp zvrchovanosti štátu a princíp udržania mieru všetkých?

    Srbi sú dneska v situácii, ako my v šesťdesiatom osmom. Je vedená vojna proti nim, ale je vedená vojna aj proti Albáncom. Ak predstavitel Srbov a Albáncov útok odmieta a útok aj napriek tomu pokračuje, ako je to s tým vlastne? Neboli náhodou návrhom dohody v Rambouillet vytvorené také podmienky, aby ich nemohla srbská vláda prijať a bol dovod na zámienku? Kolkí poznáme obsah týchto dohod? Poznáme fragmety a útržky z toho, prečo k tomuto došlo. Preto, prosím, nespájajte a nepersonifikujte, že keď máme iný postoj na udalosti, tak sme za Miloševiça. My sme za princípy, na ktorých mier v Európe bol vybudovaný a tento mier len vďaka týmto prípadom sa može udržať. Ak by sa neudržal konflikt ako lokálny, nie sme na začiatku rozbehu tretej svetovej vojny? Kto potrebuje ďalších mŽtvych? My nie! A nechceme ich! Preto vo vzťahu k tomuto tieto otázky máme a východisko vidíme v tom, aby sa okamžite zastavili vojenské akcie zo všetkých strán, aby sa znovu rokovalo a uzatvorila sa dohoda. Pokial ide o propagandistickú argumentáciu z jednej alebo z druhej strany, beriem ju vždycky s rezervou, pretože istá vojnová propaganda a spravodajstvo sú vždy, vždy poplatné tomu, koho účelom majú svedčiť.

    Takže toto je, prosím, moj postoj. A keď chcete vysvetliť Miloševiça ako krvilačného človeka, ja som s ním rokoval v období najprudších bojov, práve s ním , aby sa tieto boje vyriešili.. Bol som v Srbsku. Nebolo to nikdy publikované a bolo to dosť utajené. A pritom som mu v jednej vete povedal, že ak si bude chcieť odpočinúť po rokovaní, ktoré malo prebehnúť u nás, že mu ponúkam polovačku. Miloševiç sa chytil za hlavu a hovorí mi: "Dosť bolo krvi! Žiadne zabíjanie! Nechcem vidieť žiadnu krv, ani ludskú, ani zvieraciu! Nie, nie, nechcem, nechcem!" Je to epizóda, ktorá vám može niečo povedať o psychike toho človeka, može niečo nepovedať, ale pri tých rokovaniach, ktoré sme mali, tak táto situácia alebo takýto moment sa vyskytol.

    Máme záujem, aby v strednej Európe bol mier, máme záujem, aby bola zachovaná naša bezpečnosť. Nechceme znovu deliť Európu na bloky, zvyšovať napätie. Politika delových člnov bola vystriedaná politikou leteckých bombardérov. Nie je to rozumná politika. Politika sily nie je silná politika. Je to skor politika slabosti.

    Sme: Pán predseda, prvá otázka by znela, pani Magda Vášáryová predložila lekársku správu viacerých odborníkov, ktorá okrem iného deklaruje aj psychickú zdatnosť. Boli ste ochotní takúto správu pred začatím oficiálnej kampane predložiť aj vy? A druhá otázka: zahraničie sa velmi živo zaujíma o váš ďalší oficiálny návrat do politiky a nedá sa povedať, že by ho brala s nejakými pozitívami? Neobávate sa, že vaša osoba by mohla nakoniec opäť istým sposobom poškodzovať meno Slovenska v zahraničí, ktoré sa snaží vstúpiť . do NATO a Európskej únie a tak isto získanie zahraničných investorov?

    Vladimír Mečiar: Neviem, či je to pre vás dobrá správa alebo zlá správa, ale bol som na komplexnom lekárskom vyšetrení a výsledky sú lepšie, ako zodpovedali mojmu veku. Opotrebovanosť organizmu je podstatne nižšia, takže ak sa nič nestane, mám šancu ešte dosť dlho to vydržať.

    Pokial ide o otázku, ktorá súvisí s tým, že čo na to zahraničie. Prepáčte, prezidenta Slovenskej republiky si volia občania Slovenskej republiky pre seba. Ja vidím, ako zahraničie podporuje jednotlivých kandidátov propagandisticky, organizačne, predpokladám, že aj finančne a je to otázka výberu zvrchovaných občanov. My nevolíme prezidenta iného štátu, my volíme prezidenta Slovenska! Máme konkrétny príklad u našich susedov, kde zvolili Kurta Waldheima za prezidenta aj napriek tomu, že Spojené štáty a ostatní oznámili, že ho budú všade ignorovať. Ignorovali ho a prezidentom bol! Rakúšania si vybrali prezidenta pre seba. Takže zbavme sa tohoto princípu malosti: Bože, čo zahraničie?!

    A teraz, pokial ide o zahraničie, tak vytvárame dojem, ako by išlo o jednotný názorový blok. Prosím vás, je istá rovina informácií v médiách, nie vo všetkých, ktorá bola voči mne štyri roky negatívna, väčšina tých ludí so mnou nerozprávala, respektíve hodnotila veci z istého uhla pohladu. V politike som takéto problémy nemal. Na všetkých stretnutiach - oficiálnych, neoficiálnych, priatelských prebiehali veci v poriadku, viacerí politici Západnej Európy sú moji osobní priatelia, s ktorými udržujem aj dneska kontakty, aj je to po tejto stránke v poriadku. Takže vytvárať takéto mystifikácie, že keď to bude Vášáryová, tak je to pre Slovensko výhodné - tiež prešla istým osobným politickým vývojom - keď to bude Mečiar, tak je to pre Slovensko nevýhodné. Prosím, je to váš názor, moj názor to nie je. Moj názor, je naučme sa stáť rovno a vyberať si predstavitelov pre seba. Koho zvolia, toho budeme všetci rešpektovať. Takže to je moj názor na vec.

    Rádio Twist: Pán Mečiar, ja sa vrátim ešte k tej otázke, ktorú položili viacerí kolegovia, pretože ste na ňu jednoducho neodpovedali. Podla oficiálnych informácií námestníka bývalého riaditela Slovenskej informačnej služby sa priznal k účasti tohto orgánu a samého seba na únose občana do zahraničia. To je trestný čin. Nechajte ma dohovoriť. To je trestný čin. Vy ste túto skupinu, organizovanú skupinu vedome amnestovali, teda amnestovali ste vlastne zločincov. Možete nám teraz povedať, prečo ste tak urobili? A druhá otázka: budú viesť váš volebný štáb pani Blažena Martinková, vaša bývalá poradkyňa pre všetky oblasti a pán Alexander Rezeš? Ďakujem.

    Vladimír Mečiar: Najprv na tú druhú otázku. Pani Blaženu Martinkovú som nevidel od volieb 1998, nemáme spolu žiaden kontakt, nerozprávame sa, nestretávame. Pán Rezeš nevedie volebný štáb Hnutia za demokratické Slovensko, je členom Hnutia za demokratické Slovensko, nezúčastňuje sa aktívne politickej činnosti v žiadnom z orgánov HZDS. Je radový člen. Volebný štáb si ešte zbieram, kto bude v ňom, pravdu povediac ešte neviem. Zatial viem o osmich - desiatich osobách. Meškáme v príprave organizačnej, obsahovej aj v ekonomickej. Predpokladám, že istým sposobom tento handicap vyrovnáme.

    Druhá je otázka, kde hovoríte, že na základe pána Svěchotu je zločin dokázaný. Zásada, ktorá platí v práve pre všetkých, okrem HZDS je, že zločin je preukázaný až vtedy, keď zločin uzná súd. Na súde nič takéto nebolo. Dovtedy prebieha dokazovanie, ktoré može mať zaujímavé zvraty na obidve strany. Pokial ja poznám interpretáciu výpovede pána Svěchotu, je trošku iná ako je oficiálna verzia. Takže počkajme si na to a nemienim sa zaoberať touto kauzou práve preto, že nemám poznatky, ktoré má vyšetrovatel. Všetko je v súdnom konaní, koho chceli, majú vo väzbe, všetky prostriedky, ktoré s väzbou súvisia, existujú. Ja mám obavy, aby v rámci vyšetrovačky niekto neprišiel o život. Najohrozenejší je Ivan Lexa.

    Pokial ide o otázku, že som dal na túto kauzu amnestiu, ja som aj vysvetlil, prečo. Bolo to v období pred volbami, kauza prestala mať rozmer trestno-právny, tým viac, že tá prvá časť, ktorá súvisela s ekonomickým pozadím bola amnestovaná ako celok voči všetkým, v hodnote úniku dvestoosemdesiat miliónov slovenských korún peňazí. Istým sposobom sa znížila úroveň aj medzinárodného zatykača. Trestné spisy v priebehu vyšetrovania na Slovensku boli stratené.. Dokumentácia bola stratená. Pokial išlo o to, že som pred volbami takéto vyhlásenie urobil, tak bolo to urobené preto, bolo preukázané v trestnom konaní, že existujú videonahrávky dvoch ludí, ktorí hovoria, že som ich zavraždil ja. Obaja tesne pred volbami dostali strach, tieto nahrávky dali k dispozícii. Nahrávky boli urobené v Prahe. Prepáčte, ale nemal som záujem a nemám záujem, aby na pozadí tejto kauzy boli riešené akékolvek ďalšie straty na ludských životoch. Preto som prípad uzatvoril, dokončil vlastne amnestiu začatú Michalom Kováčom s tým, že aby sa vo veci nepokračovalo a zanikla trestnosť tohoto skutku. Je to právo subjektívne, toto právo subjektívne som využil tak, ako ho používal predo mnou každý. Z hladiska prípadu počkajme, bude to velmi zaujímavé. Rozprával som už s niekolkými policajtmi, ktorí na kauze pracujú a poznajú dokumentáciu, niet dokazov dneska. Ale znovu hovorím, nepoznám dokladne, výpoveď pána Svěchotu.

    Práca: Pán Mečiar, pred chvílou ste nám prezentovali váš dobrý zdravotný stav. Doložíte to aj písomne? Druhá: kedy ste boli u Miloševiça v Srbsku?

    Vladimír Mečiar: V období posobenia predsedu vlády, bol som tam na služobnej ceste v snahe pripraviť dohody medzi Chorvátmi a Srbmi. Bola to séria rokovaní, pričom si dovolím tvrdiť, že dohoda medzi Srbmi a Chorvátmi pred Daytonom bola možná. Pokial ide o doloženie .mojho zdravotného stavu, tak všetky podmienky, ktoré Ústava predpisuje pre kandidatúru na prezidenta, spćňam. Ak máte pochybnosti o mojom zdravotnom stave a máte zdravotnú kvalifikáciu, obráťte sa, prosím, na nemocnicu, v ktorej vyšetrenia prebehli, dajte mi k dispozícii takéto poznatky. Takže som rád, že mi žičíte dlhý život a máte záujem, aby to bolo v poriadku. Uisťujem Vás, že to je v poriadku.


    Čulík uráží slušné lidi

    Petr Jánský

    Se znepokojením čtu články, ve kterých Jan Čulík osobně nebo prostřednictvím příspěvků dopisovatelů vytváří nepravdivý obraz o lidech, kterých si vážím.

    2.3. zveřejnily BL článek Jana Martínka Nestydím se a nepohrdám. Martínek se v něm několikrát dotkl povrchně a neinformovaně Jana Kudláčka. Pan Čulík vzal informace za bernou minci a přidal poznámku: "Vydavatel Annonce Jan Kudláček reaguje ve svém odmítání českého národa docela stalinisticky." Abych uvedl věci na pravou míru, reagoval jsem článkem Kdo je Jan Kudláček. Dodnes nevyšel a já podezírám J. Čulíka z cenzurního zásahu.

    Druhou obětí byl Jan Rejžek. Nejprve 17.3. Čulík napsal: Proč si nezaloží Jan Rejžek časopis Árijský boj? To byla dosti sprostá rána pod pás, ke které přidal 19.3. Milan Šmíd článek Jan Rejžek: patologická potřeba vyniknout. Jak a co píše Rejžek se mohou čtenáři snadno dočíst z odkazů v BL a NP. Každý článek je dokladem toho, že Rejžek neztratil historickou paměť a že nazývá osoby a věci pravými jmény. Naučil se tomu jako hudební kritik a této profesní poctivosti je věrný dodnes.

    Třetí výstřel byl 15.4. po Jiřím Leschtinovi. Jan Čulík velmi osobně a nevybíravě - bez jakýchkoliv důkazů - napadl předního komentátora MF Dnes. Navíc ještě povýšenecky uvedl, že komentáře JL většinou nečte. Čtou je jiní a buď souhlasí nebo nesouhlasí, ale neurážejí.

    Pane Čulíku, ztratil jste soudnost. Trochu kritiky směrek dovnitř a více úcty směrem ven by neškodilo!

    Petr Jánský

    Kdo je Jan Kudláček

    Petr Jánský

    V článku Nestydím se a nepohrdám (BL 2.3.) se Jan Martínek několikrát dotkl Jana Kudláčka. Pan Čulík pak ve svém poznámce napsal: "Vydavatel Annonce Jan Kudláček reaguje ve svém odmítání českého národa docela stalinisticky."

    To je silná káva. Jednak JČ vzal za bernou minci informace Jana Martinka, které jsou (mírně řečeno) nepřesné, a jednak použil výraz "stalinisticky", což charakterizuje zastánce nejtvrdšího komunismu.

    Domnívám se, že pan Kudláček udělal pro národ více, než řadový občan, ba více než mnohý polistopadový politik. Nezaslouží si proto tak povrchní přístup a tak unáhlený soud.

    JK emigroval v roce 1981 do SRN. Od roku 83 začíná v Bonnu vydávat Annonci. V roce 89 na vánoce se vrací do ČR. V březnu 90 vychází první číslo české Annonce. V průběhu let se Annonce stává největšími inzertními novinami v ČR. Dnes má vydavatelství 10 poboček v celé republice.

    Již od roku 90 zveřejňuje JK kromě inzerce i krátké články týkající politické a hospodářské situace. Aktivně se zapojuje do předvolební kampaně a prvních demokratických voleb ve prospěch OF.

    Od října 91 začíná JK vydávat Český deník, pravicově zaměřený list, kde dostali příležitost mladí, minulostí nezatížení novináři. Český deník kritikou a komentáři sleduje negativní jevy překotného vývoje společnosti - přetrvávání komunistických praktik, převlékání kabátů jejich představitelů. Později upozorňuje na chyby pravice, zejména ODS, které se po několika letech ukázaly opravdu chybami podstatnými.

    Zvláštní kapitolu tvoří podíl JK na vzniku DEU. V březnu 94 tuto stranu spoluzakládá, aniž by stal jejím členem. Podporuje ji přímo finančními výpomocemi i nepřímo články v Českém deníku. Od dubna 94 vydává měsíčníku DEU.

    Pro velké finanční ztráty se od 1.1.95 mění Český deník na týdeník. Od počátku roku 96 se JK soustřeďuje na předvolební kampaň. Opět podporuje DEU finančními půjčkami. Po neúspěchu DEU ve volbách v září 96 přestává Český týdeník vydávat a věnuje se pouze vydávání Annonce.

    Po předčasných volbách 98 a po uzavření tzv. opoziční smlouvy, se v Annonci znovu objevují krátké kritické články, které píše JK nebo jeho spolupracovníci. Spíše z důvodů ochrany své osoby a svého podnikání přijímá JK německé občanství. Znovuemigrovat tedy nebude.

    Petr Jánský


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|