Aktualizace sobota 12.6., 9.00, 14.00 a 22 hodin, neděle 13.6. ve 14 hodin:

NATO vstoupilo ve velkém počtu do Kosova, ale předběhli je Rusové

V sobotu v 16 hodin středoevropského času dospěla první britská, americká a německá vojska do hlavního města Kosova Prištiny. Velitel mírových sborů K-For, britský generálplukovník Sir Michael Jackson, dorazil do Prištiny v 18.30 středevropského času. Jugoslávská armáda se z hlavního města Kosova odsunuje. Dále existuje napětí ohledně přítomnosti ruských vojáků na prištinském letišti. Letiště se má totiž stát hlavním stanem pro britský kontingent mírových sborů. V sobotu večer vyjednával generál Jackson s ruskými veliteli ohledně kontroly nad letištěm. Americký ministr obrany William Cohen uvedl, že přítomnost Rusů "není problém". "Doufáme, že se budou účastnit v Kosovu, ale musí to být za podmínek, které budou respektovat velení NATO," řekl Cohen. Vzhledem k tomu, že mají Rusové na svých obrněných vozidlech písmena K-For, podle některých korespondentů by to naznačovalo, že přijímají velení velitelů jednotek K-For. O ruské roli v mírových sborech také bude v neděli znovu vyjednávat v Moskvě americký vyjednavač Strobe Talbott.

Vojska NATO dokončila v sobotu dopoledne první fázi operace s cílem získat kontrolu v srbské provincii Kosovo. V sobotu za úsvitu zahájilo velké množství jednotek NATO po zemi a vzduchem vstup do Kosova - ale ještě před nimi se dostaly ruské jednotky do kosovského hlavního města Prištiny. Ruský ministr zahraničních věcí Igor Ivanov hned vydal rozkaz k jejich odvolání a konstatoval, že nedostaly od ruské vlády rozkaz k obsazení Prištiny.

V 5.05 středoevropského času přiletěly britské paradesantní jednotky a britské oddíly Ghurků do Kosova vrtulníky Chinook. Za nimi vstoupili pozemním hraničním přechodem Blace, kudy předtím uprchly tisíce uprchlíků před Miloševičovým etnickým očišťováním, tisíce vojáků v konvojích. Invaze je jednou z největších vojenských operací v Evropě od ukončení druhé světové války. Účelem je umožnit uprchlíkům návrat domů. Ti však byli varováni, aby do provincie nevstupovali, dokud nebude zajištěno jejich bezpečí.

I když byla mezinárodní operace provedena pod pravomocemi OSN, většina vojáků je ze zemí NATO, které vedly proti Jugoslávii letecké údery. S britskými jednotkami vstupují do Kosova také francouzské a německé jednotky. Celkem jich bude v Kosovu 50 000.

Avšak o několik hodin předím byli v Prištině Srby jako hrdinové přivítáni ruští vojáci, kteří se tam neočekávaně objevili a zaparkovali na silnici k letišti.

Kolona asi 500 ruských vojáků s označením K-For se dala v pátek do pohybu z Bosny do Srbska. Odud posléze dojeli Rusové do Prištiny. Britské paradesantní jednotky byly uvedeny do stavu pohotovosti a měly letět do Prištiny, aby zabránily Rusům v případné snaze převzít letiště. Washington ale pohotovost zrušil, poté, co obdržel ujištění z Moskvy, že ruská vojska do Kosova nevstoupí jako první.

Ruský ministr zahraničních věcí Igor Ivanov jim okamžitě nařídil, aby se zase stáhli. Charakterizoval jejich příchod jako "nešťastný" a uvedl, že ruská vojska nedostala od vlády rozkaz, aby vstoupila do Kosova. Mluvčí Bílého domu Joe Lockart uvedl, že americká vláda přijala ruské vysvětlení. Avšak posléze vyšlo v Moskvě najevo, že ruská vojska jednala na rozkaz ruského ministerstva obrany . Odmítla se stáhnout. Jejich příchod do Prištiny je výrazem nespokojenosti ruské generality s mírovou dohodou ohledně Kosova. Většina Rusů zaparkovala na silnici k letišti v Prištině. Jeden ruský voják uvedl, že ruské jednotky přijely, aby připravily letiště na přílet ruských letadel, a pak zase odjedou. Očekává, že budou na místě po dobu čtrnácti dnů.

Role Ruska v jednotkách K-For nebyla dosud přesně určena. Americký náměstek ministryně zahraničních věcí Strobe Talbott odejel z Moskvy po neúspěšných rozhovorech, poté, co přišly zprávy, že v pátek dopoledne dojel ruský konvoj do Srbska. Okamžitě otočil své letadlo a vrátil se do Moskvy na jednání s Rusy, které pokračovalo celou noc, až do šesti hodin v sobotu do rána ruského času. Talbott odmítl jakékoliv změny v mírovém plánu pro Kosovo, který podpořilo OSN.

Co je nového v České republice

Vazeny pane Culiku,

kdysi jste psal o nepripustné reklame. Ceske vysilani BBC nyni jiz nekolikrat uvedlo neco ve stylu: Ivan Kytka bude o teto problematice mluvit za dva tydny. Ale jiz tento tyden si muzete o problemu precist v jeho clanku, ktery vyjde v tydeniku Respekt. Je to skryta reklama nebo ne? Treba jim Respekt neco plati za to, ze ho inzeruji, anebo publikuje jejich vysilaci cas, nevim. Bylo by dobre, kdyby se alespon BBC drzela pravidel.

V Producers' Guidelines BBC se praví:

A product or service must never be included in sound or vision in return for cash, services or any consideration in kind. This is product placement and is expressly forbidden in BBC programmes. References to trade or brand names of goods or services should be kept to a minimum and made only if they are editorially justifiable. There must be no element of plugging. The BBC broadcasts much information derived from other organisations. Proper acknowledgment should be given to the source of the information, whilst avoiding advertising or "plugging".

Výrobek nebo služba se nikdy nesmí vyskytovat v obraze ani ve zvuku oplátkou za peníze, služby či cokoliv jiného. To je tzv. product placement a v pořadech BBC je výslovně zakázán. Zmínky o obchodních názvech či značkách zboží či služeb musejí být jen minimální a mohou se vyskytovat ve vysílání pouze, pokud je to redakčně ospravedlnitelné. Tyto zmínky nesmějí obsahovat žádný prvek reklamy. Pořady BBC přejímají mnoho informací od jiných organizací. Zdroj informací musí být řádně uveden, ale je nepřípustné ho inzerovat a dělat mu reklamu.

Třeba české vysílání BBC vysvětlí, jaký postoj zaujímá vůči těmto předpisům.

Vazeny pane Culiku,

pan J. Teply poklada zvetsujici se mnozstvi alergickych a autoimunitnich chorob za dukaz "fyzicke degenerace zapadniho sveta".

Nejde ani tak o "fyzickou degeneraci", jako o prudkou zmenu zivotniho prostredi, ktere se organismus nestihl prizpusobit.

Alergicke choroby se sporadicky vyskytovaly uz ve starych dobach. Astma bylo popsano poprve starymi Cinany r. 2698 pr. n. l.. Uvadi se, ze egyptsky faraon Menes zemrel 2641 pr. n. l. na nasledek vosiho stipnuti, tj. anafylakticky sok (i kdyz hieroglyfy pry pripousteji ruzny vyklad). Rek Hippokrates pise r. 375 pr. n. l. o  astmatu, ekzemech i alergii na kozi mleko a syr. Tak by bylo mozne pokracovat. Avsak jeste v r. 1840 trpelo v prumyslovych zemich alergiemi mene nez 1% obyvatelstva. Dnes se v rozvinutych zemich mluvi o 20 - 50 % populace. Protoze k narustu poctu nemocnych doslo v poslednich 150 letech, nemuze byt pricinou zmena v lidskych genech. Tak rychle se geny proste nestihnou zmenit. O dedicnou degeneraci tedy nemuze jit. Protoze je znamo, ze vznik alergie je ovlivnovan ruznymi geny (na chromosomech 4, 6, 7, 11, 13, 16 a mozna i dalsich), muselo dojit k tomu, ze se puvodne uzitecne anebo neskodne imunitni reakce v novem prostredi zmenily ve skodlive.

Ze zapornych vlivu zivotniho prostredi jsou uvadeny tyto faktory: teplejsi a mene vetrane byty, pouziti ockovani a antibiotik (setkani organismu s nekterymi bakterialnimi infekcemi v ranem veku muze snizit pravdepodobnost vzniku alergii), infekce nekterymi viry, jina skladba potravy, mene casu proziteho venku. Zadny z techto vlivu (ani jejich souhrn) ale nemuze vysvetlit vsechny pozorovane pripady onemocneni. Casem budou jiste popsany i dalsi dulezite priciny, takze bude mozne alergiim lepe predchazet.

PS Muzu napsat jeste delsi vysvetleni, ale je snad jasne, ze o vrozenou degeneraci nejde. Jen si clovek zmenil prostredi, a netusil, co to udela s jeho organismem. U autoimunity to bude podobne.

PPS Treba mel pan Teply na mysli ziskanou degeneraci. Ale to je take tezke postulovat. U nekterych lidi alergicke projevy mizi, pokud se dostanou do vhodneho prostredi.

Jmenuji se ... a studuji anglictinu na ... college v .... Nahodou jsem na Internetu zahlidla vase jmeno a zacetla jsem se do zprav. Je bezvadne, ze neco takoveho existuje, jsou tu sice takove veci, jako Mlada fronta dnes v anglictine, ale neni to kompletni, spis jen povrchni zpravy. Vec, ktera me momentalne extremne zajima je, jak dlouho to bude trvat, nez se Ceska republika dostane do EU? Bude to znamenat, ze student napriklad v Britanii si na zivobyti bude moct privydelavat? V soucasne dobe je nemyslitelne, aby si ceska holka nasla jinou praci nez au-pair, jinak totiz riskuje being illegal, coz se prave ted deje mne. Neda se s tim neco delat? Myslim vseobecne, prece do NATO uz jsme vstoupili, ne?Co nam stoji v ceste, abychom se stali cleny EU? Ja si uvedomuji, ze tohle je jen jedna stranka veci, ale verte mi, neni lehke se protloukat s par librama v kapse, dluzit za najemny, nenajit praci a porad je tu neustala pritomnost strachu, ze se do toho vlozi imigracni. Ja uz mam nastesti je dva tydny,po poslednich zkouskach se vracim domu, ale nejsem prvni ani posledni a znam pripady, kdy to skoncilo na drogach a prostituci. A zacalo to studiem anglictiny...

Jen takový nápad: co by se stalo, kdyby česká vláda začala i prostřednictvím sdělovacích prostředků vyvíjet na Evropskou unii nátlak, že když se tedy má tolik přizpůsobovat EU, nemohla by EU podat asociačním zemím pomocnou ruku tím, že by mladým lidem z těchto zemí umožnila v nich studovat? Vždyť jsou tyto zákazy do nebe volající! - Jsem si docela jist, že kdyby se využili schopní odborníci na publicitu, i britské sdělovací prostředky by tuto záležitost podpořily. Jde-li o začleňování střední Evropy do EU, tak ať se to dělá seriózně. Co víc může těmto zemím pomoci než mít na Západě vyškolené mladé lidi! - Martin Madera k tomu z Cambridge poznamenává, že zahraniční studenti v Británii smějí částečně pracovat, potíž je ale získat to stipendium anebo těch cca 15000 liber ročně (asi 900 000 Kč), které vás dohromady stojí vysokoškolské studium v Británii.

Jene,

chtel bych vas upozornit na aktivity ceskych lesbicek na internetu pokud vas to bude zajimat, podivejte se na adresy

http://www.lama-web.cz/llk/

http://members.tripod.com/elza2829/

Podle mne muze byt internet idealni misto pro navazovani vzajemnych kontaktu mezi lesbickami -- v CR maji jen malo prilezitosti ke vzajemnemu poznavani a vetsina z nich celkem pochopitelne i malo odvahy ke coming-outu. Najdete zpusob, jak tomu pomoci v Britskych listech?

Přehled článků o krizi v Kosovu, zveřejněných v BL v minulých dnech:

• Rozhovory o Kosovu jsou v krizi

• Překážky při realizaci mírového plánu (BBC)

• Kosovo bude demokratickou součástí demokratické Jugoslávie (britský ministr obrany)

• Srbové se vykrucují a nechtějí realizovat mírový plán NATO

• Bělehrad: Miloševič mlčí (Robert Fisk, Independent on Sunday

• Bělehrad: Válka končí, strach však trvá (John Simpson, BBC)

• Vojenská strategie: Pane Blaire, už nikdy takto neriskujte (Sunday Telegraph)

• Válka o Kosovo se vedla kvůli Osvětimi. Stejně ale to chápe jen půl světa (Observer)

• Kosovo: Jak došlo minulý týden k dohodě v Stalinově dače (Guardian)

• Mocné bombardování (Jonathan Eyal)

• Jugoslávie kapitulovala - Srbsko přijalo mírový plán

• Kosovo - buďme přesní (Ivan Hoffman, Radiožurnál)

• Kosovo - proč se vedla tato válka (Jan Němec)

• Ještě předtím: Jugoslávie - světový soud promarnil šanci (Guardian)

• Národnost - odraz specifického místa zemského povrchu? (Kostas Zgafas)

• Křižovatky kosovských pohledů (František Roček)

• Obava z islámu? (František Roček)

• Co si myslí o Kosovu na Středním Východě (Miloš Kaláb)

• Nová odhodlanost v Bělehradě (Robert Fisk)

• Británie: Protesty proti bombardování (Guardian)

• Propagandistická válka NATO (Living Marxism)

• Hrůza vybombardovaného srbského sanatoria (Robert Fisk)

• Srbští vojáci "vraždí celé rodiny" (Independent)

• Co si Češi myslí o válce v Jugoslávii (Jan Čulík pro deník Gazeta wyborcza)

• Vyjednávání s Miloševičem (Guardian)

Další články k tematice nynější války v Evropě o Kosovo najdete v přehledu nejdůležitějších textů z posledních dní, viz Obsah zde napravo.

Výběr textů z posledních dní:

Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Po té, co srbská armáda začala opouštět Kosovo, byly zastaveny nálety a vzápětí Rada bezpečnosti OSN přijala mírový plán. Do Kosova se snad vrací normální život. To co jsme slíbili lidem, kteří byli vyháněni jako dobytek splníme. Těm, kteří přežili, umožníme návrat. Samozřejmě bychom už dnes z jejich tváří rádi četli radost, ale víme, že prožili peklo, ztratili nejbližší a někteří už se neusmějí do smrti. A tak se v televizi díváme na to, jak se radují Srbové. Nelze se jim divit. Po osmdesáti dnech nepohodlí, občas bez elektřiny a tím pádem bez teplé vody a teplé stravy se opět budou těšit samozřejmostem civilizace. Z kavárny je nebudou vyhánět sirény a v nepohodlných sklepech je nebudou bolet záda. Za konec svého nepohodlí pak mohou poděkovat svému vůdci, který zřejmě usoudil, že další oběti od nich žádat nemůže.

Přivolávat na sebe další nálety by stejně nemělo smysl. V Kosovu už není co vyrabovat. Není koho ponížit, okrást či znásilnit. Je to sice stále země srbským srdcím historicky blízká, nicméně po té, co ji vypálili, působí neútulně. To koneckonců Srby nemusí trápit, protože nové Kosovo nebudou ani budovat, ani v něm žít. Jejich vojáci si na památku odvážejí nějakou tu kořist a vzpomínky na neopakovatelná dobrodružství. Těm kosovským Srbům, kteří s puškou v ruce vyháněli své sousedy albánského původu se pak nelze divit, že si také balí kufry. Celý příběh genocidy, která na konci tisíciletí šokovala svět, ovšem nekončí. Zbývá ještě zjednat spravedlnost. Najít a potrestat vrahy, aby doopravdy nebylo žádné příště. Zbývá sepsat autentická svědectví a odkrýt masové hroby. Zbývá cítit žal s dítětem, které ztratilo mámu a s ženou, která ztratila muže. Oslavy kapitulace za nás obstarají v Bělehradě, naše vítězství nemůže být jiné, než smutné.

Poznámka JČ: NATO a skupina G8 doufá, že v Kosovu budou žít i Srbové v rámci mnohonárodnostní společnosti. Měli bychom vzpomenout také civilistů, kteří zahynuli v důsledku nepřesných zásahů některých bomb NATO v Jugoslávii.

Jiří Jírovec

Podle mého názoru je právě uzavíraná dohoda G (7+1) důkazem, že to byla stupidita a arogance představitelů NATO, která vedla k nesmyslnému ničení Kosova a zbytku Srbska a k exodu obyvatel Kosova.

Přesněji řečeno, důkaz je v porovnání této dohody s návrhem z Rambouillet.

Diktát z Rambouillet v podstatě znamenal okupaci Srbska státy NATO (měli mít přístup k vojenským instalacím, pohybovat se volně po celém území, nepodléhat celním a finančním předpisům atd). Pokud Lord Owen, vyjednávač příměří v Bosně, označil Rambouillet za diplomatickou pohromu, věděl jistě o čem mluví.

Připomeňme si znova, že všichni papalášové NATO svorně tvrdili, že rozjeli bombardování proto, aby Miloševič dohodu z Rambouillet podepsal. A tvrdili, že z ní nesleví ani chlup.

Ve světle dohody G 8 to byla lež jako barák. Z obavy před pozemní válkou a rozvrtáním vztahů s Čínou a Ruskem, nakonec NATO ustoupilo k dohodě, kterou by patrně Srbové bez váhání podepsali v Rambouillet už jen proto, že etničtí Albánci (a KLA) nemají do smlouvy G 8 co mluvit.

V této nové dohodě se totiž NATO zavazuje k tomu, že Kosovo bude součástí Jugoslávie - myšlenka nadřazenosti svobodné vůle člověka (státním) zájmům jiných byla pěkně zametena pod koberec. Udržení Kosova v Jugoslávii budou mít na triku státy NATO a kdokoli další, kdo k tomu dostane mandát od OSN.

Pokud to NATO myslí s dodržováním dohody vážně bude se muset vypořádat s KLA, což Srbové jistě přivítají.

Další pozoruhodností dohody G 8 je to, že se, až na ustavení nárazníkové zóny u hranic Kosova, vůbec netýká zbytku Srbska a nepřipouští vstup jakýchkoli jednotek na jiné než kosovské území.

Na rozdíl od rozsáhlého návrhu z Rambouillet je dohoda G 8 stručný dokument, jemuž by snad politikové mohli rozumnět.

Je tedy vskutku pozoruhodné, že Tony Blair dokázal překroutit zcela jasnou podmínku pro zastavení vojenských akcí NATO (je-li jeho výrok převzatý BL autentický).

Dohoda stanoví, že "Suspension of military activity will occur after the beginning of verifiable withdrawals." "K zastavení vojenské činnosti (bombardování - poznámka JJ) dojde po ověřitelném začátku odsunu (srbských jednotek z Kosova).

Podle Blaira, dojde k ukončení bombardování teprve tehdy, až si bude aliance jista, že president Miloševič stáhl veškeré jednotky z Kosova. Blair buď dohodu nezná nebo světu sděluje, že ji NATO nehodlá dodržet.

Bude-li dohoda G 8 nakonec přijata, bude nutné hledat odpověď na otázku, kdo je zodpovědný za politiku NATO v Rambouillet a za rozpoutání války, která, jak již dříve citovaný Lord Owen prohlásil, nemusela být.

Jiří Jírovec

Dana Cihelková

Představitelé této strany sami sebe označují za pravicově orientované konzervativce a liberály. Někdy tvrdí jedno, jindy druhé, jakoby se tyto pojmy vzájemně doplňovaly. Obávám se však, že spíše než o definici své pozice se jedná o pragmatické lavírování v mezích uplatňované "technologie moci", která je zrovna tak bez přívlastků, jako touto stranou svého času uplatňována ekonomická politika.

Podívejme se tedy blíže, zda tyto pojmy obstojí ve světle výsledků politické praxe této strany. Pomineme-li skutečnost, že hájí především zájmy velkokapitálových vrstev, vzešlých převážně z komunistických elit, jejichž hodnotový řád měl k idejím jakékoli pravice velmi daleko, nelze pominout, že touto stranou vytvořená vlastnická struktura má velmi blízko k vlastnické struktuře, charakteristické pro poněkud umírněnější oligarchistické režimy. Někteří oponenti ji pojmenovali "bankovním socialismem". O tom, že tento hybrid nemůže fungovat ani náhodou, se přesvědčovat nemusíme.

Pro vyspělé demokracie je charakteristické, že se vyvíjejí evoluční cestou, nikoli cestou "tygřích skoků" Mao ce tunga. Žádný složitý (!) obecný systém totiž nemůže vydržet fázový přechod z jednoho typu uspořádanosti do jiného, aniž by nedošlo k jeho funkčnímu znehodnocení. Pro tak citlivou oblast, jakou je sociosféra to platí bezvýhradně. Příroda nikdy nepreferovala rychlá a radikální řešení.

Představa, že moderní tržní ekonomika je samonosnou konstrukcí, od níž je odvozeno vše ostatní, se ukázala být mylnou. Ta sice mohla platit v dobách benátských kupců, ale ne v prostředí, v němž je svázáno všechno se vším. Nějaká ekonomika sice může vyrůst i mezi pralesními domorodci v rovníkové Amazonii, ale nikdy to nebude moderní tržní ekonomika. Ta totiž vzniká na pilířích plně funkční demokracie, všeobecné vzdělanosti, práva a podnikatelské etiky.

Porovnáme - li politiku ODS z tohoto úhlu pohledu, pak nutně musíme dospět k dílčímu závěru, že se ani nenamáhala vybočit z rámce tradičně extrémně levicových pouček o permanentním revolučním přetváření uspořádanosti lidské společnosti. V tomto smyslu se ODS jeví být nikoli stranou pravicovou nebo levicovou, ale levičáckou.

Je s podivem, že tato strana neumí ani zacházet s takovými pojmy, jakými jsou liberalismus a konzervatismus. Ačkoli v nejužším pojetí politiky jedno vylučuje druhé, ODS klidně před sebe vystrkuje jak štít liberalismu, tak konzervatismu. Politický liberalismus vznikl někdy na počátku devatenáctého století a z dnešního pohledu je už jen jakýmsi kapitalistickým středověkem. Kdežto liberální ekonomie, nemající s předchozím vůbec nic společného, je soustavou ekonomických, legislativních a právních nástrojů, poskytujících podnikatelské sféře široký prostor k rozhodování, s minimem intervence státu. Kdyby pan Klaus řekl, že ODS je konzervativně pravicovou stranou, prosazující liberální ekonomiku, dalo by se tomu rozumět, ovšem pouze za předpokladu, že bychom nepřihlédli k její politické praxi.

Jenže, ODS není ani stranou konzervativní, ani neprosazuje liberální ekonomiku. Ve světě sice existuje několik různých modelů politického pravicového konzervatismu, všechny však mají jedno společné a to důraz na osvědčené etické, morální a mravní principy, na jejichž dodržování každý konzervativně orientovaný politik z principu trvá.

Hospodářská politika, která předem vylučuje z ekonomických procesů nejširší občanskou společnost a preferuje pouze elity minulého totalitního režimu, nemůže být nikdy liberální. Takováto politika nutně vytváří zkorumpované a nesvobodné tržní prostředí, v němž nerozhoduje podnikatelský talent, podložený vzděláním a nápady, přinášejícími na trh konkurence schopné výrobky, ale rozhoduje někdejší příslušnost ke komunistické elitě a míra servility k ODS, vyjádřená například sponzorskými pozornostmi. Nicméně, doufejme, že pod tlakem reality krize, která byla za těchto okolností nevyhnutelná, se ostatní parlamentní strany poučily a nebudou podléhat pokušení tuto chybu v jiných stranických barvách zopakovat.

Stále jsme si však ještě neřekli, jakou stranou ODS tedy je? Liberální ekonomiku neprosazovala, konzervativní stranou není a pravicovou sotva. Jelikož vypovídací schopnost těchto závěrů není dostatečná, podívejme se blíže jakou propagandu používá ODS dnes, jako opoziční strana, byť smluvní.

Začněme u euroskepticismu pana Klause. Je tento postoj konstruktivní, jak by se dalo svého času předpokládat v případě Margaret Thatcherové? Obávám se se, že ne. "Železná lady" nikdy neobviňovala kontinentální Evropu z přílišného socialismu, nikdy netvrdila, že je v ní třeba udělat (sametovou) revoluci k obrazu její politiky a nikdy netrpěla nacionalismem.

Podívejme se například na její přístup k soukromému podnikání a přístup pana Klause. Když se v Británii privatizovaly ocelářské společnosti, nesmírně dbala na to, aby byly nejdříve důsledně restrukturalizovány, zbaveny všech rizik (dluhů) a teprve potom je nabídla zájemcům. Přečteme - li si její paměti, z každé stránky číší obrovská starost, aby stát v průběhu privatizace těchto společností nebyl příčinou vzniku jakéhokoli rizika podnikatelského neúspěchu.

Kdežto ODS v dobách své největší slávy, klidně hodila na krk svým vlastním elitám (!) všechna rizika, restrukturalizací počínaje a zděděnými dluhy konče. Řečeno jinak, projevila krajní neúctu k podnikatelům.

Neobstojí tvrzení, že situace ČR od situace V. Británie v dobách M. Thatcherové byla naprosto nesrovnatelná, především v objemech privatizovaných majetků. Tyto objemy byly sice nesrovnatelné, ale nemohly mít žádný vliv na fundamentální principy, jimiž se každá moderní tržní ekonomika bezvýhradně řídí.

Rozhodnutí vlády o přechodu ze státně plánovaného hospodářství na tržní ekonomiku je aktem politickým, zohledňujícím určitou nutnost, vyplývající z krachu předchozího typu ekonomiky, kdežto nástroje jimiž se tento přechod provádí, pokud chceme respektovat elementární ekonomické zákonitosti, nutně vyžadují dlouhou řadu vysoce odborných kroků, jejichž rychlost není dána politickými přáními, ale rychlostí jejich uvádění do utvářejícího se tržního prostředí.

Václav Klaus podnes tvrdí, že prvním předpokladem úspěchu transformace byla rychlost privatizačního procesu. Tvrdí také, že jakákoli jiná cesta by sebou přinášela náklady, jaké by naše společnost nemusela unést. V opozici tomuto tvrzení stojí samotná realita dneška. Daň za rychlost, nerespektující nic jiného než zakonzervování "institutu vlastnictví", aniž by se bral ohled na zákonný rámec, zajišťující alespoň minimum výběrového kritéria zásluhovosti, ve smyslu podnikatelské kreativity, je mnohonásobně vyšší, než kdyby se postupovalo odborně a s vědomím zodpovědnosti a úcty k podnikání.

V tomto smyslu se zde vkrádá podezření, že motivací jeho vlády byl spíše naivní předpoklad, že vlastníci se už "nějak" postarají, využívající určitou naivitu privatizátorů, přesvědčených, že důležité je "vlastnit" a ostatní se "nějak" vyvrbí. Na obou stranách tedy můžeme nalézt to, co je typické pro některé začínající živnostníky a co se označuje jako "pocitová ekonomika". Thatcherovský rozměr zodpovědnosti tomuto procesu naprosto scházel.

Je dost důvodů domnívat se, že euroskepticismus V. Klause nemá naprosto nic společného s euroskepticismem britských konzervativců (ostatně ten se ukázal být mnohdy konstruktivní, už jen tím, že brzdil horké hlavy a nechával věci dozrávat), ale je důsledkem obav ze zprůhlednění podnikatelského prostředí a vystavení privatizátorských elit tvrdé konkurenci za rovných podmínek.

Moudra pronášená praporečníky postkomunistického liberalismu směrem k Bruselu, že o tom do jaké EU bude ČR vstupovat, bude ODS teprve jednat, vyznívají ve světle reality nanejvýš trapně, svědčící o ztrátě sebereflexe.

V tomto smyslu se podívejme, jak se vyvíjel názor politiků z ODS na Tonyho Blaira. Ten řekl, že ekonomika není ani levicová ani pravicová, ale je buď dobrá nebo špatná. Z pohledu českých zpolitizovaných trafik, je tento výrok neodpustitelným kacířstvím (jak pro pravici tak levici). Jestliže ještě nedávno byl Blair předhazován Zemanovi jako vzor moderního politika, tímto výrokem to u české pravice (a nejen jí) prohrál. Vždyť nejdokonalejší ekonomickou teorii i praxi je přece česká cesta k trhu bez přívlastků! Kdo tomu nerozumí, toho pan profesor poučí, říkávala Lucie Bílá, právě když se po nárožích vylepovaly mobilizační vyhlášky.

Není mi sice známo, jaké vyhlášky bude ODS vylepovat po bruselských kandelábrech a zda euroúředníci znají Lucii Bílou, ale jisté je, že občané EU o zchudlou a veskrze protunelovanou ČR mnoho nestojí, obzvláště když naše elity si rozjařeně plánují, jak jednou předělají EU k obrazu svému. Zapomínají však, že pokud ČR nesplní asociační podmínky, které by přeměnily naši právní a legislativní džungli do podoby kulturní krajiny, Brusel o náš "chlév" stát nebude. Předstírat jejich plnění se totiž nedá a pokud se jednou plnit budou, je nasnadě v jakých zařízeních by se tyto elity spíše nebo později ocitly. Důsledné dodržování rovnosti před zákonem může být totiž "prevít".

Souhrnně vzato, ať se podíváme na kteroukoli stránku politického profilu ODS, zjistíme, že nemá nic společného s tím, za co se tato strana vydává, kdežto její činy ji dělají typickou postkomunistickou elitářskou stranou, se všemi negativy, jaké jsou v postkomunismu obsaženy.

Nedávná ideová konference ODS, mající za cíl najít nové způsoby oslovení voličů, ukázala, že tato strana je nereformovatelná zrovna tak jako svého času KSČ. Může se ji pak přihodit, že se svými dvaceti možná pětadvaceti procenty hlasů zůstane osamocená jako kůl v plotě a tak jako KSČM je dnes považována za skanzen komunismu, mohlo by se přihodit, že ODS bude považována za skanzen postkomunismu.

Poznámka JČ: Nejsem si jen jist, zda Margaret Thatcherová opravdu nebyla nacionalistická (protestovala nedávno proti tomu, že letecká společnost British Airways odstranila ze zadního křídla většiny svých letadel britskou vlajku a nahradila ji barevnými reprodukcemi děl moderních světových malířů) ani nepodezřívala ostatní země Evropské unie ze skrytého socialismu...

Jiří Jírovec

Soukromá stížnost Petra Vařeky na to, jak s ním vykmitli v jeho bývalém zeměstnání, by neměla uniknout pozornosti čtenářů. Obsahuje totiž několik velmi cenných poučení.

Petrovi Vařekovi jeho zaměstnavatel navrhl, aby přestoupil k jiné firmě, jíž by jeho současná práce byla svěřena. On sám by přestal podléhat platovým omezením původního zaměstnavatele a mohl by být za stejnou práci lépe ohodnocen. Součástí smlouvy, kterou podepsal bylo i to, že pokud jeho poměr u nové firmy skončí (bez jeho viny) bude původním zaměstnavatelem přijat zpět.

To první je, že není vždy moudré opustit tak zvané trvalé místo kvůli finančně lépe ohodnocenému, ale málo jistému uspořádání.

Z hlediska zaměstnanců (mluvím o Severní Americe) je ochrana "jobu" na jednom z prvních míst. Jsou-li zaměstnanci odborově organizováni je zcela jisté, že jejich kontrakt se zaměstnavatelem obsahuje dvě zásadní klausule.

První z nich se týká tak zvané seniority. Je-li zaměstnavatel nucen snížit stav, musí nejdřív propustit zaměstnance s méně odpracovanými léty. (Toto opatření rovněž zamezuje tomu, aby zaměstnavatel propouštěl starší zaměstnance, kteří jsou obvykle ve vyšších platových kategoriích.)

Druhá klausule se týká obsazování volných míst. Podle ní jsou volná místa přednostně obsazována interním konkursem, tedy zaměstnanci podniku. Právo na účast v takovém konkursu mají po určitou dobu i zaměstnanci, kteří byli propuštěni.

Pro zajímavost uvádím příslušnou část smlouvy, kterou uzavřela s mým zaměstnavatelem odborová organizace pod níž spadám:

"Zaměstnanec, který dostal výpověď, bude přednostně zvažován pro (volná) místa spadající pod jeho odborovou organizaci a to dříve než je na dané místo vypsán interní konkurs a dříve než zaměstnavatel nabídne místo externímu zájemci v případě, že místo již bylo inserováno. Toto opatření zůstává v platnosti po dobu rovnající se době předcházejícího trvalého pracovního poměru, ale ne delší než 24 měsíců od data výpovědi."

Toto opatření v praxi znamená, že externí uchazeč o zaměstnání nemá takměř naději místo získat.

Na podobnou bariéru budou lidé v ČR narážet tím časteji, čím větší bude nezaměstnanost a čím komplexnější budou kolektivní smlouvy odborů se zaměstnavateli.

Druhé poučení, které případ Petra Vařeky nabízí, je vědět co člověk podepisuje. Je nutné vědět, co se stane, když něco selže. Jaké je odvolání, do jaké míry je smlouva vůbec právně platná a závazná.

Třetí poučení se týká toho čemu se anglicky říká "small print" tedy různá dovysvětlení psaná na bezvýznamném místě drobným až takměř nečitelným písmem. Například inserát na leasing auta oznamuje, že za pouhých 200 dolarů měsíčně můžete pořídit zbrusu nové auto. Malý tisk vám pak nenápadně sdělí, že k tomu musíte přidat různé daně, že chtějí několik tisíc předem a že tz dvě stovky budete platit jen prvních pět měsíců a pak se cena zvýší podle momentální úrokové sazby. Když něco vypadá až moc dobře, čtěte drobný tisk.

Škoda, že Petr Vařeka nenapsal, zda jeho bývalý sekční šéf měl nějaký vztah k one firmě, k níž ho poslal. Jedna z možností přece byla, pokud mu tak záleželo na výši platu Petra Vařeky, aby mu doporučil, aby si Petr Vařeka založil vlastní firmu a kontrakt dal jemu.

Jiří Jírovec

Jana Bobošíková

Vážený pane Čulíku,

posílám Vám projekt přesně tak, jako ho obdržela RadaČRo. Pokud se rozhodnete pro jeho zveřejnění, neopomeňte, prosím, napsat jména mých poradců. V projektu byla také uvedena.

Pro úplnost dodávám, že mi Rada ČRo ve svém rozhodnutí, oznamujícím mi neúspěch mé koncepce, mj. napsala - cituji: "Protože Vaše práce obsahuje inspirativní podněty, sdělte nám prosím, zda souhlasíte, aby s Vaším dílem bylo seznámeno budoucí nové vedení Českého rozhlasu pro potřeby budoucího vývoje verejnoprávního rozhlasového média."

A já dodávám - pokud k témuž prispeje v BL, budu ráda.

S pozdravem

Jana Bobošíková

PS: v souvislosti s publikací projektu můžete zveřejnit mou adresu: Polyconsult@interview21.cz. Ráda si přečtu případné reakce.

Koncepce činnosti Českého rozhlasu do roku 2005

Zpracovala a předkládá: ing. Jana Bobošíková

Duben 1999

Obsah:

Studie o veřejnoprávnosti

Koncepce činnosti Českého rozhlasu do roku 2005

Co to je veřejnoprávnost

Pojem veřejnoprávnost je a zřejmě i bude zdrojem diskusí mezi odborníky i  laiky.

Předkládám proto svůj pohled na obsah, aplikaci a potenciál naplnění pojmu veřejnoprávnost v podmínkách České republiky. Předložená formulace veřejnoprávnosti je pak základem pro koncepci rozvoje Českého rozhlasu do roku 2005.

Veřejnoprávní organizace a veřejnoprávnost

K tomu, aby veřejnoprávní organizace mohla fungovat, nesmí být založena na vnitřních subjektivních pocitech jejích jednotlivých zaměstnanců, ale na definovaném pojmu. Musí mít jasně vymezené a veřejně deklarované hranice pro veřejnoprávnost v oblasti informační, kulturní, zábavné i  vzdělávací.

Služba veřejnosti

Vysílání veřejnoprávních médií má být službou veřejnosti a  ne nástrojem vládní či parlamentní moci. Mělo by se odvozovat od pojmu veřejný zájem. Základní účel veřejnoprávního média je pak tento veřejný zájem naplňovat.

Veřejný zájem

Veřejný zájem chápu jako základní účel činnosti veřejné správy. Právně je vyjádřen v působnosti a  pravomoci všech vykonavatelů veřejné správy, tj. výpočtem konkrétních věcných úkolů uskutečňovaných na  určitém území a prostředků, které toto uskutečňování umožňují. Do pojmu veřejná správa zahrnuji nejen státní správu, ale i samosprávu, neziskové organizace, nadace apod.

Veřejnost a právo

V demokratické společnosti je zdrojem práva nejširší veřejnost. Ta volí v demokratických volbách své zástupce, ti pak tvoří základní kameny práva - zákony.

Aplikace veřejnoprávnosti v praxi

Veřejnoprávní vysílání není vysíláním všeho pro všechny. Takovou ambici mé pojetí veřejnoprávnosti nemá a ani mít, vzhledem k omezenému financování a počtu kmitočtů, nemůže. Je to vysílání toho nejdůležitějšího z hlediska definovaného veřejného zájmu, pro všechny, pro orientaci veřejnosti v současném složitém a globalizujícím se světě.

Důsledné mapování činnosti institucí, které se podílejí na správě věcí veřejných, sledovat, jak dodržují právní předpisy, jak nakládají s veřejnými penězi, kriticky analyzovat jejich rozhodnutí. To vše se základní myšlenkou - vždy zkoumat prioritně to, co je nejdůležitější pro co největší počet občanů daného teritoria pro orientaci v současném světě, a  to z hlediska jejich základních životních potřeb (bezpečnost, zdraví, životní úroveň).

Seznamování veřejnosti se všemi relevantními názory na danou skutečnost, i s nekonvenčními názory, podrobovat je kritické analýze. Nové a  podnětné myšlenky musí rozpoznat novinář na základě svého profesionálního úsudku.

Nejde o  to, jak věc vidí vládní úředníci, ale obyčejní lidé. Veřejnoprávní médium musí usilovat o  prezentaci problému z hlediska diváka, posluchače, čtenáře, ne ze strany zdroje.

Veřejnoprávnost a  její šiřitelé v právním a  ekonomickém rámci České republiky

Ze způsobu kodifikace veřejnoprávnosti v ČR vyplývá, že veřejnoprávní média mají relativně největší potenciál nezávislosti, a tím i odpovědnosti. Mohou si dovolit vytvářet program podle vlastní definice, tedy ne podle vkusu publika, nemusejí se otrocky se řídit poptávkou na nejširším mediálním trhu. Mohou být nabídkovým médiem.podle předem vytýčených pravidel, předurčených kontrolním mechanismem rad a  způsobem financování. Naplnění takového pojetí veřejnoprávnosti vyžaduje silná média s výraznými, vzdělanými, vyzrálými a nezávislými osobnostmi. Takové pojetí také umožňuje částečně eliminovat boj se soukromými stanicemi. Ten by pak byl zbytečný a  nikoho neoslaboval.

Koncepce činnosti Českého rozhlasu do roku 2005

Poděkování:

Za cenné podněty a připomínky děkuji ing. Pavlu Bobošíkovi, ing. Liboru Vackovi a mgr. Janu Kovaříkovi.

Cíl koncepce

V roce 2005 by měl být Český rozhlas vysoce respektovaným sdělovacím prostředkem, plně sloužícím veřejnosti. Svou službou by měl konzistentně pokrývat všechny skupiny populace. Měl by být vzorem pro všechna média po stránce obsahové, po stránce formální i  technické by měl předstihovat ostatní rozhlasové stanice. Rychlost, pružnost a  přesnost Českého rozhlasu jsou samozřejmostí. Stejně tak je samozřejmostí objektivita, vyváženost, nestrannost v obsahu i formě zpravodajství a publicistiky a vysoká úroveň kulturních a vzdělávacích pořadů. Český rozhlas by měl z vlastních zdrojů ve větším rozsahu než nyní zpravodajsky mapovat dění v sousedních státech a v zemích EU. Měl by posílit vysílání pro minority a  národnostní a etnické menšiny. Měl by být postaven na  nezávislých osobnostech, které se stanou veřejně uznávanými a jejichž hlas bude mít u posluchačů váhu. Měl by se stát prestižním místem pro zaměstnance, spolupracovníky i hosty. Měl by být místem výchovy a vzdělávání žurnalistických talentů. Měl být připraven na těsnější propojení s Českou televizí.

Analýza současného stavu

Stav, ve kterém se nachází Český rozhlas je vyčerpávajícím způsobem popsán ve veřejně přístupných dokumentech rady Českého rozhlasu a na internetových stránkách ČRo. Podnětný je také občasník Sdružení pro rozhlasovou tvorbu s názvem Svět rozhlasu a  periodikum Strategie. Všechny uvedené prameny, včetně poslechu rozhlasového vysílání, byly cenným informačním zdrojem pro konzultace a přemýšlení nad koncepcí ČRo.

Strategie naplnění stanoveného cíle

Šíření signálu a vysílací síť

Jelikož v současné době není jasné, kdy a  za jakých podmínek bude možné v České republice zavést digitální rozhlasové vysílání (DAB), navrhuji pro období do roku 2005 provozovat čtyři celoplošné stanice a osm regionálních studií na  stávajících frekvencích s možností jejich rozšíření. Přitom ale zároveň zkoumat a prosazovat moderní technologie tak, aby k nim mohl Český rozhlas přistoupit co nejdříve. V zájmu posluchačů by měl Český rozhlas vyvinout veškeré úsilí, aby kompetentní orgány (vláda a  České radiokomunikace) tento problém neodsouvaly. Veškeré investice do techniky a budov by měl Český rozhlas už nyní podřizovat s vědomím, že se Česká republika digitalizaci sítí dříve nebo později nevyhne.

Stanice Českého rozhlasu

V současné době lze bez problémů na VKV (tedy kvalitně) provozovat po dobu 24 hodin pouze dvě celoplošné rozhlasové stanice a osm regionálních stanic. Z dostupných informací dále vyplývá, že lze denně 12 hodin využívat VKV kmitočty regionálních studií k takřka celoplošnému vysílání . Odborníci dále tvrdí, že se vysílače VKV mnohde překrývají, a že lze vytvořit s pomocí přidělení několika menších kmitočtů další takřka celoplošnou VKV síť, které zasáhne zejména velké městské aglomerace. Takovou síť by měl ČRo co nejdříve vytvořit a začít na ní s plnohodnotným vysíláním pro mladou generaci.

Z ekonomických a  technických důvodů navrhuji odstoupit od využívání středních vln pro stanici Praha. Vysílání stanice Praha navrhuji z kapacitních, ekonomických a  programových důvodů pro dobu 6,00 - 18,00 zrušit. Její program vysílat v modifikované podobě v čase 18,00 až 6,00 na VKV regionálních studií jako dosud, personální, technické ekonomické kapacity podle možností využít pro vysílání Čro4. K tomuto radikálnímu řešení mě vedou následující fakta: ČRo je dnes podle všech průzkumů rádiem pro střední generaci a  seniory, posluchače mezi 12 - 25 lety téměř neoslovuje. Tento prostor je třeba zaplnit, jinak nebude ČRo plnit svou funkci veřejné služby. Střední generace a senioři, kterých bude podle všech demografických údajů přibývat, budou uspokojeni ze  zdokonalených formátů celoplošných a regionálních stanic. Stávající posluchači ČRo tedy o nic nepřijdou, ale mladí posluchači (a tím i ČRo ) mohou významně získat. Na VKV by měla nadále vysílat regionální studia.

Na středních vlnách by měl nadále vysílat pouze Čro6, na krátkých vlnách Čro7.

Sítě, stanice a rozsah denního vysílání

VKV - ČRo 1 - Radiožurnál - 24 hodin

ČRo 2 - To nejlepší z Prahy (pracovní název) - 12 hodin , VKV regionálních studií

ČRo 3 - Vltava - 24 hodin

ČRo 4 - Rádio pro mladé (pracovní název) - 24 hodin

ČRo 5 - osm regionálních studií - 12 hodin

SV - ČRo 6 - 24 hodin

KV - ČRo 7, rozsah vysílání závisí na výši dotace od objednatele (MZV ČR)

Formát stanic

Formáty stanic by měly být jasně vyprofilované a neměly by se překrývat. Ambicí stanic, včetně regionálních studií tedy nebude dělat všechno, ale plnit svůj daný formát v co nejvyšší kvalitě. Formáty se budou profilovat postupně za  přispění sociologů a mediálních odborníků. Základním principem bude větší kontakt s posluchačem, využívání co nejatraktivnějších formálních prvků a postavení stanic na osobnostech.

ČRo1 - Radiožurnál

Současnou podobu zpravodajsko-publicistické stanice není třeba výrazně měnit, ale průběžně zdokonalovat. ČRo musí najít a vychovat osobnosti, které budou schopny systematicky kriticky analyzovat všechny názory, výroky a rozhodnutí, týkající se věcí veřejných. Ve spolupráci s Radou ČRo, Fakultou sociálních věd a ostatními odborníky by měly vzniknout Editoriální zásady, kterými by se tvůrci programu důsledně řídili, a podle kterých by vybírali a zpracovávali jednotlivá témata. Základním kritériem pro výběr témat je důležitost dané informace pro co největší počet občanů z hlediska jejich bezpečnosti, zdraví a životní úrovně. Rovněž by měly vzniknout Zásady vedení rozhovoru. Hudební složka by nadále měla zůstat jen nenápadnou kulisou k toku informací a názorů.

ČRo2 - To nejlepší z Prahy (pracovní název)

Vzhledem k tomu, že by stanice vysílala denně od 18,00 do 6,00 a navazovala na vysílání regionálních studií (viz. níže), navrhuji ve spolupráci se sociology, psychology a mediálními odborníky vytvořit nový speciální “noční" formát, který by syntetizoval nejlepší pořady vyráběné současnou stanicí Praha a  zároveň umožňoval sahat do rozhlasového archivu. ČRo 2 by začínat vysíláním pro děti a  posléze by měl být nočním společníkem všem, kteří nemohou nebo nechtějí spát, a všem, kdo jsou sami. Tomu by měl přizpůsobit nejen obsah, ale i formu promlouvání k posluchači. Citlivě by měly být do ČRo2 zakomponovány pravidelné pořady pro minority. Noční ČRo 2 by se měl zaměřit na  zábavu a  poučení. Zpravodajství by čerpal z Radiožurnálu.

ČRo3 - Vltava

ČRo3 se musí stát integrující kulturní institucí, reflektovat celou šíři kulturního dění a  být aktivním účastníkem kulturních událostí. Musí být dynamickou programovou alternativou v rámci Českého rozhlasu, přinášet kvalitní umělecké zážitky, rozsáhlé kulturní informace kultivovanou zábavu a uvolnění a  neustále hledat nové formy rozhlasového výrazu. Posluchač by si měl být jist, že žádné jiné médium mu nemůže nabídnout tak kompletní a rozsáhlý přehled o  tom, co se odehrává v domácí i  světové kultuře.

Kulturní stanice v sobě skrývá vzácný potenciál - má možnost vhodnou kombinací zvukových prvků nastartovat posluchačovu představivost. Tuto schopnost by měla využít při tvorbě pořadů nejen pro dospělé, ale zejména pro určitou část dětské populace, které by na ČRo 3 měly mít stálé, byť ne příliš rozsáhlé, místo.

Pro to, aby se ČRo 3 stal kulturní stanicí evropského typu, musí zásadně změnit svůj výraz a  skladbu. Z vysílání by měla zmizet upjatost, didaktičnost a  emocionální sterilita. Měly by rovněž zmizet rozsáhlé jednolité programové plochy. Ty by měly být nahrazeny častějším střídáním žánrů a  vytvářením kompozic z různých programových prvků. Rytmus ČRo 3 by mělo také spoluvytvářet zpravodajství, které musí mít specifickou “vltavskou" podobu (např. krátké headlines hlavních politických a ekonomických událostí, doplněné obšírnějšími informacemi z kultury. Změn musí doznat i kulturně vzdělávací publicistika. Vysílání kulturní rozhlasové stanice musí také obohatit pravidelný zájem o začínající mladé tvůrce. ČRo 3 musí vytvářet prostor pro adepty umělecké tvorby a hledání nových forem uměleckého vyjádření. Pro budoucnost rozhlasové stanice jako nezpochybnitelné kulturní instituce je podpora mladých talentů jeden z nejdůležitějších předpokladů. Tak, jako je prioritou Radižurnálu informovat, mělo by být prioritou Vltavy posluchače kultivovaně bavit a umožnit mu relaxovat.

ČRo 4 - Rádio pro mladé (pracovní název)

ČRo 4 by mělo oslovit posluchače ve věkovém rozmezí 12-25 let. Úspěšné mladé rádio musí být především rádiem hudebním. Jeho hudební formát musí stanovit odborníci a  musí být důsledně dodržován. Hudební formát musí být současný, akcentující kvalitní hity v poměru domácí a cizí tvorby cca 1:2. Formát musí být podpořen dokonalým zvukem, kterého současná úspěšná komerční rádia dosahují komprimováním výstupního signálu přes speciální zařízení. Nesmírně důležité je vybavení stanice zvukovou grafikou na špičkové úrovni a v plném rozsahu všech identifikačních, znělkových a  personálních prvků. Takto formátované rádio může samo o sobě zaujmout, ale na rozděleném trhu, který v tomto segmentu ovládají kvalitní komerční stanice, prostě neprorazí. Proto se musí výrazně odlišit. A to prostřednictvím mluveného slova. Standard zpravodajství na  ČRo 4 by měl být kvalitativně blízko Radiožurnálu, ovšem při mnohem civilnějším projevu zprávařů. Moderátoři a  publicisté této stanice pak musejí dokázat zdánlivě nemožné. Sdělovat mladým posluchačům nejen věci, které je zajímají, ale věci, které by je zajímat měly. Musejí to přitom dělat tak, aby posluchač raději nepřeladil na konkurenční stanici a aby zůstal zachován veřejnoprávní smysl stanice. Zárukou úspěchu stanice v éteru nebude její technické vybavení, ale obsazení klíčových pozic šéfredaktora, dramaturgů a moderátorů. Je to výzva pro dynamické a kreativní mladé tvůrce.

Regionální studia

Význam regionálních studií bude spolu s postupnou decentralizací státní správy (vytvoření vyšších územních samosprávních celků) vzrůstat. Proto je třeba této cenné regionální síti věnovat zvýšenou pozornost, jak ekonomickou, tak personální. Studia by měla důsledně mapovat dění v regionu stejným způsobem, jako mapuje celostátní dění Radiožurnál. Časem by měla být schopná obdobné objektivní kritické analýzy komunálních událostí a názorů jako ČRo 1. Všech osm studií by se mělo držet jednotného vysílacího schématu, ve kterém bude převažovat proudové vysílání. Schéma by pak měla studia naplňovat obsahem, zohledňujícím situaci v regionu, jeho kulturní tradice, věkové složení a zájmy obyvatel. Studia by také měla mít jednotný zvukový layout, tak, aby regionální stanice ČRo byla bezpečně pro posluchače kdekoliv na území české republiky identifikovatelná. Regionální zpravodajové by přispívali do celostátních vysílacích stanic. Kulturní a  vzdělávací tvorbou, čerpající z regionálních zdrojů, by rovněž obohacovala celostátní vysílání a  sama sebe navzájem v rámci regionální výměny. Regionální studia budou hrát klíčovou roli při tvorbě a vysílání pravidelných pořadů pro národnostní a etnické menšiny.

Čro6/RSE

Současnou podobu a zaměření stanice není třeba téměř měnit, jen s ohledem na nové trendy v novinářské a rozhlasové praxi průběžně zdokonalovat. Stanice by měla své vysílání prodloužit na  24 hodin, ČRo by se měl pokusit o zkvalitnění šíření signálu.

Organizace, řízení a hospodaření Českého rozhlasu

V roce 2005 by měl mít Český rozhlas pevnou organizační strukturu s přesně stanovenými pravomocemi a  zodpovědnostmi, pracovními náplněmi, karierními postupy a  vnitřním řádem. V souvislosti s dokončením nové budovy v Římské ulici, prodejem “archivního" zámečku, možná prodejem budovy na Pankráci a dobudováním regionálních studií se otevírá prostor pro důkladnou inventuru majetku a personální audit. Z dostupných informací pro mne vyplývá, že Český rozhlas bude muset zeštíhlet, šetřit, přehodnotit strukturu výdajů se zaměřením na zaplacení špičkových odborníků, na dobudování sítě zahraničních zpravodajů a  na  technický rozvoj. Rovněž bude muset v rámci prodeje reklamního času a zákonem povolených obchodních aktivit zvýšit své příjmy. V současné ekonomické situaci nevidím příliš velký prostor pro kontinuální valorizaci koncesionářského poplatku. Jednou z možností, jak bez většího zatížení kapes koncesionářů zkvalitnit službu veřejnosti je užší propojení veřejnoprávních médií. Takové řešení by muselo být předmětem hluboké analýzy, široké diskuse a  odborného i politického konsensu. Domnívám se, že pro koncesionáře by užší propojení veřejnoprávních médií bylo užitečné. Bylo by levnější a na mediální scéně by tak došlo (pokud by nastala shoda na definici veřejnoprávnosti) k jasnému vymezení role veřejnoprávních a komerčních sdělovacích prostředků.

Radek Wiederstand

Vazeny pane Culiku,

posilame BL k pripadnemu zverejneni nase 3. prohlaseni o prubehu Street party. Zaroven timto, vyjadrujeme rozhorceni, jak media o cele akci a jejim prubehu informovala.

R.W.

PS: Neprotestujeme proti globalizaci lidi, ale proti globalizaci ekonomiky...a zaroven s tim i proti nacionalismu.

III. prohlášení organizátorů Street Party 99

Den po skončení Street Party ' 99 vydáváme toto třetí a snad poslední prohlášení, kterým doplňujeme předchozí. V nich jsme prezentovali důvody a cíle street party, nyní se chceme vyjádřit k samotnému průběhu akce.

Průběh

Průběh akce - od setkání na Těšnově po ukončení pochodu na Pražském hradě - hodnotíme jako úspěšný. Na Street party se letos sešlo podle našich odhadů až osm tisíc lidí, narůstající počet účastníků ve srovnání s předchozími Street parties nás samozřejmě těší a přesvědčuje o správnosti zvolené taktiky. Setkání na Těšnově podle nás splnilo všechny cíle, kvůli kterým jsem jej pořádali.

Pochod

Byli bychom pokrytci, kdybychom předstírali nesouhlas s napadením ambasády USA. V kontrastu s bezkonfliktním průběhem pochodu mohli jeho účastníci těžko najít cíl, který by korespondoval s důvody svoláná street party. Odpovídáme žargonem NATO - cíl byl plně legitimní, vedlejší škody jsou ve srovnání se škodami způsobenými NATO v Jugoslávii minimální. Přestože jsme pochod od Těšnova neorganizovali ani nekoordinovali, plně s ním souhlasíme.

Noční chaos

Závěrem

Necítíme odpovědnost, odmítáme spojovat noční chaos se Street party a možná diskreditace nás nemůže od pořádání akcí odradit.

Organizátoři street party ' 99

Earth First! Praha

Časopis Konfrontace - http://come.to/konfrontace

Ladronka - kulturně-sociální centrum

Jenže demonstracemi proti ekonomické globalizaci (mohla by být velkým hospodářským přínosem pro ekonomicky upadající Českou republiku, kdyby jí lidé v ČR začali efektivně využívat) se toho asi moc nevyřeší...

Bouře v ulicích

Dana Cihelková

Násilí, drogy, kriminalita a nesnášenlivost jsou nejčastějším rysem ulic českých měst. Když v ulicích nehajlují skini, řádí v nich anarchisti, nebo si mafie vyřizují mezi sebou své účty. Nedávná "Street party", ještě loni považovaná za hobby několika set levičácky orientovaných anarchistů, vycenila zuby a stala se těžkou noční můrou nejen policie.

Přirozenou otázkou je, odkud se všechno to násilí a nenávist vzalo? Ti politikové, kteří se považují za liberální, soudí, že se jedná o lidi toužící po tvrdé ruce nebo po návratu k bahnu komunismu. Vláda je v rozpacích a neví zda přitvrdit nebo hledat mírnější východisko. Je o to více obtížnější jej nalézt, jelikož většinu demonstrujících tvoří mládež ve věku téměř pubertálním, tedy ti, kvůli nimž jejich rodiče v listopadu 1989 cinkali klíči po náměstích a mysleli si, že dělají historii.

Neobelhávejme se, že takovéto extrémy jsou přirozeným doprovodným jevem demokracie a podívejme se nepředpojatě do posledního desetiletí, kde se stala chyba. Některé noviny tehdy přinesly zajímavou zprávu o tom, jak bývalí estébáci školí na náměsti Jiřího z Poděbrad (LN, 1990) skiny a učí je technikám pouličních nepokojů. Někdejší komunističtí svazáci se vynořili mezi anarchisty a ti najednou věděli, kdo je jejich třídní nepřítel a jak proti němu v ulicích bojovat. Ještě více je zarážející, jak rychle byly tyto ulice napumpovány drogami, prostitucí a kriminalitou. Až se vtírá otázka, zda šlo o neschopnost tehdejších politiků, nebo o dobře prokalkulovaný podraz?

Nicméně, spiklenecká teorie o temných silách, manipulujících s občany, podle hesla "čím hůře pro vás, tím lépe pro nás", nazírána prizmatem "privatizačního podvodu", by nemusela být zase až tak od věci. Na druhé straně je však otázkou, kdo by měl zájem probouzet v nevyzpytatelném sociálně frustrovaném prostředí vášně, aniž by tušil, kam to povede? Ať je tomu jakkoli, fakt je, že deset let po údajné sametové revoluci, vládne mezi nejširší veřejnosti obrovská nespokojenost a začíná se projevovat nevíra v demokracii. Mladí lidé v neřádu důsledků řádění "trhu bez přívlastku" nenalézají naplnění smyslu života, cítí se být zbytečnými, jaksi proti své vůli vhození do poměrů, o nichž hovoří s opovržením i jejich rodiče.

Politikové mají jiné starosti. Buď se snaží, aby se ekonomika nepropadla do suterénu světa, mezi banánové republiky, nebo ve snaze obhájit neobhajitelné, dělají vše pro to, aby se nezměnilo nic. Souhrnně řečeno, vznik svobodné občanské společnosti, v níž se může realizovat vše pozitivní, dávající stejné šance každému, kdo o tuto seberealizaci usiluje, není ve stávajícím marasmu postkomunismu možný. Nejen, že byl promrhán kapitál rázu hmotného, ale byl promrhán také kapitál morální a mravní. Nedivme se pak, že mládež se cítí být jako v pasti temného tunelu a světélko východiska z něj nenalézá. Pocity marnosti se pak snadno mění ve slepou nenávist ke všemu, co tuto bezvýchodnost zapříčinilo.

Mladí lidé mají mnohem větší sklon k přímočarosti a v zemi, která dnes neskýtá mnoho nadějí na smysluplnou budoucnost, pak útočí na symboly té moci, která jejich situaci zavinila. Můžeme se nad tím pohoršovat, můžeme tuto mládež zatracovat, ale nic nám to platné nebude, přinejmenším tak dlouho, dokud se politikové nenaučí, že svěřená moc, není o svévolném zacházení s touto moci, ale o nepřetržitém dialogu s občany, o pokorné službě všem, tedy i mládeži. Už jen to, že revoltuje, je signálem, že má zájem věci řešit. Bude ji někdo naslouchat?

Poznámka JČ: Teorie, že nynější úpadek České republiky (drogy, násilí, vytunelované podniky) schválně zavinili bývají estébácí, se mi zdá poněkud za vlasy přitažená. Spíše se pominulo to, že průvodními zjevy moderní společností bývají některé patologické jevy, zejména, pokud se to týká společnosti ztraumatizované čtyřiceti lety komunismu. Demokracie, které se mohly v klidu rozvíjet, si během času vypěstovaly proti těmto jevům protilátky, dosti účinné struktury, které se snaží společenské patologické jevy neutralizovat. Tyto obranné protilátkové systémy (pevný právní řád, odsuzování podnikatelských podvodů, účinné zasahování proti prodeji narkotik) neexistovaly a dosud neexistují v postkomunistických zemích, které nebyly schopny je vytvořit a ani si potřebu takových obranných systémů dlouho neuvědomovaly, protože (viz vysílání Svobodné Evropy za komunismu) zavládl v těchto zemích začátkem devadesátých let dojem, že existence svobodné demokratické společnosti je zcela bezproblematická a všechny problémy vyřeší liberalismus a svobodný trh bez přívlastků. Nevěnovala se pozornost tomu, že i západní země proslulé nejvíce liberalistickou rétorikou (např. Británie za Margaret Thatcherové) mají velmi pevné takovéto obranné státní struktury.

Evropská unie podporuje český fašismus s Havlem v čele

Jiří Soler

Vazeny pane Hoffmane,

precetl jsem si Vas clanek v Britskych listech a mam nekolik pripominek.

1) Pokusil jste se nekdy prostudovat tzv. Maastrichtskou smlouvu (přesněji dodatky ke smlouve o vytvoreni EHS, zejmena ty dodatky k ni prijate v Maastrichtu)? Vydalo ji pred lety cesky nakladatelstvi Victoria Publishing. Pokud si prectete pasaze o "vedouci roli" neomylne a nikomu nezodpovedne Evropske komise, ktera ma soucasne (jako temer jedina) zakonodarnou iniciativu a soucasne vykonnou moc, o podivnem spolecenstvi zvanem Evropsky parlament, ktery se muze usnaset pri pritomnosti jakkoliv maleho mnozstvi lidi? Zkousel jste prostudovat dodatky z Amsterodamu, ktere cini z tohoto spolecenstvi policejni a vojensky superstat? Pokud jste tak ucinil, pokladate jeste stale EU za bastu demokracie?

2) Domnivate se, ze mohu verit spolecenstvi statu, jejichz podstatna cast se podilela na Mnichove, ale ktere zejmena stale nekriticky podporuje soucasny cesky fasismus s Havlem v cele. Uvedomte si prosim, ze na rozdil od Havla, Milosevic byl do sve funkce demokraticky zvolen (nebo alespon demokraticteji). Mohu po odstrasujicich zkusenostech s Havlovym a Uhlovym falesnym humanismem verit spolecenstvi, ktere misto nastoleni stejnych prav pro vsechny podporuje podobne blaboly? Mohu verit spolecenstvi, ktere maluje pomery u nas na ruzovo stejne, jako to delala drive komunisticka propaganda? Mohu verit Evropskemu parlamentu, ktery nedavnou deklaraci o Benesovych dekretech fakticky deklaroval svou kontinuitu s Hitlerovou Treti risi?

3) Mohu verit spolecenstvi, ktere zalozilo svou moc a prosperitu mj. na zniceni Jugoslavie (jako celku, nejen toho soucasneho torza)? Mohu verit spolecenstvi, ktere systematicky znicilo (temer fyzicky) posledni zemi v Evrope, ktera se odmitla podridit diktatu Mezinarodniho menoveho fondu?

Chapu, ze EU ma i sve pozitivni stranky, zejmena pri vytvareni vetsiho ekonomickeho prostoru, jednotna evropska mena muze byt konkurenci jinych hlavnich svetovych men. Prestoze osobne netouzim po clenstvi v EU, vitam napr. harmonizaci norem a pravniho radu, samozrejme ne tupou, ale po zvazeni kazdeho kroku, protoze je asi prece pruznejsi nez mnohe nase prezitky z RVHP. Bohuzel misto sfery volneho obchodu stale casteji vnimam EU jako byrokraticky system s nesmyslnymi zasahy do trzniho prostredi.

Tez nase oblibena propaganda, ktera misto otevrene diskuse na tema EU prinasejici rozumne pohledy eurofandu i euroskeptiku provadi stupidni propagaci jedine spravne cesty do Evropy (odkud asi?), moji duveru nezvysuje. Proc byla napr. mozna relativne volna diskuse na toto tema ve slovenskem tisku za Meciara, ale u nas ne. Nemyslim ani tak puvodni clanky, ale preklady z tisku zemi pripravujicich se na vstup do EU (napr. Svedska a Norska), kvuli kterym jsem si obcas slovensky tisk kupoval.

S pozdravem

Jiří Soler

Jan Pokorný

Pane Čulíku,

je smutné, že ani Vy ve svých názorech nedokážete upustit od "oficiálních lží", jen abyste nemusel sám sobě přiznat, jak tragicky se od počátku mýlíte.

"Melo NATO zustat s rukama v klíne, kdyz Miloševic reagoval na útoky od KLA vyhánením, vrazdením a vypalováním domovu civilního obyvatelstva?" píšete a nedodáte, že Nato onomu vyhánění, vraždění a vypalování domů v žádném případě nezabránilo a ani nemohlo svým vlastním vyháněním, vražděním a vypalováním domů civilního obyvatelstva opačného etnika. Pouze se tak dostalo na stejnou morální úrověn s těmi, které chtělo trestat.

"Ano, podporuju takovouto koloniální válku, kdyz jde o základní lidská práva, jako je to, nemít vypalované domovy a nebýt vrazden po desetitisících", píšete dále s implikací na kosovskou situaci. Jenže to se v Kosovu před bombardováním prostě nedělo a Vy to velmi dobře víte. Vám připadá "obscénní" označení "údajný válečný zločinec" (a co presumpce neviny? Je ta obscénní?) a nedochází Vám, že zásah NATO je stejným válečným zločinem, i kdybyste se Vy, ale především NATO samotné, tisíckrát snažili tenfo fakt zastírat. Copak necítíte, jak strašně obscénní a nemravné je toto Vaše pokrytectví?

Jako "naprosto absurdní" Vám připadá, že by rozhodnutí bombardovat vyšlo z průmyslových kruhů. Všimnete-li si však průběhu akcí v posledních dnech (přes sto miliónových střel vypálených do trosek a rozvalin), absurdita té představy se poněkud vytrácí. Ani já si však nemyslím, že by ony průmyslové kruhy byly iniciátorem zásahu, jakkoliv pro ně znamenal pravé požehnání. Nabízím Vám ale zdánlivě ještě absurdnější záminku celé tragedie: uraženou ješitnost paní Albrightové. Četl jste, pane Čulíku, článek o této dámě v jednom z nedávných čísel Timesů? "Slobo už cítí horko", praví ta dobrá dáma v jednom okamžiku nad studiem zpráv z "bojiště"...

Vy ovšem považujete leteckou kampaň za účinnou. Víte pane Čulíku, účinnost je měřitelná veličina. Jaké že byly náklady na to, aby se obyvatelstvo vrátilo tam, odkud bylo díky kampani vyhnáno? S malým rozdílem, že se bude vracet do rozvalin a do etnické nenávisti ještě strašnější, než kdykoliv dříve? Pokud si nepamatujete přesně náklady finanční, navrhuji je pominout a počítat pouze mrtvoly na obou stranách za posledních 78 dní...

Omlouvám se za příkrý odsudek, ale Vaše argumenty a dovětky k článkům pana Jírovce mi ve srovnání s argumenty jeho připadají ubohé, nepravdivé a naprosto od věci.

Jan Pokorný

nemusel jste se obtezovat s vysvetlovanim, co to jsou "chattering classes".

Vlastnosti techto neblahych lidi nam uz osvetlil Prof. Klaus, kdyz mluvil o intelektualech. Kdo vlastne urcuje, koho povazovat za osviceneho kritickeho ducha a koho za pochybnou uzvanenou existenci? Historie, establishment, Prof. Klaus, Jan Culik..., dale doplnte dle libosti?

Jako konkretni priklad bych uvedla diskusi v Teple r. 1995, kde nepanovalo jednotne mineni ohledne prednasky J. Culika (prestoze casem na mnohe predpovedi J.C. doslo).

J. Culik: "Otiskl byste to v Respektu?" (myslena prednaska J.C.)

Vladimir Mlynar: "Ale neotiskl, protoze to povazuju za blabol, nezlobte se..."

Pavel Zeman o Culikovi: ..."takovato kritika pro me osobne neni diskusni, z toho duvodu, ze neobsahuje racionalni argumenty."

O uzvanenych tridach uvadite: "Pokud skutecnost dokaze, ze jsem nemel pravdu, na chvili se odmlcim a pak - aniz bych se omluvil, melu svou zas dal."

Pane Culiku, to, co se povazuje za vitezstvi NATO, nevypada moc vabne (viz treba clanek Roberta Fiska). Vy jste presvedcen, ze neslo delat nic, nez nechat Jugoslavii nekolik let skvarit ve vlastni stave a pak to resit bombami. Pokud s Vami nekdo v teto veci nesouhlasi, nevyvracite jeho argumenty, jen ho zarazujete do prihradky zvanilu.

A jeste obecneji o reseni politickych otazek. Tim chci vysvetlit, proc kdyz uz se zda, ze vse je vyreseno, nastal konec ideologii a nikdo uz nemuze k otazce nic dodat, vyleze nejaky zvanil a vede si zase dal svou.

Problem je v tom, ze nektere otazky proste NEMAJI V DEMOKRATICKE SPOLECNOSTI JEDNOZNACNE RESENI. (Ony ho nemaji striktne vzato ani ve spolecnostech nedemokratickych, ale tam jsou alternativni reseni likvidovana spolu se svymi nositeli, takze se establishment nemusi zadnymi "zvanivymi tridami" obtezovat.)

Nikdy nevyresite optimalne pro vsechny rozpor mezi svobodou a rovnosti, nikdy exaktne nezjistite optimalni miru globalizace, a proto potrebujete "chattering classes" aby na to upozornovaly, at uz jim establishment spila jakkoliv.

PS Myslela jsem, ze zapadni demokracie vyrusta ze zvanivych strednich trid, ale Vy prednasite politologii, tak to musite vedet lepe. Treba vyrusta z moudrych uradku politiku, byrokratu a technokratu.

Poznámka JČ: Nenapsal jsem, že Západ měl nechat Jugoslávii několik let škvařit ve vlastní šťávě a pak na ní začít házet bomby. Naopak jsem kritizoval skutečnost, že Západ proti vraždění v Jugoslávii léta nehnul prstem. Kdyby ani tentokrát Západ proti vyvražďování Kosovců nic neučinil, jsem si docela jist, že mnozí kritikové, nyní kritizující letecké údery, by Západ vášnivě kritizovali za jeho nečinnost. - Napsal jsem, že kritika je v demokracii důležitá, jenže v některých situacích nestačí, protože je v krizi nutno přijmout konkrétní řešení.

Václav Janiš

Vazeny pane Culiku,

predne se omlovam, ze pisi bez diakritiky, nebot jsem momentalne mimo republiku a lokalni klavesnice mi neumoznuje psat spravne ceske znaky.

Prestoze si vazim Vasi prace pri vydavani Britskych listu, ktere jsou beze sporu jednim z mala medii, kde je umozneno publikovat neortodoxni nazory mimo prijata klise, nemohu souhlasit s tonem vasi odpovedi Jirimu Jirovci na kosovsky problem. Myslim si, ze nejen Jiri Jirovec, ale i mnozi vasi stali ctenari byli prekvapeni vehemenci, s jakou se zastavate bombardovani Srbska. Minimalne ja jsem byl timto Vasim postojem zaskocen. A to proto, ze z Vasich dosavadnich komentaru a reakci jsem nabyl dojmu, ze nepatrite k tem lidem, kteri zaujmou stanovisko na zaklade politickych prohlaseni, at jsou od sebedemokratictejsi vlady. Je jasne, ze kazdy si snazi udelat obrazek z informaci, ktere dostava, z vlastni zkusenosti a taky pak hlavne analyzou argumentu pro a proti. O to se pokousi i Jiri Jirovec a neni treba ctenare navadet k zaverum, ze Jiri Jirovec snad zastava cynicke nazory ci jeho vyjadrovani o S. Milosevicovi je "mirne obscenni".

Z Vasi odpovedi jsem pochopil, ze vytykate J. Jirovci v zasede tri veci: a) nihilismus nebo cynismus ve vztahu k zapadni demokracii, b) pochybovani o tom, ze by snad S. Milosevic nebyl zlocinec a c) co by tedy Jiri Jirovec zapadnim politiku radil jineho nez bombardovani.

Myslim si, ze Jiri Jirovec rozhodne nema cynicke nazory na chod demokracie a nikdy se ani ve svych prispevcich o demokracii zapadniho typu na zpusob levicovych zapadnich pseudointelektualu nevyjadroval. Sam se zminujete o sile demokracie v tom, ze i dobra vlada musi byt pod tlakem verejne kritiky. Jinak se nenauci byt demokraticka a korigovat vlasni excesy a chyby. Pochybnosti Jiriho Jirovce o dokonale funkcnosti demokratickych instituci nejsou tedy nic nihilistickeho a maji sve opravneni. Svym zpusobem Jiri Jirovec vyjadruje jisty zarmutek, z toho, ze ona vytouzena demokracie, po ktere jsme v totalite tolik touzili ma sve chyby. Tyto pocity velice pregnantne vyjadril Josef Skvorecky ve svych knihach z emigrace (napr. Mirakl). Rozhodne mu nelze vycitat, ze by byl cinicky a negativen naladen vuci zapadnim demokraciim.

Taky si nemyslim, ze by Jiri Jirovec mel jakkoli obscenni postoj tim, ze jasne neodsuzuje S. Milosevice, jak by se snad sluselo. Ale kde zustava presumpce neviny? Snad i soudce, ktery by pripadne S. Milosevice soudil musi k nemu pristupovat jako a priorne nevinnemu, dokud mu nebude prokazana vina. Podklady obzaloby snad jeste nejsou vyrokem soudu. Kazdy, i tezky zlocinec, ma pravo na regularni nezaujaty proces. Jiri Jirovec se pouze nechce pridat k masovemu bagatelizovani, ze za vsim vrazdenim at v Bosne, Chorvatsku nebo nyni v Kosovu stoji pouze S. Milosevic. Ja sice neznam presne historii, ale honba na kosovske partyzany a vyvrazdovani civilistu zacalo az po tom, co tito partyzani zacali klast bomby v centru Pristiny v lonskem roce. Predtim sice bylo Kosovo silne zanedbavane, ale o genocide, jako napr. se deje Kurdum v Turecku ci Iraku, nebylo mozne hovorit. Bohuzel dnes je podil albanskych partyzanu na vzniku kosovske tragedie zcela opomijen, alespon z oficialnich zdroju. Proc stejne vehementne nepostupuje Zapad taky proti Pinochetovi, ktery dokonce dostal vstupni vizum do Velke Britanie!

Tato jednostrannost postupu proti srbskemu vedeni je mozna to, co budi trochu pochyby o zcela nezistnych zamerech zapadnich mocnosti. Rozhodne ne vsem se meri stejnym metrem.

Posledni bod Vasi kritiky uz vubec nechapu. Prece mohu posoudit kvalitu vajicka, prestoze zadna nesnasim. Tj. tim, ze nekoho kritizuji, nebo lepe v tomto pripade, ze o spravnosti neceho pochybuji, neznamena, ze mam v rukave lepsi reseni. To snad ani neni mozne, nebot k tomu nam chybi informace, kteri maji prave politikove. Presto vysloveni pochybnosti i bez navodu na lepsi reseni je uzitecne minimalne pro to, aby se videly veci i z jineho uhlu. Tim vznikne diskuse, z ktere, pokud je minena uprimne, mohou vzejit lepsi reseni. Snad se Jiri Jirovec snazil naznacit, ze se melo vice ci jinak vyjednavat. Ja sam taky nevim, jake reseni by bylo byvalo nejlepsi. To ale neznamena, ze to zvolene musim povazovat bez pochybnosti za nejlepsi. Myslim, ze pekne to vyjadril Robert Fisk v dnesnim prispevku (http://www.britskelisty.cz/ascii//19990610e.html#04), ze totiz to nejtezsi maji zapadni demokracie teprve pred sebou. Totiz zarucit slibovany mir. Pokud toho bude dosazeno tim, ze misto 800 000 Albancu bude nyni vyhnano 100 000 Srbu, tak to bude stejne velky zlocin, jako soucasne vyhaneni Albancu.

Samozrejme muzete mit vlastni nazor na kosovsky problem, ktery je zcela odlisny o nazoru Jiriho Jirovce. Ale neni to fair, pokud se snazite zlehcit vahu argumentu tim, ze podsouvate ctenarum odsuzujici nazor svymi domnenkami o intencich ci charakteru pana Jirovce. Trochu mi to pripomina bagatelizujici poznamky Vasich kritiku o Vasem udajnem levicactvi. Argumenty na teto urovni snad do Britskych listu nepatri.

Doufam, ze i nadale Britske listy zustanou otevreny vymene nazoru a ze i styl diskuse nesklouzne do bagatelizavani odlisnych nazoru podsouvanim pochybnosti o integrite hlasetelu odlisnych nazoru. Clovek pracujici v prirodnich vedach se snazi proverit nez necemu muze uverit.

Zustavam s pozdravem a pranim vytrvalosti ve vydavani Britskych listu.

Václav Janiš