K rozhodování o třetím operátorovi mobilních telefonů v České republice
Den v podniku British Telecom: pro ČR je ekonomickou nutností přijmout západní metody nejmodernějšího managementu
Jan Čulík
Před rozhodováním o udělení licence pro třetího provozovatele mobilních telefonů v České republice byly včera pozvány Britské listy spolu s několika dalšími českými novináři na seminář a prohlídku hypermoderního obřího "call centre", střediska pro telefonní styk se zákazníky v městě Newcastle upon Tyne v severovýchodní Anglii. (Společnost BT nabídla Britským listům uhrazení cesty do Newcastlu, Britské listy to však odmítly.)
Newcastle býval známým hornickým střediskem. Po dlouhá desetiletí se zde těžilo uhlí. "To take coals to Newcastle", "vozit uhlí do Newcastlu" je anglické rčení, znamenající totéž jako české "nosit dříví do lesa".
Po hornické kultuře však není v dnešním postmoderním Newcastlu skoro ani památky. Z desítek uhelných dolů zůstává v současnosti v regionu otevřený už jen jediný. Po likvidaci uhelného průmyslu trpěl Newcastle velkou nezaměstnaností. Do značné míry se v posledních letech přeorientoval na nový průmysl. Jedním z bouřlivě se rozvíjejících průmyslových odvětví jsou komunikace. Jedním z významných místních zaměstnavatelů je v této oblasti obří britská telekomunikační firma British Telecom.
British Telecom vytvořil nedávno s českým podnikem, specializovaným na instalaci pevných i mobilních telekomunikačních sítí, Telekomunikačními montážemi Praha, a.s. konsorcium BriTone. British Telecom v konsorciu vlastní 51 procent, TMP 49 procent akcií. Prostřednictvím podniku BriTone se British Telecom uchází nyní v České republice o přidělení licence třetího mobilního operátora. V této souvislosti pozval British Telecom Britské listy na prohlídku jednoho ze svých hypermoderních "call center" v severoanglickém Newcastlu.
British Telecom jako symbol britské privatizace
Podnik British Telecom symbolizuje zajímavou historii britského privatizačního úsilí, které v osmdesátých letech zahájila Margaret Thatcherová. Britské telekomunikace bývaly neforemným, nepružným státním podnikem, součástí britské pošty. Ještě koncem sedmdesátých let docházelo na telefonních linkách k přeslechům, telefonní účastník se občas dovolal na úplně špatné číslo, služby pro zákazníky byly nedokonalé a pomalé.
Privatizace britských telekomunikací pod názvem British Telecom v roce 1984 byla jednou z nejúspěšnějších akcí vlády Margaret Thatcherové. Veřejnosti byly nabídnuty akcie do té doby státního podniku za uměle určenou cenu - nikdo před začátkem obchodování řádně netušil, jakou tržní cenu budou britské telekomunikace vlastně mít. Vláda byla kritizována, neboť prodala podíly v Britských telekomunikacích občanům za oficiálně určenou cenu, jakmile však byly tyto akcie uvolněny na trh, jejich volná tržní cena okamžitě výrazně stoupla. Není divu: soukromé podnikání v oblasti telekomunikačních technologií slibovalo být silně ziskové i v polovině osmdesátých let, kdy skoro nikdo ještě ani moc nevěděl, co je to mobilní telefon či internet.
Od privatizace prošel podnik British Telecom radikálním technologickým i manažerským vývojem. Nový telefon vám nyní podnik BT zavede domů do čtyřiadvaceti hodin. Nabídka, jakou nyní disponuje British Telecom, je s minulostí naprosto nesrovnatelná.
Pomalu rostoucí tlak konkurence
Postupně však otevírá britská vláda trh telekomunikací celé řadě konkurenčních firem. Právě tento tlak konkurence nutí British Telecom, nyní jednu z největších firem v Evropě, neustále zkvalitňovat své služby a vymýšlet nové způsoby, jak nad konkurencí vyzrát. British Telecom má v současnosti kapitál více než 60 miliard liber (3300 miliard českých korun), obrat společnosti BT byl ve finančním roce 1997-1998 18,22 miliard liber (1000 miliard českých korun, to je řádově srovnatelné s celým hrubým domácím produktem České republiky!) a zisk společnosti před zdaněním byl v roce 1997 - 1998 4,3 miliard liber (236 miliard českých korun, tedy 646 miliónů korun denně).
V červenci 1998 vytvořil British Telecom globální společný podnik s americkou firmou AT&T v hodnotě 10 miliard dolarů. Společnost se chce v budoucnu soustřeďovat na rozvoj zejména nejmodernějších komunikačních služeb, jako jsou mobilní telefony, přístup k internetu, globální elektronický obcho a globální telefonní centra. Právě proto usiluje o mobilní licenci v České republice. Pokud by ji dostala, chtěl by zřejmě podnik British Telecom časem vstoupit i do oblasti internetových služeb i multimedií. Právě v této oblasti totiž leží jeho hlavní zájem. British Telecom očekává, že v budoucnosti předčí datový provoz mnohonásobně normální hlasový, telefonní provoz. Při vývoji své technologie se British Telecom také připravuje na sloučení tradičního drátového a mobilního telefonu. Už nyní vyvinul takzvaný One Phone, "Jediný telefon", bezdrátový telefonní přístroj, který v domácnosti funguje prostřednictvím běžného lokálního bezdrátového připojení na kabelovou telefonní linku účastníka, do okruhu několika metrů. Jakmile však účastník vezme tento telefon mimo dosah jeho domácí kabelové linky, telefon se automaticky promění v mobil.
Otázka je, co se stane v České republice, dostane-li se na tamější domácí trh takovýto obří globální podnikatel. Britská vláda dokázala během let tento velký podnik efektivně zvládnout přísnou regulací (o tom níže). Dokáže totéž učinit i česká vláda? Nepodlehne obrovskému mezinárodnímu investorovi, který si pak v České republice vytvoří podle svých potřeb stát ve státě? (Takové nebezpečí ovšem může hrozit od každého z velkých mezinárodních uchazečů o českou licenci na třetího operátora pro mobilní telefony. Na druhé straně je asi bezpochyby výhodné mít v domácím prostředí hypermoderní firmu z jednadvacátého století, zřejmě ochotnou okamžitě zavést nejnovější a nejúčinnější marketingovou, manažerskou i všeobecně podnikatelskou praxi.)
Ale pohlédněme nejprve, jak se firma British Telecom vyvinula v nynější podnik právě pod vlivem přísné státní regulace, kterou po privatizaci zavedla konzervativní vláda Margaret Thatcherové.
Jak zabránit vzniku mocných soukromých monopolů
Když se vláda Margaret Thatcherové rozhodla zprivatizovat velké státní podniky veřejných služeb, stála před dilematem. Konzervativní vláda nechtěla privatizací vytvořit velké soukromé monopoly, které by pak mohly národ i zákazníky vydírat pod záminkou volného tržního podnikání, tak jak se to nezřídka stalo v České republice za Václava Klause.
Všech zprivatizovaným podnikům tedy nadřadili dohližitelský úřad, státního regulátora, který přesně určoval podmínky jejich podnikatelské praxe. Podnikatelskou praxi firmy British Telecom stále řídí a až do roku 2001 bude řídit státní regulátor Oftel (Office for Telecommunications). Jeho účelem je zabránit tomu, aby British Telecom nekonkurenčními, příliš nízkými cenami, ničil vznikající konkurenci na telekomunikačním trhu.
Zatímco jiné soukromé telekomunikační firmy mohou nabízet své služby zákazníkům za jakkoliv nízké ceny, úřad Oftel určuje podniku British Telecom cenový práh, pod nějž British Telecom nesmí jít. Nesmí snížit ceny natolik, aby to mohlo zničit konkurenci. Jakékoliv porušení tohoto předpisu by úřad Oftel trestal pokutováním.
V minulých letech vznikla ve Velké Británii celá řada konkurenčních telefonních firem, nabízejících domácí i zahraniční spojení daleko levněji než původně státní British Telecom. První takovou konkurencí byla firma Mercury: koupili jste si nový telefon s modrým knoflíkem a pokud jste chtěli při telefonování využívat služeb konkurenčního podniku Mercury, před vytočením čísla jste ho stiskli.
Pak na trh přišly s agresivitou sobě vlastní kabelové digitální společnosti. Začátkem devadesátých let bylo podle pozorovatelů investováno po celé Británii do zavádění digitální infrastruktury optických vláken více finančních prostředků, než kolik vydala Británie v devatenáctém stoleté v době průmyslové revoluce na vybudování železnic. Firma Cabletel (nyní NTL) přišla i do naší ulice v Glasgow. Ulici rozkopala, položila optické kabely, a pak nabídla za levnou cenu dokonalou kvalitu televizního vysílání, přenášeného sítí optických vláken (nabídku více než třiceti televizních programů), levné digitální telefonování i nepříliš nákladný přístup k internetu.
Poslední etapou v konkurenční invazi v oblasti telekomunikací proti British Telecomu byl příchod celé řady menších společností, které se nyní soustřeďují zejména na specializované poskytování mezinárodních telefonních služeb do zahraničí za neuvěřitelně nízké ceny, například 6 pencí (3 Kč) za minutu hovoru do Spojených států, a tak podobně. Přístup k těmto společnostem získáte po vytočení jejich identifikačního čtyřčíslí - pak normálně telefonujete. Celá řada firem si také od British Telecomu nyní kupuje telefonní čas, který pak prodává levně uživatelům prostřednictvím vlastních telefonních karet, kterých lze využívat například v telefonních budkách.
Tyto firmy podle informací British Telecomu si kupují od BT kapacitu pro mezinárodní hovory a mají právo - na rozdíl od firmy BT ji prodávat neobyčejně levně. Právě proto, že se soustřeďují na specializovaný zákaznických trh, na lidi, kteří telefonují do zahraničí často, mohou i na prodeji těchto neobyčejně levných služeb vydělávat.
Jak reagoval British Telecom na tlak konkurence?
Agresívní tlak konkurence vedl podnik British Telecom k zahájení protiofenzívy.
Jednak zavedl British Telecom celý systém nejrůznějších tematických slev. Například vám poskytuje několikaprocentní slevu při telefonování na pět nebo deset vámi nejužívanějších telefonních čísel. British Telecom - nejen pod tlakem konkurence, ale také v důsledku technologického rozvoje - uvedl do praxe celou řadu technických inovací.
Byla to právě konkurenční firma Mercury, která musela před lety donutit British Telecom, aby začal zákazníkům poskytovat účet za telefon, rozepsaný na jednotlivé položky, aby bylo vidět, kdy a kam zákazník jak dlouho telefonoval.
Takto rozepisované telefonní účty jsou nyní v Británii běžnou zvyklostí u všech telefonních firem nyní už dlouhou řadu let.
Následovaly pak i další digitální služby, jednou z nejužitečnějších je možnost zjistit, kdo vám zrovna telefonoval, když se nedostanete včas k vyzvánějícímu telefonu. Stačí v tom případě vytočit čtyřčíslí "1471" a telefon vám automaticky odříká, které telefonní číslo naposledy volalo a přesně kdy. Stačí zmáčknout křížek na klávesnici telefonu, a dovoláte se této osobě zpátky.
Jinou zajímavou službou je například "call waiting" - hovoříte-li s někým na lince, telefonní systém vás upozorní impulsem, že se chce dovolat někdo druhý, a máte možnost telefon během hovoru přepojit na něho a zase zpět.
S invazí konkurenčních telefonních firem se British Telecom zdá se vyrovnal velmi dobře. Od privatizace v roce 1984 stále neklesl jeho podíl na britském telefonním trhu na méně než osmdesát procent.
Nová marketingová strategie
Podnik British Telecom si vytvořil zbrusu novou marketingovou strategii, jejímž jádrem se stala série takzvaných "call center", středisek pro telefonní marketingový styk s individuálním zákazníkem. A do jednoho z nejnovějších takovýchto středisek byly včera do Newcastlu upon Tyne před rozhodováním o udělení české licence pro třetího mobilního operátora pozvány vedle několika jiných českých novinářů také Britské listy.
Velmi podobné "call centrum", středisko pro styk se zákazníky, plánuje totiž British Telecom vybudovat v Ostravě, v oblasti, kde je v České republice v současnosti vysoká nezaměstnanost. V prvním roce byl ostravské středisko zaměstnávalo čtyři sta lidí, v dalších pěti letech pak další čtyři stovky osob. Je ale pracovní a podnikatelská kultura, jakou jsme viděli v Newcastlu, ve své téměř nelidské efektivitě do České republiky přenosná?
Jak to popsat
Zkušenost je to poněkud nepopsatelná. Vstoupíte do prostoru z jednadvacátého století, který na první pohled připomíná směsici světa Orwellova hrůzného románu 1984 ("Big brother is watching you", "Velký bratr vás sleduje!") a zároveň americké filmové verze Kafkova Procesu, jak ji ztvárnil podle svých představ (obrovské haly plné písařek na stroji) filmový režisér Orson Welles.
Ve velké moderně konstruované hale, vybavené na mnoha místech televizory i obřími videoobrazovkami , v otevřeném prostoru, rozděleném jen asi do výše dvou metrů tenkými přepážkami, které vytvářejí z rozměrné haly jednotlivá pracoviště menších akčních týmů, sedí u počítačových obrazovek se sluchátky na uších a u mikrofonů několik stovek osob. Neustále komunikují se zákazníky po celé Británii.
Provádějí koordinovaný tzv. direct marketing, v součinnosti se strategií televizní reklamy, která se právě vysílá na hlavních britských terestrických okruzích. Telefonují individuálním zákazníkům a nabízejí jim služby.
Podnik British Telecom zahájil kampaň přímého telefonního marketingu v roce 1994, ve snaze zastavit protiofenzívu konkurenčních telefonních společností. Tuto protiofenzívu se mu skutečně zastavit podařilo. Konkurenční telefonní společnosti se holedbají tím, že stále odchází od podniku British Telecom měsíčně mnoho tisíc telefonních účastníků. Činitelé firmy BT však poukazují na to, že v důsledku jejich marketingové kampaně se každý měsíc k British Telecomu zase navrací přibližně tentýž počet zákazníků.
"Který z vašich výrobků se prodává nejlépe," ptal se na setkání jeden český novinář. Otázka byla špatně položena. "Prodává se nejlépe ten výrobek, na nějž se v marketingu nejintenzívněji zaměříme," zněla odpověď.
Ano, je to čistě americká, velmi průbojná strategie. Není důležité, co chcete prodávat, ale jak účinný máte marketing.
Lidskou činnost řídí a hodnotí počítače
Call Centrum v Newcastlu bylo vybudováno na podzim roku 1997 a funguje od 3. listopadu 1997. Rozkládá se na prostoru 37 000 čtverečních metrů a zaměstnává přibližně 1300 osob, devadesát procent z nich na poloviční úvazek, protože by bylo nerealistické požadovat od zaměstnanců, aby mluvili se zákazníky nepřetržitě déle než čtyři hodiny denně. Ve středisku je 648 pracovních míst s počítači, tzv. "workstations". Denně je možno uskutečnit přibližně 90 000 telefonních marketingových hovorů.
Je to proto, že provoz call centra je řízen moderním softwarovým i hardwarovým zařízením, takzvanými diallers, což je zařízení, které efektivně organizuje čas všem marketingovým pracovníkům u telefonu. V call centru je sedm samostatných středisek, každé z nichž se skládá z osmi týmů a v každém týmu pracuje dvanáct telefonních operátorů.
Práce každého jednotlivého týmu je až děsivým způsobem s přesností doslova na jednotlivé vteřiny řízena automatickým počítačovým zařízením, které sleduje, v jaké etapě telefonního marketingu se daný operátor zrovna nachází, zda nyní telefonuje sám ven, anebo zda naopak právě reaguje na dotaz zákazníka, který volal zvenčí. Systém automaticky přiděluje telefonní hovory zvnějšku těm operátorům, kteří jsou právě volní, anebo je - podle toho, co je v dané chvíli nejvhodnější, vyzývá, aby sami telefonovali zákazníkovi ven.
Okamžitý stav celého pracovního týmu vidí týmový vedoucí neustále před sebou na počítačové obrazovce: každý pracující operátor je zobrazen na ploše u vedoucího týmu jednotlivou ikonou: po kliknutí na ikonu se dozvíme, jak dlouho už v této pracovní směně operátor sedí u telefonu, kolik hovorů už dnes provedl, kolik z nich bylo úspěšných a vyvrcholilo prodejem nějakého výrobku, u kolika má zákazník ještě zavolat zpátky, kolik jich bylo neúspěšných, jak dlouhé měly jednotlivé hovory trvání a jak velké byly pauzy mezi nimi. Údaje se automaticky promítají do kruhových grafů.
Hardware pro tuto počítačovou kontrolu telemarketingu vyrobila americká firma Davox, software přizpůsobila firma Anderson Consulting. Vedoucí pracovníci newcastleského call centra jsou na tuto hypermoderní technologii velmi hrdi. Uvádějí, že zavedení počítačové technologie vedlo ke zvýšení produktivity o 250 procent. Podle jejich informací dosud zřejmě nemají tyto automatizované diallery žádní konkurenti firmy British Telecom.
Jak ale reagují zaměstnanci na práci v tomto orwellovském světě? Dojem, že jsme se octli trochu ve světě dystopií George Orwella podporují všudypřítomné televizní obrazovky, na nichž se objevují - kromě nejnovějších sportovních výsledků nebo politických zpráv neustále povzbuzení tohoto typu: Tým 46 a - DNES DOPOLEDNE JSTE BYLI SKUTEČNĚ VYNIKAJÍCÍ. TOLIK PRODEJŮ JE OPRAVDU ÚSPĚCH. GRATULUJEME! JSTE HVĚZDY. - HELENO DAVISOVÁ Z TÝMU 22b. JDE VÁM TO OPRAVDU VÝBORNĚ! DÍKY, JSTE ŠPIČKA!
Zeptal jsem se vedoucího call centra, jestli toto neustálé povzbuzování nejde zaměstnancům na nervy: Britové konec konců nejsou Japonci a neindetifikují se stoprocentně se svým podnikem. Odpověděl, že zaměstnanci to přijímají, protože se jim všechna tato chvála prezentuje spíš polovážně, ironicky, do určité míry jako vtip.
Množství pozornosti zdá se věnuje firma British Telecom právě péči o své zaměstnance, naslouchá jejich názorům a stará se o jejich další kvalifikační růst. Nejsou tedy pasívně vykořisťováni jako loutky. Každý den ráno se konají patnáctiminutová sezení, kdy hovoří zaměstnanci s vedoucími svých týmů. Ale podnik British Telecom také organizuje celou řadu neformálních aktivit k utužení přátelských styků mezi zaměstnanci a loayalitou k firmě. Anglický technický termín je "bonding", vytváření podnikového tmelu.
V britské komerční televizi je nyní populární jeden lidový kvíz, kde mají účastníci možnost vyhrát velké finanční částky. Podniková verze kvízu se pořádá i uvnitř call centra, i když finanční částky, které lze vyhrát, jsou daleko menší. Kvíz natáčí televizní středisko call centra a přehrává ho pak zaměstnancům na všudypřítomné obrazovky. Podnik organizuje časté zábavné akce pro zaměstnance a jejich děti ve volném čase, i toto se natáčí videokamerami a záznamy se pak prezentují lidem v práci.
Dívali jsme se v televizní studiu call centra na videoukázky z těchto akcí a vyjadřovali jsme skepsi, zda by bylo opravdu možné přenést tohoto aktivního týmového ducha do obdobného podniku v anarchické, individualistické České republice. Vždyť přece mimopodnikové aktivity pro zaměstnance a jejich rodiny organizovaly firmy za komunismu. Mnozí se k tomu nebudou chtít v ČR dnes vracet!
Upozornil nás vedoucí call centra: "Víte, ono tohle vůbec není britský způsob zacházení se zaměstnanci. V Británii spíše převládá tradiční rozdělení mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Aktivní interakce mezi všemi vrstvami zaměstnanců, to je něco nového. Celý koncept byl přímo importovaný ze Spojených států. British Telecom velmi váhal, jestli má tento hypermoderní způsob práce přijmout. Přesvědčili nás však odborníci ze Spojených států: nakonec nám řekli: vy toto musíte udělat, vy musíte zavést tento moderní způsob marketingové práce, jinak zkrachujete. A měli pravdu. Nový systém je fenomenálně úspěšný. Dost jsem taky váhal, když mi poprvé strčili do ruky mikrofon, měl jsem se postavit před kameru a promluvit takhle k tisíci zaměstnanců. Ale rychle jsem si na to zvykl a dobře to funguje."
Tlak těchto nových metod je nezastavitelný
Ať už dopadne soutěž o licenci na třetího provozovatele mobilních telefonů v České republice jakkoliv - všechny velké západní firmy, které se o licenci ucházejí, jsou prý na dosti obdobném stupni technologického rozvoje, i když jejich call centra jsme neviděli - jedna věc je zjevná.
Česká republika bude nucena dříve nebo později převzít výše popsané marketingové i podnikatelské metody, ať už se nám mohou zdát na první pohled jakkoliv odlidšťující.
Jsou totiž ďábelsky efektivní. Jestliže nedokáže Česká republika bojovat s konkurencí stejně efektivními metodami jako západní podnikatelé, vládnou důvodné obavy, že bude v zrychlujícím se, moderním světě, těmito metodami doslova převálcována.
"If you can't beat them, join them," "Nemůžete-li je porazit, dejte se k nim," zní anglické přísloví. Východoevropský postkomunistický způsob práce nemá před neuvěřitelnou výkonností, jakou nám předvedla firma British Telecom v Newcastlu, šanci.
Je proto dobře, domnívám se, proniknou-li takovéto firmy do České republiky a začnou-li domácí lidi seznamovat s novými podnikatelskými metodami co nejrychleji.
Doufejme jenom, že české státní orgány budou schopny regulovat podnikatelský provoz těchto velkých firem i v českém prostředí tak efektivně, jako to činila a činí britská vláda, aby tyto firmy působily pro blaho České republiky a ne aby se stalo, že bude ČR proměněna jen v prostor, který mohou mezinárodní firmy bezostyšně vykořisťovat. Obrovský technologický i podnikatelský úspěch firmy British Telecom je právě důsledkem inteligentní reakce jejích pracovníků na tlak - tlak vládního regulátora na jedné straně a konkurenčních podniků na straně druhé.
Češi jsou připraveni na revoluci
Článek vyšel anglicky v aktuálním čísle týdeníku The Prague Post.
Pro některé lidi došlo k tomuto vývoji o rok dříve, než se to čekalo. Pro jiné přichází tento vývoj o mnoho let příliš pozdě. Ať už je tomu jakkoliv, to, k čemu došlo na českém trhu informační technologie letos v létě, znamená, že Českou republiku zachvátí nyní v masovém měřítku internetová revoluce.
Daleko důležitější ale je, že lehčí přístup k internetu pro širší část populace přivodí revoluci v českých sdělovacích prostředcích.
Až do nynějška dusila rozvoj internetu v České republice celá řada faktorů. Proto nepociťovala tradiční česká média takovou konkurenci, která by je přiměla, aby zvýšily kvalitu svých všeobecně podstandardních výrobků.
Absence investigativní novinářské práce, neschopnost osvobodit se od politických vlivů, omezená míra veřejné debaty a příliš otrocké spoléhání se na jediný novinářský zdroj - Českou tiskovou kancelář - tyto faktory oslabily české sdělovací prostředky a způsobily, že vykonávají svou roli hlídacího psa demokracie velmi neúčinně.
Naproti tomu rozsah informací a veřejné debaty v českých internetových denících jako jsou Britské listy a Neviditelný pes byl vždycky širší a tolerantnější vůči nekonformním názorům.
Například debata o NATO v tradičních sdělovacích prostředcích se skoro vůbec nesoustředila na náklady vstupu ČR do NATO, ale v těchto internetových denících o tom proběhla plná diskuse.
Bohužel tyto internetové časopisy dosud existují na okraji společnosti a lze je téměř považovat za undergroundové publikace.
Český internet má totiž docela hodně společného se samizdatem z komunistické éry. Je otevřenější a svobodnější než oficiální tisk, ale čte ho jen pár lidí, a tak jsou internetové časopisy v podstatě bez vlivu.
Kdykoliv se o internetu zmíní mainstreamové sdělovací prostředky, démonizují ho stejně jako jeho samizdatového předchůdce jako něco zrůdného a radikálního. (Když hovoří tisk a televizní zpravodajství o internetu, je to často jen v souvislosti s organizacemi pedofilů či pašeráky drog.)
Český internet je exkluzívní, neznámý a většina obyvatel o něm neví nic. Počty uživatelů patří k nejnižším v Evropě. Podle nejnovějšího výzkumu z daného průmyslového sektoru mají prý v České republice přístup k internetu jen tři procenta obyvatelstva - v severní Americe je to 35 procent a v Evropě je to 10 procent.
Rozvoj internetu v České republice dusí dvojí cenové břemeno. Nejen, že Češi musejí platit poskytovateli internetových služeb (ISP) měsíční poplatek za přístup k internetu (typicky asi 500 Kč), ale také poplatek za telefonní linku za každou minutu užívání monopolní telefonní společnosti SPT Telecom.
Není divu, že se internet nerozvíjí tak rychle v Evropě jako ve Spojených státech, kde jsou místní hovory zadarmo.
Ale Česká republika je dokonce i pozadu za střední Evropou. Podle Jana Lipšanského, redaktora české verze časopis PC WORLD, loni touto dobou čelila Česká republika vážnému poklesu počtu nově registrovaných internetových (IP) adres.
V tomto smyslu se Česká republika octla pozadu za Polskem Maďarskem, Slovinskem, Estonskem a dokonce i za Ruskem. Tato situace vznikla alespoň částečně v důsledku neofobních, protitechnologických postojů u nejdůležitějších politických činitelů v České republice.
Bývalý premiér Václav Klaus se stavěl vůči budoucnosti internetu vysoce záporně. Obával se, že internet "rozštěpí společnost".
Loni v září přiznal premiér Zeman, že internet sám nesleduje a ani ho pro něj nesledují žádní jeho poradci.
Takové oficiální postoje, spolu s monopolem SPT Telecomu na telefonní služby po pevných linkách až do roku 2001 vůbec nepomohly České republice přijmout novou technologii ani začít využívat možností, kterých nabízí.
Avšak sektor informační technologie jde kupředu bez ohledu na oficiální postoje a konečně začíná Česká republika dohánět svět.
Letošní léto se stalo bodem obratu. Nejprve, v červenci, oznámilo několik společností pro mobilní telefony, že vybudují systémy, jak nabízet levnější a rychlejší bezdrátový přístup k internetu.
Zadruhé, a to je důležitější, druhý největší český poskytovatel internetových služeb, Czech On Line, začal od konce srpna poskytovat přístup na internet zadarmo prostřednictvím svých internetových služeb Video On line a konkurenti budou rychle následovat.
Czech On Line začala napodobovat mimo jiné i úspěšnou britskou firmu FreeServe a začala likvidovat dvojí finanční břemeno nákladů přístupu na internet v ČR. Uživatelé budou sice stále ještě muset platit za místní telefonní hovory, ale měsíčnímu poplatku za přístup k internetu bude zřejmě brzo odzvoněno.
Internet si nyní budou Češi moci dovolit více než dříve. Ale povede to také k podstatným změnám v českých sdělovacích prostředcích.
Čím více bude lidem k dispozici internedt, tím více Čechů bude moci uniknout úzkým pojmovým hranicím České televize, rozhlasu a novin.
Bohaté české zdroje, debatní stránky a denní internetové časopisy, které dosud byly jen určitým druhem nového samizdatu, budou rychle zpřístupněny daleko širší veřejnosti a donutí širší mediální trh, aby začal přijímat nové myšlenky a začal se měnit.
Vzniknou také nové a levnější příležitosti, jak se použit o světě z nečeských zdrojů. Nekvalitní české sdělovací prostředky zjistí, že je pro ně stále obtížnější nabízet české veřejnosti cokoliv jiného, než pouhou češtinu, jakmile se octnou s vysoce profesionální konkurencí od západoevropských a severoamerických sdělovacích prostředků na internetu.
Časo se hovoří o tom, že jedním z faktorů, které přispěly ke vzniku revolucí v roce 1989, byla satelitní televize. Obdobným způsobem přinese v nadcházejících měsících nová vlna informační technologie radikální změny do české společnosti tím, že zlikviduje nynější svěrací kazajku hlavních českých sdělovacích prostředků. Vzhl edem k tomu, v jakém stavu jsou česká média i česká společnost, už aby se to stalo.
Evropský průzkum rozvoje informační společnosti v ČR
Druhou etapu projektu evropského průzkumu rozvoje informační společnosti (ESIS II) na území České
republiky bude na základě výběru Kanceláře na podporu informační společnosti (ISPO) Evropské
komise realizovat tým Vysokého učení technického (VUT) v Brně ve spolupráci s Centrem pro
elektronický obchod (CEO).
Druhá etapa realizace projektu evropského průzkumu informační společnosti (European Survey of
Information Society, zkráceně ESIS), kterou odstartovala Kancelář ISPO Evropské komise v březnu
1998, byla rozšířena i na země střední a východní Evropy a na teritorium Středomoří. Jednotliví
kontraktoři, kteří garantují realizaci druhé etapy projektu ESIS (tzv. ESIS II) na úrovni jednotlivých
států, pak byli ze strany ISPO vybráni prostřednictvím veřejné soutěže, jejíž uzávěrka proběhla na
podzim roku 1998.
Na základě přihlášky, která obsahovala mj. i poměrně detailní nástin možností a úskalí realizace
projektu ESIS II v tuzemských podmínkách, byl realizací tohoto projektu v ČR pověřen Ústav
informatiky FAST Vysokého učení technického v Brně. Jádrem týmu, který bude pro potřeby Evropské
komise v letech 1999-2001 monitorovat rozvoj informační společnosti v České republice, se stala
skupina zakládajících členů Centra pro elektronický obchod (CEO).
Řízením projektu byl pověřen Ing. Vlastimil Veselý, MBA z Ústavu informatiky VUT FAST v Brně,
předseda Centra pro elektronický obchod a vedoucí projektu Virtuálního informačního parku
(informační služba provozovaná na VUT). V roli administrátora projektu ESIS II působí Ing. Tomáš
Borkovec, organizační a technickou podporu projektu zajišťují Ing. Josef Hajkr, MBA, resp. Doc.
RNDr. Jiří Macur (všichni z VUT Brno).
Garanci za realizaci projektu ESIS II v oblasti státní správy převzala Ing. Jitka Urbanová z Úřadu pro
státní informační systém, která je zároveň členkou Rady Centra pro elektronický obchod. V oblasti
školství bude spolupracovat s poradcem rektora VUT v Brně Prof. Ing. Emanuelem Ondráčkem.
Realizaci projektu ESIS II v oblasti informační a komunikační infrastruktury ČR garantuje
RNDr. Ing. Jiří Peterka, který je kromě svých pedagogických aktivit na Karlově univerzitě znám
především jako nezávislý publicista zaměřený zejména na problematiku počítačových a
telekomunikačních sítí. Garantem pro oblast komerční sféry a médií se stal Ing. Lubomír Karpecki,
jenž se mj. významně podílí na přípravě programové náplně manažerských konferencí Enterprise
Internet Strategy Forum a na zpracovávání série analýz EISF Inside, které monitorují aktuální stav a
klíčové trendy využití informačních technologií v jednotlivých odvětvích tuzemské komerční sféry.
Jak je z rozdělení kompetencí jednotlivých členů realizačního týmu patrné, je hlavním úkolem tohoto
týmu komplexní monitorování aktuálního stavu rozvoje informační společnosti v ČR ve všech výše
naznačených oblastech - od nejrůznějších aktivit státní správy po nejvýznamnější aktivity v komerčním
sektoru včetně iniciativ propagujících rozvoj informační společnosti v ČR.
Monitorování všech těchto aktivit přitom probíhá v rámci pravidelných čtvrtletních cyklů, které budou
navazovat na předání prvních dílčích výstupů orgánům Evropské Unie na přelomu září a října 1999.
Tyto výstupy budou postupně publikovány v anglickém jazyce na WWW serveru evropské Kanceláře
ISPO - viz http://www.ispo.cec.be/esis a v českém jazyce na WWW stránkách Virtuálního informačního parku, kde
jsou k dispozici též aktuální informace včetně dotazníků pro potenciální respondenty průzkumu - viz
http://www.park.cz/esis.
“Složení našeho týmu nám umožňuje dostatečně podchytit různorodé aktivity v oblasti školství, státní
správy, komerční sféry i médií," komentoval Vlastimil Veselý strukturu svého týmu a dodal: “Doufám, že se
nám v těchto aktivitách podaří pokračovat i po ukončení projektu ESIS v roce 2001, a že Centrum pro
elektronický obchod tak aktivně napomůže maximálnímu zhodnocení know-how vzešlého z projektu ESIS
II všemi subjekty, které v nástupu informační společnosti spatřují velkou příležitost pro Českou republiku."
Projekt European Survey of Information Society (zkráceně ESIS), jehož cílem je komplexní monitorování rozvoje informační
společnosti v Evropě, byl zahájen Kanceláří na podporu informační společnosti Evropské komise (Information Society Promotion Office, zkráceně
ISPO) začátkem roku 1997. Ve druhé etapě realizace tohoto projektu, která probíhá od března 1999 až do roku 2001 pod označením ESIS II, byl
záběr projektu rozšířen i na země střední a východní Evropy a na teritorium Středomoří. Na úrovni České republiky byl pro realizaci druhé etapy
projektu ESIS vybrán tým Vysokého učení technického v Brně a Centra pro elektronický obchod (CEO). Oficiální informace o projektu ESIS a o
průběhu jeho realizace najdete v anglickém jazyce na http://www.ispo.cec.be/esis a v českém jazyce na
http://www.park.cz/esis.
Vysoké učení technické v Brně (VUT), které bylo založeno v roce 1899, slaví letos 100. výročí svého vzniku. S téměř dvanácti tisíci
studenty a s devíti fakultami je VUT třetí největší univerzitou v ČR. Ústav informatiky FAST je jako řešitelské pracoviště již od počátku
90.let orientován na oblast Internetu, databázových řešení WWW služeb a technologie bezpečného intranetu. Ústav je v současné době zapojen do
několika evropských vědecko-výzkumných projektů v oblasti
E-commerce. V loňském roce se stal jedním ze zakládajících členů Centra pro elektronický obchod.
Centrum pro elektronický obchod bylo založeno v roce 1998 při odborné sekci České společnosti pro systémovou integraci (ČSSI) v Brně.
Posláním CEO je podporovat a systematicky mapovat rozvoj elektronického obchodu a informační ekonomiky v ČR, být pojítkem mezi komerční
sférou, státní správou a vysokoškolskými pracovišti při koordinaci aktivit v oblasti rozvoje informační společnosti, plnit funkci informačního a
komunikačního uzlu ve vztahu k centrům a strukturám podobného typu v zahraničí a v neposlední řadě též popularizovat Internet a elektronický
obchod vůči odborné i laické veřejnosti. Aktuální informace viz http://www.e-commerce.cz
Virtuální informační park (VIP) je informační služba zaměřená na rozvoj informační ekonomiky, která nabízí přehledové informace členěné
do tematických oblastí s důrazem na Internet strategie, elektronický obchod a virtuální vzdělávání. Obsahem jsou články a studie mapující současné
trendy, seznamy komentovaných odkazů, výsledky průzkumů, srovnávací analýzy i interaktivní služby. VIP je na Síti od podzimu 1995, od října
1996 hostí průzkum uživatelů Internetu v ČR a SR (jeden z největších průzkumů tohoto typu ve střední Evropě). VIP vychází i formou
elektronického newsletteru VIP Direct, který dostává každý měsíc elektronickou poštou přes 2500 odběratelů. Aktuální informace viz
http://www.park.cz.
Kontaktní adresa ESIS CZ:
ESIS
Ing. Tomáš Borkovec
Ústav informatiky VUT FAST
Veveří 95, 66237 Brno
Tel: (05) 4121 1580, 4114 7250
E-mail: esis@fce.vutbr.cz
Press Release #1 (last update: August 21, 1999)
Brussels, August 21, 1999
THE INFORMATION SOCIETY PROMOTION OFFICE OF THE EUROPEAN COMMISSION HAS LAUNCHED THE EXTENSION OF THE EUROPEAN SURVEY OF INFORMATION SOCIETY TO CENTRAL AND EASTERN EUROPEAN AND MEDITERRANEAN COUNTRIESÝ AND AREAS.
FIRST RESULTS ARE NOW AVAILABLE ON THE ISPO WEBSITE: http://www.ispo.cec.be/esis).
At the beginning of 1997, ISPO, the Information Society Promotion Office of the European Commission had launched a project called ESIS (European Survey of Information Society), with the objective to build an Inventory of projects as well as to assemble European data concerning promotional activities undertaken by public authorities and private actors, be they European, national, regional or local. Other aims were to monitor and to analyse new regulatory developments in the field of telecommunications and Information Society as well as to present a mapping of the actors, notably the public or private network facilities offering Information Society infrastructure, services and applications.
Due to the success of this project and following several requests from local actors, it has been decided, in particular at the 3rd EU/CEEC (Central and Eastern European Countries) Information Society Forum that took place in Brussels on October 9-10, 1997, and at the Euro-Med Net 98 Conference which took place in Cyprus on March 4-7,1998 to extend ESIS to Central and Eastern European and Mediterranean countries and territories.
The extension of the project started in March 1999 and will last until 2001. It is called ESIS II and concerns 25 countries and areas of the Central, Eastern European and Mediterranean countries. The work is performed in a decentralised manner. For each country and following an open call for tenders, contractors have been selected by the European Commission to perform the work at national level. A Project Management Support Team is in charge of the co-ordination and promotion of the project as well as the centralisation and synthesis of the data and reports.
The core of the ESIS II initiative is an inventory of Information Society projects. These are by definition interactive projects with a societal dimension that use innovative technologies of information and communication and provide remote access for a wide range of purposes. Each national contractor will collect information about such projects in his country through questionnaires distributed to project promoters (also available on the website). The data collected are fed into a database together with a Ďwhoís whoí - mapping of actors. A dedicated search engine allows the public to access the on-line database from various angles. Every three months, the inventory of projects will be updated.
Besides the Inventory, additional reports will be published. These will cover the following subjects:
Regulatory developments and liberalisation evolution
IS promotional activities
Key person contacts and organisations
Existing major network facilities in public utilities
Statistical analysis of the IS projects included in the database
Web sites indicators
Basic facts and indicators
These reports and syntheses per area are now available and can be found on the ESIS website (http://www.ispo.cec.be/esis). They will be updated on a regularly basis, next time in October.
In this framework, ESIS II aims to become:
a knowledge and information exchanges tool, allowing to provide a comprehensive overview and assessment of current and future projects and a systematic monitoring of initiatives taken by the different nations to promote these projects.
an operational tool giving the opportunity for all public and private actors to compare their actions and projects with those of the other countries at an interregional level and to prepare new projects or programmes.
a partnership tool with the encouragement of contacts and partnerships between the different actors at all levels, the development of linkages and exchange of ideas and best practises ;
a "navigation tool", in particular for policy makers: thanks to a better perception of the development of the Information Society. ESIS II should give the possibility to choose priorities among measures to be taken and to help formulating political and economic decisions enacting or reshaping some public policies;
a promotional tool of the Information Society in the CEECs and Mediterranean countries: ESIS II should help raising awareness among national and local bodies, citizens, businesses.
and a valuable instrument in the framework of the dialogue and co-operation which develop between the EU and these countries.
ESIS II is carried out under the general co-ordination of ISPO and will be conducted in close association with DG XIIIís department for international aspects of information society and telecommunications (IS 2).
As a reminder, the role of ISPO, which was created in 1994, is to support, promote and orient private and public actions in the field of the information society. It has 5 key functions: a user-friendly information service interface; a catalytic brokerage action; awareness raising; demonstrations sharing experience and highlighting best practice, promoting co-operation with an international dimension.
For additional information: http://www.ispo.cec.be/esis
Problém roku 2000: Proč by se s tím mělo něco dělat?
Prispevek pana Nezvala (Y2K) bych spise cekal v casopise pro aplikovanou
astrologii nez v BL.
Je to emocionalni, az mozna hystericke volani po
tom, aby se ceska vlada a nekolikrat zminovana BISka (ty vsemocne tajne
sluzby..) zacaly konecne zabyvat strasnym problemem Y2K. K tomu neni
zadny jiny duvod, nez ze se tim (udajne,podle prosaknutych tajnych
informaci) zabyvaji jine vlady a komercni organizace.
Pocitacovy problem Y2K je v podstate dosti jednoducha zalezitost a kazdy
alespon napul kompetentni spravce pocitacoveho systemu touhle dobou vi,
co s tim na svych systemech ma udelat. Muze se stat, ze tu a tam bude
zmatek v datech diky spatne interpretaci datovych udaju (i pres vsechny
upravy a vymeny software), ale k zhrouceni zadneho pocitace jen
prechodem na rok 2000 nedojde (leda by to tam nejaky lump
naprogramoval).
Zhrouceni pocitacovych ridicich systemu pracujicich v
realnem case je teoreticky mozne, ale tyhle systemy maji sve spravce a
ti, verim, nejsou uplni hlupaci. Kazdy clovek v branzi je nepochybne
informovan dostatecne.
Co se tyka Armageddon packu a podobnych vynalezu, i vyrobci neceho
jineho, nez jsou pocitace a software si uvedomili, jaky boom maji
pocitacovci z roku 2000 (sef vam rad koupi novy pocitac, kdyz mu
reknete, ze podle proslule konzultacni firmy mu ty stare zlikvidujou
celou firmu i s nim) a snazi se na tehle vlne svezt. Za dob studene
valky si pry nekteri Americane davali stavet soukrome protiatomove
kryty. Stavebnim firmam se to jiste libilo.
Jina vec je, ze nejaci silenci (asi spise k nalezeni v knihach Toma
Clancyho nez ve skutecnosti) se pokusi realizovat svuj oblibeny plan na
konec sveta prave koncem roku. To ale patri do normalni kompetence
tajnych sluzeb a celkem pochopitelne se o tom nemluvi.
Zdeněk Šinkora
Poznámka JČ: Jako počítačový neodborník pravím, no, nevím. Při včerejší návštěvě v podniku British Telecom vznesl jeden novinář otázku, zda je BT řádně připraveno na problém Y2K. Ředitel příslušné pobočky BT velmi zvážněl, uvedl, že ano, ale dodal, že v důsledku tohoto problému British Telecom už měsíce nezavádí vůbec žádnou novou počítačovou technologii a intenzívně se soustřeďuje na to, aby o novém roce fungovala ta dosavadní. K to zpráva z titulní stránky deníku Guardian ze včerejška:
Varování k 1. lednu 2000: nelétejte nikam po dobu pěti týdnů
Nezávislá inspekční organizace, která hodnotí vývoj situace kolem počítačového problému roku 2000, byla v pondělí v Británii obviněna podnikatelskými kruhy z "šíření poplašných zpráv" a "přílišného pesimismu", protože doporučila britským občanů, aby kolem 1. ledna 2000 nikam nelétali po dobu pěti týdnů, od konce prosince až do 31. 1. 2000.
Organizace Taskforce 2000 vydala prohlášení, v němž doporučuje Britům, aby necestovali nikam do zahraničí, pokud to "nebude absolutně nutné".
Bylo by "nemoudré", kdyby podnikatelé a turisté založili své plány na optimistických předpovědích britské vlády, které jsou "nespolehlivé", konstatoval ředitel organizace Taskforce 2000 Robin Guenier.
Guenier vyjádřil posměch vůči oficiálním instrukcím britského ministerstva zahraničních věcí, které k počítačovému problému byly tento týden oficiálně vydány, totiž že velmi vážné problémy prý bude mít jen jediná země z padesáti - Ukrajina.
"Neříkám, že budou padat letadla. Ale jestliže se rozloží práce letištních dispečerů nebo nebudou fungovat systémy pro odbavování zavazadel, cestování do zahraničí v tomto období by mohlo být velmi nepříjemné," uvedl Guenier a dodal: "Říkám jen to, že existuje vysoké riziko, že mnohé nebude fungovat. Proč tedy riskovat?"
Organizace Taskforce 2000 míní tyto instrukce naprosto vážně. "Obáváme se, že problém označovaný jako Y2K vytváří potenciál pro velké množství problémů a chaosu po celém světě. Rizika a nebezpečí jsou taková, že skutečně nestojí zato riskovat. Pokud je to možné, necestujte do zahraničí od posledního týdne v prosinci 199 až do 31. ledna 2000."
Guenierovy výroky vyvolaly bouři posměchu od cestovních kanceláří, leteckých společností a podnikatelských skupin. "Doporučovat, aby lidé necestovali 35 dní, je šílené a neodpovědné, " řekl Keith Betton z Asociace britských cestovních kanceláří.
Organizace Taskforce 2000, která vznikla v roce 1996, zastává kritický postoj vůči britské labouristické vládě od té doby, kdy jí britský vláda před dvěma lety odebrala financování a založila luxusněji financovanou organizaci Action 2000.
Soudci: Riziko a nezávislost
Zrovna v den, kdy soudce Petra Bednáře v Olomouci poctil návštěvou muž, který si k debatě o kauze svého syna přinesl pistoli i s ostrými náboji, rozhodl v Brně ústavní soud, že poslancům nepřísluší krátit soudcům platy. Oba případy se zajímavě doplňují. Není vinou soudců, jak vypadají české zákony - ty přijímají zákonodárci, tedy poslanci a senátoři, kteří také nesou odpovědnost za právní prostředí v této zemi.
Pokud není valné, soudci situaci nezachrání, navíc roste riziko, že budou zastrašováni, jak tomu také často bývá.
Výpady proti soudcům, kterými se někteří čeští politikové v minulosti snažili odpoutat pozornost od vlastních dluhů, pokud jde o vytváření průhledných pravidel hry, vyústily ve zmíněné utahování opasků lidem, kteří mají dodržování těch pravidel nezávisle prosazovat.
Vladimír Čermák z Ústavního soudu včera řekl, že nesmírně důležitou roli ve společnosti hraje stav jejího hodnotového a morálního vědomí a k hodnotovému řádu společnosti že patří i nezávislost soudců. Má pravdu.
V demokracii je nepřijatelné, aby moc soudní byla závislá na moci zákonodárné například tím, že poslanci učiní předmětem hlasování soudcovské peněženky.
Ústavní soud parlamentu jasně vzkázal, že nad poslaneckými improvizacemi stojí ještě ústava. O jejích změnách právě diskutují dvě nejsilnější strany a bude zajímavé sledovat, zda jim nepřijde užitečné v rámci vylepšování nejvyššího zákona omezit vedle pravomocí prezidenta také roli ústavního soudu.
Nepochybně by se jim pohodlněji vládlo. A pohodlněji by se vládlo i těm kteří mohou přijít po nich. Například komunistům, kteří již podle IVVM ztrácejí na ODS pouhá čtyři procenta.
S jejich podporou, pokud jde o koncentraci moci, lze jistě úspěšně počítat.
Vysílá se ve čtvrtek 16. září ráno.
Major Zeman potřebuje peníze
Nezávislí
Probíhající debaty o televizním seriálu X případů majora Zemana potvrzují, že ideologie v ČR stále převládá nad zdravým rozumem. Skutečným a opravdovým důvodem pro uvádění tohoto seriálu jsou honoráře.
Možná, že kdyby ČT zveřejnila kolik za odvysílání tohoto seriálu zaplatí z peněz koncesionářů a kdo tyto peníze dostane, změnilo by se mínění televizní veřejnosti.
Možná, že by to pomohlo odhalit klíč, podle kterého jsou vybíráni ti, kteří v televizi mohou a kteří nemohou.
Tím pochopitelně mám na mysli pouze Českou televizi, protože ostatní televize jsou komerčním subjektem a mohou si vybírat koho chtějí.
Je paradox, že ve všech televizních společnostech a na všech televizních programech se ojevují stejní lidé. Svědčí to o propojení televizní mafie. Pokud má být její funkce narušena, musí především veřejnoprávní televize přivést na obrazovku nové tváře. I to je jeden z důvodů proč koncesionáři televizi platí.
Jenom obtížně si můžeme představit, že komerční televize bude líhní nových talentů. Pokud se novým tvářím vyhýbá i veřejnoprávní televize, není nikdo, kdo by těm vyšumělým nastavil zrcadlo, jak se říká v televizním žargónu.
S tím souvisí i to, že veřejnoprávní prostředky dávají prostor pro diskusi pouze několika vyvoleným. Stačí se podívat, kdo se vyjadřuje a většinou přiblble k jakékoli události, bez ohledu na to jestli se jedná o pěstování žížal, nebo o politické souvislosti.
Praha 14.9.1999
Ing. Jiří N o v á k
Místopředseda NEZ
Poznámka JČ: V ČR přetrvává chybný názor, že si "komerční televizní stanice smějí dělat, co chtějí, protože jsou komerční". Ten názor je neinformovaný. Terestrické komerční televizní stanice dostávají výsadou přidělenu jeden z mála existujících celoplošných terestrických vysílacích okruhů. Za tuto výsadu jsou v civilizovaných společnostech povinovány plnit přísné kvalitativní podmínky, například vysílat kompetentní, kritické a investigativní zpravodajství a publicistiku.
Císařův úřad pohřbil naději pro Plzeň
Vcera vyhlasene rozhodnuti ministerstva pro mistni rozvoj pohrbilo
nadeji na rychle vyreseni causy plzenskeho dalnicniho obchvatu.
Potvrzeni uzemniho rozhodnuti pro trasu SUK2 totiz na nekolik let
vyloucilo moznost realizace tzv. docasneho dopravniho reseni, ktere
mohlo Plzni pomoci jiz v roce 2003. Ackoliv byl na toto riziko Jaromir
Cisar opakovane upozornovan, rozhodl se pro "reseni", ktere nedava
nadeji na zlepseni pred rokem 2010 (viz tabulku na
http://www.ecn.cz/detizeme/plobcacz.htm).
Pštrostí taktika: nejen protiprávní, ale i hloupá
"Pan ministr Cisar si nabehl na vidle. Trpet vsak za nej budeme my
Plzenaci," uvedl vcera v reakci na potvrzeni trasy SUK2 mluvci Deti
Zeme - Plzen Jan Rovensky. Potvrzenim varianty SUK2 porusilo MMR
nejmene tri platne zakony, podkladova stanoviska dotcenych organu
statni spravy a zavazny rozsudek Vrchniho soudu v Praze z 25.8.1997.
Dostalo se navic do rozporu se stanoviskem mistopredsedy vlady JUDr.
Pavla Rychetskeho, jehoz zpracovani samo iniciovalo. "Na porusovani
zakonu v teto cause jsem si jiz zvykli a dokazeme se mu branit. Velmi
nas ale prekvapila neobratnost, hranicici az s hlouposti, se kterou
MMR k odvolacimu rizeni pristoupilo. Namisto navratu k pravne
pruchodnejsi variante SUK1 ci alespon pokusu o legalizaci pruchodu
dalnice Valikem, strcilo hlavu do pisku a tvarilo se, jako by
nepohodlna stanoviska a rozhodnuti neexistovaly. Z nekolika moznych
zpusobu, jak vec resit, tak zvolilo ten nejnesikovnejsi. Bud je autor
rozhodnuti tajnym odpurcem jizni trasy obchvatu a timhle zpusobem ji
chce definitivne diskreditovat, nebo je to naprosty diletant," uvedl
Rovensky.
Čeho se bojí primátor?
Na vcerejsi tiskove konferenci plzensky primator Jiri Snebergr
apeloval na odpurce trasy SUK2, aby nove rozhodnuti respektovali. "Je
to jako hloupy vtip: Vedeni mesta Plzne pul roku lobovalo u statnich
uredniku, aby protlacilo protipravni rozhodnuti, a kdyz se mu to
konecne podarilo, ma tu odvahu chtit po nas, abychom nad tim zavreli
oci. Cekam, kdy nas zacnou napadat za to, ze si vubec dovolujeme
chtit, aby se dodrzovaly zakony", rekl dnes Zdenek Drnec ze Sdruzeni
pro ochranu vrchu Val.
Vyjadreni plzenskeho primatora vsak naznacuje, ze zastanci trasy SUK2
si svoji veci nejsou prilis jisti. Pripadna spravni zaloba proti
uzemnimu rozhodnuti totiz nema odkladny ucinek. Pokud pan primator
veri, ze jim prosazovana trasa neni v rozporu se zakonem, nema se ceho
bat, protoze nezavisly soud nemuze jeji realizaci nijak ohrozit. Proc
tedy apeluje na sve odpurce ?
Kdo ponese odpovědnost?
Schuzka tri dotcenych ministru s mistopredsedou vlady Pavlem
Rychetskym, planovana na 28.9.1999, na ktere mel byt hledan kompromis
mezi znesvarenymi resorty, zdanlive ztratila vcerejsim jednostrannym
krokem MMR smysl. Setkani ministra Cisare s kolegy vsak nesmyslne
neni: mel by se totiz jednoznacne vyslovit, jestli je pripraven nest
za vcerejsi rozhodnuti sveho uradu osobni politickou odpovednost. "Pan
ministr by mel jasne rici, jak se zachova, pokud v budoucnosti spravni
soud jeho rozhodnuti zrusi a Plzen kvuli tomu bude muset snaset
tranzitni kamionovou dopravu o nekolik let dele. Verime, ze ministr
Cisar si vezme priklad z kolegy Gregra a verejne se zavaze, ze v
takovem pripade odstoupi," uvedl dnes predseda Deti Zeme 'RNDr.
Jindrich Petrlik.
