Neviditelny pes Neviditelny pes

Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo.
Klikněte sem pro návrat do seznamu materiálů roku 1996, sem na aktuální seznam, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku.
28.8.1996

Jak podvádět sdělovací prostředky

Cituji z analýzy, kterou v pondělí 26. srpna otiskl list Independent. Její autor, Andreas Whittam Smith, byl donedávna šéfredaktorem tohoto listu.
"Před republikánskou konvencí, která se konala tento měsíc v San Diegu, byla popularita nudného republikánského kandidáta Boba Dola o dvacet procenz nižší než popularita prezidenta Clintona. Jak tomu čelit?
Straničtí organizátoři věděli přesně, kdy budou každý večer hlavní americké okruhy vysílát živé přenosy z konvence, a tak se rozhodli ovládnout všechno až do poslední vteřiny. Marketingový průzkum a každodenní průzkumy veřejného mínění také ukázaly, co si americká veřejnost zřejmě přeje.
Tak byl Bob Dole přesvědčen, aby na konvenci zveřejnil takové daňové a rozpočtové návrhy, proti jakým celý život dosud v Kongresu bojoval. Dolův kandidát na viceprezidenta Jack Kemp potlačil své liberální názory ohledně tzv. "affirmative action" (tj. dávání přednost zájemcům o zaměstnání a o vzdělání ze sociálně zaostalých vrstev) a ohledně přistěhovalectví. Pak natočila republikánská strana tzv. "informační reklamní šot", jímž oslovila americkou veřejnost přes hlavy 15 000 novinářů, akreditovaných na konvenci.
Politikové, kteří měli na konvenci promluvit, museli předem podat své projevy ke schválení. Republikánský guvernér Kalifornie odmítl podstoupit toto zostuzení a tak se na řečnické pódium nedostal. Potlesk byl uměle gradován: pečlivě byl předem nacvičen. Ani stoupenci ani odpůrci potratů nesměli na konferenci promluvit, i když jde pro Republikánskou stranu o zásadní politické téma, asi jako vztah britských konzervativců k Evropské unii. Extrémně pravicový kandidát Pat Buchanan, který získal v primárkách 3 milióny voličských hlasů, byl zcela umlčen. Protestní skupiny se nedostaly dále než na jakési obskurní parkoviště. Bylo jim dáno 55 minut, aby vysvětlily své názory, přičemž však byly mikrofony vypnuty.
Americké televizní okruhy dobře věděly, že je Republikánská strana podvedla, avšak uměle naaranžovanou Potěmkinovu vesnici odvysílaly bez jediného protestu. Čtvrtý stav, novináři, byl umlčen. Popularita Roberta Dola stoupla o deset procent.
Dokázala by britská Konzervativní či Labouristická strana zorganizovat takové
marketingové cvičení i v Británii, ptá se Andreas Whittam Smith. Obě strany by to chtěly udělat a dobře rozumějí technice, jak se to dělá. Obě hlavní britské strany také zjednodušují své volební programy, než je předloží voličům. Labouristická strana už potlačuje debatu a disent a konzervativci k tomu jistě také přikročí brzo. Obě strany už nyní přísně organizují své výroční stranické konference. V nadcházejícím předvolebním období budou stranické konference jen pro zvané příznivce, aby na nich nebyly slyšet žádné politické rozbroje.
Jenž, pokračuje Andreas Whittam Smith, Británie nejsou Spojené státy. Existuje zde zákonem povolené maximum výdajů na volby, a tak britské politické strany nebudou moci ovládnout televizní obrazovky svými předvolebními reklamami. Je nepravděpodobné, že by publicistické pořady britské televize byly uneseny politickými stranami.
Zároveň se v Británii v posledních letech stalo něco velmi významného pro demokracii: Tradiční konzervativní denní tisk - listy jako Daily Telegraph, Times, Daily Mail, Daily Express a Sun - přestaly automaticky podporovat konzervativní vládu a často ji velmi ostře kritizují. Proto existuje naděje, že v nadcházejícím předvolebním období tyto listy nebudou tisknout jen propagandu pro konzervativní stranu.
Je velmi důležité, zdůrazňuje závěrem Andreas Whittam Smith, aby tisk, rozhlas a televize nepřijímaly pouze pasívně agendu, kterou veřejnosti předkládají politické strany, ale aby neustále usilovaly o to rozšiřovat politickou debatu i mimo témata, na které chtějí politické strany soustředit pozornost veřejnosti.
Mezi otázky, kterým se politikové budou chtít vyhnout, pokud na ně nesoustředí pozornost sdělovací prostředky, patří například:
Mělo by procento britského národního důchodu, které financuje obranu, být pořád větší, než obdobné výdaje Německa či Japonska?
Co by se mělo dělat se vzrůstající chudobou v Británii, situací mladých bezdomovců a vyšší než dvacetiprocentní nezaměstnaností mezi černochy? Měla by Velká Británie přistoupit k Evropské měnové unii?
Politické strany budou chtít veřejnou debatu omezovat: SDĚLOVACĺ PROSTŘEDKY JE MUSEJĺ PŘIMĚT, ABY BYLA ZCELA OTEVŘENÁ.

Poznámka redakce:
Tento článek vyvolal polemickou reakci Zdeňka Vintra z Kanady, která vyšla v Neviditelném psu 28.8.1996

http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html