| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte sem pro návrat do seznamu materiálů roku 1996, sem na aktuální seznam, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Pozdravuje vás Ivan Kytka, londýnský zpravodaj České televize. Předkládá k úvaze a k debatě tři myšlenky :
1. Karel Čapek: "Tisíciletá minulost protéká každým slovem. Děláme něco velkolepě starého a historického, když mluvíme česky."
Kytka píše: "Jan Čulík na příkladu Skotů uvádí, že v dnešním informačně provázaném světě není moc velká výhoda, má-li malý národ svůj vlastní, pro okolní svět nesrozumitelný jazyk. Kdybychom se byli někdy v minulosti vzdali českého jazyka, nebo kdybychom zapomněli česky mluvit, zřejmě bychom se dopustili zrady na této tisícileté minulosti. Spíše bychom se měli stát národem brilantně dvojjazyčným či lépe trojjazyčným, abychom v moderním světě obstáli. Mohou to lidé pochopit?"
K tomu dodávám kacířsky: potíž je, že ta tisíciletá minulost české kultury, řeči a literatury nás sice zavazuje, ale lidi to moc neberou vážně. Vždyť tu myšlenkovou historii nikdo nezná. (Mimochodem, etos české literatury posledních sedmi století je v příkrém rozporu s mentalitou, podle níž je v pořádku hlavně rychle zbohatnout, starat se především o sebe, bavit se a na nic jiného nehledět, která se v ČR dost rozšířila po pádu komunismu.)
Neměli by novináři psát tak, aby víc vešlo naše tisícileté kulturní zázemí do podvědomí českých lidí? Pokud totiž jsme bez historické paměti, v tom případě přece na té češtině vůbec nezáleží a mohli bychom se jí klidně vzdát, měli bychom to v dnešním světě jednodušší.
Za dosti šokující považuju to, o čem jsem se dověděl z nedávno vydané knihy profesora Karlovy univerzity Alexandra Sticha, Od Karla Havlíčka k Františku Halasovi. V úvodu k této zajímavé knížce (vydalo nakladatelství Torst, 1996), píše Stich o tom, že klasická česká literární díla jsou prý dnešní mladé generaci už skoro nepřístupná, mimo jiné i proto, že se na středních školách starší česká literatura už vůbec nevyučuje, začíná se snad teprve někde od Máchy. I vysokoškolští studenti mají prý dnes v Čechách velké potíže s porozuměním autorům jako je Karel Havlíček, Karolina Světlá, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, o středověkých autorech jako Jan Hus či Petr Chelčický už vůbec nemluvě. Někteří odborníci navrhují, že by se tato díla měla pro dnešní mladé lidi překládat do nejmodernějšího jazyka. Zvládáme skutečně svou tisíciletou kulturní historii?
MIMOCHODEM, JÁ TO NECHÁPU. Co je na tom Havlíčkovi tak nesrozumitelné?? Vždyť je to nesmírně aktuální. Posuďte sami:
"Co je vám milejší, když vy sami, jakožto obecní hromada, své obecní věci podle vlastního rozumu a jak se vám líbí řídíte, anebo když vám ouředníci a písaři nařizují, co smíte z obce vydat, pronajmout, atd? A tu je ten samý pád: co je v obci hromada, to je sněm v zemi, a co jsou písaři a ouředníci, to jsou ministři v zemi. Když tedy sněm, který vyvolen jest s vlastní vůlí celého národu, udělá zákony, podle kterých se země spravovati má, budou vám přece jistě tyto zákony prospěšnější, než když je přistřihlo ministerstvo podle vlastní chutě než k užitku celé země."
"Konečně se i to věděti musí, že při všech politických bouřkách a zmatcích vždy mnozí lidé nepoctiví jako hmyz se objevují a pro sebe něčeho při tom urvati se snaží. Ti pak zapletou všechno mnohem více a pokazí tolik, že to ani celý věk napraviti nedovede. Jest ale prostředek proti takovýmto lidem. O každém, který se vám v politických a veřejných záležitostech za rádce nabízí, hleďte se vždy strany jeho domácího a privátního života přesvědčiti, je-li zachovalý muž.
Kdo je ničema sám osobně a nedovedl si mezi těmi, kteří jeho domácí život z předešlých a nynějších let znají, ani jméno poctivého a řádného muže zachovat, ten také jistě se nemíchá do politiky z poctivých oumyslů, a musí mít nějaké tajné, ale jistě nečisté ohledy. Také jest ještě jiná známka: Kdo sám sebe a svou rodinu zachovalým a řádným způsobem živiti neumí, nevěřte mu, že dovede radu dát, jak by se zlepšil stav celé země. A právě mnoho takových lidí se nejvíce roztahuje a potlouká ve veřejném životě jistě jenom ke zkáze země a národu."
Karel Havlíček, Národní noviny, 29. března 1849
DALŠĺ ÚVAHY IVANA KYTKY:
2. "Jednou z možných příčin takové popularity Sládkovy republikánské strany může být prostý fakt, že téměř všechny politické diskuse či rozepře ostatních politických stran a projevy jejich vůdců postrádají většinou jakýkoliv lidsky srozumitelný a složitosti prosvětlující humor. Veřejné debaty v ČR (v televizi, v rozhlase, v tisku) jsou plny projevů někdy nestoudné, jindy komplikované akademické (přeintelektualizované) ješitnosti, pro kterou se pak mnohé prosté pojmy stávají obyčejným lidem nesrozumitelnými."
Ano, dodávám a vzpomínám na konstatování dr. Ondřeje Hausenblase z pražské FF UK, který si stěžuje na to, že v ČR si vědci myslí, že odborná vědecká argumentace musí být terminologicky zašmodrchaná a nesrozumitelná, jinak to prý není "dostatečně vědecké".
Avšak součástí demokracie je pokora politiků před obyčejným člověkem. Politik ví, že je jen občanovým dočasně zvoleným služebníkem, a tak si dá práci, aby mu jasně vysvětlil, co chce říci. Snad není v této souvislosti nezajímavé, že první okruh britské veřejnoprávní televize BBC má zásadu, že se všechno na této televizní stanici musí vysvětlovat tak, aby tomu porozumělo i dvanáctileté dítě.
IVAN KYTKA: 3. "Při hledání identity a vize pro moderní, ale nedorostlou Českou republiku by čeští politikové neměli zapomínat, že přirozenou Unií ČR bude spíše než Evropská unie obrovité Spolkové Německo. Měli bychom mít tedy generační pokušení, aby české země byly jednou jaksi lepším, příjemnějším, kultivovanějším, tvořivějším a lidštějším místem k žití, než je právě Německá unie."
Co vy na to, lidi? http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html