Co je nového v České republice

Není to tajemství, pane Kissingere. Henry Kissinger popřel, že by se Spojené státy podílely na Pinochetově puči. Dokumenty, získané od americké vlády podle zákona o svobodném přístupu k informacím dokazují, že nejenže se Spojené státy na tomto puči podílely, ale Kissinger sám na tuto tajnou operaci dohlížel. Čtenáři by měli navštívit internetovou stránku National Security Archive na adrese http://www.seas.gwu.edu/nsarchive/NSAEBB/NSAEBB8/nsaebb8.htm, najdou tam faksimile memorand a dokumentů, týkajících se podílu CIA na přípravě puče. Je tam také tajný telegram od Thomase Karamessinese, náměstka ředitele CIA pro plánování, vedoucímu rezidentury CIA v Santiagu Henrymu Hecksherovi z 16. října 1971. Karamessines v něm předává Kissingerův příkaz, že "Je pevnou a trvalou politikou, aby byl Allende svržen pučem." Operační příkazy zdůrazňují, že CIA má ignorovat veškeré opačné rozkazy od amerického velvyslance v Chile, který si nebyl vědom plánů CIA na puč. Možná že si dr. Kissinger myslí, že je to všechno tajné. Není to tajné a je načase, aby vešel jeho podíl na této špinavé záležitosti obecněji ve známost.

Vazeny pane Culiku,

kdysi jste psal o nepripustné reklame. Ceske vysilani BBC nyni jiz nekolikrat uvedlo neco ve stylu: Ivan Kytka bude o teto problematice mluvit za dva tydny. Ale jiz tento tyden si muzete o problemu precist v jeho clanku, ktery vyjde v tydeniku Respekt. Je to skryta reklama nebo ne? Treba jim Respekt neco plati za to, ze ho inzeruji, anebo publikuje jejich vysilaci cas, nevim. Bylo by dobre, kdyby se alespon BBC drzela pravidel.

V Producers' Guidelines BBC se mj praví:

Výrobek nebo služba se nikdy nesmí vyskytovat v obraze ani ve zvuku oplátkou za peníze, služby či cokoliv jiného.

Třeba české vysílání BBC vysvětlí, jaký postoj zaujímá vůči těmto předpisům.

Přehled článků o krizi v Kosovu, zveřejněných v BL v minulých dnech:

• Po válce: V Kosovu je zapotřebí většího soustředění (Guardian)

• Kosovo z širšího pohledu: Vojenská vítězství nejsou vždycky morální (Paul Oesterreicher)

• Kosovo: Utíkej, morálko! (The Times)

• Zhodnocení a prognóza vývoje na Balkáně (Dana Cihelková)

• Protitankové zbraně z ochuzeného uranu (Jan Charvát, ČT)

• Rusové jsou obviňováni z páchání masakrů v Kosovu (Guardian)

• Kultura sebelítosti: Zatrpklí muži, kteří čekali, aby mohli vraždit (Michael Ignatieff)

• Ta hrůza, ta hrůza (Sunday Telegraph)

• Hrůzy a nesnesitelné scény vraždění jsou naší jedinou nadějí (Observer)

• Jen sankce přimějí Miloševičův gang k tomu, aby se zodpovídal u soudu (Geoffrey Robertson)

• Kdo dával rozkazy? (Observer)

• Příběh přívětivého autobusáka, který se stal hromadným vrahem (Guardian)

• Silnice smrti vydává své duchy (The Times)

• Obětí masakrů "jsou tisíce"

Další články k tematice nynější války v Evropě o Kosovo najdete v přehledu nejdůležitějších textů z posledních dní, viz Obsah zde napravo.

Výběr textů z posledních dní:

Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

Michal Škop

To, co se o Právnické fakultě University Karlovy (PF UK) tradovalo už dávno, se ukazuje jako pravda.

Dle ČT (originálně dle Práva) bylo možné koupit si zadání přijímacích testů na PF UK předem (za 50 000Kč, správně vyplněné za 100 000Kč).

Na univerzitní půdě UK se pohybuji již 5 let (na koleji se mnou bydlí i "právníci") a je pravda, že právě o PF se leccos povídá - zrovna o prodeji zadání prijímacích testů (vedle prodeje zkoušek) jsem slyšel z několika nezávislých zdrojů. Bohužel situace je taková, že nikdo to oficiálně nepřizná, neboť se prostě obává odplaty. Vloni jsem vedení PF na tyto fámy upozorňoval a žádal je o popis systému tvorby přijímacích testů. Na moji žádost mi neodpověděli.

Vedení fakulty o těchto fámách (dnes již asi potvrzených) muselo vědět a nic s tím neudělalo - myslím, že je správné si položit otázku, zda pro svou neschopnost nebo pro to, že jim daný stav vyhovoval.

Přitom přijímací testy lze připravit tak, že možnost korupce se sníží na minimum (testy může připravovat například 20 lidí, každý jednu dvacetinu a zkopírovat k sobě se jednotlivé části mohou až v noci/nad ránem dne zkoušky - potom by únik z jednoho zdroje znamenal pouze zisk jedné dvacetiny testu).

Vyzývám proto vedení PF UK, aby, pokud skutečně k úniku testu došlo, odstoupilo, neboť dělá ostudu celé UK a vrhá špatné světlo i na studenty či pracovníky ostatních fakult (tedy i konkrétně na mě). (Tuto výzvu zašlu konkrétně vedení PF UK, jak bude s určitostí jasné, že k úniku testu skutečně došlo)

Michal Škop
student 4. ročníku Matematicko-fyzikální fakulty UK

(Ostatně - na iDnes je jedna stránka testu - pokud jsou i další otázky v přijímacím testu podobného stylu, vůbec se nedivím, že si je vážný zájemce o studium práva raději koupí.... Když si představím, že někteří z dnešních soudců se dostali na PF podobným stylem.... (další fámou, která je po dnešku zase o kousek pravděpodobnější, je i to, že i přímo u některých soudů si lze "koupit" místo čekatele))

Tomáš Pecina

Pan Aidan White

generální tajemník

IFJ (Mezinárodní federace novinářů)

266 rue Royale B-1210 Brussels Belguim

28. června 1999

Vážený pane generální tajemníku,

rád bych vás upozornil na událost, která se zde v České republice odehrála minulý týden a která, jak se obávám, vytváří vážnou hrozbu demokracii ve sdělovacích prostředcích v této zemi.

V březnu 1999, krátce předtím, než vstoupila Česká republika do NATO, během televizí přenášené ceremonie, při níž český prezident Václav Havel podepsal dokumenty o vstupu do Severoatlantického společenství, pan Jan Křeček, novinář a aktivista proti NATO, který byl ceremonii přítomen, připoutal na sebe pozornost televizních týmů tím, že zapískal na píšťalku a pak spálil malou vlajku NATO z umělé hmoty.

Pana Křečka okamžitě zatkla policie a bylo proti němu zahájeno trestní řízení za chuligánství (za což může být občan v této zemi odsouzen až na dva roky do vězení).

Za déle než jeden měsíc bylo trestní stíhání zastaveno, ale ve čtvrtek 24. června 1999 se rozhodl český "Syndikát novinářů", člen Mezinárodní federace novinářů, vyloučit pana Křečka kvůli jeho činu ze své organizace.

Jak pravděpodobně víte, situace v české novinářské obci je stále ještě podstatným způsobem pod vlivem komunistického režimu útlaku, který vládl v této zemi po více než čtyřicet let. Podmínkou vstupu do novinářské obce byly absolutní podřízenost a absence odvahy a většina novinářů se snažila ze všech sil vyplnit všechna přání komunistického režimu a zacházela daleko dál, než co režim ve skutečnosti vyžadoval. Historie novinářství v této zemi z období před rokem 1989 je historií absolutního ignorování etických norem novinářského řemesla a častého osobního zbabělství. Nyní, o deset let později, většina materiálu, který se objevuje v českých sdělovacích prostředcích, stále ještě pochází od lidí, kteří byli novináři před rokem 1989.

Byl jsem zděšen, když jsem si uvědomil, že se navrátil, alespoň v případě pana Křečka, tentýž ohavný způsob trestního stíhání spojeného s profesionálním ostrakismem, jaký praktikovali komunisté proti komukoli, kdo se odvážil vyjádřit odlišný názor. Osobně nesouhlasím s postojem pana Křečka a nepovažuji metodu, jaké užil, za přijatelnou; avšak pokud mají být takovýmto způsobem potlačovány menšinové názory, česká média se brzo octnou tam, kde byla v roce 1989 (je zajímavé, že vstup České republiky tou dobou schvalovalo méně než padesát procent jejích obyvatel, takže formálně vzato vyjadřoval pan Křeček většinové mínění, jenže takové, jaké české elity odmítaly).

Prosím, využijte veškerého svého vlivu, formálního i neformálního, a pokuste se přesvědčit českou asociaci, aby změnila svůj názor. Jsem přesvědčen, že chápete význam a dopad případu pana Křečka a váš zásah bude dobrou službou věci demokracie v České republice.

Děkuji vám za vaši pomoc.

S pozdravem,

Tomáš Pecina

svobodný novinář, Praha

Na vědomí:

Syndikát novinářů ČR, paní Irena Válová

Česká tisková kancelář

Britské listy, pan Jan Čulík, University of Glasgow

Konfrontace, pan Jan Křeček

Mr Aidan White

General Secretary

IFJ (International Federation of Journalists)

266 rue Royale

B-1210 Brussels

Belgium

June 28, 1999

Dear Mr General Secretary,

I would like to draw your attention to an event that took place here in the Czech Republik last week, and which, as I fear, poses a serious threat to the media democracy in this country.

In March 1999, shortly before the Czech Republic's joining of NATO, during a televised ceremony in which Czech President Václav Havel signed the accession documents, Mr Jan Křeček, a journalist and anti-NATO activist who was present at the ceremony, drew the attention of TV crews by making a noise on his whistle, and then burned a small plastic flag of NATO.

Mr Křeček was immediately arrested by the police, and criminal proceedings for alleged hooliganism (which carries a maximum 2 years' prison sentence in this coutry) was initiated against him.

After more than a month, the charges were dropped, but on Thursday June 24th, 1999, the Czech "Syndikát novinářů", a member of IFJ, decided to expel Mr. Křeček from the organization because of his act.

As you will probably know, the situation of the Czech journalistic community is still significantly influenced by the oppressive Communist regime, which ruled the country for more than forty years. Absolute subservience and a lack of courage were the prerequisites of entry in the trade, and most journalists did their best to oblige the Communist Party and went far beyond what was actually required by the regime. The history of pre-1989 journalism in this coutry is that of complete disregard of ethical standards of the trade, and often of personal cowardice. Ten years later, most of the output in the Czech media is still produced by the people who were in the trade before 1989.

I was horrified when I realised that the same hideous pattern of criminal prosecution along with professional ostracism practiced by the Communists against anyone who dared express a dissenting opinion was back, at least in Mr Křeček's case. Personally, I don't agree with his position and I don't consider the method he used acceptable; however, if any display of a minority opinion is suppressed in such manner, Czech media will soon be back where they were in 1989 (interestingly enough, the Czech Republic's joining of NATO was approved by less than 50 per cent of the population at the time, so that technically, Mr Křeček's was a majority opinion, though frowned at by the Czech elite).

Please use all your powers, formal and informal, and try to persuade the Czech association to change its decision. I believe you understand the importance and impact of Mr. Křeček's case and your intervention will be a good service to the cause of democracy in the Czech Republic.

Thank you for your assistance,

Yours sincerely,

Tomáš Pecina

Free-lance journalist, Prague

cc: Syndikát novinářů ČR, Ms Irena Válová

Česká tisková kancelář

Britské listy, Mr. Jan Čulík, University of Glasgow

Konfrontace, Mr. Jan Křeček

Milan Šmíd

Vazeny pane Culiku,

to, co posilam, prosim nepsal ani Rupert Murdoch ani panove Kirch ci Berlusconi ci jini podnikatele v medialnim byznysu, ale predseda Stale komise pro hromadne sdelovaci prostredky Poslanecke snemovny Parlamentu Ceske republiky.

Rad bych vedel, co by se stalo, kdyby s timto nazorem - tj. ze media jsou POUZE a VYHRADNE byznys a nic jineho - vystoupil politik odpovedny za medialni politiku pred verejnosti v Nemecku, Francii nebo Anglii.

Myslim, ze by na svem miste dlouho nevydrzel. Ale to je jen muj soukromy nazor. Rad bych slysel i nazory jine. Treba nazor na to, co si kdo predstavuje pod pojmem "verejnopravni regulace".

Pro mne je to zpotvorenina, ktera by mela smysl pouze ve zneni "regulace ve verejnem zajmu".

Milan Šmíd

Viz: http://www.ihned.cz/wos/newsdb/detail.asp?id654, a take nize:

Mediální zákon je také o konkurenci

Ivan Langer

Nicneříkající pokřik musí být nahrazen pádnými argumenty odborníků

Ivan Langer

Základ diskuse nad mediální legislativou, coby specifickými pravidly v této oblasti, by se měl odehrávat v hledání definice míry zasahování státu do této oblasti, v hledání míry regulace jednotlivých druhů médií. Stranou úmyslně nechávám veřejnoprávní televizi a rozhlas. Je logické, že míra zásahů státu se bude lišit podle typů médií, respektive podle stupně omezení existence svobodné soutěže. Tam, kde je volná soutěž omezena díky technologickým možnostem, bude míra regulace vyšší (celoplošné televizní vysílání), zatímco tam, kde taková omezení prakticky neexistují, není důvod pro regulaci prakticky žádný (tisk). Smyslem regulace je pokus o kompenzování neexistující konkurence (kdy to není objektivně možné) a nepřipuštění zneužití dominantního či monopolu se blížícího postavení. Veřejnoprávní regulace by proto měla v ekonomické oblasti nahrazovat konkurenci pouze ve výjimečných případech, a to jen a výhradně proto, že čisté konkurenční prostředí není možné z objektivních důvodů vytvořit.

Smyslem veřejnoprávní regulace (vedle roviny ekonomické) je dosažení či hájení určitého společenského zájmu. Přesná definice onoho společenského zájmu je nejproblematičtější částí regulačního působení státu, neboť v sobě skrývá řadu úskalí a rizik. Příkladů je celá řada. Povinnost provozovatelů či vydavatelů odvysílat či otisknout informace související se stavem ohrožení státu či živelní pohromy sice nevyvolá žádné pochybnosti, neboť jde o zásah, jehož společenský zájem je snadno pochopitelný a definovatelný. Do určitých potíží se již dostáváme v případě zákonného omezení či hrozby sankcí v oblasti ochrany lidských práv, boje proti rasové či náboženské nesnášenlivosti. Jakkoli je takto obecně definovaný společenský zájem srozumitelný a akceptovatelný, jeho praktická realizace v sobě ukrývá jistá rizika zneužití. Sankce uložené za porušení zákona totiž mohou vést přes finanční postih až k možnosti odebrání licence či zastavení vydávání určitého periodika. A pokušení zbavit se konkurence je velmi silné! Ještě problematičtější je definice společenského zájmu - zajistit v médiích myšlenkovou a názorovou pluralitu. Ne vždy je totiž názorová pluralita synonymem pro pluralitu vlastnickou, respektive koncentrace vlastnictví v médiích nemusí vždy znamenat útok na svobodu v přístupu a k šíření informací. Naopak mnohdy tzv. boj za svobodný prostor pro šíření informací není ničím jiným než bojem ekonomicky slabších subjektů proti silným vlastníkům, bojem o místo na trhu. Veřejnoprávní zásahy pak již vůbec nemají povahu hájení společenského zájmu, nýbrž jsou jen prostředkem k prosazování ekonomických zájmů některých soukromých subjektů. Hovoříme-li o regulaci při hájení určitého společenského zájmu, nabízí se otázka, zda například právo na odpověď je překročením únosné regulace hranice nebo naopak správným zásahem ve smyslu narovnání postavení mezi těmi, kteří o někom píší, s těmi, o nichž je psáno? Nejde tedy o útok na svobodu tisku, nýbrž jen o to, zda tuto nerovnost a důsledky z ní plynoucí má řešit až soud nebo již zákon.

Diskuse nad tiskovým zákonem bude ve své podstatě střetem nad silou působení státu v této oblasti. Své zájmy budou silně hájit ti, kdo svět médií vytvářejí - novináři, i ti, kteří na něm vydělávají - majitelé novin, rádií a televizí. Ať bude výstup jakýkoliv, této diskusi by slušelo maximum faktů.

Ivan Langer (ODS)

Předseda Stálé komise PS PČR pro sdělovací prostředky

Poznámka JČ: Nazvěte mě jazykovým pedantem, mě ale už uráží jazykový styl tohoto článku (otřepané postkomunistické formulace jako "to je o něčem" ("Mediální zákon je také o konkurenci"; nespisovné spojky ("coby", atd.) Jinak mám z článku pocit, že to napsal relativistický marxista, který redukuje veškerou lidskou existenci podle vzoru jiného marxisty - Václava Klause - na ekonomické vztahy. A relativista proto, že neuznává, že ve společnosti musejí existovat určité pevné civilizační zásady, přesně v českém postkomunistickém stylu (vlastně leninsky) je redukuje na osobní účelové zájmy či zájmy firem. Pan Ivan Langer svým myšlením vynikajícím způsobem demonstruje postkomunistický paskvil, který vznikl sňatkem zdegenerované socialistické normalizační etiky husákovského režimu osmdesátých let a nezažitých, zjednodušených pseudopravicových pouček klausovského režimu první poloviny devadesátých let, který zkrachoval. Ten krach snad mohl už vést českou mediální komisi parlamentu k tomu, aby pohlédla do zahraničí a podívala se, jak funguje mediální systém jinde (doufejme, že se ČR nebude inspirovat Itálií, ale mohla by se inspirovat Německem, Británií, Skandinávií...) - Nejde totiž jen o to, že stát musí regulovat situaci v těch mediálních oblastech, kdy z technických důvodů nemůže existovat skutečně volná konkurence (např. v oblasti terestrického televizního vysílání), jde ale i o určitý obecný civilizační etos, který jde, řekl bych dost dál, než k zákonům prostých tržních vztahů.

V Británii existuje celostátní komerční rozhlasová stanice, která má podle licence právo vysílat jen klasickou hudbu. Je neobyčejně úspěšná: poslouchá ji 6 miliónů posluchačů týdně a je to komerčně nejúspěšnější stanice ve Velké Británii. Komerčního úspěchu však dosáhla službou veřejnosti a vytvořením velmi pozitivní, absolutně nepodvodnické, vstřícné pověsti. Majitelé stanice nejen vydělávají, ale v první řadě si dávají úkol sloužit svým posluchačům. Konec konců je známo, že nejúspěšnější jsou celosvětově ty podniky, které se chovají vůči veřejnosti slušně a eticky.

Britské listy rády zveřejní k této věci další názory.

Jaroslav Veis, Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Odstoupení děkana právnické fakulty Karlovy Univerzity Dušana Hendrycha zase žádali účastníci náhradních přijímacích zkoušek, které, jak se ukázalo, bude nutno opakovat, protože testy byly na prodej. K jednomu odstoupení dokonce došlo: nový tajemník pražského magistrátu Mikšovský odstoupil možná dřív, než mu primátor stačil podepsat jmenovací dekret. Zda ho k odstoupení někdo vyzýval, není známo. Nicméně souvisí-li s jeho rozhodnutím čerstvý monokl pod okem, jak jsme viděli v televizi, mohla ta výzva být dosti důrazná.

Pokud jde o premiéra Zemana, zkušenost s ním nás učí, že spíše projde velbloud uchem jehly, než jeho ústy omluva či přiznání, že mluvil o něčem, o čem věděl pramálo. Natož, aby odstupoval. Výzvy k tomu, aby tak učinil, si přece už ani nemůže pamatovat.

Kauza kupčení s přijímacími testy na právnickou fakultu Karlovy univerzity je mnohem vážnější. Právnická fakulta totiž víc než která jiná součást univerzity symbolizuje spravedlnost, právní řád. Univerzitní hodnostáři nyní prohlašují, že i oni jsou obětí a že vše je dílem gangsterů a mafiánů zvenčí. Nicméně oddělit se zcela od toho, co se stalo, nemohou. Pokud i tento případ skončí v duchu české verze slavného italského filmu: vyšetřování zahájeno, zapomeňte, měli by odstoupit. Na protest proti úrovni prosazování práva v této zemi.

Vysílá se ve čtvrtek 1. července 1999 ráno.

Moudré rozhodnutí tureckého soudu

František Roček

Právně vzdělaní a soudně pověření Turci rozhodli, že pan Abdullaha Öcalana bytem Turecko bude pověšen za krk, aby zbytečně nedýchal. Je to rozhodnutí moudré a plně v duchu nového humanismu. Nevěříte?

Turecký Soud státní bezpečnosti číslo dvě na ostrově Imrali v Marmarském moři odsoudil předáka kurdských povstalců Abdullaha Ocalana k trestu smrti za "útoky na jednotu státu a tisíce vražd". Öcalan stál v čele ozbrojeného kurdského separatistického hnutí 15 let a turecký soud mu klade za vinu především to, že během násilné kampaně za vytvoření nezávislého Kurdistánu přišlo o život téměř 37.000 osob. Před několika měsíci, kdy Öcalana byl zadržen (prý se zpravodajskou pomocí kamarádů z USA) a expedován do Turecka jsem napsal, že pro Turecko by bylo velmi zlé, kdyby spor s Kurdy, zda se mohou oficiálně autonomně Kurdit, skončil smírem. Vypadá to tak, že k tomu asi nedojde a bude-li Öcalana skutečně oběšen, boje budou pokračovat dál.

Provaz chrání klid Evropy

Öcalanova oprátka jako Coca cola

Öcalanovi obhájci oznámili odvolání proti případnému škrcení mandanta již předem, proto je rozsudek automaticky postoupen odvolacímu soudu; navíc musí být před případným vykonáním trestu (v Turecku formou oběšení, od roku 1984 však nebyl vykonáván) potvrzen parlamentem a podepsán prezidentem státu. Možné je i odvolání k Evropskému soudu pro lidská práva ve ©trasburku. Turci díky tomu mají čas na licitování, aby jeho oprátku vyměnili za privilegia a výhodné laškovnosti.

Neboť kdejaký politik bude říkat "nevěšte ho, to není moderní, dneska musíte hledět na... (doplňte dle potřeby). A takový politik, který nakonec Turky přesvědčí, aby byli humanisty a jenom toho Kurda zavřeli až zčerná, musí ale za svou pozici supermana, který zachránil kurdský krk něco zaplatit. Podle tohoto scénáře si může polepšit turecká armáda v rámci nové vlny modernizace, která probíhá a výměna krku za něco může mít i pozitivní obchodní důsledky. Samozřejmě ve vší počestné tichosti.

Turci se mohou jen smát, když čtou: "Proces proti šéfovi separatistické Strany kurdských pracujících (PKK) Abdullahu Öcalanovi podle vysoké komisařky OSN pro lidská práva Mary Robinsonové porušil mezinárodní právní standardy. Robinsonová dnes v Ženevě vyzvala turecké úřady, aby respektovaly Ocalanovo právo na odvolání." Vždyť právě toto odvolání je pro turecký politický maryáš cennou devízou.

Nejpitomnější scénář

Podle agenturních zpráv po ohlášení rozsudku se v Turecku rozneslo mezi lid šílenství obdobného typu jako když naši hokejisté si vybruslili olympijskou medaily. Davová šílenství, turecké vlajky mrskající se v oknech a na balkónech. Každý správný Turek by nejraději oběsil toho Kurda dvakrát... To nejhorší, čeho se laická na armádu orientovaná politická elita a generálové sami musejí bát je, aby nacionalistická hysterie nevedla k tvrdému a rychlému odmítnutí všech forem odvolání nebo odvolání zamítla rychlým formálním úkonem a přišlo visení. Tím by se ztratilo mimořádně cenné zboží.

Kosovské rozjímání

Konec dobrý, všechno dobré? Ptal se koncem června list France-Soir v souvislostí s ukončením trestné výpravy proti Jugoslávii: No tak. Kdy se postaráme o turecké Kurdy, súdánské křesťany, oběti na Timoru, vyhladovělé ze severní Koreje, zmasakrované v Sierra Leone a o palestinské uprchlíky? Když se dnes zavádí nová planetární morálka, neměli by mocní nadále uplatňovat selektivní rozhořčení. Stane-li se právo na vměšování povinností na intervenci - a proč ne? - bude zapotřebí jít až do konce, na všech místech planety, uvedl France-Soir.

Turecku to nehrozí. Proč? Proto kurdský problém neexistuje. Oficiální Turci tvrdí: Situace v Kosovu a otázka jihovýchodního Turecka nejsou totožné. Mají rozdílné historické, společenské a ekonomické pozadí.

Turci i Kurdové žili společně od osmanských dob, měli stejné náboženství a podobnou kulturu. K roztržce, která mezi Srby a kosovskými Albánci vedla k náboženské nenávisti a nakonec k bratrovražedné válce, mezi tureckými občany tureckého a kurdského původu nedošlo.

Ústava Turecké republiky přiznává rovná práva svým občanům bez ohledu na jejich náboženské vyznání a etnický původ. Turecko nikdy necítilo potřebu degradovat turecké občany kurdského původu na menšinu. Kosovští Albánci na druhé straně cítili potřebu odtrhnout se od federální politické struktury, aby mohli používat autonomie...

Marxisticko-leninská teroristická organizace PKK a její obžalovaný vůdce Öcalan jsou zodpovědni za vraždu 30 000 lidí, jak Turků, tak Kurdů. To je hlavní kořen problému a přirozeně vůdcové demokratických zemí, kteří si jsou vědomi skutečností i čísel, zkoumají každý společenský vývoj v jeho podstatě. Paní Aydan Yamancan, první tajemnice velvyslanectví Turecka v Česko-Moravsko-Slezsku to řekla jasně a srozumitelně.

Situace Kurdů v Turecku je mnohem hrozivější než kosovských Albánců - tvrdí naopak prezident Kurdského institutu v Paříži Kendal Nezan (rozhovor v Právu 23.6.1999).

"V obou případech se ultranacionalistické vlády snaží všemi prostředky zničit identitu menšinové společnosti a kultury. V Turecku tato politika začala už po založení republiky ve 20. letech, kdy byly deportovány desítky tisíc Kurdů. Po přestávce způsobené přechodem k systému více politických stran v tom ankarská vláda pokračuje od 80. let znovu. Tureckými bezpečnostními složkami bylo od té doby zničeno více než 4000 kurdských vesnic a na tři milióny civilistů bylo násilně přesídleno. V bojích mezi Kurdy a vládními oddíly zahynulo přes 30 tisíc lidí, z nichž pět tisíc byli turečtí vojáci a zbytek Kurdové - povstalci i civilisté.

Kromě toho je tu ještě asi 4500 kurdských intelektuálů, kteří s ozbrojenou kampaní a násilnostmi neměli nic společného, avšak přesto byli popraveni nebo zavražděni polovojenskými oddíly.

V určitých ohledech si tudíž myslím, že situace Albánců nebyla zdaleka tak hrozivá, jako tomu je u Kurdů. V Kosovu přitom jde o 1,8 miliónu Albánců, zatímco v Turecku o 15 miliónů Kurdů", řekl pan prezident.

Summa sumarum Turecko je protiislámským špuntem na středomořské láhvi. Pokud by přestalo být reálným členem NATO, stalo by se nástupním prostorem pro islámské puristy a věrozvěsty z Asie do jižního sektoru evropské humanity. Proto co bylo zlé v Jugoslávii je pouze znepokojivé v Turecku. A Turecko bude po zásluze odměněno, ač na první pohled haněno...

Při tom všem je oficiální Turecko ve dvojím ohni. Brání se "zestátnění" islamizace a na druhé straně se od něho technicko - laická Evropa odtahuje. A Öcalanova oprátka se v této situaci stává nástrojem komunikace...

Poznámka JČ: V nedávné reportáži britského rozhlasu v pravidelném pořadu From our Own Correspondent (Od našeho vlastního zpravodaje) se mohl posluchač dovědět o poměrech, jaké vládly v Turecku při nedávném procesu s Ocalanem. Krátce řečeno: byl to demonstrativní monstrproces, celou zemi ovládla nacionalistická proturecká hysterie. Všude vlály turecké vlajky, Ocalanovi obhájci byli ostrakizováni, nemohli například najít nikoho, kdo by jim poskytl kancelář nebo jen i ubytování. Bylo to jak hysterické propagandistické kampaně v Československu sedmdesátých a osmdesátých let - s tím rozdílem, že tentokrát šlo o životy lidí. (Tak vlastně to bylo jako československé kampaně a soudní procesy z padesátých let.) - Pořad From Our Own Correspondent rozhlasové stanice Radio 4 je mimochodem vynikající. Jsou to dvakrát týdně vysílané soubory zahraničně politických reportáží z celého světa. BBC má po světě rozmístěno více než 220 stálých zahraničních zpravodajů. Český rozhlas by učinil velmi moudré rozhodnutí, kdyby uzavřel s BBC dohodu a tento pořad pravidelně překládal a vysílal v plném znění i pro českou veřejnost.

Michal Žemlička

Věřím, že se ze statistik dá vyčíst mnohé. Nejsem si však zcela jist, zda opravdu všechno.

Pokusím se stručně shrnout alespoň část z toho, co jsem z clanku Jana Čulíka Myšlení bolí pochopil (následující tvrzení nejsou dogmatická, spíše ve smyslu: "pro více čtenářů BL platí toto"):

1. lidé raději čtou články, ktere "souznějí" s jejich názorem
2. lidé si více všímají článků s lákavými titulky
3. lidé jsou znechuceni mentorováním

Tato fakta jsou zajímavá a možná by stálo za to, zjistit proč tomu tak je.

Preference článků zastávajících názor čtenáři blízký

Možná, že se mýlím, ale BL jsou názorově trošku jinde, než běžný denní tisk dostupný v ČR. Pro mnohe názory nebývá v "klasickém" denním tisku mnoho místa, a tak je možné, že se lidé s jiným názorem než běžně rozhlašovaným více upínají k těm málo článkům, které s jejich názory nejsou v tak příkrém rozporu.

Domnívám se, že většina čtenářů žije v zemích, které jsou členy NATO. Nepřekvapuje mne proto, že si mnozí lidé spíše přečtou zprávy, které se liší od těch, které neslyší v rozhlase či nevidí v televizi. Jiní, kteří spíše věří tomu, že za vším stojí "čert" v podobě srbského prezidenta, si zase raději přečtou, co zlého napáchal. Stejně jako v názorech na tuto válku, se i v případě čtení článku lidé dělí na dvě základní skupiny - na ty, co názor mají a sbírají materiál podporující tento názor, a na ty, kteří se snaží si udělat obrázek podle výpovědí obou stran.

Odbočím teď možná trošku stranou: Od jisté doby vím, jak nebezpečné je veřit televizi. Pobýval jsem určitou dobu v tenkrát ještě západním Německu. Měl jsem příležitost videt i některé pořady o životě v tehdejším socialistickém Československu. Veškeré záběry byly vybrány tak, aby se neukázalo jediné alespoň trošku slušně vypadající místo. Budiž. V novinářské a propagandistické praxi je to dost běžné, kdyz se ukazuje pravdy jen část - ta, která se hodí. Co mne však zarazilo, byla situace, kdy si dva starouškové na obrazovce česky povídali o počasí, o rybách a podobných tématech jako jsou bolesti přicházejicí ve stáří a pod tím běžely německé titulky, které měly být překladem. Byla to neuvěřitelná výpověď o křivdách způsobených jim a jejich blízkým režimem. Od té doby moc nevěřím stanicím typu Svobodná Evropa a vybraným podobně laděným vysíláním jiných stanic.

Ukazuje se, že článek, který zastává stejný názor, jako má čtenář, nebo názor velmi blízký, se čte daleko snáze, než článek, který se od čtenářova stávajícího názoru (či od jeho stávajících poznatků) výrazně liší. V tomto smyslu má pan Čulík pravdu - je to cesta menšího odporu.

Přitažlivost článků s bombastickými titulky

Titulkování samo je náročná věc: jak několika slovy vystihnout podstatu článku a nezměnit tak jeho obsah a vyznění je opravdu velmi náročný úkol. Je však otázka, proč se lidé obracejí k některým tématům více a k jiným méně. Může působit "atraktivita" nadpisu, může však také působit to, jaká témata (oblasti dění) jsou pro daného čtenáře zajímavé. Překryv mezi bombastičností nadpisu a vysokou čteností těchto článků může mít různé příčiny: lidé opravdu preferují články s bombastickymi titulky, nebo se téma prostě překrývá s tím, co čtenáře zajímá, případně má-li pocit, že dané problematice alespoň trošku rozumí. V daném případě se domnívám, že půjde o společné působení obou faktorů.

Odpor k mentorování

Dnes je bohužel situace vyhrocena: buď je všechno, co se tu děje špatně a na Západě je to výrazně lepší, nebo se naopak tvrdí, že na  Západě nevědí, jak to tu chodí a tudíž bychom měli jít svou vlastní cestou.

Znechucení mentorováním ze Západu může mít například tyto příčiny:

• přesycenost neustálými výčitkami, že se tu všechno dělá špatně (málokdo vydrží bez psychické újmy neustálá tvrzení, že je blb)
• vycítěná nadřazenost autorů příspěvků (sám vím, jak mne pobouřilo, když sem nedávno přijel na  mezinárodní informatickou konferenci jistý profesor z Rakouska a začal vykládat o tom, co je to telefon)
• z daneho povidání dotyčný vycítí jinou popisovanou realitu, než jakou sám zná. (viz výše)
• přesvědčení, že systém, který je doporučován, by fungoval ještě hůře, než ten stávající (např. když nás američtí učitelé přesvědčují, jak učit děti číst, přičemž si neuvědomují, že naše jazyky se liší, a proto i proces výuky čtení se může lišit. Nemluvě o negramotnosti v ČR a v USA.)
• neupřímnost těch mentorů (Z Británie neustále přicházejí kritiky, jaká je zde silná nesnášenlivost k Romům, ale tito lidé se sami mnohdy bojí i těch několika málo Romů, kteří se k nim dostali. Sami říkají: "Vy jste rasisti", ale myslí si: "Vy se nějak srovnejte s těmi desítkami tisíc, které tam máte, protože my tu žádné nechceme")

Pár slov závěrem

I když výsledky statistiky přístupu mohou leccos napovídat, to nejdůležitější neříkají: proč lidé jednají tak, jak (podle těchto statistik) jednají.

Pro zlepšení stavu v nějake zemi (nejen v ČR) platí, že je nutné se nejenom podívat na systémy, které jsou jinde, ale i poznat systém v té zemi, místní životní podmínky a také mentalitu těch lidí.

Je pravda, že mnoho lidí se zde bojí myslet. Je také pravda, že takoví nejsou všichni. Je to vidět na různých besedách, kde převažují iracionální argumenty a osobní výpady nad diskusemi blízkými těm vědeckým. Těch, co se drží svého názoru a nepřemýšlí, je hodně, doufám však, že lidí ochotných přemýšlet je více.

Richard Pleva

Pane redaktore,

ve Vasem clanku "Mysleni boli" vyjadrujete nazor, ze jelikoz vetsina ceske verejnosti povazuje zasah NATO proti Srbsku za neopravnenou agresi a  vetsina ctenaru BL si precetla clanky kriticke vuci NATO, znamena to, ze  vetsina ctenaru cte jen to, co potvrzuje jejich postoj. Ja si myslim, ze to je naprosto nespravna dedukce. Je to totez, jako kdybyste napsal, ze lide nectou urcite clanky predevsim proto, ze neradi ctou nazory odlisne od vlastnich.

Neni tomu tak. Kazdy ctenar nema cas cist cele BL. Napriklad ja si z  casovych duvodu vybiram pouze clanky vyjadrujici nazory odlisne od mych. Je to uzitecnejsi, nez cist jen to, s cim priblizne souhlasim. To je take priklad clanku J.J. Prochazky, ktery jsem si se zajmem precetl, ale pritom s  nim naprosto nesouhlasim.

Pokud chcete skutecne zjistit, kolik procent lidi s obsahem ruznych clanku v  BL souhlasi, nechte je hlasovat na konci kazdeho clanku. Dostanete tim rozhodne spolehlivejsi data, nez odhadem podle nazoru cele populace.

S pozdravem,

R. Pleva, New York

(Sic, pane Schrabale!)

Perly sviním?

Ludvík Vavřina

Vazeny pane Culiku,

po precteni poslednich BL se mi zda, ze na Vas padla deprese.

Lide nectou ty clanky, ktere Vy povazujete za dulezite a zajimave. Nektere porady mivaji nizkou sledovanost. Asi mate pocit, ze hazite ony prislovecne perly svinim.

Jev, ze kazdy hleda v  clancich potvrzeni svych nazoru, povazuji za prirozenou lidskou vlastnost. Ze by vetsina vyhledavala v mediich veci, ktere jejich stanovisko vyvraceji, mi prijde divne.

To, ze se pri vyberu ridime atraktivnimi titulky je asi normalni, nejak se vybirat musi. Clovek prece neni racionalni tvor ve smyslu chladneho intelektualniho kalkulu, naopak casto jsou jeho rozhodnuti emocionalni a iracionalni.

Pokud vydavate BL pro uzce zamerenou intelektualni elitu, pak jsou Vase narky opravnene, v opacnem pripade jste docil prekvapujiciho zjisteni, ze lidi se chovaji jako lidi.

Protoze ctu BL z emailu, clanky nevynechavam. Priznam se ale, ze jsem duvernou zpravu vlady jen preletl ocima, protoze nemam silu se zabyvat vyplody naseho gerontokratickeho panoptika podporovaneho profesorem Transformatorem a jeho statostranou.

Ze lide nakonec maji, co sami chteli? Jak je to jednoduche! Za  vsechno si mohou sami a dobre jim tak! Pak na ne muzeme delat dlouhy nos! Ovsem, schopnost politiku oblbnout lidi neni radno podcenovat.

Otazka, jaka cast muze ovlivnit vyvoj celku, stoji za  diskuzi. Napr. pokud prijde k volbam polovina lidi a jedna strana ziska vetsinu, pak staci 25 procent volicu tj. cca petina populace. 80 procent ma co nechteli a ani nevi jak.

Zbytek muze mit taky co nechtel, protoze jej politici oblbli. A do pristich voleb je o zabavu postarano. A to nemluvim o propracovanejsich volebnich systemech, kde se muze uplatnit vliv jeste mensi casti.

Demokracie ovsem nejsou jen ministri. V Italii se vlady stridaji jak na orloji a celkem nic moc se nedeje. Tak jako jsou navyky hygienicke, tak to bude chtit navyky demokraticke. Jak je ale ziskat? Ja si myslim, ze se snazite nas naucit myt si ruce po jidle.

Skolstvi, to je zed narku. Ucitele jsou opravdu mizerne placeni a  vsichni maturanti se nedostanou na vysokou. Kdyby se dostali, stejne by se do skol nevesli. Prostredky jsou ponekud omezene. Skolstvi muze dostat vice, ale musime penize nekde ubrat. Lkaji vsichni a kde tedy ubirat?

Zadny politik se neodvazi vystoupit pred lidi s tim, ze a) nekomu vezmeme b) nekomu pridame. Jen B je spravne.

Obzvlast smutne na me pusobilo "snizeni uvazku" ucitelu. Dali jsme jim sanci pracovat kvalitneji za mene penez! Pak ovsem musi ministra, stat a stranu milovat! Nedelam si iluze, ze se neco rychle zmeni. Pokud jsem informovan, tak skolstvi ma velke problemy i ve vyspelejsich zemich a universalni recept neexistuje.

Myslenka, vysokoskolsky vzdelat celou populaci, je mi podezrela. Kdyz vsichni latku nepreskoci, budeme muset zmensit metr! Muzete namitnout, ze nekdo se nauci rychle behat. Ja vsak znam typy, co se nenauci nic. Jako opatreni ke snizeni nezamestnanosti a  zkulturneni nekterych casti populace by to snad slo.

Ludvík Vavřina

P.S. Sledoval jsem na CT1 film o rasove-pedagogickych problemech ve Francii a napadla me hrozna vec. Protoze jsme chudi, nehromadi se u nas imigranti a jsme usetreni problemu. Hle, jaka vyhoda chudoby!

Zveřejňujte statistiku jednotlivých článků BL

Daniel Tomek

Vazeny pane Culiku,

chodim si pravidelne cist BL a jsem s nimi celkem spokojen. Rozhodne patri k tomu nejlepsimu, co se da cesky na internetu cist.

Ten clanek o tom, jake clanky se ctou, me velmi zaujal. Vsiml jsem si, ze treba na mem oblibenem e-zinu zive.cpress.cz maji dokonce nejctenejsi clanky zvlast ke kliknuti a to ocenuju. Nemohl byste ty vysledky pravidelne taky zverejnovat, at si ctenari muzou udelat i svuj vyklad?

Sam navstevnost svych stranek o hudbe sleduju peclive, a tak jsem se podivil, ze nemate k dispozici navstevnost starsich clanku. Nemuzu moc uverit tomu, ze by to nebylo mozne.

A jeste jeden dojem, pokud sledujete i spokojenost s jednotlivymi clanky: moc se mi libily ty preklady z anglickych novin po skonceni valky v Kosovu - hlavne ten, kde malinko filozoficky uvazovali, jak vlastne to zlo vypadalo v realite mezi normalnimi lidmi a jaka byla jejich motivace (nejsem si jisty, jestli to byla ta Hruza, hruza).

Zaverem Vam preju vsechno nejlepsi a at Vam vydrzi energie. Zvlast jestli schvali ted ten tiskovy zakon, tak by se mohly internetove casopisy stat jeste vzacnejsi oazou svobody slova, nez jsou uz nyni.

Daniel Tomek

Poznámka JČ:Modernizaci statistiky BL a zveřejňování přístupů k nejčtenějším článkům přislíbil Internet Servis, sponsor BL.

Předsudky

Vojtěch Polák

Pane Culiku,

obavam se, ze se nemylite:

"Celkove se da rici, ze nejctenejsi jsou clanky, kteri potvrzuji v CR prevazujici predsudky. Osobne by se mi zdalo dost nudne cist noviny jen proto, abych si potvrdil vlastni predsudky. Ale proti gustu zadny disputat." (JC)

Davam prednost BL prave pro ty clanky, ktere vyvraci zminene predsudky (jazyk je opravdu genialni psycholog - pred sudek) a priznavam, ze to tak je kvuli silne kladne emoci, spojene s potvrzenim mych vlastnich predsudku. Co naplat, jsem jen clovek, krehka nadoba, a tak se mi to vubec nezda nudne.

Mohu Vas ujistit, ze zivot v teto spolecnosti je tim trpci, cim je clovek tvorivejsi osobnosti. To, co popisujete je, mimo jine, absence tvoriveho pristupu k zivotu vubec (pak totiz mysleni skutecne boli).

Zacina to ve skole, kde se preferuje prijimani hotovych zaveru a zanedbava se rozvoj tvorivych schopnosti. Je to zalostne, uvazime-li, ze v dospelosti uz to nelze (narozdil od hledani faktu) dohnat. Ale proc by skola mela pripravovat lidi, kteri se pro spolecnost nehodi (pozor, s rozvojem tvorivosti se ponekud snizuje adaptabilita)?

Nas kolektivisticky model vyzaduje lidi netvorive, nabiflovane, prizpusobive a poslusne. Vzdyt musi ze vsech sil podpirat ten straslivy parostroj a provadet prikazy shora tak, aby nedoslo ke katastrofe. Napr. rakousti zeleznicari zcela rozvratili dopravu tim, ze dusledne plnili predpisy a prikazy nadrizenych.

Adaptabilita je obecne vzato velmi zadouci vlastnost. Jestli ale muzeme svetu neco prinest, pak je to predevsim zkusenost, jak se takova bezbreha prizpusobivost muze lidem seredne vymstit.

Z jineho uhlu pohledu dospivam ke stejnym zaverum jako Vy. Co jsem zacal pracovat, zasnu, jak je mozne, ze se to zdejsi "turecke hospodarstvi" nezhrouti. To neuveritelne (extenzivni) plytvani vsim, ten zoufaly nezajem o kvalitu, konkurenceschopnost, tvorivost a profesionalitu! Teprve v poslednich letech (deziluze) me napadlo snad uspokojive vysvetleni:

1. predkove nam nahospodarili prekvapive mnoho

2. Rusove to po desetileti nenechali padnout, tj. platili to (dnes uz na to ale nemaji a hned tak mit nebudou, takze teskne pohledy zpet jsou malo platne a pokusy o navrat k "prosperujicimu" socialismu jsou nebezpecne posetile)

Snad jeste tezsi je pro me plne pochopit ten vseobecny nezajem o budoucnost (po nas potopa?), podivnou lhostejnost a snad i pocit odcizeni - jakoby se nas to ani netykalo. A zvlastni zalibu v "tichych dohodach" a vasnive pestovane iluze.

Ve svem clanku pisete:

"Vsechno, co se v dani zemi deje, vychazi v konecnem dusledku z vule a z postoju jejích obcanu. Lidi kazdi zeme nakonec maji to, co sami chteli. Mohlo by to snad byt pro ne pobidkou k urcite aktivite." (JC)

Ano, ale jde o to, jaka to bude aktivita. Zda v sobe najdeme dost viry ve vlastni sily, dost sebeduvery k tomu, abychom se dokazali vzdat "bezpecnych" iluzi o sobe a o svete v nemz zijeme. Je-li totiz na nasich iluzich neco bezpecneho, pak jen to, ze nas bezpecne zavedou tam, kam nechceme.

Ani tentokrat Vas neusetrim citatu C.G.Junga. Mam pocit, ze k Vasemu clanku ma co rict:

"Zduraznuje-li tedy spolecenstvi u svych jednotlivych clenu automaticky kolektivni vlastnosti, vyznamenava tim veskerou prumernost, vse, co se chysta jen lacinym a nezodpovednym zpusobem vegetovat: je nevyhnutelnie ze vse individualni je potlaceno."

Zdravim,

VP.

PS.: Rad bych Vam dokazal, ze se mylite a tusim, jak rad byste se mylil.

Děti Země

V nejblizsich dnech by meli zastupci tri dotcenych ministerstev dostat vysledky pravni analyzy pravniku Hegenbarta a Mikuleho. Hlavnim predmetem jejich posouzeni je podle neoficialnich informaci pravni pruchodnost varianty SUK2, prosazovane ministrem pro mistni rozvoj Cisarem, a kombinovane trasy SUK2-KOU-SUK2, vzesle z posuzovani vlivu stavby na ZP a hajene zejmena ministrem ZP Milosem Kuzvartem. Deti Zeme jsou vsak pripraveny a schopny jiz nyni dolozit, ze zatimco Cisarova varianta je v soucasnosti pravne nepruchodna a Plzenane se ji nedockaji pred koncem roku 2009, reseni navrzene MZP muze zapadoceske metropoli odlehcit jiz v roce 2003. Ministerstvo pro mistni rozvoj neunosne protahuje sve rozhodovani ve snaze prosadit navrh obchvatu Plzne schvaleny a prosazovany Klausovou vladou stejne jako to v pripade tmanske cementarny delal Okresni urad v Beroune.

Dokončení obchvatu už půl roku zdržuje neschopnost MMR rozhodnout

Letos 25.8. uplynou jiz dva roky od rozhodnuti Vrchniho soudu v Praze, kterym bylo zruseno uzemni rozhodnuti pro trasu SUK2. Soud vec vratil ministerstvu pro mistni rozvoj k odstraneni nezakonnosti, kterych se ministerstvo v ramci uzemniho rizeni dopustilo. V prubehu techto dvou let ministerstvo vykonalo jedine: doplnilo spravni spis o chybejici posouzeni vlivu stavby na ZP. Vysledek tohoto posouzeni vsak doporucil jinou trasu, nez kterou prosazuje MMR.

Vsechny chybejici podklady ma MMR k dispozici jiz vice nez pul roku (od 15.12.1998). Prestoze o zadne dalsi materialy uz nema byt spis doplnovan, ministr Cisar sve konecne rozhodnuti ve veci neustale odklada (v poradu CT1 "21" v lednu t.r. slibil, ze rozhodne do 31. ledna, pozdeji si prodlouzil lhutu do dubna a posledni ohlasenym terminem je konec cervence). Na co pan ministr ceka ?

Z podkladu, ktere ma MMR k dispozici, jednoznacne vyplyva, ze realizace trasy SUK2 je pravne nepruchodna. V ceste ji stoji rozhodnuti MZP CR, vydane za uradovani ministra Bendy 15.3.1995, ktere vylucuje zasah do centralni casti vrchu Val u Plzne. Od uplynuti tohoto rozhodnuti uplynuly jiz vice nez tri roky, takze jeho pripadna zmena ci zruseni je vyloucena. MMR se ho presto pokousi odstranit. Posledni pulrocni zdrzeni pripravy stavby obchvatu padaji prave na vrub teto bezucelne snahy. Dosavadni postup MMR (pokus o zruseni rozhodnuti z 15.3.1995 v tzv. rozporovacim rizeni) je cestou do slepe ulicky, na jejimz konci pravdepodobne stoji dalsi zruseni pripadneho uzemniho rozhodnuti spravnim soudem. Existuje pritom mnohem jednodussi a mene rizikove reseni celeho problemu.

Jak ze slepé uličky nezákonného rozhodování?

V ramci posouzeni vlivu stavby na ZP doporucilo MZP CR k dalsi realizaci kompromisni kombinovanou trasu SUK2-KUO-SUK2. Preference uvedeneho reseni je podle uvedeneho stanoviska dana "minimalizaci rizika ohrozeni zasobovani Plzne pitnou vodou a nejmensi mirou naruseni chranenych a hodnotnych casti prirody v dotcenem uzemi. Z hlediska geologickeho podlozi je toto reseni nejmene kolizni...". Uvedena trasa ma vsak jeste dalsi, pro Plzenaky klicovou vyhodu: umoznuje prevest tranzitni dopravu z dalnice jiz v roce 2003 (viz prilohu) na tzv. vojenskou silnici II/180 pres Stenovice a Robcice. "Dotcene obce s timto resenim souhlasi pod podminkou, ze bude realizovana trasa doporucena MZP. Ackoliv tedy uplne dokonceni teto trasy vychazi (stejne jako u varianty SUK2, pokud by se ji podarilo nezakonne "protlacit") zhruba na rok 2010, Plzen by se diky ni mohla kamionu zbavit o sedm let drive. Urednici MMR a plzensti komunalni politici kteri tvrdi, ze jejich jedinym zajmem je co nejdrive pomoci Plzni, by proto meli ministra Kuzvarta podporit. Zatim bohuzel delaji pravy opak" uvedl dnes starosta Stenovic Jan Novy.

Právní rozbor stavu v případě stavby D5-0510 Ejpovice - Sulkov

Dosavadní vývoj

V roce 1991 schvalila Vlada CR vedeni dalnicni obchvatu Plzne v trase KU (pozdeji optimalizovane na KUO), umistene v krytem zarezu mezi Brucnou a Cernicemi. Reditelstvi silnic a dalnic Praha (dale jen investor) spolu s ministerstvem dopravy, ministerstvem hospodarstvi a Magistratem mesta Plzne se pokusily v letech 1993 - 1996 prosadit zmenu v puvodnim vedeni liniove stavby obchvatu Plzne D5, ktere bylo schvaleno usnesenim vlady v prosinci 1991. Toto obdobi bylo v srpnu 1997 uzavreno rozsudkem Vrchniho soudu Praze, kterym byl postup organu vydavajicich rozhodnuti ve veci oznacen za nezakonny, uzemni rozhodnuti pozbylo pravni moci a vec byla vracena Ministerstvu pro mistni rozvoj CR (dale MMR) k odstraneni nezakonnosti a novemu rozhodnuti.

V ramci odstranovani nezakonnosti drivejsich rozhodnuti bylo provedeno projednani stavby podle zakona c. 244/1992 Sb., o posuzovani vlivu na zivotni prostredi. Zaverecne stanovisko MZP vydane v prosinci 1998 vyznelo pro kompromisni kombinovanou variantu (SUK 2 - KUO - SUK 2), tedy opet pro puvodni koridor trasy schvaleny Vladou CR jiz v roce 1991.

Koncem roku 1998 predlozily dotcene obce navrh docasneho dopravniho reseni, pomoci ktereho by se pro dobu dostavby obchvatu provizorne a urychlene tranzitni doprava na trase Praha - Rozvadov odvedla mimo mesto Plzen. Tento navrh byl predlozen za podminky, ze predmetem dalsiho projednani bude kombinovana varianta vzesla z procesu posuzovani vlivu.

Současný stav

V teto situaci uplynula jiz koncem rijna 1998 rocni lhuta, do kdy byl investor povinen doplnit chybejici doklady. Protoze se mu je doplnit nepodarilo, byla mu tato doba prodlouzena do 30.4. 1999. Spravni spis MMR nadale neobsahuje souhlasne stanovisko organu ochrany prirody k zasahu do VKP pro projednavanou variantu. Nadale pretrvava rozpor zjisteny Vrchnim soudem: rozsudkem z 25.8. 1997 bylo prohlaseno za nezakonne rozhodnuti ministra ZP ze dne 9.8. 1995, jimz byl umoznen zasah do VKP. Soud konstatoval nepouzitelnost tohoto rozhodnuti pro dalsi rozhodovani ve veci. Puvodni pravomocne rozhodnuti MZP z 15.3. 1995 bylo Vrchnim soudem shledano jako zakonne, je dale v platnosti, vzhledem k uplynuti trilete doby od jeho pravni moci je nezmenitelne a nelze je zakonnym zpusobem zrusit. Podkladova pravomocna rozhodnuti dotcenych organu, ktera jsou zakladem nynejsiho pravniho stavu, tedy neumoznuji realizovat stavbu ve variante SUK 2 a cini ji tedy uzemne neprojednatelnou.

Tento stav vyrazne podtrhl vysledek posuzovani vlivu stavby na ZP podle zak.c. 244/1992 Sb., ktery je k predlozenemu zameru rovnez negativni. V soucasne dobe proto v zadnem pripade nelze aktualne povazovat trasu D5-0510 za stabilizovanou. Duvodem je nejen vyse zmineny pravni stav, ale i odlisna stanoviska nekterych ustrednich organu statni spravy k investorem navrzene stavbe. Totez plati i pro aktualni situaci tykajici se vztahu k narizeni vlady c. 104/1994 Sb. Usneseni vlady c. 298 z 9.6.1993 davajici v te dobe podnet ke zmene trasy obchvatu z KU na SUK bylo vladou schvaleno jedine na zaklade tehdy vydaneho stanoviska MZP CR o hodnoceni vlivu ze dne 17.5.1993. Porizeni tohoto stanoviska vsak bylo Vrchnim soudem shledano jako nezakonne. Nove stanovisko MZP ve stejne veci vsak trasu SUK odpovidajici koridoru vymezenemu narizenim vlady c. 104/1994 nedoporucilo. MMR by proto melo iniciovat zmenu narizeni vlady.

Ministr dopravy a ministr pro mistni rozvoj se rozhodli v lednu 1999 resit vzniklou situaci tzv. rozporovacim rizenim podle × 136 stavebniho zakona.

Tento postup vsak byl v rozporu se zakonem, protoze nelze resit jako rozpory podle ust. 136 Ministerstvem pro mistni rozvoj takove pripady, kdy dotceny organ vyda napr. negativni stanovisko pro potreby rizeni pred stavebnim uradem, pokud toto stanovisko vyda na zaklade zvlastniho predpisu a formou zakonem predepsanou, tedy ve spravnim rizeni. V tom pripade nejde o rozpor a protichudne stanovisko, ale o vyjadreni nebo stanovisko dotceneho organu, bez jehoz souhlasu nebo splneni podminek jim stanovenych nemuze stavebni urad o zadosti kladne rozhodnout.

Vyklad ke stavebnimu zakonu nedovoluje takto obejit ci zrusit stanovisko dotceneho organu statni spravy vydane formou spravniho rozhodnuti - slo by o podstatny a nezakonny zasah do pravidel spravniho rizeni, stanovenych zakonem.

Nove rozhodnuti - souhlas podle × 4 zakona c. 114/1992 Sb. o ochrane prirody a krajiny (ktere je k novemu rozhodnuti v uzemnim rizeni nezbytne) neni vzhledem k nezmenitelnosti rozhodnuti z roku 1995 (uplynuly jiz 3 roky od jeho pravni moci) mozno vydat pro to same reseni (varianta SUK2 - pruchod vrchem Val u Plzne). Z hlediska zakonnosti je proto jedinym resenim akceptovani stanoviska MZP vydaneho v procesu posuzovani vlivu na zivotni prostredi podle × 11 zak.c. 244/1992 Sb..

Shrnuti aktualniho stavu: situace se bohuzel nyni jevi tak, ze prislusna ministerstva (dopravy a mistniho rozvoje) spolu s nekterymi predstaviteli mesta Plzne a s investorem stavby nepokryte prosazuji opet totez: trasu SUK 2, ktera je nejen environmentalne, ale i stavebne, financne a dopravne velmi problematicka. Predevsim vsak neni bez opetovneho porusovani zakonu projednatelna v uzemnim rizeni. Pod plastikem rozporovaciho rizeni se proto pokusili o mocenske vyreseni veci, tedy vynuceni a prosazeni politickeho, odborne nepodlozeneho reseni problemu. Zde je ovsem skryto znacne riziko zablokovani cele procedury na neurcito, nehlede na to, ze podobny pokus jiz jednou ztroskotal na rozsudku Vrchniho soudu..

Řešení situace:

1) nelze vychazet ze zaveru rozporovaciho rizeni. Toto rizeni nemohlo odstranit vady drive vydanych rozhodnuti a samo predstavuje vyrazne riziko vneseni nezakonnosti, coz by v budoucnu opet prineslo destrukci uzemniho rozhodnuti,

2) vyslani jednoznacneho politickeho signalu a zadani pokynu MMR k  zahajeni praci na 3. zmenach a doplncich uzemniho planu VUC Plzenske aglomerace, jez zohledni kombinovanou variantu vzeslou z posuzovani vlivu na ZP (obdobnou formou doslo k zahajeni pripravy zmen a doplnku tehoz uzemniho planu v roce 1993 - vladni usneseni c. 298/1993 - takze jde o schudne a v minulosti osvedcene reseni),

3) hned po vydani uzemniho rozhodnuti na variantu vzeslou z  posuzovani vlivu stavby na ZP v roce 1998 budou urychlene realizovany neproblemove useky dalnice tak, aby byly vytvoreny podminky pro prechodne dopravni reseni vyvadejici tranzitni dopravu z Plzne po dobu pred dokoncenim celeho obchvatu.

Varianta SUK 2 je v soucasne dobe uzemne neprojednatelna a vzhledem k nezakonnostem, ktere jeji projednavani od pocatku provazeni, jde o  variantu casove zdaleka nejnarocnejsi. Lze totiz predpokladat opakovane zruseni pripadne vydaneho uzemniho a stavebniho povoleni pro tuto variantu spravnimi soudy, coz vedlo k mnoholetemu prodlouzeni i oproti "maximalnimu" casovemu harmonogravu jeji vystavby, uvedenemu v prilozenem materialu "Porovnani casove narocnosti jednotlivych variant stavby D5-0510".