Proč Romové emigrují
Arogantní a nezákonný postup úředníků obvodního úřadu Prahy 1 vůči rómské ženě
Žena snědé pleti si nechávala ošetřit chrup na poliklinice v Praze 1 v Palacké ulici.
Lékařka MUDr. Žampachová jí opakovaně ošetřovala a vše bylo pořádku. Ovšem až do té doby,
než vyslovila požadavek, aby jí pacientka zaplatila amalgamovou plombu částkou 200 Kč. Peníze pacientka lékařce okamžitě skutečně dala.
Pak romská pacientka požádala o potvrzení platby, přesně, jak to určuje zákon. Lékařka jí potvrzení odmítla vystavit a vyhodila jí z ordinace.
V této situaci i zasáhl telefonicky manžel pacientky.
Vzhledem k tomu, že pracoval dlouhou dobu ve zdravotnictví, věděl , že úkon , jehož zaplacení lékařka dr. Žampachová požadovala, hradí plně pojišťovna.
Lékařka zjistila, že rodina není "primitivní" , jak se domnívala, protože rasisticky usoudila, že když je někdo Rom, musí to být hlupák a je možné ho podvést. Uvědomila si, že rodina zná své práva.
Jak reagovala? Pozvala okamžitě pacientku do ordinace. Tam jí peníze hodila pod nohy a oznámila ji , že jí vyškrtává z léčebné péče.
A nyní nastává druhé dějství.
Pacientka si týž den písemně stěžovala na jednání lékařky na obvodním úřadě Praha 1.
Za čas se dozvěděla, že se lékařka se nedopustila žádného pochybení. Prý lékař může odmítnout další ošetření pacienta , když k němu lékař "ztratí důvěru".
Dopis z obvodního úřadu vyřídila p.Tichá a podepsala ing. Kašparová.
Jak by to byl fikaný paragraf , který by umožnil vyházet nepohodlné pacienty a nechat si třeba jen bohaté, jak diskriminační.
Dopis od obou úřednic obsahoval řadu lží a urážek. Jmenované obvinily pacientku , že nic neprokázala a že její tvrzení o celém incidentu je nactiutrhání.
Navíc obě úřednice obvinily pacientku z trestného činu pomluvy.
Nastalo třetí dějství, kdy vstoupilo do hry ministerstvo zdravotnictví.
Rázně zjistilo pravý stav věcí. Ukázalo se, že žádný zákon, podle něhož se prý může lékař zbavit "pacientů, k nimž nemá důvěru", neexistuje. Ministerstvo zdravotnictví jasně konstatovalo, že stížnost pacientky byla oprávněná a obvodní úřad v Praze 1 se dopustil nezákonnosti.
Pracovnice obvodního úřadu si zákon vymyslely , aby mohly uškodit stěžovatelce snědé pleti a ochránit lékařku.
Stát a ani Česká stomatologická komora žádný takový zákon neznají.
Lékařka se k pokusu o neoprávněné účtování výkonu přiznala tím , že peníze vrátila.
Obvodní úřad v Praze 1 byl povinen zakročit ze zákona. Jednak pro pokus o neoprávněné obohacení ,neboť se lékařka pokusila zneužít předpokládané neznalosti pacientky. A za druhé pro nehorázné a neetické jednání lékařky , která dotyčnou okamžitě vyškrtla z léčebné péče.
Je zajímavé , že lékařka pacientku ošetřovala opakovaně a údajná "ztráta důvěry v pacienta" vznikla, až když měla lékařka vystavit doklad o převzetí finanční částky za úkon.
Zde měl úřad okamžitě zakročit s největšími sankcemi . Zvláště pro rasový podtext a urážlivé házení peněz pod nohy.
Místo toho se obvodní úřad pro Prahu 1 sám dopustil tr. č. Zneužití úřední pravomoci, když způsobil poškození občana , tím , že si vymyslel neexistující zákon a odmítl vyvodit sankce, a trestného činu pomluvy , když obvinil , v úředním dopise, poškozenou z trestné činnosti. Poškozování cizích práv , když dopustil , aby lékařka nezákonně odmítla další ošetřování. I kdyby to nebylo trestné , žádný státní úředník nesmí napsat dopis v takto nenávistném tónu, ani si vymýšlet si neexistující zákony a paragrafy.
Není pochyb, že jádrem problému je skutečnost, že poškozená pacientka je Romka. Obvodní úřad se dosud nepostaral o nápravu a nevyvodil z celé věci žádný závěr.
Z tohoto případu vyplývá odpověď vládě a dalším na otázku, proč Rómové emigrují.
Nepřipadá vám to jako diskriminace židů za Hitlera i co se týče léčby?
Kdo je a byl Karl F. Koecher
Mily pane Culiku,
S velikym zajmem jsem cetl dlouhe a vecne
vysvetleni
Karla F. Koechera ve vcerejsich BL.
Tento svetoznamy mezinarodni vyzvedac neni tak moc znamy doma, v Cechach, jak jsem se presvedcil behem mnohych navstev v Praze. Alespon ve Spojenych statech je vsak velice znamy, nebot behem rijna 1984 az do unora 1995 bylo jeho jmeno opakovane na prvnich strankach americkeho tisku. Koecher byl jednim z mala agentu sovetske KGB, kteremu se podarilo proniknout do americke CIA. Mimoto byla kniha byvaleho reportera NY Times, Ronalda Kesslera, SPY VERSUS SPY (1988), pojednavajici o Kocherovi, po delsi dobu na liste nejctenejsich knih.
Vsiml jsem si, ze ve clanku pro BL Koecher popisuje udalosti s naprostou presnosti, ale az ke konci, kdy se vraci do roku 1976 a ke jmenu "Vaclav Havel". Pak ma vsak Koecher pouze otazky k "rozpadu totalitniho imperia", k usili o demontaz komunistickeho bloku zahranicni rozvedkou a k nadhazovani otazniku, zda "sametova revoluce" byla vubec revoluci? Ale nazpet ke Koecherovi. Byl onim dvojitym nebo trojitym agentem?
Koecher je take asi jednim jen z mala Cechu, ktery je na "ibm.net", a tak mu soucasne zasilam kopii techto mojich poznamek.
Podival jsem se do sve databaze a z ni bych chtel pripomenout ceskym ctenarum:
Pise se rok 1995
Pred nekolika týdny probehla tiskem zbezná zpráva, ze soud odmitl zalobu paní Hany Koecherové, ktera si stezovala, ze rozsirovaní zpráv o její vyzvedacské cinnosti poskozuje jeji obchod se starozitnostmi v Praze.
Pise se rok 1994
Prazské noviny prinesly zprávu, ze svetoznámý vyzvedac Karel F. Koecher pracuje pro predsedu vlády Vaclava Klause. Zpráva byla vyvrácena jako nepravdivá.
Pise se duben 1990
NEW YORK: Sedesat ceskych spisovatelu, basniku. novinaru a literarnich vedcu se seslo v polovine brezna tohoto roku (1990) na NYU (New York University) . Pritomni byli spisovatele Ivan Klíma, Eda Kriseová, z podzemi Egon Bondy, Ivan Jirous, novinári Jachym Topol a Frantisek Starek z Vokna. Také se úcastnil starosta Prahy Jaroslav Koran a poradce ceskeho prezidenta Michael Zantovsky.
V pondeli odpoledne, 19. brezna 1990, konference peti nejznámejsich prekladatelu byla prerusena oznámením, ze clen ceskoslovenske vlady "nahodou" sel kolem po ulici kolem NYU a byl "nekym" pozadan, aby tuto konferenci pozdravil. Na podiu se objevil místopredseda vlády Walter Komárek. Po nekolika vetách pozdravů a díků za usporádání této konference, byl jeho projev prerusen otázkou starsího muze ze stredu preplneního sálu:
"Pane Komárek, je pravda, ze nejvetsí mezinárodní vyzvedac, který byl jediným v historii, kterému se podarilo infiltrovat americkou CIA pro sovetskou spionáz KGB, Karel F. Koecher, který má na svedomí zivoty mnoha lidí, je nyní vasim poradcem a poradcem ceskoslovenské vlády ?"
"To pravda není - mým poradcem není," odpovídá Komárek, "já ho znám, a vim o nem, ze nyní zije v Praze v důchodu."
"Kdo mu ten důchod platí," pokracuje tazatel, "kdyz tento vyzvedac byl vymenen mezi americkou a sovetskou vládou do Moskvy?"
Americtí vydavatelé, kteri sponzorovali tuto konferenci, prerusili tuto rozmluvu, ze není zádoucí a na programu, a zádali, aby se pan Komárek za neocekávané vystoupení a prerusení omluvil.
Historie výmeny
Témer po devet let se Západ bezvýsledne snazil dostat ze sovetského vezení ruského disidenta Anatolije Ščaranského, odsouzeného na 19 let odnetí svobody. Trvalo to tak dlouho, protoze Západ nemel nikoho tak cenného, aby se vyrovnal výmene Ščaranského - az do roku 1986.
Casne ráno, 11 února 1986, unavený muz v cerném kabáte, s beranicí na hlave, Ščaranský, se dal na prechod 100-metrového neutrálního pásma Glienicker (Postupimskeho) mostu, který spojuje Východní Nemecko se západním Berlinem. Na druhé strane mostu zacaly pochod dve osoby: s fouskem a veselým úsmevem Karel Koecher, a jeho zena Hana, blondýnka s velkýma modrýma ocima ve svetlém prepychovém norcim kozichu pripomínajici filmovou hvezdu. Vymena se uskutecnila za nekolik minut.
Západní tisk prinesl malou zprávu, ze Koecher, vyzvedac, který byl vyskolen ceskou výzvedacskou skolou v letech 1963-65, a pracoval pro sovetskou KGB, byl jediným vyzvedacem v historii, kterému se podarilo v letech 1973-77 proniknout do americké výzvedné organizace CIA (Central Inteligence Agency). Byl nyni vymenen za Anatolije Ščaranského.
Koecher prijel do Spojených států 5. prosince 1965 a predstíral, ze z Ceskoslovenska emigroval. Dostal se do americké výzvedné sluzby CIA v roce 1973 jako prekladatel. Mimo to mel obchod Novissa Corp. s bizuterií. Koupil si byt, kondomenium v jednom z nejlepsích domů v New Yorku, v 32-patrovém Park Regis v císle 50 Východní 89 ulice. Predstíral, ze pracuje pro Svobodnou Evropu v Nemecku (kterou CIA financovala) a ze je původem bezpecnostním důstojníkem americké armády. Proto se nabídl vedení domu, ze pomůze s bezpecností toho domu, a proto byl i zvolen do predsednictva to domu.
Predstíral, ze se stavi ostre proti komunismu a proti komunistům. Kdyz si chtela tenisová hvezda Ivan Lendl koupit byt v tomto dome (50 East 89 St), Koecher prohlásil, ze s takovým komunistou jako Lendl by nechtel bydlet pod jednou strechou a hrozil predsednictvu domu, ze kdyby Lendlovi byt prodali, ze se na protest vzdá své bezpecnostní funkce a clenství v predsednictvu. Výbor byt Lendlovi prodal, a Koecher se nevzdal svých funkcí.
Jako prekladatel pro CIA, kopíroval Koecher dopisy zamestnanců a spolupracovníků CIA doma v USA i v zahranicí a jeho zena Hana je pak predávala sovetské sluzbe KGB, vetsinou ve Svýcarsku. Známý je prípad Alexandra D. Ogorodníka, sovetského diplomata v Moskve, který byl Koecherem oznacen za spolupracovníka americké výzvedné sluzby. Na Koechorovo udání byl Ogorodnik zatcen a pri výslechu týrán sovetskou KGB, behem cehoz se otrávil jedovatou pilulkou, kterou mel schovanou v plnicím péru Mont Blanc.
Koecher se taktéz pokousel navázat spolupráci s americkou vnitrní bezpecnostní sluzbou FBI (Federal Bureau of Investigation). Nabízel jim infiltrování do tajné ceské a sovetské výzvedné sluzby za úcelem odhalení agentů pracujících v USA.
Koecher se také zaclenil se svou zenou do nekolika sexualních klubů v New Yorku, jako Plato Retreat, kde se praktikuje volná láska a výmena zen. Koecher se tam dozvídal jména různých významných osobností, které tam chodily, a prodával tuto informaci KGB, aby osobnosti vydirali a ziskavali od nich peníze a vojenská tajemství.
Nakonec ho FBI odhalila. Kdyz mu dali slib, ze se mu nic nestane, tak se pri výslechu ke vsemu priznal. FBI slib dodrzela a Koechera propustila.
Po propustení prodal Koecher svůj byt za $260 000 a pripravoval se opustit USA. Tri hodiny pred odletem do Rakouska, ve ctyri hodiny odpoledne 27. listopadu 1984 byl Koecher zatcen.
Koecher, místo aby zapíral a prodíral se americkými soudy, si vymyslel bájecný plán jak se z odhalení spionázní cinnosti dostat. Behem působení v sexualních klubech, se Koecher seznámil v Plato Retreat s advokátem ze státu Georgia (byl jim Robert G. Fierer). Jemu nabídl ctvrt milionu dolarů, které dostal z prodeje bytu, aby jel do Moskvy a vyjednal výmenu vyzvedace za vyzvedace.
Právník do Moskvy jel s Koecherovým plánem. Podarilo se mu presvedcit Sovety, ze kdyz vymení Koechera za Ščaranského, tedy výmena jednoho vyzvedace za druhého, ze celý svet pak bude verit, ze Ščaranský byl pouhým vyzvedacem (jak tvrdil Sovětský svaz) a ne disidentem, bránícím podle helsinské dohody lidská práva. Sovetská vláda návrh prijala a poprvé v historii uvolnila predbezná vyjednávání západnímu tisku, aby podporil narcení, ze Ščaranský byl pouhým vyzvedacem.
Koecherovi je nyní asi 56 let a jeho ženě Haně je asi o deset let méně.
(Zdroj, the NY Times 28. listopadu 1984, 2. prosince 1984, 13. ledna a 8. února 1985, NY Tribune 7. kvetna, 28-29. listopadu, 2. prosince 1984, NY POost, AP, UPI a Reuters.)
Kdo lže, Koecher nebo De Winter?
Dick Smith poslal Britským listům bez komentáře tento dopis (český překlad níže):
Letter to Rayelan Allan from Oswald LeWinter:
January 8, 1999
Dear Raye,
The case about which I can tell you a little was an off-the shelf "company"
operation. At my trial, Al Fayed's security chief certified that my arrest
was planned in D.C. by CIA and FBI a month before I was taken into custody
in Vienna. At the time of my arrest, I was shown documents which were found
in my hotel room. I had not seen them until then since another member of the
team in Vienna had given then to me the night before. (The police found no
fingerprints of mine on the papers.) I had a choice at my arrest to
identify the documents as genuine or as fakes. If I said genuine I would
face charges in the
U.S. of high treason. I said they were forgeries and was arrested for
Fraud, tried and found guilty despite the evidence of entrapment.
The other team members, one a high ranking "suit" in the agency, all
escaped. It appears as though he was part of a plot to get me since a
senior FBI official in Vienna told the newspapers that "The CIA wanted to
get Le Winter out of circulation since he was too dengerous as its former
chief expert on disinformation and had been a whistle blower for a number of
years."
The police also testified under oath the whole action was directed by
the FBI and that they acted under their instructions. An FBI agent was
present at my arrest, questioning and search of the hotel room. Please
feel free to share this.
Another fact which I have documents for is as follows:
The Austrian justice ministry sent a request concerning the documents taken
from my hotel to the CIA with a request concerning their real of
forged status and also requested that a government expert be sent to
testify at my trail under oath concerning the documents. The US
government waited three months before responding. Their reply stated that
the documents were "not authentic", no word about them being forged. They
also refused to send any expert to testify under oath.
The true facts would shakes the world to its foundations, since it
involves a number of government and more than a number of intelligence
services. Karl Koecher was a colonel in Czech intelligence who worked at the
CIA. We became friends. I was instrumental in getting him exchanged after he
was jailed, for Anatoly Sharansky. He was here
but escaped back to Prague.
Please try to start a massive action of letters to the President of
Austria asking for an executive pardon. I am old, sick (very) and
have or am losing everything I care about and I'm really innocent. Al Fayed
has gotten into contact with me now and would like to have the truth. Isn't
that irony of ironies?
All the best,
Oswald Dr. Oswald LeWinter
Wilhelm's's Hhe Tullnerbach A-3021
Pressbaum Austria
Dopis Rayelanu Allanovi od Oswalda Le Wintera:
8. ledna 1999
Milý Rayi,
Případ, o kterém vám chci napsat, byla malá operace předem už existujícího podniku. Při procesu se mnou svědčil Al Fayedův bezpečnostní šéf, že bylo moje zatčení naplánováno ve Washingtonu, D.C., CIA a FBI měsíc předtím, než jsem byl vzat ve Vídni do vazby. V době mého zatčení mi byly ukázány dokumenty, které byly nalezeny v mém hotelovém pokoji. Do té doby jsem je neměl v ruce, protože mi je dal předchozího večera ve Vídni jiný člen týmu. (Policie nenašla na dokumentech žádné mé otisky prstů.) Měl jsem při zatčení možnost identifikovat dokumenty buď jako autentické, nebo jako podvrhy. Kdybych býval řekl, že jsou autentické, čelil bych ve Spojených státech obvinění z velezrady. Uvedl jsem, že jsou to podvrhy a byl jsem zatčen za podvod, byl jsem postaven před soud a byl jsem shledán vinným, přestože byly k dispozici důkazy o tom, že jsem byl chycen do pasti.
Ostatní členové týmu, jedním z nichž byl vysoce postavený činitel v CIA, všichni uprchli. Zdá se, že byl součástí spiknutí dostat mě do vězení, protože čelný činitel FBI ve Vídni sdělil tisku, že "CIA chtěla dostat Le Wintera ven z oběhu, protože byl příliž nebezpečný jako její bývalý hlavní expert na dezinformace a celou řadu let už prozrazoval záležitosti."
Policie také svědčila pod přísahou, že celou akci vedla FBI a že jednala policie podle příkazů FBI. Příslušník FBI byl přítomen při mém zatčení, při mém výslechu a při prohlídce mého hotelového pokoje. Prosím, dejte to dál.
Další fakta, pro která mám dokumenty, jsou tato:
Rakouské ministerstvo spravedlnosti poslalo žádost ohledně dokumentů, odebraných z mého hotelu do CIA, aby mu byly poskytnuty informace, zda jsou ty dokumenty autentické nebo falešné a také požádalo, aby byl vyslán vládní odborník, který by svědčil při mém procesu pod přísahou, ohledně těchto dokumentů. Americká vláda reagovala až po čtvrt roce. V odpovědi uvedla, že dokumenty "nejsou autentické", ale nenapsala, že by byly zfalšované. Americká vláda také odmítla vyslat odborníka, který by svědčil pod přísahou.
Skutečná fakta otřásají celým světem až k jeho základům, neboť se týkají celé řady vlád a více než jedné zpravodajské služby. Karl Koecher byl plukovnkem české rozvědky, který pracoval v CIA. Stali jsme se přáteli. Zařídil jsem, aby ho vyměnili, poté, co byl uvězněn, za Anatolije Ščaranského. Byl zde, ale uprchl zpět do Prahy.
Prosím, zahajte rozsáhlou dopisovou akci rakouskému prezidentu, abych dostal milost. Jsem starý, nemocný (velmi) a přišel jsem - nebo právě přicházím - o všechno, co mám rád a jsem ve skutečnosti nevinný. Al Fayed se nyní se mnou spojil a rád by věděl, jaká je pravda. Není to naprostá ironie?
S pozdravem,
Oswald Dr. Oswald LeWinter
Wilhelm's's Hhe Tullnerbach A-3021
Pressbaum Austria
Impuls 99: Pozvání k celospolečenské diskusi o směřování společnosti
Ve včerejším vydání Britských listů jsme přinesli komentář Dany Cihelkové k nové podpisové iniciativě českých intelektuálů. Dnes, trochu opožděně, zveřejňujeme plný text této výzvy.
V důležitých okamžicích dějin opakovaně zazněly z prostředí kulturního a duchovního života naší země výzvy k odpovědnosti, oslovující celou společnost; jsme přesvědčeni, že taková chvíle uzrála i nyní. Máme starost o stav naší země.
Naše republika se vydává směrem, který může vést jak k zmaření nadějí na brzkou integraci do evropských struktur, tak k prohlubování negativních jevů v ekonomické, sociální, právní i morální oblasti.
Jednou z hlavních nadějí polistopadového vývoje bylo otevření veřejného života občanům, jejich sdružením, společenstvím a obcím. Do společnosti se tak začal vracet zájem o veřejný život a o účast v něm. Již několik let jsme však svědky opačného vývoje: veřejný život se uzavírá občanům a nevládním institucím, začínají ho stále více ovládat velké politické strany, které žijí převážně svými stranickými problémy a mocenskými zájmy. Velká část občanů ztrácí důvěru v politické strany a demokratické instituce vůbec, protože má pocit, že mnozí naši politici nezacházejí odpovědně s mandátem, který od občanů obdrželi. Objevuje se neprůhledné propojování politické a hospodářské moci. Ve veřejném životě narůstá atmosféra konfrontace a arogance, která zhoršuje soudržnost české společnosti.Obráží se i v agresívním a sociálně nesolidárním jednání, hospodářstvím počínaje a každodenním životem konče.
Zneklidňuje nás malá ochota a schopnost politiků komunikovat se společností a vnímat kritické hlasy, které přicházejí z domova i z ciziny. Žádáme politiky, aby brali vážně jak připomínky, které dostali z Evropské unie, tak i analýzy domácích odborníků, jako byla např. nedávná výzva skupiny ekonomů. Vyzýváme politiky, aby se konečně začali zabývat reálnými problémy naší země a nezaměřovali se pouze na mocenské hry. Vybízíme je k dialogu s občany a občanskými iniciativami i s institucemi, jako jsou odbory, církve, univerzity a profesní organizace. Způsob, jakým stát vede dialog s občanem, se státu vrací v tom, jak se občan ztotožňuje se svým státem a plní své povinnosti vůči němu.
Jsme už syti nevěcného hašteření politiků i jejich populistických snah podbízet se veřejnému míněním, jak jsme tomu byli svědky např. při nedávné krizi v Kosovu. Rádi bychom v našem veřejném životě viděli více osobností, majících jak odvahu, tak morální váhu veřejné mínění spíše aktivně spoluvytvářet a kultivovat.
Nejpalčivější starosti většiny občanů jsou dnes sociální povahy. Uvědomme si, že sociální nespokojenost může vyústit do politických změn, kteeré by mohly ohrozit nejen náš návrat na cestu zdravého ekonomického růstu, ale také směřování společnosti k autentické demokracii a mezi vyspělé státy Západu. Skutečným zdrojem zklamání z vývoje hospodářství není v našich podmínkách ani tak všeobecný pokles životní úrovně občanů, jako ztráta víry v budoucnost a legitimitu ekonomického úspěchu. Zanedbaný právní rámec podnikání a slabé vynucování práva navodily situaci, kdy hlavním zdrojem bohatství nemusí být práce, vzdělání a poctivost podnikatelů, nýbrž též korupce, známosti a pohrdání právem.
Cítíme naléhavou potřebu nejen nového stylu politiky, nové politické kultury, nýbrž i uzdravování celkového společenského klimatu. Všechnu vinu za stav české společnosti nelze připisovat pouze politikům a politickým subjektům. Ani česká inteligence dosud nebyla schopna přihlásit se dost zřetelně ke své společenské odpovědnosti a nabídnout svou pomoc.
Proto tímto prohlášením nechceme pouze pojmenovat pravý stav věcí, nýbrž se zavazujeme k práci pro změnu tohoto stavu, Chceme použít své odborné znalosti a životní zkušenosti k hledání východisek a vybízíme k tomu všechny, kteří obdobně vnímají dnešní stav společnosti. Chceme pravidelně upozorňovat na neřešené problémy a pokusíme se systematicky předkládat názory, poznatky a návrhy k veřejné diskusi.
V naší zemi došlo k vážné stagnaci procesu přeměny společnosti, státu i hospodářství. V takové situaci je třeba uvážit, které problémy jsou nejdůležitější. Za nejzávažnější považujeme tyto úkoly:
1. Zajistit naši brzkou a kvalitní integraci do evropských struktur a získávat pro tento vážny krok podporu a spolupráci občanů.
2. Rozvíjet a kultivovat občanskou společnost a tím přispívat k obnově morálních hodnot. Překonávat lhostejnost, provincionalismus a intoleranci,
podporovat občanskou solidaritu a odpovědnost.
3. Pečovat o kulturu vztahů mezi lidmi, aby naše společnost získávala přátelštější tvář. Dbát na dodržování pravidel řádného podnikání, zavést debatu o principech sociální politiky a rozsahu státní redistribuce. Posilovat decentralizaci a pravomoce regionální samosprávy.
4. Rozvíjen právní kulturu v našem státě, zlepšit fungování justice a zajistit vymahatelnost práva. Úcta k zákonům předpokládá respekt k morálním standardům ve veřejném životě - nesmířit se s všudypřítomností korupce.
5. Pečovat o vzdělanost společnosti jako hlavní předpoklad její dobré budoucnosti. Posílit duchovní potenciál mladé generace, vytvořit podmínky pro širší přístup k vysokému školství a dbát na růst jeho kvality. Úctu k odbornosti prokázat dnes zejména v oblastech zdravotnictví a školství.
Iniciativa Impuls 99 začala společným přemýšlením a hledáním cest z naší nynější krize. Nepředstíráme, že máme hotové odpovědi a nestavíme se do role zachránců společnosti. Chceme tím přispívat k většímu rozvoji tvůrčího potenciálůu občanské společnosti, překonávat pocity bezmoci a znechucení.
Protože je nám cizí vytvářet "paralelní politické struktury", obracíme se s touto výzvou ke všem demokraticky smýšlejícím občanům bez ohledu na jejich politické preference. Cítíme blízkost k mnoha podobným úsilím přemýšlejících lidí v naší zemi. Věříme, že dostatek slušných a rozumných občanů spojuje přes všechny názorové hranice stejné vědomí odpovědnosti za stav demokracie a za budoucnost naší země.
Tomáš Halík, sociolog a teolog
Jiří Pehe, politolog
Jana Šmídová, novinářka
první trojice mluvčích iniciativy IMPULS 99
K iniciativě Impuls 99
Česká společnost musí nabýt schopnosti sama o sobě mluvit
Jan Čulík
Znovu opakuji, co jsem napsal ve své přednášce pro schwarzenberské setkání v Teplé v říjnu 1995 (viz Britské listy dne 27. března 1998):
Dvě nejdůležitější odvětví, jejichž řádné fungování je životně nutné pro zdárnou existenci každé demokracie, jsou sdělovací prostředky a školství. Sdělovací prostředky umožňují ve fungující demokracii národu nezbytnou sebeanalýzu, školství pomáhá mladým lidem, aby dokázali nové myšlenky a podněty dobře pochopit a utvořit si na ně samostatný názor. Školství a sdělovací prostředky jsou pro národ nástroje řeči. V České republice je tento nástroj ochromen, takže systematická veřejná debata o klíčových otázkách národního zájmu neprobíhá.
Přečtěte si tuto přednášku, zabývá se tématy, o nichž nyní přemýšlí dosti podobným způsobem i výzva Impuls 99. Tehdy, před čtyřmi lety, mi čeští intelektuálové za tuto přednášku strašně vynadali a pan profesor Zdeněk Pinc mě srovnal s Hitlerem.
Upozorňuju také na rozhlasovou debatu, kterou jsem vedl v říjnu 1995 na tatáž témata s Ivanem Kytkou a Ondřejem Hausenblasem ve Svobodné Evropě, než mě Pavel Pecháček vyhodil pro přílišnou svobodomyslnost (pořad se vysílal bez jeho vědomí).
Jsem velmi rád, že se nyní čeští intelektuálové problémy, o nichž jsme tehdy hovořili, hodlají zabývat seriózně. Dana Cihelková ovšem dosti skepticky poukazuje ve včerejších Britských listech na to, že mezi signatáři této výzvy je kromě lidí, kterých je možno si vážit, i celá řada jmen dosti zdiskreditovaných.
Jenže ze společnosti nelze nikoho vylučovat a pokud si i tito lidé nyní upřímně uvědomili, že je takovéto iniciativy zapotřebí, je velmi vítané, budou-li se na její práci poctivě podílet.
Proti pěti hlavním bodům výzvy nelze nic namítat, snad až na to - a to je důležité - že body výzvy jsou mlhavé. Rád bych viděl konkrétnější návrhy, jak budou signatáři tato svá zbožná přání realizovat.
V pojetí českých intelektuálů, podporujících tuto výzvu, však existuje určitý pojmový zmatek. Občanskou společností chtějí nahrazovat profesionální politickou činnost - která je však definována otevřeným bojem o moc. Občanská aktivita, kterou podnikají lidé ve vesnicích a malých městech, je poněkud jiného ražení než usilování o politickou moc, jemuž se věnují profesionální politikové.
Proč není ve výzvě nic o špatné kvalitě českých sdělovacích prostředků, která je podstatou všech nynějších problémů ČR?
Je poněkud deprimující, že signatáři výzvy Impuls 99 jak se zdá nepochopili - anebo pokud to vědí, do své výzvy to nezahrnuli, ačkoliv je to bezesporu úplně základní věc - že současná česká společnost ztratila dar analytické řeči.
Česká společnost neumí o sobě komunikovat. Neumí efektivně rozbírat hromadící se problémy a hledat řešení prostřednictvím jasného a racionálního jazyka. Česká společnost je němá, a proto bezmocná.
Komunikaci za komunismu blokoval ideologický stranický žargón - jak známo, bylo nebezpečné se od něho odchýlit a hovořit normální lidskou řečí. Ideologický marxistický jazyk nahradil po pádu komunismu jazyk povrchní konvenčnosti, pseudokonfliktních politických střetů v médiích a jazyk reklamy, jazyk pokleslého přesvědčování o předstírané upřímnosti.
Jsem přesvědčen, že pokud chtějí čeští "intelektuálové" učinit pro českou společnost něco dobrého, měli by se v první řadě zaměřit systematickou kritikou na nekvalitní sdělovací prostředky a donutit je k výraznému zlepšení. Nechť přinášejí příklady ze zahraničí, třeba z oné britské veřejnoprávní BBC, kterou tak často cituji a doporučuji, a dožadují se jejich napodobování. Nic se v české společnosti nepohne, dokud se podstatně nezlepší sdělovací prostředky.
Dalo by se začít i drobnostmi - kdyby třeba začal Český rozhlas přebírat nejzajímavější zahraniční reportáže z pořadu britského rozhlasu From our own correspondent. Určilo by to novinařině v určitém sektoru žurnalistické práce velmi pevnou laťku.
Občané mají pocit, jak praví výzva, že "mnozí naši politici nezacházejí odpovědně s mandátem, který od občanů obdrželi", právě proto, že sdělovací prostředky neplní roli "hlídacího psa demokracie" a nepřidržují politiky na základě vlastní investigativní práce k tomu, aby svůj mandát řádně plnili, anebo byli donuceni k odchodu. Slyšel jsem včera v Praze informované názory, že české sdělovací prostředky jsou tak špatné, protože jsou čeští novináři líní vyhledávat si samostatně informace. Nemusejí. Nikdo to po nich nechce. Vystačí s pár neobjevnými frázemi.
Školství - nejen přístup do škol, ale i možnost studovat v zahraničí
Velkým problémem České republiky je její jazyková a civilizační uzavřenost. Na konvenční, druhořadé scéně kolují znovu a znovu otřepané myšlenky bez konkurence ze zahraničí. Ta je vyřazena jazykovou bariérou. Česky si můžeme "doma" plácat, cokoliv chceme. Nikdo nás nechytí za slovo a nepoukáže na naše nehoráznosti, tak, jak by k tomu okamžitě došlo, kdybychom se vytasili s týmiž pošetilostmi na mezinárodní scéně.
Je velmi důležité, aby byli mladí lidé z České republiky vystavováni takovéto ostré mezinárodní konkurenci, aby se naučili, jak to ve světě chodí, a aby se stali plnohodnotnými, rovnými partnery lidí ze západních zemí. Je nutno se za každou cenu vyhnout tomu, aby byly z mladých Čechů špatně placené, manuální námezdní síly, hovořící v zahraničním kontextu světovými jazyky lámaně a se špatným přízvukem.
K tomuto účelu by iniciativa Impuls 99 měla vyvíjet nátlak na českou vládu, aby umožnila, efektivními dohodami se západními státy, které by měly mít samy velký zájem o "pozápadnění" střední Evropy, co největšímu počtu mladých lidí z ČR studium v západní Evropě. Tento důležitý bod ve Impulsu 99 také chybí.
Problém jazyka
Velkou naději nevyvolává zrovna to, jakým jazykem je výzva Impuls 99 napsaná.
Máme-li být schopni začít hledat řešení současných českých problémů, měli bychom v první řadě umět se o věci jasně a nešroubovaně vyjadřovat. Vítám dobrou vůli autorů a signatářů výzvy zlepšit nynější situaci české společnosti, měli by ale asi začít úsilím vytvořit si přístupný, jasný a neokázalý jazykový styl.
Výzva je totiž místy psána šroubovaně pseudointelektuálským jazykem s mírným snobským podtextem, který, tuším, občany České republiky zrovna neosloví. Intelektuálové totiž lidem v ní kontextuálně dávají najevo svou nadřazenost.
Čeští intelektuálové by asi měli mít menší tendenci lidi mentorovat a víc by je měli poslouchat. Lidi mají zdravý rozum a jsem si jist, že kdyby se více prostoru dostalo hlasu mimopražských občanů, objevila by se celá řada nových, rozumných myšlenek. V některých venkovských obcích České republiky je, jak se zdá, občanská společnost daleko víc rozvinutá, než se možná pražským intelektuálům zdá.
Potíž je, že všichni vědí, že intelektuálové v ČR nikomu nadřazeni nejsou, takže jazykový styl výzvy působí poněkud odtrženě od skutečnosti.
Výzva obsahuje celou řadu typických dnešních jazykových prohřešků. Abych nemluvil pouze obecně, uvádím několik příkladů. Neobviňujte mě z jazykového pedanství: opakují, že první zásadou efektivní komunikace je vyjadřovat se jasně, racionálně, konkrétně a nezašmodrchaně, bez snobského kontextu.
Zde je text výzvy Impuls 99 ještě jednou.
Dovolil jsem si v něm označit formulace, které nevyvolávají zrovna občanskou důvěru, buď v důsledku špatného stylu nebo nepřesného či nepořádného vyjadřování. Podrobnější poznámky viz níže, pod textem. JČ
Impuls 99: Pozvání k celospolečenské diskusi o směřování společnosti
V důležitých okamžicích dějin opakovaně zazněly z prostředí kulturního a duchovního života naší země výzvy k odpovědnosti, oslovující celou společnost; jsme přesvědčeni, že taková chvíle uzrála i nyní. Máme starost o stav naší země.
Naše republika se vydává směrem, který může vést jak k zmaření nadějí na brzkou integraci do evropských struktur, tak k prohlubování negativních jevů v ekonomické, sociální, právní i morální oblasti.
Jednou z hlavních nadějí polistopadového vývoje bylo otevření veřejného života občanům, jejich sdružením, společenstvím a obcím. Do společnosti se tak začal vracet zájem o veřejný život a o účast v něm. Již několik let jsme však svědky opačného vývoje: veřejný život se uzavírá občanům a nevládním institucím, začínají ho stále více ovládat velké politické strany, které žijí převážně svými stranickými problémy a mocenskými zájmy. Velká část občanů ztrácí důvěru v politické strany a demokratické instituce vůbec, protože má pocit, že mnozí naši politici nezacházejí odpovědně s mandátem, který od občanů obdrželi. Objevuje se neprůhledné propojování politické a hospodářské moci. Ve veřejném životě narůstá atmosféra konfrontace a arogance, která zhoršuje soudržnost české společnosti. Obráží se i v agresívním a sociálně nesolidárním jednání, hospodářstvím počínaje a každodenním životem konče.
Zneklidňuje nás malá ochota a schopnost politiků komunikovat se společností a vnímat kritické hlasy, které přicházejí z domova i z ciziny. Žádáme politiky, aby brali vážně jak připomínky, které dostali z Evropské unie, tak i analýzy domácích odborníků, jako byla např. nedávná výzva skupiny ekonomů. Vyzýváme politiky, aby se konečně začali zabývat reálnými problémy naší země a nezaměřovali se pouze na mocenské hry. Vybízíme je k dialogu s občany a občanskými iniciativami i s institucemi, jako jsou odbory, církve, univerzity a profesní organizace. Způsob, jakým stát vede dialog s občanem, se státu vrací v tom, jak se občan ztotožňuje se svým státem a plní své povinnosti vůči němu.
Jsme už syti nevěcného hašteření politiků i jejich populistických snah podbízet se veřejnému míněním, jak jsme tomu byli svědky např. při nedávné krizi v Kosovu. Rádi bychom v našem veřejném životě viděli více osobností, majících jak odvahu, tak morální váhu veřejné mínění spíše aktivně spoluvytvářet a kultivovat.
Nejpalčivější starosti většiny občanů jsou dnes sociální povahy. Uvědomme si, že sociální nespokojenost může vyústit do politických změn, kteeré by mohly ohrozit nejen náš návrat na cestu zdravého ekonomického růstu, ale také směřování společnosti k autentické demokracii a mezi vyspělé státy Západu. Skutečným zdrojem zklamání z vývoje hospodářství není v našich podmínkách ani tak všeobecný pokles životní úrovně občanů, jako ztráta víry v budoucnost a legitimitu ekonomického úspěchu. Zanedbaný právní rámec podnikání a slabé vynucování práva navodily situaci, kdy hlavním zdrojem bohatství nemusí být práce, vzdělání a poctivost podnikatelů, nýbrž též korupce, známosti a pohrdání právem.
Cítíme naléhavou potřebu nejen nového stylu politiky, nové politické kultury, nýbrž i uzdravování celkového společenského klimatu. Všechnu vinu za stav české společnosti nelze připisovat pouze politikům a politickým subjektům. Ani česká inteligence dosud nebyla schopna přihlásit se dost zřetelně ke své společenské odpovědnosti a nabídnout svou pomoc.
Proto tímto prohlášením nechceme pouze pojmenovat pravý stav věcí, nýbrž se zavazujeme k práci pro změnu tohoto stavu. Chceme použít své odborné znalosti a životní zkušenosti k hledání východisek a vybízíme k tomu všechny, kteří obdobně vnímají dnešní stav společnosti. Chceme pravidelně upozorňovat na neřešené problémy a pokusíme se systematicky předkládat názory, poznatky a návrhy k veřejné diskusi.
V naší zemi došlo k vážné stagnaci procesu přeměny společnosti, státu i hospodářství. V takové situaci je třeba uvážit, které problémy jsou nejdůležitější. Za nejzávažnější považujeme tyto úkoly:
1. Zajistit naši brzkou a kvalitní integraci do evropských struktur a získávat pro tento vážny krok podporu a spolupráci občanů.
2. Rozvíjet a kultivovat občanskou společnost a tím přispívat k obnově morálních hodnot. Překonávat lhostejnost, provincionalismus a intoleranci,
podporovat občanskou solidaritu a odpovědnost.
3. Pečovat o kulturu vztahů mezi lidmi, aby naše společnost získávala přátelštější tvář. Dbát na dodržování pravidel řádného podnikání, zavést debatu o principech sociální politiky a rozsahu státní redistribuce. Posilovat decentralizaci a pravomoce regionální samosprávy.
4. Rozvíjen právní kulturu v našem státě, zlepšit fungování justice a zajistit vymahatelnost práva. Úcta k zákonům předpokládá respekt k morálním standardům ve veřejném životě - nesmířit se s všudypřítomností korupce.
5. Pečovat o vzdělanost společnosti jako hlavní předpoklad její dobré budoucnosti. Posílit duchovní potenciál mladé generace, vytvořit podmínky pro širší přístup k vysokému školství a dbát na růst jeho kvality. Úctu k odbornosti prokázat dnes zejména v oblastech zdravotnictví a školství.
Iniciativa Impuls 99 začala společným přemýšlením a hledáním cest z naší nynější krize. Nepředstíráme, že máme hotové odpovědi a nestavíme se do role zachránců společnosti. Chceme tím přispívat k většímu rozvoji tvůrčího potenciálůu občanské společnosti, překonávat pocity bezmoci a znechucení.
Protože je nám cizí vytvářet "paralelní politické struktury", obracíme se s touto výzvou ke všem demokraticky smýšlejícím občanům bez ohledu na jejich politické preference. Cítíme blízkost k mnoha podobným úsilím přemýšlejících lidí v naší zemi. Věříme, že dostatek slušných a rozumných občanů spojuje přes všechny názorové hranice stejné vědomí odpovědnosti za stav demokracie a za budoucnost naší země.
Tomáš Halík, sociolog a teolog
Jiří Pehe, politolog
Jana Šmídová, novinářka
první trojice mluvčích iniciativy IMPULS 99
Jazykové připomínky Jana Čulíka:
Pozvání k celospolečenské diskusi o směřování společnosti - Luboš Palata ve včerejší Mladé frontě dnes právem poukazuje na to, že tento mnohomluvný název je napsán "svazáckým jazykem". (Právem poukazuje také na to, že se intelektuálové v české společnosti dosud skoro vůbec neprojevují, a nechávají, dodávám já, prostor pro veřejnou debatu skoro úplně neumětelům z řad establishmentových pražských politiků a novinářů. Takže by měli s iniciativou vlastně začít nejprve sami u sebe.) - Chtějí-li signatáři výzvy efektivně zapůsobit na své spoluobčany, měli by vyvinout trochu větší úsilí při užívání jazyka.
"...jsme přesvědčeni, že taková chvíle uzrála i nyní..." - Další podivná, otřepaná, svazácká? fráze. Lze skutečně dobře říci, že "chvíle uzrávají"?
"Jednou z hlavních nadějí polistopadového vývoje bylo otevření veřejného života občanům..." - Výraz "hlavní naděje polistopadového vývoje" je, obávám se, také komunistický. Formulace "otevření veřejného života občanům" je neohrabaná.
veřejný život začínají ovládat " velké politické strany..." - To je přece nepřesné. Je přece známo, že právě zásadním problémem českých politických stran je, že nejsou velké, nemají příliš silnou základnu mezi řadovými voliči a jsou to jen svého druhu politické kabaly. Nebylo přesnější napsat "hlavní politické strany"?
"Objevuje se neprůhledné propojování politické a hospodářské moci." - Vojenskomarxistický jazyk projevuje zálibu v podstatných jménech, zejména středního rodu na -í. (Vzpomínáte na formulace "uspokojení vyřízení nařízení"?) Proč neříct "Neprůhledně se propojuje politická a hospodářská moc"?
"...narůstá atmosféra konfrontace a arogance..." - může atmosféra "narůstat"? (Já myslel, že atmosféra spíš obyčejně houstne...?)
"...jak jsme tomu byli svědky např. při nedávné krizi v Kosovu." - Vsunování slovíček jako "např.", v českých tištěných projevech nyní velmi časté, je zbytečné. Špatným stylem je i hromadění adverbií: "...spíše aktivně spoluvytvářet a kultivovat." - Proč spíše ? Psal jsem nedávno o tom, že je to výrazem nechuti českého autora říct něco naplno: tak raději dopad svého výroku různě adverbii relativizuje a oslabuje. Do této kategorie patří také i věta: "Ani česká inteligence dosud nebyla schopna přihlásit se dost zřetelně ke své společenské odpovědnosti a nabídnout svou pomoc." - Proč dost zřetelně?
"Nejpalčivější starosti většiny občanů jsou dnes sociální povahy. " - Proč nenapsat rovnou a oteřeně, že lidi trápí chudoba? Proč se skrývat za mlhavými eufemismy jako "starosti sociální povahy"?
"...ztráta víry v budoucnost a legitimitu ekonomického úspěchu. - Nevím, co chtěli autoři říci. Co to znamená, když někdo ztratí "víru v legitimitu ekonomického úspěchu"? Nevím.
"Cítíme naléhavou potřebu nejen nového stylu politiky, nové politické kultury, nýbrž i uzdravování celkového společenského klimatu. Všechnu vinu za stav české společnosti nelze připisovat pouze politikům a politickým subjektům." - Jsou to bohužel mrtvé fráze. Proč užívat nepěkného, otřepaného výrazu "politický subjekt"? Intelektuál by se snad měl vyhýbat mrtvým formulacím.
"Chceme použít své odborné znalosti..." - Proč zdůrazňovat "odborné" znalosti, proč nestačí jen skromnější "znalosti"? Text vytváří dojem, že se svou "odborností" intelektuálové nad lidi vyvyšují.
"... všechny, kteří obdobně vnímají dnešní stav..." :Vnímám" nebo "cítím" stav - mi připadá šroubovaně snobské. Proč neříct normálně "kteří vidí dnešní stav..."?
"V naší zemi došlo k vážné stagnaci procesu přeměny společnosti..." - "stagnace procesu přeměny společnosti" je komunistický jazyk. Všimněte si polovojenského nahromadění tří genitivů za sebou. Komunistický jazyk si také libuje v podstatných jménech: namísto toho, aby autor napsal, že něco stagnuje, píše raději, že "dochází k stagnaci".
"Zajistit naši brzkou a kvalitní integraci..." Běžným zlozvykem s nacionalistickým podtextem je zaměňovat výraz "český" výrazem "náš".
"Úcta k zákonům předpokládá respekt k morálním standardům..." - Proč ne jednoduše k "morálním zásadám" - Slovo "standard", "standardní" patří k nejotřepanějším výrazům české postkomunistické éry.
"... dbát na růst jeho kvality. Komunistický jazyk.
"...bez ohledu na jejich politické preference". Samostatně myslící intelektuál by se měl vyhýbat mrtvému politickému žargónu. Co je špatného na výrazu "politické přesvědčení"?
Cítíme blízkost k mnoha podobným úsilím přemýšlejících lidí v naší zemi. - V britském satirickém časopise Private Eye je "Pseuds Corner" a v každém vydání se tam zveřejňují nejtrapnější snobské výroky novinářů a politiků, které v poslední době vyšly tiskem. Tato věta by tam zaujala přední místo.
K iniciativě Impuls 99
Politické hnutí NEZÁVISLÍ přivítalo vznik iniciativy Impuls 99 a vyzývá ji k dialogu. Navrhujeme následující témata:
Podmínky pro rozvoj České republiky
Soulad volebního zákona s Ústavou ČR
Změny v Ústavě ČR
Funkční model státní správy ČR
Energetická koncepce ČR
Dopravní politika a možnosti její aplikace
Zdravotní a sociální politika státu
Ochrana občana (fyzická, ekonomická, ideologická a právní)
K dialogu vyzývá NEZ i ostatní politické subjekty a nabízí zveřejnění výsledků diskuse na svých internetových stránkách.
Pokud je výzva Impulsu 99 není pouhým exhibicionismem, ale je motivována touhou napravit chyby a zajistit prosperitu České republiky, bude probíhající dialog přínosem pro vyřešení současné nepříjemné politické a ekonomické situace.
Praha 26.7.1999
Ing. Jiří N o v á k
Místopředseda NEZ
