pátek 9. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Česká politika, ČSSD, ODS a Miroslav Grégr:
  • Stagnum čili louže (Jaroslav Veis, Český rozhlas) Něco, co v ČR není: Dnešní vztahy mezi muži a ženami v anglosaských společnostech:
  • Jsou ženy muži dneška? (Guardian) Český film:
  • Karel Kachyňa: mlžná melancholie a kravský Sisyfos (Andrew Horton) Internet:
  • Británie zavádí širokopásmové multimediální služby Česká politika:
  • Proč rostou preference KSČM (Dana Cihelková) K článku Jana Čulíka "Myšlení bolí":
  • Bulvární zaměření české společnosti (Jan Martinek) Reakce:
  • Přijímací zkoušky na VŠ; čeští novináři (Dalibor Žůrek)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Inzerujte v Britských listech! Britské listy letos na jaře četla čtenářská obec přibližně 15 000 samostatných počítačů měsíčně. Sledují je nejvlivnější kruhy v ČR. Mimo jiné poskytují BL jedinečnou možnost zahraničním firmám představovat se české vládě prostřednictvím reklamy na BL svými projekty. (Výtěžkem z reklamy v BL bude financována investigativní novinářská práce v České republice.) Zájemci pište sem.

  • Nové: Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Adresa Britských listů je zde.

    Co je nového v České republice

  • Ministerstvo obrany zřejmě přijde o tři sta padesát miliónů korun, které zbytečně zaplatilo za modernizaci tanku T72 CZ. Ukázalo se, že italská zbrojovka Officine Galileo nesplnila požadavky české armády na spolehlivost řízení palby tanku. Neúspěchem budou postiženy i další domácí a zahraniční firmy, které se podílely na obnově tohoto staršího ruského tanku. Italské zbrojovce hrozí za nedodržení smlouvy velké pokuty.

  • Donedávna chválení čeští průmyslníci jsou vyšetřováni policií. Ředitelé firem jako jsou Severomoravské ocelárny Vítkovice a Nová huť, Poldi Kladno, Škoda Plzeň, Královopolská Brno, ČKD Praha jsou vyšetřováni policií. Ve středu navrhla policie zahájit trestní stíhání několika ředitelů severomoravských hutí. Většina trestních oznámení na domácí průmyslníky se týká neprůhledných finančních transakcí mezi soukromými společnostmi ředitelů a podniky, které vedli.

  • Česká televize právem bojuje proti návrhu tiskového zákona. Pět minut trvalo moderátorovi České televize, než přečetl dopis Miroslava Šloufa, poradce premiéra Miloše Zemana, ve kterém reagoval na jednu z reportáží týkající se jeho podnikání. ČT tak chtěla předvést možnou podobu zpravodajských relací, pokud by byl schválen nový tiskový zákon. Podle návrhu zákona může každý žádat, aby média zveřejnila odpověď na vydanou informaci, která se dotýká jeho důstojnosti, cti nebo soukromí, a to i v případě, že zveřejněná informace byla pravdivá. - Vláda v této věci prokázala hrubou nekompetentnost a jen zamlžila vážný problém špatné kvality českých sdělovacích prostředků novým zástupným problémem, na nějž je nyní nutno reagovat, přestože by bylo třeba řešit podstatné, dávno existující problémy českých médií.

  • Český parlament ratifikoval Evropskou sociální chartu, která představuje základní pojetí sociálních standardů uplatňovaných v zemích EU. Proti byla většina poslanců ODS. Podle nich mají totiž některé jeho články socialistický charakter. - Zástupci Evropské komise a České republiky uzavřeli jednání o rozpočtových procedurách ČR a o odhadu budoucích příspěvků ČR do rozpočtu unie. Ty by měly plynout ze  zemědělství a cel z  daně z přidané hodnoty a z hrubého národního produktu (který ovšem nyní rychle klesá).

  • Svaz soukromých lékařů a podnikatelů ve zdravotnictví vyzval premiéra Miloše Zemana, aby s okamžitou platností odvolal ministra zdravotnictví Ivana Davida. Jeho činnost svaz kvalifikuje jako obecné ohrožení života a zdraví všech pacientů v ČR. Svaz žádá odvolání Davida v souvislosti se smrtí dvou pacientů Horské nemocnice Krkonoše ve Vrchlabí. Svaz neakceptuje "prosazování socialistické koncepce zdravotnictví přes mrtvoly pacientů". Podle mluvčího Svazu se "vinou neexistující koncepce soukromé nemocnice dostaly do role prosebníka, když chtějí odeslat pacienty vyžadující vyšší specializovanou péči do státní nemocnice". Pacienti zemřeli proto, že nebyli včas převezeni na specializovaná oddělení jiných nemocnic, kde by se jim dostalo anesteziologicko- resuscitační péče. "Ministr ze zákona ručí za péči a má vliv na nemocnice, které zřizuje, a přes zdravotní rady i na nemocnice zřízené okresy. Chyba je v tom, že když nemocnice pacienta nepřevezme, nevíme, na koho se obrátit. Ministr neudělal žádnou koncepci a neřeší problém, když další nemocnice nepřevezme pacienta," řekl mluvčí vrchlabské nemocnice. Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že odpovědnost za stav pacienta má jen ošetřující lékař dané nemocnice a žádnou odpovědnost nemá ani ministerstvo, ani ministr.

  • Železný si bude do tří týdnů umět dělat vlastní zprávy. Tři týdny bude CET 21 ještě trvat, než bude schopna z vlastních prostředků v případě nutnosti zajistit vysílání zpravodajství televize Nova. Zpravodajství dosud vyrábí Česká nezávislá televizní společnost, ředitel CET 21 Vladimír Železný však několikrát řekl, že o výrobu požádá jinde, pokud zpravodajství ČNTS nebude korektní, tedy pokud nebude šířit propagandu podle jeho přání. V ateliérech na Barrandově, které má pronajaté společnost Česká produkční 2000, se stavějí nové prostory pro televizní zpravodajství.

  • Bulvárnost české čtenářské internetové obce. Julianin článek Nahá zpěvačka a dramatičnost Lidových novin měl ve středu daleko nejvyšší čtenost z celého čísla BL. Musel jsem se smát. Udělal jsem to tentokrát s tím bulvárním titulkem schválně. Neuspokojily by mnohé čtenáře BL raději pornografické stránky?

  • České nectnosti a tiskový zákon. Napsala Juliana:

    Jaroslav Kral ma pravdu, ze velkou ceskou necnosti je pohrdani znalostmi. S ni se jeste snoubi precenovani formalnich dukazu vzdelanosti (dukazem budiz titulova afera ceskych poslancu) a jsme tam, kde jsme. A vubec neni snaha situaci systemove nejak resit. Kdyby to nebylo tak smutne, byla by to fraska. (Kdyz jsem poprve cetla ukazky testu, dostala jsem zachvat smichu a rikala jsem si: jeste by se mohli zeptat, kdo kdy vyhral Wimbledon. Nezklamali. Dnes jsem si v CER precetla, ze ke znalostem budouciho pravnika patri data a mista konani olympiad.)

    Ad: Tiskovy zakon. Pravo na odpoved demokracii nevylepsi. Je pravda, ze prosty clovek nema nyni v diskusi s novinarem sanci. (Myslim, ze z dopisu ctenaru publikuji noviny jen to, co se jim hodi.) Ale prosty clovek nebude mit stejne cas behat nekde po soudech (a platit je), takze pravo odpovedi bude realne vyhrazeno jen mocnym a bohatym. Noviny by to mohly vyresit tak, ze zavedou rubriky (nebo prilohy pro labuzniky): Vysvetleni pravdivych informaci. Tam se vsechny clanky politiku soustredi, aby je ctenar nahodou neprehledl.

  • Skrytá reklama v českém vysílání BBC. Přišel tento dopis:

    Vazeny pane Culiku,

    kdysi jste psal o nepripustné reklame. Ceske vysilani BBC nyni jiz nekolikrat uvedlo neco ve stylu: Ivan Kytka bude o teto problematice mluvit za dva tydny. Ale jiz tento tyden si muzete o problemu precist v jeho clanku, ktery vyjde v tydeniku Respekt. Je to skryta reklama nebo ne? Treba jim Respekt neco plati za to, ze ho inzeruji, anebo publikuje jejich vysilaci cas, nevim. Bylo by dobre, kdyby se alespon BBC drzela pravidel.

    V Producers' Guidelines BBC se mj praví:

    Výrobek nebo služba se nikdy nesmí vyskytovat v obraze ani ve zvuku oplátkou za peníze, služby či cokoliv jiného.

    Třeba české vysílání BBC vysvětlí, jaký postoj zaujímá vůči těmto předpisům.


  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

    Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Všechny články o válce o Kosovo, zveřejněné v BL, naleznete na tomto místě.

    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL. Tematický archív BL od 1. září 1997, kdy se BL osamostatnily, je na adrese http://blisty.internet.cz/xz.

    Stagnum čili louže

    Jaroslav Veis, Radiožurnál

    Přesně před rokem podepsali sociální demokraté na jedné a občanští demokraté na druhé straně stolu smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice, známou mezi občany pod přezdívkou opoziční.

    Politici z jiných stran ovšem říkají, že je to smlouva o skryté formě velké koalice a jiní zase tvrdí, že jejím výsledkem je stagnace politického prostředí. Je to případné slovo, stagnace. Původ má v latinském výrazu stagnum čili louže, stojatá voda.

    Znalci přírody ovšem vědí, že i zdánlivě mrtvá louže je plná života, různých prvoků, vodního hmyzu a nezmarů. Mezi ty poslední nepochybně patří ministr Grégr. Poté, co ve vládě prosadil dostavbu Temelína, má další cíl, prosadit namísto útlumu dotěžení uranu. Do českých atomových elektráren český uran, zní jeho reklamní slogan.

    V temelínské kauze je alespoň drobet smutné logiky. Ta stavba už stála tolik, že nelze najít vládu dost odvážnou, aby si troufla ty miliardy odepsat. Ovšem uran je zcela jiný případ.

    Zaprvé ten český je nejméně třikrát dražší než kterýkoli jiný na světovém trhu.

    Zadruhé uran není uhlí, aby se dal ve vagónech dovézt do Temelína a do Dukovan. Z rudy se musí získat koncentrát a ten musí být odvezen tam, kde z něj umějí vyrobit palivové články. S pravděpodobností hraničící s jistotou to bude v Rusku.

    Takový je celý slogan, z něhož nám ministr Grégr poskytuje jen vypreparovanou část: do ruských reaktorů českých elektráren ruské palivové články, zbytečně draze vyrobené z českého uranu.

    Tohle už nemá logiku, ani tu smutnou. Je dobře si právě dnes připomenout, že i páně ministrovo působení je jedním z mnoha důsledků smlouvy, která se jinak jmenuje, jinak se jí říká a kdo ví, jak se jí bude říkat, až nebude platit.

    Vysílá se v pátek 9. července ráno.

    Poznámka JČ: Ano, je správné zdůrazňovat, že v ČR od loňska vládne velká koalice ČSSD a ODS. V důsledku toho se česká politika zastavila. Ona se ovšem v podstatě zastavila už dřív, po volbách v roce 1996, kdy ztratila vláda Václava Klause podstatnou parlamentní většinu.

    Historie demokracie v ČR po pádu komunismu se dá shrnout v podstatě takto: Na vlně povrchního antikomunismu získal moc Václav Klaus jednoduchými přísliby prostého ideologického řešení, že zemi dovede k prosperitě. Země, zotročená zejména druhými dvaceti lety života v ruském područí (podstatou otroctví je, že upírá lidem přístup ke vzdělání) a bez zkušeností dospělých lidí Klausovi věřila. Když se o několik let později jeho nerálný projekt rozpadl, jak nutně musel, v zemi zavládla kocovina - a od té doby už tam politika neexistuje. Dalo by se tedy - možná trochu drsně - říci, že Česká republika od roku 1990 nikdy nezažila normální, efektivní, rozumnou, demokratickou politiku...


    Jsou ženy muži dneška?

    Muži jsou méně inteligentní, mají menší sebedůvěru a hůř se umějí vyjadřovat než ženy. Také více využívají násilí, častěji než z žen se z nich stávají zločinci, nezaměstnaní a častěji než ženy trpí depresemi. To je argumentace nových ženských šovinistek v anglosaských zemích. Problematikou se nedávno zabývala v deníku Guardian autorka Ros Cowardová.

    Slyšeli jste vtip o tom, proč byl plukovník Sanders, zakladatel obchodu s pečenými kuřaty, typický muž? Odpověď zní: protože se staral jen o prsa, nohy a stehna.

    Anebo anekdotu o tom, proč jsou muži - manželé jako benzínové sekačky na trávu? Je obtížné je nastartovat, vydávají děsný smrad a polovinu doby nefungují.

    V dnešní anglosaské kultuře, v níž byste byli považováni za úchylného člověka, kdybyste dělali podobné vtipy o ženách, je nyní takovýchto protimužských vtipů spousta - v kreslených stripech, na dámských mejdanech i v moderních románech.

    Za dvacet minulých let došlo ve vztazích mezi muži a ženami v anglosaské kultuře k velkým změnám. Už neexistuje všudypřítomný systém mužského útlaku, kdy ze všeho měli vždycky nakonec prospěch muži a ženy prohrály.

    Globalizace a hospodářská recese uštědřila mužům několik tvrdých ran. Spolu se změněnou rolí rodiny došlo k tomu, že jsou muži zvlášť zranitelní vůči nezaměstnanosti, lehce se z nich stávají bezdomovci a lehce propadají depresi. Dívky a chlapci nyní vyrůstají v úplně změněném světě, v němž považují rovnost mezi muži a ženami a někdy dokonce i ženskou nadřazenost za něco daného.

    Málo žen, argumentuje autorka, však využilo pádu mužské prestiže k tomu, aby odvrhly staré sexuální stereotypy. Namísto toho, jakmile muži přišli o morální autoritu, ženy si ji přisvojily, vyžívají se nyní v triumfalismu ohledně žen a ženských hodnot. Rozšířila se kultura tzv. "womanismu", filozofie, podle níž za všechno mohou muži, jsou odpovědní za záporné rysy společnosti, včetně zločinnosti a válek - a ženy mají prý pro všechno správné řešení.

    Zpráva ve vědeckém časopise Focus nedávno shrnula nejnovější vědecké poznatky a dospěla k tomuto závěru: "Ženy převezmou vládu nad světem. Ženy jsou psychologicky i fyzicky silnější." Britský deník Daily Mail okamžitě využil těchto zjištění a oznámil veřejnosti, že ženy "jsou inteligentnější, společenštější a  laskavější než muži - když ženy dospějí, dokážou udělat lepší kariéru než muži, vydělávají více a starají se o rodinu lépe než muž. Svět budou brzo řídit tyto zcela pozoruhodně nadřazené bytosti."

    Womanismus se vyvinul z útoků feministek na mužskou pompéznost, ale nyní má široké zázemí. Womanismus je nyní v anglosaských zemích všude. Z mužů si dělají jemnou legraci komikové v televizi a romanopisci ve svých knihách. Ostřejší kritika mužů se vyskytuje v kontextu obav ze společenského rozkladu. Všudypřítomná filozofie New Age vidí ženu jako láskyplnou bytost, která je ve styku s přirozenými, uzdravujícími silami, zatímco muži jsou odpovědni za ničivou technologii a za vědu. Na druhé straně politického spektra napsala komentátorka Janet Daleyová v konzervativním deníku Daily Telegraph, když dva desetiletí chlapci usmrtili začátkem devadesátých let dvouletého Jamieho Bulgera: "Kluci přirozenou cestou propadají bez dohledu dospělých barbarství. Kdyby bývala alespoň polovina dětí v slavném románu Williama Goldinga Pán much (kde se po letecké nehodě vyskytnou na pustém ostrově samy děti a začnou tvrdě terorizovat slabší členy své skupiny) dívkami, strašlivý závěr Pána much by nebyl věrohodný.

    V populárních sdělovacích prostředcích vyvolal womanismus celou řadu klišé - reklamy v anglosaských zemích v devadesátých letech jsou plné "holek nahoře". Vystupují v nich elegantní, inteligentní ženy, které zostuzují hloupé nebo hrubě vystupující muže. Reklama na texasky firmy Lee zašla ještě dál. Je na ní ženská noha (oblečená do těch texasek) v botě s vysokým podpatkem, která stojí na holé mužské zadnici. Inzerát využívá motivu sexuálního ponižování, který by byl ostře kritizován, kdyby se to týkalo žen. Reklama na americké pivo Budweiser Lite využívá nenávisti i odporu vůči mužům. Je na ní odhodlaně vyhlížející mladá dívka a vedle ní je nápis: "Mám muže ráda. Jen nesnáším, jak se chovají."

    Protimužská rétorika je nejsilnější, když se to týká nejzranitelnějších členů společnosti - chudých, nezaměstnaných mladých mužů. Sdělovací prostředky a politikové často popisují tyto mladé muže bez podílu na životě společnosti skoro jako zvířata - je to spodina, bahno společnosti. Za posledních deset let je jejich antisociální chování - přepadání chodců na ulicích, rychlá jízda kradenými automobily, násilné zločiny - ohniskem nejvážnějších obav většiny členů západní společnosti.

    Nikdo se nepokouší snažit se porozumět složitým podmínkám, v nichž tito mladí muži jednají. Pravice i levice prostě obviňuje muže jako takové. Charles Murray, americký autor teorie o vzniku "underclass", podtřídy, bahna společnosti, obvinil svobodné matky, že opustily muže a nechaly je, aby propadli barbarství bez civilizujícího vlivu žen. Sue Slipmanová, bývalá britská ředitelka National Council for One Parent Families, Národní rady pro rodiny s jediným rodičem, na Murrayho zaútočila: "Neumí vysvětlit, proč by si normálně uvažující žena měla domů brát takového příslušníka nové podtřídy."

    Murray i Slipmanová automaticky usuzují, že muži sami o sobě nemají citlivost pro hodnoty komunity, ani nemají automatický instikt pro slušné chování. Takovéto předpoklady jsou v ohnisku nynější debaty o  rozkladu rodiny a o "otcích, kteří jsou k ničemu".

    V roce 1992 zjistil jeden britský průzkum, že rodiče dávají přednost narození holčiček, o nichž vládne představa, že je lehčí je vychovávat a že jsou hodnější.

    Potvrzuje to také zkušenost agentur, které se zabývají adopcí dětí. V Británii je daleko obtížnější umístit do rodin chlapce než dívky. Všeobecně vládne shoda, že dívky jsou méně vzdorné, méně odporné, méně nebezpečné, daleko příjemnější než chlapci.

    I komentátoři s nejmenším porozuměním pro tento vývoj si povšimli, že se sebedůvěra chlapců a dívek za poslední desetiletí rozvíjí opačnými směry. Dívky povzbuzuje to, že je společnost neustále chválí, zatímco chlapci si pěstují komplex méněcennosti. Stali se obětním beránkem ve společnosti, která se dnes celkově staví vůči pojmu mužskosti a mužských hodnot kriticky.

    Rétorika o tzv. "girl power", moci ženských, vznikla, když ženy ze skupiny Spice Girls si vytvořily toto heslo jen tak pro reklamu a pro zábavu, jenže výraz byl rychle přijat celou společností jako nálepka pro veškerou činnost, při jíž se ženy prosazují "neženskými" způsoby.

    Asertivní sexualita dívek je nyní považována za hranou statečnost, kdežto kdyby něco podobného dělali chlapci, považovalo by se to za potenciálně nebezpečné a výhrůžné.

    Západní společnost je v současnosti daleko více mnohoznačná a sexuálně složitá, než jak tomu bylo donedávna. Příslušnost k určitému pohlaví už společnost jasně nerozděluje. Už to není tak, že muži by automaticky získali nárok na výhody ve společnosti a ženy by jim byly podřízeny.

    V některých situacích, kdy je pohlaví důležité, jsou dnes znevýhodňováni muži. V tomto kontextu, argumentuje v Guardianu Ros Cowardová, je nesprávné připisovat veškerou agresivitu a ničivost mužům a všechny konstruktivní vlastnosti jen ženám. Znovu to vytváří téměř viktoriánskou polaritu mezi pohlavími. Ignoruje to záporné rysy ženského chování a jejich roli při umělém vytváření sporných rysů mužskosti. Také se to vyhýbá zásadnějším otázkám, jako například jak definovat, co je správné, v době, která je založena na mnohoznačnosti.

    Ros Cowardová vydala 7. července v Británii knihu Sacred Cows: Is Feminism Relevant to the New Millenium? (Harper Collins, cena 16.99 liber)


    Karel Kachyňa: mlžná melancholie a kravský Sisyfos

    Andrew Horton

    An English version of this film review is available here in the current issue of the Central Europe Review.

    Když se naposledy promítal film Karla Kachyni Kráva v Londýně, bylo to čtrnáct dní po promítání filmu Ivana Vojnara Cesta pustým lesem. Blízkost obou promítání byla vhodná: oba filmy mají celou řadu společných rysů: oba se odehrávají v lesnaté krajině, oba se zabývají chudobou na venkově a v obou se vyskytují časté kontemplativní záběry mlh, visících nad jehličnatými lesy v bujně zelených údolích. Co je ale důležitější, oba tyto filmy se svým vlastním způsobem snaží vylíčit nikdy nekončící boj o přežití.

    I když na Adama nedělá příliš velký dojem to, že jeho matka má během života spoustu nemanželských poměrů s různými muži, miluje ji tolik, že prodá krávu, aby mohl koupit morfium a odstranit jí v době umírání bolest. Adam prodal svůj prostředek obživy a musí si nyní těžce vydělávat na živobytí. Přijme místo v lomu, ale plánuje vrátit se k prostému životu poctivé zemědělské práce na venkově.

    Každý večer, když se vrací do svého domu na kopci, přesunuje do kopce hlínu a kamení ve snaze vytvořit na příkrém svahu obdělavatelné pole. Jeho úsilí vyvolá obdiv Rosy, atraktivní mladé dívky, která nemá nic proti tomu, využívat svého těla, aby se jí v životě dařilo. Nejprve ji Adam odmítne, protože je dosud otřesen sexuálními vztahy své matky, ale Rosa se nevzdává a pak se do sebe zamilují.

    Oba pak pracují v lomu a oba tahají hlínu a kamení do kopce. I když je jejich láska idylická, jejich život idylický není. Chvíli se jim vede lépe, chvíli zase hůře, opakovaně šetří, aby si mohli pořídit krávu, a pak ji zase musejí prodat, aby odvrátili další katastrofu.

    Jak se zdá, Adam z tohoto způsobu života nic nemá, avšak dál takto žije, dopravuje dál do kopce kamení jako jakýsi Sisyfos z Českého lesa. Přitom na svůj osud skoro vůbec nereaguje, své zoufalství vyjádří pouze jednou, v opilém záchvatu. Vidíme sice jen krátkou část jeho života, ale konečná slova filmu nám dávají najevo, že Adam bude žít v tomto nesmyslném cyklu otupující chudoby po celý život.

    Kachyňův film má tradičnější strukturu než film Vojnarův. Jeho příběh je v podstatě lineární a Adam je jasným hlavním hrdinou. Adamovo mlčení je součástí scénáře a tvoří logickou součást příběhu, kdežto pro Vojnara je mlčení poetickým prostorem, v němž je možno zkoumat citové oblasti, které jsou pro hlavní děj filmu víceméně podružné.

    Nicméně, film Kráva spoléhá velmi silně na vnitřní poezii, která je velkým katalyzátorem, a nikterak nečiní ústupky hollywoodskému způsobu natáčení filmů. Mechanismus této poezie je velmi odlišný od Vojnarova způsobu práce a má vazbu na tradičnější způsob vyprávění, jako jsou pohádky a alegorické příběhy. Kachyňa nás nutí, abychom o jeho hrdinovi přemýšleli, nestačí se na něj jen dívat. Hloubka, do níž dosahuje symbolismus filmu, poskytuje v každém případě divákovi mnoho látky k přemýšlení - dojem z filmu přetrvává dlouho poté, co skončily závěrečné titulky. Jako je tomu u všech dobrých alegorií, nikdy ji nelze stoprocentně pochopit, a shlédnout film jednou nestačí k tomu, aby člověk získal pocit, že ho pořádně zvládl.

    Kachyňova Kráva nejen využívá starší narativní tradice, ale je také velmi pevně zakořeněna do české filmové tradice. Je to sice vážný film, ale Kachyňa, jako mnoho českých režisérů, neodolá pokušení vyvolávat smích. Film je zábavnější a pro diváka lehčí než Vojnarova přísná poetika.

    Kachyňa se stal slavným v liberálním období v historii českého filmu, v období kolem Pražského jara. Je dobře, že stále natáčí. Je ještě lépe, že je stále ve vrcholné formě. Kráva je velmi příjemným protikladem k dílům některých jiných českých režisérů, kteří začali po roce 1990 znovu natáčet a jejichž filmy jsou nyní jen zklamáním.

    Další informace

    Na internetu existují v angličtině další materiály o Karlu Kachyňovi. Zvlášť užitečné jsou články v časopise the Journal of Film and Audiovisual Media. Dva důležité články jsou : shrnutí Kachyňovy kariéry zde je přehled českého filmu od roku 1989 .

    Film Kráva si můžete objednat na videu zde.


    Internet:Británie zavádí širokopásmové multimediální služby

    Britové se připravují na technologickou změnu, která prý změní jejich život: jak pracují i jak se baví. Změna má název broadband - široké pásmo. To je odborný žargón pro "velmi tlusté datové spojení" pro domácnosti i pro podniky. Pro většinu Britů bude zavedeno ve velmi blízké budoucnosti.

    To bylo přislíbeno tento týden v úterý, kdy Oftel, britský regulační úřad pro telekomunikace, oznámil, že se rozhodl ukončit monopol (někdejšího státního, už dávno ale soukromého) Britského telekomu v oblasti místních telefonních linek.

    Rozhodnutí otevřít místní telefonní linky v Británii konkurenci znamená, že nyní budou Britský telekom a celá řada jiných velkých firem, jako je Telewest, NTL, Energis a agresívní obří americký koncern MCI WorldCom spolu soutěžit při poskytování celé řady širokopásmových technologií za spotřebitelské ceny.

    Tyto nové sítě budou schopny přenášet obrovské množství dat. Doma bude možno sledovat filmy, přenášené po telefonních linkách, využívat videokonferenčních služeb a pracovat se superrychlým přístupem k internetu, ve srovnání s nímž je spojení ISDN jen pomalé.

    Ti, kteří tento způsob komunikace už využívali, konstatují, že to změní způsob, jímž používáme internetu, jak se díváme na televizi a jak komunikujeme navzájem.

    David Edmonds, generální ředitel organizace Oftel, předpovídá, že se Velká Británie v důsledku nově vzniklé konkurence dostane v oblasti širokopásmových technologií na světovou špičku.

    "Zastávám osobně názor," uvedl Edmonds, že do konce roku 2001 bude mít Británie na místní úrovni lepší komunikační sítě než jakékoliv jiné země.

    Ale Britové nebudou muset čekat až na rok 2001. V pondělí tento týden oznámil Britský telecom, že vzhledem k tomu, že do Británie brzo vstoupí celá řada jeho velmi vážných konkurentů a v důsledku rostoucí poptávky po vysokopásmový provoz, vyvolané bouřlivě se šířícím užíváním internetu, objednává vysokopásmové zařízení na modernizaci 400 ústředen, na něž je napojeno 6 miliónů uživatelů telefonních linek.

    Toto zařízení bude v provozu do dubna roku 2000 a Britský telekom uzavřel smlouvy s dvěma firmami, Video Networks a VirginNet, které budou poskytovat video on demand (videopořady na subskripci) a vysokorychlostní přístup na internet prostřednictvím nové technologie, zvané ADSL.

    Předplatitelé si budou moci objednávat filmy z digitální virtuální půjčovny s tisícem titulů. "Výpůjčka" jednoho filmu bude stát 2 libry (cca 100 Kč, lístek do kina stojí v Británii v současnosti cca 4 libry). Film si stáhnou po telefonní lince a budou ho sledovat na vlastní televizi. Britský telekom také plánuje vlastní televizní vysílání po telefonních linkách, ale až od roku 2001, kdy bude zrušen zákaz na televizní vysílání telefonních společností.

    ADSL

    Assymetrical Digital Subscriber Loop (Asymetrická digitální předplatitelská smyčka) dokáže zmodernizovat tradiční telefonní linku bez nákladné výměny telefonního kabelu, ale nabízí patnáctkrát rychlejší provoz než spojení ISDN pro domácnost, která jsou v současnosti v Británii k dispozici.

    Ve Spojených státech je ASDL permanentním připojením, které stojí pouhých 39 dolarů měsíčně.


    Proč rostou preference KSČM

    Dana Cihelková

    Po listopadu 1989 vše nasvědčovalo, že komunisté se stanou jakýmsi dobovým folklórem a pokud se nezmění alespoň do eurokomunistické podoby, vymřou jako dinosauři. Nejen, že nevymřeli, ale po triumfálním vstupu do Parlamentu se pár let poté vyšplhali v preferencích na třetí příčku, za ODS a ČSSD. Za stávajících poměrů se můžeme divit, nebo pohoršovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat.

    Někdejší premiér Pithart k tomu mlčí jako sysel a jeho nástupce Klaus místo aby zpytoval svědomí (pokud nějaké má), tak obviňuje občanskou společnost, že si opět oblíbila bahno starých pořádků a nostalgicky vzpomíná na bůčkový socialismus. Nynější premiér Zeman, pro změnu kličkuje, jak se dá, už jen proto, že má plnou hlavu starostí, jak ve sněmovně sehnat pro menšinovou vládu alespoň nějakou byť skrytou podporu. Nadobro si to s komunisty rozházet, by tudíž za stávajících okolností bylo sebevražedné (ostatně, ODS už na to přišla také, viz. válka na Balkáně).

    Ponechme stranou otázku, zda by KSČM po dalším růstu preferencí mohla znamenat pro naši křehkou demokracii nějakou vážnější hrozbu. Prozatím z jejího programu vyplývá, že v nejhorším případě bychom byli opět vrženi na nějakou specificky českou třetí cestu a po další pětiletce experimentů bychom zjistili, že jsme ekonomicky zase tam, odkud jsme v devadesátém roce vyšli.

    Většina komentátorů české politické scény se shoduje, že viníkem této znepokojivé perspektivy je současná hospodářská krize. I když kousek pravdy na tom nepochybně je, zdaleka to není pravda celá. Ta klec totiž spadla, když "pravda a láska" dala na frak spravedlnosti, pragmaticky odkopnuté do škarpy u cesty, směřující k novým zářným zítřkům. Vyšachování nekomunistické části občanské společnosti z privatizace a tudíž i z hospodářské soutěže bylo už jen nutným důsledkem nemravně tlusté čáry za minulostí.

    Občanům bylo předhozeno jako návnada několik starců, jejichž spisy nestačila StB skartovat, ať se mají na čem vyřádit a dají pokoj těm mladším, umazaným kolaborací s kremelskými vládci. Všimněme si v této souvislosti, že mediálně jsou zločiny padesátých let stále na výsluní pozornosti, kdežto o nic méně obludné zločiny normalizace se krčí někde mimo zájem politických elit. Ono je vskutku obtížné dožadovat se spravedlnosti u někoho, kdo se zmocnil téměř osmdesátí procent státních majetků a politického roští, které má plné ruce práce, aby tuto skutečnost nějak zamaskovalo. Bylo by omylem se domnívat, že současná mizérie s tímto nijak nesouvisí.

    Připomeňme si ostudné "vyhnání" českých emigrantů a solidních zahraničních investorů z privatizace Klausovými experimentátory, nebo o nic méně ostudné odmítnutí dobře míněných rad zahraničních ekonomů, varujících před důsledky "trhu bez přívlastku". Ve světle toho, kdo a co privatizoval, naskýtá se otázka, zda nešlo o mnohem více, než jen o náhodu, nebo naivitu. Je dost důvodů obávat se, že v sázce byl český privatizační koláč a bylo nutno především politicky zajistit, aby z něj nic neubylo dřív, než se upevní mechanismy umožňující nabalování dalších majetků na ten základ, kterému tehdejší vlády daly takřka neomezené možnosti. Vstup zahraničních podnikatelů do Rakony nebo do Škody Mladá Boleslav byl nadlouho výjimkou, pokud nepočítáme spekulativní kapitál, špinavé peníze a Koženého nanebevstoupení.

    Není tudíž divu, že z Klausovy české cesty vzešlé elity, se vzrůstajícího vlivu KSČM nijak neobávají. Pocházejí ze stejné ideologické líhně a kdyby náhodou došlo k nejhoršímu, křížové vlastnictví, v němž všichni spoluvlastní všechny, zajistí, aby se nic nezměnilo. Přetrvávající "bankovní socialismus", společně s "rotací" osvědčených kádrů v manažerských funkcích, je toho dostatečnou zárukou.

    Kaňkou na tomto stavu je však neschopnost stávajících elit obstát v konkurenci na trhu. A tak se opět hledají nějaké třetí cesty, jak to udělat, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Někde to sice došlo tak daleko, že záchranné kolo, hozené zahraničním investorem, je poslední možností, jak zabránit zkolabování podniků, jde však o čestné výjimky, které nanejvýš přemění ohrožené majoritní vlastníky v utěšené vlastníky minoritní.

    Souhrnně řečeno, občanská většina, neobeznámená s finesami postkomunistických čachrů, nutně musela dospět přinejmenším k závěru, že sice máme více svobod, ale co nám jsou platné, když křivka nezaměstnanosti strmě stoupá, HDP se třepetá pod bodem mrazu a strašidlo, že bude hůř, roste jak nafukovací balón. Ti nejvíce rozčarovaní pak nutně museli dospět k závěru, že ten kapitalismus není to pravé ořechové, po čem by zrovna toužili, obzvláště, když tam nahoře stejně rozhodují jedni a ti samí, jako v dobách reálného socialismu ( ... ale byly alespoň nějaké jistoty!).

    Polistopadové vlády selhaly nejen ekonomicky, ale především mravně. Bylo jejich prvořadým úkolem, vyplývajícím se zajištění budoucí stability, přesvědčit občany o správnosti jejich volby v orientaci na tržní ekonomiku a pluralitní demokracii. Nejen, že nic z toho se nestalo, ale naopak, všechny parlamentní strany bez výjimky se činily seč mohly, aby občanům tuto volbu notně znechutily. Nedivme se pak, že preference KSČM rostou a budou ještě dlouho růst, nedivme se, že mládež se uchyluje k levičáckému nebo k nahnědlému radikalismu, že "zbyteční" hledají východisko v drogách, kriminalitě a vandalismu.

    Výmluva, že je to daň za demokracii neobstojí. Ta šance, nedopustit se těch omylů, jichž západní demokracie dnes těžce litují, zde byla, avšak byla krajně nezodpovědně promrhána. To je důvod, proč si dnes trh vybírá svou daň v podobě těžké hospodářské krize a demokracie si ji vybírá v podobě marasmu postkomunismu.

    Politické špičky KSČM se mohou jen radovat. Očekávaný volební "comeback" je jim servírován na zlatém podnose, obzvláště když dnešní elity jsou téhož "zvláštního ražení" jako ony. Občasné zvolání, že současné problémy si žádají "tvrdou ruku", se v tomto světle může jevit jako temný úsvit dnů příštích.

    Bulvární zaměření české společnosti

    Pár poznámek k  článku pana Čulíka "Myšlení bolí"...

    Jan Martinek

    Nepokládám statistiky přístupu k jednotlivým článkům zveřejňovaným v BL za kriterium, ze kterého lze vyvozovat konsekventní závěry o stavu a úrovni myšlení, životních a politických postojů a kdoví čeho ještě českých čtenářů BL.

    Nejenom redaktoři bulvárního tisku, ale i někteří redaktoři internetových novin si uvědomují význam názvu článku pro jeho ohlas u čtenářů.

    Například Svět Namodro, který honoruje své přispěvovatele podle počtu přístupů k jejich článku, ve svých propozicích přímo důrazně autory nabádá, aby názvu článku věnovali zvýšenou pozornost, že právě on může rozhodující měrou ovlivnit výši návštěvnosti stránky s jejich článkem a tím i výši jejich odměny.

    Byl bych ovšem dalek toho hledat v tom nebo vyvozovat z toho nějaké bulvární tendence Světa Namodro a jeho čtenářů.

    Pro český Internet platí totiž dvojnásob slogan: čas jsou peníze. Čas rozhoduje kolik zboží se prodá (=přečte se, stáhne se článků). A můžeme hádat ne dvakrát, ale rovnou jednou, jak se bude v časové tísni rozhodovat čtenář i-novin při výběru článku, který si stáhne nebo přečte.

    Měl-li bych nějakým způsobem brát vážně počet přístupů k jednotlivým článkům, pak bych si musel nejdřív rozdělit čtenáře na ty, co jsou připojeni pevnou linkou (nejlépe v práci, či škole, tj. za cizí peníze) a pak na ty druhé (telefonní linkou, z domova a za vlastní peníze).

    Dále bych potřeboval znát věkovou skladbu, vzdělání a profesi čtenářů a dobu, kdy se připojují k BL.

    Předpokládám, že k Internetu jsou povětšinou připojení mladí lidé - studenti, zaměstnanci institucí, tj. lidé převážně vzdělaní, kteří Internet využívají zejména v pracovní době a tak jim Internet asi slouží coby zpestření pracovní doby, jako jakýsi druh relaxace (spojení příjemného s užitečným).

    Chce-li se někdo nějakým způsobem zabavit, rozptýlit, tak jaké si asi přečte články? Těžko si bude asi stahovat rozsáhlý materiál o názoru české vlády na sdělovací prostředky. Rozhodující pro posuzování je spíš rozpor mezi tím, k čemu by Internet měl sloužit (umíme to vůbec definovat?; viz dále) a k čemu převážně slouží (oboje vztaženo k ČR).

    Daleko směrodatnější jsou, dle mého názoru, ohlasy k jednotlivým článkům a ohlasy k ohlasům.

    I tak mi u těchto aktivit chybí pointa, nějaké resumé, které by se snažilo dobrat podstaty, o čem ta diskuse vlastně byla, co jsme se z ní o sobě, o druhých i o světě, v němž společně žijeme, vlastně dozvěděli, stálo-li to vůbec za to.

    Otázkou je, kdo by takové resumé měl dělat - redaktor i-novin, autor článku, ke kterému se "navěsila" diskuse? Obávám se, že takové i-noviny se ještě dlouho na Internetu vyskytovat nebudou - předpokládalo by to úplně jiný přístup jak čtenářů, tak redaktorů i-novin.

    Týkalo by se to odpovědnosti a poctivosti ve vztahu ke společnosti i k sobě samému (kvalita a rozsah vzdělání je samozřejmým limitem takového snažení).

    A na to současníci v ČR příliš neslyší, nejsou na to připraveni, ani připravováni.

    Čestnou výjimkou je snad vydavatel BL pan Čulík, který se o to svým způsobem snaží, ale je to příslovečná kapka vody v poušti, úroda díky jí též nevzejde.

    Tato situace se netýká jenom ČR - nedělám si iluze o tom, že venku je to o moc lepší, pouze kulisy, herci a repertoár jsou v jiném provedení, takže hercům i jejich režisérům se daří vyvolávat věrohodnější dojem poctivosti. Jedná se zkrátka o sehranější tým s profesionálnějším vedením, nic víc, nic míň.

    Jak jsem již naznačil výše, na míře "bulvárního" využívání Internetu, má velký podíl i to, jak je Internet a jeho role ve společností chápána a prezentována.

    Takže vedle pedofilie, terorismu, hackingu, nově nyní i semeniště bulváru - tím vším se jak se zdá, Internet stává býti.

    Je tomu skutečně tak? Myslím si, že ne. Problém je v tom, že si Internet stále nenašel své stabilní "funkční" místo v moderní společnosti, podobně jako kdysi telefon, televize (nyní myslím hlavně v ČR, venku se to již hnulo).

    Lidé stále nevědí, zjednodušeně řečeno, k čemu "ten" Internet vlastně mají využívat - ke komunikaci, k přístupu a k přenosu informací, k zábavě, ke vzdělání, k obchodování .......?

    K takovémuto zjednodušenému zařazení jim brání právě polyfunkčnost a v českých podmínkách pak stále ještě i výlučnost Internetu.

    Do doby, než se podaří vyrobit a v podobě jednotného standartu, ovšem nelimitujícího vývoj a konkurenci, i zavést široce dostupné integrované polyfunkční zařízení s jednoduchým ovládáním, tak do té doby se povedou ještě různé debaty na téma Internet, přičemž rozmanitost forem a možností Internetu , překotnost jeho vývoje a všeobecné zaostávání běžného člověka (potenciálního i budoucího uživatele) v chápání toho všeho, bude dávat prostor různým spekulantům i falešným prorokům a manipulátorům, kteří by chtěli Internet ve stále větší míře využívat ke svým cílům, ležícím ovšem mimo Internet. A to je to, co by Internetu asi nejvíce uškodilo.

    Drogová závislost na povrchní emocionalitě

    Prakticky ve všem lze vysledovat tendence k účelové manipulaci. V ČR jsou tyto tendence víc než zřejmé a to je ostatně jeden z důvodů, proč lidé v ČR začali pravděpodobně více věnovat pozornost emocionalitě obsažené ve sděleních, se kterými se k nim obracejí jejich političtí představitelé.

    Právě situace, kdy je převážná část sdělení neúplná, nezachycující realitu života společnosti, zakrývající pravou povahu dění, manipulující s odrazem skutečnosti a procesů v ní, vede prosté lidi k iracionálnímu chování, kdy se zaměřují na formu a ne obsah myšlenek.

    A co mají, kromě radikálních řešení diskvalifikujících demokratické principy, ostatně dělat, chtějí-li si i za této situace všeobecné nepoctivosti a manipulace zachovat možnost volit, byť jim zbývá volba pouze mezi dvěma zly.

    Takže náš občan si je vědom toho, že se musí rozhodnout mezi dvěma zly, tj. že musí rozpoznat, které zlo je menší. A co mu asi pomůže v této podivné volbě - nezávislé myšlení těžko, když nemá možnost a často ani schopnost si obstarat tzv. nezávislé informace, na kterých by si nezávislé myšlení mohl vybudovat.

    A tak nastupují iracionální nástroje rozhodování.

    V našem případě ona panem Čulíkem zmíněná emocionalita. Ta nahradilo ono pověstné čtení mezi řádky.

    Lidé pomocí ní čtou mezi myšlenkami a snaží se díky ní zorientovat v tom, co je to vlastně za člověka, který se k nim v obecných záležitostech obrací a nabízí se jim, coby jejich zástupce.

    Lidé se snaží "vycítit", zda se jedná o úplného "hochštaplera" nebo o člověka, snažícího se jenom živit se politikou. Obojí není nic moc, ale ten druhý představuje pro občana menší zlo.

    Problém je ovšem v tom, že takovýto přístup má pro svou iracionalitu velmi vážné dopady do politického dění.

    Já tomu říkám Mečiarův syndrom, mohlo by se též říkat i Klausův syndrom. Je to hra na to, kdo zapůsobí věrohodněji na veřejnost jako poctivec, jako někdo, kdo to myslí s obecnými zájmy dobře.

    Komu se podaří dřív a lépe se takto prezentovat a současně mediálně vytvořit opačný obraz o svém protivníkovi, ten se stává vítězem a jeho výhodou je, že takto jím vytvořený obraz o sobě samém a jeho straně delší dobu setrvačně přetrvává - něco jako politická bonifikace.

    Když se k tomu ještě přidruží určitá nešikovnost (nebo spíš nižší schopnost) politických oponentů, pak je politické panoptikum dlouhodobě zafixováno.

    Jako klasický příklad nám může posloužit onen Mečiar, nebo had - Lux, či sarajevští atentátníci.

    No a výsledkem je současná politická mesaliance.

    Doufám si tvrdit, že současná KSČ zůstává záměrně nereformovaná, aby hrála "roli zlého muže" a tím i náhončího k volbám - ať budou lidé sebevíce otráveni politikou, přesto půjdou k volbám a zvolí menší zlo, tj. muže a ženy, kteří si z politiky udělali výnosnou živnost, než by nešli a připustili vítězství KSČ a riziko návratu předlistopadových poměrů.

    Tak to ovšem jistě funguje i v ostatních tzv. zavedených demokraciích. Jenom to má jemnější finesy a lidé o tom moc nepřemýšlí, když to funguje. Ale jak jsem se zmínil výše, problémy, které z toho vzejdou jsou za horizontem života současníků, účet je vystaven bianco a platit budou jiní, takže proč se zneklidňovat, že?

    Neschopnost vnímat vnější svět a vzít si příklad

    Problém není v neschopnosti Čechů vnímat vnější svět, spíš v možnostech ho vnímat, tj. umět cizí jazyky a mít možnost ve "vnějším" světě žít a pracovat a zažít pocit sounáležitosti a soupatřičnosti.

    Ani jedno v širším měřítku neexistuje a v současné době se tato nemožnost spíš paradoxně prohlubuje (ochranářství unie, euroskepticismus českých politických špiček, nízká podpora studentů a mladých lidí v této oblasti vůbec! Já vím, namítnete, že o všem rozhoduje osobní iniciativa, ale o té já nediskutuji, mluvím o obecných trendech, tak jak je v ČR Vy i já vidíme.)

    Osobní zkušenost je pro vnímání nezastupitelná, jinak se jedná o plané teoretizování a z toho jsme po 40 letech budování reálného socialismu totálně zbaveni.

    Možná, že i tato zkušenost je jedním z faktorů, proč se tak skepticky a bez zájmu stavíme k cizím zkušenostem (v současné době ke své škodě!) a k přejímání tzv. cizích vzorů (ono spíš jde o postupy - řízení a organizování společnosti, legislativa atd., atd.).

    A svým způsobem nijak zvlášť neprožíváme ani události ve "vnějším" světě. Příliš často a příliš dlouho jsme my nezajímali Západ (Mnichov, Srpen). Dalším nezanedbatelným faktorem je absolutní nezájem politických špiček o co nejrychlejší integraci do evropských struktur, vedle totální neschopnosti je k tomu vedou i ryze praktické důvody - v konkurenci se znalostmi, schopnostmi, výkonností a výsledky Západu by samozřejmě neobstáli a šli by do politického důchodu, kam ostatně valná většina díky svému věku dávno patří. Toho si jsou oni velmi dobře vědomi a tak tady máme Balkán s lidskou tváří.

    Myšlení bolí

    Tato část v článku pana Čulíka jenom potvrzuje moje vývody o emocionalitě, vnímání vnějšího světa a přebírání příkladů (názorů) českým občanem.

    Než by se Čech zabýval balkánskou skutečností, tak spíš ve sděleních o Balkánu hledá sdělení o své skutečnosti, Balkán je svým způsobem podružný - sice krátkozraké z vnějšího pohledu, ale z pohledu zevnitř, co jiného, že?

    Tento trend je velmi škodlivý, dlouhodobě neúnosný a ve svých důsledcích velmi nebezpečný.

    Českou společnost je nutno více otevřít =kvalitní a nezávislá media, docílit ekonomického růstu a větší integrace do všech forem evropských struktur.

    Ale s kým toho docílit? Má na tom Západ vůbec zájem? Jde mu o skutečnou integraci postkomunistických středoevropských zemí do Unie nebo o pouhé ovládání územního "valu" proti Východu?

    Očekával bych od Bruselu jasnou strategii v této oblasti, s termíny včetně termínu předpokládaného připojení k Unii. Myslím si, že by to každá politická strana, která by chtěla obstát ve volbách, musela ve svých programech reflektovat a kontrola plnění volebních slibů a programů by byla i jednodušší.

    S námi voliči by se na ni totiž podílela i Unie a ta si informace dokáže spíš opatřit než řadový občan. Ovšem musela by u nás existovat skutečná opozice a svobodný a objektivní tisk. Uvědomělý občan - volič by se jistě za těchto okolností dostavil i v Čechách!

    Nezájem o ekologii

    K nezájmu o ekologické články. Celých 40 let socialismu, který byl budován pro lidi, se na lidi kašlalo, mírně řečeno a my jsme to už tehdy a bez charty všichni věděli.

    Když pomineme politická zvěrstva, která v ČR nedosáhla tak obludných rozměrů jako v SSSR, tak nám stále zůstane socialistické hospodářství se svou výrobou pro výrobu bez ohledu na vše, na přírodu i na lidi.

    A vy si myslíte, že po těchto zkušenostech a u vědomí toho, že u moci vlastně zůstali v podnicích ti samí lidé, se budeme nějak zvlášť vážně zabývat články o ekologii?

    Přece je jasné, že to je v systému a český člověk prostě nevidí žádnou šanci na jeho změnu, tak proč z něj navíc dělat neschopného ignoranta? Ostatně přečtěte si znovu pozorně můj článek Nestydím se a nepohrdám i v něm je část mé odpovědi na Váš článek (po pravdě řečeno, bych nyní již nebyl tak shovívavý k panu Klausovi a jeho politice, ale budiž).

    Na závěr bych dodal , že nelze stavět prostou paralelu mezi české myšlení a západoevropské myšlení bez zřetele na zkušenosti a prostředí, které toto myšlení formovalo (v českém případě spíš deformovalo).

    Nechci tím propagovat "česká specifika", ale ono je to skutečně složitější a v rámci objektivity a celistvosti názoru je to nutno na obou stranách bývalé železné a nyní "myšlenkové" opony brát v úvahu.

    Strhnout ostnaté ploty je jednodušší než překonat myšlenkové bariéry.

    Poznámka JČ: Proti bezostyšnému lhaní a manipulaci je však třeba otevřeně a rázně vystoupit a uvést politického lháře do příslušných mezí. - Je sice pravda, že občané na Západě často hlasují ve volbách pro menší zlo, nikoliv však přirozeně proti komunistické straně. - Ve spolupráci s časopisem Central Europe Review zveřejní Britské listy v nadcházejících týdnech sérii článků od poradenské firmy z londýnské City o tom, co pro Českou republiku bude znamenat integrace do Evropské unie a přijetí jednotné evropské měny.

    Přijímací zkoušky na VŠ; čeští novináři

    Dalibor Žůrek

    Problematika přijímacích zkoušek není tak jednoduchá. Srovnávat maturity z různých škol je problém, je různá úroveň těchto škol, i když jsou jednoho typu - např. gymnasia. V Ostravě, kde jsem studoval, byly v mé době 4 - 5 gymnasií s různou úrovní. Známky z těchto škol byly tedy těžko srovnatelné.

    Ostatně ani srovnání studentů stejných středních škol, kteří následně studují na stejné vysoké škole, neodpovídá vždy výsledkům maturity na této stejné škole. ( Na gymnáziu jsem se flákal, prolézal s přehledem, aby mě to stálo co nejméně námahy a času - vždyť toho bylo tolik k přečtení - na stomatologii jsem dělal zkoušky v předtermínu, abych mohl na brigádu. Někteří moji vyznamenaní kolegové tuto školu nedokončili).

    Navíc se na VŠ hlásí i maturanti z jiných středních škol, a tam už známky nevyjadřují vůbec nic.

    Vaše názory mají jistou logiku, nepůjde to ale hned. Ministerstvo se snaží zjistit objektivní hodnotu maturit na školách - samozřejmě se to někomu nelíbí, a sabotuje se to.

    Vašemu názoru asi odpovídá situace na některých technikách - alespoň tomu tak bývalo na Vysoké škole báňské v Ostravě - vzali skoro každého, kdo měl maturitu, a podle výsledku přijímacích zkoušek dokonce prováděli jakési doučování - zkoušky tedy nebyly k eliminaci přijetí, ale zjištění objektivních znalostí v důležitých předmětech ( matematika, fyzika, deskriptiva).

    Samozřejmě nesměly zkoušky být zcela neúspěšné. Během dvou semestrů došlo k selekci 40 -60 % studentů ze studia. Podotýkám, že to nejsou čerstvé informace. Ale tato škola nepatřila k těm, na které se hlásil mnohonásobek studentů. Ale úroveň jejich absolventů prý nebyla špatná.

    Docela se mi líbil Váš článek o českých novinářích. Chtěl bych jen podotknout, že u nich zůstaly některé komunistické zvyky. Stejně jako kdysi novináři - přesvědčení komunisté - považovali za škodlivé kritizovat věci, které i podle komunistických hledisek nebyly správné, dnešní novináři přesvědčení stoupenci EU a NATO (někteří) považují za škodlivé kritizovat EU nebo NATO i ve věcech, o kterých se na Západě zcela běžně diskutuje.

    Co kdyby negativně ovlivnili svoje spoluobčany.

    Jenže spoluobčané nejsou všichni hloupí, a takovým způsobem se nadělá víc škody než užitku.

    A novinářská práce by měla být o něčem jiném.

    Dalibor Žůrek


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|