středa 16. června

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Drastické aktuality z Kosova - úterní večerní zprávy televize BBC:
  • Generál Mike Jackson: KLA bude odzbrojena Analýza Evropského střediska pro práva Romů:
  • Romové a školy pro mentálně postižené v České republice Česká politika:
  • Belgický příklad (Ivan Hoffman, Radiožurnál) Ještě Slušovice:
  • František Čuba: hledejte ideologickou zaujatost (Iva Nachtmannová)
  • Na obranu Františka Čuby (Milena Varadinková) NATO a Kosovo:
  • "Britská vojska zmasakrovala Srby" (Guardian)
  • Němečtí novináři zastřeleni Srby, kteří jim nabídli pomoc
  • Oběd a popírání reality mezi etnickými očišťovateli (Robert Fisk, Independent)
  • Dítě bylo v naději pojmenováno K-For: o dva dny později zemřelo (Robert Fisk, Independent) K uranovým protitankovým nábojům:
  • Ochuzený uran (Milan Honusek)
  • Uranové protitankové náboje (Jiří Soler)
  • Jak je to s radioaktivitou uranu (Marcel Derian)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britske listy over the past year or so. (Selected Britske listy articles in English now appear in the new electronic pages of the journal "The New Presence"). - Zde je měsíčník Nová přítomnost.
  • Tady je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.

    Co je nového v České republice

  • Poslanci schválili vyslání až 800 českých vojáků do Kosova. Pro vyslání až 800 českých vojáků do mírových sil K-For v Kosovu hlasovali v Poslanecké sněmovně všichni přítomní poslanci za ODS a KDU-ČSL a s výjimkou Zdeňka Kořistky, všichni přítomní unionisté a 35 z 53 přítomných sociálních demokratů. Proti byli všichni přítomní komunisté.

  • S účastí českých vojáků v silách K-For v Kosovu souhlasí polovina občanů ČR. nesouhlasí s ním 30 procent Čechů a  20 procent neví, zjistila to agentura STEM. S nasazením Čechů do případné pozemní operace NATO souhlasila čtvrtina občanů.

  • Ústavní stížnost ve věci porušování lidských práv při zařazování romských dětí do zvláštních škol poslali zástupci 12 romských dětí z Ostravy Ústavnímu soudu v Brně. Stížnost podávají proti ministerstvu školství, Školskému úřadu v Ostravě a ředitelům pěti ostravských zvláštních škol. Viz také dokument Střediska pro práva evropských Romů v tomto čísle BL.

  • 128 trestních oznámení, i na Harvardské fondy Viktora Koženého, podal v  protikorupční akci Čisté ruce ministr Jaroslav Bašta. Další podání obdržela státní zastupitelství od kontrolních orgánů jednotlivých ministerstev. Zajímavé však bude, zda se bude Kožený obtěžovat z Bahamských ostrovů k českému soudu.

  • Konečně, ale je to málo! Zákon má zakázat billboardy podobné značkám. Pravidla pro umísťování billboardů v blízkosti silnic mění návrh zákona o provozu na pozemních komunikacích, který ve středu projedná vláda. Podle současného zákona nesmějí být "v blízkosti silnice umísťovány věci rozptylující pozornost řidičů". Nová formulace zakazuje stavět v  pásmech podél silnic cokoli zaměnitelného s dopravní značkou. U britských dálnic nejsou vůbec žádné billboardy, je to nesmírně nebezpečné pro silniční provoz.

  • Snaží se Václav Grulich neprodyšně uzavřít ČR všemi směry? Po informacích o přísných opatřeních proti cizincům nyní přichází zpráva, že ministr vnitra Václav Grulich učinil jakási "vládní opatření proti migraci Romů do ciziny" a informoval o tom britského velvyslance v Praze, aby Britové nezavedli pro Čechy víza.

  • Ministr zdravotnictví Ivan David začal sestavovat znaleckou komisi, která posoudí případ jen jeden? pacienta ostravského transplantačního centra z roku 1992, u něhož bylo upuštěno od odběru orgánů, protože i po stanovení mozkové smrti dýchal několik hodin bez pomoci přístrojů. K tomu tato analýza v Britských listech.

  • Evropský soud pro lidská práva začal ve Štrasburku projednávat stížnost české společnosti Špaček na Českou republiku. Společnost Špaček protestuje proti tomu, že výnos týkající se povinného placení daní vyšel jen v interním oběžníku ministerstva financí, a nikoli v oficiálním věstníku. Podle stěžovatele, který byl v dubnu 1993 vyzván k zaplacení nedoplatku 385.600 korun, nařízení tak nenabylo platnosti zákona.

  • Pořad Volejte řediteli už nebude vyrábět ČNTS, ale jiná firma, uvedl Vladimír Železný, který ignoroval požadavek Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, aby do vyřešení sporu s CME nebyl pořad Volejte řediteli vysílán.

  • Protest proti uzavření pasáže Sevastopol a likvidaci přístupu do kina Cinema Broadway se bude konat před pasáží dnes ve středu 16.6. v 16 hodin. Viz tento příspěvek o vyhánění nájemníků z domů.

  • Skrytá reklama v českém vysílání BBC. Přišel tento dopis:

    Vazeny pane Culiku,

    kdysi jste psal o nepripustné reklame. Ceske vysilani BBC nyni jiz nekolikrat uvedlo neco ve stylu: Ivan Kytka bude o teto problematice mluvit za dva tydny. Ale jiz tento tyden si muzete o problemu precist v jeho clanku, ktery vyjde v tydeniku Respekt. Je to skryta reklama nebo ne? Treba jim Respekt neco plati za to, ze ho inzeruji, anebo publikuje jejich vysilaci cas, nevim. Bylo by dobre, kdyby se alespon BBC drzela pravidel.

    V Producers' Guidelines BBC se praví:

    A product or service must never be included in sound or vision in return for cash, services or any consideration in kind. This is product placement and is expressly forbidden in BBC programmes. References to trade or brand names of goods or services should be kept to a minimum and made only if they are editorially justifiable. There must be no element of plugging. The BBC broadcasts much information derived from other organisations. Proper acknowledgment should be given to the source of the information, whilst avoiding advertising or "plugging".

    Výrobek nebo služba se nikdy nesmí vyskytovat v obraze ani ve zvuku oplátkou za peníze, služby či cokoliv jiného. To je tzv. product placement a v pořadech BBC je výslovně zakázán. Zmínky o obchodních názvech či značkách zboží či služeb musejí být jen minimální a mohou se vyskytovat ve vysílání pouze, pokud je to redakčně ospravedlnitelné. Tyto zmínky nesmějí obsahovat žádný prvek reklamy. Pořady BBC přejímají mnoho informací od jiných organizací. Zdroj informací musí být řádně uveden, ale je nepřípustné ho inzerovat a dělat mu reklamu.

    Třeba české vysílání BBC vysvětlí, jaký postoj zaujímá vůči těmto předpisům.

  • (Nejen) pro Jana Kavana: Dělejte něco, aby mohli mladí lidé z ČR víc studovat v zahraničí. Napsala jedna čtenářka:

    Jmenuji se ... a studuji anglictinu na ... college v .... Nahodou jsem na Internetu zahlidla vase jmeno a zacetla jsem se do zprav. Je bezvadne, ze neco takoveho existuje, jsou tu sice takove veci, jako Mlada fronta dnes v anglictine, ale neni to kompletni, spis jen povrchni zpravy. Vec, ktera me momentalne extremne zajima je, jak dlouho to bude trvat, nez se Ceska republika dostane do EU? Bude to znamenat, ze student napriklad v Britanii si na zivobyti bude moct privydelavat? V soucasne dobe je nemyslitelne, aby si ceska holka nasla jinou praci nez au-pair, jinak totiz riskuje being illegal, coz se prave ted deje mne. Neda se s tim neco delat? Myslim vseobecne, prece do NATO uz jsme vstoupili, ne?Co nam stoji v ceste, abychom se stali cleny EU? Ja si uvedomuji, ze tohle je jen jedna stranka veci, ale verte mi, neni lehke se protloukat s par librama v kapse, dluzit za najemny, nenajit praci a porad je tu neustala pritomnost strachu, ze se do toho vlozi imigracni. Ja uz mam nastesti je dva tydny,po poslednich zkouskach se vracim domu, ale nejsem prvni ani posledni a znam pripady, kdy to skoncilo na drogach a prostituci. A zacalo to studiem anglictiny...

    Jen takový nápad: co by se stalo, kdyby česká vláda začala i prostřednictvím sdělovacích prostředků vyvíjet na Evropskou unii nátlak, že když se tedy má tolik přizpůsobovat EU, nemohla by EU podat asociačním zemím pomocnou ruku tím, že by mladým lidem z těchto zemí umožnila v nich studovat? Vždyť jsou tyto zákazy do nebe volající! - Jsem si docela jist, že kdyby se využili schopní odborníci na publicitu, i britské sdělovací prostředky by tuto záležitost podpořily. Jde-li o začleňování střední Evropy do EU, tak ať se to dělá seriózně. Co víc může těmto zemím pomoci než mít na Západě vyškolené mladé lidi! - Martin Madera k tomu z Cambridge poznamenává, že zahraniční studenti v Británii smějí částečně pracovat, potíž je ale získat to stipendium anebo těch cca 15000 liber ročně (asi 900 000 Kč), které vás dohromady stojí vysokoškolské studium v Británii.

  • České lesbičky na internetu. Napsal jeden čtenář:

    Jene,

    chtel bych vas upozornit na aktivity ceskych lesbicek na internetu pokud vas to bude zajimat, podivejte se na adresy

    http://www.lama-web.cz/llk/

    http://members.tripod.com/elza2829/

    Podle mne muze byt internet idealni misto pro navazovani vzajemnych kontaktu mezi lesbickami -- v CR maji jen malo prilezitosti ke vzajemnemu poznavani a vetsina z nich celkem pochopitelne i malo odvahy ke coming-outu. Najdete zpusob, jak tomu pomoci v Britskych listech?

  • Úplný text mírové dohody o Kosovu je zde.

  • Na tomto místě je anglický text žaloby proti Miloševičovi.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ. Za pomoci Jiřího Gallase z Internet Servisu jsme dali do provozu Tematický archív Britských listů, v němž naleznete podle obsahu roztříděné a v každé tematické kategorii chronologicky uspořádané články, které vyšly v BL od 1. září 1997. Archív sice ještě obsahuje určité množství překlepů a některé další provozní chyby, ale to opravíme v nejbližších dnech. Můžete brouzdat Britskými listy a podívat se, jak se různá témata během času vyvíjela. (Předchozí vydání BL jsou také k dispozici v jiném, starším tematickém archívu, viz zde.)

  • Pišme poslancům a dožadujme se informací a nápravy věcí veřejných!Veškeré e-mailové adresy poslanců českého parlamentu jsou zde. - Internetové stránky českého parlamentu jsou skutečně velmi dobré, zejména vynikající je knihovna dokumentů, zahrnující stenografické záznamy zasedání od roku 1861 až do současnost, včetně vyhledávajícího stroje. - Otázka však je, zda poslanci používají své e-mailové adresy. No, vyzkoušejte to. JČ

  • Nová stránka časopisu Prague Business Journal shrnuje důležité informace o Praze a obsahuje i celou řadu dalších užitečných faktů, zpráv a informací.

  • Oficiální server o zákonném pojištění motorových vozidel je na  adrese www.ruceni.cz.

  • Zajímavý odkaz. Mam jeden zajimavy odkaz http://kosovainfo.com/english/politics/990305-peace.htm .- dokument predlozeny Srbum v Rambouillet. Zvlaste bod cislo 8 velice pobouril mnoho lidi u nas. Zajimave je tez vyjadreni A. Solzenicyna, ktery rozhodne nepatri k neeticky jednajicim lidem. I.H.

  • Link na srbskou televizi na internetu. Zde je link na Real Video/Audio zpravodajskych relaci srbske televize tlumocenych do anglictiny: http://www.c-span.org/guide/international/kosovoserbiatv.asp. Marek Sojka.

    Přehled článků o krizi v Kosovu, zveřejněných v BL v minulých dnech:

    Další články k tematice nynější války v Evropě o Kosovo najdete v přehledu nejdůležitějších textů z posledních dní, viz Obsah zde napravo.


  • To nejlepší z "českého" internetu. Jako příloha českého vydání časopisu PC World z března 1999 a  také časopisu Profit se distribuuje právě vydaný CD ROM "To nejlepší z českého internetu". Jako jeden z mála skutečných českých internetových časopisů jsou na CD ROMU zdá se mi velmi dobře prezentovány cca 5 megabyty nejzajímavějších článků přibližně za poslední rok také Britské listy. Seznamte prostřednictvím tohoto CD ROMU s Britskými listy vaše přátele.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

    Generál Mike Jackson: KLA bude odzbrojena

    Výběr z hlavních večerních zpráv televizní stanice BBC 1, vysílaných v úterý 15. června v 21 hodin.

    Nicholas Witchell: Dobrý večer. Jugoslávské jednotky se stahují z jižního Kosova a jak odcházejí před tím, než o půlnoci vyprší lhůta, určená NATO, objevují se stále další děsivé důkazy zvěrstev, spáchaných na kosovské albánské populaci. Jednotky NATO nacházejí další hromadné hroby a dovídají se o dalších svědectvích hromadných vražd.

    Masakr ve vesnici Koliq

    Nejnovější taková zpráva pochází z vesnice Koliq. Tam podle tvrzení požadovaly srbské jednotky od místních lidí peníze. Když nemohli zaplatit, byli usmrceni. Zvláštní dopisovatel pořadu Nine O'Clock News Ben Brown nyní informuje exkluzívně z vesnice Koliq. Musím vás varovat, že některé záběry v jeho reportáži jsou nepříjemné.

    Ben Brown: Toto je scéna, která se dostane do krvavé historie Balkánu jako masakr ve vesnici Koliq. Podle svědků tady bylo v dubnu usmrceno 64 uprchlíků, když se pokoušeli uprchnout z Kosova. Jejich vypálené automobily a traktory jsou stále ještě rozesety na mnoha kilometrech silnice.

    Dnes nám předala KLA to, o čem prohlašuje, že je to videozáznam jednoho z nejhorších zvěrstev ve válce. Podle KLA je na videu vesnice Koliq nedlouho po masakru. Uprchlíci se tu shromáždili, protože jim sdělili Srbové, že tady na  ně budou čekat autobusy. Nebojte se, ujistili je, ve vesnici Koliq budete v bezpečí. Nikdo vám nic neudělá. To se nestalo.

    (záběry dlouhé řady mrtvol)

    64 uprchlíků bylo usmrceno, zahynuli zde mladí i staří, ženy i muži. Někteří byli usmrceni dělostřeleckou palbou, většina byla popravena zblízka střelnou ranou do hlavy.

    (lidé spěšně kopají hroby)

    Jejich přátelé Albánci je mohli pohřbít teprve tehdy, když Srbové odešli. Muselo se to udělat rychle. Nebyl čas na důstojnost. Lidské bytosti v anonymním hrobě.

    Uprchlíci, kteří sem přijeli, se domnívali, že jsou na cestě ke svobodě. Ale pro některé z nich to byla cesta ke smrti.

    Podle svědků, kteří přežili, a s nimiž jsme hovořili, je srbská police zastavila a vyžadovala peníze. Pravidla byla jednoduchá: když jste zaplatili, žili jste, když ne, byli jste zastřeleni.

    Ramash Shukoli mi sdělil, že přežil masakr jen proto, že jeho rodina odevzdala dost peněz. "Můj nejlepší přítel Bessam to štěstí neměl," uvedl. Zastřelili ho samopalem přímo přede mnou. Řekl jsem Srbům, že jsou nelidští, necivilizovaní. Odpověděli, že mám štěstí, že jsem naživu."

    Zatím se o hroby těch, kdo tady zemřeli, stará KLA, ale brzo tady budou vyšetřovatelé válečných zločinů. Budou vyšetřovat zvěrstvo, strašlivé i podle děsných měřítek Kosova.


    Ve vzduchu je pomsta

    Nicholas Witchell: Jugoslávské jednotky mají čas do půlnoci, už jen dvě hodiny, na dokončení první etapy svého odsunu z Kosova, jak to vyžaduje mírová dohoda. Téměř polovina z celého počtu 40 000 už z provincie odešla, anebo balí a připravuje se. Oblast, z níž srbské jednotky odcházejí, je jižní částí Kosova včetně hlavního města Priština. Je tam reportérka Kate Adie.

    Kate Adie: (záběry kolon vojsk) Před půlnocí musejí být mimo Kosovo. Spěchají. Odjíždějí z Prištiny v arogantní a vzdorné náladě. (Výkřiky: "Tady je to Srbsko!") 20 000 vojáků už odjelo. Málo z nich bylo schopno pochopit, že nezískali pověst pro hrdinství, ale pro brutalitu. Velitelé NATO jsou víceméně spokojeni, že většina srbských vojáků bude do půlnoci pryč. Opozdilci budou nalezeni a odesláni později. Obávaná zvláštní policie také musela odejít.

    (záběry zničených čtvrtí z vrtulníku)

    Zůstává po nich nepěkné dědictví. Domy jsou páleny. Pomsta je ve vzduchu na obou stranách. A do krajiny, zbrázděné bombardováním NATO, přichází další zkáza. Využívá se příležitost vyřídit si účty, než budou moci zasáhnout mírové sbory NATO.

    (lidé plení skladiště)

    Skladiště, jižně od Prištiny. Dnes ho plenili frenetičtí Albánci. Poslední dva měsíce žili tito lidé ve strachu před zvláštní policií, která tady byla rozmístěna, a byli svědky toho, jak policisté naplňují skladiště vypleněnými předměty z albánských domovů.

    V tlačenici jsme našli velkou minu, položenou na posteli. Pak nablízku rozmístěné britské dělostřelectvo přimělo neochotné vesničany, aby budovu opustili. Vydali se domů přes pole, plné náruče kořisti.

    Jen si prý berou, co jim Srbové vzali, říkají Albánci. Nespravedlivá odplata ve všech formách se dá bohužel v této době očekávat. A je právě úkolem NATO brzdit tyto emoce, které jsou velmi intenzívní.

    (záběry tří zmatených mužů na ulici)

    Jak jsme šli za britským plukem albánskou částí Prištiny, objevili se tři muži, jeden z nich jen ve spodkách. Byli to Srbové, unesení před dvěma dny bojovníky KLA. Byli svázáni a opakovaně biti.

    (záběry zranění)

    Nebylo pochyb o jejich svědectví. Zranění byla čerstvá. To je ten dům, řekli, ten s tou albánskou vlajkou.

    Major Julian Davies a jeho vojáci se tam vydali.

    (plno lidí v místnosti jako na mejdanu)

    A také že ano, bylo to velitelství KLA, usměvaví lidé, nabídli jim pizzu a dort. Jací zmučení Srbové, ptali se. Major Davies a jeho muži snědli nabízenou pizzu. Po půlnoci nebudou smět tito příslušníci KLA už skrývat své zbraně. Obě strany musejí zbraně odevzdat. A protože už zbývá jen několik hodin, v ulicích vládne nervozita. Zbraně jsou tady součástí kultury. Většina rodin má střelnou zbraň. A většina rodin se buď bojí, anebo se chce pomstít.


    Mike Jackson: KLA bude odzbrojena

    Nicholas Witchell: Britským generálem, který velí vojskům K-for v Kosovu je generál Sir Mike Jackson, hovoří nyní s námi z Prištiny. Pane generále, bude první etapa odsunu jugoslávských vojsk dokončena do půlnoci úplně a včas?

    Michael Jackson: Mám veškerou důvěru, že odsun bude do půlnoci plně uskutečněn. Slyšel jsem, že Kate Adie hovořila o možných opozdilcích. To je možná pravda, ty postrčíme na cestu pěkně rychle.

    Nicholas Witchell: Každý den přicházejí další zprávy o hromadných hrobech. Co si o tom myslíte po čtyřech dnech? Jaký je rozsah zvěrstev, která byla spáchána?

    Mike Jackson: To je, upřímně řečeno, těžká otázka, na niž mohu jen těžko v této chvíli odpovědět. Dostáváme od rozmístěných jednotek o tom nyní hodně zpráv, ale celkový obraz vám nemůžu poskytnout a soustřeďuji se nyní na odsunovou operaci. Dalšími záležitostmi se budeme zabývat, až to bude dokončeno.

    Nicholas Witchell: Řekl jste, že chcete, aby Srbové, kteří dodržují zákony, zůstali na místě. Ale jestliže mají mít pocit bezpečí, přece musí být odzbrojena Kosovská osvobozenecká armáda? Kdy to začnete dělat?

    Mike Jackson: Rezoluce Rady bezpečnosti č. 1244 konstatuje zcela jasně, že bude KLA demilitarizována. Metoda, jak toho docílit, se vypracovává právě teď. Je to politická záležitost a v dost tvrdě se o tom vyjednává. Předpokládám, že dostanu pravidla odzbrojování zítra, kde bude všechno jasně řečeno. Bude existovat časový plán, KLA bude odzbrojena, její zbraně budou uskladněny, KLA nebude smět nosit uniformu. Stane se to postupně. Nevím, kdy přesně, ale můžete si být jist, že demilitarizace KLA se uskuteční.

    Nicholas Witchell: Máte samozřejmě neočekávanou přítomnost Rusů na letišti v Prištině. Jste si jist, že je možné najít způsob, jak začlenit Rusy pod vaše velení?

    Mike Jackson: Ano. Jsem si tím plně jist. Říkal jsem před okamžikem, že se teď soustřeďuji na úspěšný odsun vojsk. Navzdory určité posledlosti letištěm, to letiště je v současné době pouze otázkou druhořadého významu. Já vítám, že je tady ruský kontingent. Rusové mají trvalého zástupce v Radě bezpečnosti, a musejí hrát roli v takovéto mezinárodní operaci. Existují určité politický rozdíly, ty jsou nyní odstraňovány. Jsem si jist, že nakonec bude ruský kontingent plně integrován do K-For.


    Uprchlíci se vracejí dřív, než je to bezpečné

    Nicholas Witchell: Další velký problém může vzniknout, když se začnou uprchlíci vracet domů dřív, než je to pro ně bezpečné. Tisíce lidí už ignorují varování o minách. Jen dnes se vydalo domů z Makedonie alespoň 2000 osob. Dalších 5000 lidí se vydalo domů z táborů kolem Kukeše. Liz McKeen tam je a sleduje spěch dostat se domů.

    Liz McKeen: Jdou domů a neskrývají svou radost. Jakmile se rozšířila zpráva, že je hranice u Kukeše otevřená, velký počet kosovských Albánců se vydal na silnici, cestou domů. Srbové usmrtili bratra tohoto muže. Říká, že neví, kde je jeho mrtvola, ale myslí si, že je bezpečné vzít rodinu domů. Jdou rodiny se vším svým majetkem. Ať je NATO pro ně připravené nebo ne, vracejí se a chtějí zůstat.

    V táborech kolem Kukese je atmosféra euforická. Těmto všem lidem bylo řečeno, že Kosovo ještě není bezpečné, ale vracejí se domů stejně a nikdo se je nesnaží zastavovat. Po třech měsících života jako uprchlíci existuje velká touha sebrat se a jít domů.


    Drasticky zničená země

    Nicholas Witchell: Mnoho těchto uprchlíků směřuje do oblasti kolem města Prizren. Je to oblast, kde už je napětí silné a kde KLA usiluje o prosazení své moci. Je tam Jeremy Bowen. Dnes cestoval z Prizrenu zničenými vesnicemi do Djakovy.

    (záběry naprosto zničených a vypálených trosek domů, z automobilu)

    Jeremy Bowen: Trvá to jen půl hodiny cestovat automobilem z Prizrenu do Djakovy. Jedete rozstřílenou zemí. Přes mosty, kamuflované Srby proti leteckým úderům NATO, prázdnými vesnicemi, a smrtí.

    Velika Kruša je nyní bezpečná. Nebyla, když tady bylo uvězněno asi dvacet lidí v jednom domě. Uvnitř nezbylo nic než jejich spálená těla a kosti. Jsou tu na hlídce němečtí vojáci.

    Na silnici se Němci šíří do rojnice, jak Srbové odcházejí a přijíždějí těžké zbraně. Ramadan a Fatima Krasnicovi a jejich děti měli dostatečný pocit bezpečí, že šli pěšky do Prizrenu z Djakovy.

    Před další vesnici, Bela Crkva, albánský bojovník z KLA Šušri Šala nás vzal k hromadnému hrobu v jeho vesnici. (Cesta polem.) Řekl, že už zkontrolovali, jestli tam nejsou miny. Přesto bylo nepříjemné tudy jít.

    (záběry čerstvě zahrnuté země uprostřed pole, mezi tím poházené zablácené ženské boty)

    Řekli, že tady v několika hrobech pohřbili asi 70 lidí, zastřelených Srby v prvních hodinách po zahájení leteckých úderů NATO.

    Albánec.: 37 lidí tady, sedm támhle, dva tady, šest tam, třicet tady.

    Jeremy Bowen v pokleku: Je to mělký hrob. Neměli moc času lidi pohřbít. Museli pracovat v noci, se strážemi KLA. Ve vzduchu je spousta much a je cítit, jak se rozkládají těla - je tu smrt.

    KLA byla všude, kam jsme jeli. Tolik ozbrojených mužů, požadujících nezávislost, znepokojuje představitele NATO. Jediné zbraně, které tady chtějí, jsou zbraně NATO.

    Těsně vedle silnice nám ukázali silně rozložené mrtvoly dvou albánských mužů. Leželi tam, kde je Srbové zastřelili.

    A pak do Djakovy. Kolem vojenského velitelství, které zničilo začátkem války NATO. Bojovníci KLA jsou tady taky, vracejí se do svých domovů.

    (neuvěřitelně zničené ulice)

    Po prvních leteckých úderech, říkají zdejší lidé, srbská policie zuřivě zničila staré město v Djakově. Vypálili ho a zabili všechny lidi, kteří se jim dostali do cesty. Jsou tady hektary zkázy.

    (plačící dívka u hromady cihel)

    A tohle bylo poprvé, co Jetezara, naše tlumočnice, uviděla trosky svého rodinného domu. Zoufale se snažila najít své strýčky, kteří tady žili. Přestěhovali se s manželkami a dětmi a přežili.

    (emocionální rodinné shledání)

    Mnoho lidí nepřežilo.


    Mít možnost pohřbít své mrtvé a nestat se přitom terčem střelby

    Nicholas Witchell: Jak odchází jugoslávská armáda z jižního Kosova, srbští civilisté odcházejí také. Nejsou si jisti, že může NATO zajistit jejich bezpečnost. Při jejich odchodu vycházejí z lesů a z hor etničtí Albánci, kteří se tam skrývali po dlouhé týdny. Matt Frei byl v Kačaniku a sledoval přesun dvou národů v jednom městě.

    Matt Frei: Zase se na Balkáně proměnily role. Tohle je kolona srbských civilistů. Utíkají z Kosova a bojí se odplaty od etnických Albánců, kteří se vracejí domů. Viníci se stali obětmi, anebo si to alespoň myslí.

    (valník tažený koněm, na něm velká lednička a kolem něho lidi)

    Našli jsme tuto srbskou rodinu: tři generace se přidržují svého nejcennějšího majetku: ledničky. Stali se uprchlíky už podruhé za pouhé čtyři roky. V roce 1995 byli vyhnáni z jiné části bývalé Jugoslávie, tehdy Chorvaty. V této části Evropy je historie zlovolný, začarovaný kruh, a oni prožívají další kapitolu, kterou nikdy nezapomenou. Dnes ráno v sedm hodin jim zaklepali na dveře vojáci z KLA a řekli jim, aby odešli.

    "Jsem tak smutná," řekla mi tato žena, která se bála říct svoje jméno. "Vyhodili nás z domu, který jsme postavili. Celý svět se zbláznil."

    I když NATO přislíbilo, že bude tyto lidi ochraňovat, Srbové nechtějí alianci po dvou a půl měsících bombardování věřit. Zatímco jeden národ prchá, druhý národ je šťasten, že je naživu.

    V městě Kačanik se náš albánský překladatel setkal s přítelkyní, o níž si myslel, že je mrtvá. Meri Hote je zdravotní sestra. Dnes se vrátila domů, poté, co se 78 dní skrývala v horách a starala se o raněné. Všechno zůstalo tak, jak to nechala, i prádlo na šňůře. Rozdíl je jen v tom, že to šatstvo na šňůře patří osobě, která je teď mrtvá - jejímu bratrovi, kterého zastřelili Srbové.

    "Šla jsem k jeho hrobu, než jsem přišla sem. Nemohu Srbům odpustit, co učinili. Byl pýchou naší rodiny. "

    Do děsivých prázdných měst Kosova se postupně vracejí Kosovci, poté, co za sebou Srbové zanechali stopu zkázy. Už není potřeba bojovat o přežití. Teď přijde doma traumat.

    (pohřeb)

    Americký voják asistuje při pohřbu muže, který zemřel začátkem května na infarkt, jeden z mála lidí, kteří v této válce zemřeli přirozenou smrtí. Rodina se bála Srbů a mrtvolu ukrývala doma celý měsíc.

    Dnes znamená v Kosovu normálnost mít možnost pohřbít své mrtvé a nestát se přitom terčem nepřátelské střelby.


    Zpráva střediska European Roma Rights Center

    Zvláštní náprava: Romové a školy pro mentálně postižené v České republice

    European Roma Rights Centre oznamuje zveřejnění národní studie Zvláštní náprava: Romové a školy pro mentálně postižené v České republice, Zpráva vychází právě v době, kdy se soudně domáhají děti v Ostravě, aby nemusely chodit do zvláštních škol pro mentálně postižené.

    Podstatou vylučování Romů ze společnosti v České republice je v podstatě segregovaný školský systém, který zabraňuje od dětství stykům mezi Romy a Neromy. Jádrem této segregace je existence sítě takzvaných nápravných zvláštních škol - škol pro mentálně postižené děti. Romské děti jsou umisťovány ve velkých počtech do takových škol, protože nemají ve škole dobré výsledky při plnění úkolů, vypracovaných pro českou většinu a v důsledku rasistických postojů školských úřadů. Podle rozumných odhadů je patnáctkrát pravděpodobnější, že bude ve zvláštní škole umístěno romské než neromské dítě. Žák, který dokončil zvláštní školu, má omezenou volbu středního vzdělání ve srovnání s žákem, který dokončil normální základní školu. Romské děti jsou tedy od raného věku v podstatě odsuzovány mít po celý život menší počet životních příležitostí a menší seberespekt. Kromě toho, segregace Romů ve zvláštních školách je používána jako neustálé ospravedlňování diskriminačních postojů a činů příslušníky většinové společnosti.

    Dokument Zvláštní náprava se zabývá následujícími tématy: po krátkém úvodu do historie Romů v českých zemích je vysvětlen podrobně problém příliš velkého počtu romských dětí ve zvláštních školách. Zpráva pak rozbírá nízkou kvalitu výuky ve zvláštních školách. Další oddíl zprávy je rozdělen na tři kapitoly, které se zabývají různým šikanováním, k němuž dochází při přesunu romských dětí do zvláštních škol, rasistickým šikanováním v rámci hlavního školského systému, který je zdrojem traumatizace romských dětí, a nemožností vrátit se ze zvláštní školy zpět do normální školy, jakmile bylo dítě projednou odsunuto do zvláštní školy. Zpráva se pak zabývá různými jinými rysy ovlivňujícími situaci na poli lidských práv pro Romy v České republice, ve vztahu ke školskému systému, zejména dopadem zákona o občanství z roku 1992 na školská práva Romů, skutečností, že vláda neposkytuje minoritní vzdělání pro Romy, souvislostí mezi diskriminací a šikanováním v školském systému a schopností Romů dožadovat se v České republice dalších práv. Zpráva končí řadou doporučení pro českou vládu:

    1. Naplánujte a realizujte reformy s cílem ukončit etnicky založenou segregaci v českém školském systému.

    2: Přísně trestejte případy šikanování a vyjadřování rasové nenávisti ve školském systému, zejména mezi učiteli a úředníky.

    3. Uznejte, že klíčovou roli při umísťování velkého počtu romských dětí do zvláštních škol hraje rasová diskriminace. Vytvořte protirasistické vzdělávací programy pro osoby, které pracují na všech stupních vzdělávacího systému a v relevantních částech zdravotnictví.

    4. Plánujte a zaveďte podrobnou školskou reformu, která poskytne uživatelsky přítulné vzdělávání pro všechny žáky, Romy i Neromy, a jejímž cílem je integrovat romské děti do normálního školského systému.

    5. Vytvořte fond na podporu dodatečných vzdělávacích a školských programů na odstranění škod, způsobených romským dětem českých školským systémem.

    6. Vypracujte vzdělávací programy pro Romy i pro Neromy, v nichž bude věnována řádná pozornost české i romské kultuře, zaveďte romský jazyk, kulturu a historii do českého vyučování, zaveďte úspěšné programy, vypracované v zahraničí, v jejichž rámci seznamují příslušníci romské komunity školní děti s romskou kulturou, jazykem a historií, zaveďte tyto programy do všech škol a nikoliv jen do škol, kam chodí romské děti.

    7. Zaveďte integrované školky, poskytněte v těchto integrovaných školkách jazykovou pomoc pro romské děti.

    8. Kdykoliv je to možné, poskytujte romské učitelské asistenty. Umožněte těmto asistentům získat učitelskou kvalifikaci.

    9. Vytvořte, zaveďte a řádně financujte programy, jejichž cílem bude drastické zvýšení počtu romských učitelů v České republice.

    10. Vytvořte, zaveďte a řádně financujte pokračovatelské školské programy pro učitele s cílem zlepšit jejich kvalifikaci pro vyučování v multikulturním kontextu.

    12. Přípravou pro včlenění velkého počtu romských dětí do otevřeného, hlavního a  uživatelsky přítulného systému vzdělávání identifikujte žáky, kteří potřebují podporu při přechodu z nynějšího traumatizujícího systému a poskytněte takovou podporu.

    13. Ukončete posuzování žádostí o studium podle kulturně zaujatého hodnocení inteligence, které nebylo pozměněno pro romské děti a o němž není dokázáno, že by přinášel výsledky neovlivněné rasovou příslušností zkoušejícího či kandidáta.

    13. Přijměte občanské zákony, specificky trestající diskriminaci v oblasti školství a poskytující podrobnou nápravu pro jednotlivce, kteří se stali obětí diskriminace.

    14. Vytvořte přístupné veřejné úřady, kde mohou Romové oznamovat případy diskriminace, poskytněte takovým úřadům širokou publicitu.

    15. V oblastech, kde žije větší počet Romů, poskytněte obyvatelstvu zadarmo odborné právní poradenství a poskytněte tomuto poradenství širokou publicitu.

    Výtisk zprávy je k dispozici za dar osmi dolarů na adrese

    European Roma Rights Center H-1525 Budapest 114 PO Box 10/24 Hungary

    Plný text všech zpráv ERRC, včetně této zprávy, je umístěn na internetové stránce http://errc.org

    The full texts of all ERRC reports, including are A Special Remedy: Roma and Schools for the Mentally Handicapped in the Czech Republic, are available on the European Roma Rights Center Internet website at:

    http://errc.org


    European Roma Rights Center Country Report

    A Special Remedy: Roma and Schools for the Mentally Handicapped in the Czech Republic

    European Roma Rights Center

    The European Roma Rights Center announces publication of the Country Report A Special Remedy: Roma and Schools for the Mentally Handicapped in the Czech Republic. The report is published also in Czech, under the title Zvlastni naprava: Romove a skoly pro mentalne postizene deti v Ceske republice. A Special Remedy appears in print simultaneous to a law suit by Romani children in the Czech city of Ostrava to contest their placement in remedial special schools for the mentally handicapped.

    Fundamental to the exclusion of Roma in the Czech Republic is an effectively segregated education system which prevents contact between Roma and non-Roma from childhood. The nexus of this segregation is the existence of a network of so-called remedial special schools (zvlastni skoly)-- schools for mentally handicapped children. Romani children are disproportionately placed in such schools because they underperform in tasks designed for majority Czechs, and because of the racist attitudes of schooling authorities. According to reasonable estimates, Roma are at least fifteen times more likely to be placed in remedial special schools than non-Roma. A student who has completed remedial special school has greatly restricted choices in secondary education compared to a student who has completed mainstream primary school. Romani children are thereby effectively condemned from an early age to a lifetime of diminished opportunity and self-respect. In addition, the segregation of Roma in inferior schools is used as constant legitimation for discriminatory attitudes and actions by members of the majority society.

    A Special Remedy discusses the following themes: following a brief introduction to the history of Roma in the Czech lands, the problem of the overrepresentation of Romani children in remedial special schools for the mentally handicapped is presented in detail. Next, the report discusses the inferior quality of remedial special education. The next sections of the report are divided into three chapters which show: the numerous abuses which take place in the enrollment of Romani children in remedial special schools; racist abuse in the regular basic school system as the source of traumatised Romani children; and the impossibility of transfer to a normal basic school from a remedial special school once a pupil has been enrolled there. The report then goes on to look at other aspects affecting the human rights situation of Roma in the Czech Republic as it pertains to the education system, most notably: the effect of the 1992 Act on Citizenship on the educational rights of Roma; the failure of the government to provide minority education for Roma; and the link between discrimination and abuse in the education system and the ability of Roma to claim other rights in the Czech Republic. The report concludes with a series of recommendations to the Czech government:

    1. Plan and implement reforms aimed at ending ethnically based segregation in the Czech school system.

    2. Strictly sanction instances of abuse and expressions of racial hatred in the school system, especially among teachers and administrators.

    3. Acknowledge that racial discrimination plays a key role in the high level of Romani children in remedial special schools. Provide anti-racism training programs to persons working in all aspects of the educational system and relevant parts of the health care system.

    4. Plan and implement thoroughgoing school reform which provides for child-friendly learning for all pupils, Romani and non-Romani, and aims at the integration of Romani children into the normal school system.

    5. Establish a fund to support extra education and training programmes required to compensate for damage caused to Romani children by the Czech school system.

    6. Develop schooling programmes for Roma and non-Roma in which proper attention is given to Czech and Romani culture; introduce Romani language, culture and history to Czech school curriculum; introduce successful programmes developed abroad whereby members of the Romani community introduce Romani culture, language and history to school-age children; implement all such programs nationally and not merely in schools attended by Romani children.

    7. Provide free integrated kindergarten; in such integrated kindergartens, provide language assistance for Romani pupils.

    8. Wherever possible, provide Romani classroom assistants; make readily available to such classroom assistants the possibility of teaching qualification.

    9. Design, implement and adequately fund programmes aimed at drastically increasing the number of Romani teachers in the Czech Republic.

    10. Design, implement and adequately fund continuing education programmes for teachers to improve skills in teaching in a multi-cultural context.

    11. In preparation for the integration of large numbers of Romani children into an open, mainstream and child-friendly system of education, identify pupils for support during the transition period from the present traumatising system and provide such support.

    12. End reliance for the purposes of student placement upon all culturally-biased intelligence evaluation measures which have not been adapted for Romani children, and which have not been proven to generate results unaffected by the race or ethnicity of the examiner or the examinee.

    13. Adopt civil legislation specifically sanctioning discrimination in the field of education and providing detailed remedies for individuals shown to be the victim of discrimination.

    14. Provide accessible public offices where Roma can go to report instances of discrimination; publicise widely the existence of such offices.

    15. Provide free legal services in areas heavily populated by Roma; publicise widely the existence of such services.

    Other reports by the European Roma Rights Center:

    --A Pleasant Fiction: The Human Rights Situation of Roma in Macedonia (July 1998) --Profession: Prisoner: Roma in Detention in Bulgaria (December 1997) --No Record of the Case: Roma in Albania (June 1997) --The Misery of Law: The Rights of Roma in the Transcarpathian Region of Ukraine (April 1997) --Time of the Skinheads: Denial and Exclusion of Roma in Slovakia (January 1997) --Sudden Rage at Dawn: Violence Against Roma in Romania (September 1996) --Divide and Deport: Roma and Sinti in Austria (September 1996)

    To receive a copy of A Special Remedy: Roma and Schools for the Mentally Handicapped in the Czech Republic or other reports by the European Roma Rights Center, the ERRC requests a donation of 8 US dollars per report to cover printing and shipping costs. Requests for reports should be directed to:

    Nora Kuntz European Roma Rights Center H-1525 Budapest 114 PO Box 10/24 Hungary

    The full texts of all ERRC reports, including are A Special Remedy: Roma and Schools for the Mentally Handicapped in the Czech Republic, are available on the European Roma Rights Center Internet website at:

    http://errc.org

    The European Roma Rights Center is an international public interest law organisation which monitors the rights of Roma and provides legal defence in cases of human rights abuse. For more information about the European Roma Rights Center, visit the ERRC on the web at http://errc.org.

    European Roma Rights Center

    H-1525 Budapest 114

    PO Box 10/24

    Hungary

    Telephone: (36 1) 42 82 351

    Fax: (36 1) 42 82 356

    SUPPORT THE ERRC!

    The European Roma Rights Center is dependent upon the generosity of individual donors for its continued existence. If you believe the ERRC performs a service valuable to the public, please join in enabling its future with a contribution. Gifts of all sizes are welcome; bank tranfers are preferred. Please send your contribution to:

    European Roma Rights Center

    Budapest Bank Rt.

    99P00402686

    1054 Budapest

    Bathory utca 1

    Hungary

    Belgický příklad

    Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 - Radiožurnál

    V Belgii se už musí uzavírat sázky, jaká další morová rána je na řadě. Obchodníci, kteří se ještě nevzpamatovali z paniky kolem kuřat, kterým nečekaně zachutnaly rakovinotvorné dioxiny, museli pro změnu vyklidit z regálů miliony lahví a plechovek Coca-coly a deseti dalších nápojů, protože do některých z nich provozovna v Antverpách napustila špatný oxid uhličitý.

    I zmíněnou Coca-Colu ovšem smůla provází na pokračování, neboť další její továrna, pro změnu ve Francii, dokázala na dna jistého počtu plechovek dostat fungicid z přepravních palet. Firma, které se podaří spustit poplašný systém EU a dostane se na první stránky novin v souvislosti s bolestmi, zvracením a devastací červených krvinek, má jedinou možnost: Připravit si peníze na obrovskou reklamní kampaň. Ta nás určitě nemine.

    Ovšem nemělo by nás minout ani poučení, jak se chová sebevědomý spotřebitel. Mlžení kolem několika mlsných kuřat stálo křeslo oblíbeného belgického premiéra a jeho křesťanští demokraté jsou po čtyřiceti letech u moci na cestě do opozice.

    Takové vyústění skandálu u nás nepřipadá v úvahu ani ve snu. Jako voliči bychom ve stejné situaci chápali, že kuřata zpolitizovala volby a nenechali bychom se zmást...

    V roli konzumentů bychom pak zřejmě při nabídce rozumné slevy každé kuře pro jistotu ochutnali, zda určitě není jedlé, a i ta Coca-cola by se u nás likvidovala až po doprodání zlevněných zásob.

    Poslední dobou se dohadujeme o tom, jak jsme připraveni na vstup do EU a co dělat pro to, abychom nezůstali na periférii prosperujícího světa. Jediná šance je rozhlédnout se konečně kolem sebe a osvojit si ten Belgický krátký proces. Vyhodnotit, co máme denně na talíři, a podle toho volit.


    Ještě Čuba a Slušovice aneb hledejte ideologickou zaujatost

    Iva Nachtmannová

    Ráda bych ještě dovysvětlila pár věcí ohledně svého článku o dokumentu Slušovický zázrak po 10 letech, protože se obávám, že někteří lidé můj článek nepochopili. Nechci tímto reagovat na urážlivý pamflet Roberta Sedláčka, protože ten za reakci nestojí. (Přesto děkuji panu Paříkovi za zastání.) Chci reagovat na tvrzení Jana Čulíka, že můj článek byl "trochu povrchně ideologicky zaujatý".

    Pokud bych měla nějak označit svůj článek, řekla bych spíš, že nebyl ideologicky zaujatý, ale idealistický. Jednoduše jsem se idealisticky domnívala, že není dobré točit dokumenty o podnikatelích, kteří se ke svému podnikatelskému úspěchu dopracovali nečistými metodami. Myslela jsem si - asi naivně - že v České republice jsou i podnikatelé, o kterých by stálo za to natočit dokument proto, že jednají eticky a neobchází zákon, a přesto se dopracovali k tomu, že jejich firma prosperuje a vytváří nové hodnoty.

    Nechci se na svět dívat černobíle, ať už by to bylo optikou Tomáše Peciny, že Stanislav Devátý se rozhodl někoho "ničit" pouze z pohnutek svého antikomunismu a František Čuba je obětí závistivých nenechavců, anebo z opačné strany, že kdokoliv, kdo něco "za totáče" vytvořil, musel tak učinit jen z kariéristických důvodů. Chtěla jsem jen upozornit na fakta.

    Je skutečně možné a docela pravděpodobné, že František Čuba zpočátku pozvedl své družstvo jen díky svému úsilí a entuziasmu, kterým nakazil ostatní zaměstnance družstva - a určitě to bylo v době normalizačního marasmu něco, nad čím každý kroutil hlavou. Je také pravda, že František Čuba zaměstnával i lidi, kteří by kvůli svému politickému škraloupu měli jinde problémy. (Tito lidé koneckonců nebyli hloupí a proto mohli být svým vzděláním družstvu užiteční, což si Čuba určitě uvědomoval.)

    Ale stejně tak je pravda, že vzorky bakterií, které vydávalo JZD Slušovice za "své", byly tajně přiváženy s pomocí vědeckých pracovníků Slušovic, rozvědky a tehdejších československých zastupitelských úřadů v západních zemích. Tyto bakterie dostaly nový název a staly se součástí výrobků, které pak za výhodný peníz rozvážely Slušovice po zemích RVHP. Ještě výhodnější obchod pro Slušovice bylo pašování embargovaných počítačů z Vietnamu, které se pouze přehodily do krabic s logem JZD Slušovice a pak vydávaly za vlastní výrobu.

    František Čuba se opravdu dokázal v té"absurdní době orientovat, jak zněl podtitul dokumentu, ale také díky tomu, že šikovně využíval politické konexe na nejvyšších místech, což Čuba v dokumentu zastírá). S jejich pomocí se slušovické obchody nerušeně rozrůstaly. Toto jsou fakta, nikoliv ideologické emoce. Na tato fakta se také snažil upozornit Stanislav Devátý ještě jako poslanec polistopadového parlamentu, tedy ne z pozice šéfa BIS s aureolou "mocného muže v pozadí", jakou získal působením médií, a jakou mu chce podsunout i Tomáš Pecina.

    Pokud posuzujeme nějakou zajímavou postavu minulosti, měli bychom ji posuzovat komplexně. A proto mi v dokumentu chyběla fakta o tom, že DAK MOVA Slušovice, založená Františkem Čubou, se po roce 89 podílela na transakcích, při kterých např. zásilka kovových palet byla několikrát prodána a nakonec si ji za dvojnásobnou cenu koupilo opět slušovické družstvo, které ji na počátku prodalo (kvůli čemuž se z původně prosperujících Slušovic za pár měsíců roku 90 stalo vybrakované torzo). Proto mi chyběla fakta o tom, že kriminalista, který tyto podivné transakce vyšetřoval, byl odvolán z vyšetřování a bylo mu vyhrožováno fyzickou likvidací, až nakonec emigroval. Netvrdím, že za tím vším stál osobně František Čuba, ale se Slušovicemi to úzce souvisí.

    Když jsem tato fakta napsala ve své odpovědi jednomu z čtenářů, kteří reagovali na můj příspěvek do BL mailem, odpověděl mi: "No a co?"

    A to je právě ono. Dnes a denně se s tímhle přístupem setkáváme, když média upozorní na nelegální obchody nebo korupci. No a co? Tak to prostě u nás chodí. Jsme jiní, jsme specifičtí, to je česká cesta!

    Proto si připadám spíš jako idealista, když trvám na tom, že podnikání by mělo být etické (a dokumenty by neměly zamlčovat fakta). A proto také nechápu, když pan Čulík, který s vervou upozorňuje na neetické chování Vladimíra Železného a nechce se smířit se shovívavými úsměvy lidí, kteří říkají, že "tak to prostě u nás chodí", napíše o mém článku, že byl povrchně ideologický.

    Pokud "to u nás bude takhle chodit" dál, pak se do společenství skutečných demokratických zemí nikdy nedostaneme, protože s takovým obchodním jednáním bychom tam těžko uspěli.

    Iva Nachtmannová je šéfredaktorka Síťnice.


    Na obranu Františka Čuby

    Milena Varadinková

    (Z Fóra Britských listů)

    Pane Paříku,

    přečetla jsem si Vaši reakci (BL 14.6.) na pana režiséra Sedláčka (BL 10.6.) a cítím nutkání udělit Vám přátelskou radu: dříve, než začnete někomu nadávat, seznamte se, prosím, s fakty.

    Já totiž o těch faktech něco vím, a proto musím dát jednoznačně za pravdu panu Sedláčkovi. Narozdíl od Vás si spolu s panem Pecinou myslím, že by pan Sedláček měl natočit další díl, který by podrobněji osvětlil způsob likvidace Slušovic státním establishmentem a jeho mediálními nohsledy (na čelném místě skutečně byl právě Respekt :-))) po roce 1989.

    Je až neuvěřitelné, kolik absurdit si lidé (jinak docela inteligentní:-)) nechali vtloukat do hlavy tak dlouho, až tomu sami uvěří a pak už to jenom bezmyšlenkovitě opakují!

    Například slečna Nachtmannová cituje z Respektu: Š.smlouvu s 1.správou StB - rozvědkou, díky níž získalo družstvo ekonomické výhody, např. bezcelní dovoz určitého zboží, dovoz embargovaného zboží a informace zejména z oblasti biotechnologií.

    Až někdy nebudete obluzen popovickým mokem, pane Paříku, zkuste se nad tím zamyslet! Co to bylo embargované zboží? Kdo vydával povolení k “obcházení" embarga? Opravdu věříte tomu, že naši estébáci měli takovou moc? Že třeba estébáci přijeli někam do USA a řekli: těm Slušovicům to klidně můžete dodávat, embargo neembargo! :-))))))

    Mnohem rozumněji na to nahlíží Ferdinand (BL 10.6.):

    Mozna opravdu uzivali informace od rozvedky, v zadnem pripade to vsak pro vyvoj jejich vypocetni techniky nebylo nutne.

    I on se ale mýlí, když dále říká:

    To vsak neznamena, ze nebyly Slusovice zvyhodnovany. Prosty dovoz casopisu (volne dostupne) a elektroniky (neembargovane) byl pro potencialni konkurenty nedosazitelny. Stejne tak nemohl kazdy vydavat preklady spickovych zahranicnich knih a pak je prodavat za volne ceny (200Kc za vytisk v roce 88!).

    To není pravda, Ferdinande. K vydávání odborných příruček nebylo třeba žádné extra zvýhodňování. Nejednalo se totiž o “ideologicky závadné" knihy, takže je mohl vydávat kdokoliv. Největší problémem bylo v “reálném socialismu" sehnat dostatečnou kapacitu a rozumné termíny v tiskárně (než si Slušovice postavily svoji vlastní tiskárnu). A pokud je mi známo, nejednalo se o pouhé překlady (externí překladatelé většinou nebyli odborníci přes počítače), ale v podstatě o nově vytvořené příručky, psané s přihlédnutím na konkrétní implementaci na počítači TNS. Nevím o žádném případu, kdy by někdo žaloval porušení autorského zákona v této souvislosti. Pokud jde o ceny příruček, tak ty byly kalkulovány podle platných předpisů (při daném počtu výtisků byla tehdy cena 200 Kč naprosto adekvátní). Zdrojem zisku totiž nebyly příručky, ale hardware a především software.

    Rovněž dovoz (neembargované:-)) výpočetní techniky nebyl nikterak nedostupný pro všechny potenciální konkurenty. Co však bylo nedostupné, byly devizové prostředky, které tehdy přiděloval stát. Slušovice ovšem od státu žádné devizy nedostávaly a proto byly nuceny samy vyhledávat komodity, které bylo možno vyvézt za tvrdou měnu. I za to jim ovšem bylo hrubě spíláno - tím, že vyvážely nedostatkový kmín či travní semeno se podle Studentských listů (18.října 1990) dopustily “trestného činu poškozování spotřebitele", protože - cituji: “ plánované hospodářství nemůže počítat s tak rychlým zaplněním dodávkových mezer" - konec citátu. Další perla z téhož zdroje: “Čubová ml. vykupuje po celé ČSR telata, která nabízí zahraničním zájemcům (Italové, Rakušani, Němci)Š " nebo “Š kromě toho existují zprávy, že Slušovice vyvážely starý papír a železo, a to ze sběren v PrazeŠ" . A nenechte se mýlit, tyto perly nebyly napsány s cílem zdůvodnit, proč mohly Slušovice dovážet počítače, ale právě naopak zdůvodnit, proč je potřeba ty drzé a temné Slušovice co nejrychleji zničit. To by tak hrálo, aby nám někdo rozvracel plánované hospodářství tím, že sem výměnou za starý papír a železo bude vozit počítače! :-)))))

    Pane Paříku, nevím, co Vás či slečnu Nachtmannovou vede k tomu, že pana Čubu dáváte do stejného pytle jako pány Junka, Koženého, Majského či Berezovského. Na rozdíl od těchto pánů Čuba začínal skutečně od nuly (nespadl mu do klína žádných Chemapol či cokoliv podobného), družstvo vytvořil především on svojí vlastní prací (stejně jako dnes vytváříte Vy svoji firmičku, pane Paříku:-))), a to v extrémních podmínkách “reálného socialismu", kde na jednu stranu nebylo obtížné vytvářet zisk na nedostatečně zásobovaném trhu, na druhé straně právě nefunkčnost socialistického okolí byla zdrojem mnoha problémů, které by se daly shrnout do věty: “Když potřebuješ v “reálném socialismu" cokoliv, musíš si to udělat sám." Navíc bylo nutné překonávat mnohé další problémy - jednak byrokratické (například zákaz přijímat lidi), jednak komunisticko-ideologické (to jsou kapitalistické způsoby, soudruzi, fujŠ).

    Případ pana Čuby je totiž přesně opačný, než případ Vámi zmiňovaných pánů - v době, kdy tito pánové získávali (pravděpodobně ne zcela čistým způsobem) svůj majetek, byl naopak pan Čuba díky hrubému nátlaku státní moci o “svůj" majetek připraven. Slovo “svůj" dávám úmyslně do úvozovek, neboť družstvo Čubovi přirozeně nepatřilo. Nicméně nepochybuji o tom, že nebýt komunismu, pak by mu dozajista patřila jeho podstatná část. O kvalitách a autoritě pana Čuby koneckonců svědčí i to, že tři čtvrtiny členů tohoto družstva bylo i po revoluci nadále ochotno volit právě jeho za předsedu (a to nebyli nikterak zastrašováni ani manipulováni, jak se tehdy snažila tvrdit média i tehdejší ministr zemědělství). Právě proto, že ho znali lépe než Vy, pane Paříku, nebo než slečna Nachtmannová, tak věděli, že jemu (na rozdíl od mnoha jiných) šlo mnohem více o seberealizaci spojenou s úspěchem firmy, než o osobní majetek.

    Dovětek pro pana Čulíka: zcela vyjímečně máte mé svolení pro zařazení tohoto textu do BL :-)))

    "Britská vojska zmasakrovala Srby"

    Odchod Srbů z Kosova

    Podruhé za  600 let odcházejí Srbové poraženi směrem k Bělehradu, napsal v úterý 15. června deník Guardian. Odvážejí si s sebou majetek a trpký pocit ponížení, který předají příštím generacím.

    Porážka srbských armád Turky na Kosově poli v roce 1389 zůstává jádrem srbské národní mytologie, vyvolává u Srbů pocit, že jsou oběti, a vrozenou antipatii k islámu.

    Tato nynější porážka zasáhne Srby možná ještě hlouběji a déle. Tentokrát podle srbského názoru se postavili jejich spolubratři křesťané na stranu muslimů a zanechali je bez pomoci.

    Dva dny odjížděly dvě kolony jugoslávských tanků a ozbrojených vozidel, mezi nimiž byly soukromé automobily naložené kufry, před zraky vojsk NATO na sever.

    Někteří vojáci se loučili nacionalistickými srbskými pozdravy, ale zanechali za sebou pocit hněvu. Nikdo neví, kolik z 200 000 Srbů v provincii nakonec zůstane. Někteří čekají se sbalenými kufry, jak to dopadne.

    Nedaleko starobylého bojiště na Kosově poli se rozhodovalo obyvatelstvo Kosova Polje, což je předměstí Prištiny, zda odejít nebo zůstat.

    "Ještě jsme se nerozhodli," řekl zákazník středních let v jednom koloniálu. Uvedl, že skoro po celý loňský rok bojoval proti albánským povstalcům a nechtěl říci západním novinářům své jméno. "Vždycky bojujeme a vyhrajeme, ale pak jsme vždycky zrazeni. Ale my se vrátíme. Srby nelze nikdy porazit."

    Nevěří snad Srbové, že vojska NATO ochrání civilní obyvatelstvo před odplatou KLA?

    "Možná," uvedl Srb. "Jsou to jen vojáci a jsou to lidé jako my. Jenže oni nečiní rozhodnutí."

    Nervózní srbská rodina z města Prizren vyjela na ulici s autem Zastava z komunistické éry. Otec rodiny měl hlavu pod kapotou.

    Jeho manželka konstatovala: "Už nyní nás albánští teroristé masakrují. Jak máme čekat, než tady NATO převezme plnou správu,. když by naše děti mohly být zavražděni, protože tu není srbská policie, která by je ochránila."

    Není překvapivé, že se nepotvrzené zprávy o masakrech, spáchaných KLA, šíří v postrašené menšině jako stepní požár. V neděli večer zastřelil jeden britský voják opilého srbského policistu, který střílel ze samopalu (místní Srbové tvrdí, že prý jen do vzduchu). V pondělí se už všude hovořilo o masakru Srbů, který spáchali britští vojáci.

    Navzdory pevnému přesvědčení, že se Srbové stanou obětí genocidy, Ranko - srbský mechanik v Prištině - konstatoval, že on sám a většina ortodoxních křesťanů ve městě zůstane

    "Když se podíváte na historii, tohle byla vždy srbská země. Máme povinnost tady zůstat a chránit ji. Všichni, kdo odjíždějí, jsou zrádci," uvedl.

    Předchozího večera pil kávu s britskými vojáky, i když je přesvědčen, že spáchali nedělní "masakr".

    "Jsou to jen vojáci. Tuhle katastrofu nám způsobili politikové. Miloševič to mohl vyřešit za jediný den a nikdo by býval nezemřel. Namísto toho zahynulo mnoho lidí. A k čemu? Nikdo tady nezůstává kvůli Miloševičovi."


    Němečtí novináři zastřeleni Srby, kteří jim nabídli pomoc

    Válka v Kosovu si vyžádala první civilní oběti z členské země NATO. Dva němečtí novináři byli v neděli odpoledne zastřeleni jugoslávskými vojsky. Pohřešuje se také jejich tlumočník.

    Reportér a fotograf z časopisu Stern byli zajati u vesnice Dulje, asi 30 km jižně od Prištiny. Jeli civilním automobilem a hledali hromadné hroby, o nichž jim slíbili jugoslávští vojáci, že jim je ukážou. Když se němečtí vojáci setkali s jugoslávskými vojáky, byli zastřeleni.

    Volker Kraemer, 56, fotograf, pracoval pro týdeník Stern od roku 1969 a byl na místě zastřelen do hlavy a okamžitě zemřel. Reprotér, Gabriel Gruener, 35, zemřel později v nemocnici v Makedonii, poté, co ho našli britští vojáci.

    Šéfredaktor Sternu, Michael Maier, uvedl, že oba novináři patřili mezi nejzkušenější a nejrozumnější zaměstnance časopisu. Kraemer na sebe poprvé upozornil svými fotografiemi během sovětské okupace Československa v roce 1968. Stal se zaměstnancem časopisu Stern v roce 1969 a za třicet let fotografoval v Eritrei, v Kazachstánu, v Turecku, v Jihoafrické republice a na mnoha dalších místech.

    Gruener byl zkušený reportér z Balkánu, který posílal do časopisu Stern reportáže z této oblasti i ze Somálska, Afghánistánu, z Alžírska a ze Súdánu od roku 1991.

    Všichni novináři, usmrcení od začátku intervence NATO v Kosovu byli pravděpodobně zastřeleni u silničních kontrol příslušníky nepravidelných srbských jednotek.

    Vyskytly se názory, že si Srbové zástupně vylévají vztek na neozbrojených německých novinářích, protože nemohou nic podniknout proti německým vojskům.


    Oběd a popírání reality mezi etnickými očišťovateli

    Kosovo Polje není zrovna známou svou kuchyní, napsal Robert Fisk v úterý 15. června v deníku Independent. Je to jádro srbismu, v roce 1389 tady byli Srbové poraženi Turky -a je zde jedno z nejošklivějších titovských nádraží z celé Jugoslávie.

    V současnosti části toho nádraží hoří, ale všechno je dobré, když se člověk snaží uniknou z restaurace, plné švábů, v Grandhotelu v Prištině.

    Naše první zastávka - příjemná zahradní pizzerie, kam jsem chodil loni, byla zavřená, na vratech visel zámek, majitel už uprchl do "skutečného Srbska", jak se tomu tady nyní říká.

    Jen o ulici dál hořel dům, jeho střecha se pomalu propadala do hořících místností, kachlíčky explodovaly horkem. V každé jiné zemi by u toho byly davy, hasičské stříkačky, plačící majitelé. My jsme však před praskající budovou našli jen chlapce na kole, který se učil, jak se brzdí pohybem pedálů dozadu.

    Šel jsem po cestě zahradou až k tomu domu a viděl jsem, jak do vedlejšího domu zmizela postava. Pod stromem na zahradě byla hromada lahví a plechovek s jídlem - vojenské zásoby. Srbský majitel, nebo policisté, kteří dům převzali po jeho odchodu, ho prostě zapálili, aby tam nikdo jiný nemohl bydlet, asi tak, jako byste vy a já za sebou zamkli, kdybyste jeli pryč.

    O čtyři sta metrů dál byl bar, kde pili vojáci Sprite - alespoň myslím, že to byl Sprite a já jsem se jich zeptal, kde se dá jíst. Dali nám adresu a takovéto instrukce: "Jděte touhle ulicí kolem vypálených domů, pak jděte první ulicí doleva kolem hořícího domu a tam napravo je dobrá restaurace, která k obědu servíruje vepřové."

    Splnili jsme instrukce do písmene a došli jsme k taverně Živil Gaj, vedle zahrady nádherných červených a žlutých růží.

    Bratislavu Valikojičovi, majiteli, vůbec jak se zdá nevadily všechny ty požáry kolem, ani kaskády střelby ze samopalů, které se řinuly z ústí všech zbraní vojáků v Kosovo Polje. Podával srbský salát (příliš málo sýra a příliš mnoho cibule) a obrovské kusy vepřového, které by dokázaly nasytit armádu.

    Ostatní hosté v restauraci byli zajímaví. U jednoho stolu seděl jugoslávský plukovník a jeho hezká řena a u jiného seděli tři muži s vlasy až po pás, nože za pasem a jeden z nich s lahví koňaku zastrčenou do khaki kalhot. Ostatní hosté měli černé košile a za pasem pistole.

    Byl slunečný den, navzdory kouři z požárů, a požádali jsme o minerálku a červené víno. V tom momentě do restaurace spadly z oblohy vypálené náboje, které vystřelil do vzduchu jugoslávský voják někde asi půl kilometru odtud. Člen jugoslávské milice je pobaveně zvedl. Venku, ve vzdálenosti dvaceti metrů se hádali dva opilí vojáci, jeden z nich bil druhého do hlavy pažbou svého samopalu, až třetí voják zabránil tomu, aby se navzájem zastřelili.

    "Víno neprodáváme, je to proti zákonu.," oznámil Valikojic. Proti čemu? "V Kosovu platí velmi přísné předpisy proti prodávání alkoholu," odpověděl. Vládní předpisy. Jugoslávské úřady, ve snaze zabránit nedisciplinovaným elementům, aby páchaly zločiny, zakázala před několika týdny v Kosovu prodej alkoholu. Ulicí pomalu projížděla kolem restaurace ozbrojená kolona - tanky, dělostřelectvo a raketomety.

    Teprve když ostatní hosté odešli, pozval nás Valikojič dovnitř a řekl, že "teď můžeme objednávat svobodně". Přinesl nám nejlepší vychlazené červené víno - příliš mnoho - a další vepřové a salát. A chtěl nám povídat o místních Srbech. "Pokud odejdou z Metohije Srbové, nikdo tady nezůstane. Ale tady na Kosově Poli, jsou Srbové nejtvrdší. My si tohle všechno podržíme. Tahle oblast je skoro úplně etnicky čistá.

    Hovořil o obětech. Jeho souseda a 19 dalších srbských vojáků usmrtila mina, kterou nastražila Kosovská osvobozenecká armáda (která ji ukradla od jugoslávské armády).

    Valikojič nepřemýšlel o Albáncích, ani, jak se zdá, nepomyslel na to, co všichni hosté v jeho restauraci museli vědět a na čem - to mě napadalo často - se museli podílet. Nemyslím, že mladý muž s nože a dlouhými vlasy nebo muž s poloprázdnou lahví koňaku zastrčenou do kalhot trávili svůj čas v armádě zrovna strážní službou v kasárnách. Jsem si jist, že jsme seděli mezi etnickými očišťovateli z tohoto města, které už bylo "skoro úplně etnicky čisté".

    Tak jsme se Valikojiče zeptali, jestli si uvědomuje, jak silně Albánci trpěli. Řekl toto: "Buďte si jisti, že tomu tak nebylo. Jistě, byli poškozeni tím, že museli odejít ze svých domovů, ale fyzicky jim nikdo nic neudělal... Žili jsme spolu v pokoji. Albánci mi pomohli postavit tenhle dům. Albánci přišli na svatbu mých rodičů." Lži a polopravdy a - když hovořil o stavbě domu a o svatbě - asi pravda. První přežije druhé.


    Dítě bylo v naději pojmenováno K-For: o dva dny později zemřelo

    K-For zemřela včera ráno. Byly jí teprve dva dny a ležela na barevné utěrce v rukou příbuzného, když její otec, Mehdi Lahu, šel špinavými uličkami Vranjevace cestou k provizornímu hřbitovu pod stromy.

    "Byla počata, když nás pronásledovala srbská policie," plakal. "Její matka ji nesla v břiše dva měsíce během našeho útěku do lesů. A zemřela, když se se mnou její matka schovala na dvě hodiny ve sklepě, protože policie u nás provedla razii."

    Byla to poslední razie srbské policie, onoho večera, co do Prištiny dorazila britská vojska. Mehdi a jeho žena, Hajrie, chtěli oslavit narození dítěte jako chvíli osvobození, ale dítě se narodilo pozdě a - v důsledku posledního srbského záchvatu plenění - se narodilo bez lékařské pomoci. Stará Mehdiho matka přeřízla pupeční šňůru žiletkou.

    "A pak se to stalo dnes ráno: umřela. Chtěli jsme ji pojmenovat K-For a chtěli jsme požádat pana Jacksona, aby jí byl za kmotra, ale tohle se nemělo stát. Doufáme, že život K-For bude delší než život této malé holčičky a že nám poprvé za 120 let přinese svobodu."

    Myslel skutečně každé slovo vážně. Byl přesvědčen, že generál Sir Michael Jackson se stane kmotrem jeho dítěte. A když mluvil, malá K-For ležela pod utěrkou v náručí Lutfiho Lahu, tchána Mehdiho sestry. Byl to srdcervoucí pohled.

    Možná je K-For poslední albánskou obětí války. Anebo je první osobou, která zemřela v míru. Mehdi neměl pochybnosti o tom, kdo nese vinu.

    "Jsme uprchlíci z Glamniku," uvedl. "Srbové nás vyhnali z našich domovů onoho dne v březnu, kdy delegáti OSCE odešli z Kosova - a chodili jsme následující dva měsíce lesy.

    Hajrie byla velmi silně těhotná. Nebylo jí dobře a dítě se narodilo o pět dní pozdě. Byli jsme v domě příbuzných tady ve Vranjevacu a každý den uspořádala do domu policie razii. A každý den jsme se museli schovat do sklepa. V sobotu jsme tam byli dvě hodiny a když policie odešla, narodila se naše dcera."

    Kolem se shromáždila malá skupina Albánců, za námi byl vypálený albánský dům, nedaleko stály stromy hřbitova.

    Mehdi plakal: "Chtěli jsme se vrátit domů do Glamniku. Bylo tam mnoho vypálených domů. My jsme měli jeden ze tří domů, které byly ještě nepoškozeny. Ale dověděli jsme se, že v něm bydlela policie a po odchodu ho také zapálila."

    Jiný muž v růžové košili se zeptal, jestli by mohl něco říct. "Jsem Mehdiho bratr Nexhmi," uvedl. "Organizoval jsem loni 24. května svatbu svého bratra a chci vám o tom povědět."

    "V naší tradici jedou přátelé ženicha a jeho příbuzní k nevěstině rodině ji v den sňatku vyzvednout. Toho dne tam mohlo jet 100 aut. Ale srbská policie to nedovolila. Strašně jsme se báli. Mohli jsme poslat jen dvě auta. A nesměli jsme vyvěsit naši vlajku.

    Mehdi poslouchal a utíral si slzy. Občas od Lufti vzal téměř nehmotný balík v utěrce a držel si ho na prsou.

    "Naše dítě se narodilo v devět hodin ráno," opakoval Mehti. "Šla elektřina, ale netekla voda - měli jsme jen dost vody na sterilizaci nože. Pomáhal jsem manželce s porodem, ale moje matka je stará a moc pomáhat nemohla. Teď je moje hlavní starost najít léky pro mou ženu. Přišel jsem o dceru, ale mám ještě manželku."

    Mahdimu Lahu je třicet a je zaměstnáním mechanik. Hajrie je teprve 24. Bylo to jejich první dítě. "Neobviňujeme NATO z utrpení našich lidí," řekl. "Jen je obviňujeme, že s válkou začalo pozdě. Naše dítě neumřelo kvůli NATO, ale kvůli nedostatku léků." Nexhmi ho přerušil. "Naši lidi věří životu," řekl tiše. "Říkáme, že nikdy není pozdě."

    Podali jsme si všichni ruce a oni pod stromy odešli. Mehdi s rukama sepjatýma na prsou, Nexhmi nesl balík. Pak zmizeli za rohem vypáleného domu.


    Ochuzený uran

    Milan Honusek , Ústav jaderné fyziky AV ČR

    Z Fóra Britských listů.

    (K příspěvku Miloše Kalába.)

    Nejsem odborník na chemii uranu. Nevím, co udělá uran po nárazu na tank.

    Pracuji v oboru jaderné spektroskopie a chtěl bych upozornit na fakt, že je obrovský rozdíl mezi zářením uranu, který je v jednom kuse, a mezi zářením stejného množství uranu rozptýleného na prášek.

    Uran výrazně pohlcuje záření (vzhledem k vysokému atomovému číslu - vysoké hustotě), proto se z něj mimo jiné vyrábějí i kontejnery pro přepravu radioaktivity.

    Záření uranu, který je v kuse, je výrazně zeslabeno uranem samotným. Záření alfa se v tom případě k člověku prakticky nedostane.

    Jiná je situace v případě prášku, lze jej vdechnout a záření alfa může mít podobné efekty jako v případě Radonu.


    Uranové protitankové náboje

    Jiří Soler

    Vazeny pane Kalabe,

    Dovoluji si nekolik obecnych poznamek k Vasemu prispevku o strelach z ochuzeneho uranu:

    1) Bydlim v Praze-Zbraslavi, kde sidli tez Ústav jadernych paliv patrici Uranovemu prumyslu Pribram (za presnost nazvu nerucim, krome toho se posledni dobou nekolikrat zmenil). V teto instituci, kousek od meho domova, nastesti nezpracovavaji jaderna paliva (puvodne to snad tak projektovali), ale mimo jine tam tez vyrabeli a mozna jeste vyrabeji naboje z ochuzeneho uranu, puvodne samozrejme pro Vychod. Z techto duvodu jsem se o problem zajimal a mam i nekolik zkusenosti z navstevy tohoto pracoviste, ktera byla umoznena clenum mistniho zastupitelstva nekdy pocatkem 90. let.

    2) Okamzita radioaktivita urciteho mnozstvi atomu (nebo gramatomu) urcite latky zari o to intenzivneji, cim kratsi je polocas rozpadu, ale o to rychleji se samozrejme vypotrebuje. Presne receno, okamzita aktivita je primo umerna poctu atomu (ci gramatomu) latky a neprimo umerna polocasu rozpadu. Vaha uranu 235 a 238 je temer stejna, proto je aktivita priblizne neprimo umerna polocasu rozpadu. Nemam po ruce tabulky, ale polocas rozpadu U235 je asi desetkrát mensi nez U238, proto tento isotop je asi 10x aktivnejsi.

    Protoze prirozeny uran obsahuje kolem 1% U235 (presna cisla opet nemam po ruce), je za aktivitu prirozeneho uranu zodpovedny spise isotop 238, ktery je mene aktivni, ale je ho mnohem vice. Proto prirozena aktivita ochuzeneho uranu neni o moc mensi nez aktivita prirozeneho uranu. Proto aktivita munice z ochuzeneho uranu je srovnatelna s nebezpecim prirozene radioaktivity zpusobene prirozenym vyskytem uranu v prirode. V kazdem pripade je nebezpeci rozptylene uranove munice vetsi nez napr. obecne znamy problem "radonovych domku".

    3) Kdyz nam v Ustavu jadernych paliv predvadeli predmety vyrobene z ochuzeneho uranu, prekvapila nas krome jejich obrovske vahy nutnost pouzivat pro manipulaci s nimi rukavice. Kovovy uran je totiz toxicky. Krome toho pri opracovani uranovych dilu muze dojit k jejich samovzniceni, vedouci k rozptyleni zplodin po okoli. Tez to je velmi nebezpecne. Totez nastava pri dopadu uranove munice na tvrdy povrch.

    4) Nelze samozrejme pouzivat argumentaci zbraslavskeho farare, ze u nas vyrabeji jaderne hlavice. Naboje z ochuzeneho uranu pri dopadu nevyvolavaji retezovou jadernou reakci ani nic podobneho. Na druhe strane zpusobuji mirne radioaktivni a chemicke zamoreni okoli, ktere neni zanedbatelne. Vzhledem k polocasu rozpadu radove milionu let je takove zamoreni prakticky navzdy, pokud nedojde k odstraneni zasažené zeminy. Nazyvat je jadernymi zbranemi asi neni opravnene, ovsem nazyvat je zbranemi hromdneho niceni neni nesmyslne.

    5) Jak vidite z vypraveni, podobna munice je ve vyzbroji vychodnich i zapadnich armad. Nevim, zda je pouzily ty vychodni, ale ty zapadni urcite. Konecne, Srbsko je idealni teren na jejich vyzkouseni, na smrti nekolika balkanskych domorodcu prece nesejde. A rasismus neni prece na Zapade mozny, zvlaste vzhledem k tomu, ze podle ideologu falesneho humanismu prece zadne rasy neexistuji (viz vyroky pana Uhla). Sice se v sousedni mistnosti mohu lehce presvedcit o opaku, pracuje tam jeden kolega z Konga, ale zakladem moderniho mysleni je priorita ideologickych frazi nad zdravym rozumem a empirickymi poznatky. Vzdyt nase smysly jsou prece tak nedokonale!

    Jiří Soler

    Jak je to s radioaktivitou uranu

    Marcel Derian

    Poznámka je k  článku pana Miloše Kalába "Protitankové náboje v Kosovu zanechávají radioaktivní dědictví". Zdá se, že se daří živit časté mýty poukázáním na nějakou věc, která se dá těžko měřit či vážit. Přemýšlet nad otravou přírody olověnými broky myslivců je demagogie stejného kalibru, jako přemýšlet o vlivu gravitace Slunce na život na zemi. Jsou vlivy mnohem více devastující krajinu a s mnohem větším účinkem.

    Produkce siřičitanů, sazí a CO+CO2 spalováním, produkce Pb, aromatických benzenů motory vozidel a letadel, produkce ozonu, freonu, síry a těžkých kovů továrnami, to jsou vlivy, které se podílejí na změně prostředí mnohem více, než náboje z ochuzeného uranu.

    Pan Kaláb správně poznamenal, že ochuzený uran má 60% radioaktivity "obyčejného" uranu. Nepoznamenal už však, že třeba i váš byt je radioaktivní i my všichni jsme radioaktivní.

    Otázkou je míra radioaktivity. Nikdo přece neprotestuje, že chodník je radioaktivní, je to totiž tak nízká (nebo by měla být) míra radioaktivity, že je neškodná.

    Rovněž tak ochuzený uran není žádná radioaktivní bomba. Míra záření tohoto materiálu ale vyšší, než přirozené radioaktivní pozadí a proto nás různí demagogové tak straší.

    Co je však horší a to mélo ekologů říká, je to, že uran stejně jako jiné těžké kovy je zdraví škodlivý. Jako nedoporučuji pít vodu z olověné trubky, tak neschvaluji pití z uranové nádoby.

    V tom je ta škodlivost, která může znamenat zamoření prostředí. Nikoliv však radioaktivní prach vzniklý spálením uranu.

    PS: spálení uranu není jaderná reakce

    PPS: uran nejde spálit. A jeho odpar při vyšších teplotách je srovnatelný s olovem (a zkuste odpařit olovo - asi vám to dá práci).

    Marcel Derian


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|