Úpadek českého vysílání BBC?

České vysílání BBC jako reklama pro Respekt

Juliana

Vazeny pane Culiku,

ceske vysilani BBC si s reklamou na  Respekt neda pokoj. Posloucham (brzy budu rikat poslouchala jsem) BBC 13 let a obecne si myslim, ze od doby, kdy se cast redakce prestehovala z Londyna do Prahy, se kvalita poradu dost zhorsila. Hlavne nezavislost pohledu upada. Obavam se, ze casem ceske vysilani BBC dopadne jako ceske vysilani Svobodne Evropy.

Nyni k Respektu: 15. 11. se ozvalo z eteru: Uvadime rozhovor se sefredaktorem Respektu Petrem Holubem, kteremu v Respektu vychazi clanek o srovnani 10 let prvni republiky a CR.

Pak to srovnaval a zaujalo me tvrzeni: "V roce 1928 mela republika idealni vladu; vladla koalice pravicovych stran a levice byla v opozici." Proc byla ta vlada tak idealni nevysvetlil a redaktorka se ho na to nezeptala. Treba to vysvetluje v inzerovanem clanku v Respektu. Protoze si tento casopis kupovat nehodlam, zadam o vysvetleni Vas.

Myslim, ze rozlisovani na pravici a levici ma smysl, ale nedomnivam se, ze "pravicovost" nebo "levicovost" je hodnotou sama o sobe. Kdyz historici popisuji vladu ruznych panovniku, pisi napr. "silny neskodil slabemu, sirotkum a vdovam se dostalo prava", "podporoval vzdelanost", "byla za groš ovce", ale s vyjimkou komunisticke dejepravy jsem nikde necetla: "byl dobry, protoze byl levicovy". Ted se z BBC dovidam: "vlada byla idealni, protoze byla pravicova". Ale proc byla zrovna tato Svehlova vlada (X. vlada: 1926 -1929) lepsi nez jine, nevim.

Globalizace:

Velká Británie: Invaze evropské elity

Tento článek vyšel v neděli 14. listopadu v deníku Sunday Times.

Když se setkávají s obyčejnými lidmi, vypadají taky jako normální lidé. Ve skutečnosti jsou zvláštním vznikajícím lidských druhem, mezinárodní elitou se schopností hovořit několika jazyky. Přicházejí ze stratosféry kontinentálního evropského školství. Je to příliv mozků, který přichází do Británie prostřednictvím tunelu pod kanálem La Manche a najdete je nyní ve firmách, působících blízko vás.

Seznamte se s čtyřiadvacetiletou Anou Marshallovou. Napolovic je to Španělka, napolovic Francouzka. Dědeček byl Angličan. Narodila se v Madridu, vyrostla ve Francii, ve Španělsku navštěvovala podnikatelskou školu a hovoří španělsky, francouzsky, anglicky a taky se domluví italsky a rusky. Za čtrnáct dní začne pracovat v londýnské City v americké bance J.P. Morgan.

Pro ni, jako pro tisíce dalších aspirujících meteorů, je nyní Londýn centrem vesmíru. "Považuju to za začátek své kariéry," uvedla minulý týden. "V Londýně je spousta pracovních příležitostí pro absolventy univerzit. Firmy jim poskytují daleko více odpovědnosti a také je lépe platí než v jiných evropských zemích."

Nebo si vezměte Ruggera Mameliho, z  Milána, který nyní pracuje jako obchodník s mezinárodními měnami v Den Danske Bank. Když přišel první den do práce do makléřské místnosti, britští zaměstnanci si z něho dělali legraci. Začal telefonovat a při práci uvolněně přecházet z angličtiny do francouzštiny, němčiny, španělštiny a italštiny. Už se mu neposmívají.

Nikdo přesně neví, kolik podobných pracovníků z evropských zemí v Británii pracuje, protože lidé z členských zemí Evropské unie nepotřebují víza ani pracovní povolení. Mohou si zažádat o zaměstnání, nasednout na vlak nebo na letadlo a rychle dostat práci. Britští zaměstnavatelé je vítají s otevřenou náručí. Celkový počet lidí z evropských zemí rychle roste. Podle britského Národního statistického úřadu se loni přistěhovalo do Británie o 178 000 lidí více než kolik se z Británie vystěhovalo. Je to dvojnásobný počet než v roce 1997.

Nejsou to ani uprchlíci, ani žadatelé o asyl. Mnoho těchto příchozích jsou studenti z evropských zemí a univerzitně vzdělaní jedinci, kteří využívají otevřenosti západoevropských hranic a svobody cestování do zahraničí a lepší mezinárodní dopravy k tomu, aby vyhledali nejdynamičtější ekonomiku v Evropě. V Británii tito lidé získávají zaměstnání nejen proto, že umějí jazyky, ale také pro svou kvalifikaci, zejména pro dobrou znalost matematiky, v čemž se jim Britové nemohou rovnat.

Za poslendích pět let se počet přistěhovalců z Francie zvýšil o 11 procent, konstatuje organizace London First, která dělá ve světě reklamu Londýnu. Francouzské velvyslanectví v Londýně registruje asi 60 000 Francouzů, žijících v Anglii a ve Walesu, ale činitelé odhadují, že skutečný počet Francouzů, žijících v Británii, je asi 200 000. V Británii nyní žije více než 60 000 Němců a Italů a 47 000 Američanů, tento počet se za posledních sedm let zvýšil o padesát procent.

V pátek v podvečer většinou najdete ředitele francouzské obchodní komory v Londýně Laurenta Dupasquiera, jak nasedá do vlaku domů, na mezinárodním nádraží ve Waterloo, odkud jezdí vlaky Eurostar do Evropy pod kanálem La Manche. Cestuje pravidelně do Paříže, kde pracuje jeho žena. "Když se na to podívate, zjistíte, že Londýn je daleko blíž Paříže než mnoha částem Velké Británie," vysvětluje. "Navzdory tomu, že se hovoří v souvislosti s britským hovězím o obchodní válce, britská i francouzská ekonomika jsou neobyčejně hluboce navzájem provázány." Přiznává však, že zatímco Britové jezdí do Francie na venkov, Francouzi jezdí do Británie za podnikáním.

Výhody jsou jasné. Ve Francii čelí mladí lidé třímiliónové frontě nezaměstnaných. Británie nabízí vysvobození, i když jsou to třeba jen manuální zaměstnání ve špatně placených službách. Jiní přijíždějí za studiem.

"Londýn má takovou prestiž," uvedl Pierre-Oliver Debordes (23), student na podnikatelské škole University of North London. "Když řeknete ve Francii, že studujete v Londýně, na lidi to dělá dojem, i když nestudujete na žádné slavné univerzitě."

Pro mezinárodní zaměstnavatele, kteří mají základnu v Británii, rozšiřuje jejich horizont právě kvalita nejlepšího evropského vzdělání. Podnikatelé nyní nahlížejí na sféru své činnosti z globálního hlediska, které ještě před deseti lety neexistovalo.

Významnou roli hraje jednotný evropský trh. Britské firmy jsou přesvědčeny, že i když je sice angličtina nejvýznamnějším světovým jazykem v podnikání, přirozený šarm a charakteristický způsob řeči, který mají kvalifikovaní evropští pracovníci, ulehčuje uzavírání mezinárodních smluv. Britské firmy zaměstnávají cizince, jako prostředníky s ostatním světem, konstatuje Dupasquier.

Úroveň školství v západoevropských zemích, zejména úroveň matematiky, je také považována za vyšší. Dr. Oliver Pretzel, který sám prošel německým školstvím působí nyní na Imperial College v Londýně a je přesvědčen, že školní vzdělání je v Německu i ve Francii širší než v Británii.

"Ve Francii je vyučování intenzívní a velmi oficiální. Zkoušky jsou velmi tvrdé. Lidé, kteří jimi projdou, zejména absolventi tzv. Grandes Ecoles, jsou neobyčejně chytří. Představují však daleko menší procento pracovních sil než absolventi britských univerzit. To je politické rozhodnutí, které přijímá každá země zvlášť: Chce mít země malou, neobyčejně chytrou elitu, anebo širokou základnu vysokoškolsky vzdělaných lidí"

V Německu je na vysoké škole vyučování matematiky daleko abstraktnější a čistší než v Británii a absolventi končí univerzitu s daleko méně vhodnou kvalifikací pro praktické zaměstnání. Ale oni to vědí a pokud hledají zaměstnání, naučí se, co potřebují."

Takoví vysoce nadaní absolventi často končí v londýnské City. Dvaatřicetiletý Marco Saviozzi je napůl Ital, napůl Francouz a pracuje ve finanční firmě Garban-Intercapital. Jeho kulturní a jazykové zázemí je užitečné, avšak absolvoval taky šestiletý kurs ekonomie a matematiky. Totéž platí o šestatřicetiletém Kimu Korkmanovi z Helsinek, který pracuje u téže firmy.

Britské instituce jako London School of Economics se nyní intenzívně snaží dohnat západoevropské školství. Zavádějí nové kursy. Profesor Norman Breiggs konstatuje: "Nový čtyřletý kurs matematiky byl zaveden proto, aby se studenti dostali na obdobnou úroveň jako absolventi čtyřletých kursů matematiky na západoevropských univerzitách. Mnoho čelných britských univerzit nyní vyučuje matematice pro ekonomii a finančnictví."

Jak pohlížejí lidé ze západní Evropy na Británii a na Londýn

Ekonomika je v Británii v dobrém stavu. Nezaměstnanost v Británii dosahuje jen 5,9 procent, ve Francii je to 11,1 procent. Londýn je globálním centrem všeho. V Londýně probíhá 32 procent veškerých světových transakcí s cizími měnami. 118 z 500 největších evropských firem má v Londýně své ústředí stejně jako 10 největších evropských právnických firem. Daně jsou v Británii nižší než v západní Evropě.

Byty jsou v Londýně neobyčejně drahé: "Koupíte si byt ve čtvrti Knightsbridge a máte právo ho užívat jen padesát let! Za to zaplatíte 2 milióny liber! (110 miliónů korun). Veřejná doprava je skutečně strašlivá. Je špinavá a přeplněná. Počasí je hnusné.

Juliana

Protoze jsem zanevrela na denni tisk, cetla jsem si vcera v tramvaji  ASM News (Novinky Americke mikrobiologicke spolecnosti).  Krome clanku o ruznych mikrobech jsem tam objevila blahoprani B. Clintona a A. Gora k jejimu stemu vyroci. Vyjimam:

Clinton: ..."On behalf of all Americans, I commend the members of the American Society for Microbiology for your long-term commitment to excellence in microbiological research. Your work is helping to ensure a safer, healthier future for our world."

("Jménem všech Američanů blahopřejhi Americké mikrobiologické společnosti k jejímu dlouhodobému úsilí o vynikající výsledky v mikrobiologické vědecké práci. Vaše práce pomáhá zajistit bezpečnější a zdravější budoucnost pro náš svět.")

Gore: ...Napred pise o chorobach a uspesich pri jejich lecbe.

..I've been proud to work with you on all these issues. I've  been proud to stand with you as we've won increased funding for the path-breaking research many of you now undertake every day....It is with hope and pride that the whole world will be watching as you set out on your next 100 years. Thank you."

("Jsem hrdý, že jsem s vámi ve všech těchto záležitostech mohl spolupracovat. Jsem hrdý na to, že jsem stál s vámi, když jsme získali zvýšenou míru financování pro nové cesty otvírající výzkum, kteří mnozí z vás nyní provádíte. S nadějí a pýchou vás sleduje celý svět, jak zahajujete dalších sto let vaší činnosti. Děkuji vám.")

Je to trochu jine kafe nez stale reci o provincnosti a o nutne pokore inteligence, kterymi nas  krmi cesti politici a statotvorni intelektualove.  Nepamatuji si, ze by tady nekdy politici  dekovali vzdelancum jmenem ceskeho lidu. Trochu amerikanizace v teto oblasti by myslim neskodilo.

Po deseti letech: pár slov o naší netrpělivosti (LN 13.11.1999)

Pár poznámek k článku Václava Klause

Účel a prostředky

Něco o brzdách

V Británii je na mediálním trhu přísně:

Labouristé chtějí nařídit britské komerční televizi, aby znovu zavedla zrušené hlavní večerní zprávy ve 22 hodin

Po dlouhá léta usilovala britská komerční televize ITV, aby nemusela vysílat půlhodinové hlavní večerní zprávy ve 22 hodin. (V Británii se většinou chodí do práce až od 9 nebo od 9. 30 ráno a lidé chodí tedy podstatně později spát než v České rebublice, 22 hodin je pro ně uprostřed večera.)

Potíž je, že zpravodajství ve 22 hodin bránilo komerční televizi vysílat celovečerní filmy. Znamenalo by to, že bude muset dvouhodinový celovečerní film (který je s přestávkami pro reklamu dlouhý spíše 2 a půl hodiny) začít vysílat už někdy o půl osmé. To je doba, kdy není v britských domácnostech klid na sledování celovečerních filmů: večeří se, dětí píší úkoly, je všeobecný zmatek. Populární veřejnoprávní televizní okruh BBC 1 vysílá hlavní zprávy v 21 hodin a od 21.30 může v klidu vysílat celovečerní filmy. Ale vysílat celovečerní filmy od 22.30, to je pro ITV zase už příliš pozdě.

Proto dlouhou dobu usilovala komerční televize ITV o to, přimět britskou Radu pro komerční televizní vysílání, aby jí dovolila zrušit zprávy ve 22 hodin. Loni se jí to po třiceti letech konečně podařilo.

Nyní vychází najevo, že britská labouristická vláda je s tou situací neobyčejně nespokojena a bude naléhat na Radu pro komerční televizní vysílání, aby bylo zpravodajství ve 22 hodin v komerční televizi do příštích všeobecných voleb obnoveno.

Britský ministr kultury Chris Smith napsal v těchto dnech oficiální stížnost Radě pro komerční televizní vysílání, v níž odmítá jako nedostatečné ty zpravodajské pořady, které zprávy ve 22 hodin na komerční televizi nahradily.

Smith v dopise konstatoval, že je znepokojen klesající sledovaností a klesající kvalitou zpráv komerční televize, které se nyní vysílají v 18.30 a ve 23.00 hodin.

Smithův dopis je podle listu Independent prvním oficiálním důkazem, že je britská vláda oficiálně rozhodnuta obnovit půlhodinové zpravodajství na komerční televizi ITN včas před příštími všeobecnými volbami.

Independent považoval tuto zprávu za tak důležitou, že ji umístil v pátek 12. listopad na čelo své titulní strany jako hlavní zprávu dne. Kultivace politické arény a veřejná informovanost o politice, stejně jako práce médií, se v Británii považuje za důležitou.

Šíří se informace, píše Independent, že Tony Blair i ministr kultury Chris Smith byli naprosto rozezleni, když se Rada pro komerční televizní vysílání loni rozhodla splnit přání ITV a nahradit půlhodinové televizní noviny ve 22 hodin celovečerními filmy a inscenacemi.

Rada pro komerční televizní vysílání se tedy pokusila uklidnit ministry tím, že trvala na přísných podmínkách, které ITV byla nucena splnit a přislíbila, že novou situaci znovu zhodnotí v dubnu roku 2000, zda bylo ze zpětného pohledu zrušení zpravodajství ve 22 hodin v komerční televizi přijatelné.

Avšak špatná sledovanost nových celostátních i regionálních zpravodajských pořadů vedla nyní ministra kultury Smithe, aby zasáhl a připomněl komisi její vlastní podmínky.

Když se v březnu 1999 přestaly vysílat News at Ten, jejich průměrná sledovanost byla 5,8 miliónů diváků (Británie má asi 60 miliónů obyvatel). Avšak nové zprávy ve 23 hodin sleduje jen asi 3,3 miliónů diváků. Zprávy ve 22 hodin s tímtéž populárním moderátorem, černochem Trevorem McDonaldem, byly přesunuty na 18.30. Tam je sleduje 5,3 miliónů diváků.

Ve své stížnosti Radě pro komerční televizní vysílání konstatuje Smith, že bude požadovat "tvrdé" zhodnocení důsledku likvidace pořadu News at Ten a vyjadřuje obavy, že "kvalita a vliv" zpravodajských pořadů, které News at Ten nahradily, je nízká. Ministr kultury si také v dopise stěžuje na to, že televize ITV nesplnila požadavek, aby vysílala "smíšenou dietu" kvalitních i zábavných pořadů, ale že nyní servíruje divákům jen směsici filmů o James Bondovi, game shows a televizních inscenací.

Rada pro komerční televizní vysílání povolila televizi ITV zrušit zpravodajství ve 22 hodin pod podmínkou, že rozšíří spektrum pořadů vysílaných od 21 do 23 hodin a začně vysílat vysoce kvalitní půlhodinový regionální zpravodajský bulletin v každé ze šestnácti regionů ITV. (Komerční stanice ITV se skládá ze šestnácti samostatných regionálních stanic, které spolu soutěží o to, jaké jejich programy se dostanou do celostátního vysílání, aby nemohla příliš silná komerční televizní stanice vyvíjet v Británii přiliš velký politický vliv.)

Stížnost ministra kultury Chrise Smithe přichází nedlouho poté, co se britský ministr školství David Blunkett vyjádřil, že zrušení zpravodajského pořadu ve 22 hodin na ITV znamenalo, že se milióny britských občanů "naprosto izolovaly" nejen od politického života, ale od společnosti vůbec.

Downing Street je také neobyčejně znepokojena, že v důsledku zrušení News at Ten ztratila velká část britské veřejnosti jediný svůj zdroj informací o tom, co se děje v britské politice.

Ředitelé společnosti ITV už čelí šetření v parlamentním výboru pro kulturu, sdělovací prostředky a sport. Očekává se, že tam budou muset v nadcházejících týdnech svědčit o tom, co udělali s britskou komerční televizí. Předseda tohoto parlamentního výboru Gerald Kaufman charakterizoval likvidaci zpravodajství ve 22 hodin jako "nový mezník v procesu zprimitivňování Británie".

Jestliže bude analýza situace vzniklé po likvidaci pořadu News at Ten kritická, vyvolá to tlak na Radu pro komerční televizní vysílání, aby donutila ITN pořad obnovit. Britská vláda sice nemůže ve věci intervenovat přímo, ale Rada má pravomoci donutit ředitele ITN, aby původní zpravodajský pořad obnovili.

Britský vládní propagandista a problémy s Francií

Není pravda, že by se britští politikové nesnažili ovlivňoval sdělovací prostředky. Velmi kontroverzní, až vykřičenou osobou je v tomto smyslu Alistair Campbell, tiskový mluvčí Tonyho Blaira. Mnozí konstatují, že právě Campbell je skutečnou, a to tvrdou, nekompromisní a značně agresívní tváří Tonyho Blaira, skrývající se za jeho povrchním úsměvem.

Toto napsal ve čtvrtek 11.11. v deníku Guardian jeho parlamentní zpravodaj Simon Hoggart:

Byl jsem minulý týden na večírku a k mému překvapení a potěšení jsem se tam setkal se sirem Tomem Caffreym, který býval v sedmdesátých letech tiskovým tajemníkem tehdejšího labouristického premiéra Jima Callaghana. Je to jemný, inteligentní, zdvořilý a tiše hovořící Skot. Tom se odlišuje naprosto radikálně od nynějšího tiskového tajemníka britského premiéra Alistaira Campbella.

Političtí korespondenti, kteří napíšou něco, co se Campbellovi nelíbí, se často stávají obětí jeho telefonátů buď pozdě večer nebo brzo ráno. Telefonicky jim naplno Campbell líčí nevybíravými výrazy jejich "zločiny".

"To, co jste napsal, je naprostá sračka," je pro Alistaira Campbella jen mírnější způsob napomenutí, který už vešel mezi britskými novináři ve známost v podstatě jako heslo, charakterizující tohoto tiskového tajemníka.

Naproti tomu napomínání od Toma Caffreyho v sedmdesátých letech bylo vždy velmi vřelé a laskavé. "Článek, který jste otiskl dnes ráno," telefonoval Caffrey příslušnému novináři, "kde jste napsal, že jsme schválili zákon o povinné popravě prvorozenců, je asi chyba," vysvětloval Caffrey viníkům. "Premiér se domnívá, že jste si ho spletl s vládním plánem usmrtit nemocné kachny v okrese Aylesbury. Ne, nemusíte tisknout opravu, Jima to docela pobavilo. Jen si dávejte příště trochu větší pozor..."

Samozřejmě, píše dále Simon Hoggart, tiskový tajemník Tonyho Blaira Alistair Campbell by to považoval za  typicky ultratolerantní, uboze chabý postoj, který právě dovolil ostatním politikům, aby odstrčili Labouristickou stranu od válu. Kdybyste v článku udělali dnes takovou chybu, můžete očekávat návštěvu skupiny maskovaných mužů s odznaky Labour Party a s houfnicemi s uřezanou hlavní.

Alistair Campbell žije a dýchá pro Tonyho Blaira. Campbell je tvrdou agresívní polovičkou Tonyho Blaira, jakou nikdy nevidíme na veřejnosti.

Campbell píše většinu Blairových veřejných projevů. Píše téměř všechno, co je zveřejněno pod jménem Tonyho Blaira.

Takže, pokračuje Simon Hoggart, někdy, kdy Tony Blair odpovídá ve sněmovně na otázky poslanců, se rád dívám na Alistaira Campbella, jak sedí na balkóně nad Blairem. Člověk cítí, že výraz Campbellovy tváře ukazuje, co si Blair ve skutečnosti myslí, ale co v žádném případě nemůže říct poslancům.

Když Blair ve sněmovně udělá vtip a loajální patolízalové sedící za ním tleskají, Campbellova tvář šťastně září. Někdy se mu kývá hlava ze strany na stranu, radostí nad vlastními vtipy.

Když je Blair konzervativní opozicí poražen, což se v těchto dnech stává docela často, Campbell mívá dva různé výrazy. První výraz je jen zdeprimovanost, druhý je pohrdlivá grimasa, z níž vyplývá, že jen idiot by si mohl přestavit, že snad šéf konzervativců William Hague tuto potyčku vyhrál.

Ve středu 10. listopadu udělala Francie v souvislosti s kontroverzí ohledně britského hovězího Blairovi podraz. Navzdory úspěchu Británie v této věci při vyjednávání v Bruselu, navzdory tolerantnímu britskému přístupu, navzdory nesčetným jednáním odmítla Francie zrušit zákaz dovozu britského hovězího. Ještě v pondělí byl Tony Blair v Paříži a znovu tam apeloval, aby Francie pomohla.

"Toto je totální ponížení pro tuto bezpáteřnou vládu a pro jejího beznadějného ministra zemědělství," řekl ve sněmovně William Hague.

Tony Blair pak mlžil o tom, že bude asi zapotřebí pohnat Francii k soudu, pokud to bude nutné.

William Hague to odsunul gestem stranou: "V pondělí jste dal Francouzům třetí cestu. Ve středu vám vrátili dva prsty (tj. udělali na vás sprosté záporné gesto)." řekl Hague.

Co se týče parlamentních zvyklostí byl to opravdu úspěšný vtip, takový vtip, po němž má jeho oběť pocit, že ho právě do břicha kopl kůň, píše Simon Hoggart.

Hlučná a opakující se vlna smíchu zahltila Haguovo teatrálnější pokračování: "Přestanete jim konečně ustupovat a začnete konečně bojovat za  Británii?"

Díval jsem se na Alistaira Campbella velmi pozorně. Nejprve se jen nasupil. Bradu měl zarytou do prsou. Oči se mu zúžily jako dravci, který právě byl svědkem toho, jak se raněný pakůň zdvihl a odešel pryč.

Pak jsem si povšiml stínu úsměvu, jako u zdrogované kočky, byl to úsměv, který byl výrazem ryzího obdivu pro tento vtip. Hned v dalším zlomku vteřiny ten úsměv zmizel, ale věděl jsem z onoho kratičkého záblesku úsměvu, že tentokrát Hague vyhrál.

Podíl Ronalda Laudera na vzestupu a pádu TV Nova

Jak to bylo s nepravdivou informací v televizi Nova

Kterak přišla spalovna Malešice k  dioxinovému filtru?