Tisíce kosovských uprchlíků se valí domů

Pentagon oznámil, že americké jednotky v Kosovu zatkly dva válečné zločince. NATO v minulých dnech zaznamenalo existenci asi 90 údajných hromadných hrobů.

Podle odhadů se ve středu pokoušelo vrátit do Kosova asi 15 000 uprchlíků. Fronta na hranicích u  albánského města Kukeše byla ve středu dlouhá několik kilometrů. Úřad OSN pro uprchlíky varuje obyvatele táborů letáky, aby se ještě kvůli nebezpečí min nevraceli. Dva lidé byli usmrceni a několik jich bylo zraněno, poté co přešli do Kosova v úterý z Makedonie. Severoatlantickému společenství zřejmě potrvá několik týdnů, než očistí region od min. Určitou dobu také bude trvat odzbrojení KLA, ale podle velitelů NATO se prý většina místních velitelů KLA dosud chová relativně uměřeně.

Velitel mírových sborů v Kosovu generál sir Michael Jackson apeloval na srbské obyvatelstvo, aby neodcházelo. Celkem odešlo už asi 40 000 srbských civilistů. Srbové si stěžují, že NATO zatím neodzbrojuje KLA.

NATO nalezlo pozůstatky asi 20 upálených osob ve vesnici Velika Kruša. Obyvatelé Koronice v západním Kosovu nalezli hrob asi se 150 zmasakrovanými obětmi. KLA také poskytla BBC videozáznam údajného masakru asi 60 uprchlíků ve vesnici Koliq.

Co je nového v České republice

Byla jsem na Braniborech v Cechach, opere od Smetany. V hledisti na Braniborech vysvetlovala Americanka (cesky) sve ceske spolecnici dej a obsazeni: "Ten malej tlustej, to je Tausendmark." Po druhem dejstvi se Ceska pripravovala k odchodu, ale nebyl ji dopran. Americanka: "Ne, ted jeste nebude konec. Jeste jedno dejstvi. Tausendmark musi dostat penize..."

Toto je samozrejme statisticky nevyznamny jev a nelze z neho nic vyvozovat. McDonald's statisticky vyznamne jsou.

Vazeny pane Culiku,

kdysi jste psal o nepripustné reklame. Ceske vysilani BBC nyni jiz nekolikrat uvedlo neco ve stylu: Ivan Kytka bude o teto problematice mluvit za dva tydny. Ale jiz tento tyden si muzete o problemu precist v jeho clanku, ktery vyjde v tydeniku Respekt. Je to skryta reklama nebo ne? Treba jim Respekt neco plati za to, ze ho inzeruji, anebo publikuje jejich vysilaci cas, nevim. Bylo by dobre, kdyby se alespon BBC drzela pravidel.

V Producers' Guidelines BBC se praví:

A product or service must never be included in sound or vision in return for cash, services or any consideration in kind. This is product placement and is expressly forbidden in BBC programmes. References to trade or brand names of goods or services should be kept to a minimum and made only if they are editorially justifiable. There must be no element of plugging. The BBC broadcasts much information derived from other organisations. Proper acknowledgment should be given to the source of the information, whilst avoiding advertising or "plugging".

Výrobek nebo služba se nikdy nesmí vyskytovat v obraze ani ve zvuku oplátkou za peníze, služby či cokoliv jiného. To je tzv. product placement a v pořadech BBC je výslovně zakázán. Zmínky o obchodních názvech či značkách zboží či služeb musejí být jen minimální a mohou se vyskytovat ve vysílání pouze, pokud je to redakčně ospravedlnitelné. Tyto zmínky nesmějí obsahovat žádný prvek reklamy. Pořady BBC přejímají mnoho informací od jiných organizací. Zdroj informací musí být řádně uveden, ale je nepřípustné ho inzerovat a dělat mu reklamu.

Třeba české vysílání BBC vysvětlí, jaký postoj zaujímá vůči těmto předpisům.

Jmenuji se ... a studuji anglictinu na ... college v .... Nahodou jsem na Internetu zahlidla vase jmeno a zacetla jsem se do zprav. Je bezvadne, ze neco takoveho existuje, jsou tu sice takove veci, jako Mlada fronta dnes v anglictine, ale neni to kompletni, spis jen povrchni zpravy. Vec, ktera me momentalne extremne zajima je, jak dlouho to bude trvat, nez se Ceska republika dostane do EU? Bude to znamenat, ze student napriklad v Britanii si na zivobyti bude moct privydelavat? V soucasne dobe je nemyslitelne, aby si ceska holka nasla jinou praci nez au-pair, jinak totiz riskuje being illegal, coz se prave ted deje mne. Neda se s tim neco delat? Myslim vseobecne, prece do NATO uz jsme vstoupili, ne?Co nam stoji v ceste, abychom se stali cleny EU? Ja si uvedomuji, ze tohle je jen jedna stranka veci, ale verte mi, neni lehke se protloukat s par librama v kapse, dluzit za najemny, nenajit praci a porad je tu neustala pritomnost strachu, ze se do toho vlozi imigracni. Ja uz mam nastesti je dva tydny,po poslednich zkouskach se vracim domu, ale nejsem prvni ani posledni a znam pripady, kdy to skoncilo na drogach a prostituci. A zacalo to studiem anglictiny...

Jen takový nápad: co by se stalo, kdyby česká vláda začala i prostřednictvím sdělovacích prostředků vyvíjet na Evropskou unii nátlak, že když se tedy má tolik přizpůsobovat EU, nemohla by EU podat asociačním zemím pomocnou ruku tím, že by mladým lidem z těchto zemí umožnila v nich studovat? Vždyť jsou tyto zákazy do nebe volající! - Jsem si docela jist, že kdyby se využili schopní odborníci na publicitu, i britské sdělovací prostředky by tuto záležitost podpořily. Jde-li o začleňování střední Evropy do EU, tak ať se to dělá seriózně. Co víc může těmto zemím pomoci než mít na Západě vyškolené mladé lidi! - Martin Madera k tomu z Cambridge poznamenává, že zahraniční studenti v Británii smějí částečně pracovat, potíž je ale získat to stipendium anebo těch cca 15000 liber ročně (asi 900 000 Kč), které vás dohromady stojí vysokoškolské studium v Británii.

Jene,

chtel bych vas upozornit na aktivity ceskych lesbicek na internetu pokud vas to bude zajimat, podivejte se na adresy

http://www.lama-web.cz/llk/

http://members.tripod.com/elza2829/

Podle mne muze byt internet idealni misto pro navazovani vzajemnych kontaktu mezi lesbickami -- v CR maji jen malo prilezitosti ke vzajemnemu poznavani a vetsina z nich celkem pochopitelne i malo odvahy ke coming-outu. Najdete zpusob, jak tomu pomoci v Britskych listech?

Přehled článků o krizi v Kosovu, zveřejněných v BL v minulých dnech:

• Generál Mike Jackson: KLA bude odzbrojena

• "Britská vojska zmasakrovala Srby" (Guardian)

• Němečtí novináři zastřeleni Srby, kteří jim nabídli pomoc

• Oběd a popírání reality mezi etnickými očišťovateli (Robert Fisk, Independent)

• Dítě bylo v naději pojmenováno K-For: o dva dny později zemřelo (Robert Fisk, Independent)

• Kosovo: Podařilo se nám vytvořit evropský Vietnam? (Jaroslav Teplý)

• Protitankové náboje v Kosovu zanechávají radioaktivní dědictví (Miloš Kaláb)

• Válka o Jugoslávii: byl to americký expansionismus? (Fergal Keane, Independent)

• Robin Cook: "Rusko nebude dělat překvapivé kroky"

• Kosovo: Ať žijí Rusové, ale Srbové odcházejí (Observer)

• Bělehrad pronásleduje srbské disidenty (Branislava Miloševičová)

• Přesune se balkánský konflikt z Kosova do okolních zemí? (Tim Judah)

• Pro Miloševiče - ani pro Srbsko - není úniku (John Simpson, BBC)

• Nikdo nemůže seriózně argumentovat, že nynější zásah NATO v Jugoslávii byl totéž jako sovětská invaze do Československa (Charles Powell, osobní tajemník Margaret Thatcherové)

• Bělehrad: Zkrocení zlé ženy uprostřed bouře (Zoran Živkovič, Bělehrad)

• Co přesvědčilo Tonyho Blaira, že musí být tato válka dovedena do konce (Guardian)

• Clinton a Jelcin a jejich poslední hurá (Independent)

• Rada bezpečnosti OSN schválila kosovský mírový plán

• Rozhovory o Kosovu jsou v krizi

• Překážky při realizaci mírového plánu (BBC)

• Kosovo bude demokratickou součástí demokratické Jugoslávie (britský ministr obrany)

• Srbové se vykrucují a nechtějí realizovat mírový plán NATO

• Bělehrad: Miloševič mlčí (Robert Fisk, Independent on Sunday

• Bělehrad: Válka končí, strach však trvá (John Simpson, BBC)

• Vojenská strategie: Pane Blaire, už nikdy takto neriskujte (Sunday Telegraph)

• Válka o Kosovo se vedla kvůli Osvětimi. Stejně ale to chápe jen půl světa (Observer)

Další články k tematice nynější války v Evropě o Kosovo najdete v přehledu nejdůležitějších textů z posledních dní, viz Obsah zde napravo.

Výběr textů z posledních dní:

Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 - Radiožurnál

A stejně tak je to s nadějemi. Ještě před týdnem bylo obtížné si představit, že Miloševič z Kosova odvolá vojsko a  policii. Ze dne na den už neplatí jeho někdejší odhodlání nedopustit, aby na svrchovaném území Jugoslávie stanula noha cizího vojáka. Ti dnes v Kosovu jsou a ujímají se úkolu zjednat bezpečnost a pořádek.

Pokud jde o Albánce, kteří byli v minulých měsících vyhnáni ze svých domovů, vracejí se rychleji, než se očekávalo. Naopak podle očekávání opouští Kosovo mnoho Srbů, a to z různých důvodů. I se svými rodinami mizí ti, kteří byli svázáni s policií a polovojenskými skupinami, a právem se bojí spravedlnosti.

Odcházejí ovšem i ti, kteří se bojí pomsty, ke které osobně nezavdali příčinu. Lidé kteří včera vyháněli, či přihlíželi vyhánění svých sousedů dnes sami prožívají jejich ponížení a strach.

Kritikové mezinárodního společenství, kteří ještě před týdnem připisovali NATU vinu na utrpení Albánců, dnes kritizují neschopnost KFOR přesvědčit Srby aby zůstali.

Úkolem vojáků ovšem může být pouze to, co včera udělali příslušníci americké námořní pěchoty, když velitel stovky ozbrojených Albánců sestupujících z hor nechtěl slyšet o  odzbrojení. Přivolali bojové vrtulníky a kulometný oddíl a bez jediného výstřelu je odzbrojili.

Co vojáci udělat nemohou, je vrátit život v Kosovu o rok zpátky. Tato generace kosovských Albánců a kosovských Srbů již k sobě sotva najde cestu. Miloševič udělal v uplynulých letech a především v posledních měsících příliš mnoho pro to, aby soužití Albánců a Srbů v Kosovu nebylo možné. Tlustou čáru za  minulostí prostě nelze udělat přes čerstvé masové hroby.

Vysílá se ve čtvrtek 17. června ráno.

Jiří Jírovec

Ferdinand ve své poznámce k diskusi mezi Janem Čulíkem a mnou o tom, co a proč si Češi myslí o válce v Jugoslávii, odvozuje, že Češi neuvažují racionálně, čímž se dostávají mentálně na úroveň zemí třetího světa do nějž posléze sklouznou i životní úrovní, pokud se toho zlozvyku nezbaví.

Můj článek, který Ferdinand zmiňuje, se ovšem týkal toho, že české názory nejsou nikterak odlišné od těch, které lze najít v zemích světa prvního. Z této pozice jsem zpochybnil závěr Jana Čulíka, že česká reakce je dědictvím komunistického režimu (nebo tak nějak).

Možná by bylo dobré, kdyby Ferdinand svůj názor na vztah racionálních či emocionálních reakcí (na politickou situaci) a životní úrovně trochu více rozvedl. Mé představivosti toto spojení uniká, ledaže jde o racionální úvahu typu "kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti".

Jakou životní úroveň si zaslouží národ, jehož občané si z valné části nedělají názor žádný? Nebo, neschopni racionální analýzy, přijímají emocionálně to, co do nich vpravuje CNN?

PS Je článek Dalibora Žurka "Srbové zvítězili a jiné poznámky" racionální nebo emocionální?

Taky bych to rád věděl. A tak se o Kosovo zajímám a proto na toto téma přispívám do BL. Třídně však patřím spíše mezi pracující, než mezi "chattering class". Musím se totiž něčím živit.

Jan Čulík i já se shodou okolností pohybujeme v národnostně i rasově pestrém prostředí (universita - výzkumný ústav, Británie - Kanada) a oba jsme zřejmě zjistili, že ta "směska" spolu může docela dobře žít dohromady.

Proto se nejspíš oba domníváme, že by to mezi lidmi mohlo fungovat i jinde. Pokud jde o Kosovo, neshodujeme se dosti silně v tom jak takové věci pomůže válka.

Jan Čulík, alespoň na stránkách BL, přijímá bez větších výhrad zjednodušené schéma presentované představiteli NATO: Čo bolo bolo, terazky sme spravodliví.

Přijímá teorii tlusté čáry, o níž píše Fergal Keane v článku převzatém z deníku Independent: "Ano, bylo to ostudně jednostranné (americká podpora Chorvatska při vyhánění Srbů z Krajiny - poznámka JJ). A ano, Tudjman by měl být vyšetřován kvůli své zodpovědnosti za válečné zločiny v Krajině a Bosně-Hercegovině. Ale, prosím vás, nepřesvědčujte mě, že to znamená, že Clintonův Bílý dům jednal špatně, když udělal tlustou čáru a postavil se v Kosovu na ochranu spravedlnosti. Amerika tím jednala naprosto správně."

Ačkoli je mi jasné, že zjednodušení je často užitečné, aby vynikla podstata problému, v tomto případě cítím tolik lží, polopravd a nelogičností, že to zjednodušené schéma nemohu přijmout.

Mně Keanova tlustá čára symbolizuje propagandistický podvod (výzvu k zapomenutí), nikoli začátek nějaké nové éry převratných myšlenek a činů.

Kdyby na Balkáně nešlo o lidské životy, mohl by se člověk domnívat, že sleduje něco z dílny Monty Python. Absolutní komedii v jejímž závěru si "vítězní" státníci dávají tak dlouho přednost u pohraniční závory, že jim prvenství vyfoukne pár stovek Rusů.

Komedii v níž kanadský generál obzírá kosovskou situaci odněkud z Makedonie a mezi tím neozbrojení pracovníci OSN jezdí po Kosovu s proviantem a Srbové utíkají před hněvem Albánců, kteří zatím nevědí, že již minulý týden zvítězila láska a pravda (přinášená vítěznými zbraněmi KLA a NATO) nad lží a nenávistí (volně podle podle zpravodajství Radia CBC, 14. června 1999) .

Tisícovka pilotů pozorovala etnické čistění Albánců ze vzduchu a teď prvních deset, patnáct tisíc vojáků zírá na načnuté etnické čistění Srbů. Vskutku pokrok!

Pokud jde o politiky, nemyslím si, že jsou všichni darebáci. Nicméně v případě Kosova se mi zdá, že představitelé NATO (používám tento kolektivní termín, přestože mi jeden čtenář vytkl, že se vyjadřuji moc obecně a že v tom má výhradní prsty krajanka Korbelová) nepřekypují diplomatickými schopnostmi a dobrými úmysly.

Můj názor na to, co se mělo dělat místo leteckých útoků, zůstává i nadále jednoznačný: Mělo jednat a nikoli diktovat. Když se mohl sejít Clinton s Miloševičem v Daytoně, mohl to v zájmu Balkánu udělat i v roce 1998 nebo 1999. Jenže Amerika, vysílila svůj mozek ptákovinami kolem presidentského poklopce. Navíc politikové NATO byli příliš zaujati vidinou blitzkriegu.

Ještě k jednání. Jako občan nevidím absolutně žádný důvod, proč by jakékoli jednání, které se týká miliónů lidí, mělo probíhat za zavřenými dveřmi a ne v přímém přenosu před televisními kamerami. Proč by veřejnost neměla na vlastní uši slyšet, co navrhuje jedna a co druhá strana? Že by snad mohla nekompetentnost některých politiků vyjít najevo dřív než po dvacetiletém čekání na otevření archivů? To by snad bylo jen dobře.

Dozvědět se v roce 1958, že si Chamberlain počínal v roce 1938 jako hlupák, je dost pozdě.

Nevím jaké informace má Jan Čulík, ale sám jsem zatím nenarazil na žádné, které by vylepšovaly tento neutěšený obraz, který jsem si o Kosovu vytvořil:

Akce NATO, které negovalo předchozí zkušenost z Chorvatska a Bosny-Hercegoviny, obešlo OSN, místo jednání diktovalo, zničilo jugoslávskou infrastrukturu v hodnotě 50-100 miliard dolarů, zatížilo dalšími miliardami vlastní obyvatelstvo, přiživilo, když ne přímo způsobilo exodus statisiců etnických Albánců, terorizovalo nálety civilní obyvatelstvo kvůli dosažení politických cílů a otevřeně jednalo s organizací, o níž stejně otevřeně prohlašuje, že je teroristická, je naprostou katastrofou a výsměchem civilizačním hodnotám, jimiž se politikové NATO zastiňují.

Nemluvě o tom, že NATO v obavě před pozemní válkou stejně ustoupilo ze svých "principiálních pozic" a přistoupilo na dohodu, kterou mohlo dojednat dřív a bez boje.

Nechce se mi to dál rozvádět.

Dodám jen, že barbarství NATO nelze poměřovat počtem jen počtem mrtvých a raněných (tedy "okrajovými" škodami) ale daleko víc škodami na infrastruktuře, které budou mít dlouhodobý dopad na celý svět. Prostředky vyplincané na válku budou chybět nejen v Jugoslávii.

Třeba bude čtenáře zajímat, že loňská pomoc tornády a záplavami postižené Střední Americe, shromážděná kanadskými občany, ležela ještě před měsícem v jakémsi hangáru v Montreálu, protože nejsou peníze na její dopravu.

Jiří Jírovec

PS Janu Čulíkovi se nelíbilo, že jsem ve svém článku použil termín "údajný válečný zločinec Miloševič". Považuje to za zpochybňování obvinění, což je prý sprosté vůči zavražděným lidem. Jde o omyl. Slovo údajný jsem použil, protože existuje presumpce neviny. Do té doby, než soud právoplatně rozhodne, je Miloševič stejně nevinný jako třeba Pinochet. S tím se nedá v demokratické společnosti nic dělat.

Výrok generála Mackenzieho o existenci tajných zatykačů, které mezinárodní tribunál vydává, jsem citoval kvůli tomu, že implikuje nepřípustnou spolupráci údajně nestranného soudu s politiky. Jestli tomu tak bylo i v případě Miloševiče je zcela vedlejší.

Generál Lewis Mackenzie je mezinárodně uznávanou osobností, která by těžko pustila do větru tak významnou informaci, kdyby nebyla pravdivá. Nemyslím si, že patří do kategorie "řeč se se mluví a voda teče", kam ji zařadil Jan Čulík.

Jan Čulík poněkud nepřesně píše, že Západ dával zbaběle deset let ruce pryč od jugoslávského problému. Západ se ovšem na Balkáně, v rámci nejrůznějších zájmů, angažoval přesně tak jak uznal za vhodné.

Otázka Jana Čulíka, zda mělo NATO zůstat s rukama v klíně, když Miloševič reagoval na akci KLA vyháněním, vražděním a vypalováním domovů civilního obyvatelstva, vede k otázkám podstatnějším:

Kde je dělící čára mezi terorem a bojem za lidská práva? A kdo to posoudí? Ospravedlňovala situace v Kosovu existenci ozbrojeného odporu proti Bělehradu? Pokud ne, proč tedy Západ jednoznačně neodsoudil infiltraci teroristů (jak je KLA běžně označována) na jugoslávské území? Proč máme věřit, že cílem KLA je demokracie a nikoli kontrola nad územím přes nějž vstupují do Evropy drogy a bílé maso? Jen proto, že to jejich předáci tvrdí?

Odpovědí na moji otázku ohledně možného významu integrity území (ve smyslu neměnnosti daného uspořádání) Jan Čulík spíš podepřel než vyvrátil můj názor. Masaryk pracoval na vzniku samostatného Československa, protože se díky válce nabízela možnost původní stav změnit. S vědomím, že jde o "kdyby", spekuluji, že kdyby neexistoval zájem velmocí Rakousko rozbourat, pracoval by asi stejně usilovně na soužití Čechů s ostatními národnostmi v rámci monarchie.

JJ.

Jak by se měla na střední škole učit literatura?

Radek Sárkozi, Státní gymnázium, Špitálská 2, Praha 9 - Vysočany

Desítky autorů a stovky děl by mělo nahradit několik profilových autorů. Tedy těch opravdu nejvýznamnějších českých a světových spisovatelů. V české meziválečné literatuře to budou určitě prozaikové Jaroslav Hašek, Karel Čapek a Vladislav Vančura a v poezii Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert a Vladimír Holan. Také v poválečné literatuře je jen několik opravdu významných jmen jako Bohumil Hrabal, Josef Škvorecký, Milan Kundera a Jiří Kolář. Všichni ostatní autoři, jako je Biebl, Olbracht, Blatný a mnozí další by nezmizeli v propadlišti dějin, ale záleželo by jen na učiteli, které z nich vybere jako zajímavé a v jakém rozsahu se jimi bude s žáky zabývat.

Každý z těchto profilových autorů by dostal hodinovou dotaci odpovídající jednomu až třem měsícům. Žáci by se v nich mohli zabývat jejich životem, dílem, rozebírali by texty daného autora, diskutovali o nich a připravovali by si referáty z populárněnaučných i odborných článků, podle svého zájmu a rozumové vyspělosti. Učitel by je mohl upozornit na zajímavé souvislosti s dílem jiných spisovatelů a umělců, případně na dobovou atmosféru. Slovo “probírat látku" by v této koncepci nemělo mít místo. Je absurdní oznamovat žákům data narození, absolvované školy a jiné údaje, které jsou sami schopni nalézt a přednést je ve svém referátu. Výstupem z těchto “kurzů o profilovém autorovi" by byly žákovské práce.

V čísle 3-4/1998-99 časopisu Český jazyk a literatura vyšla stať “Literární historii, nebo výchovu ke čtenářství?", ve které se její autor Jiří Kostečka pokouší otevřít diskusi o změně učebních osnov tohoto předmětu. Kostečka nejprve klade několik sugestivních otázek a následně ukazuje svou představu, jak by se mělo změnit rozvržení učiva v posledních čtyřech ročnících gymnázia. Studenti mají v prvním roce absolvovat kurz Úvod do čtenářství a studia literatury a po něm tři roky klasického učiva počínaje starší českou literaturou a konče literaturou současnou. Toto literárněhistorické učivo by mělo být silně zredukováno a oproštěno od slovenské a světové literatury.

Autor tohoto zajímavého článku také nastínil obsah úvodního jednoletého kurzu. V něm by si studenti osvojili základní vědomosti a dovednosti z literární teorie, což nejlépe dokazují navrhovaná témata. Patří mezi ně například “literární dílo jako znak", “literární žánry", “poezie, próza a drama jakožto způsob normovanosti textu" a mnohá další. Tyto znalosti pak žáci využijí v dalších třech letech studia.

Zamysleme se nyní, jaké jsou výhody a nevýhody takového uspořádání učiva?

Každý učitel češtiny zjistí brzy po nástupu do praxe, že literární učivo časově předbíhá látku jiného předmětu - dějepisu. Vzhledem k tomu, že se literatura učí lineárně a podle vzoru literární historie, musí učitel nejprve přiblížit dobu, ve které jednotliví autoři psali, a také významné politické události, které utvářely tehdejší společnost. Posunutí tohoto učiva jako celku o jeden rok by učitelům literatury umožnilo navázat na poznatky, které si žáci osvojili v dějepise, a ušetřený čas by mohl být věnován jiné činnosti. Současný “převrácený" poměr mezi dějepisem a literaturou by se tak vyrovnal ku prospěchu studentů i učitelů obou předmětů. Můžeme jen doufat, že tvůrci nových osnov se nad tímto mezipředmětovým problémem zamyslí a pokusí se ho ve svém návrhu vyřešit.

Dalším kladem Kostečkova návrhu je nenápadné vytěsnění slovenské literatury z osnov. Zeptejte se učitelů, kdo z nich ještě učí slovenskou literaturu? Při přetíženosti současných osnov a nedostatku času na opakování a hlubší rozbor textů se nikdo nemůže divit, že k prvním tématům, která se nestihnou “probrat" patří právě slovenští autoři. Od rozpadu Československa snad slovenskou literaturu neučí nikdo. Stále však straší v zastaralých osnovách a zabírá místo v učebnicích. Jen se zamysleme, jaký význam pro českou literaturu má literatura slovenská? Kterého spisovatele ovlivnila? Který slovenský autor dosáhl světové úrovně? Kdo z učitelů čte slovenské autory a kdo z žáků si k nim najde cestu? Snad jen pokud má učitel mezi svými studenty žáka, který pochází ze Slovenska nebo jiné cizí země, může mu dát prostor, aby si připravil referát o některém spisovateli ze své domoviny. Jinak je nesmyslné nutit studenty memorovat nic neříkající jména autorů a jejich děl, což platí i pro výuku české a světové literatury.

Tyto dva základní klady navrhované změny ovšem těžko vyváží všechny zápory. Pochybuji například, že jsou žáci v prvním ročníku čtyřletého gymnázia dostatečně zralí a sečtělí, aby se mohli rovnou vrhnout na literární teorii. Mnohdy by s ní měli problémy i v ročníku maturitním.

Proč je právě světová literatura kompletně odsunuta do volitelného semináře? Není právě ona mnohdy kvalitnější a čtenářsky atraktivnější než literatura česká? Nečtou žáci více autory cizí? A neobrátí se požadovaná “výchova ke čtenářství" ve svůj opak, když budou studenti nuceni číst méně kvalitní autory jenom proto, že se narodili v Čechách? Redukce takzvané světové literatury je možná v zemích jako je Velká Británie nebo Francie, které literární vývoj dlouho určovaly, ale v české škole by byla spíše na újmu. Myslím si, že právě tato část Kostečkova návrhu se setká s největším odporem učitelů a bouře nevole díky ní možná smete pod stůl celý, jinak zajímavý, materiál a s ním i potřebnou diskusi o změně učebních osnov.

Navrhovaný model má jistě spoustu dalších kladů i záporů, a přestože se mi zdá, že zápory převažují, měli bychom se zamyslet, zda je lepší než model současný? Nepovede redukce literárněhistorického učiva k tomu, že učitelé, v časové tísni a ovlivněni dřívějším rozsahem učební látky, zcela přestanou s rozbory děl a vrhnou se na faktografii ještě více a povrchněji než dosud? Vždyť “porozumět dílu" se žáci naučili už v prvním ročníku... Předpokládaná redukce probíraných autorů, o které by měl podle Kostečky rozhodnout “konsens většiny" učitelů, staví na velmi utopických předpokladech. Jak k takové všeobecně akceptované dohodě dospět? Anketou mezi všemi učiteli češtiny? Žebříčkem, který by určil oblibu jednotlivých autorů a na jehož základě by se kvalifikovalo do osnov třeba prvních padesát autorů? Ani jeden z těchto postupů by se zřejmě nesetkal s větším úspěchem. Myslím, že pokud k nějaké redukci autorů dojde, bude stanovena autoritativně tvůrci osnov, stejně, jak je tomu dnes. A stejně tak jako dnes se budou všichni učitelé divit, kolik autorů a směrů mají probrat v maturitním ročníku, který je navíc o jeden a půl měsíce kratší než ročníky předchozí.

Myslím si, že problém současné podoby osnov i navrhovaného modelu tkví v tom, že při jejich tvorbě nemají hlavní slovo běžní učitelé z praxe, ale spíše vysokoškolští pedagogové. Jiří Kostečka sice mezi ně nepatří, ale dívá se na koncepci osnov podobnýma očima. Světová literatura se na vysokých školách učí velmi málo, což je logické, protože z odborného hlediska nic takového neexistuje. Jsou tu literatury národní (česká, anglická, německá a další), kterými se zabývají příslušní odborníci na katedrách bohemistiky, anglistiky a germanistiky. Potřeby střední školy jsou ale zcela odlišné a vnášení těchto odborných hledisek z vědeckých pracovišť a filozofických fakult jí škodí. Alespoň částečně si to uvědomují fakulty pedagogické, a proto se věnují světové literatuře v daleko větší, i když stále nedostatečné míře. Daň “vysokoškolizaci" osnov pro střední školy platíme už v existujícím modelu a navrhovaný model její stín nepřekračuje. Ještě jednou zopakujme některé z témat kurzu “Úvod do čtenářství a studia literatury". Pohled na “literární dílo jako znak" je jedním z významných objevů sémiotiky, který plně zúročili čeští strukturalisté v čele s Janem Mukařovským. Pochopí ale smysl a přínos této teorie patnáctiletý student? Ostatní témata navrhovaného kurzu nejsou o nic jednodušší.

Podobnému trendu podlehlo také vyučování jazykové a slohové složky češtiny i koncepce ostatních předmětů. Teorie “funkčních stylů" je jistě zajímavá, ale například na západních školách se s ní nesetkáte. Ani samotní čeští strukturalisté se neshodli, které základní funkce znak plní... Například Mukařovského “náboženskou funkci" v dnešních osnovách ani učebnicích nenajdete. Stejně tak jsou žáci nuceni hledat strukturní vzorce na základě “teorie valenční syntaxe" a zpětně tvořit ze vzorců věty, ačkoliv smysl takové činnosti těžko někdy pochopí... Právě tyto činnosti patří do nepovinných seminářů a kroužků, ne světová literatura. Studenti, kteří se nechtějí věnovat studiu češtiny na vysoké škole by neměli být nuceni plnit takové speciální a sofistikované úkoly. Vždyť často neumějí ani přesně vyjádřit svoje myšlenky a pocity nebo najít pravopisné chyby v textu, který sami napsali, protože stráví spoustu času při probírání této přehnaně náročné a rozsáhlé látky. Není divu, že na onu požadovanou “výchovu ke čtenářství" nezbývá skoro žádný čas.

Pokud bych měl tedy svůj názor na předložený návrh osnov shrnout, musím konstatovat, že je špatný, a ačkoliv se tváří velmi radikálně, vlastně žádnou podstatnou změnu k lepšímu nepřináší. Opravdu potřebnou “výchovu ke čtenářství" nahrazuje literární teorií na příliš odborné úrovni a navíc ji vytýká před učivo literárněhistorické, oproti současné průběžné variantě, kdy je alespoň teoreticky učitelům umožněno zařadit aktuální četbu žáků do zvláštních hodin vedle kmenového učiva, a to během všech ročníků.

Kostečkův model se zdá špatný a současné osnovy jsou přinejmenším zastaralé. Existuje tedy nějaký lepší model? Pedagogičtí odborníci, kteří jsou důkladně obeznámeni se západními koncepcemi vyučování, by jistě navrhli mnohem jednodušší a psychickému vývoji žáků adekvátnější podobu osnov ve všech předmětech. Od tohoto základu, který by obsahoval obecná pravidla pro tvorbu osnov, by se pak mohli odrazit tvůrci osnov pro konkrétní předměty a také autoři učebnic a didaktických pomůcek. Vždyť na nedostatku učebních pomůcek a kvalitních učebnic, se kterými se dá pohodlně pracovat v hodině, se určitě shodnou všichni češtináři.

Jak by tedy měly vypadat nové osnovy pro gymnázia? Především by se měla dát daleko větší důvěra učitelům. Jsou to přece vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří vědí, co je důležité z hlediska jejich předmětu i z hlediska dovedností, které budou od studentů vyžadovány v praxi. Žáci by se měli mnohem více věnovat samostatné práci jako je zpracovávání referátů a psaní esejí. V USA i jinde se tato koncepce s úspěchem uplatňuje už velmi dlouho. Učitel by jim měl pomáhat odbornou radou a průběžně sledovat práci a vývoj jednotlivých studentů, aby konečný výsledek jejich snažení byl co nejkvalitnější. Obecně by se žáci měli naučit vytvářet texty, které budou adekvátní situaci a zadanému tématu, budou jazykově správné a stylisticky na úrovni a budou obsahovat původní myšlenky autora. Studenti by měli rozvíjet svoji tvořivost a učitel by jim měl umožnit osobní rozvoj. Mechanické memorování, biflování a tomu odpovídající zkoušení a postavení žáka snad brzy definitivně zmizí z našich škol.

Této koncepci by měly odpovídat i učební osnovy. Desítky autorů a stovky děl by mělo nahradit několik profilových autorů. Tedy těch opravdu nejvýznamnějších českých a světových spisovatelů. V české meziválečné literatuře to budou určitě prozaikové Jaroslav Hašek, Karel Čapek a Vladislav Vančura a v poezii Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert a Vladimír Holan. Také v poválečné literatuře je jen několik opravdu významných jmen jako Bohumil Hrabal, Josef Škvorecký, Milan Kundera a Jiří Kolář. Všichni ostatní autoři, jako je Biebl, Olbracht, Blatný a mnozí další by nezmizeli v propadlišti dějin, ale záleželo by jen na učiteli, které z nich vybere jako zajímavé a v jakém rozsahu se jimi bude s žáky zabývat. V osnovách by se jejich jména ale objevit neměla! Také ve světové literatuře existuje jen několik nejvýznamnějších autorů, kteří by mohli být profilovými. Jistě se všichni shodneme na Shakespearovi a snad i Balzacovi.

Každý z těchto profilových autorů by dostal hodinovou dotaci odpovídající jednomu až třem měsícům. (Podle toho, kolik autorů bude nakonec vybráno a jak radikální řez bude proveden. Já sám se přimlouvám za co největší.) Žáci by se v nich mohli zabývat jejich životem, dílem, rozebírali by texty daného autora, diskutovali o nich a připravovali by si referáty z populárněnaučných i odborných článků, podle svého zájmu a rozumové vyspělosti. Učitel by je mohl upozornit na zajímavé souvislosti s dílem jiných spisovatelů a umělců, případně na dobovou atmosféru. Slovo “probírat látku" by v této koncepci nemělo mít místo. Je absurdní oznamovat žákům data narození, absolvované školy a jiné údaje, které jsou sami schopni nalézt a přednést je ve svém referátu. Výstupem z těchto “kurzů o profilovém autorovi" by byly žákovské práce. Buď zpracované individuálně (během každého ročníku by měl každý student odevzdat alespoň jednu esej), nebo jako výsledek práce menší skupiny studentů (u každého profilového autora). Takové uspořádání osnov by nutilo všechny učitele seznámit se s používáním moderních didaktických metod, jako je například skupinové a problémové vyučování.

Podobně by měla probíhat také výuka speciálních témat, paralelních k výuce profilových autorů. Určitě by mezi nimi neměla chybět literární teorie, historie a kritika, ale jen jako dílčí témata, ne základní osnova celé čtyřleté výuky. Také by se zde měly objevit základní tendence ve světové literatuře od nejstarších mýtů až k postmoderně a texty nejvýznamnějších děl světových náboženství (Bible, Korán...), které mají vysokou literární kvalitu. Další témata se mohou týkat filmových adaptací literárních děl, dějin písma, vzniku knihy, vývoje divadla, literárních časopisů, práce s informacemi (slovníky, Internet), způsobu ověřování informací, mediální výchovy, překladatelství a mnoha dalších problémů. Některá z těchto témat by měla být stanovena jako povinná, další by byla ponechána na individuální volbě učitele.

Učebnice by se pak podřídily této nové koncepci. Kromě ukázek z děl profilových autorů by měly obsahovat především konkrétní otázky a úkoly pro jejich rozbor, témata případných referátů a esejí a seznam pramenů, související literatury (populárně naučné i odborné) a knih s obdobnou tematikou nebo vyzněním. Spolu s učebnicemi by se měly distribuovat také audiovizuální nahrávky (CD-ROM). Na nich by učitelé i žáci našli ukázky z tvorby jednotlivých autorů, dobové fotografie a tisky, sekvence z filmových adaptací jejich knih a další didaktické materiály včetně testů. Nikdy by však učebnice neměly obsahovat všechny potřebné informace k zpracování referátu. Studenti se musí naučit samostatně pracovat se slovníky i dalšími příručkami. Hledat podrobné informace v knihovnách a případně i archivech.

Velkým problémem, který je příčinou současného nešťastného stavu školství, jsou přijímací zkoušky na vysoké školy. Míst na vysokých školách je stále méně než zájemců. Studenti jsou pak nuceni skládat velmi složité přijímací testy. Pokud tato situace bude přetrvávat, je nutné, aby se témata těchto testů shodovala s tématy v osnovách. A stejný princip musí být uplatněn u případných celostátních písemných maturit. Ty by ovšem neměly přijít už za dva roky, ale až po uvedení nových osnov v praxi. To znamená, že by je skládali až studenti, kteří projdou celou střední školou na základě nových osnov. Současná snaha je zbytečně uspěchaná a diskriminuje první studenty, kteří budou takovou maturitu skládat, protože nebudou na tuto změnu dostatečně připraveni.

Netuším, jestli se tvůrci nových osnov budou zabývat návrhem pana Kostečky, mým nebo i dalšími návrhy, které se časem objeví. Zatím je to skupina osob neznámá širší učitelské veřejnosti. Anonymní a záhadná klika, která má v rukách osud příštích generací. Byl bych rád, kdyby její členové v tomto časopise veřejně vystoupili a předložili základní teze připravovaných osnov pro gymnázia. Až v této chvíli by mohla vzniknout přínosná veřejná diskuse, na kterou zatím marně čeká většina učitelů češtiny i ostatních předmětů.

Závěrem bych rád poděkoval panu Kostečkovi za otevření tohoto tématu, které je ve skutečnosti mnohem rozsáhlejší. Vždyť češtinu netvoří jen literatura, ale také jazyk a sloh. I jejich koncepce by se měla radikálně změnit a přizpůsobit požadavkům praxe. Budu vděčný za každý věcný podnět k mému návrhu i za další náměty, které by se týkaly změn ve vyučování celého českého jazyka.

(Český jazyk a literatura 9-10/1998-1999, str. 238-244.)

Poznámka JČ: Jen nedovedu pochopit, proč je v českém kontextu tak vysoce ceněn Jiří Kolář. Hovořil jsem o tom kdysi s dr. Igorem Hájkem, někdejším redaktorem Literárních novin a listů, mým glasgowským předchůdcem, vyučujícím českou literaturu na Glasgow University, a ten se přiznal, že mu to taky není dost dobře jasné.

Jaké by měly být dobré noviny

Tomáš Zukal

Vazeny pane Culiku,

Chtel bych vam podekovat za praci s Britskymi listy, myslim, ze je jich vazne treba. Jsem jeden ze stastnejsich mladych lidi (23), kteri dostali sanci byt delsi dobu v Britanii. Studuji uz paty rok anglictinu a historii na UP v Olomouci a letos se mi konecne podarilo ziskat Erasmus stipendium do Salfordu na katedru modernich dejin a politiky (dejiny SSSR, britska spolecnost na prelomu stoleti a v druhe svetove valce): velka zkusenost, pracoval jsem uz drive delsi dobu pro ceske cestovni kancelare v Recku, ale tohle je trochu jina cizina. Prinesla mi zazitek nedovzdelanosti a castecne zmenu hodnot ve videni toho, co je podstatne. Rozhodl jsem se tu zustat dele i na vlastni naklady, videt zivot z blizka, venovat se pocitacum, odjet alespon na tyden do Skotska, pokusit se o CEP a nacerpat informace o Britanii a zdejsi politice.

Nechci Vas zdrzovat osobnimi dojmy, spis bych Vas rad pozadal o radu. Mozna je v tom neco neuchopitelne ceskeho, ale snazil jsem se vzdy spis vyhybat politice (mozny duvod: nerad se prezentuji s vecmi, o nichz si myslim, ze jim nerozumim - i presto, ze  touto cinnosti hodne lidi travi bohuzel nejen volny cas). Je to zasluha i blistu, ze jsem tu skoncil m.j. tak, ze si na posledni chvili opisuji od kamaradu prednasky, ktere se mi zdaji byt "podstatne".

Nemam rad plane filipiky a spilani omylne parlamentni demokracii, protivi se mi hloupe vtipy o politicich, sterilni cirkusova atmosfera s hlasitou muzikou, ktera prehlusi zirajici divaky. Nemyslim si, ze by byli Cesi politicky ztraceny narod, ktery si necha nakonec vzdycky pokalet hlavu. Nechybi vule, schopnosti - chybi tradice, vzor, sebevedomi, a to ma bezpochyby hodne spolecneho s jevem, na ktery je v BL casto upozornovano, s neprilis kvalitni zurnalistikou, ktera by sla in medias res.

Verim, ze uz mnoho lidi napadla otazka proc nevychazi tiskovina pribuzna BL i tiskem. I pres svou politickou kratkozrakost citim, ze by to asi nebylo nic jednoducheho. Ale bylo by toho zapotrebi jeste vice nez internetovskeho deniku pres vasi stoupajici popularitu.

Protoze mam rad veci promyslene, odvazuji se aktivne i nacrtnout, o cem by mel takovy rekneme tydenik s pracovnim nazvem CESKA POLITIKA byt.

OBSAH

Jadro tydeniku by mela tvorit

fakta:

Informace o aktivitach

1. prezidenta

2. vlady

3. obou komor parlamentu

s durazem na obsah agendy, informovat obcany o tom, co je prave na poradu jednani, a nac je dulezite mit nazor + co naopak v jednani neni (ac by melo) a upozornovat na prutahy jednani. Prinaset prehledne informace o tom, jak kdo hlasoval ci nehlasoval.

4. Informace o podstatnych vecech v CR, bez opomenuti regionu. - cokoli podstatneho (, vztah obcana ke statu a jeho institucim, ekonomickou a ekologickou situaci v CR, obraz CR v zahranici) (verim, ze uz jenom zpristupneni informaci dosazitelnych na internetu by byla vyborna vec)

analyzy

Myslim, ze se najdou investigativni zurnaliste, a nemuseji byt stoprocentnimi zamestnanci (v pripade tydeniku) schopni smyslupleho a sdelitelneho rozboru predchoziho. Bylo by zahodno uvadet informace o tom, jak se s temito otazkami vyrovnavaji lide v jinych zemich Britske listy ukazuji, ze ma smysl se o to pokouset. Melo by byt zretelne patrne, ze se vyzaduje (ze ctenari vyzaduji - a ctenari budou vyzadovat) hned v dalsim cisle jasna a zretelna odpoved zodpovedne osoby.

reakce politiku

Je nutne vypestovat jeste vesti pocit zodpovednosti za veci, ktere se tykaji vsech. Politik musi dokazat reagovat na omezenem prostoru, vecne a ucinne obhajit svuj postup.

reakce ctenaru

Bylo by vhodne organizovat vymenu nazoru tak, aby byl v pripade nutnosti umoznen vznik natlakove skupiny, ktera by se pokusila konfrontovat ( “challenge" - vystiznejsi slovo v cestine bohuzel neznam) politicke instituce.

inspirace

regionalni zaber

PRINCIPY

Myslim, ze zbrane proti problemum moderni doby je treba hledat v dnesni dobe. Postmoderni kultura funguje do jiste miry na principu reklamy, udelat z neceho neobchodovatelneho neco obchodovatelneho, zadouciho, neco co je super. Vim, ze je snadnejsi prodavat veci souvisejici s telem (krasa) a postavenim (auto, dum, penize - do jiste miry substituce prvniho), ale citim, ze pri spravnem postupu nemusi byt marny ani tento pokus.

Vse, co jsem tu prozatim napsal se tyka toliko teorie. Myslite si, ze by zurnal podobneho typu mohl byt zadouci, (za predpokladu dobre kvality)? Myslite si, ze by se dobre prodaval (za predpokladu dobre reklamy)? Ja si mozna naivne myslim, ze ano.

Zamerne jsem ponechal stranou problem realizace: kapitalu, lidi kolem, nutnost konformity se zakonem, neprijemnosti pusobenych kritikou atd. Jsem mlady a mozna do mnoha veci jeste nevidim, proto se obracim na Vas. Jako obcan bych magazin podobneho typu rad videl bezne k dostani, v gymnazialnich a univerzitnich ucebnach, v kancelarich, hospodach, pri ceste vlakem a doma v postovni prihradce. Jako clovek, ktery by uz konecne chtel delat neco rozumneho, bych rad pro podobny tydenik delal nejakou drobnou praci, neco se naucil a zdokonalil se.

Poznámka Milana Šmída:

K otazce, kde mohou byt nejvetsi uskali napadu a projektu p.Zukala, a co je nejobtiznejsi sehnat, odpovidam:

To vse spolu souvisi. Takove noviny pro elitu, jez maji ohlas i ve stredni tride, nevznikaji trznim mechanismem, ale zamernou vuli elity, ktera tuto stredni tridu chce vychovavat a proto takove noviny podpori (jen vzpomenme Masaryka, ktery si vsiml Peroutky a dodal mu neco penez ze sveho presidentskeho fondu pro Pritomnost). A nejde jenom o elitu politickou, ale take ekonomickou. Lec nase soucasna ekonomicka elita (ta soukroma, bohata, co ma volne penize) ma do elitnich vlastnosti daleko. Jim staci Blesk a TV NOVA. Pak je tu elita intelektualska (Listy, Pritomnost, Literarky(atd.), ale protoze je chuda a zije v podstate z milodaru, pred verejnosti (a potencialni stredni tridou) nema zadnou autoritu a zjie v izolaci.

Je to zkratka problem.

Slušovice

Jiří Jírovec

Případ Slušovic je lze rozebrat (například) z hlediska:

Můj čistě amatérský zájem o Slušovice začal v polovině sedmdesátých let. Ve dveřích naší laboratoře se objevila pohledná Moravanka, představila se jako šéfka analytické laboratoře ve Slušovicích, a že prý ji předseda vzal autem do Prahy, aby se podívala na přístroj, který jsme zakoupili od firmy Perkin Elmer.

Přišla řeč na ceny a na to, že by se využití přístroje silně zvýšilo přikoupením několika dalších komponent (spektrálních lamp). Když vyslechla, jaké plánovací, zdůvodňovací a objednávací kroky musíme udělat v rámci university a ministerstva školství, abychom potřebné (možná) za dva roky dostali, řekla: "To u nás nebude problém, na to mi předseda peníze dá."

Tato věta odráží skutečnost, pro podnikání ve Slušovicích (a JZD obecně) nepochybně klíčovou: V Československu byla družstevní sféra byla daleko méně regulována, protože tvůrci socialistických předpisů nepředpokládali, v co se může vyvinout tak zvaná přidružená výroba.

Předseda Čuba tvořivě rozvinul princip co není zakázáno je dovoleno a proto například mělo družstvo vlastní devizové konto z něhož předseda "dával".

Nezanedbatelné bylo i to, že zaměstnanci JZD neplatili daň ze mzdy. Tato skutečnost umožnila Slušovicím přitahovat potřebné lidi - včetně vědců třeba z ČSAV.

Přístup moci ke Slušovicím byl zjevně dvojaký. Na jedné straně šlo o ekonomický úspěch (navíc lidé si dobře vydělali), kterým se mohl režim chlubit, ale na druhé straně byla obava, že se Slušovice stanou takměř státem ve státě.

Napadá mě paralela s Ivanem Lendlem. Jeho úspěchy jistě dělaly režimu dobře, jeho nezávislost (aniž emigroval, žil trvale v USA) nikoli.

Je nepochybné, že slušovickým nešlo všechno hladce. Mluvilo se o mnoha hloubkových kontrolách hospodaření i o střetech zastánců a odpůrců Slušovic uvnitř komunistického aparátu.

Nemohu posoudit do jaké míry byly tehdejší útoky proti Slušovicím způsobeny závistí druhých nebo obavou z  ideologicky nečistého podnikání, vymykajícího se podstatnější kontrole. Skutečností zůstává, že ing Čuba dokázal Slušovice udržet. Měl zjevně lepší lobbisty než jeho protivníci, ale o tom, co se dělo v zákulisí, ví nejlépe on sám. Je jisté, že právě díky dírám v předpisech, měly Slušovice usnadněný start v okamžiku, kdy se ing Čuba rozhodl podnikat. Naskýtá se ovšem otázka zda šlo o životaschopný model "socialistického podnikání" nebo o ideologickou úchylku jednoho člověka s jehož schopností podnik stál i padal.

V Československu byly nepochybně byly i "menší Slušovice", ale on to dokázal dělat vskutku ve velkém.

Existuje i možnost, že Slušovice byly ukázkou moderního bezpřívlastkového podnikání, v němž odbourání podstatné části byrokracie umožnilo nejen vytvoření podstatného zisku, ale i přitažlivého pracovního prostředí se solidními platy a sociálním zajištěním.

Jiří Jírovec

Internet je "počátkem nové průmyslové revoluce"

Starší lidé na internetu

Staré dámy jsou najednou novou výzvou pro podnikatele, zejména pro internetové podnikatele, jako je texaský Joseph Lacey, který dal do provozu internetové stránky pro starší dámy GrannyRUs, píše deník Guardian. Internet se podle něho připravuje na invazi penzistů.

Nadcházející změna je prý pouhým odrazem demografických změn: populace rychle stárne. A vliv těchto starých lidí na internet bude čím dál tím větší, neboť generace tzv. "baby boomers", lidí, kteří od sedmdesátých let určovali módu, slušně vydělávali a navykli si na relativně luxusní způsob života, nyní dosáhla věku padesáti let.

Davidu Bowiemu, který prý "učinil svou BowieNet jedním z nejpozoruhodnějších míst internetu", je nyní dvaapadesát. Podobného věku jsou nebo se mu blíží nyní různé celebrity jako je Arnold Schwarzenegger, Ted Danson, Diane Keeton, Kevin Cline či Andrew Lloyd Webber.

Stárnutí populace urychluje pokles porodnosti a prodlužování průměrného věku. Podle britských údajů stoupne od roku 1995 do roku 2510 počet celosvětové populace starší 60 let z 10 procent na 31 procent. V Americe se očekává, že do roku 2010 poklesne počet lidí ve věku 24 - 34 let o 11 procent (ze 43 miliónů na 38 miliónů) a počet lidí ve věku od 55 do 64 let svoupne o 77 procent (z 21 miliónů na 37 miliónů. Ve Velké Británii stoupne počet lidí nad šedesát let ze 12 miliónů v roce 1996 na 17 miliónů v roce 2026.

OSN jmenovalo rok 1999 Mezinárodním rokem starších lidí. Je to teprve začátek změn, které začínají ovlivňovat v Británii internet.

Britské organizace Age Concern a Age Resource začínají pomáhat starším lidem, jak využívat internetu. Organizace Age Resource otevírá pro lidi starší padesáti let chatovací forum "BabyBoomerBistro" a provozuje už 62 informačních kanceláří pro starší lidi, kteří projeví zájem o internet, v místních knihovnách a úřadech.

Sarah Bergerová, ředitelka britského sekretariátu organizace Age Concern pro mezinárodní rok starších lidí, svědčí o tom, že "informační internetové kanceláře pro starší lidi jsou neobyčejně úspěšné". Age Resource také vydala populární brožuru, Grasp the Netle s informacemi pro starší lidi, jak se dostat na internet.

Bergerová konstatuje, že BabyBoomersBistro prošlo minulý měsíc první zkouškou, kdy se debat na tomto chatovacím fóru účastnili britský státní ministr Stephen Timms a další tři členové vlády, aby zjistili, co chtějí starší lidi od vlády. Tyto internetové stránky mají být plně v provozu od příštího měsíce.

Britská vláda podporuje dvouletý program pro staré lidi, Better Government for Older People, který byl zahájen loni v červnu. Součástí programu je 28 pilotních projektů, které se realizují ve spolupráci s úřady a organizacemi jako je Age Concern, Help the Aged, Warwick University a počítačová firma ICL. Účelem je, aby staří lidé pomohli vypracovat takové internetové služby, jaké mohou být pro ně užitečné.

Ředitel tohoto vládního programu Martin Shreeve konstatuje: "Ukázalo se, že staří lidé mají velký zájem o internet a rychle si na jeho užívání zvykají. Usuzovalo se, že se staří lidé budou bát nové technologie a že s ní nebudou umět zacházet - my bychom argumentovali, že k tomu prostě neměli příležitost. Staří lidé zjišťují, že když pošlou vnoučatům e-mail do Austrálie nebo jinam, dostanou od nich odpověď. Na tradiční dopis odpověd nedostávají," konstatuje Shreeve.

S tím souhlasí Emma Solomonová, která založila podnik Hairnet a využívá internetových kaváren k tomu, aby naučila lidi, jimž je nad padesát, používat internetu.

Podle její kolegyně Caroline Lambiové jsou typickými uživateli Hairnetu například ženy v domácnosti, které chtějí být ve styku s dětmi a vnoučaty a prarodiče, kteří chtějí rozumět svým počítačově gramotným vnoučatům.

"Existuje také spousta lidí, kteří byli donuceni odejít předčasně do důchodu. Ti si chtějí založit vlastní firmy anebo poradenské služby. Hodně těchto lidí se zajímá o genealogii a hledá vlastní kořeny, nebo píší paměti. Na naše kursy se také hlásí hodně lidí, kteří nemohou dobře chodit anebo kteří jsou nemocní. Vidí, že je možno internetu využívat jako prostředku pro research a pro komunikaci s jinými lidmi. Vidí, že jim to poskytuje nové, netušené možnosti," říká Lambieová a dodává: "Chodí nám sem víc žen než mužů. Ženy totiž často bývaly učitelkami nebo sekretářkami a umějí zacházet s počítačovou klávesnicí, což mnoho mužů neumí. Je docela legrační, když přijdou oba manželé a manželka se naučí používat internetu daleko rychleji než její muž."

Lambiová se domnívá, že nový zájem internetových podnikatelů o staré lidi má mnoho společného s komercializací internetu a s tím, že mnozí podnikatelé vidí, že je lukrativní využít rostoucího trhu starých lidí.

Ve Spojených státech je už asi 8 miliónů uživatelů internetu, jimž je nad padesát let. Mají vlastní specializované stránky jako www.senior.com a www.thirdage.com Stránky Yahoo obsahují informace pro seniory na adrese seniors.yahoo.com

Deset zázračných léků v budoucích letech

Josef Schrabal, New York

Byli jsme prvni, kdo jsme pred casem upozornili v  ceskem jazyce na lek Viagra, o ktere nyni kazdy po cele Evrope a v CR mluvi a zajima se o jeji (ne)uspech zajima.

(Vyrobce Pfizer pred nekolika malo dny zaznamenal veliky pokles na burze.)

Dnes bych se chtel zminit o priprave deseti novych leku, ktere uvadi na trh , nebo v pristich trech letech uvedou farmaceuticke firmy.

1.

Telnatost (obesity) bude mozno ovlivnit lekem  XENICAL, o nemz vyrobce Hoffman-LaRoche tvrdi, ze je schopna zadrzet tricent procent zkonzumovaneho tuku jako by byl nestravitelny.

2.

Asi od pristiho ledna uvede firma Pfizer na trh vysledek vyzkumu firmy Monsanto pod jmenem CELEBREX, ktera ma omezit bolesti, hlavne pri artritide, s mnohem mensim nebezpecim vzniku zaludecnich vredu (oproti nynejsim lekum).

3.

Dva nove leky budou uvedeny pro lidi trpici nezavislym ne-insulinovym diabetes:

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

Autor predchazejicich poznamek neni lekar, ale reporter. Clanek ma zbezne seznamit lekare i pacienty, s tim, se v budoucich trech letech pripravuje. Podrobnosti o pripravovanych lecich by si mel zajemce vyzadat primo od firmy pripravujici novy lek.

Ceny za pavědecké činy

Jiří Málek

Český klub skeptiků udělil ve čtvrtek, 20.května 1999 "Bludné kameny" za nejvýraznější český pavědecký počin uplynulého období. Podrobnou zprávu o této akci podrobně popisují Jiří Grygar a Ivan Kmínek na stránkách Amberzinu.

Při této příležitosti bych rád upozornil na obdobnou akci v zahraničí. Překvapivě, na internetové adrese českých skeptiků není o ní žádná zmíňka. Humor ve vědě není naštěstí jen českou záležitostí.

V loňském roce, v říjnu, byly uděleny již poosmé tzv.Ig Nobel Awards (Je to slovní hříčka, výraz "ignoble" znamená "nečestný, nepoctivý, nízký".) . Jedná se o ocenění autorů jejichž "počin nemůže být a nebo by neměl být zopakován".

Pořadatelem akce je "humoristicko-vědecký časopis" - The Annals of Improbable Research - ve spolupráci s Harvard Radcliffe Science Fiction Association a Harvard Computer Society. Oficiální vyhlášení cen se konalo před vyprodaným hledištěm divadla Harvardské university.

Že se jedná o Humor a Srandu na nejvyšší vědecké úrovni, svědčí každoroční přítomnost skutečných nositelů Nobelových cen(NP). V roce 1998 se vyhlášení cen zúčastnily dvě hvězdy vědeckého světa: Sheldon Glashow- NP za fyziku v 79, a  Dudley Herschbach-NP za chemii v 86.

Mezi vítězi roku 1998 jasně dominovali autoři z oblasti New Age (Dolores Krieger, Deepak Chopra a Jacques Benveniste).

Francouz Jacques Benveniste se stal vůbec prvním autorem, který byl oceněn podruhé v historii.

The 1998 Ig Nobel Awards byly uděleny v kategoriích:

SAFETY ENGINEERING/bezpečnostní strojírenství

Za vývoj a osobní otestování opancéřovaného brnění, zcela odolného medvědům

BIOLOGY/biologie

Za přispění ke štěstí škeblí podáváním Prozaku

PEACE /mír

Za agresivně mírové testování atomových bomb.

CHEMISTRY/chemie

Za homeopatický objev, že voda má nejen pamětť, ale že se tato informace může transmitovat telefonem a  internetem.

SCIENCE EDUCATION/vědecké vzdělávání

Za předvádění výhod terapeutického dotyku,tj. využití metody, pomocí níž ošetřovatelky ovládají energetická pole churavějících pacientů pečlivým vyhýbaním se fyzickému kontaktu s nimi.

STATISTICS/statistika

Za pečlivě vypracovanou zprávu " Vztah mezi výškou, mužským pohlavím a velikostí chodidla ".

PHYSICS/fyzika

Za unikátní interpretaci kvantové fyziky a její aplikace na život, svobodu a úsilí o ekomomické štěstí

ECONOMICS/ekonomie

Za úsilí podepřít světovou ekonomiku klonováním sebe a dalších lidských bytostí

MEDICINE/lékařství

Za lékařskou zprávu "Muž, který se řízl do prstu a cítil hnilobu dalších 5 let"

LITERATURE/písemnictví

Za zprávu " Prdění jako obrana proti nevyslovitelné hrůze "

Jistě každého ihned napadne :

"Jak je to možné, že...........takové nesmsyly!"

Doporučuji se na TO podívat opět s úsměvem. Oceňme vedle bizarních myšlenkových konceptů, především schopnost (kreativitu?) autorů přesvědčit jiné lidi k otištění, diskuzi, finančnímu zajištění , koupi, licencování atp. těchto ideí. Podle mého názoru právě tito lidé v pozadí jsou skuteční nositelé humoru.

Závěrem také mohu prozradit, že mezi Ig Nobel laureáty je i  český badatel. Jméno však neuvedu. S velkou pravděpodobností o tom asi ani neví a ten, kdo chce vědět, ten se dopídí sám.

Jiří Málek

Zaveze firma Staz protiprávně starý důl u Rudné odpadní zeminou?

Děti Země

Firma Staz co. s. r. o., ktera provadela bez platneho povoleni hornickou cinnost v Cervenem lomu v chranene krajinne oblasti Cesky kras, se podili na poskozovani prirodniho prostredi i u Rudne u Prahy. Ma zde provest tzv. rekultivaci dolu Krahulov. Ve skutecnosti jde o ulozeni odpadni zeminy ze stavby velkoskladu v blizkosti Nučic. S projektem firmy Staz vyjadrila svuj zasadni nesouhlas Agentura ochrany prirody a krajiny a je proti nemu i obec Rudna.

Staz co. sice na rekultivaci ziskala rozhodnuti o vyuziti uzemi, ale jeste predtim nez nabylo platnosti vybudovala k dolu pristupove cesty a zahajila pripravy na jeho zavazeni. Proti vydanemu rozhodnuti se odvolali opomenuti ucastnici rizeni.

Znacna cast prostoru byvaleho zeleznorudneho dolu opusteneho v sedmdesatych letech mezitim zarostla lesem. Ten byl bohuzel v ramci priprav na zavazeni zcasti vykacen, i kdyz to zakon o ochrane prirody a krajiny nedovoluje. K jeho vykaceni i k zavezeni dolu je nutny souhlas se zasahem do krajinneho razu.

Agentura ochrany prirody a krajiny ve svem vyjadreni k zameru firmy Staz mimo jine napsala: "...behem vice nez 30 let doslo k prirozenemu zalesneni a zhodnoceni teto lokality pro volnou krajinu. Zamer je nepochybne pro podnikatele technicky i financne vyhodny, ale prirodu by silne poskodil."

Deti Zeme i obec Rudna se obratily na Ceskou inspekci zivotniho prostredi, aby pocinani firmy Staz v pripade tzv. rekultivace dolu Krahulov prezkoumala. "Podle naseho soudu jde daleko spise o skladku. Rekultivace dolu mezitim totiz probehla prirozenou cestou - zarostl lesem. Cinnosti firmy Staz tak naopak dochazi k niceni jednoho z mala kousku prirody v okoli Rudne. Les, kterym stary dul zarostl je soucasti regionalniho biokoridoru, ma tedy znacny vyznam pro vyskyt a migraci zivocichu v jinak zemedelske krajine poznamenane navic blizkosti Prahy," komentuje pripad, v nemz figuruje firma Staz Dr. Jindrich Petrlik, vedouci Centra pro podporu obcanu - sekce Deti Zeme.

V uzemnim planu Nucic je v biokoridoru s dolem Krahulov zakazana jakakoliv stavebni ci kultivacni cinnost. Zamer Stazu je tedy v rozporu se schvalenym uzemnim planem.

Dekujeme vsem, kdo pomohli ubranit zakon c. 114/92 Sb. o ochrane prirody a krajiny - vice informaci na  http://www.ecn.cz/detizeme