Kosovo: v důsledku pitev byly zdrženy pohřby zavražděných srbských zemědělců
Intenzívní trestní vyšetřování masakru 14 srbských zemědělců v Kosovu, k němuž došlo v pátek, zdrželo ještě v pondělí jejich pohřby, napsal v úterý 27. července deník Guardian.
Britská vojenská policie čekala na výsledky pitev zemědělců, kteří byli zavražděni střelbou z automatických zbraní, když nedaleko své vesnice Gračko, ve středním Kosovu, dělali seno.
Masakr byl nejhorším incidentem svého druhu od doby, kdy vojska NATO vstoupila do provincie Kosovo. Očekává se, že dále přesvědčí Srby, kteří v Kosovu zůstávají, že je mírové sbory Aliance nejsou schopny ochránit. Alespoň 150 000 z původních 200 000 srbských obyvatel Kosova už provincii opustilo.
"Nebudou se moci nikde skrýt. Chytíme je," zapřísahal se plukovník Robin Hodges, mluvčí pro centrálí sektor Kosova, který spravují britská vojska a kde se nachází vesnice Gračko.
Pokud to jednotky K-for myslí vážně s udržováním etnických menšin v Kosovu, kde je více než 90 procent obyvatelstva albánského, musí být zjevné, že K-for, jako jediný ručitel práva a zákonnosti, vykoná spravedlnost. "Není možné, aby v této záležitosti K-for selhalo," řekl jeden činitel mírových sborů.
Proto nyní v britském vojenském sektoru vyšetřuje případ více než 140 příslušníků britské vojenské policie. Mezi nimi je 13 detektivů ze speciální vyšetřovací jednotky.
"Jsou to příslušníci královské vojenské policie, kteří mají specializaci detektivů," uvedl plukovník Hodges. "Dělají tady úplně stejnou práci jako detektivové v Británii."
Hodges uvedl, že britští zvláštní detektivové byli na scéně zločinu velmi brzo poté, co dvě patroly Gurkhů oznámily, že v pátek ve 21.13 slyšely střelbu. Detektivové scénu zločinu vyfotografovali, sebrali forenzní důkazy jako prázdné nábojnice, provedli pohovory se svědky, avšak odmítli se vyjádřit, co jejich vyšetřování přineslo.
Nejpravděpodobnějšími viníky jsou extrémističtí teroristé, kteří se považují za součást separatistické Kosovské osvobozenecké armády. Zastrašovací taktiky KLA proti kosovským Srbům - zabíjení, vypalování domů a zadržování osob na ilegálních policejních stanicích - jsou hlavním důvodem, proč Srbové odcházejí z Kosova.
Plukovník Hodges odmítl obvinění, že britské jednotky selhaly a neposkytly srbským zemědělcům na poli příslušnou vojenskou ochranu. Uvedl, že zemědělci se rozhodli jít na pole bez britské vojenské ochrany, kterou měli přislíbenu pro následující den. Dodal, že v pohotovosti byl srbský překladatel, který okamžitě předal dál poplach z Gračka v pátek večer a že se britské jednotky dostavily na scénu zločinu během několika minut.
Major Jan Joosten, mluvčí jednotek K-for, uvedl, že při vyšetřování masakru i při pitvách zavražděných v hlavní nemocnici v Prištině pracují také soudní znalci z mezinárodního tribunálu pro válečné zločiny v Haagu.
Jednotky K-for tvrdí, že se od jejich příjezdu do Kosovo snížil počet vražd, páchaných každý týden, o polovinu. V týdnu do 19. června docházelo v Kosovu ke 190 vraždám na 100 000 obyvatel týdně, minulý týden to bylo 95 vražd na 100 000 obyvatel týdně.
Britský velitel jednotek K-for generál sir Michael Jackson přislíbil jen základní právo a zákonnost, než bude vytvořena nová policie, čítající asi 3500 mužů.
V Gračku byla začátkem týdne přísná bezpečnostní opatření. Britští vojáci tam vytvořili na třech místech tři trvalé silniční kontroly a vesnici zabezpečuje 30 vojáků.
Backo Lukic, místní obyvatel, 58, sdělil deníku Guardian, že podle jeho názoru většina místních Srbů zůstane, i když "dosud to nikdy nebylo pro srbské lidi těžší než dnes".
Drsná spravedlnost kosovským stylem
Tento článek Jonathana Steela vyšel v deníku Guardian v úterý 27. července.
Kosovo sice nemá žádnou policii, ale jak pokračuje intenzívní vyšetřování masakru 14 srbských zemědělců, mezinárodní správci provincie argumentují, že mají všechno ostatní. V Kosovu je více než 30 000 vojáků, kteří poskytují bezpečnostní opatření, jsou tam soudci, kteří mají pravomoc nařídit uvalení lidí do vazby a existují vězení, kam lidi uvrhnout. V Kosovu jsou také trestní vyšetřovatelé, civilisté i příslušníci zahraničních policejních jednotek.
A samozřejmě, mírové sbory NATO mají tiskovou mašinérii, jejímž úkolem je prezentovat situaci v tom nejlepším možném světle. Plenění a vypalování příbytků bylo v posledních šesti týdnech od ukončení války intenzívní. Bylo zaznamenáno 573 případů plenění a 840 případů vypalování domů, ale počet obou těchto zločinů se nyní snižuje, argumentují propagandisté NATO. Celkem bylo zaznamenáno 198 vražd, takže zmasakrování 14 Srbů, i když je to strašné, neznamená podstatné zhoršení situace.
I když počet vražd zůstává víceméně konstatní - dochází asi k 32 vraždám týdně - K-for argumentuje, že jak se navrací stále více uprchlíků, počet mrtvých na 1000 obyvatel se snižuje. Jinými slovy, ti, kdo tvrdí, že se Kosovo stává obětí nezastavitelného víru etnické pomsty, nemají pravdu.
K-for také velmi intenzívně viníky zatýká. Celkem bylo v pondělí 26. července ve vězení 237 osob, 86 procent z nichž jsou Albánci. OSN provedla přísahy asi dvaceti soudců, včetně Srbů, Turků a Albánců. Ještě ale neexistuje řádný soudní systém a soudci jednají trochu jako britští magistrátní soudci při procesním řízení. Jsou jim předkládány případy a soudci rozhodují, na základě předložených důkazů, jak vážná je obžaloba a zda mají být obžalovaní uvržení do vazby a čekat na soud. V praxi to může znamenat vazební čekání po dobu několika měsíců, i když každý případ je znovu hodnocen každý měsíc. Systém znamená, že obviněné osoby jsou vlastně drženy ve vazbě po dobu neurčitou, a to samo je už odstrašením před pácháním zločinů, argumentuje K-for.
Jsou to všechno užitečné informace, jenže jimi debata nekončí. Jestliže poklesl počet etnicky motivovaných vražd, je to také proto, že mnoho Srbů už Kosovo opustilo. První Srbové, kteří odešli, měli zřejmě ruce potřísněné krví. Avšak ti Srbové, kdo v Kosovu zůstali, zastávali pravděpodobně přesvědčení, že se nemají ničeho obávat, protože nic zlého nespáchali. Pokud se nyní stávají terčem krvavé odplaty a vidí, že nebudou moci zůstat bezpečně v Kosovu, K-for bude muset podniknout velmi energické akce, aby získalo znovu jejich důvěru.
To vyžaduje ještě daleko viditelnější a daleko efektivnější hlídkování, než jaké K-for provádí doposud.
Také to vyžaduje pevné činy od KLA. V celé řadě palcových titulků, které jsou důsledkem nepořádné novinářské práce, bylo vedení KLA obviněno z masakru zemědělců v Gračku. Pro toto tvrzení však neexistují žádné důkazy.
Je daleko pravděpodobnější, že vrahy srbských zemědělců byli místní Albánci z vesnice Gračko, kteří přišli o vlastní rodinné příslušníky. Jestliže se na masakru v Gračku podíleli příslušníci KLA, byli to pravděpodobně demobilizovaní bývají bojovníci z vesnic kolem Gračka. Nicméně, vedení KLA, které vraždy odsoudilo a které naléhá na kosovské Srby, aby z Kosova neodcházeli, musí tyto skutečnosti komunikovat kosovským Albáncům daleko energičtěji.
Místní problémy vyžadují místní řešení a nejlepší věcí, kterou mohou nyní mezinárodní správci učinit, je vycvičit etnicky smíšenou místní policii a dát jí příslušné pravomoce. Zpočátku bude muset tato policie hlídkovat ve spolupráci s jednotkami K-for, protože v současnosti by Srbové nepřijali albánské policisty. Už nyní existuje nebezpečí, že některé armády v rámci K-for, konkrétně Francouzi a Italové, vidí etnické dělení měst a vytváření místních enkláv pro menšiny jako lehké řešení pro poskytování bezpečnosti ve svých sektorech. Takovým postojům je nutno učinit přítrž, protože pojeti monoetnické policie není vůbec žádným řešením.
Je nutno také učinit přítrž snahám, aby masakru v Gračku vyšetřoval mezinárodní tribunál pro válečné zločiny. Jeho energická hlavní prokurátorka Louise Arbourová už nabídla své služby i služby svých vyšetřovatelů.
To je chyba. Ozbrojený konflikt v Kosovu už skončil a to, k čemu došlo v Gračku, není válečný zločin. Podle přísných právních definicí je to možná zločin proti lidskosti, pokud bylo cílem masakru užít teroru pro etnické očišťování. Ale soudní tribunál v Haagu by se měl raději soustředit na velké ryby a jejich obrovské zločiny, spáchané během války, než menší poválečná zvěrstva, páchaná malými lidmi.
Pokud budou viníci odvezeni do Haagu, kde soud jedná velmi pomalu, je velmi pravděpodobné, že se budou moci hájit tím, že tento soud nad nimi nemá žádné pravomoci. Je daleko lepší je odsoudit na místě, a to rychle.
Nejprve ale budou muset být tito vrahové chyceni. A to znamená, policii, policii, policii.
Způsob řešení krize v Kosovu vyvolává vážné otázky pro nás pro všechny
Zhruba ve stejnou dobu, kdy Jiří Hanečka
napsal
, že dosti již bylo Kosova, a že by BL měly psát o něčem jiném, jsem
byl v podchlazeně klimatizovaném knihkupectví University of North York .
Moje děti se potily na přilehlých tenisových kurtech v rámci jakési
tenisové školy, a tak jsem měl několik hodin na to, abych se probíral
bohatou sekcí politické a historické literatury.
První kniha, kterou jsem namátkou otevřel, se zabývala vztahem (volného)
trhu a svobody jednotlivce. Proti tezi, že trh (práce i zboží) vlastně
jednotlivce osvobozuje, protože mu umožňuje volbu, byla postavena teze
modifikovaná: V zásadě to je pravda, platící ovšem jen tehdy, má-li
člověk k dispozici směnné prostředky (kvalifikaci a peníze). Ve
společnosti, v níž je příliš mnoho nesvobody (čti chudoby) dochází k
rozpadu sociálních struktur. K tomuto stavu mohou vést (nepovedené)
ekonomické reformy, zejména jsou-li prosazovány bez ohledu na schopnost
dané společnosti reformy vůbec provést a případně absorbovat potíže s nimi
spojené.
Jedním z příkladů, které tento proces dokládaly, je výsledek reforem, které
v osmdesátých letech prováděla pod značným diktátem Mezinárodního měnového
fondu bývalá Jugoslávie.
V další knize, Balkánské tragedii, jsem nalezl zajímavou pasáž týkající se
událostí vedoucích k rozpadu Jugoslávie. Prvním krokem k němu bylo, že v
době největšího ekonomického útlumu se relativně bohaté republiky
(Slovinsko a poté i Chorvatsko) odmítly podílet na federálním rozpočtu.
Tento krok, mimo jiné namířený proti centrálně financované armádě, měl
nepochybně značný ekonomický dopad na chudší Srbsko a ještě chudší Kosovo.
Následující rozpad vztahů uvnitř bývalé Jugoslávie a posléze i uvnitř
Srbska zjevně koresponduje s tezí z předchozí knihy.
To, o čem se zmiňuji, je samozřejmě jen velmi nepatrná část mozaiky možných
příčin, jejichž důsledky jsme mohli vidět na Balkáně během devadesátých
let.
Doufám, že se Jiří Hanečka přemohl a přečetl si v Britských listech
materiál
přetištěný z týdeníku Observer. Je to dost silná káva, a to stále
ještě nejde o archivní materiály a autentické záznamy jednání, ale "jen" o
nekomentované seřazení toho mála, co je zatím dostupné.
Nebudu z článku rozsáhle citovat - omezím se na dva výroky, které mohou
stát samostatně.
O americké vládě autoři článku píší: "Pro americkou vládu bylo typické, že
prvním jejím zájmem nebyl zájem humanitární, ale presentační: činitelé
Clintonovy vlády se zhrozili, že by hrozící kosovská krize mohla zastínit
vrcholnou schůzku k padesátému výročí založení NATO, plánovanou na 22.
dubna."
O několik odstavců dál pak text pokračuje takto: " Zdůrazňoval jsem
opakovaně," konstatuje Holbrook, "že Albánci a Srbové nebudou schopni žít v
Kosovu v míru, dokud neuplyne delší období, kdy jim budou zabraňovat
mezinárodní mírové jednotky, aby se vzájemně vraždili."
Doporučuji čtenářům BL, aby si zmíněný článek pozorně přečetli. To, co
říká americký vyjednávač Richard Holbrooke, jednoznačně dokládá nedostatek
politické vůle (rozuměj neschopnost) americké vlády řešit balkánský
problém. Tato vůle ovšem nebyla ani u evropských vlád, které nebyly
ochotny jednat samostatně (v době Clintonovy poklopcové aféry) a vyslat do
Kosova mírové jednotky v době kdy ještě mohly něčemu zabránit.
Čtenářům by nemělo uniknout, že pokud president Havel tvrdil, že ČR je v
NATO rovnoceným partnerem, nemluvil pravdu. Článek informuje o (utajované)
existenci vedoucí pětky, která ve skutečnosti rozhodovala o všem.
Názor, že Kosova již bylo dost, odráží nepochopení významu toho, co se
vlastně odehrálo. Kosovo, alespoň jak se mi zdá, je daleko víc odrazem
současného stavu světa, a tedy "nového světového pořádku", než dozvukem
historických etnických nenávistí.
Kosovo a obecně celá balkánská krize je tragickým důkazem neschopnosti
současných politiků řešit jakýkoli konflikt.
Kosovo není hit, který nás může omrzet jako cizoložná princátka nebo
hazardérský Kennedy. Je to hrozba, která visí nad námi všemi, protože
mocichtiví neumělové si už zahrávají s myšlenkou preventivního jaderného
úderu.
Jiří Jírovec
PS To, že se americká obsese hvězdnými válkami promítla i do názvu
pracovní skupiny generála Clarka, je nejen příznačné, ale i varovné.
Velkofilmy vymyté mozky totiž mohou uvěřit tomu, že to tak půjde i v
reálném světě. Je dosti pravděpodobné, že vojenská potřeba pořádně si
prásknout (než ty zbraně na knoflíky moc zastarají) nakonec vedla k řešení,
jehož jsme byli svědky.
I v Británii jsou neuvěřitelní politikové
Povšiml jsem si drobné noticky v pátečním deníku Guardian (z 23. července) o irském politikovi Ianu Paisleymu. Reverend Ian Paisley je jedním z nejbigotnějších a nejnábožnějších severoirských protestantů. Ve sdělovacích prostředcích často nadává hlučným, hrubým starozákonním hlasem irským katolíkům. Zároveň je Paisley euroskeptik. Jeho projevy i kázání jsou plná středověké nekompromisní zášti. (Jednou prý Ian Paisley demonstroval ve Vatikáně s transparentem "No Pope here!")
Guardian o Ianu Paisleym minulý pátek napsal:
"Reverend Ian Paisley má mnoho potentních názorů na novou budovu Evropského parlamentu ve Štrasburku, která stála 250 miliónů liber a s níž se spojuje celá řada fiasek.
Avšak dokonce i podle svých vlastních měřítek rozumné, jemné, nenásilné kritiky zasluhuje Paisley zváštní pochvalu za rozhovor, který poskytl ulsterské televizi.
Tento severoirský politický veterán, který pracoval kromě jiných funkcí poslední dvacet let také jako poslanec Evropského parlamentu, se v rozhovoru v ulsterské televizi velmi rychle soustředil na otázku, proč zůstává, záhadným způsobem, jediné poslanecké křeslo ve štrasburském parlamentu, totiž křeslo, které má číslo 666 (to je číslo ďábla, pozn. JČ) neobsazeno, přestože vedlejší křesla č. 667 a 668 obsazena jsou.
Ian Paisley je přesvědčen, že to "není náhodné". Je to podle něho jasné proroctví, že křeslo, otevřeně označené "číslem Bestie" očekává, až do něho zasedne Satanáš.
"Ukazuje to," tvrdil Ian Paisley v ulsterské televizi, "že se blíží konec času. V bezčasí pak budeme svědky totální porážky křesťanské civilizace, kterou zlikvidují mobilizující se síly Evropské unie, která se staví proti pravdě evangelií, proti Boží moudrosti a proti Deseti přikázáním."
Je to senzační argumentace od politika, kterého každý má tak rád za to, jak dokonale se sám dokáže neúmyslně parodovat, uzavírá Guardian.
