Co je nového v České republice

Neni mi zcela jasne, proc se o nezamestnanosti bavi novinar z BBC s novinarem z Respektu - proc se BBC radeji nezepta nejakeho sociologa nebo lidi z uradu prace.

Vazeny pane Culiku,

kdysi jste psal o nepripustné reklame. Ceske vysilani BBC nyni jiz nekolikrat uvedlo neco ve stylu: Ivan Kytka bude o teto problematice mluvit za dva tydny. Ale jiz tento tyden si muzete o problemu precist v jeho clanku, ktery vyjde v tydeniku Respekt. Je to skryta reklama nebo ne? Treba jim Respekt neco plati za to, ze ho inzeruji, anebo publikuje jejich vysilaci cas, nevim. Bylo by dobre, kdyby se alespon BBC drzela pravidel.

V Producers' Guidelines BBC se mj praví:

Výrobek nebo služba se nikdy nesmí vyskytovat v obraze ani ve zvuku oplátkou za peníze, služby či cokoliv jiného.

Třeba české vysílání BBC vysvětlí, jaký postoj zaujímá vůči těmto předpisům.

Výběr textů z posledních dní:

Milan Šmíd

V úterý 19. října Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání zamítla žádost CET 21 o navýšení základního jmění, neboť by to "neslo podle názoru rady riziko možného převodu licence." (ČTK 18.10.1999) Jediný dopad - partneři nové TV NOVA si nepojistili své investice vstupem do licence a musí se spolehnout na dvoustranné smlouvy se Železným.

O dva měsíce dříve, 18. srpna, však rada nic nenamítala proti žádosti IPB o převedení jejího vlastnictví FTV Premiéra (držitel licence pro vysílání TV Prima) na společnost Domeana. Narychlo se tak napravoval prohřešek IPB proti bankovnímu zákonu a ten souhlas (známe-li zásadu, kterou rada deklaruje, že je třeba v licenci zachovávat majoritu původního držitele) byl zdůvodněn tím, že Domeana je dceřinou společností IPB, kterou IPB stoprocentně vlastní.

Než se však sešel pátek s pátkem, mluvčí IPB Barbora Tachecí (Právo 29.9.1999) potvrdila, že Domeana byla od IPB "dočasně oddělena". Vida, v případě Primy se "riziko možného převodu licence" asi nezvažovalo.

Ovšem jen tak mezi námi - těch nesystémových kroků v praxi české mediální politiky bylo už tolik, že tu situaci nějaké to další uhnutí z přijatých zásad zhoršit už nemůže. A kdo ví, zda nějaký ten nesystémový krok nebude vlastně nezbytným předpokladem k tomu, aby se konečně přetnul gordický uzel sporu o TV NOVA.

O tom řešení se zřejmě usilovně jedná. CME už mnoho času nezbývá - když do března svému smluvnímu partnerovi SBS neprokáže, že její investice do televize v Praze nejsou investicemi mrtvými, pak se SBS do českých televizních médií zakoupí sama, i bez CME.

To jednání ovšem probíhá za kulisami a my, co za ně nevidíme, můžeme usuzovat jenom z toho, co nám zpoza těch kulis někdo sem tam občas ukáže (často s úmyslem klamat či vytvářet falešná zdání) nebo podle toho, jak se ta která kulisa zavlní, protože se za ní právě něco děje.

Co mne v minulých dnech zaujalo, byl hlavně Lauderův signál vyslaný do Česka - když mne necháte koupit TV Prima, zapomenu na arbitráž. Ten signál viditelně nezůstal bez ohlasu, když na jedné straně ministerstvo financí náhle vyrukovalo se zprávou ČTK (20.10.1999) o tom, kolik nás ta arbitráž bude stát miliónů, a na straně druhé se z více zdrojů vyrojily zprávy o tom, že o TV Prima projevil zájem Murdochova News International, a že Klinkhammer s IPB o nákupu TV Prima jednal.

Takže jedno řešení války o Novu jakoby se nabízelo: Domeana - pardon, IPB - prodá Lauderově CME TV Prima, Kateřina Fričová se se svým ansábmblem odstěhuje z libeňské Palmovky jako Prima plus do Vladislavovy ulice, Železný bude moci opustit svá provizoria na Barrandově (Kam - že by na Palmovku? Prodá mu ji jeho soupeř? Ale co by s ní vlastně jinak CME dělala?), a když se podaří CME přeplatit Novotného a jiné šoumeny, mohli bychom se dočkat i toho, že TV Prima se dostane do pozice "předválečné" TV Novy a naopak, Prima se stane lídrem českého televizního trhu jakým je dnes TV Nova.

A protože Rada ČR pro R a TV vysílání se už dávno z nezávislého orgánu proměnila ve společnost lidí, kteří citlivě reagují na přání těch, co je do rady nominovali, pak v případě, že by hlavní české politické strany takovému řešení byly nakloněny, rada to všechno bez problému posvětí.

Já ovšem nevěřím, že to bude tak jednoduché. Vede mne k tomu právě ona noticka o Murdochovi.

Historií TV Premiéra/TV Prima se táhne celý řetězec podobných prohlášení, kdy se oznamovalo, že o nákup této televize se zajímal jednou Turner, podruhé Chemapol, potřetí CLT z Lucemburska, dnes tedy Murdoch. Žádný z těchto nákupů se nikdy neuskutečnil. Zahraniční i domácí investor si dokázal spočítat návratnost své investice v prostředí, ve kterém Nova ovládala trh.

A protože Primu nikdo za ty peníze, co IPB požadovala (včetně převzetí starých dluhů), nechtěl, tak došlo v létě 1997 ke známému "sbratření" Novy s Primou přes Besedu Holding. Podrobnosti této obchodní operace zřejmě zůstanou navždy skryté očím veřejnosti, ale její smysl je možné si domyslet a zrekonstruovat.

Podle mého názoru IPB pochopila, že TV Prima nemá v dohledné době šanci stát se plnohodnotnou konkurencí Novy, zajímavou pro zahraničního investora, ani za cenu dalších stamiliónových infuzí, které jenom zvětšovaly úvěrové zatížení. Uznala tedy vedoucí roli TV NOVA a začala s ní spolupracovat.

Na druhé straně Železný dohodou s lidmi z IPB získal jistotu, že na jeho hřiště nevstoupí žádný silný zahraniční subjekt vlastnící bohatou filmotéku, a že jeho exkluzivní přístup k hitům amerického televizního trhu zůstane zachován. Na žádost IPB vyslal své lidi do TV Prima a kromě toho dal šanci IPB prostřednictvím účasti v Beseda Holding (jehož nepřehledná struktura se stala prostorem pro nejrůznější aktivity přiživující se na boomu TV NOVA) "vzdálit" od banky dluhy, které se nahromadily v servisní společnosti Premiéra TV.

A tady asi bude kámen úrazu všech prodejů. IPB totiž nebude prodávat jen licenci v FTV Premiéra (obdoba CET 21 u TV NOVA), ale také své podíly v servisních společnostech, z nichž těmi nejdůležitějšími jsou:

- Premiéra TV - původní servisní společnost, beznadějně zadlužená, zůstaly prý na ní technické záležitosti spojené s vysíláním, technika, radiokomunikace apod.;

- Prima Plus - nová servisní společnost vytvořená v roce 1997, když dluhy v Premiéra TV přesáhly únosnou mez, na níž se z Premiéry TV převedla veškerá programová aktivita;

A nyní jde o to, kolik kostí a tlustého masa IPB přibalí k tomu libovému, o které má zákazník zájem. A aby ten zájem se povzbudil a cena se mohla nasadit vysoko, řezník přichází se starými triky: pospěšte si nebo prodáme jiným, tj. Murdochovi.

Ten trik ovšem signalizuje ještě něco jiného, co tady dříve nebylo. Vypadá to tak, že IPB - pardon, Domeana, a ještě lépe řečeno: lidé od Nomury - jsou ochotni opustit spojenectví se Železným a svůj majetek v TV Prima zhodnotit bez ohledu na to, zda to bude či nebude Železnému po chuti.

IPB totiž klidně může říci: Vladimíre, podrželi jsme tě, když bylo třeba, ty sis už novou televizi postavil, úvěr jsi od nás dostal, tak se teď se Šmejcem chytněte za ruce a hospodařte si na tom vašem písečku sami, zatímco my se teď budeme starat o svou televizi Prima a o svůj majetek, který jsi nám zdevalováním své Novy pomohl tak dobře zhodnotit.

Jak jsem ovšem uvedl, do zákulisí vidět není a teprve budoucnost ukáže, zda je taková úvaha oprávněná. Mnohé naznačí podmínky prodeje, které IPB položí na stůl. Budou-li pro CME prohibitivní, pak to bude známka, že spojenectví IPB se Železným ještě neskončilo. To je můj současný názor, který ovšem mně neznámé skutečnosti a vývoj událostí mohou kdykoli korigovat.

Milan Šmíd

P.S. Toto jsem psal o víkendu, ale když jsem dnes, tj. v pondělí ráno, nahlédl do Týdne, našel jsem tam pod titulkem "Spor o soukromou televizi začíná nabývat podoby zpravodajské hry" ukázky z materiálu, který Vávra rozesílá poslancům, a v němž je popsáno údajné spiknutí neznámých subjektů (jména začerněna) ve spolupráci s IPB proti Nově.

Jestli to má Vávra podložené fakty, divím se, že to nedá na internet. Pro mne je ten materiál jenom dalším důkazem toho, jak nekvalitní tým Klinkhammer tady v Praze zaměstnává. Co chtějí dokázat tím, že se odvolávají na odposlouchané telefonní rozhovory? A jak je možné, že to odposlouchávání je vůbec možné? Stejně jako informace o uskutečněných hovorech na mobilním telefonu (mám na mysli nedávnou informaci v tisku, tuším MfD, o datech, kdy Josefík mluvil se Železným)? Kde je tady ochrana soukromí? V jaké společnosti to žijeme? Pane Josefíku, podal jste už žalobu na provozovatele svého mobilního telefonu?

Josef Trnka

Nedávno došlo k politováníhodné události - 4980 důchodcům nebyla včas převedena splátka důchodu na jejich účet u peněžního ústavu (opakovaně se každý měsíc realizuje cca 2 500 000 výplat). Tato skutečnost byla jednak zjištěna při kontrole výpisu čerpaných prostředků, v účtárně České správy sociálního zabezpečení v Praze, jednak na základě intervencí některých dotčených poživatelů důchodů. Nezaujatý pozorovatel může samozřejmě okamžitě a odůvodněně položit otázky:"Jak je možné, že k tomu vůbec došlo a jak je možné, že tato porucha byla zjištěna s prodlením a nikoli v průběhu zpracování?"

Na tyto otázky bohužel neexistuje uspokojivá odpověď, je jen třeba objektivně přiznat, že systém selhal, a na tom nic nezmění ani skutečnost, že se tak stalo vůbec poprvé.

Subjekty, primárně zainteresovanými na tomto způsobu výplat, jsou: Česká národní banka a Česká správa sociálního zabezpečení v Praze. Ty také, ihned po zaregistrování poruchy, začaly společně uskutečňovat kroky směřující k rychlé nápravě a zároveň dohadovat opatření, která by do budoucna opakování podobné závady zabránila. Není mým záměrem uvádět na tomto místě detaily spolupráce a přesně popisovat algoritmy interakce obou institucí v předmětném procesu, chtěl bych si jen podrobněji všimnout praktik televize Nova, přesněji servisní organizace Česká produkční 2000 a.s. Měl jsem totiž tu čest se s nimi seznámit proto, že v příslušný den byla služebně vzdálena oficiální mluvčí naší instituce.

V tomto ohledu je třeba korektně předeslat, že TV Nova byla jediná, která toto, nikoli nedůležité, téma uchopila a důsledně se o něj zajímala. Tento zájem se mi jevil jako odpovídající a profesionální. Z toho důvodu jsem také redaktorovi zpravodajství poskytl veškeré aktuálně dostupné informace (21.10.1999) a současně jsem jej ujistil, že výsledky veškerých interních zjištění i hmotné důkazy mě opravňují k prohlášení, že Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dodržela všechny smluvně definované postupy a závadu nezpůsobila.

Večerní zpravodajství (19:30) bylo určitým rozčarováním, neboť převažovaly ilustrativní záběry občanů v důchodovém věku, případně se zdravotními potížemi, a na pozadí těchto záběrů byla poskytována řada informací, která s předmětnou causou přímo nesouvisela. V zásadě jsem byl ale spokojen se zveřejněnou částí mého "interview", která dobře vyjadřovala podstatu našeho stanoviska.

To byl také důvod mého nezdráhavého souhlasu s poskytnutím doplňujícího vyjádření další den, zejména, byla-li žádost o ně spojena s naznačením nepříliš korektního postoje ČNB vůči ČSSZ - alespoň tak jsem vnímal podtext předmětné žádosti. Pokusil jsem se proto - opět na kameru i mimo ni - podrobněji popsat celý proces spolupráce i opatření navrhovaná k tomu, aby se chyba neopakovala. Veškerá vyjádření jsem považoval za seriózní, bez jakéhokoli náznaku denunciace či osočování. Večer byl ovšem mimořádně deprimující. Považuji proto za účelné popsat mechanismus tvorby dalšího virtuáního příběhu, který bych tentokrát popsal jako "thriller s tajemnou disketou".

Kdo se toho nezúčastnil, šot neviděl nebo si jeho obsah již nepamatuje, tak samozřejmě mu tento "paranázev" nic neřekne, nicméně přesto může být poučné sledovat způsob, jak se slepí následující výrok, který jsem na obrazovce "pronesl":

" Ten systém je poměrně jednoduchý, dalo by se říct až primitivní. Je to systém České národní banky." Tolik TV použila z přibližně dvaceti minut natáčení a konzultací. Ayste mi rozuměli, nepovažuji se za mediálně přitažlivý typ, a čím méně se musím na kameru vyjadřovat, tím jsem spokojenější. Nevytýkám proto Nově, že jsem byl na obrazovce jen krátce.

Pro správné pochopení toho, co chci sdělit, je nutné dodat, že první větu jsem ve finálním zpracování říkal přímo na kameru, druhá zazněla při dalším záběru (střihu) - ze strany na moje záda. Bylo však (teoreticky) možné vypozorovat, že slova druhé věty na obrazovce neříkám, ale, že jde o vyjádření doplňující ilustrační záběr jiného rozhovoru s redaktorem. Protože však celý záběr trval jen tři nebo čtyři vteřiny (dvě věty), ten kdo si ho zpětně nepřehraje, nabude nutně přesvědčení, že "takhle to ten náměstek ředitele ČSSZ skutečně řekl", že " tedy musel být minimálně neuvěřitelně napružený nebo je prostě neomalený". Samozřejmě, a především (!), to ovšem vytváří dojem, že systém ČNB je opravdu tak nemožný, že náměstkovi smluvní instituce nezbývá nic jiného než vyjádřit rasantně, až bezohledně rozhořčení.

Za tímto záběrem ovšem následoval další, na mluvčího ČNB, který říká: "Podobná porucha se dosud nevyskytla, čili svádět to na zastaralost systému není úplně korektní" Tím je virtuální logika dovršena a umocněna! Jsou proti sobě postaveny logicky navazující vyjádření. Má to jen ten háček, že takhle to vůbec nebylo (a navíc sdělení obou stranám o tom, co říká druhá strana, "tlumočil" ten, kdo tuto fikci organizoval). Pan Švehla (mluvčí ČNB) neslyšel přímo moje (opravdové) vyjádření, stejně jako já neslyšel jeho.

Co k tomu dodat? Nejde najednou o důchodce, ale boj dvou nesvědomitých, chybujících institucí, které na sebe házejí špínu a  zametají stopy, aby nedaly redaktorům NOVY (ČP 2000 a.s.) šanci odhalit své temné rejdy. Důchodci se upozaďují, jde o další příběh ze seriálu "Akta X(N)", k němuž se vyjadřují "počítačoví experti", jejichž aprobaci ovšem divák, ani zúčastněná organizace nezná. Vyjádření "experta" k "neuvěřitelně komplikované otázce"- zda lze dodatečně přečíst disketu - má větší prostor, než vyjádření obou zástupců zainteresovaných institucí dohromady.

Omlouvám se za styl předchozího odstavce, ale je to úleva v bezmoci. Úleva v zoufalství "státního úředníka" nad nemožností vyhnout se kontaktu s neseriózním médiem, aniž by nebyl osočen z neochoty podávat informace. Jaké informace byly tedy podány?

Mnohé!

Zajímavé jsou však pro tento příběh dvě otázky - a odpovědi na ně, přímo natočené na kameru. Jedna z nich (1) zněla (přibližně): "Jak předáváte údaje o důchodcích ČNB"; další, navazující (2) pak:: "Jak předáváte disketu s těmito údaji?".

Odpovědi zněly asi takto:

(1) "Údaje předáváme na dvou disketách, hlavní a záložní, nahrané v uspořádání souborů a ve tvaru, jaký je požadován systémem,.Š" "ŠŠ.. který vytvořil zpracovatel. Zdůrazňuji, že nejde o náš systém, je to systém České národní banky, jemuž se musíme přizpůsobit."

Když si tučně vytištěné věty či jejich části v pořadí přehodíte, dáte dohromady a z ničeho nic naservírujete divákovi, tak vyjádření dává naprosto jiný smysl. Jde tedy o zlovolnou a účelovou manipulaci, hrubou dezinterpretaci, jejíž účel mi však uniká.

Vím, nestalo se zas až tak moc, ale proč k tomu vůbec došlo? Proč k tomu muselo dojít? Náhoda to evidentně nebyla. Kdo z toho má prospěch? Důchodce, o něhož zde jde především? Daňový poplatník, jímž se kde kdo zaštiťuje? (Ten ale soukromým televizím neplatí.) Firmy, které platí reklamy a tudíž financují televizi? (Ty však důchody neberou.) Nebo z toho má někdo mít škodu? ČSSZ nebo ČNB? (Ty už teď nejsou v jednoduché pozici, byť jejích účast [a podíl] se zřejmě liší.) Nebo, že by ŠŠ? Tomu bych snad ani nevěřilŠŠ!

Čtenář si jistě udělá představu sám. Mnozí mne možná budou, po přečtení předcházejících řádků, považovat za naivku, mnozí moji "kolegové" však třeba budou příště opatrnější. Zbývá však říci ještě to nejpodstatnější: Nevyplacené důchody by měly být rozúčtovány 25.10.1999. Česká správa sociálního zabezpečení, vyslovuje politování nad jedenáctidenním zpožděním výplat, a to bez ohledu na místo a mechanismus jeho vzniku. V každém případě bude, v maximálně možné míře participovat na rychlé modifikaci optimalizaci způsobu předávání relevantních dat, v zájmu zamezení dalšího výskytu podobné závady.

V Praze 25.10.1999

Josef Trnka

dr. Jan Čulík
vydavatelství internetových Britských listů
http://www.britskelisty.cz/9910/19991001e.html

Vážený pane,

reaguji na Vaši poznámku k článku O. Hausenblase z Britských listů z 1. 10. 1999, který je reakcí na můj článek z Učitelských novin č 33/1999, s. 13.

Píšete, že O. Hausenblas "pro zásadní profesionální neshody s Uličným odešel" z katedry českého jazyka FF UK v Praze na pedagogickou fakultu.

Vzhledem k nepřijatelným komunikačním taktikám a neslýchané sprostotě O. Hausenblase považuji za nutné informovat Vás i Vaše čtenáře, že "profesionalitě" O. Hausenblase jsem jako jeho nadřízený vytýkal již od r. 1995 nekompetentnost spojenou s návrhy na neuvážená řešení.

O. Hausenblas neuspěl ve vědecké oblasti, kde přes svůj věk nebyl schopen první syntézy. Souhlasil jsem proto s tím, aby se věnoval teorii výuky češtiny. Bohužel, ani tady nebylo dosaženo valných úspěchů - z méně zdařilých jmenuji návrh na změnu pořadí gramatických pádů při výuce mluvnice a omezení jejich výuky na pád pouze první a druhý u dětí do 11 let, dále změnu pořadí v gramatické kategorii osoby (já jako první osoba je prý příliš egocentrické) apod.

Poté se O. Hausenblas, ač nikdy na základní a střední škole neučil, z vlastní iniciativy věnoval převážně otázkám organizace školství, tedy problematice velmi vzdálené náplni práce bohemistického pracoviště.

Proto jsem odmítl navrhnout prodloužení jeho pracovní smlouvy k 1. 10. 1999 mj. i proto, že 45letý odborný asistent bez vědeckého gradu a bez perspektivy habilitace nemá na vysoké škole co pohledávat.

Mezi našimi posluchači a absolventy máme totiž nadšených mladých lingvistů i se zahraničními odbornými zkušenostmi už desítky. Přijmout dopady konkurenčního boje liberální tržní společnosti na vlastní osud je ovšem obtížnější než opájet se amatérskými vizemi o revolučním vítězství vlastnoruční koncepce školského liberalismu. S tím úzce souvisí i paraoidní agresivita a hysterie Hausenblasova článku - každý, kdo s O. Hausenblasem nesouhlasil, si ji v posledních letech užil vrchovatě. Proto také neodpovídám a už odpovídat nebudu O. Hausenblasovi, nýbrž Vám, pane doktore Čulíku, jako člověku odpvoědnému za zveřejnění nevěcné, překrucující, vlastní závěry podsouvající, žlučovitě nenávistné a prostě sprosté repliky O. Hausenblase. Jeho publikace poškozuje, domnívám se, i Vás a pověst Vašeho listu.

Oldřich Uličný

V Praze 18. října 1999

(Oldřich Uličný je vedoucí katedry českého jazyka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Uvažuje se o něm jako o novém děkanovi této fakulty.)

(O Oldřichu Uličném psal Ondřej Hausenblas v Britských listech zde a zde.)

Žáby na prameni

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Skutečnost, že marocký vytrvalec Chalíd Chanuči v neděli zaběhl nejlepší čas všech dob v maratónském běhu, odbyly nejčtenější české deníky několikařádkovými zprávami. Ani na sportovních stránkách to nestálo za výraznější nadpis.

Koho dnes u nás zajímá, na co myslí běžec, který se po dvou hodinách, pěti minutách a dvaačtyřiceti vteřinách trápení v nárazovém větru při teplotě dvou stupňů celsia kdesi v Chicagu rozpláče v cíli po té, co se podívá na světelnou tabuli.

Místo toho, abychom se zajímali o muže, který dokázal cosi hodné obdivu, noviny jsou plné úvah o tom, co si snad myslí lidé, kteří splétají pouhé intriky.

Novináři dramaticky referují o tom, jak někteří politici dělí kůži medvěda, o kterém ještě ani nevědí, zda ho doopravdy chtějí ulovit.

Místo hodnocení událostí se věčně pozastavujeme nad problematickými výroky: Včera ku příkladu nad výrokem premiéra, který oznámil, že pouze fyziologické a biologické procesy mohu být důvodem k vyměnění ministrů.

Jinak řečeno, případná neschopnost překážkou není? Předsedu Sněmovny jsme pak včera slyšeli sestavovat vládu z prý první garnitury politiků. Nebýt to pouze mrtvá hypotéza, nezbylo by než hovořit o poplašné zprávě.

Právě první garnitura našich politiků požívá minimální důvěry občanů a většina lidí čeká s nadějí na garnituru minimálně čtvrtou. Jak říká Miloš Zeman - nikdo není nesmrtelný a v každém případě ke generační výměně na všech významných funkcích časem dojde. Zajímavý vtip. Ale ještě k tomu maratónu. To, co prý marockého běžce hnalo kupředu byla touha ukázat se v dobrém světle ve Spojených státech, kde zatím marně usiluje o občanství. Také zažertuji. Nebylo by marné té naší první garnituře občanství vzít. Třeba by se snažili zasloužit si ho zpátky.

Vysílá se v úterý 26. října ráno.

Nemocniční strava

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Ředitelka největší nemocnice obvinila ministra zdravotnictví, že ji přinutil podepsat nevýhodný kontrakt. Přinucení prý spočívalo v tom, že pan ministr hrozil kontrolou a jeho náměstek odvoláním z funkce, pokud zruší výběrové řízení na firmu, která má v Motole zajišťovat stravování.

Ministr prohlásil, že ředitelka Rögnerová bude mít s dokazováním svých tvrzení problémy, a míní ji zažalovat pro pomluvu.

Když jde o veřejné zakázky, občas jsme svědky nespokojenosti těch, kteří neuspěli.

Kdyby si na rozhodnutí komise stěžovala firma GTH, která dosud v Motolské nemocnici vaří, bylo by to normální.

Třeba bychom vyslechli námitku, že za těch dvaadvacet miliónů, které konkurence nemocnici naúčtuje navíc, by i poražená firma jistě uměla pacientům a zaměstnancům nabídnout nejrůznější speciality.

Vítězná firma byla vybrána komisí, ve které většinu tvořili lidé z ministerstva zdravotnictví. Ti pak nepřihlíželi pouze k ceně, ale také k průhlednosti účetnictví a především k referencím o dosavadním působení firmy.

Nejlepší reference pak členové komise shledali u firmy Ara mark, která jim vaří a zřejmě chutně na ministerstvu zdravotnictví.

Ředitelka se domnívá, že členové komise mohli být uplaceni, ale mohlo to být jednoduše tak, že se rozhodli zcela nezištně dopřát pacientům a personálu stravu, kterou si sami chválí.

Problém je pak jedině v tom, že co vybrali, nebudou platit, a na čem bude nemocnice muset ušetřit, je zřejmě netrápí.

Tady se ovšem nabízí otázka, proč se vlastně ministerstvo vnucuje se svou drahou stravou nemocnici, a proč naopak neodebírá levnější nemocniční stravu?

Místo soudní pře by měla být zřízena výběrová komise na stravování ministerských úředníků a usednout by v ní měli pacienti z Motola.

25. října 1999.

Václav Pinkava

V této souvislosti nabízím dva výmluvné úryvky z knihy Jana Křesadla, Dům.
Recenzi Zdeňka Mitáčka najdete zde.

» Megas byl v hospodě kdesi ve městě i s věrným mandysem. Nebyla to hospoda ledajaká, neboť se v ní scházeli megaloidové, tj ony bytosti z příbuzenstva Megase, které dříve veřejně, nyní pak skrytě, vládly Městu a okolí.
Nemůžeme, bohužel, sloužit jejím popisem, neboť jsme v ní nikdy nebyli, ba nemáme ani ponětí, kde se nachází, i když ovšem nepochybujeme o tom, že existuje, neboť existovat musí, podle logiky věci, ba není, jak počítám, asi ani jedinúm podnikem tohoto druhu ve Městě.
Kromě megaloidů, kteří se vyznačovali vesměs rozličnými rohy či parohy rozličné konstrukce, sedělo zde však též něco občanů bezrohých, nicméně ještě sveřepějšího vzezření.
Např. hned vpředu, v našem imaginárním zorném poli, seděli tři staří zasloužilí občané, kteří, přes individuální rysy, měli cosi až nepříjemně společného, jako by byli členy jedné rodiny.
Tito občané se jmenovali Brunea, Krokuta a Striata, (...)

ilustrace

“Jojó," řekl soudruh Brunea, “to byly časy, když jsme vyšetřovali nepřátele lidu a různě jsme je přesvědčovali - například, hehehehe, když jsme je pálili cigaretama - ty řvali !"
“Ale co bylo zajímavý, každej se při tom pochcal, každej! To nebyl jeden, aby se nepochcal. A byli to všelijaký poslanci a profesoři a takoví - a stejně se pochcali. Z toho je vidět pravdivost našeho materialistickýho názoru ! Žádnej duch nebo něco není, jsou jen chcanky a sračky a hmotný těla, který se můžou přesvědčovat - houhou rachacha !"
“Bať, bať," přikyvovali radostně soudruzi Krokuta a Striata a přidávali své vlastní postřehy a zkušenosti z oboru přesvědčování, jež si zde však odpustíme, protože by nám potom čtenáři nespali, - “byly to časy - málo platný !"
“Škoda jen, že se to potom už tak nesmělo - "
“Člověk by myslel, že aspoň po restauraci Strogalovců se to obnoví - a vidíš - neobnovilo ! Teda trochu jó, copak, ale nikdy ne v plné míře a oficiálně - kdepak, naši lidi jsou na to moc velká měkota - taková práce - to chce chlapy - chlapy, jako jsme my !"
“Kdybysme tam bejvali mohli zůstat - myslíš, že by se to tak zesralo, jako je to zesraný teď? - Ani nápad !! "
- “Ale jak začali s tou humanitou, tak si kopali vlastní hrob - blbouni ! - Teď to maj !"
“No aspoň, že máme takový krásný penze," pochvaloval si soudruh Krokuta, že si netroufli nám je vzít, nebo snížit, - to se ví, eště se nás asi furt bojej - to jsou ty podmíněný reflexy podle soudruha I. P. Pavlova - -"
“No copak, voni takový návrhy byly," chrochtal soudruh Striata, “ale byly v zárodku zamáčknutý - Zaplať hmota za toho Vaňka, že je takovej blbej!"
“To víš, to jsou ty intelektuálové," smál se soudruh Brunea, takovejch jsem viděl - a stejně se všichni pochcali - všichni!"
“Tak na zdraví a na ty blbí inteligenti!" zvedl sklenici soudruh Krokuta, “Aspoň teď máme z čeho investovat hehehehehe -na nás jsou takový plašmuškové krátký - my to vždycky vyhrávali, my to zase vyhrajem - tak na ty ideály humanitní !" «

_

» V pohostinství bylo několik dalších postav, které sledovaly televizi. Na obrazovce, nejasno, či přenosem, či z videa, byl Vaněk a pronášel řeč.
Vaněk byl (...) jakási bytost na způsob lva, ale spíše menšího.
Měl zřetelně lví barvu hřívy, v odstínech písku pouště, a lví charakter měla i jeho tvář.
Rovněž i jeho hlas byl nepochybně lví, upomínajíce svým zvukem na hluboké řvaní a vrčení krále zvířat.
Vaněk vykládal o ušlechtilých věcech a pojmech, o občanských ctnostech, přímosti, poctivosti, odpovědnosti, lásce k bližnímu a podobně:
“Musíme odmrrrrštit záporrrrné charrrakterrrristiky," vrčel lvím hlasem, “jako je bezpátechná pchizpůsobivost, bezuzdná hrrrrabivost, prrrrovinční úzkoprrrrsost a cynismus vydávající se za rrrrealismus"...atd.
Posluchači, kteří si, jak nyní vysvitlo, zřejmě pouštěli tuto řeč z videa záměrně pro legraci, se otřásali smíchem.
Někteří metali po obrazovce kuličky z papírových ubrousků a jedna postava na způsob Paviána plášťového (Papio hamadryas) neodolala, aby na ušlechtilého řečníka nevystrčila svůj revolučně zbarvený zadek.
“Páni, ten má medy!" volali hosté radostně, “to je teda sranda, jen což dělej!"
“Muno, máš ještě jiný pásky s Vaňkem? - Lidi, to je za všechny drobný!"

ilustrace

Peták a Petarda použili všeobecného veselí a soustředění na obrazovku k tomu, aby se nenápadně vytratili. (...) Letěli stále dál a dál, výš a výš až nad oblaků lem, pohlíželi dolů a loučili se se značně smíšenými pocity se zemí, kterou byli navštívili, a kterou právě opouštěli.
Několikrát zakroužili kolem dokola a pak namířili zase k Západu. «

___________

(Votobia 1998, ISBN 80-7198-308-X)

Aleš Kastner

Vážený pane Čulíku,

po četbě ukázek z knihy p. Keana a několika dnech váhání posílám své připomínky k této záležitosti.

Pro mne není sporu o tom, že Václav Havel je čestný člověk, ale že ani jako president není a nemůže být božským ideálem bez kazu - a občané demokratického státu ho za něj nemají považovat. Osobně se domnívám, že to pan president dobře ví a dokonce úmyslně bourá takové představy. Už nám ukázal, že má rád rychlou jízdu, dobré pivo, hezkou herečku atd., ale vypadá to, že se ke svým slabostem postavil čelem: rychlost přiznal (jaký rozdíl proti tomu, jak se postavil ke svému dopravnímu přestupku třeba p. Kavan), abstinenta ze sebe nedělá a herečku si vzal. Možná měl abdikovat, když byl se zdravím na huntě, a možná ne: tady si maně vzpomínám na dr. Beneše, který hlásal zásadu, že nemocný člověk nemá být presidentem, a sám ji nedodržel; ale není mi známo, že by něco takového hlásal také Václav Havel.

Ovšem na knize Johna Keana mi nesedí už ten název "Václav Havel: politická tragédie v šesti dějstvích". Jak pan Keane definuje politickou tragédii? Je to případ Winstona Churchilla - nezvolen poté, co úspěšně vedl Británii ve válce? Nebo je to případ dr. Eduarda Beneše - zničení státu, jehož byl presidentem, obnova a konečný poválečný debakl zakončený jeho smrtí? Nebo zpronevěření se vlastním ideálům? Vezměme citáty z rozhovoru:

...výkon moci vždycky vede k přehnané sebejistotě a pošetilosti...

...jak nenásilně sdílet moc a veřejně výkon moci kontrolovat. Pokud v mé knize o Havlovi existuje nějaké ústřední téma, je to tohle.

Václav Havel podle mne není typickým příkladem pro takovou demonstraci. Ústava presidentovi ČR jeho moc značně omezuje - např. proti moci presidenta USA nebo Ruska.

Václav Havel má poslední presidentské období, které tuším skončí příští rok - v každém případě brzy, a pokud svoje presidentování přežije, což bych mu velmi přál, bude mít zase víc času, klidu a bude moci napsat absurdních a jiných dramat, kolik bude chtít, bude se moci svobodně, funkcí nesvázán, vyjádřit k čemukoli. Může třeba napsat své paměti. Tomu já neříkám tragédie.

Aleš Kastner

Dušan Nohavica

V BL (pondeli 25.10), jsem si na konci druheho odstavce Vaseho prispevku "Vzdelani chudi" precetl, ze

"Nejuspesnejsi a nejvice placeni novinari v redakcich vydelecnych soukromych novin a televizni stanice jsou pologramotni mladi lide, kteri si o sobe mnoho mysli, v dusledku svych vysokych platu. Prave primitivismus techto vysoce placenych idiotu urcuje uroven celonarodni verejne debaty".

Kdyz pominu nebezpecne nadseni nad takto skvelou formulaci priciny snad vetsiny nasich problemu, protoze tito novinari spise nici, nez buduji, a to s nejvetsi myslitelnou publicitou, rad bych k tomuto problemu neco dodal.

Kdysi jsem se setkal s vetou pronesenou v divadelni hre, jejiz nazev jsem jiz zapomel : " Veda bez starych je komedie a bez mladych je tragedie".

Tu druhou cast jsem pochopil ihned (byl jsem pomerne mlady). Tu prvni podstatne pozdeji.

Ve vede jsou narocni vedci (s ohledem na potrebu obrovskych zkusenosti a znalosti - vetsinou starsi) mimoradne potrebni k tomu, aby mlade nutili k poctivosti, mnohonasobnemu overovani vysledku prace, dusledne poctivosti v odkazech na prace jinych autoru atd.

Mel jsem za to, ze uvedena veta plati ve vede, ktera je v urcitem smyslu odlisna od jinych oboru.

Obavam se, ze jsem se spletl a ceska novinarina je toho dukazem.

Pisi Vam proste proto, ze mozna ti novinari, ktere jste myslel, nejsou uplni idioti (i kdyz to tak casto vypada), ale zurnalistika nejak v ramci boje proti vsem omezenim ( ktera jsou mozna zahrnovana do kategorie "cenzura") odstranila onu slozitou rovnovahu mezi "narocnou zkusenosti" a mladou (nekdy povrchni) prubojnosti. Jedina sance na zlepseni je v obnoveni teto rovnovahy.

Nejsem odbornik na zurnalistiku a nemohu radit, jak toho dosahnout. Chtel jsem Vam pouze nabidnout variantu pricin nedostatku, ktera by se mohla zahrnout do rozboru pricin urovne ceske "prominentni zurnalistiky".

Dušan Nohavica

Sdružení přátel Le Monde diplomatique

Přestože vojenský převrat v Pákistánu vyvolal minulý týden jistý rozruch, což je pochopitelné v případě země, která disponuje jadernými zbraněmi, z vnitropolitického hlediska se není čemu divit. Ostatně i to je příčinou, proč mezinárodní ohlasy na tento převrat, jsou až doposud víc než zdrženlivé.

Je třeba si uvědomit, že příčiny samotného převratu nejsou bezprostředně spojeny s politickým vývojem uvnitř Pákistánu za období posledních cca dvou let, kdy byla u moci vláda Muslimské ligy premiéra Nawáze Šarífa. Tyto příčiny mají podstatně hlubší kořeny.

Až do roku 1988, tj. do smrti generála Zijául Haka, byl Pákistán prakticky neustále pod přímou kontrolou ozbrojených sil. Jedinou výjimkou bylo sedmileté období vlády premiéra Bhutta a jeho PPP (Pákistánská lidová strana) v 70. letech. Po smrti generála Haka nastalo v Pákistánu od roku 1989 období řízené demokracie, kdy se u moci střídaly v zásadě pouze dvě politické strany - Lidová strana Bénazír Bhuttové a Muslimská liga Nawáze Šarífa. Oba tito politici dostali několik šancí vyřešit hospodářské a sociální problémy Pákistánu - Bhuttová dvakrát a Šaríf třikrát (včetně návratu do funkce premiéra na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu o neplatnosti jeho sesazení bývalým prezidentem Ghulam Išak Chánem v roce 1994).

V tomto období armáda v rámci svého konceptu řízené demokracie v jistém smyslu upřímně usilovala o to, aby se v Pákistánu kultivovala hra na formální demokracii způsobem, který by neohrožoval integritu země a především mocenské postavení pákistánské generality nejen ve společnosti, ale i v oblasti politického rozhodování o dalším osudu země. V zásadě se zdálo, že je tento cíl dosažitelný. Dopad afghánským záležitostí na Pákistán v počátku 90. let byl v podstatě vyřešen a narůstající eskalaci napětí v Kašmíru Indie ještě nevnímala tak ostře.

Muslimská liga i Lidová strana však představitele armády hluboce zklamaly. V jistém smyslu lze tvrdit, že Bhuttová, s ohledem na svůj původ, usilovala pouze o posílení mocenského postavení velkých pozemkových vlastníků ze Sindhu a částečně Paňdžábu, zatímco Šaríf prosazoval zájmy ocelářského a obchodního impéria své rodiny pod pláštíkem urychlené industrializace země. Korupce, nepotismus, dnešními slovy též tunelování poměrně silného státního sektoru, politický terorismus, hospodářské vydírání a především neschopnost řešit obrovskou vnitřní i zahraniční zadluženost a náboženské a etnické konflikty stigmatizovaly Bhuttovou i Šarífa stejnou měrou.

Za krizi uvnitř pákistánské společnosti však paradoxně může armáda, která se dnes ústy Parvíze Mušarafa, jako nejvyššího administrátora tohoto vojenského převratu, staví do role spasitele celé země. Armáda vládla Pákistánu polovinu doby z jeho 52leté existence. Ozbrojené síly iniciovaly vznik MQM (Mohadžir Quami Movement - politické strany muslimských přistěhovalců z Indie) jako protiváhu Lidové straně v Sindhu. Důsledkem uvedeného je fakticky již téměř deset let trvající konflikt v Sindhu, kterým trpí především Karáčí, a kde si už všichni zvykli na trvalou přítomnost policie a armády v ulicích tohoto města. Armáda tolerovala náboženský extremismus a sektářství, porušování práv menšin, zvláště v Balúčistánu. Podporovala tvrdou islamizaci a navázala těsné kontakty s vlivnou náboženskou stranou Džammate-islamí, přičemž dnes nelze ani odhadnout, kolik důstojníků pákistánské armády je pod jejím bezprostředním vlivem. V rámci prosazování islámského práva šária jako základu právního systému státu a zákona o potírání protiislámského rouhání (tzv. blasphemy law) dnes trpí křesťané i podstatně početnější šíitská komunita. Armáda prosazovala i kult násilí, jenž dnes vyústil v tzv. kalašnikovou kulturu, a to nejen v Severozápadní pohraniční provincii.

Největším problémem pro Pákistán, který způsobila opět jen armáda, byly, jsou a stále budou enormně vysoké náklady na obranu a zbrojní výdaje. Tyto náklady vysoce převyšují oficiálně uváděných 30 % výdajů státního rozpočtu a budou růst dále v závislosti na tom, jakými tempy bude Pákistán usilovat o rozvoj svého jaderného a dnes zvláště raketového programu. Se započítáním dluhové služby (přes 40 %) a mandatorních výdajů, zejména na přebujelou státní správu, podle kvalifikovaných odhadů vychází, že všechny rozvojové programy mohou být hrazeny jen z prostřední zahraniční pomoci. Žádná pákistánská administrativa, ať by ji reprezentovala Muslimská liga nebo Lidová strana, přitom neměla sebemenší šanci zvrátit tuto bizarní skladbu státního rozpočtu.

Z politického a hospodářského marasmu, který způsobila armáda, a za který nese plnou odpovědnost opět jen armáda, může Pákistán paradoxně vyvést opět jen armáda. Je to nejorganizovanější síla země a její jediný integrační faktor. Tímto faktorem není islám, ač by se to na první pohled zdálo i z pouhého názvu země - Pákistánská islámská republika. Spočítat totiž všechny politické islámské strany, které nyní působí v Pákistánu, je poměrně složité a ještě složitějším je zmapovat jejich vzájemné rozpory.

Bude-li chtít Mušaraf obnovit demokracii v Pákistánu, bude to opět řízená demokracie, taková, aby si příští premiér snad nedovolil odvolat náčelníka generálního štábu, jak to učinil Nawáz Šaríf. Bude to tedy demokracie, v níž běžný občan nebude znát jméno např. předsedy dolní komory pákistánského parlamentu nebo Senátu, či ministra školství, rozhodně ale bude znát jméno náčelníka generálního štábu. Bude to patrně demokracie, v níž Muslimská liga či Lidová strana (ať by si Bénazír Bhuttová ve svém londýnském exilu činila jakékoli iluze) nebudou hrát takovou roli, jak tomu bylo v obou případech v posledním desetiletí. Bude to demokracie, v níž budou možná figurovat ve větší míře islámské náboženské strany, které již v minulosti učinily pokus o svou prezentaci v podobě "třetí síly" alternativou za zkompromitovanou Muslimskou ligu a Lidovou stranu. Potom je ale otázkou, kdo by měl po nějakém čase v rámci této řízené demokracie koho řídit, zda armáda islamisty, či islamisté armádu.

Pákistán je ale velká země, s velkým počtem obyvatelstva, s velkou armádou, která disponuje jadernými zbraněmi. Současně je to velmi chudá země, závislá na zahraniční hospodářské pomoci, s mnoha odstředivými tendencemi, které činí podstatu jejího federalismu velmi křehkou. Při svém řízení řízené demokracie uvnitř své vlastní země se proto armáda bude muset řídit i vnějšími faktory. Doporučení z USA, EU a především Světové banky, Mezinárodního měnového fondu a Pařížského klubu však nebudou formulována imperativně, pokud armáda zajistí integritu země a pokud její velení bude své mocenské ambice realizovat jen v rámci pákistánských státních hranic. Aby to ale nebylo tak jednoduché, je nutné se zamyslet nad otázkou, zda kontrolní linie příměří v Kašmíru z roku 1947 je státní hranicí Pákistánu? Ostatně jedině z Kašmíru generál Mušaraf vojenské jednotky nestáhl.

20.10.1999

České sdružení přátel le Monde diplomatique

Jiřina Fuchsová

Pan Obereigner (sveho casu recnil ve Washingtonu na Vondrove symposiu, kam Fuchsova nesmela...) prohlasil paskvil novely paskvilu ceskeho zakona o obcanstvi na strankach ZVEDAVCE za nejvetsi "uspech" ceskych bojovniku doma i v zahranici....za DESET LET! jejich snah, zatimco konzul Klucar v LA prohlasil ze ceska vlada" declared several times! RESTITUTION process as FINISHED and ALL restitution DUE DATES are also OVER." Take ujistil publikum, ze "NEW Czech citizenship" "is NOT RETROACTIVE."

Alespon nelže jako vsichni ostatni....

Konzulat v Montrealu k vysvetleni reguli dodal, ze ceskoslovensky exil prispel ke svobode a demokracii v CR a "zasluhuje MIMORADNE UZNANI..."

My jim na MIMORADNE UZNANI poskytovane cinskym generalum kasleme, my chceme jen uznat, ze jsme take Cesi....

Narodili jsme se pred padesati, sedesati, osmdesati lety... Poskytovat nam nejake "NEW!" CZECH CITIZENSHIP od tehdy-do tehdy! je jakesi svetove unikum, Madari (cislo jedna na rade pro vstup do EU, Polaci, Estonci, etc...) ziraji na to podivuhodne taky-obcanstvi ceske jako na polarni zari nad Prahou.......:-)