úterý 24. srpna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Státní správa a podnikatelé v ČR:
  • Korupce - zákon o veřejných zakázkách k ni přímo vybízí (Jan Macháček) Jak se v ČR reaguje na otevřené psaní:
  • České osobnosti v ohrožení (Ondřej Hausenblas) Česká společnost:
  • Jak jsem se jako "mladý Slovan" snažil vytvářet občanské struktury (Ondřej Čapek) Reakce:
  • Smí se prodat zboží z výlohy? (Miloš Kaláb)
  • Spousta lidí má nějakou firmu a nemá ráda, když jim do ní chodí lidi (Ludvík Vavřina)
  • Já ale taky nepracuju nejlíp (čtenář)
  • Podstata fašismu a česká prodavačka novin (Ferdinand) Televize Nova:
  • Licence by měla být společnosti CET 21 přece jen odebrána (Jan Lipšanský) Česká politika:
  • Skinheadi v Praze (Jaroslav Veis)
  • Lidi ve Fischerovi podporují ideál úspěšného a poctivého podnikatele (Kostas Zgafas) Oznámení:
  • Mezinárodní sympozium malířů a grafiků v Krušných horách Sdělovací prostředky a státní správa:
  • Aarhuská úmluva o právu na informace na internetu

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Inzerujte v Britských listech! Britské listy letos na jaře četla čtenářská obec přibližně 15 000 samostatných počítačů měsíčně. Sledují je nejvlivnější kruhy v ČR. Mimo jiné poskytují BL jedinečnou možnost zahraničním firmám představovat se české vládě prostřednictvím reklamy na BL svými projekty. (Výtěžkem z reklamy v BL bude financována investigativní novinářská práce v České republice.) Zájemci pište sem.

  • Nové: Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Adresa Britských listů je zde.

    Co je nového v České republice

  • Zábavný citát pro dnešní den:

    "Dam hlavu na spalek za to, ze stejne tak, jako se v padesatych a sedesatych letech hovorilo o nemeckem, tak se do peti let let - a mozna jeste drive - zacne mluvit o ceskem ekonomickem zazraku. Ani ne tak kvuli genialite tvurcu ekonomicke reformy, protoze my jsme neudelali nic jineho nez to, ze jsme aplikovali ucebnicove poznatky, ale predevsim diky pracovitosti, pili a umu ceskych lidi."

    Tomas Jezek (srpen 1992)

    Z knihy P. Husaka: Budovani kapitalismu v Cechach

  • Případné sponsorování Britských listů. Ozvalo se několik čtenářů, že by chtěli finančně přispět na vydávání Britských listů. Máte-li zájem, můžete přispět na můj účet u České spořitelny, 2201638-018/0800, specificky symbol 5251663, variab. symbol 14. Prosím, dejte mi vědět e-mailem, že na to konto nějaké peníze posíláte. Nesejde-li se totiž realistická částka, s níž by se dalo něco podnikat, peníze všem dárcům vrátím.

  • Místopředseda vlády Egon Lánský možná má, možná nemá účet v cizině, ale nikomu do toho podle něho nic není a nikomu o tom už nic neřekne. Lánský se "nehodlá vyjadřovat" k informacím, podle nichž si v Rakousku zřídil bankovní konto bez devizového povolení České národní banky. (Ten zákon, dosud zakazující českým občanům mít konto v zahraničí bez svolení českých úřadů, je ovšem nesmyslný.) Lánský po návratu z lázní řekl, že "není nic nového" a "všechno, co jsme k tomu chtěli říci, už bylo řečeno". - Možná že by mohl pan vicepremiér také vysvětlit, proč musel před lety odejít ze Svobodné Evropy?

  • Vítkovice: Stávková pohotovost trvá. Pracovníci hutní a strojírenské společnosti Vítkovice pokračují ve stávkové pohotovosti i po jednání Rady Odborové centrály Vítkovice se zástupci managementu společnosti. Z mimořádně kritické situace, v níž se firma nachází, vedou podle ředitele společnosti Iva Janíka pouze dvě východiska: buď vyhlásit konkurs, nebo tomu zabránit, a o to se snaží vedení podniku.

  • ČR bude muset na rozkaz Evropské unie uzavřít hranice před některými "nežádoucími cizinci". Vláda má ve středu jednat o koncepci vízové politiky České republiky. Návrh obsahuje i termíny, dokdy by ČR měla zavést vízovou povinnost proti deseti zemím, které Evropská unie považuje za "rizikové".

  • ČSSD Srpovi věří. Pražský regionální výkonný výbor sociální demokracie na svém pondělním zasedání vyjádřil důvěru kandidátu v senátních volbách Karlu Srpovi. Srp oznámil, že podal žalobu na ministerstvo vnitra kvůli svému lustračnímu osvědčení. Uvedl, že jeho práce směřovala proti komunistickému režimu a že byl za svou činnost odsouzen, což by nebylo možné pokud by byl agentem StB.

  • Z krádeže 36 miliónů korun z trezoru královéhradecké pobočky Investiční a poštovní banky je podezřelý její hlavní pokladní, který je spolu s manželkou nezvěstný. Prý pokladní vynesl z banky 30 miliónů korun a 300.000 marek (zhruba šest miliónů korun), podle zdrojů z banky v krabici od bot.

  • Společnost CET 21, která je držitelem licence na vysílání TV Nova, předloží Radě ČR pro rozhlasové a televizní vysílání návrh navýšení základního jmění z 200 tisíc korun na 10 miliónů korun. "Důvodem pro navýšení základního jmění je, aby nedošlo k situaci, kdy potenciální ekonomická ztráta společnosti přesáhne polovinu základního jmění společnosti CET 21, tedy 100 tisíc korun," uvedl jednatel Aleš Rozehnal. "Společníci mají přednostní právo na převzetí závazků k novým vkladům, a to podle současné výše svých obchodních podílů". - jak ale může přebírat údajný dosavadní hlavní "podílník" CET 21 jakékoliv závazky k novým vkladům, když má veškerý svůj majetek soudně zmrazen?

  • Oprava. Hloupý pseudofilozofický článek Václava Bělohradského, který ve včerejších BL rozbírala Juliana, jsme omylem připsali Lidovým novinám. Tu pošetilost ale otisklo Právo.

  • Špinavý civilizační proud v ČR? Napsala Juliana:

    Vazeny pane Culiku,

    kde se ve Vas bere ten patos? "Rodna zeme se mi pomstila?" Zeme mluvi: Opustis-li me, dostanes strevni chripku.

    Jinak je Vase liceni zdejsiho spinaveho civilizacniho proudu vystizne a smutne.

    "Je nefer, kdyz se nekdo ze zahranici posmiva temto lidem..."

    Je nefer, kdyz je mentoruje kdokoli odkudkoliv. Je to, jako kdyz cloveku, ktery z chudoby nakupuje u Vietnamcu a v sekaci, jedni rikaji: Jsi nevkusny a provincni. Druzi varuji: Nenakupuj u Markse & Spencera, ztratis narodni kulturni identitu. A nikdo neukaze, jak se z te bidy dostat.

  • Formování mysli v ČR a jinde. Napsal čtenář pan Čejka:

    Ze všech informací , které se objevují na stránkách blistů je nejpoučnější rozpor mezi vnímáním na základě domácího "formování" a pohledem, který je "formován" jinak.

    Svrab současného Česka je v nedůslednosti a polovičatosti. Typickou ukázkou je působení pana Kytky v ČT.

    Přišel, viděl a nezvítězil. Proč, to je na delší debatu.

    Samozřejmě lze namítnout, že jde jen o důsledek "nechtěného" konfliktu mezi tím co je jinde běžné a co je v Česku nemožné.

    Jinak se domnívám, že současnost a její dnešní reálie jsou pokračováním památného výroku jistého pána (Václava Klause) ve vysoké státní funkci. Nedovedu rozeznat čisté a špinavé peníze. Když autor takového výroku může dál působit ve vrcholné politice, potom se nemůžeme divit stavu, ve kterém se taková společnost nachází.

  • Britské listy: Problémem není vydavatel, ale čtenáři. Milan Hubáček konstatuje:

    Ctu Britske listy prakticky kazdy den, ale az po precteni poslednich dvou cisel BL dospivam k zaveru, ktery jsem sice na jejich strankach v obnazene podobe zatim nezaznamenal, ale lze ho pomerne snadno "vyspekulovat": Problemem BL neni vydavatel, ale ctenarstvo. S obsahem se da nebo neda souhlasit. Tak jako to delam ja pri jejich cteni. Tu pochvalne zamrucim, tu zavrtim hlavou, tu si poklepu na celo, nektere clanky me dovedou i vyslovene nasrat. Ale - a to je asi hlavni problem Blistu a pochopeni jejich postaveni v ceske (tim myslim v cesky publikovane) zurnalistice - necekam od nich, ze mi po predchozim prezvykani sveta vezdejsiho predlozi stravitelnou hmotu, obsahujici labuznicky upravenou vlast. Toho se milerad vzdam, toho jsem si uzil dost. Vice mi o stavu spolecnosti reknou polemiky na BL.

  • Podvody s přijímacími zkouškami na právnické fakultě a číslo mobilního telefonu v inzerátu k této věci. Napsalo několik lidí, mimo jiné i Dagmar Válková (zkráceno):

    Vážený pane Čulíku,

    chtěla bych vám sdělit, ale asi nebudu jediná, že ono mobilní telefonní číslo, které se vztahuje k podvodům při přijímacích zkouškách na PF patří tzv. předplacené kartě Twist (jsou to všechna čísla začínající 9, a pro zajímavost také 7..). Provider Twistu je společnost Radiomobil, ale to jistě víte také. Telefonní číslo, uvedené v BL je asi deaktivované, protože při volání na něj se nic neozve, tzn. ani žádná hláška ze strany automatu.


  • Vlasta Leporská upozorňuje na internetové stránky, zabývající se korupcí na právnické fakultě. Jsou na adrese korupce.misto.cz/posli_dal.html.

  • Za názor vyhozena z německého výzkumného ústavu známá česká historička a politoložka Eva Hahnová. Podrobnosti najdete v tomto článku od Matthiase Roesera.

     

  • Český superšpión a smrt princezny Diany. Případ podvodných dokumentů týkajících se údajné vraždy princezny Diany a svědectví českého zpravodajce za komunismu, Karla Koechera, že neměl s  případem nic společného, je k dispozici také v angličtině v časopise Central Europe Review. - V aktuálním vydání časopisu Central Europe Review shrnuje nejnovější vývoj ohledně TV Nova anglicky Jan Čulík na tomto místě. Na jiném místě je v aktuálním vydání CER anglické shrnutí dosavadní historie televize Nova od Jana Čulíka.

  • Impuls 99 kritizuje JČ v angličtině v  časopise Central Europe Review v článku nazvaném No Pulse 99.

  • Zmatečné myšlení v Mladé frontě Dnes. Srovnání, jak tutéž informaci o výroční zprávě OSN o lidském rozvoji zpracovala Mladá fronta Dnes a deník Guardian, si nyní můžete přečíst i anglicky v tomto čísle týdeníku Central Europe Review.

  • Česká média, Zemanovy nadávky a tiskový zákon. Jan Čulík shrnuje nejnovější kontroverzi týkající se českých sdělovacích prostředků v angličtině v tomto článku v týdeníku Central Europe Review.

  • Poznámky a komentáře Jiřího Loewyho. Někdejší vydavatel (před pádem komunismu) exilového sociálně demokratického čtvrtletního Právo lidu a nynější novinář, píšící do celé řady českých periodik, má své články na internetu na této adrese.

  • Dokonalé internetové zdroje o Češích, české kultuře a České republice v Japonsku. Velmi dobré internetové zdroje o všem, co je české, v češtině i angličtině, zpracované s  japonskou důkladností, najdete na internetových stránkách katedry slavistiky Hokkaido University na této adrese.

  • Nepřípustná reklama v českém vysílání BBC. Napsala Juliana:

    Vazeny pane Culiku,

    domnivala jsem se, ze upozorneni o nepripustne reklame na BBC je v BL zbytecne dlouho, ale dnes (16. 8.) me tato stanice presvedcila o jeho stale aktualnosti. V glose o nezamestnanosti (redaktor rekl inflaci) byl Petr Holub uveden priblizne takto: "Zeptali jsme se na nazor P. H., sefredaktora Respektu, kteremu o teto problematice vychazi dnes v tomto casopise clanek."

    Respekt si nekoupim. Za prve je mi tento zpusob reklamy protivny, za druhe nerekl Petr Holub nic, co uz bych neslysela alespon padesatkrat.

    Neni mi zcela jasne, proc se o nezamestnanosti bavi novinar z BBC s novinarem z Respektu - proc se BBC radeji nezepta nejakeho sociologa, treba Petra Marese, nebo lidi z uradu prace.

  • Skrytá reklama v českém vysílání BBC. Přišel tento dopis:

    Vazeny pane Culiku,

    kdysi jste psal o nepripustné reklame. Ceske vysilani BBC nyni jiz nekolikrat uvedlo neco ve stylu: Ivan Kytka bude o teto problematice mluvit za dva tydny. Ale jiz tento tyden si muzete o problemu precist v jeho clanku, ktery vyjde v tydeniku Respekt. Je to skryta reklama nebo ne? Treba jim Respekt neco plati za to, ze ho inzeruji, anebo publikuje jejich vysilaci cas, nevim. Bylo by dobre, kdyby se alespon BBC drzela pravidel.

    V Producers' Guidelines BBC se mj praví:

    Výrobek nebo služba se nikdy nesmí vyskytovat v obraze ani ve zvuku oplátkou za peníze, služby či cokoliv jiného.

    Třeba české vysílání BBC vysvětlí, jaký postoj zaujímá vůči těmto předpisům.


  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

    Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Všechny články o válce o Kosovo, zveřejněné v BL, naleznete na tomto místě.

    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL. Tematický archív BL od 1. září 1997, kdy se BL osamostatnily, je na adrese http://blisty.internet.cz/xz.

    Korupce - zákon o veřejných zakázkách k ni přímo vybízí

    Jan Macháček

    V nedávné době se má firma zúčastnila výběrového řízení, vypsaného jednou vládní agenturou (CzechInvest), jež je rozpočtovou organizací. V zakázce jsme neuspěli. Protože jsem se domníval, že náš návrh byl kvalitní, zajímal jsem se, v čem byla vítězná společnost lepší. Pracovníci agentury mi umožnili nahlédnout do zákulisí tohoto výběru.

    K mému velikému překvapení byl vítězný návrh zdaleka nejhorší ze všech pěti předložených, navíc hrubě nesplňoval podmínky zadání (*pro úplnost uvádím níže). Pro doplnění obrazu, ona vítězná společnost neměla žádné přiměřené reference z daného oboru. Nahlédl jsem do zákona, abych prověřil možnosti kontroly podobných rozhodnutí. Došel jsem k neradostným, ovšem velmi zajímavým skutečnostem:

    Zákon o veřejné zakázce (do 5 milionů korun, §49) mj. stanoví, že:

    a.. zadavatel nemusí sestavovat hodnotící komisi, nabídky může posoudit kdokoli

    b.. zadavatel nemusí vystavit zprávu o hodnocení nabídek

    c.. zadavatel nemusí zveřejnit text vítězné nabídky, ani jej dát k nahlédnutí ostatním účastníkům výběrového řízení

    Jediné místo zákona, které se zabývá obsahem nabídek a jejich hodnocením (navíc nepřímo), je §49, odst. 8.

    Říká, že "zadavatel musí uzavřít smlouvu s uchazečem, jež předložil nejvhodnější nabídku, hodnocenou podle kritérií, stanovených v zadání ". Toto je jediný bod, na kterém lze stavět při námitce a odvolání. Ostatní odstavce zákona se vůbec nevěnují podstatě a férovosti soutěže, ale formálním záležitostem.

    Zákon umožňuje odvolání, ve 2 stupních: může podat námitku zadavateli, a poté se odvolat k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Vedle toho lze žalovat zadavatele u soudu pro porušení zákona.

    Veliký problém vidím v tom, že tento úřad (ÚOHS) se bojí jakkoli prověřovat obsahovou stránku výběrového řízení, jak je vidět z rozsudků na http://www.compet.cz (**citace níže).

    Pokud si je tohoto faktu zadavatel vědom, zamítne námitky proti čemukoliv, co se týká obsahu (lépe řečeno: co se netýká formalit), jelikož ÚOHS mu rozhodnutí jen potvrdí. Nevím, zda je UOHS slabý vinou nedostatku pravomocí plynoucích ze zákona, či vinou vlastních pracovníků, kteří se nechtějí se pouštět do žádných kontroverzí, které by jim mohly přivodit více práce.

    JAK lze zpochybnit hodnocení nabídek, nepřikazuje-li zákon zadavateli přehledně a transparentně prezentovat výsledky hodnocení?

    Dovedeno ad absurdum je legální, aby se domluvili dva ředitelé společností (zadavatel a účastník), vypsala se veřejná soutěž na zakázku s přísnými kritérii, ředitel zadávající společnosti bez jakéhokoli hodnocení rozhodl ve prospěch onoho uchazeče a sepsali smlouvu na 4 999 999Kč.

    Co víc, návrh vítězné společnosti nemusí vůbec pojednávat o válcování plechu (jež mohlo být zadáním), ale pěkně popsat roubování meruněk. Rád si přečtu návrhy čtenářů, kde podle zákona o veřejných zakázkách (zejména §49 odst. 8) zadavatel pochybil a jak lze jeho rozhodnutí může někdo napadnout.

    Kolikrát se asi podobný podvod ve skutečnosti odehrál?

    Možná, že poslanci při schvalování tohoto zákona v roce 1994 chtěli, aby se řízení zjednodušilo, ovšem utajení hodnocení a nemožnost reálného odvolání napovídají o tom, že to mohlo být záměrem. Pět milionů je již vysoká částka na to (při průměrném platu 14000tis. Kč v rozpočtových organizacích), abychom se spoléhali na čistotu a nestrannost hodnotitelů a nedali nikomu možnost jejich kontroly.

    Shrnu výše uvedené: zákon o veřejných zakázkách je slabý, zadavatelé jej zneužívají. Není možné reálně napadnout rozhodnutí zadavatele. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže alibisticky tvrdí, že se řídí pouze (tímto slabým) zákonem a odmítá se věnovat evidentním případům pochybení při hodnocení nabídek.

    Myslím si, že je nutné:

    a.. aby zákon (o veřejných zakázkách, 199/1994 Sb.) umožnil lépe kontrolovat zadávání středně velikých veřejných zakázek a zejména přinutil zadavatele zveřejnit hodnocení jednotlivých nabídek, alespoň tak, jak je to nyní v zákoně pro zakázky nad 5 milionů.

    b.. aby se úřad pro hospodářskou soutěž neomezoval jen na formální stránku odvolání. To zvládne každý soud. Jeho úkolem musí přeci být dozor nad poctivým rozhodováním o státních výdajích!


    Poznámky:

    *

    V našem případě šlo o rekonstrukci internetové prezentace CzechInvestu. Součástí zadání bylo rozšíření současných segmentů a tvorba on-line databáze českých firem. Vítězná nabídka tuto databázi (jež tvoří podstatnou část projektu) vůbec nezpracovala a navíc ji ani nezahrnula do ceny. Co víc, tato nabídka založila celý projekt na platformě, jež zadavatel nevlastní a bude muset investovat statisíce na její pořízení. Samozřejmě, vítězná společnost je distributorem této platformy. Tato cena také nebyla součástí ceny.

    Výsledek veřejné soutěže zcela nasvědčuje tomu, že o řízení nebylo rozhodnuto náhodně. Obě organizace (zadavatel a vítěz) mají k sobě velmi blízko, mají i stejnou právničku. Další informace z pozadí ovšem přesahují rámec mých vyšetřovacích schopností, je to úkol pro novináře, a nikoli pro někoho z IT.

    **

    Citace z posudků úřadu pro ochranu hospodářské soutěže na téma veřejné zakázky (www.compet.cz):

    "posouzení technicko ekonomických podmínek je věcí zadavatele. Orgán dohledu (míněn UOHS - pozn. autora) věc zkoumá z hlediska dodržení zákona při podávání veřejných zakázek, avšak nepřísluší mu nabídky posuzovat a hodnotit".

    "K námitce týkající se vyhodnocení nabídek uvádím, že podle § 49 odst. 8 zákona může zadavatel uzavřít smlouvu pouze s uchazečem, který předložil nejvhodnější nabídku podle stanovených kritérií hodnocení. Zákon zadavateli ukládá uvést pouze kritéria hodnocení a jejich pořadí podle přisuzovaného stupně významu. Vlastní hodnocení včetně způsobu vyhodnocení a porovnání jednotlivých nabídek podle kritérií a způsob zohlednění jejich stupně významu pro zadavatele je ponechán na zvážení a rozhodnutí zadavatele.

    Podle § 49 odst. 4 zákona má zadavatel povinnost stanovit pro všechny zájemce o veřejnou zakázku shodné požadavky a podle § 11 odst. 1 zákona nezvýhodnit žádného z uchazečů oproti ostatním. Zadavatel tím, že všechny nabídky hodnotil stejně a podle vyhlášených kritérií, postupoval v souladu se zákonem."

    Jan Macháček


    České osobnosti v ohrožení

    Ondřej Hausenblas

    Nemohu se nad polemikou v Britských listech zbavit dojmu, že tak jako mezi ostatními Čechy i mezi těmito čtenáři - ač inteligenty a kulturními lidmi - zní jako pilotní tón obava o svou osobnost všude tam, kde se střetneme s něčím novým, s něčím jiným, co je lepší nebo horší od našeho zvyku a světa.

    Jsem si jist, že v téhle osobnostní nejistotě, malém sebevědomí, malé sebeúctě taky!, je zdroj českého rasismu, šovinismu, nacionalismu ve zlém smyslu.

    Mezi učiteli, které školím, nebo s nimiž se přátelím, cítím často toto jejich ohrožení kdesi v příčinách jejich jednání ve třídě a škole.

    Mezi "akademiky" na univerzitě se mi také zdá, že z nedostatku skutečné sebeúcty, skutečné a pokorné sebejistoty a tím i z nedostatku velkorysosti k druhým pramení tak častá titulární ješitnost, úzká odbornická zaslepenost, nechuť a často i neschopnost stýkat se s reálným světem denních průšvihů při aplikaci odborných poznatků v praxi.

    V malicherném českém veřejném životě se často jakýkoliv výrok o stavu české kultury, hospodářství, vlastně čehokoliv vykládá nejdříve jako útok, ohrožující náš národ a víceméně skrytě především mě. A když chceme být jakoby méně osobní, vykládáme cizí výroky jako útok na naši partaj nebo naši ideologii.

    Takhle se ovšem nemůžeme sami o sobě nic dozvědět. Jestli mi mé okolí sděluje něco podstatného a taky jestli je to pravda, to si ovšem rozhodnu sám, ale nejdřív to pořádně vyslechnu, jako by to byla pravda, a nebojím se poslouchat a chvíli pak myslet, protože se prostě nebojím se tomu tvrzení vystavit: i kdyby bylo pravdivé, nezničí mě, ne?

    Vždyť jestli je pravdivé, budu se snažit napravit to, co se mi vytýká. A jestli je falešné, tak co? Ať si to Jan Čulík myslí, když má důvody, hlavně že já mám protidůvody stejně věcné a stejně přesvědčivé, takže si bez pocitu hlupáctví můžu trvat na svém.

    Mívám taky střety s neochotným personálem - nejen v Česku. Naposledy v cizině jsem vychovával zřízence hotelu Club Quarters ve Washingtonu D.C. Na všecky otázky během pobytu totiž říkali nevím, lžičku mi o půlnoci nepůjčili, televize nefungovala a nešli ji seřídit, kdy jedou šatly na letiště nevěděli a nehledali. Spropitného nedostali ani floka a ještě museli poslouchat mé rady. Za trest. (Abyste věděli, to je typ hotelu, ve kterém mají zaměstnanci určité sady výhod, když v něm pobývají sami jako hosti. Kromě toho mají i klientelu vázanou jakýmsi členstvím, no a to je základ pěkného socialismu v jejich palicích...)

    Ale v hotelu na Vysočině jsme před týdnem taky museli naučit personál odpovídat na otázky, potvrzovat, že slyšeli objednávku, dokonce odpovídat na pozdrav. Pan šéf zpočátku vypadal jako buran, ale brzy pochopil, že když budou číšníci buzerovat hosty, aby si nepřesedávali každý den s někým jiným ke  stolu, ztratí naději, že bychom těch 40 učitelek příští srpen, když už je hostů pořídku, přivezli zase. A hned své lidi proškolil, a aj, byly i úsměvy.

    Ale ochota učit se z názorů druhých patrně nastává, až když mi jde o kšeft.

    Když Češi slyší, že se jejich prodavačky chovají arogantně, že by policajti neměli schovávat radar do křoví, ale naopak ho pěkně vystrčit, abychom nejeli moc rychle, nebo že by politici neměli být tak bezohledně hloupí, hned se bráníme: vždyť my jsme jedni z nich, jsou to přece naši bratří, soudruzi.

    Vymyslel jsem si heslo, které se snažím šířit, protože vidím, jak málo tolerance u nás je vůči názorům nebo vzhledu či původu druhých.

    Tolerance totiž není říkat "Cikáni jsou taky lidi," nebo "Mně nevadí, když je někdo chytřejší než já".

    Tolerance je ochota vydržet škody, které mi způsobuje odlišnost druhých.

    Ondřej Hausenblas


    Jak jsem se jako "mladý Slovan" snažil vytvářet občanské struktury

    Ondřej Čapek

    Vážený pane Čulíku,

    rád bych reagoval na váš úvodník ze dne 20. 8. K napsání mě inspiroval tento odstavec:

     S určitou fascinací jsem sledoval, že od začátku července, kdy začal Andrew Stroehlein v Londýně vydávat týdeník Central Europe Review, zatím s daleko menším počtem čtenářů než BL, se mu podařilo sehnat snad třicet dobrovolných spolupracovníků - sami se přihlásili. [Š] Jistě, tempo redigování týdeníku je trochu jiné než tempo redigování deníku. Kromě toho, že možné, že mladí Anglosasové, zabývající se střední Evropou, nemají nic jiného na práci a doufají, že se jim z časopisu CER podaří vybudovat skutečně autoritativní periodikum. Nicméně, možná srovnání situace BL s CER vypovídá do určité míry o schopnostech angosaské a české společnosti vytvářet neformální občanské struktury. 

    Jak jsem se jako "mladý Slovan" snažil vytvářet občanské struktury

    Aby bylo jasno, předem varuji, že následující příklady se mohou někomu zdát příliš konkrétní, ale myslím si, že problém se dá vysvětlit pouze na konkrétních příkladech. Existuje nebezpečí, že někteří lidé to pochopí jako plod osobní ukřivděnostiŠ no ale co se dá dělat.

    První příklad se týká mé neúspěšné spolupráce s jednou politickou stranou. Zhruba před rokem "jsem začal dodělávat VŠE" a sháněl jsem práci. Vzhledem k tomu, že jsem byl relativně hmotně zajištěn (i díky podpoře rodičů), nešlo mi ani tak o výdělek, chtěl jsem pracovat v "neformální občanské struktuře", kde bych mohl uplatnit svoji kvalifikaci (během studia jsem pracoval jako programátor, lektor PC, účetní a vlastním živnost).

    Svůj úmysl jsem rozhlásil po svých známých. Jeden z nich (bývalý spolužák) pracoval pro jistou politickou stranu. Bylo před senátními volbami, takže se mi po čase z dotyčné strany ozvali, jestli se nechci účastnit předvolební schůze s jejich kandidátem.

    Schůze měla dvě části. Nejdřív byla porada týkající se předvolební taktiky, potom se šlo o patro níž do hospody. Co mě překvapilo (hlavně během druhé, méně formální části) byl styl, jakým se stranické okolí kandidáta o politice bavilo.

    Nepovažuji se za velkého idealistu, nečekám, že se na schůzce věnované hlavně taktickým otázkám předvolební kampaně budou všichni morálně bít prsa a citovat Masaryka, Hayeka či Marxe. Přesto jsem byl překvapen malostí témat hovorů.

    Abych to nějak popsal, většinou se týkaly věcí typu, že pan A něco udělal, my to víme, ale neřekneme, protože pan B se zná s panem C a s paní D a my když uděláme toto oni udělají tamto a my bychom potom nemohli udělat tohleŠ

    Chápu že politická scéna v každé zemi má své zákulisí. Potíž je v tom, že to české vypadá jak vypadá jak maskérna hodně mizerného amatérského spolku v Horní Dolní, kde každý ví tak nějak soukromě něco na každého a všichni jsou se schopni bavit hodiny a hodiny o tom, kdy kdo dal hlavní subretě do kufru mrtvou myš.

    Seděl jsem u stolu s kandidátem, bavili jsme se s ním asi 10 minut a je nutno říci, že na mě udělal dojem slušného a poctivého člověka.

    Potom sem se začal bavit s organizátorkou kampaně jak bych mohl být prospěšný. Ukázala mi dotazník, kterým se chtěli obrátit na drobné podnikatele v kandidátově volebním okrsku.

    Stručně řečeno: ten dotazník byl mizerný.

    Špatně formulované otázky (například Jak se projevila krize na vašem zisku? - na otázku se v podstatě nedá odpovědět, místo nejasného termínu "zisk" měl být použit výraz "obrat", navíc je velice obtížné, ne - li nemožné zjistit kauzální vztah mezi "krizí", která se v té době neprojevovala tak silně jako dnes, a situací malého podniku, navíc co je komu do mého zisku?) až po takové prkotiny, jako jsou úzké řádky, takže odpověď nebylo kam napsat (navíc se běžně doporučuje, aby většina otázek byla zaškrtávacích, typu ANO - NE, což dotazník ignoroval).

    Dotazník jsem vzal a doma předělal podle svého nejlepšího svědomí: jinak zformuloval otázky a zformátoval celý dokument ve Wordu. Trvalo mi to cca 4 hodiny. Výsledek odevzdal a dohodl se, že mi zavolají. Co by se stalo mladému Anglosasovi?

    Pravděpodobně by dostal osobní dopis, byl by kontaktován telefonem a protože ukázal, že něco málo dovede, pověřená osoba by si s ním popovídala.

    V mém případě se nejdřív nestalo nic. Potom jsem dostal různá telefonní čísla a začal si připadat jak ta slepička co jde kohoutkovi pro vodu.

    Po několika mých telefonátech různým lidem ve straně (a není nic příjemného 3x po sobě vysvětlovat kdo jste a kde jste sebral telefonní číslo) mi přišel e - mail se slušnou žádostí o osobní údaje.

    Poslal jsem e-mailem CV jako připojený soubor.

    Došla mi odpověď, že nešel otevřít.

    Pochopil jsem, že i když má dotyčná strana ve svém programu podporu informačních technologií, její úředníci jsou s těmito technologiemi poněkud na štíru a poslal jsem CV jako e-mail.

    Odpověděli mi posláním jakési zprávy z jakési komise a seznam členů komise s tím, že i já jsem členem.

    A od té doby se nestalo nic. Co sem měl dělat? Volat a mejlovat dalším lidem?

    O rovnosti

    Aby bylo jasno, nějaké velké politické ambice nemám. Nechci a nikdy jsem nechtěl "dělat politiku" jako povolání. Dle mého soudu je tento konkrétní případ ilustrací skryté společenské nerovnosti, která hraničí až s jakousi českou variantou oligarchické nebo kastovní společnosti.

    Teoreticky jsme si všichni rovni, prakticky existují určitá nepsaná pravidla podle kterých je člověk tříděn.

    Existovala i za komunismu a "revolucí" se tento systém trochu omezil a trochu modifikoval.

    Uvedu konkrétní příklad. Berte to prosím tak, že v tomto konkrétním případu nejde ani tak o "potrestání viníka" (samo o sobě jde o banalitu, případ se stal za komunistické éry a navíc má celá ta věc povahu "pouze" velice věrohodné hospodské historky, neexistuje o tom žádný dokument).

    Studoval jsem na gymnáziu, kde byly v jednom ročníku tři rovnocenné třídy.

    Je jasné, že každý třídní kolektiv je nějak specifický.

    V případě mého gymnázia platilo, že v céčku se víc pilo a víc se tam braly drogy než v áčku a v béčku bylo více talentovaných lidí a lepší kolektiv. Chodil jsem do áčka.

    Asi čtyři roky po maturitě mi kamarád z bývalého céčka řekl, že existovalo pravidlo podle něhož děti z bohatých či "z lepších" rodin byly zařazeny do C, chytré děti do B no a odpad do A.

    Tento systém fungoval neveřejně. Pamatuji si na svoji třídní profesorku v prvním ročníku. Platilo, že byla považována za  méně kvalitní než profesoři v B a C.

    Kouzlo celého systému spočívá v tom, že korumpuje každého, protože každý někdy byl vůči někomu v lepším, "elitnějším" postavení.

    Ve své podstatě se jedná se o stejný problém, jaký řeší V. Havel v eseji Moc bezmocných (ale to nezabránilo aby se i on stal po revoluci součástí systému).

    Skrytá nerovnost a přístup ke vzdělání

    Nejde pouze o problém přímé tvrdé korupce. Svým způsobem je diskriminující i české bezplatné vysoké školství. Tím, že je školství, zadarmo se pěstuje iluze, že je přístupné všem lidem stejně.

    Není tomu tak. Platí, že tento systém dává míň šancí chudým lidem. Součástí výdajů na studium jsou i (placená) skripta, placené koleje. Navíc nárok na kolej vzniká až s určitou dojezdovou vzdáleností. V případě VŠE jde o tak velkou vzdálenost, že pokud zabodnete na mapě ČR kružítko do Prahy a nastavíte vzdálenost, velká část kružnice vede vně území státu.

    Dítě rozvedených rodičů na vesnici nemá příliš velkou šanci na studium na vysoké škole.

    Já jako dítě nerozvedených vysokoškoláků jsem měl šanci větší. Samotné testy jsou diskriminační, neboť vyžadují našrotované znalosti, ke kterým nemá běžný člověk přístup (šanci zvyšují nulté, často placené ročníky a kurzy).

    Kdyby bylo školství placené, paradoxně by to zvyšovalo "rovnost šancí".

    Jednak by školy mohly mít větší kapacitu. Kromě toho se jasně řekne, že školství "něco stojí" a je nutné, aby banky poskytovaly vysokoškolákům úvěry (tento systém v malé míře funguje i dnes díky kontokorentu, který např u ČS činí až 10000 Kč).

    Z těchto úvěrů by byly mohlo být placeno ubytování a podobně. Pokud vím, proti platbě školeného nejvíce protestovali studenti elitní FFUK Praha. Z jejich pohledu je krásné bojovat za rovnost, stát se známým jako ušlechtilý člověk a chránit si své vlastní výsady. To vše zároveň.

    Impuls 99 aneb co (ne)dělat

    Dle mého soudu tyto skryté nerovnosti způsobují, že i lidé, kteří se považují za elitu, určitým způsobem z ní profitují.

    Základní potíží nejsou ani tak čím dál tím více tolerované praktiky, které by jinde byly hospodářskou kriminalitou.

    Prvotní příčinou je zbabělost a neochota nazývat věci pravými jmény. Český intelektuál tak utíká ke šroubovanému jazyku, který tuto zbabělost maskuje pseudo - vybroušeným stylem.

    Proč například v té petici nejsou "tvrdá" data, která by dokumentovala nerovnost ve přístupu ke vzdělání?

    Chybí tam například věta: Dítě dělnických rodičů má desetkrát menší šanci že vystuduje VŠ ve srovnání s dítětem z vysokoškolské rodiny a to proto, že při přijímacích zkouškách nerozhoduje pouze talent ale i sociální původ dítěte (jiné vysvětlení by znamenalo, že se české dělnické třídě rodí blbé děti).

    Vysvětlení je prosté a netýká se nějaké neschopnosti říci věci jasně.

    Tento text je určen aby ho podepsali lidé, kteří musejí vědět, že zkoušky na vysoké jsou nefér, že existují rovnější mezi rovnými, kteří se na školu dostali tak nějak ze známosti.

    Musejí to vědět protože na těch školách učí a nebudou očerňovat své přátele a kolegy (popřípadě sami sebe).

    Tito lidé na druhou stranu potřebují ukázat, že ONI chápou politickou situaci, ONI vědí, že je něco shnilého ve státě českém a potřebují o tom vést diskusi.

    Taková hezky psaná petice jim poskytne mnoho látky na mnohá Sněžení v Katovnách a podobných pořadech.

    Závěrem

    Odpověď na to co dělají mladí Slované přesně neznám. Vím ale, že někteří mí schopní kamarádi plánují emigraci a někteří jsou toho názoru, že "by se ty svině měly postřílet". Inu, radikální mládí.

    Já osobně pracuji v jedné nadnárodní společnosti a jsem celkem spokojen. Po pravdě mi neviditelná ruka trhu a nadnárodní kapitál vyhovuje lépe než Pravda a Láska.

    V poslední době se jen bojím, že mi liberál Klaus, filozof Bělohradský, sociolog Keller a komunista Grebeníček tuto možnost společnými silami zatrhnou.

    Diskusní pořady v televizi nesleduji, denní tisk nečtu. Až budou oslavy 17. listopadu nepřijdu.

    Slavit není co a házet po představitelích státu kamením (nebo alespoň vejci) se bojím.

    Jinak ovšem (a samozřejmě) demokracie v Čechách kráčí mílovými kroky. Jak řekli Vodňanský a Skoumal na letošní Letní filmové škole: demokracie spočívá v tom, že se my teď můžeme na pódiu veřejně hádat jaký bude program, nikoliv v tom, že byste o našem programu mohli hlasovat.

    Je to pokrok oproti 70. letům, kdy se lidé zavírali. 70. léta jsou pokrok proti 50. letům, kdy se lidé stříleli a to je zase pokrok proti “konečnému řešení" z let čtyřicátých. Již moje děti budou žít v Evropské unii. Sláva!

    Ondřej Čapek

    P.S.: V případě zveřejnění: Vzhledem k tomu, že někteří čtenářové měli dojem v případě mých předchozích článků že Ondřej Čapek je pseudonym, upozorňuji že není. Opravdu existuji pod tímto jménem. Další informace o mé osobě se dají najít na www.lide.cz


    Smí se prodat zboží z výlohy?

    Miloš Kaláb

    V roce 1952 jsem jako čerstvý absolvent techniky uviděl ve výloze bratislavského obchodu s bižutérií krásnou keramickou luční kobylku. Nebyla u ní cena, ale odhadoval jsem ji na 10 Kčs. Ve státním obchodě ("za hluboké totality", jak by se dnes řeklo) jinou neměli, ale prodavačka mi řekla, že není problémem otevřít výlohu (nebyla přístupná z obchodu) a tak vzala od paní vedoucí klíč, výlohu mi otevřela, kobylku nahradila nějakým jiným kouskem a u pokladny mi řekla "25 Kčs". Bylo nad můj rozpočet, ale neměl jsem odvahu kobylku vrátit, protože jsem byl mile potěšen ochotou prodavačky. Ostatně to byla moje vlastní chyba, že jsem se nejprve nezeptal na cenu. K otevření výlohy by asi Jan Werich řekl: "Ono to jde, když se chce".

    Pětadvacet korun - že bych něco takového nedokázal vyrobit sám? Nakonec jsem dokázal a začal jsem 'pokoutně' prodávat. O 30 roků později jsem podobné věci vlastní výroby prodával legálně na vánočních trzích v Kanadě. Bylo při tom hodně tělesného pohybu. Zákaznice chtěly vidět podobné kousky, ale v odlišné modré barvě nebo v červené. "Máte?" "Podíváme se". Aby člověk vydělal pár dolarů, musel občas předvést mnoho kousků. Ale není to základem obchodu? Stalo se mi, že můj stánek navštívila rodina, která před rokem koupila pár manžetových knoflíků a během roku se závěr jednoho odtrhnul. "Dá se to opravit?" ptali se. Opravil jsem knoflíky na místě a navíc jim nabídnul, aby si z vystaveného zboží vybrali jeden pár zdarma "za nepříjemnost, kterou vám můj vadný výrobek způsobil". Co následovalo? Ti lidé nakoupili u mě řadu dalších knoflíků, přívěsků, broží a jiné bižutérie s vědomím (jak řekli), že se mohou spolehnout na moji službu. Potěšeni nebyli jen oni mým gestem, ale ještě víc jsem byl potěšen já jejich bouřlivou nákupní reakcí.

    Máte pravdu, pane Čulíku, že prodávat neznamená sedět v kukani a brát peníze. Ostatně to asi lidé poznají, jakmile se dostaví konkurence schopná být příjemnější a ochotněji vyhovět zákazníkovi.


    Spousta lidí má nějakou firmu a nemá ráda, když jim do ní chodí lidi

    Ludvík Vavřina

    Vazeny pane Culiku,

    ctu BL, i kdyz v CR uz skoro nicemu nerozumim, natoz, abych o  necem rozhodoval. Vase zkusenosti se sluzbami mi pripominaji pripad hospody Na mytince JdC. Spousta lidi ma nejakou firmu a  nema rada, kdyz jim do ni chodi lidi. Co se tyce pripadu one nebohe zenstiny v Kaprovce, zda se mi, ze jste oba meli spatny den a proto se konflikt tak vyostril. Vy mate svobodnou volbu nakoupit jinde a ta zenstina by nemela jecet na zakazniky, ze kterych je ziva.

    Napadla me takova vec, ze sluzby jsou spatne, protoze jsou sluzby spatne (ted si asi myslite, ze "smeje se vlastni pitomosti, vyjdu ze sve kancelare"). Lide ve sluzbach nepracuji dobre proto, protoze si setri sily (pripadne jsou jiz vysileni) na situace, kdy budou nejakou spatne fungujici sluzbu potrebovat. Pak si nejak pomohou sami a  spatnou sluzbu nahradi nebo doplni vlastnim usilim. Aby toto usili mohli vyvinout, musi to odflinknout u sluzeb, ktere poskytuji a tim padem jsou sluzby spatne. Tento zacarovany kruh pak perfektne (ale blbe) funguje.

    Ludvík Vavřina

    P.S. Onehda jsem se ptal sve spoluzacky (nyni MUDr.), co soudi o  salmonele. Vyjadrila nazor, ze kontrola jakosti potravin od dob totality totalne upadla. Stat v mnoha ohledech funguje nyni hure, misto svobody mame anarchii a nekdy i salmonelu.


    Já ale taky nepracuju nejlíp

    Autorovo jméno a adresa jsou redakci známy.

    Vite, samosebou nechci obhajovat "prodavacky, ktere si na prodavacky jen hraji". Snad chci jen neco objasnit.

    Pisete, ze zminena prodavacka " vydelavat penize by chtela, ale ze to znamena stoprocentni angazovanost v dane veci...". A take pisete, ze  to znamena delat svou praci nejlip.

    A tady je jadro pudla: ono "nejlip" jiste neznamena "nejlepe na tom svete". Ono to spise znamena, ze za ty penize, ktere muj zamestnavatel nabizi jsou ochotni onu praci delat nejaci lide a z nich pak by ji mel ziskat ten, kdo ji z nich "dela nejlip".

    V tomto smyslu ovsem napriklad ja svou praci nejlip delam: vypise-li se konkurs na misto odborneho asistenta pro obor elektrotepelne technika, neprihlasi se nikdo /nebo jeden, ja:-))/. Mnoho oboru je na tom stejne.

    Prihlasim se, pracuji... a protoze za penize, ktere vydelam si zivot /ucim v Praze a puvodem nejsem Prazak/ nezaridim, ziji nejak a hledam optimalni pomer prace /ktera me mimochodem bavi/ volna...a tech penez za to.

    Kdyz si spocitam, ze kdybych se snazil vice a pracoval na dalsim grantu, vyjde me to na mene nez 10 Kc na  hodinu-logicky je jediny zaver, ze je lepe jit do levnejsi jidelny, nez se vic morit.

    Zni to hrozne, prectou-li si to moji sefove, budou me mit jeste mene radi, nez me maji, ale je to zcela racionalni pristup.

    A opet neobhajuji system, ale jen sve chovani v ramci onoho systemu. Samosebou bych uvital vyssi pozadavky na me doprovazene vyssimi financemi /snad aspon takovymi, abych jako tricetilety nemusel bydlet na koleji/.

    Moji rodice maji vilku; v minulych dvou letech pracovaly na  stavebnich opravach tri firmy. Musim rici, ze i u pomerne nekvalifikovanych praci /vykopy a pod./ je asi situace stejna: zednici /v soukrome firme:-))/ pracuji tri dny v tydnu po sesti hodinach denne vcetne cetnych pauz. A maji kralovske sebevedomi: praci vzdycky sezenu a lepsi, budte radi, ze me mate, vzdyt ja se na  to tady muzu taky z vysoka...

    Mozna je to nerealistickymi predstavami, ale mnoho lidi v CR /a priznam se, ze obcas i ja/ ma pocit, ze "za ty penize delam az az". K tomu prispiva to, ze podil prirustku vydelku ku prirustku prace je zanedbatelny. Proste delat lepe a vice a s vyssim nasazenim se nevyplati.

    Kudy z toho ven? Nevim. Pro sebe jsem zvolil cestu "pracovat tak, abych z toho mel dobre svedomi, i kdyz vim, ze bych se dokazal vybicovat vice". Pro stat? Asi jinou politiku nezamestnanosti. Lide v CR budou slusni a ochotni, az se jim to bude vyplacet. Klaus nas za minula leta naucil, ze jine hodnoty nejsou. /ja si myslim, ze jsou, ale to je jina kapitola/

    No, zjistuji, ze moc optimista nejsem.

    P.S. z nedelniho poradu V prave poledne, kde diskutovali kandidati do Senatu, jsem dostal hlubokou depresi nad kandidaty ODS a CSSD. Tak melke lidi deleguji strany, aby rozhodovali i o mne:-))

    Poznámka JČ: Autor dělá zásadní chybu. Když píšu, že člověk musí dělat svou práci nejlíp, musí to znamenat nejlíp na světě. Aspoň o to musím s největším nasazením usilovat, abych sám před sebou neztratil tvář. O peníze nejde. Lidi, když to neděláte, není vám před sebou samotnými stydno?


    Podstata fašismu a česká prodavačka novin

    Ferdinand

    Ohledne pana Belohradskeho: predstava, ze podstatou fasismu je "zaslepena obrana statu quo" vubec neni nelogicka. Pan Belohradsky se proste rozpomel na onu ucebnicovou definici fasismu (zaplatpanbuh za statnici z marxismu-leninismu) ''fasismus je otevrenou diktaturou NEJREAKCNEJSI casti burzoasie". Umyslne ji nekomentuji, zmen oproti stau quo se v letech 35-45, doufam, udalo dost.

    Ohledne novin: ohromnym prinosem globalizace je, ze se chte nechte setkavaji lide ruznych kultur a musi se ucit chapat ty druhe. Dovolte kratky priklad. Nedavno se vratil z Britanie znamy, a vykladal neco o tom, ze si Britanii vubec nemohl prohlednout, ze je to tam sama soukroma cesta a soukromy pozemek a ze jestli nechceme aby to tak za chvili vypadalo u nas, ze s tim mame nejvyssi cas neco udelat. Ten dobry muz samozrejme ocekaval, ze v kazde zemi bude moci praktikovat zrovna tu svou navyklou formu turistiky, stejne jako doktor Culik ocekaval, ze si bude kupovat noviny stejnym zpusobem, jako u nich v Glasgove.

    Podtrzeno a secteno: Nepochybuji, ze Britove maji dobre duvody, aby pozemky delili na ty, kam se smi a kam se nesmi (a tech kam se smi je dost). Nepochybuji, ze ona trafikantka mela sve duvody, aby exemplare k prodeji mela pod dozorem na pulte a vystavovala jen jediny vytisk. Dulezite je CHTIT porozumet.

    Poznámka JČ: To, že se v Británii nikam na venkově nesmí, je mýtus. Existují desítky mnohakilometrových, historicky daných cest venkovem, poli, lesy a horami - jistě, farmáři se je někdy snaží blokovat, ale právo chodit přírodou, tzv. Right to Roam, obhajuje velmi energicky britská Ramblers Association. Až se dostanete do Skotska, můžete si projít West Highland Way - cesta po cca patnáctikilometrových denních úsecích vedoucích z Glasgowa na sever postupně stále divočejším, až pak velehorským terénem 90 mil (cca 140 km) do města Fort William. Existuje celá celostátní síť takových cest, stejně jako cest pro cyklisty.


    Licence by měla být společnosti CET 21 přece jen odebrána

    Jan Lipšanský

    Vazeny pane Culiku,

    myslim, ze pan Smid veci vystihl velmi dobre, a to jak v odpovedi na muj clanek, tak i v naslednem clanku, ktery reagoval na dopis akcionare CME.

    Presto tvrdim i nadale, ze licence by spolecnosti CET 21 mohla byt odejmuta skutecne kdykoliv. Podivame-li se na - ve zneni pozdejsich predpisu upraveny - Zakon o rozhlasovem a televiznim vysilani 468/1991 Sb., jsou v nem obsazeny prvky, jez se vyskytuji i v licencnich podminkach.

    Napr. § 4, odst. 2: Provozovatele poskytuji objektivni a vyvazene informace nezbytne pro svobodne vytvareni nazoru. Copak uz jenom porad Volejte rediteli primo neodporuje tomuto paragrafu?

    V § 5, odst. 1a) se rika, ze provozovatele jsou povinni zabezpecit, aby nebyly vysilany porady, ktere jsou v rozporu s Ustavou... a s Listinou lidskych prav a svobod.

    Opet se vratim k poradu TV Nova o romskych zadatelich o azyl v Britanii a Kanade, a k televiznimu zpravodajstvi, jez nerespektuje presumci neviny.

    § 5, odst. 1b) provozovatele jsou povinni zajistit, aby vysilane porady nepropagovaly valku nebo nelicily kruta nebo jinak nelidska jednani takovym zpusobem, ktery je jejich zlehcovanim, omlouvanim nebo schvalovanim.

    Za platnosti takoveto podminky by TV Nova nemela odvysilat trebas film Rambo, jak se stalo.

    § 5, odst. 1c) provozovatele jsou povinni zajistit, aby vysilane porady neobsahovaly podprahova sdeleni.

    A jsme opet u poradu Volejte rediteli a kupr. u kauzy s mineralnimi vodami, jez Zelezny ve svem poradu skryte propagoval.

    A § 9, odst. 1, mluvi o pluralite a objektivite ve vysilani, odst. 3) o ruznorodych poradech pro vsechny vrstvy obyvatelstva.

    Myslim, ze TV Nova tyto zakonne podminky porusila.

    Jan Lipšanský


    Skinheadi v Praze

    Sraz

    Jaroslav Veis, Radiožurnál

    Kdyby Jan Neruda vykoukl zpod náhrobní desky na Slavíně, mohl by smutně parafrázovat jeden ze svých fejetonů: v sobotu Prahou opět pochodovaly holohlavé bataliony skinheadské. Z náměstí Míru, kde znělo jejich volání Vítězství zdar pochodovali skini až na náměstí Staroměstské, odkud se po policejní výzvě rozešli do okolních restaurací. Pokud je známo, krev netekla. Dalo by se tedy s jistou nadsázkou říct, že jejich sraz vlastně měl šťastný konec.

    Jenomže ono jde taky o to, co bylo na začátku děje a co v jeho průběhu.

    Setkání bylo nahlášeno úřadům jako uctění památky poslední oběti války. Za poslední oběť války považují neonacisté Rudolfa Hesse, odsouzeného norimberským tribunálem na doživotí. Zemřel ve vězení právě před 12 lety, což není žádné tajemství. Vsadím se však, že úředník, který shromáždění povolil, bude tvrdit, že si myslel, že jede o nějakého neznámého vojína. Stejně jako policisty, kteří srazu přihlíželi, ani nenapadne, že pokřik vítězství zdar není nic jiného než doslovný překlad nacistického Sieg heil. A pravice v davu, která přitom vylétla vzhůru? Obávám se, že nějaký policejní odborník praví, že nelze vyloučit, že její majitel chtěl jen pozdravit slunce.

    Policejní interpretace dějů jsou bizarní tradičně. Zrovna před 30 lety interpretovali esenbáci Véčko z ukazováku a prostředníčku jednoho z demonstrantů proti okupaci nikoli jako symbol vítězství, nýbrž jako signál protisovětských bojůvek, že za dvě minuty začne akce. Přineslo to tenkrát Rudé právo, i s fotkou.

    Chci říct, že způsob, jímž úřady a zejména policie přistupují k shromážděním, jaké proběhlo minulou sobotu, je buď účelově pokrytecký nebo zcela prostoduchý. Ani jedna z obou možností není povzbuzující - i když, pravda, pokud platí ta druhá, alespoň pramen vtipů o hloupých policajtech jen tak nevyschne.

    Vysílalo se v Radiožurnálu v pondělí 23. srpna.


    Lidi ve Fischerovi podporují ideál úspěšného a poctivého podnikatele

    Kostas Zgafas

    V současné době je rivalita mezi kandidáty na senátorské křeslo - panem Václavem Fischerem a paní Jiřinou Jiráskovou velmi zajímavé téma.

    Není účelem portrétovat Václava Fischera jako spasitele, ale stojí za to si všimnout ducha jeho volební kampaně a jejího účinku na dnešní politické scéně. Je to symbolický a jasný odraz něčeho velmi hlubokého a podstatného.

    Je zcela v pořádku diskutovat o správnosti spojení politické a firemní kampaně, ale říká-li paní Jirásková: "Vůbec nesouhlasím s tím, že je to nezávislý kandidát, protože nezávislost kandidáta mně připadá špatná, protože za ním nestojí žádný program, žádný názor," potom je třeba ji upozornit na to, co vlastně stojí za Václavem Fischerem:

    Za Václavem Fischerem stojí to, že se dnes představuje veřejnosti jako úspěšný a bohatý velkopodnikatel, včetně služby, kterou společnosti poskytuje a včetně způsobu, jakým se bohatým velkopodnikatelem stal.

    Lidé se totiž zatím neměli možnost setkat s někým, za kým by něco takového mohlo stát, a proto jim Václav Fischer tolik imponuje, a proto vede před ostatnimi kandidáty s takovým drastickým náskokem.

    Jeho volební kampaň je zároveň nepřímou kritikou dnešni politické garnitury, neboť přiliš okatě lidem připomíná, že po deseti letech hospodářských přeměn by tato garnitura měla mít k dispozici právě takové lidi a zároveň připomíná, že tato garnitura nemá k dispozici takového člověka zřejmě ani jednoho. Právě to je důvodem neskrývaného a otevřeného vzteku, který je proti němu namířen. To je na celé této kampani to smutné.

    Zároveň je však na této kampani něco velmi pozitivního: Všimněme si průzkumů předvolebních preferencí, kterými V. Fischer disponuje: jde přibližně o dvojnásobek preferencí nejsilnějši politické strany a to signalizuje, že tato kampaň v lidech probudila něco nového a pozitivního, možná až pocitově revolučního, něco, co jde mimo rámec nabídky současných politiků.

    Je vidět, že společnost není tak levicová, jak by se zdálo, ale že je spíše zklamaná, a že ideál úspěšného a poctivého podnikatele, za kterým stojí to, že se může otevřeně představit s tim, co a jak pro společnost vytvořil, ji dokáže pozitivně vybudit.

    Článek napsal nezávislý autor.

    Poznámka JČ: Jenže nikdo neví, jestli je skutečně Václav Fischer poctivý podnikatel, neboť se nikdo neodváží zkoumat jeho podnikatelské praktiky - je příliš mocným inzerentem ve většině deníků.


    Mezinárodní sympozium malířů a grafiků v Krušných horách

    Petr Hladký

    Vážení,

    Dovoluji si Vás co nejsrdečněji pozvat na slavnostní ukončení VI. MEZINÁRODNÍHO SYMPOZIA MALÍŘŮ A GRAFIKŮ v KRUŠNÝCH HORÁCH-99, které se uskuteční dne 30.9.1999 v 11.oo hodin v Galerii"H" ve Vejprtech.

    VI. MEZINÁRODNÍ SYMPOZIUM MALÍŘŮ a GRAFIKŮ v KRUŠNÝCH HORÁCH -99, je součástí mezinárodního humanitárního projektu Galerie"H". Tento projekt přinesl do severočeských nemocnic, záplavami postižené Moravě atd, finanční částku 2.160.000Kč.

    Umělci, kteří se tohoto projektu účastní po dobu osmi let, zde pracují zcela zdarma, bez náhrady materiálu, nářadí či jiné finanční kompenzace.

    Projekt a všichni umělci tak dávají svým konáním najevo, že existují hodnoty které přetrvávají a upozorňují na problémy v euroregionu i mimo něj.

    VI. MEZINÁRODNÍ SYMPOZIUM MALÍŘŮ a GRAFIKŮ v KRUŠNÝCH HORÁCH - proběhne od 25.9.v 11.oo hodin - 30.9. v 11.oo hodin 1999 v Galerii"H" ve Vejprtech.

    Cílem sympozia je upozornit na nesmyslnost vládního usnesení č.334/99 o zákazu sponzorování kulturních, zdravotnických, sportovních a humanitárních aktivit v regionech - od podníků se státní účastí. Např ČEZ a.s. Severočeské doly a.s. atd. Tato vyhláška zakazuje těmto podnikům, aby sponzorsky zasahovaly i do nemocnic.

    Tato vyhláška tak zcela ochromí občanské a další kulturní aktivity v ČR a ve svém důsledku přinese mnohem více škody jak užitku.

    Umělci z BRD, Moldávie a z ČR svá díla předají řediteli nemocnice v Chomutově.

    Těšíme se na Vaší návštěvu a jsem

    Se srdečným pozdravem

    Petr Hladký

    Galerie"H"

    Vejprty

    Internet.: www.galerieh.cz

    e-mail.: galerieh@cermak.cz

    tel.: 0042 0398 386 659


    Aarhuská úmluva o právu na informace na internetu

    Plzeňská ekologická nadace, http://www.ecn.cz/pen

    Plzeňská ekologická nadace zřídila na Internetu stránku věnovanou tzv. Aarhuské konvenci. Zatím je zde umístěn kompletní text konvence v oficiálním českém překladu a analýza současného stavu implementace konvence v legislativě a praxi České republiky. Tato analýza byla zpracována nevládními organizacemi v rámci projektu “AARHUSKÁ KONVENCE: LEGISLATIVA A PRAXE V ČR" Regionálního environmentálního centra a Centra pro komunitní práci.

    Analyzovány byly níže uvedené klíčové články konvence. Kromě konstatovaní případných nedostatků jsou součástí každé z částí také návrhy možnosti nápravy či doporučení kroků, které by měly vytvořit podmínky pro ratifikaci Aarhuské konvence Parlamentem ČR.

    Přehled analyzovaných článků s uvedením odpovědného autora:

    4 - Přístup k environmentálním informacím (Miroslav Šuta - Plzeňská ekologická nadace)

    5 - Sbírání a rozšiřování informací o ŽP (Miroslav Šuta)

    6 - Účast veřejnosti na rozhodování o specifických činnostech (Jiří Dusík - Regionální environmentální centrum)

    7 - Účast veřejnosti při tvorbě plánů, programů a politik týkajících se životního prostředí (Jiří Dusík)

    8 - Účast veřejnosti na přípravě prováděcích předpisů a obecně aplikovatelných právně závazných normativních nástrojů (Jiří Dusík)

    9 - Přístup k právní ochraně (Vítězslav Dohnal - Ekologický právní servis)

    Stránka je k dispozici na adrese:

    http://www.ecn.cz/pen/aarhus

    Analýzy zpracované nevládními organizacemi ukazují, že bude třeba mnoho intenzivní práce k dosažení standardu, jež se ČR zavázala garantovat podepsáním konvence. Zajistit naplnění požadavků konvence nemůže samo Ministerstvo životního prostředí ČR. Naopak se jako naprosto nezbytné jeví překonání mezirezortních bariér.

    S politováním je nutné konstatovat, že v příkrém rozporu s kroky směřujícími k ratifikaci konvence je iniciativa skupiny poslanců, jejíž cílem je okleštit možnosti veřejnosti v účasti na řízeních dotýkajících se životního prostředí, např. formou novely zákona č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny.

    Důležité kontakty:

    Centrum pro komunitní práci Západní Čechy, Americká 29, 301 00 Plzeň, e-mail: cpkp.plzen@telecom.cz

    Regional Environmental Center for Central and Eastern Europe, Ady Endre ut. 9-11, H - 2000 Szentedre, e-mail: magdi@fs2.bp.rec.hu, jiri.dusik@telecom.cz

    Plzeňská ekologická nadace, Úslavská 29, 301 44 Plzeň, e-mail: pen@iol.cz

    Ekologický právní servis, Jakubské nám. 7, 602 00 Brno, e-mail: eps@ecn.cz

    Příloha:

    Co je to Aarhuská konvence?

    Termín Aarhuská konvence se užívá pro “Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí", která byla spolu s řadou dalších dokumentů podepsána na 4. ministerské konferenci “Životní prostředí pro Evropu" v červnu 1998 v dánském Aarhusu. Tuto úmluvu iniciovala Evropská hospodářská komise OSN a jejím cílem je posílení demokracie v oblasti životního prostředí.

    Konvence je součástí dlouhodobého procesu “Životní prostředí pro Evropu", jehož počátek je spojen s historickou stejnojmennou konferencí, která z iniciativy prvního československého ministra ŽP proběhla v roce 1991 na zámku v Dobříši.

    Praxe v České republice versus požadavky “Aarhusu"

    Analýza naplnění požadavků Aarhuské konvence např. konstatovala:

    Neexistuje “metainformační systém", který by uživatelům poskytl přehled o tom, jaké informace jsou vlastně dostupné, kde a v jakého podobě má možnost je získat.

    Jen výjimečně je možné získat požadované informace v elektronické podobě, což uživatelům komplikuje a prodražuje další práci s informacemi.

    Existuje několik složkových registrů (např. REZZO, HEIS, ISO), které se značně liší v základních parametrech (sledované látky, skupiny ohlašovatelů, správci systémů atd.).

    Není zpracováno důkladné srovnání těchto systémů ani analýza možnosti jejich případné konvergence. Část dat z registrů není veřejnosti vůbec přístupná.

    Existuje značná pochybnost o hodnověrnosti dat obsažených registrech. Není dostatečný systém verifikace ohlášených dat. Historicky byla data veřejně nepřístupná, a proto není dostatečná ani veřejná kontrola kvality ohlášených dat.

    Ministerstvo životního prostředí vyjednává s průmyslem dobrovolné dohody a iniciativy bez účasti veřejnosti. Tím se nejen a priori oslabuje důvěra veřejnosti v tyto nástroje ekologické politiky, ale neúčast veřejnosti se projevila i na “kvalitě" např. dobrovolné dohody o pracích prášcích. Tu navrhují nevládní organizace pro její nefunkčnost zrušit.

    Program ekologicky čistých výrobků se omezil na pouhé udělování “eko-labelu". Významné sektory průmyslu jej programově ignorují (např. výrobci pracích a čistících prostředků).

    Spotřebitelé nemají u mnohých výrobků k dispozici informace o jejich složení a možných vlivech na životní prostředí. To omezuje možnost preferovat šetrné výrobky spotřebiteli.

    Stát sám se nechová jako uvědomělý spotřebitel a žádným způsobem nepreferuje při vlastním nákupu a spotřebě šetrné výrobky nebo technologie. Neexistuje systém stimulování provozovatelů činností významně ovlivňujících životní prostředí , aby informovaly veřejnost o působení své činnosti na životní prostředí.

    Pro podání správní žaloby i ústavní stížnosti určují zákony poměrně krátkou lhůtu 60 dnů.

    Soudem nelze přezkoumat a napravit případy nečinnosti orgánů veřejné správy, přestože to konvence výslovně uvádí.

    Správní soudnictví

    Soud přezkoumá jen rozhodnutí vydaná ve správním řízení

    Žalobu mohou podat jen účastníci řízení

    Soud přezkoumává jen zákonnost rozhodnutí - lze úspěšně namítat pouze rozpor rozhodnutí příp. procesu s právními předpisy. Soud nebude brát ohled na neúčelnost, nehospodárnost, existenci variant záměru apod.

    Podle současně uplatňovaného výkladu může žalobce úspěšně namítat pouze porušení jeho subjektivních práv - nejčastěji půjde o práva procesní. Např. porušením subjektivního práva je nepozvání účastníka řízení na ústní jednání, neumožnění účastníku seznámit se spisem, nedoručení písemností. Z neprocesních subjektivních práv půjde nejčastěji o právo vlastnické. Soud nezruší rozhodnutí, pokud je v rozporu se zákonem, nejde však o zásah do práva, které by někomu “patřilo". Např. pokud stavební úřad vydá územní rozhodnutí pro umístění stavby dálnice do národního parku (bez výjimky MŽP), jde o porušení zákona, ale podle současného výkladu nikoliv o porušení subjektivního práva.

    Správní soud nepřezkoumává rozhodnutí procesní povahy - nejčastěji může jít o případy, kdy správní orgán nesprávně rozhodne o přiznání postavení účastníka řízení

    Správní soudnictví je výlučně jednoinstanční - proti rozhodnutí správního soudu není možné podat řádný opravný prostředek.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|