Ve středu vyšlo v Británii najevo, že australský multimilionář Rupert Murdoch, spoluvlastník satelitního televizního vysílání British Sky Broadcasting a řady další televizních stanic a denních listů po celém světě, propustil nedávno šéfredatora týdeníku Sunday Times Andrew Neila na nátlak malajského diktátora Mahathira Mohameda.

Podle Neilovy autobiografie, která vyjde tento měsíc v Británii, rozezlily malajského diktátora ostře formulované články tohoto listu o skandálu týkajícím se přehrady v malajském Pergau. Sunday Times pod vedením Andrew Neila v r. 1994 zjistil, že britská vláda poskytla Malajsku pro stavbu této nesmyslné vodní přehrady - navzdory varování expertů - rozsáhlou pomoc ze svého rozvojového rozpočtu, přestože se k tomu neměl tento rozpočet použít. Britové dali Malajcům peníze proto, že Mahathir Mohamed přislíbil, že si z Británie objedná větší množství zbraní.

Sunday Times pod vedením Andrew Neil tyto skutečnosti i samotného malajského diktátora velmi ostře kritizoval, což přivádělo Mahathira Mohammeda, který ve své zemi nepřipustí žádnou kritiku, do stavu zuřivosti. Mahathir si stěžoval přímo Murdochovi, který ho pacifikoval sdělením, že Andrew Neil je "anarchistický šéfredaktor" a že bude zpacifikován.

Rupert Murdoch měl obavy, že by příliš kritické články listu Sunday Times mohly ohrozit provoz jeho asijské televizní satelitní stanice STAR TV, a to i v jiných asijských zemích. Murdoch se totiž bál, že by Sunday Times mohly začít vyšetřovat nedemokratickou praxi i jiných asijských ekonomik a jejich vedoucích politiků.

Paradoxní je, že Murdochovo satelitní ani tiskové impérium do Malajska nedosahuje. Mahathir Mohamed považuje Murdochovy televizní stanice i jeho tisk za příliš "západní?. Nicméně, Murdoch doufal, že se mu do Malajska podaří proniknout, a tak Andrew Neila z funkce šéfredaktora listu Sunday Times propustil, odsunul ho stranou. Dal mu odškodné jednoho miliónu liber.

Francouzská automobilka Renault a firma Matra Transport International, která je součástí francouzského zbrojařského průmyslu, budou společně vyrábět moderní tramvaj na gumových kolech.

Tramvaj bude mít optické čidlo, které ji bude navádět ulicemi města podle bílé čáry trasy, namalované na vozovce. Proto nebude zapotřebí budovat koleje. Nová tramvaj bude nejvhodnější pro města střední velikosti, případně pro obytné příměstské čtvrti. Má nahradit existující konvenční tramvaje, jezdící po kolejích, nejprve ve francouzských městech, velký zájem je o ni ale i v Asii a v Severní Americe.

Systém je velmi atraktivní proto, že je provoz tramvaje možno zavést téměř okamžitě, bez potřeby rozkopávat vozovku. Kromě toho bude tento typ tramvaje dvakrát až třikrát lacinější než konvenční tramvajové vozy.

Prototyp má být vybudován v příštím roce. Do každé tramvaje se vejde 100 až 150 cestujících.

Není to hrozba pro české výrobce tradičních tramvají?

Ukázalo se, že jedna z nejmodernějších ruských stihaček, letoun MIG 29 Fulcrum, který měl být podle odborníků ze Severoatlantického společenství smrtelnou hrozbou západnímu letectvu, je téměř úplně nepoužitelná. Letoun se nedá skoro vůbec navigovat a je beznadějně neefektivní v boji zblízka.

MIG 29 Fulcrum byl jednou z hlavních ruských stihaček, jejichž existence přinutila Západ, aby vysokými náklady vyvinul vlastní hypermoderní stihačky jako je Eurofighter a americká stihačka F22.

Plukovník Johan Koeck z německé Luftwaffe, velitel jediné západní letky, která má MIGy 29 (z východního Německa), konstatoval, že ruská stihačka je téměř úplně nepoužitelná skoro ve všech bojových situacích. Výjimkou je boj ve vzduchu zblízka, protože MIG má vynikající aerodynamiku a dobrý naváděcí systém.

Jen Británie zaplatila za vývoj stihačky Eurofighter 15 miliard liber (600 miliard českých korun).

píše středeční Financial Times. Je to proto, že se provoz na Internetu za poslední dva roky zčtyřnásobil, a jeho infrastrukturu od té doby nikdo čtyřikrát nezlepšil.

K podnikatelské komunikaci používají trvale Internetu především počítačové firmy. Bylo pro ně tedy nedávno téměř kastrofou, když 400 firem v kalifornském Silicon Valley ztratilo připojení na Internet na celých 24 hodin. Došlo totiž k výpadku elektrické energie na Stanfordské univerzitě, protože tam krysy přehlodaly jakési elektrické kabely.

Mezi jinými problémy bylo i to, že v srpnu přerušil velký americký service provider America Online provoz na 19 hodin. V červnu se něco podobného stalo jinému velkému americkému zprostředkovateli přístupu na Internet Netcom Communications a jednu newyorskou firmu dočasně od sítě odpojil hacker.

Většina potíží na Internetu je však způsobena přecpáním linek. Je to hlavně proto, že poskytovatelé přístupu na Internet mezi sebou čelí úporné konkurenci. Proto pracují s minimálním množstvím pronajímaných telefonních linek, aby snížily provozní náklady na minimum.

A provoz je dnes skutečně velký. Kde je Neviditelný pes. Domovská stránka firmy Netscape Communications zaznamenává sedmdesát miliónů přístupů denně.

Internet ale nebyl koncipován k tomu, aby všechny zprávy docházely okamžitě a spolehlivě na místo určení. Byla to přece původně vojenská síť amerického ministerstva obrany, jejímž účelem bylo zajistit, aby počítačová komunikace přežila jaderný úder na několika místech do systému a dokázala se přeorganizovat.

Jakým způsobem vlastně Internet funguje?

Potíž je, že internetová technologie jde tak rychle kupředu, že existuje jen málo expertů, kteří síť dokážou skutečně řádně udržovat.

Když se uživatel připojí na Internet, nejprve prochází takzvaným Point of Presence, PoP, který přijímá a zpracovává logovací činnost uživatelů, kteří vytočili telefonní číslo příslušného providera.

Další etapou je server poskytovatele internetových služeb. To jsou počítače, které zpracovávají uživatelovy žádosti o informace, ukládají elektronickou poštu, poskytují přístup do debatních skupin a zpřístupňují další služby. Někteří poskytovatelé internetových služeb udržují své servery v lepším stavu než jiní, což zákazníci brzo poznají.

Poskytovatel přístupu na Internet pak musí pro každou odeslanou zprávu vytvořit cestovní trasu k požadovanému cíli. Tyto určovatelé trasy (routers) jsou vlastně jakýmisi policisty na Internetu. Obsahují milióny elektronických adres s instrukcemi, jak se k nim po Internetu dostat. Vzhledem k tomu ale, že neustále vznikají nové internetové adresy, tito routers, určovatelé internetových tras, musejí být updatováni (aktualizováni) mnohotisickrát za každou hodinu.

Problémy vznikají, když proces aktualizace neprobíhá dostatečně rychle.. Na Internetu pak vzniká informační zácpa.

Balíky informací cestují na Internetu od jednoho určovatele internetové trasy k druhému. Na každé křižovatce dostanou instrukce, jak dál. Jestliže jsou všechny informace správné, zpráva dojde včas. Pokud jsou některé chybné, zpráva cestuje oklikou. Když zpráva dojde do cíle, musí najít počítač, který je v provozu, jinak byla cesta zbytečná. Kupodivu to však ve většině případů funguje.

Cisco Systems, jeden z nejdůležitějších výrobců určovatelů internetových tra, vyvinula novou technologii, která spojuje internetové určování trasy s tzv. "switching", jakého používají telefonní sítě. Balíky informací dostanou nálepky s adresou, a to by mělo provoz na Internetu urychlit. Jinou novou metodou má být tzv. agregace, totiž poskytnutí svého druhu poštovních směrovacích čísel velkému počtu adres v jediné oblasti. To by také mělo urychlit provoz.

Všechny evropské země nyní zápolí s finanční časovanou bombou: nezvládnutelným růstem starší populace, jejíž starobní a sociální pojištění bude v následujících desetiletích stále těžším břemenem pro stále menší počet mladších občanů, činných v pracovním procesu. I sílící konkurence v důsledku globalizace ekonomiky vede k tomu, že nebude možno v budoucnosti plně financovat starobní důchody, sociální podporu a zdravotnictví z daní či sociálních dávek, vybíraných od občanů státem, tak jak to bylo dosud.

Britští politikové nyní navrhují radikální reformu sociálního a starobního zabezpečení. Jejím hlavním autorem je labouristický poslanec Frank Field, předseda parlamentního výboru Dolní sněmovny pro sociální zabezpečení. Reforma, kterou navrhuje Field, by poskytla dalším mnoha miliónům britských občanů druhé, privátně financované starobní důchody, restrukturalizovala by podporu v nezaměstnanosti a vytvořila by nové národní pojištění pro péči o staré a nemocné lidi v domovech důchodců a pečovatelských institucích. Reforma by také umožnila dlouhodobě nezaměstnaným, aby využívali sociální podpory v nezaměstnanosti jako příspěvku na rekvalifikační kursy.

Celý nový balík sociálního zabezpečení by stál asi o 3 miliardy liber (120 miliard Kč) více než dosavadní britské sociální zabezpečení. Jeho součástí by však byly i "dramatické finanční transfery? mezi daňovým rozpočtem a rozpočtem na sociální zabezpečení. Tyto transfery by umožnily i většině Britů s nízkými příjmy vlastnit své příspěvky na starobní a sociální zabezpečení, které dosud spravoval stát. Tyto příspěvky by si občané investovali do soukromého sektoru, prostřednictvím soukromých finančních institucí na kapitálový trh, který by za jejich peníze zakoupil akcie britských podniků. Britští občané by tím vlastní, soukromé penze.

Reforma je v tomto ohledu inspirována jihoamerickou metodou zesoukromění občanských důchodových obligací u státu, za něž si pak soukromé důchodové fondy zakoupily státní podniky, které tak byly velmi efektivně zprivatizovány. Uvolnění občanských důchodových pohledávek do tržní sféry vedlo v Peru, v Chile a v Argentině k podstatnému oživení kapitálového trhu. Pro ČR navrhoval tuto metodu od r. 1990 londýnský kapitálový odborník českého původu František Nepil, avšak bezvýsledně.

Reformní balík, který připravil pro Británii Frank Field, by znamenal dramatický pokles daní. Vzniklo by nové nejnižší daňové pásmo, pětiprocentního zdanění platů. Standardní daň 24 procent, která se nyní v Británii platí z průměrného příjmu, by byla snížena na 19 procent a nezdaňovaný příjmový základ, který je dnes v Británii 3768 liber ročně, by se zvýšil o 400 liber. To by umožnilo, aby polovina obrovského ročního rozpočtu britského státního zdravotnictví (36 miliard liber) byla hrazena už nikoliv z daní, jako dosud, ale z rozpočtu sociálního pojištění, které by bylo sníženo z nynějších 11 procent na pouhých 7 procent.

Navzdory rozsáhlému snížení daní zahrnuje nový reformní sociální balíkpovinné pojištění pro případ nezaměstnanosti, pečovatelskou penzi a zdravotní pojištění, a to i pro nejchudší zaměstnance. Lidé, kteří vydělávají více než 100 liber týdně, by si však museli povinně financovat druhou, soukromou penzi. Lidé s podstatně vyššími příjmy než je průměr by platili o něco vyšší sociální dávky než dosud.

Fieldovy reformy také navrhují zrušit nynější britské granty na vysokoškolské studium, na něž má právo každý britský občan, a proměnit je v půjčky, splatitelné prostřednictvím sociálního pojištění.

Reformy mají podporu vedení Labouristické strany . Úřad Tonyho Blaira je tento týden charakterizoval jako "stimulující příspěvek k debatě". Mohly by snad stimulovat debatu i v ČR. Podrobnosti jsou obsaženy v publikaci How to Pay for the Future, kterou je možno objednat v Institute of Community Studies, 18 Victoria Park Square, London E2 9PF. Cena publikace je 40 liber pro instituce, 10 liber pro jednotlivce. http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html