Bude v neděli konec světa?
Docela vážně očekávají podle Nostradamova proroctví konec světa dne 4. července 1999 lidé v Japonsku. Podle průzkumů veřejného mínění věří 20 až 40 procent Japonců, že francouzský astrolog Nostradamus, který předpověděl, že tento měsíc bude konec světa, měl pravdu. Podrobněji se tímto očekáváním zabýval například deník Independent.
V Japonsku o tom vyšlo více než třicet knih, v celkovém nákladu deseti miliónů výtisků. O blížícím se konci světa se tam také hovoří v televizních diskusních pořadech, v časopisech a na mnoha internetových stránkách.
Na japonském venkově rodiny kontrolují zásoby ve svých podzemních bunkrech. Na internetu najdete stovky debatních stránek, kde se lidé ptají, jestli by se o víkendu měli vystěhovat z New Yorku - jako by Armageddon případně postihl jen velká americká města.
Nakolik máme věřit francouzskému lékárníkovi, doktoru a astrologovi Michelu de Nostredame ze šestnáctého století? Jeho proroctví vyvolávají děsivá očekávání už čtyři sta let. A o nadcházejícím víkendu se dvě z nich shodují.
Podle prvního proroctví přistane na planetě Zemi jakýsi Velký král Teroru a vyvolá všeobecnou válku. Má k tomu dojít v sedmém měsíci roku 1999. Nostradamus zveřejnil stovky proroctví, ale jen asi v deseti případech uvedl datum. Toto je jedno z nich.
Druhým Nostradamovým proroctvím je, že se očekává jakási strašlivá událost v onen den, který je svátkem velkého orla. V horečné představivosti moderní mysli to může znamenat jen jediné - Spojené státy a svátek 4. července.
Když dáte obě proroctví dohromady, vyjde vám, že v neděli 4. července bude konec světa.
Je samozřejmě velmi lehké se tomu všemu posmívat. Minulou neděli přinesly britské nedělníky spoustu drzých článků, které jednak hověly našemu primitivnímu strachu z budoucnosti i našemu skeptickému pohrdání vším, co nelze vědecky prokázat.
Nostradamus vyhovuje lidské potřebě organizovat chaos v pořádek, vytvářet smysl z událostí neorganizované existence.
Nostradamus napsal 1141 proroctví. Všechna jsou obsažena ve veršovaných čtyřverších a jsou rozdělena do deseti knih, známých jako "staletí". Prodalo se od nich dohromady více výtisků než jakékoliv jiné knihy kromě bible.
Potíž je, že jsou tato proroctví neobyčejně neúplná. Nabízejí dokonalý palimpsest, prázdný pergamen , na nějž si každá doba píše svou interpretaci budoucnosti.
Nostradamovi současníci věřili, že dokázal úspěšně předpovědět všechno - od počasí až po okolnosti úmrtí francouzského krále v souboji. Císař Napoleon viděl v Nostradamových proroctvích svá vlastní vítězství. Goebbels v nich viděl důkazy Hitlerových triumfů a úspěchu jeho tisícileté říše. Jiní v Nostradamovi objevili předpovědi velkého požáru Londýna v roce 1666, francouzskou a ruskou revoluci a válku v Perském zálivu.
Problém je, že to všechno závisí na přístupu čtenáře stejně jako na Nostradamově vysoce mnohoznačném textu. Zmínka o válce v Perském zálivu je například založena na Století 5, čtyřverší 33, kde je uvedeno, že velký diktátor musí být zkrocen "le noir l'ireux" ("zuřivým černým"). Interpretuje se to tak, že Saddam Husajn byl poražen americkým generálem Schwarzkopfem, jehož jméno německy znamená černá hlava.
Právě na tak velmi chabém základu jsou činěny mnohé jiné závěry o Nostradamovi. V jiných případech je přání otcem myšlenky: moderní Američané nacházejí v Nostradamovi zmínky o New Yorku, avšak doktor z Provence daleko pravděpodobněji hovořil o blízkém Villeneuve-sur-Lot nebo o Villanova d'Asti v severní Itálii. Jiné chybné interpretace jsou založeny na neznalosti polatinštěné francouzské kultury ze 16. století. Nejznámější překlad Nostradama do angličtiny, od Eriky Cheethamové, překypuje množstvím školáckých chyb, které jsou ještě znásobeny tím, že nebyla schopna přečíst po sobě vlastní ručně psané poznámky.
Kromě toho, skoro všechny moderní překlady Nostradama jsou založeny na nedokonalých verzích původního textu. Podle britského čelného odborníka na Nostradama, Petera Lemesuriera, se to týká i předpovědi ohledně nadcházejícího víkendu.
Hlavní část (Století 10, čtyřverší 72) zní:
L'an mil neuf cens nonante neuf sept mois
Du ciel viendra un grand Roy d'effraieur
Resusciter le grand Roy d'Angolmois,
Avant apres Marse regner par bon heur.
Tradičně se to překládá takto:
V sedmém měsíci roku 1999
přijde z oblohy velký Král hrůz
vzkřísí velkého krále Angolmoise
Předtím a potom bude šťastně vládnout válka.
Diskuse se dosud soustřeďovaly na to, zda znamená Angolmois vládce Francie anebo zda je to anagram slova znamenajícího "Mongolové". Erica Cheethamová to interpretovala jako příchod třetího Antikrista, před druhým Kristovým příchodem a koncem světa.
Jiní adepti argumentují, že se navrátí Džingischán anebo Attila Hun.
Problém je, že všechny tyto interpretace jsou založeny na textech z let po roku 1605, a v nich chybí apostrof. V původních verzích z roku 1555, 1557 a 1568 je v originále místo "d'effraieur" napsáno "defraieur". Takže ten král není králem hrůz, ale král, který utrácí, kupuje úplatky, a ustupuje soupeřům. "A kromě toho, výraz 'du ciel' jinde v Proroctví neznamená "z oblohy", ale spíše "z nebe", což navozuje určitou božskou autoritu," vysvětluje Lemesurier. "A slovo "Mars" nemusí vůbec znamenat boha války, ale prostě to může znamenat "březen". Polovážně Lemesurier konstatuje, že celé proroctví se může týkat i návratu Romana Prodiho, bývalého italského premiéra a budoucího předsedy Evropské unie, na politickou scénu, než příchodu konce světa.
Další ranou teoriím o konci světa je Lemesurierovo čtení Století 1, čtyřverší 58, podle něhož dojde v Den orla k určité katastrofě. Je pravda, uznává, že by to mohlo znamenat letošního 4. července katastrofu pro Spojené státy. Ale taky by to mohlo znamenat, že v blíže nespecifikované budoucnosti se v italském městě Aquileia narodí císařským řezem siamská dvojčata.
Nostradamus také pracoval podle starého juliánského kalendáře, který je o 13 dní pozadu ve srovnání s naším, takže "sedmý měsíc" začíná až našeho 14. července, což by znamenalo, že se obě předpovědi už nesejdou v den 4.7.
Potíž je, že Nostradamovi stoupenci interpretují historii zpět od současnosti. Namísto toho, aby se snažili porozumět, co jeho výroky mohly znamenat z pohledu 16. století dopředu, vycházejí tito lidé od událostí 20. stoleté a vyhledávají je ve čtyřverších. Pak dojdou k tomu, že Nostradamus předpověděl všechno, co se stalo nedávno - smrt princezny Diany, chemické zbraně Saddáma Husajna, nevěru Billa Clintona.
Nikdo nehovoří o množství Nostradamových proroctví, která se nikdy nesplnila - jako například islámská invaze Evropy, kterou neustále předpovídal a k níž nikdy nedošlo.
Udělal jsem, co jsem udělal
Deník Guardian hovořil ve čtvrtek 1. července 1999 s bývalým americkým ministrem zahraničních věcí Henrym Kissingerem. Takto se dělají moderním způsobem novinářské rozhovory. Není to mechanické zveřejňování otázek a odpovědí.
"Dvě hodiny! Dvě hodiny! Nikdy jsem nikomu nedal víc než hodinu." Henry Kissinger se na mě smál v naprosté nevíře. Smál se mi do tváře. Vlastně mi do tváře plival. Nenápadně jsem si otřel tvář a řekl jsem mu, že mi hodina postačí. Bylo to naposledy, co jsem viděl, jak se Henry Kissinger směje.
Zažil tvrdý týden. V pondělí ho pozvali do rozhlasového pořadu Jeremy Paxmana Start the Week, aby tam dělal reklamu třetímu a poslednímu dílu svých memoárů. Paxmen, ve velmi bojechtivé formě, jak se zdá vyvalil na Kissingera čtvrt století potlačovaného resentimentu. Byl to spíš výprask než rozhovor.
Krátce řečeno, Paxman se zeptal, jak může člověk přijmout Nobelovu cenu míru poté, co přijal odpovědnost za bombardování neutrální země (Kambodže), za rozšíření války, aniž to bylo nutné (Vietnam) a za destabilizaci demokraticky zvoleného marxistického režimu (Chile). Nepřipadá si Kissinger jako podvodník? Kissinger se bránil agresívní výmluvností - byli jsme pragmatikové, zachránili jsme svět před komunismem, udrželi jsme svět svobodný před tyranií - ale pak už nezvládl svůj hněv. Noviny napsaly, že ve vzteku odešel ze studia.
Více méně jsem čekal, že bude náš interview zrušen. Očekával jsem, že si bude Kissinger dávat pozor na to, co říká. Ale to asi podcenilo aroganci člověka, kterému se podařilo bluffováním přelstít tolik "nepřátelských" vedoucích představitelů.
Kissinger se mi zmínil, že už dva rozhovory poskytl, drobnost dělal s Paxmanem. Slyšel jsem to? Ano, odpověděl jsem, poslouchal jsem to. Kissingerovi to, jak se zdá nevadilo, a odstranil si vlas ze saka. Paxman se měl na rozhovor řádně připravit, konstatuje, měl se pořádně ptát a ne útočit pochybnými výroky.
Co Kissingera urazilo nejvíc, jeho otázky nebo jeho technika? "Podívejte se. Oni píšou, že jsem odešel v hněvu, a to není pravda. Řekl jsem hned na začátku, že můžu zůstat jen 15 minut, a on to oznámil, ale tak rychle, že tomu skoro nebylo rozumět. "
Kissinger vypadá pořad stejně. Vyfotografujte ho, když mu bylo 50, 60, 70, nebo 76, jako dneska, a ty fotografie budou v podstatě úplně stejné - brýle, oblek, diplomatické stisknutí ruky, vlasy jako ovčí kožich. Má větší břicho, jaterní skvrny jsou trochu větší, ale to je asi tak všechno.
Vždycky bylo obtížné dělat rozhovor s Kissingerem. Diskutujte s ním a znudí vás tak, že se mu vzdáte - nekonečnými pauzami, mumláním, pompézními výroky o "geopolitice". Taky, nemůžete vyhrát - můžete nesouhlasit s jeho argumenty, ale z jeho hlediska jsou nenapadnutelné. Takže zbývá jen možnost na něj zaútočit, což udělal Paxman - a tím se otevřete obvinění, že ho zastrašujete.
Pokusil jsem se o šarmantní přístup. Blahopřál jsem mu k svazku pamětí, který má 1000 stran. Daleko jsem se tím nedostal, protože mě přerušil a zeptal se, na co se teda chci ptát. Kissingerovy odpovědi se vždy ztrácejí v neobyčejně zlenivělém skřehotání, jako by měl v úmyslu uspořit si energii na důležitější věci. Leží v křesle a nad ním vévodí břicho jako jakýsi královský stan. Když mu dám otázku, kterou považuje za nudnou, odkáže mě na svou knihu, nebo na oficiální záznamy. Nauč se, chlapče, dějepis, zdá se, že říká.
Kissinger se narodil v Německu začátkem dvacátých let a bylo mu devět, když se dostal k moci Hitler. Byl donucen chodit do židovské školy a podařilo se mu utéci do Ameriky, když mu bylo třináct.
Jak by to asi dopadlo s jeho životem, kdyby nebylo Hitlera? Odpovídá, že je to dobrá otázka, jednou mu ji položil kancléř Kohl. "Řekl jsem, 'Stal bych se učitelem v Norimberku, což je blízko místa, kde jsem se narodil.' A Kohl mi odpověděl, 'Ne, vy se podceňujete, vy byste se býval stal učitelem v Mnichově.'" Kissingerovi se ten vtip líbí a vykládá mi, že mladí židovští muži z jeho prostředí se nikdy nestávali politiky.
Byl by jeho život úplně jiný, kdyby nebylo Hitlera? Kissingerova tvář je bezvýrazná. "To nemůžete říct o něčem, co způsobilo, že zemřelo třináct členů mé rodiny," říká monotónně.
Kissinger zdůrazňuje, že nechtěl nikdy vstoupit do politiky a nepovažoval se za politika. Koncem šedesátých let byl slušným univerzitním učitelem, který neměl žádné velké vyhlídky, ale vyznal se v mezinárodní politice, když ho povolali do Bílého domu. Nejprve jako poradce pro národní bezpečnost a pak v roce 1973 jako ministra zahraničních věcí. I když začal mít úspěch, nedovolili mu, aby k Američanům mluvil přímo: jeho středoevropský přízvuk by se obyčejným americkým voličům nelíbil.
Na žádného ministra zahraničních věcí se nevzpomíná jako na Kissingera. Proč? Ukazuje na mě tlustým prstem: "Podívejte se, byl jsem ve funkčním období ve velmi traumatické době. Sloužil jsem prezidentu v tragické době pro Ameriku - intelektuální establishment nás dostal do války a nevěděli jsme jak z ní ven. Nedokázali přijmout skutečnost, že Nixon se snažil věc vyřešit."
Kissinger často poukazuje na úspěchy zahraniční politiky Nixonovy Ameriky (sbližování mezi Východem a Západem, styky s Čínou, odsun z Vietnamu, úspěchy na Blízkém Východě) a říká, že historie bude na něho vzpomínat laskavěji než na jeho současníky. "Jsem přesvědčen, že je to pravda," souhlasí sám se sebou.
Existují ještě jiné důvody pro kissingerovskou legendu. Například jeho ego. Měl rád znaky moci - rád se vyskytoval ve společnosti bohatých a mocných lidí, měl rád, když mu klesaly k nohám krásné modelky, rád dělal "geopolitiku" na obří, nemilosrdné šachovnici. Když byl Nixon zneuctěn po Watergate, Kissinger musel převzít některé prezidentské pravomoci v oblasti zahraniční politiky.
Co měl na mysli, když řekl, že je moc obrovské afrodisiakum? "Ah, to byla ta drzá poznámka," a zase na mě ukazuje tlustým prstem. Že by si kousal nehty? "Měl jsem na mysli, že vyvoláváte větší pozornost."
Kissingerův neočekávaný sex appeal byl vždy zdrojem humoru a závisti. Čím déle hovoří, tím více se propadá do křesla a tím vyšší je jeho břicho. Chtěly s vámi spát ženské, protože jste měl moc? "Ach..."
Možná chtěl říci, že moc sama byla afrodisiakem, když manipuloval všechny ty země, vytvářel všechny ty nemilosrdné aliance, vymýšlel nejgeniálnější způsoby, jak by CIA mohla podvrátit Allendovu Chile. Ruka se vymršťuje, jako by chtěla oslepit nepřítomnou kameru. "Ne, ne. To píšou lidi. Podívejte se na to z reálného hlediska. Nežili jsme v nejpřátelštějším prostředí. Byli jsme ve válce, z které jsme se chtěli dostat, od establishmentu přicházelo naprosté nepřátelství. Následovala jedna krize po druhé. A když jsem se stal ministrem zahraničí, byli jsme uprostřed všech těch krizí. "
Kissinger je hrdý na své úspěchy, že udělal ze světa bezpečnější místo. Ptám se ho, proč si myslí, že přivodil pád Sovětského svazu. "Ne! Podívejte se! Konkrétně jsem řekl, že si jiní by si nemohli přisvojovat zásluhy za ukončení studené války, kdyby v klíčovém období americké historie Nixon a Ford nezajistili, aby Amerika neprohrála. Nikdy jsem neřekl, že jsme zvítězili ve studené válce."
Během posledních dvou desetiletí se stal Kissinger stále více nepopulárním, natolik, že ho může seriózní rozhlasový pořad prezentovat téměř jako válečného zločince. Je matoucí, že je nyní Kissinger démonizován, izolován, jako by vůbec nepředstavoval americké veřejné mínění.
Říkám mu, že byl vždycky ve styku s americkým postojem vůči životu, s jejich neporazitelným pocitem, že mají pravdu, a vracím mu jeden jeho výrok: "Když neexistují alternativy, fantasticky vás to vede k soustředění mysli."
Ale Amerika se přece vždycky chlubí tím, že neexistuje jiná alternativa - demokracie musí být jen taková, jak ji znají Američané, svobodný trh, americký sen? Kissinger nebyl jediný, kdo chtěl zachránit svět před komunisty, a mnoho Američanů souhlasilo, že když hrají Spojené státy roli světového policisty, lidská práva musejí být v zájmu většího dobra občas porušována.
Má Kissinger pocit, že zanedbával lidská práva? Jako obvykle, než otázku dořeknu, Kissinger mě přeruší. "Ale je taky pravda, že jsme zavedli lidská práva v Sovětském svazu. Zvýšili jsme emigraci ruských židů ze 700 na téměř 40 000 a nikdy jsme se za to nechválili."
Kissinger konstatuje, že se domnívá, že americké zájmy musejí být vždycky v rovnováze s americkými hodnotami. Dobře, nebyl jsem žádný morální purista, ale nikdy nebyl ani totální pragmatik. "Zanedbával jsem lidská práva?" mumlá smutně. Konstatuje, že to musí posoudit svět.
Proč byl Kissinger překvapen pádem sovětského komunismu? Konec konců, americké závody ve zbrojení Sověty systematicky vedly k bankrotu. "Ne. Když jsem vstoupil do úřadu, nikdo si nemyslel, že se Sovětský svaz rozpadne. A když přišel do funkce Reagan, nikdo si nemyslel, že se Sovětský svaz rozpadne. Problém byl, že bylo nutno proměnit Sovětský svaz z ideálu, z kauzy, v určitou zemi, a pak zajistit, aby nezískala příliš velkou moc a neovládla svět."
Kdyý dostal Kissinger mírovou cenu, autor Tom Lehrer uvedl, že je načase přestat psát satiru. Má Kissinger pocit, že tu cenu přijal jako podvodník, jak řekl Paxman? "Měl jsem pocit, že jsem podvodník? Musíte si uvědomit tohle... Dostal jsem cenu míru v roce 1973, půl roku po dohodě, a všechny ty peníze jsem věnoval na stipendia pro děti lidí, zabitých ve Vietnamu, takže jsem osobně z té ceny nic neměl." Má Kissinger pocit, že je člověkem míru? "Považuju se za někoho, kdo se snažil proměnit svět k lepšímu. To byl můj cíl."
Kissinger hovoří o tom, jak se svět změnil, a vyjadřuje názor, že v následujících dvaceti letech bude v Americe velká debata o tom, jakým směrem ta země kráčí. Kissinger se nebojí toho, že by z Číny vznikla supervelmoc, protože na rozdíl od Sovětského svazu má mocné sousedy a využívá volné tržní ekonomiky a stejně, jestli si Amerika myslí, že je jedinou supervelmocí, brzo ji čeká šok vystřízlivění.
Je Kissinger zmaten tím, jak to všechno dopadlo? Studená válka skončila, americké vítězství je zajištěno a dokonce se mluví o tom, že jestliže může být postaven před soud Pinochet jako válečný zločinec, před soud může být postaven i Kissinger.
"Cože?" říká s odporem. Dodává, že potřebujeme mezinárodní soudní dvůr pro válečné zločiny a jestliže ho někdo chce pohnat k soudu, ať se to klidně stane.
Sociální demokrat proti Uhlovi
Gustav Krov: Uhl nám nebude vytvářet bejrutské zelené linie
Jeden z představitelů ústecké sociální demokracie na TV NOVA hovořil ve vztahu k dnes již slavné aféře kolem Matiční ulice o tom, že Petr Uhl je nebezpečný člověk. Na kameru to řekl Gustav Krov, člen zastupitelstva města Ústí n. L. a přední sociálně demokratický funkcionář v královském městě Ústí nad Labem. Proč proti Petru Uhlovi tak razantně vystoupil - zeptali jsme se zeptali Gustava Krova:
Před prázdninami roku 1998 se objevila v tisku informace o tom, že primátor podporuje myšlenku domkařů v Matiční ulici, aby byla postavena protihluková zeď, oddělující starousedlíky od činžovních domů, z nichž se šířil do okolí hluk, ale i odpadky. Jednalo se o sousedský spor, ale romští aktivisté a pan Uhl z toho udělali celoplanetární problém, který poškozuje obě strany.
Tedy i obyvatele tzv. domů pro neplatiče, proti kterým je plot určen?
Ano. Bylo to koncem srpna 1998. V kulturním domě Corso v Krásném Březně bylo jednání za účasti obyvatel z obou stran ulice. Sál byl plný, nebyli tam žádní romští aktivisté. Lidé se dohodli, že to je nejrozumnější řešení.
A potom začala velká aféra a ještě větší aréna...
Aréna v ústeckém městském divadle, kde se střetli ve sporu o plot v Matiční humanista Uhl a primátor Hruška měla ještě nepříjemnou předehru. Kolem šesté večer se na magistrátu sešel Uhl, jeho žena a deset romských aktivistů s vedením města, za sociální demokraty jsme tam byli tři a několik lidí, kteří se zabývali ve městě romskou problematikou. Podle mého názoru jsme se měli dohodnout na určitých regulích, aby Aréna probíhala kultivovaně a nebyly zbytečně vzbuzovány vášně. Opak byl pravdou.
Půl hodiny Uhl řečnil o lidských právech a OSN a poučoval nás, jak se mají bránit lidská práva a v druhé části se zaměřil na neštěmické zastupitelstvo a na sociální demokraty, kteří podpořili usnesení z 15. září a prohlásil, že porušili program sociální demokracie měli by vystoupit ze strany.
Jak na to reagovali lidé z ODS, kteří byli přítomni?
Byla to tak silná káva, že i naši političtí konkurenti z ODS tím byli pobouřeni, protože Uhl je vládní úředník, nestraník a něco takového si neměl dovolit.
Jak to bylo s blahopřáním ODS k vítězství ve volbách?
Aréna byla ve volbách zlomovou záležitostí. Podle mého názoru jsme všichni byli připraveni na to, že ČSSD vyhraje ve městě volby, resp. že bude mít tolik hlasů, aby s ní musel nutně každý počítat jako s rozhodující silou.
Vystupování Petra Uhla v Aréně všechno změnilo. Pan primátor Hruška sice není mediální hvězdou, je to tichý člověk, který si nepotrpí na medializaci, ale v Aréně stačilo chovat se slušně, zdrženlivě, nekřičet, hájit si v klidu své názory a v očích občanů v divadle a před televizními obrazovkami se stal ochráncem slušných lidí.
Průběh Arény byl pro nás tristní. Uhl je považován za člověka sociální demokracie a proto jeho kampaň negativně ovlivnila naše naděje na průběh voleb. Přede mnou seděl dnešní náměstek primátora Harciník a tak jsem se k němu naklonil a blahopřál jsem mu k vítězství v budoucích volbách.
A to mělo dohru i v sociální demokracii...
Po volbách nám chyběly dva mandáty, aby se bez nás nemohly ostatní strany obejít a někteří lidé to neunesli. Viděli se v jistých funkcích a najednou nic. Začali hledat důvody proč stínat hlavy. Jedna skupina se pokusila stát se exponentem pana Uhla a v jeho stínu prosazovat jeho zájmy. Ukázalo se ale, že není početná a také ničeho zvláštního schopna.
Jednání okresního výboru o tom, co doporučit zastupitelům městského zastupitelstva 17. června, tedy zda podpoříme usnesení o plotu v Matiční, či ne, i přes intervenci pana Uhla, který také přijel nás přemlouvat, dopadlo ve prospěch uvažovaného plotu. Nic jiného k řešení místního sporu není v realizovatelném stavu.
Proč jste proti Uhlovi ve funkci zmocněnce vlády pro lidská práva?
Protože dostal naší sociálně demokratickou vládu svým jednáním a nesprávnou interpretací toho, co se děje v Matiční ulici, do pasti, ze které se bude těžko dostávat. Neviním vládu z toho jak rozhodla o Matiční ulici, ale pana Uhla, protože vláda se rozhodovala na základě informací, které jí Uhl předložil.
Mluví se o tom, že prý tvrdě tlačil na vládu a oháněl se výborem CERD...
Zpráva ze zasedání Výboru pro odstranění rasové diskriminace (výbor CERD) kde došlo k projednávání otázky fyzické izolace Romů v Matiční ulici, z 11. 3. 1998 v Ženevě mluví jednoznačně. Uhl tam tvrdil, že se jedná o porušování lidských práv. Viním pana úředníka Uhla, že si z Matiční udělal vlastní politický byznys a použil případu k vlastnímu zviditelnění. Nejde mu o to řešit konkrétní případ na místě. Sám to přiznal, když v červnu na okresním výboru řekl, že mu nejde o konkrétní řešení, ale to co je nad tím... o všeobecné otázky humanity.
Zůstaňme chvíli u červnové návštěvy pana Uhla na okresním výboru.
Dozvěděl se, že v ten den je schůze okresního výboru a bude se jednat i o Matiční, shodou okolností ještě bylo i zasedání okresního výboru. Telefonicky se pozval a přijel. Asi hodinu jsme diskutovali. Čtvrt hodiny se snažil vysvětlit důvody svého chování a v diskuzi se potom vyjádřili prakticky všichni členové okresního výboru. Nikoho nepřesvědčil, že mu jde skutečně o věc, a ne o jeho mediální obraz. Diskuze byla velmi ostrá a Uhl odjel nespokojen, protože mu šlo o to, abychom hlasovali proti plotu v Matiční, aby se ukázalo, že mezi zastupiteli v té věci není jednota.
Vy jste se v TV NOVA potom velice tvrdě vyjádřil k panu Uhlovi...
Váhal jsem, jestli mám na toto téma v médiích vystupovat. V aréně jsem nevystoupil v diskuzi, protože jsem respektoval svoji vládu a jejího úředníka Uhla, ale byla to - z hlediska blížících se voleb - chyba. Pokud okresní výbor potvrdil to, co si myslím i já, neviděl jsem důvod, proč bych nevystoupil. A hovořil jsem o tom, že panu Uhlovi nejde v této věci o konkrétní řešení problému, ale o politický byznys. Přitom se jedná o typický sousedský spor.
A co dál? Proč vládě vadí dvoumetrový plot?
Zhruba čtrnáct dnů před jednáním vlády byl vysloven návrh, že by všichni mohli souhlasit s kompromisem, že to bude plot s brankou. Mluvil o tom myslím Rychetský. Když jednání vlády probíhalo, podle jedné verze se ukázalo, že to je málo, nestačí to jako kompromis, podle druhé verze Uhl vůbec vládě neřekl, že došlo v Ústí ke kompromisu.
Uhl tedy zatajil, že bylo dosaženo kompromisu?
Nemohu to přímo dokázat, ale z jeho řečí na okresním výboru v červnu to vyplynulo. A nejen to. Při červnové návštěvě okresního výboru hovořil o jednání výboru pro lidská práva v ®enevě a říkal, že nás tam bránil, že nemluvil o tom, že by se tu udělalo nesprávné rozhodnutí! Na to jsem reagoval, protože v Ústeckém deníku vyšly citace ze zápisu jednání ženevské komise, kde je uveden protiklad toho, co nám Uhl tvrdil. Pro mne z toho vyplývá, že se buď vyjádřil velmi nepřesně nebo prostě lhal...
A co dál?
Vláda musí zvážit, zda tento pán může dál zastávat funkci, která je mu svěřena. Řešení romské problematiky je velmi citlivá záležitost a záleží do značné míry na důvěře a vůli něco řešit. Musí se dělat drobné kroky, které mají konkrétní výsledek: nulté ročníky základních škol, zájmové kroužky, řešení otázek samosprávy apod. Je to spousta drobné práce a velké námahy a to vše lze snadno rozrušit a křehké vazby a nadějné výsledky zničit. Takový způsob chování, jaký má pan Uhl, může vést - řečeno s jistou nadsázkou - k tomu, že v Matiční můžeme mít za chvíli zelenou linii jako v Bejrutu a to si snad nikdo nepřeje a doufám, že ani velký Petr Uhl...
Proto okresní výbor zaslal vládě neveřejný dopis, ve kterém vysvětluje náš pohled na věc.
Uhla podpořila také studie nadace Havlových...
Četl jsem ji a domnívám se, že byla napsána na objednávku prezidentské kanceláře. Předpokládám, že výsledkem analýzy mělo být potvrzení obav pana prezidenta a možná dalších lidí z bujení rasismu v Ústí nad Labem...
Co je pro vás v kauze Matiční ulice nejdůležitější?
Vysvětlit vládě co Uhl podporuje a jak poškodil dobré jméno města i vlády. Proti běžnému dvoumetrovému plotu nelze nic namítat.
Poznámka JČ: Základním nedostatkem tohoto rozhovoru je podle mého názoru, že interviewující novinář v podstatě zastává tentýž názor jako osoba, kterou interviewuuje. Jenže novinář musí vždycky zastávat přesně opačný postoj, než interviewovaný politik, a tlačit ho ke zdi obtížnými otázkami z opačné strany politického spektra, aby byl problém pořádně objasněn. Výše uvedené otázky měl autor rozhovoru dávat spíše Petru Uhlovi, na Uhlova kritika se měl obracet otázkami, s jakými by se na něho obracel někdo jako Petr Uhl.
