úterý 28. prosince

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Česká republika:
  • O pomoci lidem, kteří nedostávají platy (Ivan Hoffman) Služby v ČR:
  • Kdy není Česká pošta poštou (Jan Čulík) Délka života:
  • Británie: Děti mohou očekávat, že se dožijí sta let
  • Britská vláda zahajuje ve sdělovacích prostředcích obrovskou kampaň proti kouření Sdělovací prostředky a digitální vysílání:
  • Končí existence televize tak, jak jsme ji znali? Osobnost dvacátého století:
  • Matematik John von Neumann - architekt počítačového věku (Financial Times) Diskuse:
  • Co má Čulík proti českým vánočním kaprům? (Ludvík Vavřina, JČ)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Inzerujte v Britských listech!
  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Adresa Britských listů je zde.
  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

    Změna adresy Britských listů

    Prosím, používejte jako primární adresu Britských listů tuto adresu: jan.culik@telinco.com a pouze jako sekundární, v případě, že by první nefungovala, dosavadní adresu jcu2@cableol.co.uk (která je dnes nepřístupná). Děkuji.

    Co je nového v České republice

  • 72 procent obyvatel České republiky se otevřeně přiznává k "netoleranci vůči Romům" Jen 50 procent Čechů toleruje lidi s jinou barvou pleti. s (Jak je to s postojem vůči homosexuálům a homosexuálnímu partnerství, případně k právu homosexuálních dvojic vychovávat děti - na to se průzkum kupodivu neptal.) - Tři čtvrtiny lidí jsou tolerantní k invalidům, mládeži a lidem jiného náboženského přesvědčení. Více než 70 procent Čechů pociťuje nesnášenlivost vůči Romům, zjistil IVVM. Politiky nyní snáší jen padesát procent Čechů. Ke starým lidem, cizincům žijícím v ČR a k chudým projevuje snášenlivost podle dotázaných přibližně 60 procent dotázaných.

  • Občanské sdružení Vlastenecká fronta zmírnilo či zcela vypustilo některé pasáže svého akčního programu, které byly podle ministerstva vnitra v rozporu s Listinou základních práv a svobod, aby nebyla úředně zakázána. Program Vlastenecké fronty nyní už neobsahuje bod, podle něhož jsou manželství s neevropskými přistěhovalci či rasově smíšená manželství degradací tohoto svazku. Ministerští úředníci označili tuto pasáž za projev rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti. Vlastenecká fronta ale i nadále uzavírání takových manželství nepodporuje. - Jsou to odporné názory, ale v demokracii musí být místo i pro ně. Ministerstvo by nemělo organizaci zakazovat, mělo by nechat soudně trestat ty její jednotlivé členy, kteří porušují zákon.

  • Bývalý ministr zdravotnictví Ivan David tvrdí, že měl před svým odchodem z vládní funkce v ministerské pracovně odposlouchávací zařízení. Uvedl to včera v rádiu Frekvence 1.

  • Romské křesťanské sdružení dluží ústeckému okresnímu výboru KSČM za pronájem kanceláře s telefonem zhruba 30 000 korun. Předseda sdružení Petr Jano řekl, že sdružení nezaplatilo, protože nemá peníze, a také proto, že dosud nedostalo přesný výměr za nájem a přesný výčet telefonních hovorů. Počátkem roku má podle Jana jeho sdružení šanci určité finanční prostředky získat a potom je ochotno své dluhy uhradit. Romské křesťanské sdružení, které Jano založil počátkem roku 1998 v Děčíně, má za cíl hlásat slovo Boží a pomáhat chudým lidem.

  • Vichřice v ČR i ve Francii - nestačí o tom jen pasivně informovat - je potřeba to dát do kontextu - a začít v té věci něco dělat. Nemohla by se třeba ČR stát mezinárodně prosazovatelem iniciativy na záchranu normálního počasí a podnebí? Cituji v té souvislosti z analýzy Andrewa Marra o problémech minulého roku, zveřejněné ve včerejších BL:

    Vztah mezi politikou a vědou zůstává jedním z nejzávažnějších nových problémů a velmi málo se o něm hovoří. Jednou z nejpohnutějších obrazů roku 1999 byla mapa Británie, jak bude vypadat za 200 let, až se rozpustí led na severním i jižním pólu a  stoupnou hladiny světových moří. Nebude existovat východní Anglie, nebude existovat Londýn, nebude existovat centrální Skotsko, města jako Edinburgh a Glasgow.

    Avšak Británie, stejně jako většina světa, reagovala na tuto hrozbu nezájmem a mlčením. Nenormální počasí, stoupající teplota, povodně, sucha a horší katastrofy v zahraničí - lidi si na to rychle zvykli. Koncem roku přišla zpráva, že v mořských vodách kolem Británie dramaticky pokleslo množství ryb, protože za posledních šest let stoupla teplota Severního moře v zimě o celé čtyři stupně.

  • Miliontý přístup na Britské listy zachytil Josef Roub z Mělníka. Obdrží knihu o britských letadlech z druhé světové války.

  • V anglosaských zemích dál pokračují Vánoce. Vzhledem k tomu, že letos spadají oba vánoční i novoroční svátky na víkend, v Británii jsou svátky výjimečně dlouhé. Panuje tam totiž bohulibý zvyk, vlastně velmi logické ustanovení - které by mohla snad zavést i česká vláda (jaký mělo smysl dnes honit lidi v ČR do práce? Kolik se toho mezi Vánocemi a Novým rokem napracuje?) - že pokud připadne svátek na sobotu či na neděli, tedy na volný den, vybírá se za to náhrada a občané mají další volný den v pondělí, letos i v úterý, a to tento i příští týden.


  • Analýza kriminality v oblasti informačních technologií. Píše Václav Hník:

    Dobry den,

    prosim, abyste ve vasem casopise zverejnili informaci, ze na strance Ministerstva vnitra CR http://www.mvcr.cz/casopisy/studie/diskuse/index.html je umistena k diskusi analyza kriminality v oblasti informacnich technologii a Internetu. Dekuji.

    Dr. Vaclav Hnik, Odbor rizeni a organizace MV CR

  • Konkurs pro lektora češiny na Glasgow University. Katedra slavistiky Glasgow University hledá pro školní rok 2000-2001 lektora češtiny. Podrobnosti konkursu jsou zde.

  • Kurs "Veřejné mínění, sdělovací prostředky a politika" povedou v angličtině na pražské Anglo-American College v lednu 2000 Greg Wolk a Andrew Stroehlein. Bližší informace jsou zde.

  • O tom, co se dělo v České republice za minulý rok a jak na to reagovaly sdělovací prostředky, píše v aktuálním, posledním letošním čísle časopisu Central Europe Review Jan Čulík na tomto místě.

    Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. K desátému výročí pádu komunismu vyšel pětisetstránkový výbor z  Britských listů pod názvem Jak Češi myslí. Zahrnuje patnáct tematických oddílů, zabývajících se aktuálními problémy v České republice. Bližší informace vyšly v BL na tomto místě.

    Knihu lze objednat e-mailem odkudkoliv na světě prostřednictvím úvěrové karty na adrese nakladatelství Milenium avc@unl.pvtnet.cz. Kniha má 480 stran a stojí 290 Kč.

    Kniha Jak Češi myslí nejprodávanějším titulem internetového knihkupectví Kosmas. Ve čtvrtek 2. 12. napsal Josef Žák z knihkupectví Kosmas:

    Hezky den pane Culiku,

    dnes se Vase kniha "... jak Cesi mysli" dostala na prvni misto TOP TENu nejprodavanejsich titulu za uplynulych 14 dni v knihkupectvi Kosmas.cz.

    Jak uvedla Mladá fronta Dnes, kniha Jak Češi myslí byla v týdnu do 25. 11. nejprodávanějším titulem také v ostravském knihkupectví Artfórum.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    O první pomoci

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    Nebývale výrazná shoda zavládla ve společnosti v kauze zaměstnanců, kteří nedostávají výplaty za odvedenou práci. Zazněla pravda i otázka, proč vlastně lidé ve firmách, které neplatí, setrvávají a nehledají práci jinde, nicméně že se jedná o nepřijatelné počínání neplatících firem a ostudu pro stát, který jim to trpí, je jasné každému.

    Zákonodárci stojí před úkolem přijmout systémové legislativní řešení, vláda pak pracuje na jakési první pomoci v nouzi. Jak už to ale u první pomoci u nás bývá, gesto solidarity je provázeno neskrývanou obavou ze zneužití.

    Ministerstvo financí včera oznámilo, že z rezerv rozpočtu na tento rok uvolní mimořádnou zálohu na bezúročnou půjčku. Její výši ještě nezná, podmínky pro příjemce ale ano.

    Částku která nesmí překročit deset tisíc korun dostane ten, kdo se prokáže potvrzením zaměstnavatele že nedostal nejméně dvě výplaty. Půjčku dostane na základě smlouvy uzavřené s obcí, když se zaváže ji nejpozději do dvou let vrátit.

    Automaticky se předpokládá, že člověk, který zažil ponížení, když nedostal mzdu, nyní samozřejmě s díky uzná, že je na něm, aby prokázal svou nouzi a zavázal se, že co mu bude půjčeno, také vrátí.

    Nic samozřejmého na tomto postupu ovšem není. Zmíněný občan v nouzi platil daně a v nich si snad předplatil slušnější zacházení. To by mělo vypadat tak, že svou situaci pouze oznámí a převezme peníze.

    Státní úředníci by pak měli kontaktovat neplatícího zaměstnavatele, a s ním uzavřít smlouvu, že ve stanoveném termínu státu vrátí peníze, vyplacené postiženému. Není přece normální stavět věřitele do pozice dlužníka, tedy ponižovat poníženého a skutečného dlužníka si nevšímat, anebo ho dokonce podporovat dalšími úvěry. První pomoci lidem v nouzi stát nabídnout musí. Ale slušně.

    Vysílá se v úterý 28. prosince ráno.

    Poznámka JČ: Hlavním problémem při řešení otázky nezaměstnanosti (lidi, kteří pracují v podnicích, které jim neplatí mzdy, je přece už možno rovnou považovat za nezaměstnané) je minimální mobilita českého obyvatelstva. Lidé se v ČR nemohou stěhovat za prací, protože si nemohou lehce a jednoduše prodat v místě bydliště byt a koupit si jiný jinde. Jakpak by se například člověk z Chomutova mohl odstěhovat do Prahy, kde je malá nezaměstnanost, vždyť by si tam nikdy nemohl dovolit koupit byt. Avšak právě takováto mobilita, cestování za prací, je výrazným rysem hospodářského rozkvětu ve Spojených státech a nakonec i v jiných zemích, třeba v Británii.

    Dokud se v ČR neoživí stavebnictví a dokud nevzniknou finanční a bankovní struktury, které umožní lidem v ČR vlastnit své domy a byty a lehce je na trhu prodávat za dům či byt jinde, kde naleznou práci, nezaměstnaní lidé budou v oblastech vysoké nezaměstnanosti vlastně vězni v tamějších ghettech - při vyšší nezaměstnanosti to může vést k sociálním nepokojům.

    Pomineme-li (doufejme snad nepravděpodobný) šlendrián, je zjevné, že podniky nevyplácejí lidem mzdy, protože krachují. Znovu opakuji, že lidé v těchto podnicích jsou v podstatě nezaměstnaní a stát by jim měl pomoci jiným způsobem než jen jednorázovou půjčkou za ponižujících byrokratických podmínek. Měl by jim poskytnout podporu v nezaměstnanosti, možnost se přeškolit, poradenství, kde a jak najít jinou práci, či založit si vlastní malý podnik, výhodnou možnost získávat kapitál pro založení takového podniku, atd. Všechny tyto struktury v Evropské unii dávno existují, stačilo by napodobovat západoevropské programy proti nezaměstnanosti, jenže jsme opět v začarovaném kruhu - to by v ČR musela existovat inteligentní a efektivní státní správa. Není sporu, že se ministr Špidla pokouší tyto záležitosti řešit správným směrem - je však na naprostém počátku a má před sebou horu naprosto nedotčených problémů, zanedbaných za deset let od pádu komunismu. Důsledky tohoto úsilí budou zřejmě vidět až za hodně dlouho.

    Proti ponižující, bezdůvodné a absurdní byrokratické sprostotě a neefektivitě (jiný případ viz další příspěvek dnešních BL) je ovšem nutno v ČR bojovat ze všech sil. A je to také volebně velmi vděčné téma, kdyby si ho byly ochotny povšimnout poněkud bohužel už zdegenerované české establishmentové politické strany...


    Česká pošta: Kdy pošta není pošta

    Jan Čulík

    Zajímavá scéna se odehrála minulou středu 22. prosince na poště v areálu Masarykova nádraží v Praze. Zákaznice tam přinesla k odeslání z jednoho podniku 333 dopisů, přehledně rozdělených na balíčky po pětadvaceti, aby se to poštovním úřednicím dalo lehce zpracovávat. S překvapením bylo zjištěno, že Česká pošta dopisy odmítla přijmout. "Na to my tady nemáme čas, máme tady spoustu lidí, namítala úřednice." (Přitom za zákaznicí s dopisy stála ve frontě jen jediná paní.) (K čemu asi jinému, než k příjmu dopisů normálně pošta je?)

    "Já jsem ale myslela, že jsem na poště," bránila se zákaznice, jíž jaksi nešlo na rozum, že pošta tady zřejmě není od toho, aby přijímala dopisy. Poštovní úřednice, i vedoucí pobočky, rezolutně odmítaly dopisy přijmout: "Vy nám to tady necháte, zaplatíte zálohu, my to uděláme v noci a vy si pro drobné přijdete zítra."

    "Ale já sem v žádném případě zítra nepůjdu znovu," namítala rozumně zákaznice. Nakonec ji byly prodány známky a zákaznice je měla na dopisy přilepit sama.

    "Jenže já to budu muset sama razítkovat ručně," bědovala posléze poštovní úřednice.

    "Já vám to sem vezu z pražského předměstí právě proto, abyste to ručně razítkovat nemusela, protože vím, že máte-linku," pravila zákaznice.

    "Ale linka nefunguje, je zahlcená," (atd.) následovalo bědování poštovní úřednice.

    Nakonec byly dopisy prohnány poštovní linkou, jenže se úřednice spletly o sto dopisů a přičetly je na účet jiné firmě, na což je zákaznice před odchodem musela upozornit.

    Služby České pošty holt nejsou vždy nejdokonalejší.

    Vlastně člověk někdy skutečně neví, jestli je opravdu na poště.


    Británie: Děti mohou očekávat, že se dožijí sta let

    Lidé v Británii jsou nyní tak zdraví, že se dá očekávat, že průměrný věk stoupne až na 100 let, konstatoval oficiální lékařský mluvčí britské vlády. Průměrná délka lidského života stoupla v Británii za dvacáté století o více než třicet let. Britští muži se nyní v průměru dožívají 74,4 let a britské ženy 79.6 let.

    Průměrná délka lidského života stoupá každých deset let přibližně o dva roky a dr. Pat Troopová, Deputy Chief Medical Officer (náměstkyně hlavního lékařského poradce britské vlády) konstatovala, že není důvodu, proč by se měl růst zatavit. "Bude to pokračovat, než dosáhneme přirozeného věkového limitu lidského organismu, což je pravděpodobně 95 až 100 let, řekla Troopová.

    Věk Britů se prodlužuje v důsledku lepší výživy, lepšího ubytování a pokroku lékařské péče, která zlikvidovala riziko mnoha nemocí. V první polovině dvacátého století vzrostla rychle průměrná délka života v důsledku dramatického poklesu kojenecké úmrtnosti. Nyní se věk prodlužuje proto, že staří lidé žijí daleko déle než dříve. Přitom je velmi důležitá zdravotnická prevence. Jedna americká studie dokázala, že při prodloužení lidského věku o třicet let v tomto století došlo k prodloužení o 25 let v důsledku lékařské prevence a jen o pět let v důsledku lepší léčebné péče.

    Hlavním důvodem rychlého růstu dlouhověkosti je pokles počtu kuřáků. Zatímco v Británii v roce 1970 kouřil každý druhý občan, nyní je to jen každý čtvrtý občan. Za posledních dvacet let klesl počet úmrtí na rakovinu plic v Británii o třetinu. Rakovina u dětí je nyní v šedesáti procentech případů vyléčitelná, dětská leukémie v sedmdesáti procentech případů. Devadesát procent případů rakoviny varlat je nyní vyléčitelných.

    Došlo také v podstatě k úplné likvidaci smrtelných nakažlivých nemocí. Očkování zlikvidovalo nemoce jako černý kašel, tetanus a záškrt. Loni zemřely v pětašedesátimilionové Británii na černý kašel jen dva kojenci, jen jediná žena středního věku zemřela na tetanus.

    V sedmdesátých letech mohl očekávat pětašedesátiletý muž, že se dožije 77 let, kdežto nyní může očekávat, že se dožije 81 let. Britský statistický úřad uvedl, že počet stoletých občanů, jichž nyní v Británii žije 13 000, vzroste do roku 2066 na 100 000.

    I když lidé dramaticky omezili konzumaci tuku a červeného masa a jedí daleko více ovoce, je zapotřebí dalšího pokroku. "Musíme teď lidi přesvědčit, aby jedli víc zeleniny," konstatovala Troopová. Taky se lidé nyní daleko méně pohybují než dříve.

    Genetik Chris Morris, z  Ústavu pro zdraví starých lidí v Newcastlu je přesvědčen, že v nadcházejících desetiletích stoupne průměrná délka věku žen až na devadesát let. "Očekáváme, že průměrný věk v nadcházejících třiceti letech stoupne o pět až deset let, částečně v důsledku změn toho, co lidé jedí, a částečně v důsledku vzniku nových léků," uvedl. "Omezíte-li spotřebu soli, oddálíte svou smrt o  dva až pět roků . Omezíte-li k tomu spotřebu cholesterolu, oddálíte smrt o další dva až pět roků. Přidáte-li k tomu léky proti vysokému tlaku, můžete si přidat dalších dva až pět let.

    Britská vláda zahajuje ve sdělovacích prostředcích obrovskou kampaň proti kouření

    Očekává se, že se začátkem nového milénia přestanou v Británii kouřit miliony lidí, v důsledku největší propagandistické kampaně proti kouření, která bude zahájena tento týden a potrvá dlouho do nového roku.

    Očekává se, že až 11 milionů britských kuřáků přestane kouřit a vláda přijde o 6 milion liber denně na daních z cigaret. Ministerstvo zdravotnictví zahájilo svou "humornou" reklamní kampaň proti kouření v televizi včera. Farmaceutické společnosti využijí marketingové příležitosti a vydávají desítky milionů liber na reklamu na nikotinové nálepky a žvýkačku. Komerční televizní stanice především pro mladé lidi Channel 5 bude každý den zahajovat a končit své pořady rozhovory s kuřáky, kteří se rozhodli přestat kouřit a vysílat průběžně seznam jmen lidí, kteří se rozhodli vzdát se kouření. Veřejnoprávní BBC začíná vysílat televizní seriál, jehož cílem je pomoci lidem zbavit se kouření.

    Vládní reklamní kampaň se soustřeďuje především na to, že se většinou kuřákům nepodaří přestat kouřit na první pokus. "Nepřestávejte nekouřit!" bude televize neustále apelovat na diváky. Budou se vysílat videodeníky kuřáků a budou se jim doporučovat tipy, jak se od kouření osvobodit - například prý nestačí cigarety jen vyhodit do odpadků, musíte si je rozmočit proudem vody pod kohoutkem, jinak je večer ve slabé chvilce v odpadcích zase vyhledáte.

    Ti, jimž se nepodaří přestat kouřit, se o to mohou znovu pokusit v dubnu 2000, kdy britské ministerstvo zdravotnictví uvede do provozu celostátní síť protikuřáckých klinik. Ty budou mimochodem poskytovat nikotinové nálepky a žvýkačku lidem s nízkými příjmy zadarmo.

    Kouření stále usmrcuje v Británii 120 000 lidí ročně. Třicetkrát více lidí umírá v Británii na kouření než na automobilové nehody na silnicích.


    Co dělat při úsilí nekouřit

  • Vyhoďte všechno, co má co společného s kouřením: cigarety, zápalky, popelníky. Než půjdete spát, namočte však v koupelně cigarety do vody. Jinak jen budete lovit z odpadkového koše.

  • Dávejte si peníze, které byste jinak utratili za cigarety, do skleněné nádoby, abyste viděli, kolik jste ušetřili, a že si za to můžete pořídit dovolenou...

  • Neseďte po jídle u stolu. Vstaňte a začněte něco dělat - například mýt nádobí. Je dost obtížné kouřit, když máte na rukou gumové rukavice...

  • Buďte rozumní s alkoholem. Dáte si pár skleniček a můžete "zapomenout", že jste přestali kouřit. Potřebujete-li si s něčím hrát v ruce, vezměte si tužku.


    Končí existence televize tak, jak jsme ji znali?

    Televize stojí nyní před nejradikálnějšími změnami v její historii, argumentoval 24. prosince 1999 v deníku Financial Times jeho filmový a televizní kritik Christopher Dunkley. Ve srovnání se zralými nástroji komunikace, s malířstvím, s dramatem, s tiskem, jemuž je 500 let - je televize pouhým nemluvnětem. Skutečný společenský význam má teprve padesát let - dobu kratší než jeden lidský život.

    Budoucí historikové se asi budou divit, že první půlstoletí historie televize se tolik odlišovalo od toho, čím se posléze televize měla stát. Jak přichází rok 2000, televize přechází od éry nedostatku vysílacích frekvencí do věku digitální hojnosti.

    V minulých desetiletích byla televize zdrojem společných celonárodních zážitků, protože lidé v každé jednotlivé zemi v podstatě sledovali tytéž televizní pořady. ("Viděli jste včera toho Bolka Polívku?") Televize bude brzo, alespoň teoreticky, schopna nabízet pořady, ušité přímo na míru milonu individuálních požadavků. Vzhledem k tomu, že se bude snažit uspokojit nekonečný počet individuálních preferencí, mohla by se stát novým nástrojem sociální izolace, nebo alespoň pozoruhodně přesným definovatelem různého vkusu.

    Ovšem, technologický pokrok byl lidem nabízen mnohokrát už v minulosti a mnohdy se stalo, že ho veřejnost ignorovala. Kolikrát byl například lidem už nabízen videofon? Avšak v případě digitální televize víme, že k této revoluci, alespoň v Británii dojde, protože britská vláda chce přejít na digitální systém, aby mohla prodat staré vysílací frekvence za miliony liber.

    Je pravda, že technologie sama o sobě nezaručuje, že se budeme dívat na jiné pořady. Dosavadní nové technologie, které už byly přijaty - satelit, kabel a nejvýznamněji videorekorder, který způsobil, že velké množství moci přešlo od televizních stanic k divákům - měly na televizní vysílání menší dopad, než mnozí předpovídali. I když jsou tyto technologie k dispozici už celá léta, ovládly pouze 15 procent divácké obce - staré terestrické televizní stanice si zachovaly celých 85 procent. (To platí pro Británii, kde je terestrické televizní vysílání tradičně velmi kvalitní a pro levné kabelové a satelitní televizní stanice je velmi obtížné mu konkurovat. V České republice to může být jinak, protože terestrické televizní vysílání je nekvalitní, a tak se může stát, že diváci začnou ve větším počtu přecházet k některým kabelovým televizím: namátkově zjišťuji, že se to u některých kabelových okruhů, nabízejících zejména dokumentární filmy, už začíná dít: lidé v ČR je zřejmě sledují více, než nakolik sledují satelitní a kabelové stanice v Británii, pozn. JČ)

    Nicméně, pohlédneme-li tak deset let do budoucnosti, je obtížné si představovat, že si terestrické televizní stanice stále udrží 85 procent divácké obce. Když vznikl knihtisk, církvi se nepodařilo udržet převahu Bible jako jediného čtení a BBC a ITV zaznamenají bezpochyby podobné těžkosti. Proto se už celou řadu let snaží BBC vnitřními reformami přizpůsobovat vznikající technologické revoluci.

    Často se také hovoří o jiném aspektu technologické revoluce, totiž o konvergenci jednotlivých formátů. V budoucnosti se očekává sloučení televize, telefonie a počítačů. Zanedlouho nebudeme mezi těmito formáty rozlišovat, protože budeme mít jedinou, univerzální síť, končící terminálem u nás doma a bezpochyby i na náramku na zápěstí. Budeme jeho prostřednictvím moci sledovat televizní pořady, provádět bankovní transakce, poslouchat rockovou hudbu a brouzdat po internetu. Už nyní poskytují kabelové společnosti levné telefonní služby.

    Jak se ale v budoucnosti změní televizní pořady? Televize se právem nazývala během prvního půlstoletí své existence médium (tj. médium jako při duchařské seanci), protože často zprostředkovávala materiál z nějakého jiného zdroje, z divadla, z přednáškové síně, z kina, odjinud. Během většiny doby své existence si televize vypůjčovala odjinud, v nejlepším případě adaptovala.

    V nynější situaci je to jiné. Už si televize nepůjčuje formy od novin, ze showbyznysu či ze školství, vytváří vlastní formy a vlastní realitu. V roce 1952, kdy neexistovaly žádné televizní seriály, bylo například nepředstavitelné, jak centrální roli mohou v televizi hrát hvězdy televizních seriálů, jako moderátoři zábavných pořadů, jako hosté zábavných chat shows a dokonce i jako filmoví kritici.

    V novém miléniu bude zřejmě tento proces, kdy si televize vytváří vlastní materiál a vlastní svět, dále pokračovat a je obtížné si představit, že to bude znamenat něco jiného než ještě lidovější a jednodušší pořady. Přesun směrem k stále primitivnější televizi se zdá být nezastavitelný, stejně jako tendence televize přebírat události, které se dříve děly samostatně, ať už jde o sport či politiku, a přetvořit je tak, aby vyhovovaly televizi.

    Proti argumentu, že televize všecko proměňuje na nejnižšího společného jmenovatele a homogenizuje to, se nám namítá, že ve věku digitální hojnosti si bude moci každý sledovat svůj vlastní specializovaný digitální okruh, od okruhu věnovaného divadlu až po okruh, věnovaný starým automobilům.

    To je silně pochybné. Zkušenost ze satelitní a kabelové televize nás poučuje, že komerční televizní stanice dokáží vydělávat, když vysílají sport nebo celovečerní filmy, ale sny o celých televizních okruzích, věnovaných starým automobilům nebo jen zahradnictví, zůstávají pouhými sny. Když potřebují zahradníci, prodejci aut či pojišťovny reklamu v televizi, koupí si ji uprostřed vysoce sledovaného televizního seriálu a nebudou dělat specializované pořady. Není důvodu, proč by se to mělo změnit jen proto, že vznikne digitální televize.

    Jaké změny tedy vyvolá digitální televize? Poskytne veřejnoprávním televizním stanicím téměř nekonečné množství vysílacího času, ale každý nový televizní okruh bude pro ně velkou finanční zátěží. Proto nyní BBC požaduje zvláštní koncesionářský poplatek 24 liber ročně pro majitele digitálních televizních přijímačů, vedle už existujícího ročního poplatku 100 liber za tradiční televizi.

    BBC argumentuje, že jestliže chceme mít na na nových digitálních okruzích kvalitní programy, musíme jí poskytnout více peněz.

    Co se týče komerčních televizních společností, které budou bezpochyby nejvíce využívat novou digitální technologii, už více, co komerční televizní společnosti učiní, když získají další vysílací kapacitu. Začnou skupovávat vysílací práva na celovečerní filmy a zejména na sport a začnou prodávat přístup k okruhům, na němž to vysílají, dramaticky malému počtu diváků za dramaticky vysoké ceny. Také začnou vysílat množství repríz a dá se očekávat, že zejména v prvních letech digitálního televizního vysílání se právě toto stane. Vzniknou televizní okruhy pro klasické filmy z třicátých let, které se budou neustále opakovat. Tytéž filmy se budou na nejrůznějších kanálech vysílat znovu s kaskádovitým desetiminutovým zpožděním, takže v libovolnou denní dobu budete moci sledovat tentýž film od začátku.

    Jinými slovy, dá se očekávat, že v prvních letech přinese digitální televizní revoluce hlavně změny v oblasti technologie a programového schematu a nikoliv v oblasti obsahu pořadů. Můžeme očekávat, že budeme obklopeni daleko větším množstvím televize, než dosud, ale bude to stejná, lidová televize jako dneska.


    John von Neumann - architekt počítačového věku

    Práce Johna von Neumanna v oboru matematiky, při vynalézání atomové bomby a počítače je symbolem intelektální brilantnosti i lidského barbarství, které charakterizují naši dobu, napsal v pátek 24. prosince deník Financial Times.

    Za začerněným oknem britského vlaku uprostřed druhé světové války, v zimě a v nepohodě seděli dva muži nad kuem papíru a zuřivě psali. Jeden z nich, mírně obtloustlý a s jemnou aureolou cizince, dělal na papír většinu poznámek. Jeho společník, mladý Angličan k tomu dělal připomínky. Byl duben 1943. Na hrubém oficiálním vládním papíře psal John von Neumann svůj první počítačový program.

    Historický význam této události je omezený: program nebyl nikdy uveden do praxe. Nebyl ani napsán pro skutečný počítač - výraz "počítač" nikdo ještě ani nepoužívá.

    Ale vlak v 6.44 z Bath do Londýna byl svědkem okamžiku, který je symbolický pro nejvýznamnější vývoj ve dvacátém století. Uprostřed války, která se vedla o přežití evropské civilizace, aplikoval jeden z nejinteligentnějších mozků století plnou silou matematickou teorii na hrubě praktický úkol: automatickou kalkulaci vzorce bombových výbuchů.

    Po celý svůj život aplikoval von Neumann čistou teorii na naprosto praktické problémy. Symbolizoval také přesun intelektuální brilantnosti z Evropy do Ameriky. Von Neumann byl jedním z lidí, kteří pro příští generace budou symbolizovat intelektuální dědictví dvacátého století.

    Von Neumannova práce v oboru matematické teorie, na vývoji atomové bomby, při vytváření počítače až ke strategii střel v období studené války a po ekonomii je významná sama o sobě. Zároveň také odráží atmosféru doby, energickou víru poloviny století, že lidský mozek dokáže zkrotit a zapřáhnout fyzický svět.

    János Neumann se narodil v Budapešti v roce 1903. Jeho otec byl právník a bankéř. Rodina byla bohatá a tři její generace žily v jednom rodinném činžáku. Byli to sice židé, ale neměli silné náboženské přesvědčení: židovské svátky považovali, jak řekl Neumannův bratr, za "nenáboženskou příležitost k setkání příbuzných".

    John a jeho dva bratři chodili v Budapešti do luteránského gymnázia, protože "to byla v nejlepší škola v tom městě". Všichni tři bratři chodili na francouzštinu a němčinu, ještě než jim bylo šest. Anglicky se naučil John později, takže i když mluvil anglicky plynně, vždycky si zachoval maďarský přízvuk.

    Učil se lehce. Když mu bylo šest let, dokázal z hlavy dělit osmiciferná čísla. V dospělosti soutěžil s jedním raným počítačem v rychlosti kalulací a vyhrál. Po celý život měl dokonalou paměť: měl schopnost citovat celé pasáže textu poté, co si je jen jednou přečetl.

    A četl hodně: jeho otec koupil ve výprodeji nějakého panství celou knihovnu a von Neumann ji celou přečetl, zejména se mu líbila čtyřiačtyřicetisvazková Všeobecná historie od německého historika Wilhelma Onckena. Po celý svůj život pak mohl vést erudované debaty s profesionálními historiky na témata tak rozdílná, jako bylo byzantské impérium či raná historie Latinské Ameriky.

    To, že rád četl, mu občas působilo problémy. Měl cvičit na klavír a rodina se divila, že pořád hraje jen stupnice. Ukázalo se, že má na klavíru knihu a čte ji - že ignoruje skladby, které se má naučit a jen přitom automaticky hraje stupnice.

    Na gymnáziu poznali velký von Neumannův matematický talent. Učitel matematiky navštívil jeho otce. Varoval ho, aby z Johna neučinili "zázračné dítě". Vysokoškolský učitel z budapešťské univerzity připravil Johnu von Neumannovi individuální kurs matematiky a spolu s ním publikoval John ve věku 17 let svůj první vědecký článek.

    První světová válka nijak nenarušila idylický život von Neumannovy rodiny, ale když se po ukončení války Rakousko-Uhersko rozpadlo, v Maďarsku krátkodobě vznikla komunistická republika rad. Von Neumannovi odjeli ze země a vrátili se až po pádu republiky. Johnovi to vštípilo dlouholetou nedůvěru vůči komunismu.

    Bylo jasné, že pokud chce dělat John matematickou kariéru, bude muset natrvalo opustit Maďarsko. Domovem pokročilé matematiky bylo Německo, zejména Berlín a starobylá univerzita v Goettingen, kde působil známy David Hilbert. John tedy začal, na otcovo přání, aby získal praktické vzdělání, studovat v Curychu chemické inženýrství. Na budapešťské univerzitě získal doktorát z matematiky a pak se přestěhoval do Berlína, odkud často jezdil do Goettingen.

    Ústředním matematickým projektem tohoto období byl pokus zrekonstruovat celý obor na stoprocentně logickém a dokazatelném základě. Cílem bylo dokázat, že každý matematický teorem tvořit součást jediné, souvislé struktury neotřesitelné, racionální logiky, založené na několika zjevných axiomech. Tento "formalistický" projekt, který nejlépe shrnul David Hilbert svým seznamem nevyřešených problémů z roku 1900, musel selhat: v roce 1931 dokázal Kurt Goedel, že každý matematický systém, který je natolik složitý, aby byl zajímavý, musí vždycky obsahovat neřešitelné paradoxy.

    Avšak metodologický přístup zůstal neobyčejně vlivný. Von Neumann se několikrát sám pokusil pokračovat v Hilbertově programu, a Alan Turing, britský matematiky, vyřešil v roce 1936 jednu z nejdůležitějších Hilbertových otázek, Entscheidungsproblem, vědeckým článkem, který se stal teoretickým základem počítačové vědy.

    Formalistický přístup, s důrazem na rigorózní argumentaci, vycházející od základních pravd, se stal ve fyzice a ve společenských vědách základní metodou. Neumann aplikoval tento přístup na základy teorie množin. V roce 1927 pak zformalizoval kvantovou mechaniku, teorii o struktuře atomů a molekul, umístil ji na rigorózně matematickou základnu a mimo jiné poskytl i vysvětlení, jak mohou koexistovat konkurující teorie o "vlnění" a o "částicích".

    V roce 1928 také začal pracovat na "teorii hry" což byl obor matematiky, který von Neumann v podstatě vynalezl a posléze (s ekonomem Oskarem Morgensternem) ji aplikoval na ekonomii. Je podstatou obchodování s derivativy a tzv. "rizikové technologie".

    Dvacátá léta a začátek třicátých let dvacátého století byla obdobím, kdy vyspělý vědecký teoretický výzkum dosáhl v Evropě vrcholu. Stoupalo politické napětí antisemitismus vedl k tomu, že středoevropští židovští univerzitní pracovníci odcházeli do zahraničí a Spojené státy začaly stále více využívat své ekonomické moci k vytvoření své intelektuální a kulturní převahy. Symbolem bylo v roce 1930 založení Ústavu pro vyspělá studia v Princetonu - jeho zakladatelem byl Albert Einstein. Von Neuman se stal členem tohoto ústavu v roce 1933. Do konce třicátých let byl světovým centrem matematiky a teoretické fyziky Princeton, nikoliv už Goettingen.

    Von Neumannovi bylo teprve něco nad třicet, nedávno se oženil a v oboru měl vynikající pověst. "Matematikové dokazují, co se jim dokázat podaří; von Neumann dokazuje, co chce" - zněl dobový vtip.

    Von Neumann brzo pohodlně ztloustl. Byl ale netypickým akademikem: všebecně mu lidé říkali Johnny, byl velmi družný, rád vyprávěl sprosté vtipy, měl pověst, že okukuje pěkné ženské a že jezdí s automobilem jako blázen. Jeho pohodlný dům v Princetonu se stal součástí tvrdě pijácké akademické společenské scény. Jeho první manželství se rozpadlo a znovu se oženil v roce 1938.

    Pracoval ustavičně, v roce 1937 vydal další článek o ekonomii, kteerý se stal v mnoha ohledech základem moderní teorie růstu. Když začala válka, byl využíván pro řešení matematických problémů moderních zbraní. Pracoval pak v Manhattan Projektu na výrobě atomové zbraně. Jeho "čočka pro implozi" byla použita jako rozbuška pro druhou bombu, Fat Boy, která zničila v roce 1945 Nagasaki.

    Seznámil se v tajných vojenských institucích s konstruktéry ENIACU, rychlého elektronického počítacího stroje. Vyvolalo to jeho zájem o počítače. Stal se čelným tvůrcem koncepce raných počítačů.

    Po druhé světové válce pracoval von Neumann jako poradce pro celou řadu podniků, ale stále více ho přitahovalo vojenství. Vážně doporučoval vývoj vodíkové bomby a charakterizoval se jako "extrémní antikomunista a jako daleko militarističtější člověk než mnozí". Po jeho smrti svědčil reportér časopisu Life, že von Neumann v roce 1950 řekl: "Když říkáte, budeme bombardovat Rusy zítra, proč je nebombardujeme dneska? Když říkáte dneska v pět, proč ne už dneska v jednu?"

    I když se často píše, že von Neuman byl pro zahájení "preventivní války" proti Sovětskému svazu, byly to pravděpodobně jen charakteristické - i když poněkud nevkusné - řeči, jimiž zdůrazňoval svou příslušnost k jestřábům.

    Není však pochyb, že von Neumann podproval vytvoření silného amerického jaderného arzenálu. Byl předsedou odborného výboru, který přesvědčil prezidenta Eisenhowera, aby zahájil závod v oblasti řízených střel, a byl členem Komise pro atomovou energii, která byla odpovědná za jaderné zbraně, jimiž měly být rakety vybaveny.

    Von Neuman nebyl tupá militarista. Byl přesvědčen, že jediným způsobem, jak se vyhnout ničivému konfliktu, je vytvoření celosvětové vlády, ale vzhledem k tomu, že neviděl možnost, jak toho dosáhnout, byl rozhodnut hájit svou adoptovanou zemi co největším množstvím zbraní.

    Z širšího hlediska představovalo jeho myšlení charakteristickou víru dvacátého století, že síla intelektu dokáže proměňovat hmotný svět. V pozdějších letech zkoumal teorii seberozmnožovacích automatů a také se zajímal o to, jak předpovídat a nakonec i řídit počasí. I když si brzo uvědomil, že emise kysličníku uhličitého způsobují globální oteplování, zároveň byl přesvědčen, že by mnohli vědci začernit led a sníh na pólech a změnit tím systém počasí na Zemi. Obával se, že by se to mohlo stát zbraní a mohlo by to hrozit zkázou ve velkém měřítku podobně jako jaderná válka.

    Když byl nejvlivnější, v roce 1955, onemocněl rakovinou. Jeho přítel, fytik Eugene Wigner, později napsal: "Když si von Neumann uvědomil, že je nevyléčitelně nemocen, jeho logika ho donutila uvědomit si, že přestane existovat a přestane mít myšlenky ... Bylo srdceryvné být svědkem frustrace jeho mysli při osudu, který viděl jako nevyhnutelný, ale nepřijatelný." Zemřel v roce 1957.

    O čtyři desetiletí později, kdy jsme obklopeni vědou a technikou, jíž stál von Neumann u kolébky, zústává jeho charakter stále ještě hádankou, přestože to byl velmi přístupný člověk, který napsal mnoho vědeckých článků a mnoho dopisů. Byl pravděpodobně ovlivněn tradičním - a pochopitelným - středoevropským pesimismem. Nebyl to génius - rozervanec, v mnoha ohledech byl von Neumann normální člověk, který se věnoval s obrovskou energií a mentální jasností zásadním otázkám své doby. Samozřejmě to muselo být doprovázeno chybami, přeháněním a špatnými soudy. Ale v tom byl charakteristickým představitelem dvacátého století stejně jako svými vědeckými objevy i vojenským poradenstvím.

    Paměti Nicholase Vonneumana, pod názvem John von Neumann As Seen by His Brother jsou na prodej v soukromém vydání za dvacet dolarů, adresa, Nicholas A. Vonneuman, 1396 Lindsay Lane Meadowbrook, Penmnsylvania, 19046 USA.


    Diskuse:

    Co má Čulík proti českým vánočním kaprům?

    Na základě poznámky na titulní straně minulého vydání BL reagoval Ludvík Vavřina:

    Nevim, jak mam brat vasi poznamku o vanocnich zvycich. Ja osobne si multikulturni spolecnost nepredstavuji jako tu, ktera ma jednotne zvyky exportovane firmou Coca-Cola, pripadne jinou obri spolecnosti. Kolektivismus zde dosahuje rozmeru miliard. Navic se nemohu zbavit dojmu, ze pokud budeme zesmesnovat vlastni zvyky, budeme zesmesnovat vlastni identitu.

    Jan Čulík na to odpovídá:

    Pane Vavrino,

    naopak se mi zda hruzna kolektivni predstava milionu lidi, na povel pojidajicich v CR kapra. V multikulturni spolecnosti je prave zajimava jeji obrovska etnicka a kulturni rozruznenost a interakce mezi nejruznejsimi zpusoby zivota a myslenkami.

    Jen to s tou coca colou prilis neprehanejte. Vetsina zapadnich spolecnosti nema vuci tlaku multinacionalnich firem tak oslabenou imunitu jako CR (nezapominejte, ze v Ceskoslovensku se po padu komunismu vliv zapadnich firem a poklesle bulvarni televize etc. VÍTAL jako neco noveho a podnetneho, Zapad sam se mel pred nimi vzdycky na pozoru). Nivelizujici vliv multinacionalnich podniku neni zdaleka tak velky, jak by se mohlo zdat.

    Zivot v Glasgowe je kulturne neobycejne rozmanity, stejne tak jako zivot v dnesnim Berline ci v Parizi - to je na tom prave zajimave. Na univerzite mam mezi kolegy lidi nejruznejsich narodnosti z nejruznejsich casti sveta - nikdo se nad tim nepozastavuje.

    Nemam nic proti narodnim zvykum, museji vsak vstupovat do interakce s jinymi kulturami a v konkurenci s nimi obstat. Nemuzeme jich pouzivat jako stitu proti "nepratelskemu svetu".

    Ještě jedna reakce Ludvíka Vavřiny:

    Beru Vase argumenty, ale proc Vam vlastne vadi, ze mam na  Stedry vecer kapra ?

    A ještě jedna odpověď Jana Čulíka:

    Ale mne to nevadi, krome tech kosti, (mimochodem jsem tady v radiu 25.12. slysel, jak oslavuji vanoce Polaci, a co pecou a vari, a je to v mnoha ohledech podobne, jako v Cechach, nekdy ale jeste zajimavejsi).

    Vadilo mne, ze se pani Milena tim kaprem brani pred vnejsim svetem a pred vsim, co je jine. Pritom to, co je jine, je taky velmi zajimave, nekdy i vic, nez to, co je domaci.

    Clovek asi musi mit urcitou vnitrni sebejistotu, aby dokazal prijmout alternativni zpusoby zivota a jiné způsoby nazirani na svet jako rovne svym vlastnim...?


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|