Co je nového v České republice

Ohledne pana Kotrby: to co dela zavani marenim vykonu uredniho rozhodnuti a potencionalne pohrdanim soudem, mam pocit ze takove pokusy uz tu byly v souvislosti s causou Opocensky a dopadly dost neslavne. Muj osobni nazor na celou vec: dotycni aktiviste se prestupku, ze kterych byli obvineni, dopustili, ale prislusny organ ma pravo od potrestani upustit vzhledem k nulove spolecenske nebezpecnosti jejich jednani. Tam je treba se ozvat. Sbirka na pokutu nic neresi.

Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. K desátému výročí pádu komunismu vyšel pětisetstránkový výbor z  Britských listů pod názvem Jak Češi myslí. Zahrnuje patnáct tematických oddílů, zabývajících se aktuálními problémy v České republice. Bližší informace vyšly v BL na tomto místě.

Knihu lze objednat e-mailem odkudkoliv na světě prostřednictvím úvěrové karty na adrese nakladatelství Milenium avc@unl.pvtnet.cz. Kniha má 480 stran a stojí 290 Kč.

Kniha Jak Češi myslí nejprodávanějším titulem internetového knihkupectví Kosmas. Ve čtvrtek 2. 12. napsal Josef Žák z knihkupectví Kosmas:

Hezky den pane Culiku,

dnes se Vase kniha "... jak Cesi mysli" dostala na prvni misto TOP TENu nejprodavanejsich titulu za uplynulych 14 dni v knihkupectvi Kosmas.cz.

Výběr textů z posledních dní:

InnoVatio.cz

Dalším pozitivním trendem je hodnocení politických stran, které je v Událostech vyvážené - žádný z politických subjektů si nemůže stěžovat na dlouhodobou zaujatost redakce.

Z negativních trendů je patrný zejména posun tematické struktury Událostí. Česká televize - nutno podotknout že v souladu s kritizovanými světovými trendy - odvysílala ve své hlavní zpravodajské relaci v prvním pololetí roku 1999 o 66% více příspěvků o kriminálních činech, než ve stejném období roku 1997. Ještě patrnější je růst počtu informací o nehodách. Zatímco v prvním pololetí roku 1997 bylo odvysíláno 36 příspěvků na toto téma (1,3% podíl na celkovém počtu zpráv), v roce 1999 to již bylo 161 příspěvků (5,1% podíl na celkovém počtu odvysílaných zpráv). Pro úplnost je nutné vědět, že ve stejných obdobích Televizní noviny na Nově odvysílaly 214 (5,1%) respektive 326 (8,5%) příspěvků o nehodách.

"Diskuse o kvalitě nabídky veřejnoprávních televizí je na místě o to víc, čím větší důvěryhodnosti se veřejnoprávní televize těší," uvedl výkonný ředitel InnoVatia Libor Mihalka. "Veřejnoprávní televize musí usilovat o to, aby si veřejnost mohla udělat na základě nepředpojatého a úplného zpravodajství nezávislý názor na stav a vývoj společnosti. Lidé po celém světě chtějí vědět, za co a proč pravidelně platí koncesionářské poplatky. Proto jsme se rozhodli publikovat na internetu části analýzy, která byla zpracována na základě objednávky Lidových novin a Respektu, a z níž mimo jiné vyplývá, že se zpravodajství České televize v některých aspektech přibližuje zpravodajství na Nově."

www.innovatio.cz

V případě zájmu o další informace:

InnoVatio

Marek Prorok, šéfredaktor časopisu Media Monitor

069-6116468, 0603-868000

marek.prorok@innovatio.cz

Česká televize (veřejně kritizuje výstupy InnoVatia)

Zdeněk Šámal - šéfredaktor redakce zpravodajství ČT (relevantní části analýzy má k dispozici)

zdenek.samal@czech-tv.cz

Světové trendy

Center for Media and Public Affairs Washington D.C.:

www.cmpa.com

Fraser Institue Vancouver: www.fraserinstitute.ca

Medien Tenor Leipzig: www.medien-tenor.de

Roland Schatz - Předseda International Media Monitor Association (ve dnech 2. a 3.12. 1999 v Praze na čísle 0602-522239)

FAQ:

InnoVatio je občanské sdružení (nikoli agentura)

Media Monitor je hlavní projekt InnoVatia - v České republice se od dubna 1996 zabývá kontinuální analýzou médií, která udávají tón

Media Monitor je rovněž název časopisu, který vychází 11x ročně

v případě citace analýz je nutno uvést zdroj:

InnoVatio - Media Monitor (InnoVatio je jedno slovo - s velkým "V" uprostřed)

tel.: 069/6116468 - InnoVatio

www.innovatio.cz

Jiří Jírovec

Počet lidí, kteří se připojili k výzvě, je zarážející, ale jen do té doby, než si uvědomíme, že v ČR neexistuje model společnosti, který by šel dál než na úroveň blekotání ovcí z Orvellovy Zvířecí farmy (čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné). Přeloženo do české političtiny "pravice dobrá, levice špatná" - nebo naopak, podle vkusu.

Ohlas výzvy patrně odráží i to, že v ČR lidem jen pomalu dochází, že zárukou uspořádání, které značně nepřesně nazýváme demokracií, nejsou prozřetelností přebraní politikové, ale alespoň jakás takás pravidla hry, která znemožňují hrubší zneužívání moci a dále svobodné sdělovací prostředky a jakž takž nezávislé soudy.

Českou republiku odlišuje od Západu právě absence těchto pravidel hry a závislost novinářů na majitelích sdělovacích prostředků.

V čem je rozdíl dokazuje například krátké upozornění editora deníku The Toronto Star, který považoval za důležité vysvětlit čtenářům motoristické přílohy, že závodní oblek, který jejich redaktor hodnotil, byl vrácen výrobci, protože přijmutí daru by bylo v rozporu s etikou novinářské práce.

Jaký kontrast s pobavenou reakcí českých sdělovacích prostředků na to, že kdosi ukradl (tehdejšímu ministru vnitra) Rumlovi "k testování zapůjčené" Audi. Co by na západě byl skandál prvního řádu, protože taková věc zavání úplatkem, se v Čechách odbylo tím, že ministr je vlastně hlupák, že tam to auto nechal, zvlášť když je od vnitra a má tedy informace o tom jak moc se krade z první ruky.

Nedostatkem pravidel, která by omezovala politickou moc, a možnou nápravou se ve svém zajímavém a v českých poměrech patrně ojedinělém rozboru zabývá Vít Novotný. Když nic jiného, přečtěte si první dva odstavce zmíněného článku. Je v nich vše.

S názorem Víta Novotného, že nikoli výměna špatných politiků za lepší, ale ustanovení takových pravidel hry, aby "jakákoli budoucí vláda, třeba i složená ze zcela nemorálních jedinců nemohla překročit jisté hranice dané zákonem", je možné jen souhlasit.

Sama pravidla hry nejsou sice samospasitelná, protože vedle zájmu občanů (ČR) existují i zájmy politických a vojenských bloků a mocností, které umožňují vidět překračování hranic zákonů v příznivých barvách (viz vlažná reakce Západu k Pakistánu, Afganistánu po odchodu Rusů, k Indonesii atd), ale pořád lepší něco než nic.

Vítaným vedlejším produktem pevnějších pravidel politické hry je potlačení mesiášského komplexu politiků. A možná, že právě v tom je důvod, proč se čeští politikové včetně presidenta nepřetrhli v dohánění západních vzorů. Výzva (tak jak byla formulována) by nestála za zmínku, kdyby ji z výše svého majestátu nepožehnal sám president republiky, který poté, co ho jeho poddaní ujistili, že pro něj výzva neplatí, tytéž pochválil za to, že jsou ochotni "občansky se strukturovat" (ať již tento patvar znamená cokoli).

Výzva bývalých studentů je politickou lží, obalenou frázemi (o slušnosti, ideálech a radosti), které mají umožnit oslovení "Vážení spoluobčané", implikující nadstranickost. Lež začíná v okamžiku, kdy se nadstranickost mění v obviňování Zemanovy vlády za "smutek a beznaděj, který nás", jak autoři výzvy uvádějí, "uzavírá do opětovné vnitřní emigrace".

Na současnou situaci v ČR totiž zadělaly pravicové strany, jejichž koaliční vlády měly potřebnou většinu a osm let k tomu k tomu, aby zem vedly k zářným zítřkům. Za těchto vlád se vesele kradlo a těžce bojovalo (mezi pravicovými stranami) o moc i o koryta. Tehdy zmizely stovky miliard, které teď chybějí ve státní kase. To připouští sám president.

Výzva se tváří, jako by vlastnosti připisované českým politikům jinde neexistovaly. To je samozřejmě nesmysl - touha po moci a pak moc sama potvoří politiky kdekoli na světě. A právě proto jsou tak důležitá pravidla hry.

Fráze o slušnosti a normálnosti se stávají výsměchem v okamžiku, kdy jejich autoři upřesnili, že se jejich výzva nevztahuje na ty spoluobčany, kteří nalézají důvody podporovat současnou komunistickou stranu. Čtvrtina voličstva může zůstat doma.

Pro autory výzvy je jistě nepříjemné, že nahráli komunistickým politikům. Ti totiž mají, díky "nestátotvornosti" jejich strany, po roce 1989 čisté ruce a tak mohou klidně tvrdit, že výzva jen potvrzuje to, co oni veřejně tvrdí již dávno. Výzva toto dilema řeší posunem nenávisti směrem k ČSSD a vyloučením již zmíněné části veřejnosti.

Výzva dále konstatuje, že "politikové se chovají, jako by si neuvědomovali, že jsou odpovědni nejen za výkon svěřené moci (tímto patvarem je zřejmě míněna zastávaná funkce - poznámka JJ), ale i za morální atmosféru ve společnosti, pro kterou se svými činy a postoji stávají nejviditelnějším vzorem."

Domnívám se, že to není zcela pravda. Od politika se neočekává, že bude někomu vzorem, ale to, že začne postupně podléhat získané moci. Dáváme-li politikům do pracovní náplně odpovědnost za morální atmosféru ve společnosti, odvádíme tím pozornost od toho, že neexistují taková pravidla hry, která by politiky udržela při zemi.

Dobrý příklad v tomto směru poskytl před časem Václav Klaus, když se podivoval, že někomu může vadit, že jeho žena byla v různých správních radách zatím co on předsedal vládě. Šlo o potenciální konflikt zájmů, což je na Západě velmi sledovaná a regulovaná oblast. Řešení tohoto problému (v ČR) nespočívá v tom, že najdeme mravného politika, kterému by to bylo žinantní, nebo takového, jehož ženu by to nebavilo, ale zavedením stejných pravidel pro všechny a hlavně jejich dodržováním.

Jediným politikem, kterého lze za morální stav země kritizovat, je ovšem president Havel, který zdůrazňováním své odlišnosti od ostatních (nepolitický politik, který se rozhodl sloužit národu v kritické chvíli) jakož i teoretickou přípravou takovou odpovědnost převzal.

Václav Havel měl v okamžiku nástupu do politiky (světově) ojedinělou příležitost pokusit se o proměnu mnoha slov, která pronesl a sepsal, v činy. Měl potřebnou autoritu, kterou mohl využít k tomu, aby pro sebe i ostatní nastupující politiky žádal bedlivou kontrolu nad vlastním počínáním. Výzva naznačuje, že se nikdy nedostal za salónní teoretizování.

To, že se president Havel k výzvě hlásí, je přes všechnu tragikomičnost situace politicky pochopitelné. Jeho presidentství se chýlí ke konci a tak se zjevně chytá příležitosti distancovat se od politické praxe, na níž se sám podílel. On za nic nemůže, to ti druzí přece.

President Havel jistě není tak dalece odtržen od reality, aby si neuvědomoval, že se v očích veřejnosti scvrknul z nepolitického velikána na obyčejného malého českého člověka, který se hádá s příbuzenstvem o majetek a napadá svobodu projevu, jakmile se jí cítí sám dotčen. Proto hledá možnosti jak svůj "odkaz" vylepšit.

Podporou výzvy dokazuje president Havel i svoje selhání v další neméně významné oblasti, totiž ve vyrovnání se s "dědictvím 40 let komunismu". Existovala celá řada možností od pouhého mávnutí ruky až k ještě méně schůdnému odsouzení všech, kteří ač nestraníci kolaborovali účastí na různých oslavách, získávali pro režim medaile na sportovištích a oslavovali komunistický MDŽ popíjením na pracovištích.

Jestliže mohl nenápadný jihoafrický velebníček Desmond Tutu (do značné míry) sblížit strany, které v jeho zemi dělilo daleko víc krve, nenávisti a ztracených životů než si můžeme představit, není žádný důvod proč se o stejnou věc nemohl pokusit Václav Havel v daleko jednodušších poměrech své země.

Protože v politice je důležité časování, připomeňme si na tomto místě, že ke schůzce Havla s autory výzvy došlo až poté, co "studenti" veřejně dovysvětlili, že dělí společnost na zdravé jádro (sebe), dostatečně pravicové spoluobčany, kteří jim smějí přijít zacinkat klíči a provolat hurá a na komunistickou chátru, která není mezi lepšími lidmi vítána.

Kdyby byl Havel skutečný formát, musel by se od výzvy, která dále rozděluje společnost distancovat. Tím, že to neudělal se stal prvním kandidátem odstoupení - tedy kdyby se v ČR odstupovalo.

Zbývá ještě dodat, že výzva nepřímo a hlavně nechtěně upozorňuje na problém související s presidentskými pravomocemi. Je-li v ČR tak obtížné zbavit se volených politiků, jak si bude moci společnost poradit v situaci, kdy na Hradě bude sedět neodstranitelný šílenec (což se do budoucna nedá nikdy vyloučit)?

Jiří Jírovec PS Zatimní počet signatářů výzvy (na internetu) je na chlup stejný jako počet bezdomovců v ČR, který se nedávno objevil v BL. Jak rozdílné pozornosti se dostává srovnatelně nevýznamnému procentu společnosti ve sdělovacích prostředcích a v politických kruzích.

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Rezignační horečka včera zachvátila politickou scénu.

Jana Rumla vedlo k rezignaci špatné svědomí, vzpomněl si prý, že pět let seděl ve vládě, která v zemi zavedla aroganci moci jako politický styl.

Egon Lánský se rozloučil ze zdravotních důvodů a prý si nevzpomíná, že by mu někdo vyčítal nedostatky v práci, anebo nejasnosti kolem milionů na zahraničním kontu.

Ivan David pak prezidentovi vzkázal po premiérovi, že se rozhodl rezignovat poté, co předevčírem poslaneckému klubu své strany odevzdal zprávu, ve které si působení své a svých podřízených pochvaluje.

Proti rezignacím nezazněly žádné vážnější protesty, místo děkujeme, odejděte se včera říkalo "děkujeme, že odcházíte", anebo "odcházíte? Děkujeme".

A co ty rezignace přinesou? V případě vicepremiéra pro zahraniční a bezpečnostní politiku nic. Pokud jde o ministra zdravotnictví, určitě menší chaos, ale kdoví zda také vyřešení problémů těžce zkoušeného resortu.

Rezignací Jana Rumla se pravda něco mění. Jeho předsednictví bylo řetězem, kterým byla Unie svobody svázána s kostlivci ve skříni ODS.

Karlu Kühnlovi anebo Vladimíru Mlynářovi nebude možné říct, že u toho byli také, protože nebyli.

Tím pádem mohou směle a barvitě připomínat co bylo, jak je tomu například v sousedním Německu v případě černého financování CDU.

Ke všem včerejším rezignacím je ale třeba říct, že jde o povrchní, či povrchové záležitosti, o kterých se v hloubce dolu Kohinor možná vůbec neví.

Stávkujícím horníkům se do šachty spouští jídlo a nápoje, sotva televizor. K tomu, aby jednou vyfárali mezi lidi s dobrou náladou, by bylo třeba jiných rezignací a především pak také nějakých moudrých jmenování. A nic takového zatím na obzoru na povrchu k vidění není.

Vysílá se ve čtvrtek 2. prosince 1999 ráno.

Jan Lipšanský

Zajimave, ze se nikdo nepozastavil jeste nad jednou veci, pokud jde o petici "Dekujeme, odejdete!" Totiz o podobnost se Sladkovym radoby programem.

Vzdyt uz Sladek pred lety chtel vsechny nahazet do Vltavy, a pritom nemel zadnou alternativu ani napad, co by bylo potom, krome vedouci ulohy jeho strany.

Takze by mne zajimalo, ceho chteji docilit ukrivdeni studenti. Dejme tomu, ze odstoupi vlada a nekteri politici. A co potom? Sama od sebe vznikne nova lepsi strana? Objevi se poctivi a dobri politici mavnutim kouzelneho proutku?

Take mi vadi na nasich politicich spousta veci, take bych radeji, aby prestali myslet na sva korytka a stranickou legitimaci pri hlasovani, ale vzdyt v teto zemi neni zadna jina strana, ktera by byla schopna zodpovedne a poctive vladnout.

Nez nekoho zacnu vyzyvat k odchodu, asi bych mel zvazit moznosti dlasiho vyvoje. Protoze kdyz odejdou soucasni politici, zbyde nam jen komunisticka strana. A tu chce ve vlade jen asi 20 % lidi.

Jan Lipšanský

Vojtěch Olšanský

Při čtení a poslechu všechno možných úvah, připomínek a názorů na výzvu "Děkujeme, odejděte" jsem si uvědomil, co je možným základem sporu mezi jejími příznivci a odpůrci (i s rizikem jisté generalizace).

Jde o standardní mezigenerační konflikt, který je v našem případě umocněn pokřiveností starší generace působením minulého režimu.

Je přece naprosto jasné, že třeba pan Klaus nemohl být za minulého režimu žádným přesvědčeným demokratem nebo zásadovým liberálním ekonomem.

Byl jedním z nás (je mi 53 let), tedy hrál v KSČ onu hru na přežití a v jeho případě navíc přežití na výsluní.

Znamenalo to zdárně absolvovat z politické ekonomie a teorie marx-leninismu, chodit do průvodu a mávat mávátkem nebo lampionem, chodit na veřejné schůze KSČ, být v ČSM nebo SSM, případně v SČSP a při pravidelných pracovně-politických pohovorech jak na VŠ, tak i v jakémkoliv zaměstnání uspět bez šrámu v záznamech.

Navíc bylo třeba přesvědčit v jeho případě při pohovorech s různými politruky a STBáky, že je k režimu loajální a že bude v cizině důsledně zastávat oficiální linii tak, jak se to dělo u každého člověka, který chtěl pracovat nebo dlouhodobě pobývat v kapitalistické cizině.

Po návratu musel tento rozhovor absolvovat znovu a přesvědčit tazatele, že nebyl oním pobytem poskvrněn a zůstal ideově pevným. Ví o tom každý sportovec, hudebník nebo šofér kamionu, který ven v té době jezdil.

U pana Klause tomu nemohlo být jinak. Pokud by tady pan Klaus buď neuspěl nebo trval na svém hlubokém osobním přesvědčení, či vyjádřil jen náznakem skutečný osobní názor, nebyl by nejen Doc. či Csc., ale možná ani Ing. a nikde venku by nikdy nestudoval.

Není proto možné očekávat, že výkvět mé generace bude niterně rozumět jemnostem etiky a morálky, obzvláště když jde velké prachy a obrovskou moc.

Z tohoto pohledu je zcela jasné, že si generace "Klausů a Zemanů" nemůže rozumět s generací "Ježků a Mejstříků".

Lze tedy jen doufat, že iniciátoři výzvy a její signatáři si uvědomí, že tento konflikt je možno vyřešit nejlépe s použitím standardních demokratických postupů, tedy založí politickou stranu s přesvědčivých programem a "schizofrenní" generaci současných padesátníků pošlou do propadliště dějin legálním demokratickým postupem a já si hluboce přeji, aby to bylo co nejdříve.

Docela též spoléhám na pud sebezáchovy oněch třicátníků a potřebu vytvořit pro své děti snesitelnou budoucnost, ve které slovo demokracie, pravda, spravedlnost a slušnost nebudou pouze prázdné, vyčpělé a smutnou realitou překonané pojmy.

Váš článek v Neviditelném psu vychází z premisy, že tato vláda je špatná. Myslet si to je Vaše právo. Zřejmě si to myslí i iniciátoři výzvy "Děkujeme, odejděte". Ale nechápu, proč se pohoršujete nad tím, že po zveřejnění této mediálně velice dobře ošetřené výzvy se vláda nezvedne a neřekne: "Už jdeme, nashledanou". (Tento důsledek by totiž měla rezignace premiéra).

Na rozdíl od Vás se nedomnívám, že si vláda počíná zas až tak špatně. Převzala vládní odpovědnost v době, kdy slovo krize vystihovalo stav, ve kterém země byla. Za rok a půl působení, tedy dříve, než předpokládala, se vládě svou činností, ale i díky vnějším vlivům, podařilo prohlubující se hospodářskopu krizi zastavit. Ekonomické ukazatele, které jediné jsou hodnověrným kritériem výsledků práce vlády, se zlepšují, což nepopírají nejen nezávislí analytici, ale ani korektní členové opozice. Přesto atmosféra politické krize, živená sdělovacími prostředky, není vůči těmto pozitivním trendům adekvátní.

Vláda převzala odpovědnost a ta jí nedovoluje, aby utekla od své práce proto, že šest lidí, v příznivý čas vzpomínek na listopadové události před deseti lety, osloví za masivní podpory masmédií občany a zcela negativistickým stylem jim sdělí, že na vrcholu politické pyramidy, vyjma prezidenta, sedí lidé nehodní a když odejdou, bude lépe.

Není asi náhodou, že celá tato, opakuji, masmédii extrémně podpořená akce, je jakýmsi dalším pokusem o zpochybnění standardních principů parlamentní demokracie a opakovaného prosazování tzv. nepolitické politiky, neopuštěné myšlenky Václava Havla.

Po Dřevíčské výzvě a Impulsu 99, aktivitami velmi pochvalně komentovanými kruhy kolem prezidenta, přichází výzva "Děkujeme, odejděte". Získává okamžitou podporu a nabídku spolupráce nejen od čelných iniciátorů petice Impuls 99 a kardinála Vlka, ale přímo od prezidenta Havla.

Je bezprecedentní nehorázností, aby se prezident ztotožnil s výzvou na odvolání dvou po něm nejvyšších ústavních činitelů v situaci, kdy demokratické principy státu nejsou zpochybněny, ani není ohrožena jejich funkčnost.

Petici také podporují strany čtyřkoalice, která sice volebními výsledky a díky politické slepotě Jana Rumla nemá možnost výrazně zasáhnout do politického dění, ale tak by ráda a někteří její politici jsou tak netrpěliví...

Nevyužiji lákavost demagogického triumfu s připomínkou podpory skinů a komunistů, ale ani ta věc není zcela zanedbatelná, pomyslíme-li, komu také výzva slouží.

Iniciátoři hovoří o potřebě vnitřní slušnosti, ale za tu já nepovažuji účelové přirovnávání Miloše Zemana ke Štěpánovi, neboť jeho výrok o pubertálnosti výzvy k tomu nezavdal žádnou příčinu.

Snad jen věkový rozdíl vzájemných oponentů může vzbuzovat jakousi reminiscenci, ale to je na příměr málo. Zde deklarovaná slušnost vyzyvatelů velice zaplakala a samozřejmě tato jejich demagogie se stala velmi frekventovanou zbraní jak příznivci výzvy, tak i žurnalisty. Samozřejmě i odpor Václava Klause vůči ataku na svoji osobu je zcela legitimní a nemůže být v tomto případě považován za aroganci.

Pro mě je velice nedůvěryhodné načasování této akce, pečlivá mediální příprava a následná masivní propagace, osobnost pana Igora Chauna, který ve svatém nadšení projevuje nejméně takovou míru arogance, kterou sám údajně považuje za nepřijatelnou, rezignace Vlastimila Ježka na důležité poslání svěřené mu vládou, jež přijal, ale ve jménu nové politické kariéry nezodpovědně odhodil, snaha prezidenta o setkání s iniciátory výzvy, podpora stran čtyřkoalice a Impulsu 99, koncentrovaná mediální podpora a příchylnost komunistů a nacistických skinhedů k této myšlence.

Jsem přesvědčen, že drtivá většina, zejména mladých signatářů, má úmysly čisté. Leč čisté úmysly měli i lidé tleskající Gotwaldovi v únoru 48 na Václavském náměstí, aniž bych chtěl autory výzvy k němu přirovnávat. Čisté úmysly nestačí, neboť jsou velmi snadno zneužitelné. Hysterie kolem výzvy takovou zneužitelnost přímo nabízí.

Marcel Derian

Tato otázka hamletovského typu se opět objevuje v naší současnosti. Stejně tak, jako lidé přemýšleli nad výzvou "Několik vět", tak spolu s ostatními přemýšlím i já nad výzvou "Děkujeme, odejděte".

Byl bych velmi rád, kdybych si mohl v diskusi s jinými vyjasnit své názory na tuto věc. Úvodem chci říci, že jsem se rozhodl tuto výzvy i přes své výhrady podepsat. Vede mne k tomu nespokojenost se současným stavem morálky našich volených zástupců a politiků vůbec.

Původní představy o pravdě, která zvítězí se ukázaly jako nenaplněné. Proč tomu tak je? Domnívám se, že lid má takovou vládu, jakou si zaslouží a nepodařilo se dosáhnout toho, aby lidé pravdu a poctivost vyžadovali. Původní morálka průměrného "socialistického" člověka charakterizovatelná slogany "co tě nepálí, to nehas" a " kdo nekrade denně hodinu okrádá svou rodinu" se plynule přenesla do nové doby.

Snad tomu tak nemuselo být a co toho bylo příčinou je velmi těžká otázka, na kterou si netroufám odpovědět. Možná je jednou z příčin systém "tlusté čáry za minulostí", který se zde běžně praktikuje, možná jsme špatně volili své politiky, nevím.

Bohužel, z každodenního života je zřejmé, že stále klesá úcta k právu a obecné morálce. Neschopný politik neodstoupí, zkorumpovaný úředník dělá jako nic, bezohledný řidič klidně jede na červenou. To se stává i jinde. Překvapuje mne, že běžným lidem (voličům) toto nevadí a pokud vadí, tak že to nikdo nedá najevo. Spíše si myslím, že to asi lidem nevadí, neboť si nedokážu jinak představit, že voliči volí ODS, i přes známé jejich problémy, taktéž jiní volí klidně ČSSD, jejichž lídr se pokoušel uzavřít zcela pochybnou smlouvu v Bamberku.

Vzhledem k volební účasti si tedy myslím, že lidé toto chování tolerují jako akceptovatelné. Pokuď jsou výše uvedené závěry správné, tak pokládám za potřebné, aby se lidé, kteří s touto situací nesouhlasí, spojili a snažili se stav změnit.

Domnívám se, že výzva "Děkujeme, odejděte" nemíří přesně tímto směrem, ale orientace je správná. Proto podpořím tuto výzvu, i když si nemyslím, že by odchod Zemana a Klause něco změnil a ani si nemyslím, že je vhodné tímto způsobem iniciovat odchod kohokoliv. Obecně bych uvítal odchod zkorumpovaných a nepoctivých politiků, ale nechci do tohoto seznamu nikoho jmenovitě uvádět, nebo (což myslím je větším problémem) někoho vylučovat.

Další otázkou spojenou s procesem očistění politiky je otázka jiných politických stran. Mám za to, že po divadle ODS, KDU, US a nyní ODS a ČSSD jsou lidé těmito postavami a předvedeným dějem znechuceni a bez iluzí. Nebezpečí vzniku nové populistické strany, která se poveze na vlně nespokojenosti je velké.

Bohužel mnoho voličů uslyší na slova o poctivosti, přísnosti, morálce, splácení dluhů, potrestání trestních činů a další jednoduché recepty. Proto bych byl raději, kdyby jakési zdravé jádro (pokuď vůbec existuje) dnešních politických stran pochopilo nutnost obrody a došlo k nastolení nových a poctivějších poměrů. Představa, že vznikne nová strana (například Čestní demokraté, nebo Demokratická budoucnost) a bude neurčitý pravo-levý hybrid, s programem poctivé politiky, mi nedává příliš silnou naději, že nedojde j vnitřním sporům, které nakonec zahubí celou tolik potřebnou iniciativu.

Je mi jasné, že jen zákony a jejich kontrola donutí naše politiky aby se snažili sloužit zájmům voličů, ne zájmům svým. Ale jak najít tu generaci politiků, kteří rozpustí senát, omezí poslaneckou imunitu, omezí výhody a platy? Je možné najít vůbec nějaké demokratické řešení, nebo je nutno postupovat jako počátkem roku 90, kdy jen strach z lidu přinutil hlasovat poslance sněmovny lidu a národů tak, jak hlasovali?

Chápu, že například v zemi s duálním systémem dvou hlavních stran existuje jakási snaha po vnitřní očistě uvnitř stran, aby nebyla zvýhodněna ta druhá strana, ale nedovedu si tuto situaci představit pro naše poměry.

Dnes a denně vidím, jak členové vládnoucí strany snižují její kredit a ČSSD nepoužívá žádné mechanismy na svou obranu. To si dovedu vysvětlit jen tak, že jim na tom příliš nezáleží (což pochybuji), nebo činy svých členů vnímají jinak (možná) a nebo nemají možnost situaci ovlivnit (také možná).

Jsem si vědom, že jsem spíše dával otázky a jen na málo z nich odpověděl. Pevně věřím, že v další diskuzi naleznu i další odpovědi, které hledám.

Ludvík Vavřina

Vazeny pane Culiku,

na strankach vasich BL se vede dost obsirna diskuse o jiste vyzve. Pokud by jeji nadpis byl trochu razantnejsi (napr. Nedekujeme, jdete do ...), snad bych ji podepsal, byt z recese. Jinak me nechava chladnym. Spousta veci se mi nelibi a rozcilene je kritizuji, ackoli to k nicemu neni. Jestli ti nestastnici zalozi politickou stranu, tak je lituju. Priklad US hovori za vse.

Myslim si, ze politiky by bylo treba kazdeho ctvrt roku profackovat, aby alespon jeden pulden v tydnu odlozili mobily a sve ksefty a konali neco, za co jsou placeni (napr. aby statni sprava byla snesitelnejsi). Jak to zaridit bohuzel nevim, mam takove tuseni, ze to nevedi ani mnohem chytrejsi hlavy nez ta moje. Soucasny stav spolecnost je pochopitelne zavisly na stavu predchozim a tezko na ni pujde naroubovat principy ze zemi, ktere prosly vyvojem znacne odlisnym. Takovy roub se tezko ujme, jak by rekl Zahradnik.

Myslim, ze politiky lze povazovat za tu cast naroda, jejiz moralni kvality limituji k nule. Neznamena to vsak, ze jsou snad o tolik horsi nez ostatni, ba naopak, ve spouste veci vynikaji nad jine. Ale maji vlastnosti, kterymi se u bezne populace opovrhuje. Neni to nic divneho, kdo chce boxovat, musi mit tvrdou ranu a nemilosrdne mlatit soupere. Taky ma vlastnosti, ktere se nam obvykle nelibi, ale u  boxera jsou nutne. Klause mam za nejlepsiho naseho politika, potiz je v tom, ze statu to neni nic platne.

Zda se mi, ze politici ve vyspelych demokracich v tom nekdy umi lip chodit, nebot na tajne fondy se prijde pozdeji nez u nas. Podstany rozdil v korupci a aroganci zas nevidim. Nektere ministry castuji sice nelichotivymi slovy, ale mozna se v zemich EU najdou jeste vetsi hovada. To si musi posoudit jejich volici. Muj shovivavy pristup je snad dan tim, ze mlaceni prazdne slamy (TV debaty) jiz nesleduji a pokud vidim na obrazovce obliceje nejakeho arcilotra, okamzite prepinam. Nebo je dan tim, ze me zadna politicka strana nezaujala a tak apaticky sleduji jejich pocinani, jako fanousek Bohemians utkani Sparta-Slavie. Kdysi jsem se zajmem cetl komentare v MF, dnes si myslim, ze je to mnohastrankovy cernobily BLESK. Komentare se mi nelibi proto, ze jsem a) zblbnul b) zmoudrel c) zblbli redaktori d) zmoudreli redaktori. Muzu si vybrat.

Nekdy se mi zda, ze zastupitelska demokracie neni lepsi nez monarchie. V demokracii se do cela vzdy prodere bezohledna a  zkorumpovana banda - s jinymi vlastnostmi se do cela ani prodrat neda. V monarchii jednou vladne osvicenec, jednou debil a otazkou je, zda je to prumerne lepsi nebo horsi. Basneni o svobodne volbe je stejne jako basneni o svobodnem vyberu zbozi v hypermarketu. Psychologie ponekud pokrocila a manipulovani s minenim lidi dostalo vedecky zaklad. Neni mozne byt neovlivnen a proto priblble nakupujeme neco, co vypere docista docista a ma nejvetsi praci silu (tato vazba je obzvlast ohavna).

P.S. Ta kritika knihy o VH byla podivna. Dotycny hnidopich si mel napsat svou vlastni knihu a nedelat chytryho.

Děti Země

Dnes uplynulo 15 let od smutne katastrofy v indickem meste Bhopal, pri ktere v roce 1984 z tovarny spolecnosti Union Carbide unikly toxicke plyny, ktere zabily 16 000 lidi a dalsich 500 000 zranily. Deti Zeme a desitky dalsich nevladnich organizaci zabyvajici se ochranou zivotniho prostredi po celem svete si toto "vyroci" pripominaji jako symbol stovek a tisicu podobnych katastrof zavinenych chemickym prumyslem behem tohoto stoleti. Akce jako koncerty, vystavy, demostrace, seminare, tiskove konference a kulturni udalosti konane u prilezitosti vyroci bhopalske katastrofy se budou zitra konat mimo jine napr. i v Australii, Kostarice, Indii, Nemecku, Velke Britanii, USA, Japonsku, Senegalu, Mexiku, Jihoafricke republice, Thajsku a na Filipinach.

Smyslem teto akce je upozornit na to, ze chemicke firmy primo ci neprimo porusuji zakladni lidska prava uvedena ve Vseobecne deklaraci o lidskych pravech OSN. Jedna se predevsim o tato prava: pravo na zivot, pravo na zdravi, pravo vedet, pravo vlastnit majetek, pravo na rodinu, pravo na odskodneni za zpusobene ujmy na zdravi, pravo na ciste zivotni prostredi a dalsi. Novorozenci se dnes rodi z nekolika gramy nejruznejsich toxickych latek v tele. Pri kojeni vstrebaji dalsich nekolik gramu dioxinu, DDT, PCB atd. Jiz dnes tyto hodnoty odpovidaji pokusnym hodnotam u laboratornich zvirat, u kterych byly pozorovany nejruznejsi negativni zdravotni ucinky jako rakovina, snizena imunita, sterilita, deformace reproduktivnich organu, poruchy vyvoje, mentalni zaostalost apod.

Pripad Bhopalske katastrofy neni totiz v historii chemickeho prumyslu vubec vyjimecny. Napr. japonska spolecnost Chisso vedela deset let o tom, ze jeji odpadni vody nasycene rtuti zpusobovaly tzv. minamatskou nemoc, na jejiz nasledky zemrelo pres 3000 lidi a dalsich 10000 prezilo "pouze" s trvalym poskozenim mozku.

Havarie ve Spolane Neratovice, berounske Linde-Frigere a dalsich provozech ukazuji, ze Ceska republika v zadnem pripade za mnozstvim prumyslovych havarii spojenych s vyraznym negativnim dopadem na zivotnim prostredi nezaostava. Stejne negativni dopady, i kdyz na mensi pocet obyvatel ci na mensim rozsahu uzemi mohou mit i nestesti v mensich provozech. Mezi ty v CR patril napriklad pozar micharny barev soukrome firmy v arealu byvaleho statniho statku ve Velke nad Velickou na Hodoninsku ci pozar ve vyrobni hale spolecnosti na vyrobu chemickych latek Kemifloc v Prerove.

Mezi nebezpecne provozy patri i spalovny nebezpecnych odpadu. Ve dvou zarizenich dodanych firmou Hoval do Ceske republiky doslo k vaznym havariim. Naposledy to byl vybuch a nasledny pozar cele spalovny nebezepcneho odpadu firmy Emseko ve Zline. Spalovny odpadu vsak produkuji nebezpecne latky v podobe dioxinu ci tezkych kovu i v dobe sveho bezneho provozu. Deti Zeme proto povazuji za dulezite prijeti zakona o prevenci zavaznych havarii (odpovidajici tzv. predpisu SEVESO) a rovnez prijeti zakonneho limitu na vypousteni dioxinu ze spaloven odpadu.

Podrobnejsi informace naleznete ve zprave "Beyond the Chemical Century: Restoring Human Rights and Preserving the Fabric of Life", kterou pripravila skupina mezinarodnich ekologickych organizaci jako Environmental Health Fund, Earth Rights International a dalsich. Informace o toxickych latkach v Ceske republice i ve svete naleznete na WWW strankach Deti Zeme: www.ecn.cz/detizeme a http://www.ecn.cz/dioxin.

Příloha 1: Chemické firmy a zdraví - příklady ze světa

Smyslem teto mezinarodni akce neni zviditelnit pripady nezodpovedneho podnikani nybrz upozornit na to, ze tyto pripady nejsou vyjimkou ale pravidlem. Tiha dukazu o toxicite chemickych latek lezi na verejnosti, ktera nema ani financni prostredky ani odborne zazemi, aby takove dukazy dodala. Kazdy den vznikaji v chemickych tovarnach stovky nejruznejsich chemickych sloucenin, o jejichz nasledcich se nevi nic. Presto jsou vypousteny do zivotniho prostredi a pouze po te, kdyz se zjisti, ze tolik a tolik lidi zemrelo nebo ze se narodilo tolik a tolik deformovanych deti, se pouzivane chemikalie zacnou zkoumat. Tiha dukazu by mela lezet na chemickem prumyslu: musi prokazat ze danna latka neskodi a to drive, nez ji zacnou pouzivat a vypoustet do zivotniho prostredi. Pokud se zjisti, ze urcita latka je nebezpecna, jeji vyroba a pouzivani by mely byt okamzite zakazany a to bez vyjimky.

Dva příklady za všechny:

Americka spolecnost DuPont pokracovala ve vyrobe CFC (freonu) az do pocatku 90. let presto, ze vedci jiz v roce 1974 potvrdili, ze freony nici ozonsferu. Podle americke Agentury na ochranu zivotniho prostredi tak az miliarda lidi onemocni rakovinou kuze, na jejiz nasledky az 17 milionu lidi v pristich letech zemre.

Tisice tun karcinogennich pesticidu jsou kazdorocne exportovany z vyspelych zemi, kde je jejich pouzivani jiz desitky let zakazano, do rozvojovych zemi v Asii, Latinske Americe a Africe. Spolecnost Dow tak prodala pesticid DPCP, o kterem je znamo, ze zpusobuje sterilitu, zemedelcum v Latinske Americe. Na nasledky tohoto pesticidu pres 15 000 zemedelcu bylo sterilizovano. Dow je take nejvetsim vyrobcem chlorovanych pesticidu, ktere jsou jednim z hlavnich zdroju karcinogennich dioxinu a dalsich persistentnich organickych polutantu. Jejich nekotrolovane pouzivani vede k zamoreni zivotniho prostredi silne toxickymi latkami, o cemz svedci vysoke koncetrace techto latek v lidskych tkanich nejen v rozvojovych zemich ale a predevsim v zemich vyspelych.

Příloha 2: Tělesná zátěž toxickými látkami v číslech

Tabulka 1 - Prumerne koncentrace dioxinu ve vzorcich materskeho mleka z  ruznych zemi

Marek Houša

Pane Čulíku,

Oznámení: MfDnes se v testu snazila manipulovat s verejným mínením

Výše zmíněný článek vypadá spíš jako tiskové prohlášení (Press Release) než seriozním příspěvek k diskusi o nekvalitě českých médií.

Galaxy CZ je prodejce s americkým přístupem k podpoře prodeje- dělají to velmi dobře. Průběžně si platí rozsáhlé plochy P.R. v českých denících a časopisech (LN, MFD, PR / VTM, Týden, Reflex). Dokonce vydali a stale aktualizuji knihu o psychowalkmanech. Pred vanocnimi svatky si pochopitelne slibuji vetsi objemy prodeje a ted takovahle kritika v MFD...

Myslim ze nemaji na ceskem trhu konkurenta, kriticky clanek jejich produktu asi nebyl koupen. Leda ze by byvali odmitli zaplatit novinari pozadovane "vypalne"- a toto by byla jeho pomsta. Lze vubec delat objektivni test takoveho zarizeni? Jak by asi dopadl test hypnotizeru?

Uz fakt, ze se vubec objevila, byt negativni reklama v tak ctenem periodiku, je uspech Galaxy.

Mimochodem, psychowalkman je zajímavá hračka a sám si ho chci od nich koupit, navíc ve spojení s biofeedbackem.

Martin Grmela

V posledním týdnu se rozhořel boj o kompetentnost vedení veřejnoprávní televize. Tak trochu do útlumu se přitom dostal spor o  televizi Nova.

Vždyť komu by se chtělo dokola poslouchat přestřelky PR agentur o tom, na čí straně je pravda a zákon.

Situace na soukromém televizním trhu by se přitom dala charakterizovat jako znechucení. Z nerozlučných souputníků při budování soukromé televize a potažmo principů soukromého vysílání se během relativně krátké doby stali nepřátelé.

Inzeráty v prestižních denících v Americe poškozují české zájmy, ale podle některých vlastně nepoškozují.

Politici přitom reagují na celou aféru neochotně a spíše z donucení. Orgány státní správy odpovědné za tuto oblast se raději do ničeho nepletou a čekají na rozsudky soudů.

Fluktuace předběžných opatření a jejich dodržování respektive nedodržování však jejich autoritu tak trochu už předem podkopávají.

Vše co se v několika dějstvích odehrává při praní tohoto špinavého prádla, je ovšem v prvé řadě způsobeno nedodržováním zásadních principů, které jsou tak vyjádřeny už v prvním paragrafu zákona o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, starého takřka 7 let.

Rada, jako zástupce státní správy v této oblasti, má totiž dbát na rozvoj plurality vysílání a nezávislost jeho provozování. Nutno dodat, že se tento zákon v průběhu zkvalitňování české demokracie šestkrát měnil.

Dnes pluralitní znamená v podstatě duální model. Od samého počátku se celoplošná televize Nova začala profilovat jako konkurent veřejnoprávní televize. Na trhu přece nebyla žádná souměřitelná stanice.

Pro politiky to byla naděje, že nebudou závislí pouze na jednom televizním médiu, pro inzerenty zase možnost najít další a efektivnější cestu jak oslovit zákazníky a zbavit se tak diktátu IP, prodejce reklamního času na veřejnoprávní televizi.

Nejvyšší politické špičky raději zvolily pragmatický přístup a vzhledem k televizi se zařadili do různých skupin přesně dle svého vlivu na osoby řídící superúspěšný mediální podnik. Nebo těžily z jejich chyb. Patrně ovšem zapomněli, že prvořadým úkolem politika - navíc v postkomunistickém prostředí - je vytvářet podmínky pro rovnou soutěž.

Přesně to je zapsáno v citovaném zákonu. Mezi mlýnské kameny se tedy při současném přetahování o Novu dostala část státní správy a rovněž politici svojí vlastní nekoncepčností .

Tento vývoj má však dalekosáhlý dopad. Situace na soukromém televizním trhu totiž přispívá k prohlubování skepse společnosti nad současným vývojem. Management soukromých televizních společností ještě ke všemu dohlíží na zpravodajské a publicistické pořady a kontroluje mladou televizní žurnalistiku.

Odpovědní činitelé státní správy by se měli zaobírat tím, jak určit pravidla pro tento druh podnikání, když k tomu nedošlo v průběhu deseti let. Samozřejmě s přihlédnutím k zatím omezenému počtu přidělovaných frekvencí.

Stejně tak by mělo dojít k opravdu důkladné kontrole, zda jedna kapitálová skupina nevlastní držitele vysílací licence. Otázkou je, zda někdo z odpovědných lidí má vůbec zájem provést podobnou kontrolu a vyvodit z ní důsledky. Vždyť i šetření Nejvyššího kontrolního úřadu bere státní exekutiva pouze na vědomí.

Nehledě na technické problémy a finanční náročnost technického zázemí se už v České republice pracuje na projektu digitálního vysílání. O tom je možné se přesvědčit na internetových stánkách http://www.czechlink.cz.

Firma Czech DVB Group, a.s. totiž dostala od Rady povolení na zkušební provoz digitálního vysílání v Praze. Tuto firmu založila Investiční a poštovní bankou.

IPB, nyní už nepřímo, vlastní televizi Prima a poskytla půjčku na rozjezd nové Novy.

Podnikání na českém televizním trhu je a ještě bude determinováno státními orgány a ty by tedy měly stanovit jasná pravidla. A to ještě před možným zavedením digitálního vysílání, které umožní podstatné rozšíření přidělovaných frekvencí.

Za současné situace je možné jen souhlasit s tvrzením, že politici vlastně v tom nejširším smyslu okrádají své voliče.

(Zkráceno.)

Pravému poledni a Romanu Prorokovi

Vojtěch Olšanský

Vážený pane Proroku,

Dovolte mi, abych Vám po shlédnutí dnešního Poledne navrhl jiný koncept vedení pořadu, neboť jsem trpěl ještě více, než oba dva přítomní nejvyšší ústavní činitelé.

Navrhuji (a oba dva pánové si to zajisté myslí taktéž), abyste pozval na jednu neděli pana Klause a na další neděli pana Zemana a tak pořád dokola a nikoho dalšího, aby zkrátka nikdo nerušil tyto dva velikány při jejich stručných, avšak plně vysvětlujích proslovech.

Vaše role by spočívala v tom, že by Vám některý z anonymních poradců pana Zemana a jistý poradce pana Klause (ten, který zcela určitě neříkal, že výzva "Děkujeme, odejděte" je pokusem o ohrožení demokracie) zaslal seznam otázek.

Muselo by to ale být nejpozději tak v pondělí, neboť pro jednoho jste nepřítel demokracie a pro druhého jste hnůj, póvl a debil, a tak by Vám mohlo těch 7 dní stačit na to, aby jste se otázky naučil nazpamět (však jste se tuto neděli dověděl, jak je to vlastně s Vaším IQ).

Celý pořad by pak spočíval na Vaší nezkreslující recitaci zaslaných otázek (bez zbytečných, nekvalitních a velmi zkreslujících poznámek) a jejich autoři by na tyto své otázky stručně ale důkladně a zešikora odpovídali.

Takto si představuji skutečně kvalitní dialog (vždyť by jste tam byli přece dva!!!).

Asi se ptáte, jaký by to pak vlastně mělo smysl. Tady bych Vás odkázal na shlédnutí záznamu posledního Poledne a tam odpověď z úst obou výše jmenovaných velikánů naši politické scény najdete.

Ti dva další tam byli jaksi nadbyteční a hlavně nepatřičně zpochybňovali vše dobré, co tito dva velikáni učinili a navíc učinit chtějí a hlavně mohou (vždy přece nenaznačili, že by cítili nějaký pocit viny na nedobré situaci) a Vy???

Však jste viděl, jenom kladete špatné otázky a přerušujete tok geniálních myšlenek naprostými nesmysly.

Nejkvalitnějším výsledkem by bylo, že by tak jedna polovina potenciálních diváků TV vypnula a tak si nezpůsobovala zažívací problémy, vznik žaludečních vředů a u méně chápavých voličů též infakrt myokardu.

Druhá polovina stejně souhlasí se vším, co tito dva velikáni říkají, takže by si pouze potvrdila, že jejich názory jsou v souladu.

U jednoho z těchto velikánů bych možná připustil přítomnost jisté nejmenované pěvkyně, která by po celých 55 minut chápavě přikyvovala a estetické úroveň pořadu (při vší úctě k Vašemu půvabu) by přece jenom byla vyšší (sice jenom ve chvílích, kdy by měla zavřená ústa).

Doufám, že jsem tímto příspěvkem výrazně přispěl k rozšíření demokratických principů v naší zemi, byť již nyní je vše téméž dokonalé a jak řekl pan Zeman, trend je ten, že na konci aktuálního volebního období to už bude naprosto perfektní.

Vojtěch Olšanský