Století, které zpopularizovalo nepříjemně znepokojivou svobodu
Článek Roberta J. Samuelsona vyšel 23. prosince 1999 v deníku International Herald Tribune.
Který z vynálezů 20. století nejvíce změnil podmínky lidského života? O kandidáty není nouze: automobil, antibiotika, letadlo, počítače, antikoncepce, radio a televize. Ale největší pokrok ve věci lidského blahobytu je úzce spojen s explozí svobody.
Ve století vystrašeném gulagy, koncentračními tábory a terorem tajné policie se svoboda dnes rozšiřuje do stále rostoucích zástupů lidstva.
Svoboda se nejen zvětšuje, ale také se mění, stává se ambicioznější a ambivalentnější, a to způsoby, jež by mohly, poněkud zvráceně, zasévat zárodky zklamání a rozvratu do nového století.
V roce 1900 by to bylo nepředstavitelné. "Svoboda v moderním pojetí existovala jenom pro vyšší vrstvy," tvrdí sociolog politiky Seymour Martin Lipset. Existovaly některé výjimky - určitě Amerika, ale i její svoboda měla své meze.
V roce 1900 ženy mohly volit jenom ve čtyř západních státech (Wyoming, Colorado, Utah a Idaho). Až do ratifikace 19. dodatku ústavy v roce 1920 neměly všechny americké ženy volební právo.
Na americkém Jihu pavučina zákonů (volební daň, testy gramotnosti, zastrašování) zabraňovaly volit černochům. Teprve Zákon o volebních právech (Voting Rights Act) z roku 1965 to změnil.
V roce 1900 to byly říše, které vymezovaly svět. Britská říše se rozpínala od Austrálie přes Indii a Egypt až do Kanady, žilo v ní 400 milionů lidí, přibližně čtvrtina světové populace. I menší říše byly obrovské: Rakousko-Uhersko (zahrnovalo většinu východní Evropy), Otomanská říše (pokrývající Turecko a větší část Středního východu), francouzská říše (s koloniemi v Africe a Asii) a další. Lidské zotročování bylo spíše pravidlem, nikoli výjimkou.
V roce 1999 Freedom House, monitorovací instituce se sídlem ve Washingtonu, označila za "svobodné" 88 ze 191 zemí světa s 2,4 miliardami obyvatel, tedy s asi 40 procenty celého lidstva. Tyto národy mají svobodné volby a uznávají tradičná občanská práva svobody projevu, náboženství a shromažďování.
Dále jsou tady šedé odstíny. Do šedé přechodné zóny Freedom House zařadil 53 zemí s 1,6 miliardou lidí, protože buď volby nebo občanské svobody nebyly tady zcela v pořádku. Rusko bylo "částečně svobodné", Čína "nebyla svobodná".
Navíc hodnotová měřítka světa se podstatně změnila. Dokonce i v zemích, kde základní svobody jsou porušovány, se jejich absence obvykle stává předmětem diskusí.
Ale svoboda se vyvíjela. Tradiční historicky chápaná svoboda znamenala osvobození od útlaku, ale dnešní svoboda obsahuje ve stále větší míře také "seberealizaci". Lidé prý potřebují být osvobozeni od všeho, co jim brání aby se stali tím, čím chtějí být.
Sociolog Alan Wolfe říká, že zde existuje pohyb směrem ke svobodě (liberty) kladoucí důraz na "věci, které by nám měla vláda zařídit." Toto novější chápání svobody se rozpouští do individuálních "práv" (pro ženy, menšiny, postižené lidi) a "oprávnění" (na zdravotní péči, vzdělání, sociální podporu), jež se považují za nezbytná k seberealizování.
Osud svobody v příštím století bude křehký, zčásti proto, že už samotná její představa je nyní tak neštastně definována. Klasická svoboda, ve které jsou nerozlučně spojeny šance na úspěch a nebezpečí prohry, jen obtížně zajišťuje osobní naplnění nebo sociální pořádek. "Na jedné straně se vám říká, že jste svobodní," tvrdí Lipset. "Ale na straně druhé se stáváte potenciálními zkrachovanci. A jestliže prohráváte, necítíte se být svobodní."
Nemají-li podporovat anarchii, tradiční svobody vyznání a životního stylu vyžadují toleranci a sebekázeň. Občas tyto vlastnosti potřebuje i Amerika. Ve společnostech nepřivyklých svobodě se jich často silně nedostává.
Nové svobody individuálních "práv" a "oprávnění" jsou čím dál tím výlučnější, mohou obsahovat prvek sociálního soupeření o výhody, a mohou znamenat také jemný nebo ne už tolik jemný útlak jedné skupiny druhou - což všechno směřuje k oslabení smyslu pro společenství.
"Práva" žen, homosexuálů a postižených lidí nemohou bezprostředně užívat muži, heterosexuálové a lidé bez postižení. Pro financování různých oprávnění je třeba daní, což je forma uplatnění kolektivní vůle, při které daňoví poplatníci subvencují ty, jež podporu dostávají.
Svoboda, která je vždycky chytlavým pojmem, slibuje, že se stane větší tak, jak se ve světě televize a internetu myšlenky snadno a téměř spontánně přenášejí přes kulturní a politické hranice. Snadnost, s jakou Západ exportuje své ideály, se může čím dál tím více dostávat do rozporu s neochotou nebo neschopností těch ostatních opustit nebo modifikovat ideály vlastní.
Svoboda je velké požehnání, ale nikdy nebyla ani nebude snadnou a lehkou záležitostí.
(Přeložil Milan Šmíd)
Británie a svět v roce 1999 - jak interpretovat nejdůležitější události uplynulého roku?
Pokus Jana Čulíka o interpretaci událostí roku 1999 v České republice najdete v české verzi na tomto místě, v anglické verzi zde.
Je vůbec možné porozumět světovým politickým a ekonomickým událostem, které, jak se zdá, mají jen malou souvislost s každodenní osobní životní zkušeností každého z nás, ptal se v neděli 26. prosince v týdeníku Observer Andrew Marr. Je vůbec možné sestavit politický "přehled roku"?
Většina nejdůležitějších zážitků pro lidi za minulý rok se neoctla v žádných sdělovacích prostředcích. Jde o věci osobní: milostné vztahy, úmrtí a narození, nová zaměstnání, zmeškané příležitosti, autonehody, koupě nových věcí...
Pro Brity není v současnosti politika tím nejvýznamnějším tématem lidových rozhovorů, v hostincích, v podnikové jídelně či doma u kuchyňského stolu. Je to známkou toho, že jsou Britové v současnosti víceméně spokojeni a šťastni.
Většina politických událostí, které se dotýkaly skutečného života lidí, se v právě uplynulém roce odehrála v zahraničí. Agonie Východního Timoru byla nejjasnějším upozorněním, jakou cenu může stát získání toho, co většinou považujeme za samozřejmost. Dva státečky, v nichž převládají muslimové, Kosovo a Čečensko, budou vzpomínat na rok 1999 jako na rok krveprolévání a nenávisti.
Kosovo
Morálně nejzávažnějším a stále ještě nejkontroverznějším činem, který v roce 1999 podnikl britský stát, bylo zaútočit na Srbsko obrovskou bombardovací kampaní, v jejímž čele stály Spojené státy, až do té doby, dokud Srbové nebyli donuceni opustit Kosovo a zanechat ho jeho terorizované albánské většině.
Byla to kontroverzní epizoda, protože existovaly právní pochybnosti ohledně legálnosti útoku NATO na území suverénního státu; protože bylo zapotřebí masivního bombardování, měla-li být donucena srbská armáda bez použití západních pozemních vojsk k odchodu z Kosova; protože se brutálně chová Kosovská osvobozenecká armáda poté, co byla její země osvobozena, a protože pokračují kontroverze, co znamená lidský popel a skryté důlní šachty a kolik kosovských Albánců bylo vlastně usmrceno srbskými popravčími četami.
Avšak Tony Blair stál pevně tam, kde mnozí jiní vedoucí politikové projevili slabost. Blair ignoroval zuřivé osobní útoky a neváhal dál vést válku, bez níž by byla jedna část Evropy etnicky očištěna od devadesáti procent svého obyvatelstva. Bez ohledu na všechny chyby a všechny pochybnosti, kdyby nebylo Británie a Spojených států, argumentuje Andrew Marr, vstupovali bychom nyní do nového milénia s tím, že jsme dovolili v Evropě provedení operace nacistického stylu. Když se ptají kritikové rétoricky, proč nepomohl svět stejným způsobem v Čečensku, přirozenou odpovědí je, že Rusko je globální vojenská mocnost s jadernými zbraněmi a že je to pro nás připomenutím, že žijeme stále ještě v nebezpečném a nezvládnutelném světě.
Severní Irsko
Jsou tedy politikové nejefektivnější, když řeší problémy, způsobené politikou? To se zdá být nejvýznamnějším poučením roku 1999 a v každém případě to platilo o Severním Irsku. Je nesmírně významné, že se podařilo přesvědčit severoirské protestanty, aby se začali podílet na decentralizované severoirské vládě ještě předtím, než IRA odevzdá své zbraně. Na obou stranách sektářského rozkolu v Severním Irsku se snažili muži i ženy potlačit v sobě tradiční nacionalistickou nenávist vůči druhé straně. Pokud to bude dlouhodobě úspěšné, šlo o nejvýznamnější britskou politickou událost roku.
Politika jako zábava
Na hlavním britském ostrově však bylo, jak se zdá, jediným účelem politiky v roce 1999 poskytovat přihlížejícím rychlou, levnou a neuvěřitelnou zábavu. Domácí britská politika začala v roce 1999 pádem Blairovy pravé ruky, Petera Mandelsona, začátkem roku, v důsledku toho, že si nepřijatelným způsobem vypůjčil od labouristického kolegy větší finanční částku na koupi domu v Londýně, a skončila pádem kontroverzního konzervativního kandidáta (a romanopisce) na funkci londýnského primátora Jeffrey Archera, když se ukázalo, že lhal u soudu, aby utajil jeden sexuální poměr.
Po určitou dobu degenerovala britská politika jen na sexuální skandály, jako když se pokusily "zatrpklé ženy" vyloučit konzervativního kandidáta Stevena Norrise, známého velkým počtem milenek, z nominace na funkci londýnského primátora, anebo když bývalá manželka ministra zahraničních věcí Robina Cooka zveřejnila knihu o jeho opakovaných manželských nevěrách. Často šlo v britské politice o peníze a o lhaní - v případech soudního procesu mezi majitelem londýnského obchodního domu Harrods Al Fayedem a bývalým konzervativním poslancem Neilem Hamiltonem, v případě Jeffrey Archera či jiného bývalého konzervativního ministra, Jonathana Aitkena, který skončíl za křivou přísahu ve vězení. V zahraničí, viz případ Clinton - Lewinská, se v politice jednalo o peníze, sex i lži najednou.
Člověk měl někdy v roce 1999 z britské politiky dojem, že všichni muži, kteří vstupují do britské politiky, jsou ultralháři, jsou posedlí sexem a chtiví peněz, pokračuje Andrew Marr: Rozumnější názor však je, že jsme národ sexuálních pokrytců, sami jsme nevěrníci a jsme posedlí sexem, jenže od politiků vyžadujeme jiná měřítka, a tak musejí lhát, aby zakryli své normální chování. Nemají-li nám vládnout bezpohlavní úředníci, bude se to muset změnit. A asi se to taky měnit začíná, jak se zdá, to vyplývá z reakce Stevena Norrise, který reagoval při kandidatuře na londýnského primátora na obvinění, že měl mnoho milenek, pokrčením ramen: "No a co?"
Významné ústavní změny
Bylo by to totiž groteskní nedorozumění, kdybychom chápali politiku jen jako skandály. V Británii totiž došlo v roce 1999 k velmi významným ústavním změnám, jejichž dopad bude pociťován po dlouhá desetiletí, ne-li staletí. Po 800 letech byla zrušena dědičná Horní sněmovna jako politická síla. Poprvé za 300 let byl vytvořen nový samostatný skotský parlament a poprvé v historii vzniklo národní shromáždění ve Walesu. Zároveň vzniká nová vláda v Severním Irsku a nová samospráva pro sedmilionový Londýn.
Povede to k radikálním změnám v celé Británii - podle některých pozorovatelů brzo přestane Británie jako taková existovat. Britská veřejnost na tyto monumentální změny kupodivu reagovala minimálně, stejně tak jako na zavedení statutární minimální mzdy od prvního dubna 1999, před čímž Margaret Thatcherová i John Major léta varovali jako před "sociálně inženýrským šílenstvím", které povede k vysoké nezaměstnanosti. Minimální mzda byla v Británii zavedena letos na velmi nízké úrovni, 3 liber 60 (198 Kč) za hodinu, o půl roku později oznámila CBI Konfederace britského průmyslu, že to na zvýšení nezaměstnanosti nemělo vůbec žádný vliv.
Podobně po dlouhá desetiletí se ve vládě tvrdilo, že v Británii, kde velký počet obyvatelstva vlastní domy a byty na hypotéční půjčky, je životně důležité, aby vláda dotovala úroky z těchto občanských splátek. Varovalo se, že vláda, která tyto dotace zruší, prohraje volby na celé čáře. Hypotéční vládní dotace na úroky ze splátek pro domy a byty byly zrušeny v březnu 1999 - reakce veřejnosti nebyla žádná.
Úspěšná britská ekonomika
Je to možná proto, že se britská ekonomika velmi zdárně rozvíjí. Je tak mocná a silná, že nevznikají vůbec žádné politické konflikty ohledně ekonomiky. Nezaměstnanost i inflace jsou v Británii, měřeno zkušeností dvacátého století, nesmírně nízké. Labouristický ministr financí je už nyní, ačkoliv je teprve v polovině svého funkčního období, nejúspěšnějším poválečným britským ministrem financí. Také snižuje daně. V roce 1999 zavedl počáteční, desetiprocentní pásmo daně z příjmu a od dubna roku 2000 poklesne standardní daňové pásmo z 23 procent na 22 procent. (Britští občané mohou každoročně vydělat cca 4000 liber bez daně, než začne být jejich příjem zdaňován, v prvním pásmu 10 procenty a ve standardním pásmu pak 23, od dubna 2000 22 procenty.)
Co Evropská unie?
Nejasná zůstává britská politika vůči Evropské unii. Od té doby, co zavedlo v lednu 1999 11 členských zemí EU měnu euro, začala tato nová měna klesat a v letošní zimě má menší hodnotu než dolar. Britská vláda váhá, zda se má k euru přičlenit, a odmítá v té záležitosti zaujmout jasné stanovisko. Je však velmi nepravděpodobné, že bude ochotna uspořádat po příštích všeobecných volbách referendum o tom, zda má být zrušena britská libra, jak bylo původně zamýšleno.
Jaká je Blairova vláda?
Levice vidí nynější britskou vládu cynicky jako velké zklamání, jako skupinu lidí, opojených mocí, kteří chtějí vylučovat, ovládat a manipulovat, odmítají přerozdělovat bohatství země a rádi svalují vinu na chudé či slabé a nemocné členy společnosti. Pravice také považuje nynější britskou vládu za cynickou skupinu manipulátorů, jimž se moc vrazila do hlavy. Jsou to prý lidé, kteří učiní cokoliv, jen aby vyhráli příští všeobecné volby.
Je pravda, že Blairova vláda má v současnosti pozoruhodně obrovskou moc. Má stále velkou podporu v průzkumech veřejného mínění. Blairovi se podařilo zůstat pozoruhodně normálním a rozumným člověkem, vzhledem k tomu, jak obrovskou moc mu osud dal do rukou. Jeho vláda je populární, mainstreamová a vytvořila i dojem, že je víceméně kompetentní.
Nejostřeji lze labouristickou vládu kritizovat za to, že je příliš opatrná. Přizpůsobila se příliš názorům středostavovské Anglie, je příliš opatrná na to, aby začala pomýšlet na další etapu ústavních reforem, i příliš opatrná, aby začala využívat výsledků hospodářského úspěchu pro zlepšení života chudých lidí a pro modernizaci zastaralé britské infrastruktury: varováním v tom smyslu byla nedávná železniční katastrofa u londýnského nádraží Paddington.
Avšak voliči jsou víceméně spokojeni, a to z dobrých důvodů. Je nutno se zmínit o dvou důležitých mimoparlamentních britských událostech, které vypovídají výmluvně o britské budoucnosti.
Britský rasismus
V únoru 1999 byla zveřejněna zpráva Sira Williama Macphersona o vyšetřování vraždy mladíka Stephena Lawrence, k níž došlo v roce 1993. Zpráva obvinila londýnskou Metropolitní policii (v Británii neexistuje celostátní policie, existují jen decentralizované regionální policejní organizace, aby nemohl vzniknout policejní stát) z "profesionální nekompetentnosti, institucionalizovaného rasismu a absence inteligentního vedení". Ministr vnitra Jack Straw i šéf londýnské metropolitní policie vyjádřili "hluboký pocit viny" a zahájili radikální policejní reformu, jejíž součástí je také upřímný boj proti rasismu.
Británie se stává smíšenou, mnohorasovou společností. Ne všem se to líbí. Během roku 1999 došlo k několika rasistickým incidentům. Příchod přibližně 100 000 žadatelů o asyl a přistěhovalců, převážně z jižní a z východní Evropy, vyvolal nechutné scény v Doveru, v jednom z přístavů, do něhož imigranti přijíždějí.
Británie se však všeobecně vzato velmi silně rasově i kulturně liberalizuje. Podle nedávného průzkumu veřejného mínění poklesl radikálně počet Britů, kteří se "víc identifikují s lidmi, s nimiž mají totožný národní původ, než s lidmi ostatními". Nacionalisté jsou nyní v Británii jasně v menšině. Z téhož průzkumu veřejného mínění vyplývá, že více než třetina Britů a více než polovina Britů mladších třiceti let považuje homosexuální vztah za stejně přijatelný jako vztah heterosexuální.
Kampaň proti geneticky modifikovaným potravinám
Druhou velmi významnou mimoparlamentní politickou událostí byla intenzivní kampaň proti geneticky modifikovaným potravinám, která dostala vládu do slepé uličky, porazila obří koncern Monsanto - který byl do té doby významným americkým podnikatelským úspěchem - a proměnila technologii na vyrábění geneticky modifikovaných potravin v démonizovaný symbol velkopodnikatelské chtivosti peněz.
Hnutí, zaměřené proti geneticky modifikovaným potravinám, je hysterické a nevědecké, ale využívá silně rozšířeného pocitu mezi lidmi, že velké světové podnikatelské firmy mají příliš mnoho moci nad demokratickou politikou a tato moc musí být omezena. Právě tento instinkt vyvolal demonstrace proti konferenci Světové obchodní organizace v Seattle, která se ke škodě mnoha chudých zemí rozložila.
Spojování mezinárodních firem
V roce 1998 se poprvé britské firmy nakoupily největší množství zahraničních společností. Podnikatelské fúze pokračovaly obsesivně i v roce 1999. Pokračovalo to v bankovnictví, v chemickém průmyslu, ve farmaceutickém i v počítačovém průmyslu. Firma AT&T koupila TCI a spojila se s firmou British Telecom. America Online koupila Netscape. Bertelsmann koupil nakladatelství Random House. Největší světový maloobchodní řetězec Wal-Mart koupil britské supermarkety Asda. Ford koupil automobilku Volvo. Renault a Nissan si navzájem vyměnily akcie a staly se čtvrtou největší světovou automobilkou.
Dělo se to v telekomunikacích. Britská firma Vodafone zakoupila americký podnik Airtouch a stala se tak největší světovou firmou mobilních telefonů, a pak si koupila Bell Atlantic a německou firmu Mannesman. K fúzím docházelo i v leteckém průmyslu: německá firma Dasa se sloučila s francouzskou firmou Aerospatiale. Dělo se to dokonce i v sektoru právnických firem.
Přesto však byl rok 1999 pro některé obří mezinárodní firmy obtížným rokem. Aerolinie British Airways a supermarkety Marks and Spencers zaznamenaly ztrátový rok. Superobří společnosti však vznikají především v perspektivních oblastech ekonomiky, a to takovým způsobem, že bude obtížné pro vlády jednotlivých států omezit jejich moc.
Nicméně se o to politikové pokoušejí a ve Spojených státech vyhrála americká vláda antimonopolní soudní proces proti firmě Microsoft. V Británii odmítlo ministerstvo obchodu a průmyslu dovolit satelitní stanici Ruperta Murdocha BSkyB, aby si koupila fotbalový klub Manchester United. Britští kritikové Evropské unie však varují, že Británie nebude mít v EU dlouho moc vyžadovat od budoucích obřích společností spravedlivé daně a řádné konkurenční chování.
Vliv globální ekonomiky a telekomunikací
Globální ekonomika a zvyklosti obyvatelů západních zemí jsou nyní nesmírně těsně provázány. Rok 1999 byl rokem, kdy rozšíření počítačové telefonie znamenalo, že miliony telefonujících občanů si musely - nejprve s velkým vztekem, ale brzo se to naučily rychle ovládat - zvyknout na komputerizovaný, neosobní hlas v telefonu, když se pokoušely spojit se s reálnou osobou ve velké organizaci. Všichni jsme si nyní zvykli na povely "Chcete-li hovořit s osobou X, zmáčněte teď číslo 9..."
Rok 1999 byl také rokem neuvěřitelného růstu při užívání mobilních telefonů. Před rokem užívalo v Británii mobilních telefonů 13 milionů lidí. Nyní jich užívá 23 milionů lidí. O vánocích roku 1999 byl mobilní telefon v Británii nejčastějším dárkem. Prodalo se jich čtyři miliony kusů.
Totéž se týká užívání internetu. V Británii je nyní napojeno na internet 18 milionů lidí. 29 procent britských domácností má počítač. Vznik nové generace mobilního, přenosného širokopásmového zařízení pro přístup na internet zpřístupní internet ještě daleko většímu počtu lidí.
Právě v roce 1999 porpvé zažili Západoevropané, jak dramaticky ovlivní vznik internetu náš přístup ke všemu - od dovolené až po knihy. V roce 1999 začali Západoevropané v masivním měřítku využívat internetu pro nákup všeho - od knih (Amazon.com) až po hudbu. Na první vážně zamýšlený internetový koncert , jehož účelem bylo za pomoci hvězd, jako je Annie Lennoxová, David Bowie a George Michael, vydělat peníze pro chudé lidi v dnešním světě, se v říjnu 1999 napojila po celém světě přibližně miliarda diváků.
Letos v prosinci se vrátil Paul MacCartney do liverpoolského Cavern Club a uspořádal tam koncert pro 300 zvaných hostů. Další tři miliony lidí koncert sledovalo na internetu.
Společensky je velmi obtížné hodnotit předem, jak velký dopad bude mít vznik přenosných, jednoduše ovladatelných přístrojů, všude umožňujících přístup lidem na internet. Mnoho z nás však si zvyklo v roce 1999 kontrolovat e-mail alespoň jednou denně a využívat internetu pro rezervaci všeho možného, od jízdenek, přes dovolené až po nákup knih, si dovede představit, kam to všechno povede.
Tato moderními komunikacemi propojená a relativně bohatá Británie je však také dosti samotářskou zemí, jak to vyplývá z letošního průzkumu britského státního statistického úřadu. Počet domácností stále klesá a Britové se v Evropské unii nejčastěji rozvádějí. Britové jsou prý "sobečtější než jiné národnosti". Také spotřebovávají v Evropě největší množství ilegálních narkotik a v obrovských počtech požívají nový protidepresivní lék Prozac.
A v roce 1999 drželi Britové dietu ... a dál tloustli. V roce 1980 bylo v Británii obézních jen 6 procent mužů a 8 procent žen; v roce 1999 je to 17 procent mužů a 20 procent žen. Avšak věda rychle slibuje nápravu: v tomto případě jde o lék, který dokáže řídit koncentraci bílkoviny v krvi, jménem leptin, která ovládá pocit sytosti a hladu. Prozac a Viagra jsou už nyní k dispozici k prodeji volně na internetu, a tak vyhlídky na vznik společnosti, která se řídí prostřednictvím narkotik a elektroniky, jsou velmi reálné.
Zanedbané ekologické problémy
Vztah mezi politikou a vědou zůstává jedním z nejzávažnějších nových problémů a velmi málo se o něm hovoří. Jednou z nejpohnutějších obrazů roku 1999 byla mapa Británie, jak bude vypadat za 200 let, až se rozpustí led na severním i jižním pólu a stoupnou hladiny světových moří. Nebude existovat východní Anglie, nebude existovat Londýn, nebude existovat centrální Skotsko, města jako Edinburgh a Glasgow.
Avšak Británie, stejně jako většina světa, reagovala na tuto hrozbu nezájmem a mlčením. Nenormální počasí, stoupající teplota, povodně, sucha a horší katastrofy v zahraničí - lidi si na to rychle zvykli. Koncem roku přišla zpráva, že v mořských vodách kolem Británie dramaticky pokleslo množství ryb, protože za posledních šest let stoupla teplota Severního moře v zimě o celé čtyři stupně.
V oblasti vědeckého výzkumu byl uplynulý rok spíše ve znamení biologických než fyzikálních věd, vzhledem k tomu, že nevysvětlitelně zmizela sonda, vyslaná k Marsu. Rozšifrování genetického kódu lidského chromozomu 22, který je spojen se schizofrenií a některými rakovinami, bylo obrovským úspěchem.
Etika vědeckého výzkumu
Vznikají vážné etické otázky, týkající se morálky genetického testování dětí, počatých ve zkumavce, a kam nás to všechno povede. Vzniká také otázka, kdo vlastní všechny ty informace o genetických kódech. Americké Celera Corporation nedávno oznámila, že si chce patentovat 6500 genů. Vyvolalo to poznámky, že kdyby tyto patentové zákony existovaly v patnáctém století, Kolumbus by si býval mohl patentovat Ameriku.
Literatura na postupu
Těmito důležitými otázkami se sdělovací prostředky v roce 1999 příliš seriózně nezabývaly. Nicméně bylo zjevné, že je rok 1999 alespoň v Británii pokračováním vzniku velmi dobře informovaného a inteligentního obyvatelstva. Ve velkém počtu výtisků se dále prodávaly seriózní populárně vědecké knihy o biologii. K nejčtenějším knihám patřil životopis lidského genomu od Matta Ridleyho, dvě vynikající díla od rozvoji a struktuře lidského mozku od Iana Glynna a Marka Kohna a aktualizace Darwinovy knihy o původu biologických druhů Almost Like a Whale: the Origin of Species Updated od Steva Jonese.
Vycházelo dál v Británii množství knih o historii a celé řadě významných kulturních jevů, od epické historie Británie od Normana Daviese The Isles (Ostrovy), až po vynikající nové životopisy Karla Marxe, Thackerayho, Henriho Matisse, Berlioze a Henryho Jamese.
Rok 1999 byl také dobrým rokem pro Shakespeara, nejen v důsledku vzniku inteligentního a informovaného filmu Shakespeare in Love, ale i obřího díla Harolda Bloma Shakespeare: the Invention of the Human a dalších shakespearovských knih od Anthonyho Holdena a Jonathana Bata. Celkově se dá říci, navzdory pesimismu komentátorů ve sdělovacích prostředcích, že intelektuální úroveň Británie se zvyšuje, míní Andrew Marr. Nejenže v Británii nyní vychází daleko více knih než před sto lety, ale jsou všeobecně daleko vyšší úrovně. Existuje velký zájem o životopisy a o seriózní analýzy velkých osobností z historie a z literatury, což se dá vysvětlit jen tím, že v zemi vládne touha po sebevzdělávání.
Blížící se konec milénia vyvolal celou řadu faktografických knih: o životě v Británii v roce 1000, výbory nejlepších fotografií za minulé století, novou poezii a nové historické studie.
V oblasti beletrie nebyl v Británii rok 1999 příliš významný. Britové už nepíší, jak se zdá, velké romány, ale spíše dobře konstruované, nevelké knížky, psané suchým, nevzrušeným, implicitním stylem - bravurně vytvořenou detektivku či literární parodii.
Všechno to definuje moderního britského intelektuála jak ostražitou a poněkud přísnou osobu se suchým humorem, a to, jak se zdá odpovídá až příliš přesně tomu, jak stále vidí Brity lidé ze zahraničí. Avšak britské děti tyto vlastnosti už nemají. V Británii i ve Spojených státech měla v roce 1999 fenomenální úspěch fantastická a bujará trilogie dětských knížek o Harry Potterovi, která v jednu chvíli ovládla celá první tři místa na newyorském seznamu bestsellerů.
Nový ředitel BBC a sdělovací prostředky
V červnu jmenovala nejvýznamnější britská kulturní instituce, BBC, nového generálního ředitele, tvrdého a populistického manažera Grega Dyka, přestože proti němu dlouhodobě vedl Murdochův list Times kampaň proto, že Dyke před časem věnoval Labouristické straně 55 000 liber.
Jak jeden komentátor poznamenal: "Jak je možné, že BBC jmenovala svým šéfem za tak krátkou dobu takového populistu? Je možné, že by byl ředitelem BBC vybrán tak populistický, otevřeně hovořící a společensky netaktní a neelitářský člověk v padesátých, v šedesátých, dokonce i v osmdesátých letech? Establishment by byl šokován. To, že se to mohlo stát na konci devadesátých let, je důkazem, jak daleko Británie pokročila."
BBC ovšem získala velkou výhodu na ostatními sdělovacími prostředky, že zůstane i nadále hlasem téhož establishmentu, protože komerční televizi ITV bylo konečně povoleno po jednatřiceti letech zrušit hlavní večerní zprávy ve 22 hodin. Stalo se to 8. března 1999 a mezi skupinami, kteří proti tomu protestovali, byli i britští poslanci.
Daleko významnějším vývojem v oblasti televizního vysílání však byl v roce 1999 postupný rozvoj kabelových a satelitních okruhů a vznik digitální televize. Británie učinila podstatné kroky směrem ke světu, v němž dojde ke sloučení televize a internetu. Vláda televize končí, v tom smyslu, že národ se už dlouho nebude dívat na několik málo celostátních televizních okruhů, vysílaných z jednoho centra, z Londýna.
Vláda Tonyho Blaira zaujímá vůči kultuře tvrdě populistický postoj, domnívá se, že v britských hlavách existuje jen mišmaš z citátů politiků, fotbalu, televizních seriálů a rockové hudby. Ve skutečnosti je však, jak se zdá, Británie národem milovníků knih, je až drogově závislá na faktech a na masovou kulturu pohlíží s větší ironií, než se může zdát na první pohled.
Celkově, dovozuje Andrew Marr, je obtížné nedospět k závěru, že byla Británie v roce 1999 nejen liberální a prosperující zemí, ale i kulturní a dobře informovanou zemí - a to daleko více než například před sto lety.
Nové vlastnosti britského národa?
Zdá se, zdůrazňuje Andrew Marr, že se stáváme novým národem - jsme digitálně propojeni se světem, jsme podnikavější, inteligentnější, rasově smíšenější, politicky umírněnější a myslíme víc ve světovém měřítku, ale zároveň jsme sobečtější, jsme větší samotáři a jsme méně "progresivní", než jak dvacáté století rozumělo těmto charakteristikám. Zajímá nás víc osud zvířat a veřejné zeleně a méně osud lidí na okraji společnosti. Jsme neustále nuceni vyrovnávat se zrychlujícími změnami, které ustavičně narušují naše předsudky a stereotypy. Pravděpodobně se Británie stává zemí, které je stále obtížnější vládnout, a to je dobře.
V roce 1999 však také bylo zjevné, kolik neřešených problémů zůstává v Británii: rasismus, naprostá nejistota ohledně vztahu Británie k Evropské unii, nedokončená ústavní a politická reforma a obrovské ekologické problémy, které víceméně všichni stále ignorujeme.
Analýza: Dvacáté století: od královny Viktorie až po Kosovo
Dvě světové války vrhly temný stín na právě uplynulých sto let a navzdory dramatickým společenským a technologickým změnám jsou podstatná řešení lidských problémů i nadále v nedohlednu, argumentoval 26. prosince v týdeníku Independent on Sunday bývalý labouristický ministr zahraničních věcí Denis Healey.
Teoreticky skončila viktoriánská éra v roce 1901, kdy zemřela královna Viktorie (která vládla Británii a Britskému impériu v letech 1837-1901, tedy skoro tak dlouho, jako v Rakousku a v Rakousko-Uhersku František Josef I. [vládl 1848-1916], pozn. JČ.). V praxi začaly být hodnoty této éry v Británii zpochybňovány až kolem roku 1910, kdy vzniklo hnutí sufražetek, požadujících volební právo pro ženy.
Velké změny nastaly s příchodem první světové války, v jejímž důsledku začaly miliony žen pracovat v továrnách. Válka vedla k velkému zpochybňování nacionalismu, který ji způsobil. Avšak i když ženy získaly začátkem dvacátých let hlasovací právo, skutečné rovnosti s muži se jim dostalo až po druhé světové válce, jak dokázala Virginia Woolfová ve svém významném traktátu A Room of One's Own. A navzdory tomu, že v roce 1920 byla vytvořena Společnost národů, která měla prosazovat kolektivní bezpečnost, nacionalismus zůstal v zahraniční politice rozhodujícím faktorem.
I když sovětský komunismus ovládl pětinu světa, nacionalismus nepřekonal, jako to dokazovali Mao Ce Tung v Číně a maršál Tito v Jugoslávii.
Navzájem spolu soupeřící ideologie, které vytvořily komunismus v Rusku a fašismus v Německu a v Itálii, se udržovaly u moci násilím. Avšak v těchto zemích zvítězila totalita v důsledku selhání kapitalismu volného trhu, který nedokázal vytvořit sociální spravedlnost a prosperitu. V Německu ovšem hrálo významnou roli i to, že po první světové válce vítězní Spojenci odmítli pomoci regenerovat německé hospodářství.
Všechno tohle, a odmítnutí pravicových evropských vlád splnit koncem třicátých let své závazky, které učinily v rámci systému kolektivní bezpečnosti, vedlo ke vzniku druhé světové války. Tato válka skončila rozdělením Evropy a dělící čára vedla středem Berlína i Vídně. Sovětský svaz vnutil komunistický režim celé východní Evropě a porušil svůj válečný slib, že tam povolí svobodné volby. Vznikla studená válka.
Ze zpětného pohledu vidíme, že prvním velkým mezníkem století byl vstup Spojených států do první světové války, přibližně v tutéž dobu, kdy se udál druhý velký mezník století: útok bolševiků na Zimní palác v Petrohradě.
Vstup Spojených států do druhé světové války nebyl nevyhnutelný. V roce 1936 schválil americký Kongres zákon o neutralitě, který to teoreticky zakazoval. I po japonském útoku na Pearl Harbor mohl prezident Franklin Roosevelt omezit americké vojenské akce jen na tichomořské bojiště. A Stalin podepsal s Hitlerem pakt o neútočení: až útok Německa proti Sovětskému svazu učinil posléze Sovětský svaz spojencem Západu.
Avšak právě vítězství v druhé světové válce proměnilo Spojené státy a Sovětský svaz v globální supervelmoci, což bylo postavení, které bylo neobyčejně posíleno jejich vlastnictvím jaderných arzenálů, což zaručovalo, že se studená válka nemůže nikdy stát třetí světovou válkou (i když dnes není válka mezi menšími jadernými mocnostmi jako je Indie a Pákistán vyloučena).
Rusku dlouho netrvalo, než si uvědomilo, že neexistuje žádná možnost, že by mohl komunismus ovládnout některou západní zemi: proto přijal Sovětský svaz politiku mírové koexistence. Po válce se sice domníval, že by mohl komunismus zvítězit v některých zemích třetího světa, jak se osvobozovaly od imperiální evropské nadvlády. Jenže brzo se ukázalo, že bývalé kolonie nemají naprosto v úmyslu zaměnit evropskou nadvládu za nadvládu Ruska. Těch několik málo rozvojových zemí, které krátkodobě flirtovaly s komunismem, to učinilo jen v očekávání rozsáhlé sovětské hospodářské pomoci.
Rozpad evropských impérií po druhé světové válce odrážel touhu po národní nezávislosti. V Africe to vedlo k novým válkám, protože koloniální hranice představovaly linie, na nichž se setkaly různé evropské armády, a nerespektovaly etnické či kmenové hranice. I v Evropě ignorovaly některé státní hranice národní či náboženské cítění, jako například v Saarsku nebo ve středovýchodní Evropě, kde rakousko-uherské impérium vládlo podle hesla "Rozděl a panuj".
Postimperiální svět byl do velké míry utvářen náboženským cítěním. To vyvolávalo konflikty. Konflikty mezi katolickými a ortodoxními křesťany jsou pořád ještě na Balkáně vážným problémem: konflikty mezi sunnitskými, šiitskými a wahabskými muslimy způsobují, že idea arabské jednoty na Blízkém východě zůstává fantazií.
Od osmdesátých let tohoto století nám umožňuje technologie - a to zejména informační technologie - osvobodit se od pout národnostního státu. I nejpevnější absolutistické monarchie, jako je Saúdská Arábie, mohou být nyní ohrožovány e-maily z Londýna. A jak se ujímá pojem demokracie v rozvojových národech, je stále obtížnější pro režimy přežít, pokud dovolují příliš velké rozdíly v občanských právech či příjmech pro jednotlivé společenské skupiny. Kromě toho, hospodářské změny vedou k tomu, že lidé začínají požadovat i politické změny.
Za posledních sto let vzrostl počet obyvatel na zeměkouli čtyřnásobně. Stejně tak vzrostl reálný příjem na jednoho obyvatele. V Indii od doby, kdy získala samostatnost, stouply reálné příjmy na obyvatele o 150 procent. V Rusku však od pádu komunismu reálné příjmy pro většinu lidí poklesly a zločinnost a korupce vzrostly v obrovském měřítku. Tak jsou nyní Spojené státy jedinou supervelmocí.
Jedním z nejobtížněji řešitelných problémů pro západní vlády je, zda dělat něco pro vyřešení problémů v zemích, jako je Rusko, a pokud ano, tak co. Důsledky nečinnosti by mohly být nebezpečné. Ozbrojené konflikty na Kavkaze nebo v jižní střední Asii by se mohly rozšířit do oblastí, které jsou pro Západ důležité. Ovšem problémy, jimž čelí Mezinárodní měnový fond, usilující přimět Rusko, aby plnil sliby, které učinil v očekávání hospodářské pomoci, dokazují, jakým obtížím musejí čelit potenciální dárci. Kosovo nám ukázalo, jak obtížná je vojenská intervence, zejména pokud nechtějí intervenující země vyslat pozemní vojska, protože se obávají, že občané jejich zemí uvidí v televizi, jak jsou tam jejich vojáci zabíjeni.
Posledních deset let přineslo jeden velký triumf pro lidstvo: ukončení studené války a sjednocení Německa a Evropy. Nebylo to, jak se často tvrdilo, vítězstvím pro Západ. Šlo o rozhodnutí jediného muže, Michaila Gorbačova, který stáhl Rudou armádu z Východního Německa - západní špionážní agentury tvrdily, že k tomu nikdy nedojde.
Nyní čelí Západ své skutečné výzvě: přijmout bývalé komunistické země do Evropského společenství. O jejich členství v NATO by se mělo uvažovat opatrněji, aby to nevedlo k záporným důsledkům v Rusku či na Ukrajině.
Tyto problémy jsou zjevnější v kontextu rostoucí globalizace světového finančnictví, ekonomiky a politiky. Informační technologie umožnila přesouvat miliardy dolarů z New Yorku to Tokia za pár mikrosekund. Avšak závislost informační technologie na počítačích ji činí zranitelnou vůči hackerům a vůči vydírání prostřednictvím počítačových virů. Kromě toho, vytváření nových finančních nástrojů, jako jsou například derivativa a tzv. "hedge-funds", omezilo spolehlivost ekonomických teorií. Skoro každý den nyní dochází ke zpochybnění nějaké ekonomické formule, která byla dosud považována za stoprocentně platnou.
Kromě toho, ekonomická prognostika i teorie, na nichž byla tato prognostika založena, byla mnohokrát naprosto zpochybněna neočekávaným vývojem událostí. Nikdo z nás předem nepředpověděl Suez, vietnamskou válku, revoluci v Maďarsku, to, že se stane francouzským prezidentem Charles de Gaulle nebo vznik organizace států produkujících ropu OPEC. Skoro nikdo nepředpověděl, že se Japonsko stane jednou z nejrychleji se rozvíjejících zemí v průmyslovém světě, ani, že se nedávno stane "nemocným mužem Asie". Tak je rozumné přistupovat k ekonomické prognostice se zdravým optimismem. Dobrým příkladem je nynější předpověď organizace OECD, která předpovídá hospodářský rozkvět po dobu nadcházejícího čtvrtstoletí. Tento rozkvět prý bude založen na "likvidaci relativně statických, bezpečných a celoživotních forem práce ... bude vyžadovat specifický a známý soubor nových znalostí a nové kvalifikace".
Většinu agendy dnes určuje vědecký pokrok. Více než devadesát procent vědců, kteří kdy žili a pracovali, žije a pracuje dnes. Už nám nabízejí volbu mezi likvidací chudoby a likvidací lidské rasy. Chováme se však neobyčejně vrtošivě při rozhodování, jak využívat znalostí, které nám poskytují.
Tak se znepokojujeme nemocí šílených krav, na niž umírá jedna osoba z milionu lidí, pojídajících hovězí steak s kostí, a ignorujeme kouření tabáku, které způsobuje, že každý desátý kuřák umírá na rakovinu.
Jedna věc, se zdá být víceméně jistou. Většina problémů, jimž dnes čelíme, není řešitelná jen v jednotlivých zemích. Bude nutné vytvořit k tomuto účelu globální instituce, jejichž členy budou všechny země, tak, jak je to v případě Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a OSN
Je nemoudré a je to plýtváním finančních prostředků mít více než jednu takovou organizaci, určenou pro řešení těchže úkolů. Proto je dobré, že Mezinárodní měnový fond a Světová banka jednají o možnosti sloučení.
Avšak rostoucí globalizace všech problémů, které postihují více než jedinou zemi, ukazuje, že bude nutné restrukturalizovat OSN, aby lépe odrážela změny, k nimž došlo ve světě od roku 1945. Členství Rady bezpečnosti OSN už vůbec neodráží dnešní skutečnost a je obtížné ospravedlnit existenci Valného shromáždění, v němž má malý ostrov v Karibiku tentýž hlas jako Německo či Japonsko.
Vánoce s Adamem
Pane doktore,
chtěl bých vám poděkovat za Vaši vánoční vzpomínku na Adama Václava Michnu z Otradovic, jehož vánoční hudba pravidelně oslavuje v naší rodině tento svátek. Jedna z prvních vpravdě českých kompozic - mnohé z jich i znárodněly - stará třistapadesát let a přesto tak blízká české duši a mentalitě, českému folkloru.. Skladby, složené člověkem, který byl, cituji z obálky staré gramofonové desky: "vladyckého rodu, varhaník, starší literátského bratrstva, majitel prosperujícího vinného šenku, básník a skladatel". Přitom zřejmě člověk lidový - jako bychom v duchu viděli všechny ty prosté figurky českého života, které tu jako v pravé vánoční hře postavy z Betléma i křesťanského nebe, ale hlavně samy sebe.
A Michna by nebyl básník, kdyby ve svých písních nezachytil i kus lidové filozofie a vánoční pohody. Byl ovšem i skladatelem "vážnější" hudby a několika mší, které jsou na reportoáru dodnes. Pravda, v cizině možná není tak znám, jako jiní barokní čeští skladatelé, ale to se dá dohnat.
Michna vystudoval u jezuitů - v té době to jinak ani dost dobře nešlo - stal se varhaníkem a také tam učil hudbu. Je smutné, že jsme tuto dobu kvalifikovali v našich dějinách jen jako dobu temna - dala nám skvělé osobnosti jako Bohuslava Balbína, rektora Karlovy univerzity profesora Marciho (byl význačný vědec, dopisoval si i s Galileem), Pavla Josefa Vejvanovského, arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna a velkou řadu umělců, skladatelů a hudebníků, kteří byli tak či onak spojeni s jezuitskou školou. Evropa se vzpamatovávala z hrůz třicetileté války - pravda, někde rychleji (jako třeba v Anglii, za vlády "dobrého krále Karla"), jinde to šlo pomaleji - byla to doba, která připravovala cestu osvícenství. Podobně jako v Kanadě i jinde, i v Čechách byli i jezuité, kteří udělali také kus dobré práce. Myslím, že je potřeba tuto dobu našimi historiky dohodnotit, případně přehodnotit.
P.S. Ještě perlička: Před nějakou dobou jsem sháněl v Čechách nahrávku Vejvanovského skladby "Nebeští kavalérové", ale marně. Teprve později jsem se dověděl, že ji napsal - Michna z Otradovic.
"Nevysvětlitelné události" dvacátého století
shrnul v týdeníku Independent on Sunday 26. prosince 1999 Paul Sieveking, editor časopisu "Fortean Times".
Dvacáté století, stejně jako každé jiné století, zaznamenalo množství podivných událostí. Nejdůležitějšími z nich byl za posledních padesát let výskyt létajících talířů. Avšak došlo k mnoha jiným podivným událostem - ke zmizením, k dešti žab, k spontánnímu vznícení osob. Ukazuje se také, že je svět "stále podivnější". V roce 1929 navrhla Einsteinova teorie sjednoceného pole vzájemnou souvislost mezi elektrickými, magnetickými, gravitačními a inerčními silami. S příchodem kvantové fyziky a principu neurčitosti se i fyzika stala dosti podivnou. Jedním z nejpodivnějších důsledků kvantové fyziky je vliv pozorovatele, který zaznamenal Ernst Schroedinger: částice zároveň existuje jako vlnění i jako částice, až do chvíle, kdy je zkoumána experimentem, a v té chvíli se stává buď vlněním, nebo částicí, ať už je jakkoliv zkoumána. Týdeník Independent on Sunday zveřejnil včera seznam nejpodivnějších událostí dvacátého století. Ať už je berete cum grano salis, anebo jim věříte, už existence takových historek prý dovozuje, argumentuje sestavovatel tohoto seznamu Paul Sieveking, že je moderní svět daleko bizarnější, než jsme často ochotni přiznat.
1. 30. června 1908 něco explodovalo osm kilometrů nad Tunguskou na Sibiři silou 12,5 megatunové jaderné bomby. Nevznikl kráter, ale stromy byly poraženy a spáleny v obrovské oblasti. Po celém světě bylo vidět po dlouhé týdny krvavé západy slunce. Vrstva černého prachu vyvolávala dojem, že šlo asi o kometu - možná o zlomek komety Encke.
2. Na Nový rok 1984 spadl ze slunečného nebe neexplodující devítipalcový dvaadvacetilibrový dělostřelecký náboj z druhé světové války na dvůr domu ve městě Lakewood, třicet kilometrů jihozápadně od Los Angeles. Vznikl více než metr hluboký kráter. Sousedi slyšeli, jak něco píská, ale neviděli a neslyšeli žádné letadlo. Něco podobného se stalo v Neapoli 7. února 1958, kdy z nebe spadl dělostřelecký náboj z druhé světové války s nápisem z roku 1942.
3. V červenci roku 1975 srazil taxík v městě Hamilton na Bermudských ostrovech z mopedu Erskina Lawrence Ebbina a usmrtil ho. Byl to tentýž taxík s tímž řidičem a s tímž cestujícím, který stejným způsobem usmrtil v červenci roku 1974 Erskinova bratra Nevilla. Oběma bratrům bylo sedmnáct let, když zemřeli, a jezdili na mopedu toutéž ulicí.
4. Věk "unidentified flying objects", UFO začal v létě r. 1947. 24. června si povšiml pilot Kenneth Arnold devíti polokruhových "letadel" nad pohořím Cascade Mountains v americkém státě Washington na západě Spojených států. Následovalo množství podobných svědectví, jen tisíc za roku 1947 v samotné Americe.
5. Prvním slavným "únosem lidí mimozemšťany" - byl údajný únos Betty a Barneye Hillových, k němuž došlo 19. září 1961. Mnoho Američanů je přesvědčeno, že miliony jejich spoluobčanů byly dočasně uneseny mimozemšťany za účelem lékařských testů a rozmnožování. Je to kontroverzní téma: proč by se mimozemšťané například měli tak intenzivně soustřeďovat jen na Američany?
6. 28. listopadu 1954 narazili Gustavo Gonzalez a José Ponce na předměstí Caracasu ve Venezuele na světélkující kotouč, stojící nad zemí. Gonzalese fyzickým útokem odmrštila na vzdálenost pěti metrů vlasatá kreatura, připomínající trpaslíka, jiná ho oslepila světelným paprskem. Ponce viděl dvě další kreatury, jak vylézají z křoví, sbírají hlínu a kamení a naskakují do létajícího kotouče. Oba muži byli podrobeni na několik dní lékařskému pozorování.
7. 21. května 1921 spadly na Gibraltar během bouře tisíce žab. Byl to jeden z mnoha přírodních úkazů, kdy pršely z oblohy žáby a ryby, což se vědcům nepodařilo vyjasnit. Například 4. března 1988 během deště v londýnské čtvrti South Croydon spadlo na zemi větší množství mrtvých žab. Meteorologové se pokusili jev vysvětlit tradičním způsobem: že žáby z rybníka nasálo tornádo: jenže, jak často namítali kritikové v minulosti, je to podivné tornádo, které nasaje z rybníka jen žáby a ne ostatní zvířenu.
8. 23. října 1947 viděl ichtyolog Dr. A. D. Bajkov krátce po dešti
čerstvé, mrtvé střevle a okouny na ulici před kavárnou v městě Biloxi ve státě Mississippi, kde právě snídal. Nedávno byly nalezeny desítky ryb po bouři v noci z 27. na 28. května 1984 na střechách domů a v zahradách východolondýnské čtvrti Newham. 17. května 1996 spadlo více než dvacet malých ryb na město Hatfield v anglickém hrabství Hertfordshire. Ryby byly mrtvé, ale čerstvé a na dotek teplé.
9. Slečna Anne Moberleyová, rektorka oxfordské koleje St Hugh's a ředitelka koleje slečna Eleanor Jordainová, byly během procházky ve Versailles údajně přeneseny 10. srpna 1901 do devadesátých let osmnáctého století a setkaly se tam se zahradníky v zelených uniformách a trojrohých kloboucích.
10. 15. dubna 1912 narazila loď Titanic na ledovec a potopila se, v románě Morgana Robertsona, Futility, Marnost, který vyšel roku 1898, narazila během své první plavby na ledovec a potopila se přibližně na stejném místě loď jménem Titan. V roce 1939 narazila na stejném místě, kde se potopil Titanic, na ledovec loď jménem Titanian a potopila se.
11. V časných ranních hodinách 27. května 1974 byla znásilněna a uškrcena dvacetiletá Barbara Forrestová v Erdingtonu nedaleko britského města Birmingham. Předchozího večera - o svatodušním pondělí - tam navštívila přítelkyni, aby se převlékla, než půjde na tancovačku. V časných ranních hodinách 27. května 1817 (což bylo také svatodušní pondělí) byla na stejném místě znásilněna a uškrcena Mary Ashfordová. Také šla na návštěvu k přítelkyni, aby se tam převlékla před tancovačkou. V obou případech byl zatčen muž jménem Thornton, byl obžalován z vraždy a byl shledán nevinným.
12. 28. srpna 1974 se účastnil bývalý britský premiér Edward Heath publikační kampaně pro nově vydaný román Johna Dysona jménem The Prime Minister's Boat is Missing - Premiérova loď je nezvěstná. O pět dní později zmizela Heathova jachta, Morning Cloud III.
13. V roce 1935 zjistila paní Gertruda Smithová z města York v Pennsylvánii, že dokáže mentálně přimět své slepice, aby snášely vajíčka, na nichž byly obrázky, jako například slunečnice nebo její iniciály. Existuje množství svědků, kteří to potvrdili. Když si představila vajíčko, jehož průřez bílkem a žloutkem by byl trojúhelníkovitý, a takové vajíčko bylo skutečně sneseno, dostala strach a přestala experimentovat.
14. V noci 1. července 1951 byla Mary Reeserová z města St. Petersburgh na Floridě proměněna v popel. Její křeslo bylo popálené, ale hromada papíru vedle křesla zůstala nedotčena. V září 1967 byla v londýnské čtvrti Lambeth v polorozpadlém domě nalezena mrtvola vandráka jménem Bailey. Z otvoru v břiše mu s velkou silou šlehal modrý plamen. Žádná hypotéza přesvědčivě nevysvětluje mnoho případů samovznícení lidí.
15. 8. července 1947, čtrnáct dní poté, co Kenneth Arnold zaregistroval letku létajících talířů ( viz bod 4) oznámilo tiskové prohlášení vydané americkou armádou v Roswellu v Novém Mexiku, že armáda nalezla "létající talíř". Téhož dne armáda tu zprávu popřela, že údajný "talíř" nebyl ničím jiným než meteorologickým balónem. Údajná havárie tohoto létajícího talíře a objevení mrtvol mimozemšťanů se od té doby staly slavným případem, který se americké úřady prý pokusily utajit, avšak incident je založen jen na vysoce rozporných svědectvích, zaznamenaných až o třicet let později. V roce 1994 vydala americká armáda další prohlášení, že šlo o přísně tajný radarový balón projektu Mogul, balón byl používán pro špionáž proti Sovětskému svazu. Americké úřady se také posléze pokusily velmi nekompetentně rozptýlit kontroverzi ohledně údajných mrtvol mimozemšťanů tvrzením, že svědci viděli loutky, podobné lidem, shozené z letadel, jenže tyto testy se konaly v letech 1954 a 1959, nikoliv v roce 1947. Další materiál pro kritiky údajného spiknutí vyšel najevo nedávno, když se ukázalo, že administrativní záznamy z Roswellu od března 1945 do prosince 1949 byly před více než čtyřiceti lety zlikvidovány.
16. Roy Cleveland Sullivan se narodil v roce 1912. Během 36 let, kdy pracoval jako zahradník v přírodním parku Sullivan ve Waynesbnoro ve státě Virginia, do něho sedmkrát udeřil blesk. V roce 1942 mu blesk zničil palec u nohy. V roce 1969 mu upálil obočí. V roce 1970 mu popálil rameno. V roce 1972 mu blesk zapálil vlasy. V srpnu 1973 jel autem, přičemž do něho udeřil blesk skrze klobouk, který měl na hlavě, zapálil mu zase vlasy, hodil ho tři metry ven z auta a shodil mu levou botu. V roce 1983 se Sullivan zastřelil.
17. Nevysvětlitelná zmizení slavných lidí vytvořila celý samostatný spekulační průmysl. Labouristický poslanec Victor Grayson zmizel v roce 1920 během cesty vlakem z Liverpoolu do Hullu, plukovník Percy Fawcett byl naposledy viděn v roce 1925, když se vydal do amazonské džungle, jazzová hvězda Glen Miller zmizela během přeletu kanálu La Manche v roce 1944 a v roce 1974 zmizel britský lord Lucan. Nejpodivnějším případem zmizení je ale zmizení Ambrose Bierceho, amerického satirika, který psal o záhadných zmizeních. Zmizel ve věku více než 70 let v Mexiku v roce 1913.
18. 2. dubna 1968 se začala objevovat Panna Maria na střeše koptického kostela na káhirském předměstí Zaitoun. Zjevení pokračovala až do roku 1971 a odhaduje se, že je vidělo více než milion lidí. Bylo to vyfotografováno, ale fotografie jsou nejednoznačné a nafilmováno to nebylo.
19. V únoru 1995 začala sádrová socha Panny Marie v italském přístavu Civitavecchia údajně plakat krvavými slzami, což přilákalo tisíce poutníků. Do 14. dubna 1995, což byl Velký pátek, plakala socha čtrnáctkrát. V následujících dvou měsících bylo zaznamenáno 15 podobných případů po celé Itálii, bylo to jako mánie s pohybujícími se sochami, k níž došlo v Irsku v roce 1985. Laboratorní zpráva ukázala, že tekutina pocházející od Panny Marie z Civitavecchie je mužská krev. Rodina Gregoriů, která získala sochu z Medjugorje, byla podezřívána z podvodu, ale odmítla poskytnout krev pro testy DNA. Vatikán posléze prohlásil, že jsou slzy "pravé", ale neoznačil jev za zázrak.
20. Jedné bouřlivé noci v roce 1917 slyšeli Ester Hallio a další finský student v jednom domě v Helsinkách, jak něco klape, a zjistili, že na parkety spadly dva velké knoflíky od kabátu. Po nich na zem začaly padat každých několik minut mince. Byli přivedeni sousedi, kteří byli svědky dalšího padání mincí. Jiné nevysvětlitelné pády kovových předmětů byly zaznamenány na Novém Zélandě v březnu 1963 (mince a kameny bombardovaly jeden tamější penzión, trvalo to tři dny a nakonec to sledovalo 600 lidí), v městě Ramsgate v Kentu v roce 1968 (spadlo asi 50 mincí za 15 minut) a ve městě Galax ve státě Virginia od 12. do 14. července 1978 (spadlo během tří dnů 400 hřebíků).
21. John a Christine Swainovi ze Somersetu jeli v roce 1952 autem s dvěma syny vedlejšími venkovskými silnicemi v New Forest v anglickém hrabství Hampshire a přijeli nedaleko opatství v Beaulieu k jezeru, zahalenému mlhou. Uprostřed jezera byl velký kámen se zabodnutým mečem a rodina usoudila, že je to pomník králi Artušovi. Každých přibližně čtrnáct dní po dobu následujících sedmnácti let hledali Swainovi toto jezero s kamenem a mečem v New Forest, ale bezúspěšně.
22. 8. září 1987 vylezla sedmasedmdesátiletá Minnie Clyde Winstonová z vany ve svém domě v čísle 1114 ve Fountain Drive ve městě Atlanta ve státě Georgia a zjistila, že z podlahy crčí krev "jako ze stříkačky". Následujícího dne zavolali Winstonovi policii, která konstatovala, že ve všech pěti místnostech celého domu je za zdech a na podlaze "velké množství krve". Dům byl označen za scénu zločinu, aby se u něho neshromažďovali lidé. Státní kriminologická laboratoř zjistila, že jde o lidskou krev skupiny O, krev manželů Winstonových byla skupiny A. Policie odešla a případ zůstává nevyřešen. Jiný dům potil krev ve městě Saint Quentin v Picardii v lednu 1986, zatímco v srpnu a v září 1919 tekl ze stropů na faře ve Swanton Novers u anglického města Norfolku benzín, petrolej, líh a olej ze santálového dřeva. Zdi a stropy fary byly rozkopány, ale nic se nenašlo. Podle jedné zprávy bylo nashromážděno až 250 litrů těchto tekutin.
23. 5. listopadu 1975 viděl lesník Travis Walton, který jel v autě s pěti společníky, světlo v lesích nedaleko vesnice Snowflake v Arizoně. Šel směrem ke světlu, ale srazil ho záblesk. Společníci se polekali a ujeli. Bylo zahájeno po Waltonovi velké pátrání, ale nebyl nalezen. O pět dní později se objevil v nedaleké vesnici Heber. Podrobně svědčil o tom, jak ho unesli mimozemšťané. Podle detektoru lži mluvil pravdu.
24. V září 1930 přestal jít najednou motor asi u čtyřiceti automobilů na silnici v Sasku a hodinu nebylo možno automobily nastartovat. V letech 1924-24 se nadšeně debatovalo v lidovém tisku o tajných paprscích, které dokáží ochromovat stroje. Od té doby se často hovoří o automobilech, které nelze nastartovat, v souvislosti s údajnými setkáními s UFO.
25. 5. června 1932 si hrála čtyřletá Svanhilda Hansenová v norské vesnici Leka nedaleko Trondheimu. Chytil ji velký orel a odnesl ji na vzdálenost asi dvou kilometrů a tam ji pustil na vysoký útes. Vesničané ji nalezli nezraněnou, jak spí, jen s několika šrámy.
26. Dvě fotografie pseudozoologických zjevů dosáhly téměř symbolického významu: v roce 1934 byla vyfotografována lochnesská příšera a v roce 1951 byl v Himalájích vyfotografován otisk nohy údajného sněžného muže.
27. V říjnu 1967 nafilmoval Roger Patterson v Bluff Cove v Kalifornii to, co vypadá jako sněžný muž (Bigfoot). Nikdo nedokázal, že jsou záběry falešné, ale skeptikové tvrdí, že je to velký člověk v gorilím obleku.
28. Od 16. června do 5. července 1945 došlo ve Španělsku v regionu Almeira k 400 záhadným požárům. Často se samovolně vzněcovali lidé v bílém oděvu na volném prostranství. Prádlo rozložené na trávu, aby uschlo, se vzněcovalo, a bíle natřené zdi byly ohořelé. Vědci se domnívali, že požáry byly nějak způsobeny statickou elektřinou.
29. V roce 1986 se samovolně vzněcovaly oděvy, nábytek a koberce v přítomnosti Saši K., třináctiletého chlapce z doněcké oblasti na Ukrajině. Létaly kolem něho předměty, vybuchovaly žárovky a lednička se obrátila vzhůru nohama. Sašu odvezli do nemocnice do Moskvy, kde ho zkoumal vrchní lékař Viktor Korčenko. "Když byl v nemocnici," uvedl Korčenko, "vznítil se oděv na chlapci, který byl se Sašou na pokoji." Jeden svědek konstatoval, že mu z nohy ulétla bota a vylétla oknem, když do místnosti vešel Saša.
30. 16. července 1966 se procházel lesem v Surrey Ernest Jellet, když směrem k němu pronásledovala zajíce velká kočkovitá šelma. Byl to první z mnoha svědectví o existenci údajné "pumy ze Surrey". Každoročně vidí kočkovité zvíře stovky lidí alespoň ve třiceti anglických hrabstvích.
31. V roce 1966 byl vyfotografován u osady Tully v Austrálii první "otisk létajícího talíře", kruhovitý tvar stlačené vegetace. Celá řada takových otisků předcházela velkému množství těchto otisků v obilí v Británi v sedmdesátých letech. Objektivní pozorovatelé jsou přesvědčeni, že většina těchto kruhů je vyrobena lidmi, ale zůstává stále minimální procento, které je nevysvětlitelné.
32. Za posledních dvacet let jsou mezi zemědělci v Americe předmětem velkého množství spekulací případy zohavování dobytka - byly zaznamenány stovky těchto bizarních incidentů, kdy byla z těl dobytčat odčerpána krev, našly se na nich zjevně chirurgické řezné rány, chyběly zvířatům orgány a kolem incidentů nebyly žádné stopy. Nejextrémnější variací tohoto jevu byla v roce 1996 ve španělsky mluvící Americe historka o šelmě zvané Chupacabras, "savec kozí krve". Ten byl obviňován, že vysál krev ze stovek koz, kuřat, psů, krav a dalších zvířat a zanechal jen jedinou ranku.
33. K vrcholnému momentu amerického programu SETI (Hledání mimozemských civilizací) došlo ve 22.16 15. srpna 1977, kdy zaznamenal radioteleskop na Ohio State University po dobu 37 vteřin signál ze souhvězdí Štíra, který byl daleko silnější než cokoliv zaznamenaného předtím. Podle Roberta Dixona, ředitele SETI, "to nebyl signál z kosmické lodi ani ze satelitu. Byl to signál bezpochyby inteligentního původu a měl rysy inteligentní civilizace". Signál, označený 6EQUJ5, byl mnohonásobně silnější než cokoliv, co bylo zaznamenáno předtím či od té doby.
34. Zpravodajství britské komerční televize ITN v regionu Southern Television bylo 26. listopadu 1977 přerušeno pomalým, hlubokým hlasem "Asterona z mezigalaktické mise". "Všechny vaše zlovolné zbraně musejí být zničeny," řekl hlas. Zřejmě to byl něčí vtip, ale pachatel nebyl nikdy nalezen.
35. 31. srpna 1977 se začal pohybovat prádelník v bytě paní Harperové ve čtvrti Enfield v západním Londýně. Sousedi slyšeli hluk a policie byla svědkem toho, jak se po domě pohybuje nábytek. Britští novináři i výzkumníci paranormálních jevů také zaznamenali tuto činnost, včetně levitací, která pokračovala až do října 1977. Byl to jeden z nejspektakulárnějších projevů poltergeista v Británii.
36. V březnu 1978 utrpěla ukrajinská řidička jeřábu Julia Vorobjeva elektrický šok 398 voltů a byla prohlášena za mrtvou. Přišla k sobě o dva dny později během pitvy, šest měsíců poté nespala, pak usnula. Když se probudila, tvrdila, že vidí skrze lidi a byla zaměstnána v nemocnici v Doněcku, kde diagnostikovala vzácné nemoci. Udělala dojem na jednoho lékaře, jemuž sdělila, že na jedno ucho slyší lépe než na druhé a že má jedno oko slabší než jiné. Správně informovala reportéra z deníku Izvěstija, co měl ten den k obědu.
37. 13. července 1980 se shromáždily děti ve městě Kirkby-in-Ashfield na výroční soutěži dechovek. Více než 200 dětí a několik dospělých omdlelo a bylo odvezeno do nemocnice, s příznaky jako slzící oči, závratě, zvracení, třas, slabost a kovová chuť v ústech. Příčina nebyla zjištěna a nakonec lékaři usoudili, že šlo o masovou hysterii.
38. 18. října 1984 byla na farmě v divočině u Grand Coulee v americkém státu Washington nalezena díra do země nepravidelného tvaru velikosti asi 3x 2 metry a 60 centimetrů hluboká. Velký kus hlíny, stejného tvaru jako díra v zemi, byl nalezen ve vzdálenosti asi třiceti metrů.
39. Záhadné hučení lze slyšet na různých místech světa, avšak neslyší ho každý. Nejslavnější hučení iritovalo obyvatele města Taos v Novém Mexiku v roce 1991 a stalo se předmětem intenzivního studia, včetně federálního vyšetřování.
40. Isidor Fink, majitel prádelny, byl nalezel 9. března 1929 mrtvý s několika střelnými ranami, v místnosti, která byla zamčena zevnitř. Bylo slyšet výkřiky a rány, nikoliv však výstřely. Nic nebylo ukradeno.
41. Gloria Ramirezová, nemocná rakovinou, byla 19. února 1994 odvezena do všeobecné nemocnice v Los Angeles. Než zemřela na infarkt, vzali jí vzorek krve, v němž byly bílé částice. Zaměstnanci nemocnice konstatovali, že je cítit zápach čpavku a na těle pacientky byl zaznamenán olejnatý lesk. Šest zaměstnanců nemocnice omdlelo a mnoho jiných trpělo bolestmi hlavy, závratěmi a nevolností. Dva zaměstnanci nemocnice skončili na intenzivní péči. Krevní zkoušky ukazovaly na otravu pesticidem, jenže v těle Ramirezové ani v nemocnici se žádný pesticid nevyskytoval. Posléze se ukázalo, že Ramirezová používala pleťový krém obsahující dimethyl sulfoxid, který se bezprecedentní chemickou reakcí rozložil na dimithyl sulfát, což je chemická zbraň.
42. Za druhé světové války byl zaznamenán nejpodivnější případ syndromu cizího přízvuku. Jedna Norka, kterou zasáhl do hlavy během německého náletu kus šrapnelu, upadla do komatu a když se probudila, začala mluvit s německým přízvukem, v důsledku čehož byla ostrakizována sousedy.
43. V listopadu 1960 vidělo několik svědků armádu na silnici nedaleko Otterburnu v Northumberlandu, kde došlo ve 14. století ke známé bitvě.
44. Farmář Heino Seppi řezal ve Finsku v lesích Yrijo Kanto v regionu Palloneva v říjnu 1969 dřevo. Když rozřezal kus kmene osiky, zjistil, že je vnitřek shnilý a uprostřed je asi čtyřicet centimetrů velká sušená ryba. Nebylo jasné, jak se tam ta ryba dostala.
45. Dilys Cantové se v Durhamu v roce 1975 opakovaně nepodařilo zaparkovat automobil na prázdné místo. Zdálo se, že automobil naráží na překážku, přitom na parkovacím místě nebylo nic vidět. Její dcera a dva další motoristé také nemohli na témže místě zaparkovat, zdálo se, že ho ochraňuje "neviditelné pole".
46. Edwin Robinson utrpěl při autonehodě v roce 1971 vážné poranění hlavy a postupně přišel o zrak a sluch. 4. června 1980 ho před domem v městě Portland ve státě Maine zasáhl blesk. Přežil, protože měl gumové podrážky, ale byl dvacet minut v bezvědomí. Když nabyl vědomí, zjistil, že normálně vidí a že se mu vrátil i sluch (jeho naslouchadlo úder blesku vypálil).
47. V září 1985 informoval čínský tisk, že v okrese Huanre v provincii Liaoning byl objeven pruh země, 1 kilometr dlouhý a 15 metrů široký. V zimě, kdy teplota v provincii klesá na -30 stupňů, zachovává si tento pruh země teplotu 17 stupňů, v létě pruh zamrzá do hloubky jednoho metru. Místní obyvatelé ho v létě používají jako ledničky a v zimě na něm pěstují zeleninu.
Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů.
K desátému výročí pádu komunismu vyšel pětisetstránkový výbor z Britských listů pod názvem Jak Češi myslí. Zahrnuje patnáct tematických oddílů, zabývajících se aktuálními problémy v České republice. Bližší informace vyšly v BL na 