Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

• Ekonomické nevolnictví v ČR (Petr Paleta)

• Rozhovor s místopředsedou vlády Pavlem Rychetským (František Roček)

• Ivo Mathé píše Jakubu Puchalskému: Vrátil jste Českou televizi o pět let zpátky

• Pražský kupónový král investuje v Ázerbajdžánu (Central European Economic Review)

• České školství: jaké otázky o tom, co je na školství špatného, si neklademe

• Ke zvolení Václava Fischera senátorem (Jiří Jírovec)

• Zákon o zahraničních kontech je nedokonalý: Egonie, aneb Konto Lánský (Václav Pinkava)

• "Dané slovo je zákon." O knize Česká literatura od počátků k dnešku (Jaroslava Janáčková)

• Jak multinacionální banka ING šíří etické principy podnikání (JČ podle Financial Times)

• Vladimír Železný a televize Nova: Zloděj křičí Chyťte zloděje (Milan Šmíd)

• Kontroverze o české národní budově v New Yorku: Proč chce česká vláda zbytečně investovat do české Národní budovy v New Yorku milióny dolarů českých poplatníků? (Jan Krondl)

• Hodnoty sa tvoria prácou, životný úspech porušovaním pravidiel - odpoveď Jánovi Kynclovi (Dušan Slugeň)

• Nic než národ (Pavel Tychtl)

• Česko-balkánské zvyklosti pronikají do britské civilizace?Soukromá podnikatelská činnost na britském velvyslanectví v Praze (Václav Pinkava)

• Česká kulturní organizace před likvidací: Dokumenty: Nejprve PEN klub politikové vyhodí z Valdštejnské jízdárny, a pak ho zruší

• Jak Britové brání Středoevropanům ke vstupu do Británie (Beata Struharová)

• Likvidace české inteligence:Jak to chodí na mé vysoké škole v Praze (Jan Kyncl)

• Česká politika: Macek apeluje na občany: "Zapojte se, soudruzi!" (Václav Pinkava)

• Korupce - zákon o veřejných zakázkách k ni přímo vybízí (Jan Macháček)

• Netolerance: české osobnosti v ohrožení (Ondřej Hausenblas)

• Česká společnost - po měsíci v Praze z glasgowského nadhledu: Zamyšlení z cesty (Jan Čulík)

• Televize Nova: Americký investor pláče na nesprávném hrobě (Milan Šmíd)

• Televize Nova: Mafiánské praktiky v ČR (Jon Couchman, investor CME)

• Pan Lipšanský se diví nepřípadně, ty podmínky dávno neplatí aneb O odpovědnosti za své činy (Milan Šmíd)

• Pražská energetika a jiné podniky veřejných služeb: Spiknutí: Občan Čulík nepochopil souvislosti (Jiří Novák, Nezávislí)

• S Josefem Škvoreckým o pádu komunismu v Československu (Jan Čulík)

• Česká společnost: Jestliže chceme blahobyt, musíme umět dodržovat slovo (rozhovor s Jiřím Grušou)

• Z historie rozkladu komunismu v Československu: Pražská zima 1989 (JČ)

• Česká moderní historie: Ludvík Vaculík: Já vůbec neřeším ten Západ. Mně je to úplně jedno, jak je to tam (rozhovor s Janem Čulíkem)

Všechny články o válce o Kosovo, zveřejněné v BL, naleznete v tematickém archívu BL. Klikněte tam na heslo "zahranici, Kosovo".

Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL. Tematický archív BL od 1. září 1997, kdy se BL osamostatnily, je na adrese http://blisty.internet.cz/xz.

Petr Jánský

Kdo v ČR někoho zaměstnává, platí za zaměstnance každý měsíc na tři úřady: Finančnímu úřadu (FÚ) daň ze mzdy, Okresní správě sociálního zabezpečení (OSSZ) důchodové pojištění a příslušné Zdravotní pojišťovně (ZP) zdravotní pojištění. Přihlásit zaměstnance do evidence těchto institucí vyžaduje spoustu času a kupu papírů. Totéž samozřejmě při odhlašování (při ukončení pracovního poměru).

Ze všech papírů mě nejvíce zaujala růžová karta, odborně ELDP, česky Evidenční list důchodového pojištění, na kterou pro OSSZ musí zaměstnavatel vyplnit, jak dlouho u něj pracovník pracoval a kolik si vydělal. Poprvé jsem kartu vyplnil rukou, přehnul, vložil do obálky a poslal na úřad. V zápětí zazvonil telefon, že se mám dostavit osobně. Na úřadě mě paní poučila, že zmíněná karta musí být vypsána na stroji a nesmí se přehýbat, protože by ji počítač nepřečetl. Když jsem úřednici sdělil, že psací stroj nemám, že dneska už má psací stroj jen Policie ČR, řekla, že jí to opravdu, ale opravdu nezajímá. Nicméně mi dovolila, abych kartu vypsal na jejím stroji s tím, že nesmím udělat chybu. Když se mi to asi na potřetí podařilo, ještě mě poslala domů pro razítko. Po hodině jsem přiběhl na úřad, orazítkoval a podepsal růžovou kartu a šťastně si potřásl s paní rukou.

Programátor Státní správy sociálního zabezpečení by měl jistě asi hodinu práce, kdyby na tisk růžové karty udělal prográmek. Úřednice by místo poučování a prohánění zaměstnavatelů sedla, zadala data a vytiskla. Jenže proč by to dělala? Úředníci tu přeci nejsou pro nás, ale právě naopak. A nějaké vyplňování po internetu? To jste se snad zbláznili!

Jiří Jírovec

Zahraniční konto Egona Lánského inspirovalo Václava Pinkavu k rozboru části Devizového zákona 219/1995 Sb. Jakkoli jsou jeho závěry ohledně nepraktičnosti až nedodržovatelnosti tohoto zákona zajímavé, mám pocit, že jsou i poněkud zavádějící a to nejen v případě údajného (ne)porušení zákona zmíněným politikem.

Václav Pinkava příliš nezdůrazňuje skutečnost, že devizový zákon je pouze jednou složkou z níž se skládá finanční hospodaření státu. Jde o nástroj, který společnosti (vládě, chcete-li) umožňuje zabránit nekontrolovanému odlivu finančních prostředků ze země. Česká vláda se tím nikterak neliší od vlád jiných.

Zacházení s devizami je o to důležitější, že ovlivňuje schopnost státu získávat úvěry (v dobách kdy se daňová základna zmenšuje) a pak splácet je. Ve hře je samozřejmě i odolnost vlastní měny. Možná, že si Václav Pinkava jako britský občan vzpomene, že mu před nějakou dobou jeho vláda zakazovala vyvážet libry nad určitou hranici.

Kanadský občan například nemůže neomezeně investovat v zahraničí a v daňovém přiznání musí uvést i příjmy (úroky) z peněz uložených mimo Kanadu. Tato povinnost v podstatě znamená, že je nelegální mít "tajné" bankovní konto v zahraničí.

Vytvořit taková pravidla finanční hry, která by byla za všech okolností jednoznačná, je prakticky nemožné. Na této skutečnosti je ostatně založena obživa tisíců právníků a finančních poradců, kteří pro své klienty hledají (na jejich účet) mezery v předpisech, neboli loopholes.

Dvojí či vícenásobné občanství samozřejmě mnoho takových zadních vrátek otevírá. Stejně tak je jisté, že je zúčastněné strany budou zavírat, protože není v zájmu nikoho, aby vznikla vrstva světoběžníků, kteří by byli, s několika pasy v kapse, nad zákonem.

Rozbor Václava Pinkavy bohužel neodpovídá na otázku, kde končí drobné vychcánkovství dvojobčana, ani na to, za jakých okolností je český občan či dvojobčan vůbec ochoten české zákony akceptovat.

Pokud jde o případ rakouského bankovního konta, Václav Pinkava jaksi okrajově vysvětluje, že Egon Lánský žádný zákon neporušil, protože se na něj, když je (mimo jiné) Švéd, nemůže vztahovat. Bohužel mu uniká, že o to vůbec nejde.

Podezření z porušení českého devizového zákona je totiž pouhou špičkou ledovce pochybností, které lze o celé finanční transakci mít. Použití "kamarádova" konta pro finanční transakce jisté firmy může mít jediný smysl - zabránit, aby se peníze objevily v účetních dokladech. To je vcelku známá technika, umožňující daňové úniky a praní peněz z narkotik i jiných, nepříliš legálních operací.

Případ Egona Lánského naznačuje i to, jak daleko má česká společnost do světa. Troufám si tvrdit, že kdyby podobná věc stala jinde, vicepremiér by velmi rychle skončil nejen ve vládě, ale nejspíš i v politice vůbec, protože politik, byt jen podezřelý z pochybných praktik, ztrácí rychle kredit. Sdělovací prostředky by dávno měly informace o tom, co a proč vlastně měli daňoví poplatníci dané firmě platit, co se s penězi ve skutečnosti stalo a zda Lánský svůj výdělek (minimálně úroky na onom kontě) přiznal a zaplatil z něj daň.

Ne tak v Čechách - tam se čeká, na výsledky jakéhosi správního řízení mezi pobočkou ČNB a Egonem Lánským, jak oznámil Miloš Zeman (citovaný v BL 6.9.1999) a celá věc se zahraje do autu.

Jiří Jírovec

PS Po dopsání tohoto textu jsem si přečetl článek Petra Palety, v němž stojí (cituji):

"Přiznám se, že naprosto nechápu současnou mediální bouřku, která postihla místopředsedu vlády Lánského. Tento "zločinec", představte si to, si ještě v době kdy nezastával žádnou veřejnou funkci dovolil založit účet v zahraniční bance a česke noviny, zejména ty pravověrně pravicové, požadují jeho odvolání. Ne že by byl pan ministr mužem na svém místě, důvodů pro odvolání by se jistě několik našlo, ale děsi mě, že by důvodem odvolání ministra mělo být něco, co je v civilizovaném světě naprosto obvyklé."

Petr Paleta se bohužel mýlí, a to hned ve třech věcech:

1) Ve světě, který označuje za civilizovaný, probíhá všude boj o moc (většinou o koryto), takže divit se, že (v tomto případě) pravicové strany využívají chybu levicového protivníka, je zbytečné.

2) Podle toho, co je zatím o aféře známé, Egon Lánský porušil zákon, který se jako český občan zavázal respektovat. Některé čtenáře BL bude možná zajímat, že v Kanadě byl před několika dny zatčen na žádost německých úřadů Karl-Heinz Schreiber, pro údajný daňový únik. Možná se příliš spoléhal na to, že se se dvěma občanstvími ve světě ztratí.

3) V civilizovaném světě je velmi neobvyklé založit tajně konto a převádět přes ně peníze jen tak z kamarádčoftu. To nemá nic společného s běžným podnikáním.

JJ

Aleš Zeman

Posledni den mesice srpna t.r. nebyl pro nemecko-kanadskeho velkoobchodnika Karlheinze Schreibera prilis zdarily. A navic k jeho zatceni kanadskou jizdni policii (RCMP) dopomohl mobil, jemuz se v Nemecku rika kouzelnym anglicismem "das Handy".

Nebudu podrobne licit, proc je pan Schreiber v Kanade znama postava. Jen se zminim, ze se octl ve stredu afery v roce 1995 tykajici se prodeje letadel fy. Airbus, v ktere byl namocen tez byvaly premier Kanady Brian Mulroney. Dle tehdejsi obzaloby podmazl Schreiber Mulroneyho, aby Air Canada zakoupila v r. 1988 letadala Airbus v cene 1,8 miliardy kanadskych dolaru.(zhruba 41,4 miliard Kc). Nasledujici a soucasna kanadska vlada se musela jak Schreiberovi, tak i Mulroneymu omluvit, a byla nucena vydat prohlaseni, ze obvineni byla "bezpredmetna". Mulroney obdrzel od kanadske vlady 2 miliony kanadskych dolaru na pokryti soudnich vydaju.

Jenze RCMP, ktera kauzu vysetrovala, pravniky vynucenou omluvou utrpela sram na sve povesti. A tak inspektori RCMP na pana Schreibera nezapomenuli.

Jelikoz nahodou byl u zatceni pana Schreibera zurnalista deniku "National Post", mame autenticke svedectvi zurnalisty, ktere se cte, jako zatceni hostinskeho Palivce fizlem Bretschneiderem.

Pan Schreiber ma kauzu nejen v Kanade, ale i v Nemecku, kde po nem nemecky bavorsky bernak chce pouhych 43,5 milionu DM v nezaplacenych danich a jeste je v podezreni z uplatku odborovych politiku.

Od afery s Airbusem se Schreiber zdrzoval ve Svycarsku v meste Pontresina, kde mu nehrozi vydani do Nemecka kvuli nezaplacenym danim. Ale v kvetnu tohoto roku dostal napad rozjet dalsi podnikani v Kanade, tentokrate s  prodejem stroju na vyrobu "okamzitych spaget" (instant spaghetti) pro kanadske restauracni retezce.

Schreiber krome Airbusu a stroju na spagety obchoduje i s jinym zbozim, vcetne zbrani. Vselijake multimilionove komise obdrzel za nakup helikopter pro kanadskou pobrezni straz, prodej tanku do Saudske Arabie ci vyrobu obrnenych transporteru v Novem Skotsku, ktera se nakonec neuskutecnila.

Pan Schreiber se dostavil na sjednanou schuzku s kanadskym zurnalistou v  torontske restauraci hotelu Prince. V restauraci se najednou vynorili dva inspektori RCMP z oddeleni komercnich zlocinu, kteri "zcela nahodou" tez vysetrovali kauzu Airbusu. Bez pozvani si prisedli ke stolu.

Pan Schreiber jim bodre pravil: "Uvidime, zda Nemci dokazi neco udelat bez pomoci Kanadanu". "Jste zatcen", odpovedel mu lapidarne jeden z inspektoru. "Pokud chcete, muzete si zavolat pravnika". Pan Schreiber vytahl "das Handy" a  zavolal nejdrive sve manzelce Barbare. "Ne, nedelam si legraci...je to pravda, Barbel...neco podobneho jsme ocekavali...nebrec."

Pote nasledovalo dalsi zavolani jeho pravnikovi Robertu Hladunovi do Edmontonu. V zapeti pote se zacal Schreiber starat, co ma delat s nakupni taskou, v ktere mel spagety a rajsky protlak. Zurnalista "National Post" se nabidl, ze tasku doruci jeho manzelce. Z restaurace byl Schreiber decentne inspektory vyveden, tak aby si toho ostatni zakaznici nevsimli. Pred restauraci byli dalsi tri inspektori RCMP. Na ulici nasadili inspektori Schreiberovi na ruce pouta a odvezli ho civilnim automobilem.

"Nic proti vam nemam", ujistil Schreiber inspektory RCMP. Inspektor RCMP zdvorile odvetil: "A toto neni osobni zalezitost, pane".

Pozdeji tehoz vecera sdelil optimisticky Schreiberuv pravnik, ze zatceny patrne nebude Nemcum vydan. Inspektori sdelili Schreiberovi, ze bude stani u soudu, ktere rozhodne, zda Schreiber bude nadale veznen nebo propusten na  kauci.

K zatceni doslo z nemecke iniciativy. Nemci sledovali Schreiberovy telefonni hovory po dobu asi tri let. Ale kdyz Schreiber zavolal pomoci vypujceneho "das Handy" z Kanady svoji rodinu v Bavorsku, netrvalo dlouho RCMP, aby zjistila, kde se Schreiber nachazi, a zatkla ho. Nemecky zatykac na Schreibera, ktery obdrzela RCMP, je 69 stran dlouhy. S aferou Airbus nema mit Schreiberovo zatceni pry nic spolecneho.

(Zpracovano dle clanku v Sueddeutsche Zeitung a National Post)

Petr Novák

Rád bych alespoň stručně reagoval na některé reakce čtenářů BL, a to jak na ty zveřejněné, tak na ty zaslané přímo na můj e-mail. Před vlastní reakcí bych chtěl poznamenat, že používám velkého množství služeb poskytovaných zdarma na základě zveřejnění některých údajů, zejména přístup na některé jinak placené informační zdroje na Internetu, elektronické (i papírové) noviny a časopisy vyžadující registraci (včetně jejího obnovování každý rok), servery různých organizací poskytujících standardy a jiné informace na základě registrace. Ale dosud jsem se nesetkal s tak ostrými podmínkami a takovou "dotěrností" otázek, jako v případě služby VOLny společnosti COL.

1. Mým cílem bylo iniciovat diskusi o tom kde je a kde není rozumná hranice soukromí kolem Internetu. To se mi snad povedlo.

2. V případě společnosti COL nesouhlasím především s formou zveřejnění "Smluvních podmínek", která se snaží celé "Smluvní podmínky" skrýt. Bylo by zajímavé, kdyby bylo technicky možné zjistit, kolik procent zákazníků kteří souhlasili s uvedenými podmínkami, si je skutečně přečetlo, zamysleli se nad nimi a pak teprve pokračovali ve vyplňování formuláře.

3. Dále v konkrétním případě COL nesouhlasím s povinností informovat COL do jednoho týdne o každé změně údajů uvedených ve formuláři, tj. změna úrovně příjmu, změna charakteru zaměstnání, narození dítěte a podobně. Navíc tyto měněné informace mají být zasílány nechráněnou elektronickou poštou (údaje vyplňované do formuláře jsou chráněny při přenosu proti odposlechu). Myslím, že by bohatě stačilo hlásit změnu adresy (i když i u té si nejsem jist, k čemu ji skutečně provozovatel služby potřebuje, stejně tak k čemu potřebuje rodné číslo).

4. Jak naznačil příspěvek pana Kroužila, podmínky COL jsou natolik přísné, že zákazníci COL hodlají podvádět a uvádět smyšlené údaje. Nevím, zda tendence k podvádění je natolik zakořeněna v současné české kultuře, ale možná k tomu podobné akce přispívají. Společnost COL si vymiňuje v "Podmínkách" právo si uváděné údaje ověřit - bude tedy volat zákazníkům na telefonní čísla uvedená ve formuláři, bude jim psát dopisy na uvedené adresy, bude se dotazovat podle rodného čísla na matrice na počet dětí a jejich věk?

5. Osobně bych se nikdy neúčastnil akcí kolem věrnostních karet, kde prodejní řetězec získává nejen moje osobní údaje, ale také detailní složení všech mých nákupů u tohoto řetězce. Myslím si, že mnoho lidí si neuvědomuje, jak velký zásah do jejich soukromí podobné systémy představují, a chtěl jsem na tento problém upozornit. Jsem rád, že někdo na paralelu mezi věrnostními systémy a přístupem na Internet "zdarma" upozornil.

6. Některé detaily služby uváděné společností COL považuji za trochu neférové. Služba nemusí fungovat. Zákazník může být kdykoliv odpojen i bez udání důvodu. Služba se smí používat pouze na území České republiky. Mimochodem, ačkoliv to ve "Smluvních podmínkách" není uvedeno, služba je pravděpodobně určena pouze "plnokrevným" občanům ČR, neboť je nutno uvést rodné číslo a bez něj se možná formulář a tím pádem registrace nebudou zpracovány.

7. Zvláštní pozornost si zasluhuje bod 5.1, podle kterého je zákazník povinen používat k připojení pouze takové telefonní přípojky, které je možno identifikovat pomocí služby CLI (tj. identifikace volajícího). Spojení s potlačeným zobrazením čísla budou odmítnuta. A co spojení ze starších ústředen, které identifikaci volajícího nepodporují? Ta budou také odmítnuta? Proč? Kolik zákazníků vůbec rozumí tomu, co to je služba CLI, a kolik z nich ví, zda telefon ze kterého hodlá na službu VOLny právě volat tuto službu podporuje nebo nepodporuje (například telefon v hotelu).

František Roček

Starousedlíci ve slavné ústecké Matiční ulici se minulý týden (25. týden) shodli a neštěmičtí radní to v pátek projednali, že bude přijatelné ponechání stávajících průchodů v místech, kde jsou teď i v novém, keramickém plotě, s tím, že se na noc zamknou. Podle Jany Lochmanové, jedné z obyvatelek rodinných domků, to je poslední možný kompromis v divoce rozvášněné kauze aktivistů za lidská práva o plot v Matiční.

"Chceme jen trochu klidu, copak to je něco zrůdného?" ptá se Lachmanová.

Shodou okolností v pátek podala trestní oznámení na některé obyvatele Matiční ulice jedna z obyvatelek rodinných domků.

"Jsem jeden ze svědků," říká Lachmanová a hořce dodává: "Jedná se o to, že na nás lidé z činžáků naproti křičí takové sprostoty, že to nelze ani napsat, a vyhrožují nám i fyzickým násilím.

Nepřeji nikomu nic špatného, ale kdyby humanisté chránící lidská práva lidem z druhé strany ulice, kterým chceme plotem ublížit, si prožili jen zlomek toho co my, doufám, že by zešedivěli."

Lachmanová uvažuje o tom, že neštěmické radnici odmítne zaplatit poplatek za psy a naopak bude žádat po radních příspěvek na výživu psů, protože mít v rodinném domě psa je pro starousedlíky z hlediska bezpečí existenční nutnost.

Lidská práva a nesmysly

Uplynulo několik dnů, je úterý a v Ústeckém deníku vyšly tři články na téma plotozeď.

Pan Josef Lacko, obyvatel jednoho z činžáků v Matiční v prvním článku řekl, že ať dá radnice na letenky, aby se mohli vystěhovat. Čili česky řečeno, oni by se prolétli, byli by vráceni po několika týdnech až měsících zpět, něco málo tvrdé měny by našetřili, potom by šli vyzvednout za měsíce, co budou pryč, sociální dávky a nastěhovali by se zpět do bytů v Matiční a jelo by se dál...

Pan Lacko v druhém článku říká, že viděl plány plotu a vůbec se mu nelíbí. Když půjde po desáté hodině večer domů, bude zamčeno. Na námitku, že u druhé strany zůstane přístup k domům volný, zaplakal: "...tam my plot naopak chceme, ale to zase nechtějí oni. Z druhé strany je blízko rušná ulice a železniční trať a my máme strach o děti. Ale co je radnici po dětech cikánů..."

Pan Lacko buď plány neviděl, nebo mu nic neříkají a kromě toho možná ani neví, co říká. Kromě dvou branek, které se budou ve 22.00 hod. zamykat, bude v Matiční ulici naprosto volný průchod z jednoho rohu plotu v Matiční - směrem k ulici Nový svět, kam také ústí podchod pod tratí. Od zamčené branky k tomuto volnému průchodu je dvacet vteřin chůze, doslova pár metrů. Není ani jasné, kde by chtěl pan Lacko jaký plot, protože od rušné ulice, spojnice Ústí - Děčín dělí činžáky s tzv. holobyty ještě jeden neobydlený dům, taktéž i ve směru k železnici je jako překážka jeden neobydlený dům, takže pro děti je nejnebezpečnější, když si hrají na rohu Matiční ulice ve směru na Děčín, kde budou umístěny branky na noční uzamykání. Kromě toho železniční trať je oddělena od ulic v lokalitě zvané Nový svět vysokým plotem, takže děti by musely tento plot přelézt nebo rozbít, aby je ohrožovaly železniční mašinky...

Takže pan Lacko neví co říká, nebo to říká záměrně, aby v New Yorku nebo v Tokiu věděli jaké strašné příkoří se někomu někde děje.

Ze stejného soudku je také pláč Petra Uhla, protože v třetím článku se dal slyšet, že uzamykatelné branky jsou stále určeny k omezování pohybu...

V této kauze všichni velko i malozastánci lidských práv zkrátka pozapomněli na základní: od počátku zeď, později nižší plot má sloužit jako protihluková zábrana. Uzamykání branek má sloužit k tomu, že opilé skupiny směřující do jiných ulic než Matiční nebudou do tohoto areálu po 22. hodině dovnitř vcházet, ani děti - noční ptáci ze sousedství, nebudou zde před vchody zastavovat automobily s ječícími osádkami a rádii, protože k nim skrze zamčený plot nikdo neprojde. To není nic jiného než snaha omezit noční hluk úpravou režimu.

Pokud nemají lidé z rodinných domků právo na zajištění alespoň trochu nočního klidu, co aktivisté, včetně pana Uhla, obhajují?

Fenomén Lacko

Uvádíme doslovný přepis materiálu:

Výbor pro udržováni pořádku a nočního klidu v Matični ulici. Občane z Matiční ulice se rozhodly, že založí výbor pro udržování čistoty okolo svých bloku 4 a 6 , budou dohližet, aby bylo v obou blocích dodržovano rozpis služby na úklid v domě, aby společne uklízely dvory a ulici, dále budou dohližet aby na ulici byl klid ato jak v noci tak i přes den,

Několik bodu kterým jsou problémem naším a také bílím spoluobčanům

1) K nam do ulice chodí mnoho cízí děti které nam devastujou domy sklepy, osvětlení na chodbách, rozbyjí okna na chodbách, vypinače pro osvětlení, vykrádaj sklepy, byty, auta.

2) Kradou občanům v zahradach, napadájí české občany sprostymi slovy a ruši noční klid na ulici někdy až do tři hodin rána.

3) Toto se týka dospělých občanů rómské národnosti který používaji alkoholicky nápoje.

Některé romy když berou podpory se u paní Kompertové v hostinci napijí a potom ruši nočni klid a to tím spůsobem že se doma háda se ženou nebo obtěžuje občany jak romy tak i bílí.

4)Aby naučily romské matky výce peče o sve děti a učily je uctě vůci starší osobě, aby nastěvovaly řádne školy, aby si vážíly majetku ve kterým bydly.

Výbor bude složen z osob který se budou otuto záležítost řádně starat a budou si svědomite plnit.

Nebude použita žádna sýla ani násíly.

Bude jednat jen s dobrou domluvou nebo předán trestné komisi.

Členove výborů.

BADI TIBOR velitel

KREJCI MIROSLAV člen

FISER PETR člen

LACKO JOZEF člen

KULENOVA GIZA člen

V Zemských novinách 6. května 1999 je uvedeno v článku: "Vystěhujte neplatiče, navrhují místo stavby" plotu lidé v Matiční ulici", toto: "Zatímco proti plotu vystupuje společně s vládou i její zmocněnec pro lidská práva Petr Uhl a odmítá jej i prezident Václav Havel, v samotné Matiční sílí hlasy po jednoduchém řešení: odstěhovat nepřizpůsobivé neplatiče úplně. Pro jsou sice i někteří místní Romové, radnice však v úspěch této varianty nevěří. 'Za ty peníze na plot někde udělejte srub, odstěhujte tam ty, co vám neplatí nájem, a nechte tu jen nás poctivé. My ten nepořádek neděláme. A hned bude po problému,' navrhl včera starostovi Pavlu Tošovskému Josef Lacko."

O čtyři měsíce později (vydatně zahuštěné kampaní za "lidská práva") kompromis kompromisů, uzamykání vrátek od plotu ve 22. hodin Lacko považuje za porušování lidských práv, ač v květnu si stěžoval na jiná porušování soužití...

V témže článku vyšla také jiná reakce, od Čecha z exilu:

"Nad poměry v Matiční ulici se včera pozastavil i Václav Bukač, ředitel české exilové organizace IMFC, která monitoruje porušování lidských práv v ČR.

"Byl jsem překvapen, jak někdo vůbec může přijít s nápadem, že budou připravovaným plotem omezena něčí lidská práva. Kdo tam má nějaké soukromé vlastnictví a bojí se o jeho hodnotu, jsou domkáři. Myslím, že právo a zákon stojí na jejich straně. Posuzuji to ovšem podle amerického práva. Tam vám klidně řeknou, když se ti to nelíbí, tak se odstěhuj," uvedl. Poznamenal, že o svých poznatcích bude informovat nejen americké kongresmany, ale i zahraniční organizace zabývající se dodržováním lidských práv.

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Čtyřiadvacetiletý muž z Chrudimska, který usiloval o půl miliónu výkupného za devítiletého chlapce, byl včera zadržen. O tom, zda to byl dobrý nápad, jak vylepšit svou finanční situaci, může v klidu za mřížemi přemýšlet příštích osm let.

Chlapce jsme včera slyšeli v televizi říct, že je věřící a šťastný konec únosu že si vymodlil. Byl v dobré pohodě, což po čtrnácti hodinách strávených ve skříni převázané provazem asi není úplně samozřejmé.

Když únosce odešel pro peníze, chlapci se podařilo ze skříně osvobodit a vzdálit se do bezpečí. Dostal za to od policistů lego.

Hned z několika důvodů je to dobrá zpráva. Pro chlapce, který si ověřil že Bůh dopustí, ale neopustí, pro rodiče, kteří učinili dobře když i přes varování únosce informovali policii a konečně právě o  českých policistech jsme už potřebovali slyšet také něco jiného, než že berou úplatky, spolupracují s podsvětím anebo vybírají v kavárně příspěvky na likvidaci některých spoluobčanů.

Pro klid duše je užitečné jak zjištění, že si platíme slušné policisty, kteří profesionálně pomohou v nouzi, tak víra, že nad našimi osudy bdí prozřetelnost.

Snad že ta víra u nás mnoha lidem chybí a nějak se to doneslo až do latinské Ameriky, zrovna včera u nás začala čtyřdenní mise tamních křesťanských misionářů.

Akce organizuje v sedmdesáti našich městech kolumbijsko - americký kazatel, který prožil mládí jako marxistický partizán, ale po zázračném uzdravení ze smrtelné nemoci se v devatenácti obrátil k víře. Přišel s předsevzetím, že u nás pro víru v Krista získá dvacet pět tisíc lidí.

Přejme mu, aby mezi těmi, které přesvědčí o přítomnosti Spasitele, bylo co nejvíce bankovních lupičů, vykutálených taxikářů, dealerů drog a zkorumpovaných policistů. A především únosců dětí.

(Vysílalo se ve středu 8. září 1999)

Vratislav Kuška

Je tezke se zbavit povesti zeme nerespektujici zakonnost

Cim vice se Kambodza snazi zbavit povesti zeme divokeho zapadu, nerespektujici zakonnost, ve ktere lidsky zivot nema velkou cenu, tim vice se zda tato povest pusobit.

Na ukazku nekolik udalosti poslednich tydnu:

South China Morning Post, Saturday, September 4, 1999

Voila, zda se, ze v CR ne Evropa, ale Asie vola! Ale ucit se od Asie nemusime - podle chudeho vyctu nezakonnosti v jedne z nejvice nezakonnych zemi v Asii je nesporne, ze pokud jde o mnozstvi a repertoar nezakonnosti, CR je stovky namornich mil pred Kambodzou a zrejme i zbytkem Asie. Rusko, nas vzor! Dohnat a predehnat!

Komentar divokovychodniho politika:

"Byt obcanem, vztekal bych se"

(Vaclav Klaus)

South China Morning Post, Saturday, September 4, 1999

Lawless image hard to lose

Phnom Penh -- The harder Cambodia tries to alter its image as a lawless, Wild West land where life has little value, the more things seem to stay the same.

Consider a few events that have emerged these past two weeks:

To its credit, Prime Minister Hun Sen's Government has made progress in improving security in the capital, Phnom Penh, and has initiated reforms in the military, judiciary and financial sectors.

However, there is no disputing that Cambodia has not fundamentally changed from what critics call a mafia state - playground for corrupt politicians, businessmen, and police and military leaders.

"It kind of makes you lose faith in the country," said Zeman McCreadie, editor of the Phnom Penh-based Principal entertainment magazine. "I know a lot of Asian investors are worried about being kidnapped. They worry about going out on the weekend."

The Government is vigorously courting foreign investors and promoting its budding tourism industry, but opinions differ as to what effect lawlessness is having on Cambodia's reconstruction.

"You have to sort of draw a line," said David Carrad, an American investment adviser.

"If you're McDonald's it will probably drive you away. If you're a Hong Kong or Chinese garment factory owner . . . it's not going to bother you. You might just bring some bodyguards with you, or have a good, safe car," he said.

At any rate, Cambodia's Wild West image - only partly justified - continues to draw Western back-packers, adventurers and drifters to one of the most unusual expatriate scenes in Southeast Asia.

"Expats are allowed an extraordinary amount of freedom in their movements and actions," said Mr McCreadie.

"They're attracted to the excitement and the feeling that anything might happen. It's kind of like the 'Vietnam syndrome', except that there's no war any more."

Pokud nemate zajem o necenzurovane nazory, nectete nasledujici:

NECENZUROVANE MNM (Myslenky, nazory, minikomentare). Ctete, rozsirujte, prispivejte do NECENZUROVANYCH MYSLENEK, NAZORU A MINIKOMENTARU.

Demokratictejsi nez jednotne mnohonazorove listy, lepsi nez smecka psu, dnesnejsi nez stare noviny dnes, svobodnejsi nez tistene slovo, lidovejsi nez nektere noviny, zastavajici nebarevne pravo, budici, ne proklamujici, respekt, proste nic pro milovniky televize ci jakekoli jine naivni nebo dogmaticke vize. Vsechny zajimave nazory vitany, urcite nebudou cenzurovany.

Prihlasky na: