Domnívám se, že je velmi nepravděpodobné, že by v nynější otevřené době (v důsledku komunikační revoluce, v jejmž začátku se nacházíme) mohl znovu někde na světě vzniknout tak uzavřený komunismus, jakým byl komunismus sovětského typu.

Kromě toho není pravda, že si Čína udržuje přísnou hospodářskou kontrolu nad ekonomikou.

K tomu dnes zveřejňuju delší, dvoudílný článek, který jsem podle materiálů britské televize napsal pro pražský týdeník Reflex. (Doufám, že už tam vyšel.) (Proč nevysílá česká televize takovéto publicistické materiály??)

Je to velmi dlouhé, ale důležité. (Už jsem o těchto věcech před časem psal v jednom informačním bloku v těchto Britských listech. Dnes znovu, podrobněji.) Tak opět odkládám pokračování seriálu Cenzura ve Svobodné Evropě.

Obrovská expanze globálních komunikací likviduje staré hospodářské a politické hranice, které rozdělovaly náš svět. Globální trh je nyní tak mocný, že nutí politiky i vlády, aby opustili dosavadní způsob vládnutí a naučili se způsobům novým.

Politikové budou muset v nadcházejících letech čelit velmi vážným dilematům. Všechny hospodářské tlaky budou totiž světové. Politické tlaky od voličů však budou místní, v rámci daného státu.

Politikové by měli svým voličům vysvětlovat, že musejí uvažovat globálně, mimo rámec svého státu. To nebude voličům v současnosti dostatečně srozumitelné a bude to nepopulární. Jen odvážní politikové, skuteční státníci se odhodlají už nyní k této riskantní osvětové činnosti.

Pod tlakem zrychlující se hospodářské globalizace jsou nyní západní politikové ze všech politických stran nuceni přijímat obdobné politické programy a užívat téže politické rétoriky. Globální ekonomika nyní dokonce začíná lidem i určovat, kolik daní mají platit. Dosud toto rozhodování příslušelo národním vládám. Určování výše daní byl hlavní prostředek, jímž stát vládl občanům.

Západní politikové si to uvědomují. Např. šéf britské labouristické strany Tony Blair nedávno konstatoval: "Globalizace mění celou podstatu národního státu. Moc začíná být daleko více rozptýlena a hranice jsou daleko prostupnější než dosud. Technologické změny ohrožují schopnost vlád řídit domácí hospodářství bez vnějších zásahů."

Stát se tak stává pouhou mrtvou slupkou nesplněných slibů a politických programů, které se kdysi daly dobře realizovat. Nyní mizí nenávratně v minulosti.

Kapitál se přesunuje na světě z místa na místo neobyčejnou rychlostí, a vedoucí političtí představitelé k tomu jen bezmocně přihlížejí.

Pojem národního státu byl v minulosti živý, především proto, že na určitém území, jehož obyvatelstvo často mluvilo jediným jazykem, bylo možno vytvořit národní trh. Tento trh byl posléze legitimován ideologií: nacionalismem.

Situace dnes je jiná. Vzniklo celoplanetární povědomí. Šíří se ideologie globalizace. Odráží to vznik nového, postnacionálního hospodářského systému.

Způsobil to řetězec geostacionárních družic, umístěných ve stratosféře nad povrchem země. Právě proto jsme dnes schopni vytočit telefonní číslo a za deset vteřin hovořit levně s někým na druhé straně světa. Totéž platí o faxech nebo o počítačových spojeních. Elektronicky si můžete koupit cizí měnu, nebo můžete poslat báseň adresátovi, s nímž jste se osobně nikdy nesetkali.

V roce 1946 předpověděl existenci těchto satelitů Arthur C. Clarke, známý autor vědecko-fantastického knihy a filmu 2000: Vesmírná odysea. Clarke se tak stal pravděpodobně nejúspěšnějším futurologem všech dob.

V důsledku odumírání národního státu dojde zřejmě i k radikálním změnám národní totožnosti. Mnozí se budou považovat v první řadě za světoobčany. Budou žít v světě s prostupnými hranicemi. Celosvětově budou mít jednotlivci přístup k tomu nejlepšímu, co je kde na naší zeměkouli. To znamená, že nakonec by měla být lidem zpřístupněna nejvyšší životní kvalita, za nejnižší možné ceny.

Nízké ceny však působí už dnes v západních zemích vážné problémy. Příklad: britská firma British Polythene byla donucena v důsledku nízkých světových cen uzavřít svou továrnu v anglickém městě Telfordu a vybudovat jinou továrnu na zelené louce, v čínském městě Xin Hui, asi sto kilometrů severně od Hongkongu. Čínská továrna nyní vyrábí pro britský trh 21 miliónů nákupních tašek z PVC ročně. Jsou o dvacet procent levnější, než kdyby byly vyráběny v Británii. Číňané vydělávají jen asi 20 Kč na hodinu, což je desetkrát méně, než kolik vydělávali nyní už propuštění Angličané podniku British Polythene v Telfordu.

"Zrychlující se globalizace ohrožuje na Západě především manuální, mechanická, špatně placená zaměstnání," míní Chris Patten, konzervativní politik a v současnosti britský guvernér v Hongkongu, který je tam na vlastní oči svědkem rychlých světových ekonomických změn. "Domnívali jsme se, že obecný vzrůst bohatství země má nutně prospěch pro všechny společenské vrstvy. Mysleli jsme si, že přinesou-li do země zisk bohatí podnikatelé, nakonec z toho v zemi profituje každý. To už dnes bohužel neplatí. Lidé, kteří mají mechanická, špatně placená zaměstnání, a stojí na nízkých příčkách společenského žebříčku, jsou dnes vystaveni riziku, že jim práci odeberou rozvojové země, kam západní korporace houfně stěhují své provozy. "

Co si mají počít lidé v Evropě, kteří přijdou takto o živobytí? "Musíme velmi doufat, že si budou schopni vymyslet ekonomickou činnost, založenou na nových technologiích, kterou Třetí svět zatím nebude schopen dělat," konstatouje Chris Patten.

V Hongkongu se staví obří, hypermoderní letiště. Po jeho dokončení bude více než polovina obyvatelstva celého světa dosažitelná z Hongkongu letadlem maximálně za šest hodin letu. Potvrzuje to, že se v budoucnosti Hongkong stane jedním z hlavních center světové ekonomiky. Obyvatelstvo Číny a Indie, celkem více než dvě miliardy lidí, objevilo v poslední době principy globální tržní ekonomiky. Po celé Asii dochází nyní v rychlému hospodářskému rozvoji. Právě Čína a Indie budou v příští generaci motorem tohoto rozvoje.

V Číně nyní rychle stavějí na bývalých rýžových polích továrny zahraniční investoři. Tito podnikatelé považují vlády v nejlepším případě za irelevantní, v nejhorším případě za překážku. V dnešní době, kdy se rozplývají hranice, mohou investoři stavět podniky v podstatě kdekoli. Nechtějí, aby jim do toho zasahovaly nějaké vlády.

Pracovní příležitosti se přesunují tam, kde je to pro podnikatele nejvýhodnější. Některé asijské podniky se už přesunuly z dosud ekonomicky výhodného Malajska do Indie, protože v Malajsku začíná být příliš draho. Mezi další velmi perspektivní trhy dnes patří Vietnam, možná i Kambodža. Vlády nehrají v tomto procesu ekonomických změn skoro vůbec žádnou roli.

Parlamenty evropských zemí dosud fungují. Není však jisté, do jaké míry si jednání v těchto sněmovnách zatím ještě udržuje souvislost s tím, co se děje venku, v reálném světě, konstatují dnes britští komentátoři.

"Většina současné politické argumentace je dosud odvozena z tradičního třídního konfliktu mezi pravicí a levicí," říká dále Chris Patten. "Na vztah mezi státem a jednotlivcem existují tradiční pravicové a tradiční levicové názory. Tyto názory jsou dnes beznadějně zastaralé. Vůbec neberou v potaz změny, k nimž došlo v důsledku technologické komunikační revoluce."

Současný politický a administrativní systém byl vytvořen v devatenáctém století pro národní, merkantilistický stát. Podniky na špičce technologického vývoje a mnozí jejich zákazníci však už dnes žijí v jednadvacátém století. Mezi státní byrokracií a podnikateli vznikla tedyobrovská, nepřekročitelná propast dvou století kulturního a ekonomického vývoje. Svět nyní budou měnit noví občané, kteří používají ke komunikací globální elektronické sítě. Pokud se vlády, definované národní suverenitou, novému vývoji nepřizpůsobí, budou odsunuty brutálně stranou. Tento vývoj je nezastavitelný. Je pošetilé snažit se ochraňovat zastaralé průmyslové sektory, tradiční způsoby výroby a tradiční politické postoje.

Tato debata o budoucnosti národního státu neprobíhá pouze v Asii a v Evropě, ale i ve Spojených státech. Tam jsou vlivnými futurology Alvin Toffler a jeho žena Heidi. Před sedmadvaceti lety definovali první zásady informační revoluce. Tehdy byli považováni za levičáky. Nyní se k nim chodí radit politikové všech stran, dokonce i Newt Gingrich, radikálně pravicový šéf republikánské většiny v americkém Kongresu.

"Je pravda, že hlavní politický konflikt dneška není mezi pravicí a levicí," souhlasí Toffler. "Jde o konflikt mezi těmi, kteří chtějí zachovat existenci tradičních ekonomik, založených na manuální práci, a lidmi spoléhajícími na ekonomiku založenou na informační revoluci. Všechny nejvyspělejší průmyslové země světa procházejí nyní radikálními ekonomickými změnami, od hospodářství, založeného na hrubé síle a manuální, mechanické práci, k hospodářství, založeného na invenci, nápaditosti a síle mozkových buněk." Důkazem je Bill Gates, majitel obří počítačové firmy Microsoft, který je nyní nejbohatším podnikatelem na celém světě.

Velmi významná je jedna věc. Poprvé v lidské historii se nyní stalo, že už nezáleží na tom, jakého je člověk pohlaví, společenského původu, národnosti, náboženství či rasy. U počítačové obrazovky se totiž nepozná, kdo elektronické zboží vyrobil. Odpovídá-li poptávce, zákazník si ho koupí. Existence Internetu poskytuje podnikatelům rozsáhlé možnosti. Máte-li vynikající technologický nápad, nemusíte si dnes ani vůbec zakládat firmu. Váš elektronický výrobek bude vyvinut v tzv. "křemíkovém údolí? v Kalifornii, technický projekt sériové výroby rozpracují inženýři v indickém Bangalore, součástky jsou budou nakupovány od subdodavatelů v Singapuru, výrobek bude montován v Číně a odesílán na trhy do Evropy a do Spojených států. Za všechno se budou zákazníci a subdodavtelé platit prostřednictvím Internetu úvěrovou kartou . Zisk bude plynout osobně vám, jedinému člověku, který měl původní, objevný nápad.

Prostřednictvím Internetu můžeme být v okamžitém kontaktu s celým světem. Politikové se tím dostávají do velmi nezáviděného postavení. Arthur C. Clarke upozornil nedávno v britské televizi na internetovou adresu http://www.skypoint.com/members/jlogajan, kde jsou umístěny nejnovější informace o problémech výzkumu studené jaderné fúze. Skupina amerických vědců je přesvědčena, že tyto informace jsou příliš závažné na to, aby je směly vlastnit jen vlády. Ještě před třiceti lety byli vědci vězněni, případně i popravováni za prozrazení takovýchto technických tajemství. Nyní jsou k dispozici komukoliv, kdo má zájem a přístup k počítači.

Zcela mimo dosah vlád se prostřednictvím Internetu vytvářejí spontánní mezinárodní společenství lidí, kteří spolu komunikují a vytvářejí po celém světě k řešení problémů vlastní, tematicky zaměřená spontánní spojenectví.

Kampaň organizace Greenpeace proti francouzským jaderným zkouškám v Tichomoří byla klasickou ukázkou práce moderní globální nátlakové skupiny, která se octla v konfliktu s tradiční vládou jedné země. Francie vyslala do Tichomoří proti ekologickým aktivistům speciální bezpečnostní jednotky. Organizace Greenpeace na to reagovala, tím, že okamžitě celosvětově zveřejnila dramatické televizní záběry francouzského útoku na její loď. Správně usoudila, že v dlouhodobější perspektivě zvítězí nad silou francouzských vojáků tlak mezinárodního veřejného mínění. To se také stalo. Francouzský prezident Chirac nakonec jaderné zkoušky ukončil a dokonce rozhodl, že Francie zlikviduje veškeré své pozemní jaderné zbraně. Globální politiku výrazně ovlivnila nevládní organizace občanských dobrovolníků. V éře Internetu se toto bude dít stále častěji. Alvin Toffler argumentuje, že se právě proto radikálně změní způsob vlády na světě.

Možnost komunikovat levně a okamžitě na velké vzdálenosti je také hrozbou autoritářským režimům. Skupina Arabů v londýnské čtvrti Surbiton plánuje revoluci, která se odehraje v kybernetickém prostoru. Koupili si v Londýně malou vilu a na zahradě, kde suší většina Angličanů na šňůře prádlo, mají satelitní zařízení, jehož prostřednictvím vysílají do Perského zálivu televizní programy islámského zaměření v arabštině, Jejich televizní vysílání požaduje pro Saúdskou Arábii svobodné volby a snaží se Arabům vštěpit myšlenku, že mají právo kritizovat záporné stránky života ve své společnosti i své vládce a politické představitele. Na Internetu mají londýnští arabští disidenti vlastní domovskou stránku a s kolegy a sympatizanty po celém Blízkém východě jsou propojeni počítači. Proto naléhá vláda Saúdské Arábie na britskou vládu, aby dr. Saada Al-Fagiha a jeho Hnutí pro islámskou z Británie vyhostila. Jediným způsobem, jak by saúdský režim mohl zamezit šíření těchto informací, by bylo však - zlikvidovat technologii, zakázat telefony, faxy, počítače a satelitní talíře a uzavřít se světu. To by však zase bylo ekonomicky sebevražedné.

Technologie, jíž by bylo možno se pokusit blokovat svobodné šíření informací nejmodernějšími elektronickými prostředky, je dnes daleko zastaralejší než technologie pro jejich rozšiřování. Saúdští Arabové by mohli odcestovat z Londýna kamkoliv jinam na světě. Vysílat z Londýna je pro ně jistě pohodlné, jejich elektronické zařízení by však fungovalo stejně dobře třeba na ostrově Fidži.

Saúdská disidentská skupina si z Londýna pronajala pro televizní vysílání na Blízký východ satelit, umístění stacionárně mnoho kilometrů nad zemí. Tyto služby si může najít kdokoliv v běžně přístupném katalogu. Satelit pro přenos televizních pořadů si může pronajmout dnes také kdokoliv.

Pětatřicet miliónů lidí používá dnes po světě Internet. Počet uživatelů dále roste každým dnem. Vládám se to nemusí líbit, ale nová technologie je chytřejší, než jsou státní úřady, a postupně dovolí nám všem, abychom přestali brát vlády a jejich požadavky vážně.

S pomocí počítačů mohou dnes mnozí lidé bydlet, kde se jim zachce, a zároveň pracovat vlastně kdekoliv na světě. To je pro stát také hrozbou. Pokud nebudeme totiž ve své zemi fyzicky přítomni, bude pro vládu stále obtížnější řídit nás a kontrolovat nám život.

Nejdůležitější ekonomická odvětví jsou dnes založena na znalostech. Znalosti je možno komunikovat odkudkoli kamkoliv na světě. Znamená to, že stát může sice ovládat naši fyzickou přítomnost v dané zemi, nikoliv však naše schopnosti vydělávat peníze.

V Holandsku se nyní dosti běžně podrobují pacienti operacím, které řídí na dálku několika stovek kilometrů prostřednictvím videospojení chirurg odborník. Existují dnes lidé, kteří vykazují své příjmy daňovým úřadům ve třech různých zemích najednou, aby mohli platit co nejmenší daně. Koupíte-li si - třeba v Británii - software ze Severní Ameriky prostřednictvím úvěrové karty na Internetu, software vám nepřijde poštou, ale stáhnete si ho sami z mezinárodních počítačových sítí po telefonní lince. Tak za výrobek také zaplatíte. V žádném případě se k tomu nepřipočítává místní britská daň z přidané hodnoty, přestože by se to podle zákona dělat mělo. Daňový úřad zůstává bezmocně mimo hru. Výrobky, které mohou být doručeny prostřednictvím počítačových sítí "nehmotným? způsobem, se vymykají pravomoci daňových úřadů jednotlivých zemí. Vlády ztrácejí schopnost uvalovat na své občany daně, a tím nad nimi ztrácejí moc.

Je zřejmé, že pro ty občany, kdo si to budou umět zařídit, budou danně nepovinné. Už se to děje nyní. Britská vláda se letos snaží nalézt přibližně čtyři miliardy liber daně z přidané hodnoty, které se jí, navzdor očekávání, nepodařilo vybrat. Určitou roli při ztrátě těchto peněz jistě hrálo tradiční podvádění. Avšak je zřejmé, že velká část těchto daní britské vládě prostě zmizela do kybernetického prostoru.

Vznikající společenská vrstva mezinárodních podnikatelů je kosmopolitní. Tito lidé ztratili pocit příslušnosti a loajality vůči konkrétním zemím a vládám. Máte-li peníze, můžete si dnes výhodně koupit státní příslušnost jakékoliv země na světě.

Globální ekonomika vyhledává místa, kde lidé pracují efektivně za minimální platy. Některé regiony komunistické Číny, zejména nedaleko Hongkongu, se za posledních deset let změnily k nepoznání. Obyčejní Číňané v porovnání se situací v minulosti neobyčejně zbohatli. V obchodech se prodávají tytéž japonské televizní přijímače, jako například v Británii. Lidové trhy na náměstích běžně prodávají oblíbenou, ale luxusní bižuterii z jadeitu. Před deseti lety by to bylo nemyslitelné.

Lidé z těchto čínských provincií si na hospodářskou globalizaci nestěžují. Přinesla jim bohatství. Globální televize dnes přináší západní zvyklosti i západní zboží i do těch nejexotičtějších částí světa. Globální reklama máv komunistické Číně stejně velký vliv, jako v kterékoliv západní zemi. I v Číně se dnes na billboardech hlásá nemarxistické poselství. Mladou generaci povzbuzují, aby žila šťastně: "život totiž je takový, jaký si ho utvoříme, a to právě prostřednictvím volby jako zákazníci?. I čínští podnikatelé si uvědomují, že nejúspěšnější podniky jsou ty, které dokážou nejpozorněji naslouchat požadavkům zákazníků. Vědí, že o úspěchu podnikatelů nerozhoduje nic jiného než spokojenost občanů. Jde o zajímavý druh společenské interakce.

Karl Marx kdysi předpovídal, že stát jednou odumře. Viděl to ovšem jako důsledek komunistické revoluce. Paradoxní je, jak nedávno připomněl i britský list Independent, že se to dnes skutečně děje. Národní stát dnes už opravdu odumírá. Nikoliv však v důsledku povstání dělníků, ale v důsledku zrychlující se informační revoluce.

Druhá část bude uveřejněna ve čtrtek

Jan Čulík