Tři neúspěchy vlády
Hned tři vládní předlohy včera sněmovna smetla ze stolu. Státní rozpočet, povinnost daňových přiznání pro zámožnější občany a zavedení registračních pokladen.
O tom, zda je to škoda, anebo naopak dobře, lze nad každou z předloh dlouze odborně diskutovat. Co je ovšem jasné i bez diskuse, je trapná situace vlády.
Premiér nás sice uklidnil, že na neschopnost sociálních demokratů prosadit rozpočet doplatíme pouze my občané, vláda že ohrožena není, ale problém je v tom, že nám ani tak nejde o to, abychom měli specielně právě tuto vládu.
Spíše by asi většina občanů ocenila, kdyby se zde normálně vládlo.
Neděje se tak ze dvou důvodů. Předseda ČSSD si počíná, jako by nepotřeboval partnery a předseda ODS zas tak, jako by žádným partnerem nebyl.
Oba jsou tak hluboce přesvědčeni o svém, že se jim jejich straníci zjevně neodvažují radit.
Nepříjemné pak je, že jim není rady a občanům pomoci. Řešení, která naši mocní předsedové navrhují, nemají podporu a hledat jiná se jim nechce. Kde není ochota ke kompromisu, tam vzniká nervozita. Dokladem je zhoršující se politický slovník, četné urážky, zuřivé pohledy. Mezi politiky přibývá těch, kteří se projevují neslušně a drze.
Není to pěkné, ani rozumné. Občané mají dost vlastních problémů, nicméně většina lidí vidí situaci země realisticky a ví, že nám v blízké době procházka růžovým sadem určitě nehrozí.
Žádný zázračný recept jak bez práce dospět k blahobytu v kapse žádná strana nemá a tak politikové pro nás zřejmě mohou udělat jediné: Přestat provokovat, nepřilévat olej do ohně, držet se zpátky a mluvit nejlépe pouze když jsou tázáni. Blíží se Vánoce a to je nejméně vhodná doba k tomu, aby nás znechucovali lidé, které platíme, navíc s absurdní výmluvou, že byli zvoleni. K tomuto určitě ne.
9. prosince 1999
Referendum
Zákon o referendu byl až do včerejška dluhem zákonodárců vůči Ústavě. Ta předpokládá, že se občan na správě veřejných věcí může podílet jak nepřímo, volbou zastupitelů, tak i přímo lidovým hlasováním. Po mnoha marných pokusech v minulých letech byl nakonec zákon o referendu přijat v podobě, která sice k smrti vyděsila poslance Marka Bendu, nicméně hodně občanů pravděpodobně zklame.
Zákon umožňuje dva typy referenda. To první, o vstupu do Evropské unie, vyhlásí prezident na návrh nejméně osmdesáti poslanců anebo nejméně dvě stě padesáti tisíců občanů s hlasovacím právem. Výsledek takového referenda by byl závazný.
Pak je možné ještě referendum týkající se věcného návrhu ústavního zákona, které lze vyhlásit za stejných podmínek, nicméně v případě kladného výsledku by po předložení vládou poslanci museli výsledek lidového hlasování pouze projednat, nikoli nutně přijmout.
Téma referenda pak nemůže být v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, či principy našeho právního řádu, nemůže se tedy týkat například trestu smrti, anebo vystoupení z NATO.
Není tedy jasné v čem může být přijetí zákona otevíráním Pandořiny skříňky a jakou hrozbu vyčlenění se z civilizovaného světa měl poslanec Marek Benda na mysli.
Zvláštní je, že má strach z toho, co by mohli neodpovědně provést občané, místo toho, aby se s obavou kolem sebe rozhlížel v poslanecké sněmovně.
K zamyšlení je spíše to, co zákonu vyčítá poslanec Jiří Payne z ODS. Podle něj je nemyslitelné, aby poslanecká sněmovna, zvolená k tomu, aby rozhodovala, iniciovala lidové hlasování.
Myslitelným se to stalo a nezbývá než doufat, že se nás zítra osmdesát poslanců nezeptá třeba na imunitu, my ji v referendu odmítneme a oni si ji stejně nechají.
Vysílá se v pátek 10. prosince.
Poznámka JČ: Obávám se, že myšlenka Jiřího Payna je dost pošetilá. Proč se ti lidé nejdou někdy taky trochu podívat do zahraničí? Ve Švýcarsku "iniciuje parlament" lidové hlasování skoro každou chvíli. V Británii Blairova vláda "iniciovala" lidové hlasování ve věci referend o samostatnosti Skotska a Walesu a plánuje další. V zavedenějších demokraciích vědí poslanci to, co není, jak se zdá, úplně jasné Jiřímu Paynovi, i když to má přímo napsáno i v české ústavě: "Všechna moc pochází z lidu". Rozhodování normálních lidí je vždycky v demokracii legitimnější než rozhodování nějakých poslanců. Kde snad sebrali ti poslanci moudrost, jíž se smějí vyvyšovat nad občany? (Že ji zrovna čeští poslanci tak intenzivně v parlamentě prokazují...) - A že by zrovna přijetím zákona o referendu se Česká republika vyčlenila ze společenství civilizovaných národů (Marek Benda) - no to už je docela nepředstavitelná virtuální realita...
Konečně se Británie stává národem obchodníků s akciemi - na internetu
Margaret Thatcherová chtěla učinit Brity národem akcionářů - právě za tímto účelem zprivatizovala velké státní podniky veřejných služeb. Jenže většina lidí, kteří si tyto akcie koupili, s nimi příliš neobchodovala. Až dodneška. Dnes to umožnil internet.
Asi 80 000 lidí nyní v Británii kupuje a prodává akcie na internetu. Před rokem to ještě nedělal skoro vůbec nikdo. Očekává se, že do dvou let budou na internetu v Británii obchodovat dva miliony lidí. Pokud k tomu skutečně dojde - a americká zkušenost by naznačovala, že tomu tak skutečně bude - Británie zažije revoluci s pozoruhodnými ekonomickými i sociálními důsledky. Britové se stanou, argumentuje deník Independent, nejen národem držitelů akcií, ale zároveň národem obchodníků s akciemi.
Privatizací státních podniků, proměněním stavebních spořitelen s družstev na banky s ručením omezeným a zavedení specializovaných investičních dokumentů (tzv. PEP) vytvořilo v Británii 12,5 milionu akcionářů, což je téměř dvojnásobek držitelů akcií v Británii v sedmdesátých letech. Ale většina těchto lidí nejsou aktivní, akcie vlastní, ale neobchodují s nimi. Takže Margaret Thatcherová sice přispěla ke zvýšení počtu akcionářů v Británii, ale revoluce zůstala nedokončena. Nevznikla kultura, v níž by obchodování s akciemi bylo normální součástí středostavovského života jako před sto lety.
Nyní došlo k trojímu novému vývoji, který pravděpodobně povede k dokončení revoluce. Všechno je to spojeno s internetem. Internet poskytuje technologii, v jejímž rámci se dá s akciemi obchodovat jednoduše a rychle. Zároveň poskytuje obrovské množství informací o podnicích a jejich akciích. A zatřetí vytvořila internetová revoluce celou řadu nových vysoce technologických podniků, s jejichž akciemi je zajímavé obchodovat. Profesionální investoři dost dobře nevědí, jakou hodnotu mají přičíst těmto akciím, a tak je na technicky znalých amatérech, aby to učinili za technicky neznalé profesionály.
Obrovsky atraktivní je to, jak jednoduché je obchodovat s akciemi na internetu. Nejde jen o to, že můžete kupovat a prodávat akcie prostřednictvím své úvěrové karty na několik kliknutí myší. Výhodou je také naprostá "beztřídnost" těch transakcí. Namísto toho, abyste se museli vydat za makléřem a riskovat zostuzení, že máte jen několik tisíc liber, které můžete investovat, a že neznáte žargon londýnského City, obchodování na internetu je jednoduché a anonymní.
Asi 40 procent britských soukromých investorů nyní obchoduje s akciemi na internetu. Zatím zřejmě internet nevytváří nové investory, ale způsobuje, že dosavadní investoři začínají akcie prodávat a kupovat daleko častěji. Internet je v mnoha ohledech ideální technologií pro koupi a prodej akcií. Poskytuje aktuální informace o cenách a o výdělečné schopnosti podniků, je levný, a produkt se dodává "do domu" elektronicky.
Množství informací, které jsou na internetu k dispozici o podnicích, je naprosto překvapující. Existují online informační služby, archívy denních listů, spotřebitelské organizace, stránky s tipy, chatovací místnosti.
Nebezpečím ovšem je, že se někteří lidé mohou úmyslně pokusit uměle zvyšovat cenu akcií. Protože je internet tak anonymní a nekontrolovatelný, neexistuje normální dohled tisku či profesionálních makléřů. Stačí zveřejnit doporučení o nějaké nové počítačové firmě a to stačí k tomu, aby dost lidí si koupilo její akcie a zvýšilo jejich hodnotu. Vy, samozřejmě jste si ty akcie té firmy koupili první. Není to nic nového, ale internet to daleko více ulehčuje.
Internet přináší demokratizaci investorských informací.
Jedním z nejpřekvapivějších rysů vývoje za poslední rok bylo to, že celá řada původně naprosto malých společností se proměnila v obří konglomeráty a někdejší obří firemní konglomeráty se rozložily. Tento týden se stala finská firma Nokia, kterou nikdo před šesti lety vůbec neznal, nejdražším podnikem v Evropě. Má hodnotu 120 miliard liber. Nynější hodnota největšího britského supermarketového řetězce Marks and Spencers? Pouhých 7 miliard liber.
Nokia je firma, která existovala už dlouho. Vyráběla dřevěné zboží a pak ji napadlo, co kdyby začala vyrábět mobilní telefony. Ale mnoho dnešních podnikatelských obrů před patnácti lety vůbec neexistovalo.
Investovat v posledních několika měsících se radikálně odlišuje od investování do předchozích poválečných konjunktur, protože vznikla nová technologie, která změnila konkurenční pravidla. Jste-li v popředí této nové technologie (jako firma Nokia), zdá se, že to povede k nezastavitelnému, překvapivému růstu. Jste-li součástí staré ekonomiky (jako Marks and Spencers), vaše vyhlídky jsou komerčně špatné.
Dejte všechny tyto prvky dohromady a vznikne vám z toho revoluce. Že v současnosti probíhá ekonomická revoluce, je zjevné. Lidé, kteří umějí zacházet s počítači a dokáží se orientovat na internetu, mají moc, jakou dosud nikdy neměli. Máme moc jako spotřebitelé, můžeme si najít nejlevnější dovolenou nebo letenku. Avšak technicky gramotným lidem to také dává možnost mít obrovskou moc jako investoři. Samozřejmě, hodnota akcií jde nejen nahoru, ale i dolů, a jistě časem dojde ke krachu akcií na internetu. Nedá se ovšem určit kdy.
Obchodování s akciemi na internetu ovšem přežije. Ať už je to dobré nebo špatné, technologie likviduje bariéry k druhé fázi thatcherovské revoluce. Vzniká národ, v němž je dosti značná počet rodin soukromými akcionáři.
Cena pro britského novináře, který dal tutéž otázku ministrovi čtrnáctkrát
Byl to pravděpodobně nejdrsnější politický interview, jaký se kdy v Británii vysílal, napsal ve čtvrtek deník Guardian. Konzervativní ministr vnitra Michael Howard dostal otázku od moderátora pořadu BBC Newsnight Jeremy Paxmana a protože ji nezodpověděl, Paxman se ho zeptal znovu. Howard se znovu snažil otázce vyhnout, a tak ji Paxman zopakoval znovu. Howard znovu mlžil, a tak mu položil Paxman otázku znovu.
Paxman se v rozhovoru dotazoval ministra vnitra Howarda, zda nařídil šéfovi britské vězeňské služby, aby propustil ředitele vězení v Parkhurstu. Celkem čtrnáctkrát se v živém vysílání Paxman nevzrušeně zeptal Howarda: "Pohrozil jste mu, že mu vezmete jeho pravomoce?" Ministr Howard postupně ztrácel nervy, mlžil stále více a na otázku odmítl odpovědět.
Jeremy Paxman získal za tento rozhovor, který se vysílal před čtyřmi lety, cenu britské Royal Television Society a stal se tak pro ni Moderátorem roku. Dramatický rozhovor se stal významným mezníkem v historii politického interviewování. Znovu se připomíná nyní, kdy se pořad Newsnight připravuje na oslavu svého dvacátého výročí. K tomu se o pořadu natáčí dokumentární film a bývalý konzervativní ministr vnitra Michael Howard rád přijal pozvání od Paxmana, aby ho on v tomto filmu interviewoval. Tento druhý rozhovor se natáčel včera pro pořad, který se bude vysílat 29. ledna 2000. "Dali jsme Howardovi možnost, aby Paxmana interviewoval o tom interview a on tu možnost velmi rád přijal," řekla Sian Kevilová, šéfredaktorka pořadu Newsnight.
Howard prý v pořadu argumentoval, že se na tu otázku nedalo odpovědět a že bylo od Paxmana nefér, že mu ji opakovaně dal tolikrát. Paxman skromně tvrdil, že tu otázku opakoval čtrnáctkrát prý proto, že ho nenapadlo, na co se má ptát dál.
Vůbec to nebyl jen konflikt mezi moderátorem a politikem, konstatovala Sian Kevillová a vysvětlila, že ta konfrontace byla dobrý příkladem toho, jak pořad Newsnight v polovině devadesátých let prováděl dekonstrukci politiky. "To, jak se při živém vysílání v pořadu Newsnight postupně rozložila Konzervativní strana, bylo fantastickým obdobím v historii televizního vysílání. Ten rozhovor byl naprosto typickým důvodem, proč si politikové stěžují, že z nich prý pořad Newsnight dělá darebáky."
Evropská unie připravuje proti občanům zákon o utajování informací
Činitelé Evropské unie podle deníku Guardian připravují plány, v jejichž rámci chtějí drasticky omezit právo občanů na informace o rozhodovacích procesech v Evropské unii. Návrhy těchto zákonů se mají projednávat v Evropské komisi příští rok a je pravděpodobné, že občané ztratí přístup k rozhodovacím procesům ve všech institucích EU v Bruselu. Pozorovatelé se obávají, že by nová opatření dokonce platila i pro skandinávské státy, kde (např. ve Švédsku) funguje od osmnáctého století praxe naprosté vládní otevřenosti. Dřevěným byrokratickým jazykem dává dokument SG.G2/VJ/CDD(98) 159/2 najevo, že veřejnost bude mít přístup k dokumentům Evropské unie jen se souhlasem byrokratů EU a že publicita bude dovolena teprve až poté, co budou rozhodnutí už učiněna.
Návrhy se mají týkat Evropského parlamentu, Rady ministrů i Evropské komise. "Dobré fungování institucí vyžaduje obranu svobodného myšlenkového procesu a svobodu předběžných interních diskusí," praví se v dokumentu, který zastává názor, že myšlenkovou svobodu mají mít byrokraté, nikoliv veřejnost.
Návrhy jsou součástí plánu EU zavést podle Amsterdamské smlouvy větší otevřenost při rozhodování v Bruselu. Hrozí nebezpečí, že veřejnost nebude mít přístup k mnoha dokumentům, vážícím se k rozhodnutí, učiněným jejím jménem, po dlouhá desetiletí.
Návrh dokumentu, který má list Guardian k dispozici, konstatuje: "Instituce smějí odmítnout přístup veřejnosti k dokumentům, jejichž zveřejnění by mohlo ohrozit ochranu veřejného zájmu (zejména veřejné bezpečnosti, obrany a mezinárodních styků, vztahy mezi členskými zeměmi nebo institucemi a orgány Společenství nebo mimo Společenství, finanční či hospodářské zájmy, měnovou stabilitu anebo stabilitu právního řádu Společenství." Všechny žádosti o přístup k dokumentům budou muset být podány písemně a budou muset přesně specifikovat, jaký dokument žadatel pořaduje - což bude poněkud obtížné, neboť veřejnost nebude smět vědět, o čem se bruselské úřady chystají rozhodnout.
Bojovníci za svobodu informací jsou zvyklí na to, že se jim činitelé EU snaží odpírat přístup k dokumentům. Deník Guardian vyhrál v roce 1995 soudní spor u Evropského soudního dvora, čímž donutil Radu ministrů EU, aby zveřejnila určité dokumenty. Britský novinář Tony Bunyan z organizace Statewatch, která monitoruje stav lidských práv, využil ombudsmana EU k tomu, aby přiměl Evropskou unii ke zveřejnění dalších dokumentů.
Microsoft avizuje konec PC
Ve středu zazněl umíráček osobních počítačů PC, když firma Microsoft oznámila velmi podstatnou investici do další generace mobilních telefonů.
Microsoft uzavřel dohodu s firmou Ericsson, největším světovým výrobcem mobilního elektronického zařízení, v jejímž rámci se má stát e-mailový systém Microsoftu kompatibilní s mobilními telefony a osobními "organizátory" Interpretuje se to jako mlčenlivé přiznání od Microsoftu, že osobní počítače při připojování na internet budou brzy předehnány modernější technologií.
Odborníci v počítačovém průmyslu předpovídají, že v roce 2003 se bude více než 600 miliónů lidí připojovat na internet prostřednictvím mobilních přístrojů. Osobních desktopových počítačů bude jen 550 miliónů.
Na internet bude možné se připojovat prostřednictvím telefonů, walkmanů, osobních "organizátorů" a dokonce prostřednictvím digitálních kamer. Uživatelé budou moci brouzdat po internetu, číst si knihy, obchodovat s akciemi, hovořit s přáteli, e-mailovat a nakupovat, a to všechno z jediného zařízení.
"Vstupujeme do nové éry," konstatoval Keith Woolcock, analytik technologie u banky Nomura. "PC začíná být překonán. Technologický svět se nyní soustřeďuje na mobilitu. Není zapotřebí mít počítač na stole."
Microsoft, který kontroluje 95 procent světového trhu softwaru, teprve nedávno přiznal, že ho výrazně ohrožuje budoucnost mobilních telefonů.
Gatesově firmě trvalo také dlouho, než si uvědomila význam internetu, ale pak její masivní investice způsobily, že se Microsoft dostal do popředí internetové revoluce.
Stejně jako Microsoft vnutil světu svůj operační systém Windows, pokouší se zavést standardní systém pro mobilní zařízení. Ale aliance čelných evropských výrobců mobilních telefonů se nedá tak lehce přetrumfnout.
Bill Gates už identifikoval britskou firmu Psion, naprosto nevýznamného hráče z globálního hlediska, podnik, který vyrábí malé počítačové "organizátory", jako jednu z největších hrozeb jeho impériu.
Psion a podniky vyrábějící mobilní telefony Nokia, Ericsson, Motorola a Panasonic vytvořily Symbianskou alianci a snaží se vytvořit globální operační normu pro mobilní zařízení.
Podle analytiků to prý vypadá, že projednou by evropský David mohl nad americkým Goliášem zvítězit. Evropa je na trhu mobilních telefonů v popředí a to je prý velmi důležité.
Investice Microsoftu zřejmě zintenzívní konkurenci mezi operátory mobilních telefonů o to, kdo nabídne co nejrychlejší přístup na internet. To bude prý mít dlouhodobý dopad na celý bezdrátový komunikační průmysl.
Microsoft se už spojil s obří britskou firmou British Telecom s cílem rozvíjet internetové a multimediální služby pro mobilní zákazníky i podniky. "Mobilní přístup k internetu je nesmírně důležitý pro realizaci vize Microsoftu, v jejímž rámci mají být osbobozeni (empowered) pracovníci s informacemi (knowledge workers) a zákazníci kdykoliv a na jakémkoliv místě na světě," uvedl jeden z ředitelů Microsoftu Steve Ballmer.
Katalyzátorem rozvoje nové technologie je WAP, Wireless Application Protocol, což je sotfware, které filtruje textové informace z internetových stránek a ty se objevují na obrazovce vašeho telefonu.
Mobilní operátor Orange očekává, že příští rok bude 60 procent jeho nových mobilních telefonů už pracovat s technologií WAP.
V listopadu Nokia v Británii představila první britský mobilní telefon WAP, který může přijímat a odesílat e-maily, můžete si na něm přečíst nejnovější zpravodajství, sportovní informace a poskytuje i zábavné programy.
Česká televize oficiálně potvrdila, že je Vladimír Mlynář nejčastěji zvaným hostem do pořadu V pravé poledne, ač nezastává žádnou vládní funkci
V reakci na nedávnou (jistě účelovou) kritiku Petra Štěpánka vznesenou o minulém víkendu na kongresu ODS proti České televizi, pořadu V pravé poledne a jeho moderátoru Romanu Prorokovi zveřejnil nyní Prorok na internetových stránkách České televize a do některých českých periodik rozeslal níže uvedené prohlášení. Vyplývá z něho, jak si v Britských listech povšiml před časem už Jaroslav Plesl, že je v pořadu V pravé poledne skutečně "přemlynářováno" - nejčastěji zvaným hostem do pořadu V pravé poledne byl během roku 1999 Vladimír Mlynář, vystoupil v něm dokonce častěji než premiér Zeman - i když nezastává žádnou vládní funkci, je jen činitelem malé české strany jménem Unie svobody.
Zajímavé také je, jak je Česká televize tvrdě zaujatá proti KSČM. Při vybírání účastníků pro pořad V pravé poledne tvrdošíjně odmítá respektovat skutečnost, že komunisty nyní v ČR podporuje skoro dvacet procent voličů.
Ideologii KSČM považuji za přežilou, archaickou a pošetilou. Jenže podporuje-li tuto stranu v zemi téměř 20 procent voličů, skutečně odpovědná veřejnoprávní televize by se měla zajímat o to, co je motivací těchto lidí, že podporují právě KSČM - záležitost by se neměla zametat pod koberec. Čím více bude Česká televize nárůst komunistických preferencí ignorovat a případně jen bude bědovat, čím to asi je, že ti hloupí čeští voliči chtějí dnes volit komunisty, tím více si odradí diváky a ztratí u voličů kredit. Život se nedá regulovat - poplyne jinudy a Česká televize zůstane stranou.
Z Prorokem zveřejněné statistiky vyplývá, že u všech politických stran odpovídá počet pozvaných hostí do pořadu V pravé poledne v podstatě volebním preferencím těchto stran, jen s výjimkou KSČM, která byla po celý rok v pořadu drasticky ignorována - podle volebních preferencí mělo být do pořadu V pravé poledne pozváno cca 18 komunistů, nikoliv jen 4. Třicet pozvaných sociálních demokratů, i když ČSSD nyní podporuje jen asi 12 procent voličů, se zdá být spravedlivé, neboť ČSSD je ve vládě a její činitelé se musejí veřejně - v televizi - voličům zodpovídat. Počet hostů US a KDU-ČSL také víceméně odpovídá volebním preferencím těchto stran, u US se však zvýší, když si uvědomíme, že z českých týdeníků byl do pořadu V pravé poledne pozván bezprecedentně třikrát také šéfredaktor Respektu Petr Holub - nejsem si zcela jist, že mezi bývalým šéfredaktorem Respektu Mlynářem a nynějším osazenstvem a šéfredaktorem Respektu nejsou vůbec žádné styky. (Je to pořád ona "Respekt - RFE generation", jak ji charakterizoval Tomáš Pecina v tomto příspěvku.) Česká televize má, zdá se, pro Respekt a pro Unii svobody slabost . (Ale je možné, že je prostě komentátory z Respektu spokojena, Alexandra Mitrofanova z Práva také pozvala několikrát. ) (Mimochodem, seznam pozvaných "komentátorů" a pozorovatelů je až na výjimky poněkud nevýbojně konvenční. Není divu, že lidi říkají, že je pořad V pravé poledne nudný.)
Co se týče toho, že si Roman Prorok stěžuje, že statistiky pozvaných jsou nutně zkreslené, protože mnozí pozvaní přijít do pořadu odmítli, pročpak Prorok nezveřejní informace o tom, proč a a z jakých důvodů kteří pozvaní politikové do pořadu V pravé poledne odmítli přijít.
Maně si vzpomínám, že když byl v České televizi pár týdnů na jaře roku 1998 jako koeditor Jednadvacítky Andrew Stroehlein, rozhodl se bojovat proti manipulaci televizního zpravodajství politiky ("přijdu do studia jen za těch a těch podmínek, pokud se tam nesetkám s tím a s tím oponentem") že bude pravidelně zveřejňovat na internetu důvody, proč politikové do televize odmítli přijít. Viz tento Stroehleinův článek.
Jakmile byl loni na jaře z České televize vypuzen Ivan Kytka, rychle se zapomnělo i na tento Stroehleinův návrh. Pročpak asi? - Uznávám, že to musí být pro Romana Proroka i jiné novináře v ČT frustrující, že jim politikové stále, i jako dříve, odmítají přijít do studia, pokud jim není dané téma či oponenti po chuti, ale existuje proti tomu lék - tyto praktiky systematicky zveřejňovat. Když to Prorok nedělá, působí trochu nepřesvědčivě, když jen pasivně poukazuje na to, že mu politikové "účast ve vysílaní odmítli". Proti tomu lze účinně vystupovat - odváží se toho však za nynějších podmínek Česká televize?
Politická strana - voličská podpora - počet hostů v pořadu V pravé poledne
ODS: 20,7 %- 22
KSČM: 17,7 % - 4
ČSSD: 11,8% - 30
US: 9,3% - 11 (plus tři za Respekt)
KDU-ČSL: 8,5% - 11
Dokument Romana Proroka z ČT:
Přehled hostů pořadu VPP od 3.1. 1999 do 5.12.1999
V posledních dnech sílí kritika z politických kruhů zaměřená na pravidelný
diskusní pořad České televize V pravé poledne. Týká se údajné nevyváženosti této
relace pokud jde o zastoupení politických stran. Nejčastějším argumentem je
statistika hostů pořadu, četnost jejich vystoupení. Divákům ČT a
návštěvníkům těchto internetových stránek předkládáme aktuální údaje od
3.ledna do 5.prosince letošního roku. Vypovídací hodnota tohoto přehledu
je však omezená tím, že nezahrnuje statistiku pozvaných politiků, kteří
ve stejném období účast ve vysílání odmítli. Rovněž tak nevypovídá o
diskutovaných tématech, která jsou základním kritériem výběru hostů do
jednotlivých pořadů.
Osobnosti z řad aktivních politiků, členů parlamentních stran
ČSSD 30x
Zeman 4x , Špidla 4x, Kavan 3x, Gross 3x, David 3x, Rychetský 2x, Bašta 2x,
Svoboda I. 2x, Dostál 2x, Grégr, Peltrám, Zaorálek , Buzková, Mertlík
ODS 22x
Klaus 3x , Langer 3x, Macek 3x, Beneš 2x, Benešová, Klas, Budínský,
Zahradil 2x, Cabrnoch, Benda M., Němec, Tošovský, Hruška, Doležal Vl.
KDU-ČSL 11x
Kasal 4x, Pithart 2x, Bursík, Svoboda, Lux, Janeček, Kalousek
US 11x
Mlynář 5x, Kühnl 3x, Pilip, Ruml, Matějů
KSČM 4x
Exner, Filip, Fischer St., Rujbrová
Ostatní
Michael Žantovský, předseda zahraničního výboru Senátu, člen ODA 1x
Richard Falbr, odborový předák a senátor, člen klubu ČSSD 3x
Václav Fischer, nezávislý senátor 1x (+ 1 vystoupení mezi osmi kandidáty)
Otakar Motejl, ministr spravedlnosti 1x
Prezident republiky Václav Havel 1x
Bývalí politici
Jan Kalvoda 1x, Vladimír Dlouhý 1x, Josef Zieleniec 1x, Jiří Svoboda 1x
Komentátoři/glosátoři diskusí:
Právo 6x (Mitrofanov 4x, Franěk 1x, Dengler 1x)
MfD 3x (Marek 2x, Lipold 1x)
Respekt 3x (Holub 3x)
Týden 1x (Kruml 1x)
HN 1x (Černý 1x)
Radiožurnál 3x (Hoffman 2x, Nováček 1x)
Volní publicisté: Urban 3x, Fištejn 1x, Petránek 2x
Ekonomové, politologové, sociologové: Bělohradský 3x, Zámečník 3x, Hartl
3x, Pehe 3x, Doležal 2x, Švejnar 2x, Kočenda 1x, Singer 1x, Kreidl 1x, Rendlová
1x, Gabal 1x, Ševčík 1x, Mlčoch 1x, Weigl 1x,
Pořadu se dále zúčastnili vysocí státní úředníci, nečlenové politických
stran a další osobnosti např. z řad expertů, které se vztahovaly
k jednotlivým tématům.
Pořad V pravé poledne zaznamenává v posledních týdnech také nebývale vysoký
ohlas televizních diváků. V listopadu přišel rekordní počet dopisů diváků a
e-mailových vzkazů - celkem 81. Kladných ohlasů bylo 54. Negativních
hodnocení přišlo 27, z nichž bylo pět bez podpisu nebo zpáteční adresy.
8.prosince 1999
Roman Prorok
Vysílá Český rozhlas skrytou reklamu nebo ne?
Vazeny pane Culiku,
v priloze posilam svoji korespondenci se zastupcem sefredaltora CRo
1 Radiozurnal p. Sulcem ohledne meho nazoru na skrytou reklamu ve
vysilani CRo. Dotazal jsem se p. Sulce, zda lze zverejnit plne zneni
jeho odpovedi a on odpovedel kladne. Pokud se tedy rozhodnete jeho
odpoved zverejnit, prosim, abyste zverejnil plne zneni.
Dekuji
M. Kolar
Juliana 16. 11. kritizovala české vysílání BBC za to, že dělá reklamu komerčnímu
časopisu. Udělal jsem podobnou zkušenost s Českým rozhlasem 1 - Radiožurnál
a dotázal se na stanovisko k této situaci. Můj dotaz a odpověď zástupce
šéfredaktora ČRo 1 následují. Je užitečné znát názor druhé strany, i když
s ním nesouhlasím.
Vazene damy, vazeni panove,
14. 11. v Ozvenach dne po 18. hodine moderator hovoril o vysledcich
pruzkumu verejneho mineni. Prispevek skoncil tim, ze podrobnejsi udaje
najdeme v pondelni Mf Dnes. Podle me se jedna o klasicky priklad skryte
reklamy, protoze tato veta nebyla oddelena zadnou znelkou oznamujici reklamu.
Mohli byste mi laskave sdelit, jak tento pripad budete resit? Dekuji.
S pozdravem
Michal Kolar
Vazeny pane Kolari,
skutecne jsme dne 14. 11. 1999 vysilali v Ozvenach dne v 18:00 informaci
o pruzkumu agentury Sofres-Factum nazvanem "Deset let po listopadu".
Tento
exkluzivni pruzkum provedla zminena agentura na zakazku Ceskeho rozhlasu
1 - Radiozurnalu a Mlade fronty DNES. Informace o tom, ze MF DNES prinese
podrobnejsi informace tudiz neni skrytou ani zadnou jinou reklamou, ale
pouze uvedenim naseho partnera, ktery ke zminovanemu pruzkumu otiskuje
udaje, ktere neni mozne odvysilat prostrednictvim rozhlasu (napr. tabulky,
grafy apod.). Pruzkumy, na kterych se podili vice medii jsou v Ceske republice
i ve svete obvykle a ruzna media (tisk, rozhlas, televize) se pri jejich
zadavani spojuji s cilem usetrit financni prostredky a zaroven vyuzit vsechny
moznosti, ktere vystupy takovych pruzkumu nabizeji. Cesky rozhlas 1 - Radiozurnal
v soucasne dobe na zadavani pruzkumu verejneho mineni spolupracuje ci v
minulosti spolupracoval s Ceskou televizi, MF Dnes, Lidovymi novinami ci
TV Nova.
S uctou
Martin Sulc, zastupce sefredaktora CRo 1
Poznámka JČ: Pokud vím, tak Český rozhlas považuje za reklamu pouze to, na co má placenou smlouvu a co se oficiálně fakturuje. Inzeruje-li ve vysílání moderátor neformálně kamarádův produkt, zdá se, že není formálně nijak definováno, zda se to smí či nesmí. Přirozeně by se to nemělo dít a měly by existovat přesnější definice, co ještě je a co už není reklama.
V Británii se normálně neděje, že by sdělovací prostředky zadávaly průzkum veřejného mínění společně s jinými sdělovacími prostředky - jsou na to příliš hrdé a nezávislé a příliš si na to konkurují. Nedovedu si představit, že by si deník Guardian objednal průzkum veřejného mínění spolu s deníkem Times - nebo třeba Times ve spolupráci s BBC. Alespoň jsem se s tím nesetkal. Myslím, že by šéfredaktoři těchto listů a sdělovacích prostředků argumentovali, že to kompromituje jejich nezávislost. Situace v ČR je ovšem jiná, sdělovací prostředky jsou daleko chudší než na Západě. Mám-li být puristou, jsem přesvědčen, že by nezávislosti jednotlivých sdělovacích prostředků v ČR velmi prospělo, kdyby se nespojovaly s jinými sdělovacími prostředky - často ideologicky podstatně odlišného zaměření - pro žádné účely. Vzniká pak trochu dojem kamarádšoftu - všichni novináři jsou v jednom klanu. Mladá fronta Dnes si v každém případě může sama dovolit financovat průzkumy veřejného mínění a nemusí na čtenářích šetřit.
Dopis do MFD
Populistický článek o devizovém zákoně
Vážení
Reaguji na článek na titulní strance včerejší MF Dnes (7.12). Co asi soudí vaše čtyři "renomované" právní kanceláře o odstavci 8 devizového zákona Česke národní banky č.219/1995 Sb.? "Devizové místo" v předmětné transakci je totiž samotná ČNB. Kdo ji bude pokutovat za porušení zmíněných povinností?
Dovoluji si zvýraznit příslušné části zákona níže. Aby to nebylo vytrženo z kontextu, uvádím celé znění, které mi nedávno poslala moje banka. Pojednání na toto téma jsem uvedl dříve v internetových Britských listech.
Rozbor: Egonie, aneb Konto Lánský http://www.britskelisty.cz/9909/19990906f.html#05
Vysvětlení: Konto aneb Přes Lánskeho od lesa http://www.britskelisty.cz/9909/19990910h.html#07
§ 6
Povinnost převodu peněžních prostředků ze zahraničí
(1) Tuzemec je povinen převádět nebo dovážet do tuzemska veškeré v zahraničí nabyté peněžní prostředky v české i cizí měně po úhradě poplatků, daní a dalších výloh v zahraničí spojených s jejich nabytím, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 30 dnů ode dne, kdy je nabyl nebo kdy se dověděl nebo mohl dovědět o jejich nabytí, nebo poté, co se stal tuzemcem, pokud není dále stanoveno jinak.
(2) Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje:
a) na devizové místo, vyplývá-li tak z jeho povolení působit jako banka nebo z devizové licence,
b) na peněžní prostředky v cizí nebo v české měně, které tuzemec během svého pobytu v zahraničí získá v hotovosti a spotřebuje po dobu tohoto pobytu v zahraničí,
c) na reinvestice zisku z přímé investice [§ 1 písm. k) bod 4],
d) na peněžní prostředky v cizí nebo české měně na účtě tuzemce v zahraničí v souladu s devizovým povolením vydaným devizovým orgánem.
(3) Tuzemec může požádat v zahraničí o zřízení nebo o vedení účtu v cizí nebo v české měně nebo se smluvně zavazovat ke svěření nebo uložení svých peněžních prostředků v cizí nebo české měně na účet vedený v zahraničí pouze s devizovým povolením devizového orgánu.
(4) Devizové povolení podle odstavce 3 se nevyžaduje pro zřízení a vedení účtu tuzemce
a) je-li devizovým místem s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence,
b) po dobu jeho pobytu v zahraničí,
c) k úhradě prokazatelných provozních nákladů jeho organizační složky nebo zastoupení v zahraničí,
d) k uložení jeho peněžních prostředků, pokud právní překážky platné v zahraničí brání převodu těchto prostředku do tuzemska,
e) k úhradě poplatků, daní a dalších výloh prokazatelně spojených s údržbou a správou nemovitosti v zahraničí po dobu trvání vlastnického práva k této nemovitosti.
§ 7
Jiné povinnosti
(1) Úhrady do a ze zahraničí mohou být prováděny bezhotovostně pouze prostřednictvím devizových míst s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence, pokud z povolení devizového orgánu nevyplývá jinak.
(2) Tuzemci a cizozemci jsou povinni předkládat devizovému místu platné devizové povolení, jestliže se podle tohoto zákona vyžaduje, a na vyžádání doklady prokazující účel požadované úhrady.
(3) Tuzemci a cizozemci jsou povinni na výzvu devizového místa označit účel úhrady došlé ze zahraničí v případě, že není účel uveden.
§ 8
Práva a povinnosti devizových míst
(1) Devizové místo je povinno vyžadovat před provedením příslušné úhrady předložení platného devizového povolení, jestliže se podle tohoto zákona vyžaduje.
(2) Devizové místo je oprávněno vyžadovat před provedením příslušné úhrady předložení dokladů prokazujících účel požadované úhrady.
(3) Devizové místo je oprávněno vyzvat příjemce úhrady ze zahraničí k označení jejího účelu v případě, že tento účel není uveden.
(4) Devizové místo může provést pouze ty operace, které jsou v souladu s devizovým zákonem, právními předpisy vydanými k jeho provedení, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána a které vztahy upravené tímto zákonem upravují jinak než tento zákon, devizovými licencemi, koncesními listinami ke směnárenské činnosti vydanými podle zvláštního zákona a devizovými povoleními (dále jen "devizové předpisy").
(5) Devizové místo je povinno bez zbytečného odkladu oznámit příslušnému devizovému orgánu zjištěná porušení devizových předpisů nebo podezření z jejich porušení.
Konec citátu
Po přečtení části 8.4, jak může být devizový zákon punitivně uplatnitelný vůči člověku s dvojím občanstvím? Poté co jsem své bance doložil, že mám dvojí občanství, převedla bez problémů část mých zde vydělaných a zdaněných peněz na mé vlastní konto v zahraničí, - které jsem si zřídil bez nějakého devizového povolení, dávno v emigraci. Egon Lánský má české i švédské občanství, Jan Kavan je Čechoangličan, Václav Fischer Čecho-němec atd. Mají nějaké to konto v zahraničí bez devizového povolení. Vsaďme se, že ano. Co je na tom špatného? Ale je to naprosto irelevantní.
Pokud devizový zákon má vůbec nějakou platnost, znevýhoďnuje "jen většinu" českých občanů oproti hrstce s dvojím občanstvím. Nesuďme však, že zvýhodňuje lidi s dvojím občanstvím neprávem. Jen neprávem znevýhoďnuje ostatní. Založit si konto kdekoliv na světě je v dnešním světě normální. Devizový zákon má být napřesrok zrušen, jako přežitek komunismu, který nám v mezinárodním měřítku dělá ostudu.
Zahájení správního řízení od ČNB, jakož i váš populistický článek nadále slouží účelu zamotávat hlavy totalitou zastrašeným českým občanům a odvést pozornost od postaty věci - že v cause Egona Lánského se jedná o nezdaněné peníze, a že k pochybné transakci posloužila samotná ČNB
To, že spolupachatel soudí pachatele z vykonstruovaného prohřešku zavání zinscenovanými procesy minulosti.
Kde jsou ty ušlé daně, ptejme se?
Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů.
K desátému výročí pádu komunismu vyšel pětisetstránkový výbor z Britských listů pod názvem Jak Češi myslí. Zahrnuje patnáct tematických oddílů, zabývajících se aktuálními problémy v České republice. Bližší informace vyšly v BL na