Podle skupiny odborných britských vládních poradců způsobí díra v ozónové vrstvě, kterou způsobil člověk, v nadcházejících letech ve Velké Británii přibližě 8000 případů rakoviny kůže navíc. Tyto případy se budou vyskytovat u jedinců, kteří jsou dnes dětmi, protože děti budou vystaveni v důsledku poškození ozónové vrstvy většímu ultrafialovému záření.

Vědci nyní varují, že bude trvat přibližně 10 až 14 let, než začne proces regenerace ozónové vrstvy. Nad Antakrtidou bude vznikat díra v ozónové vrstvě až do poloviny příštího století. Intenzita ultrafialových paprsků bude na Zemi větší než obvykle i ve dnech, kdy je zataženo. V březnu letošního roku byla nad Británií zaznamenána rekordně nízká ozónová vrstva. Toto výrazné porušení ozónové vrstvy, které také poškozuje rostliny a zemědělské plodiny, dosud podle grafů, které máme k dispozici, nedospělo nad Střední Evropu.

Richard Dawkins, známý britský zoolog a popularizátor vědy z Oxfordské univerzity, zaútočil na současnou populární zálibu v paranormálních a mystických jevech, jak se projevuje například v televizním seriálu X-Files, Akta X.

Sledování tohoto seriálu je podle Dawkinse důkazem, že lidi mají zájem o napínavé jevy a skutečnosti, které však nejlépe prezentuje věda. "Jakmile objevíte, jak fantastická je astronomie, těžko už v sobě najdete zálibu v astrologii," konstatuje Dawkins. Vědec ostře zaútočil v prestižní výroční přednášce David Dimbleby Lecture v televizi BBC na seriály, jako jsou Akta X. V seriálu je divákům prezentována záhada a o její přesvědčivé vysvětlení pak soutěží iracionální a racionální teorie. "A skoro každý týden je ukazováno racionální vysvětlení jako nepřesvědčivé. Představte si, že by běžel v televizi kriminální seriál, kde by vždy byl jeden podezřelý běloch a druhý černoch. A každý týden by se ukázalo, že zločincem je černoch. Bylo by to neodpustitelné."

Dawkins konstatoval, že neodmítá nadpřirozené jevy z arogance, ale protože existují často daleko jednodušší, racionální vysvětlení. "Je možné, že váš automobil jezdí na psychokinetickou energii. Jestliže ale vypadá, smrdí a chová se přesně jako automobil na benzín rozumnou pracovní hypotézou je, že to asi automobil na benzín bude."

Telepatie ani možnost, že by někdo mohl být posedlý zlým duchem, jistě není možno z principu vyloučit, stejně jako únosy mimozemšťany do vesmíru, avšak z hlediska pravděpodobnosti by se tato vysvětlení měla nechávat až jako poslední možnost.

11. listopadu se v anglosaských zemích oslavuje Armistice Day, Den příměří. Je to totiž den, kdy utichly zbraně v první světové válce. 11. listopad je však v současnosti den, kdy se vzpomíná mrtvých ze všech válek od té doby. Vybírají se peníze na válečné veterány. Většina národa, i třeba televizní hlasatelé, čtoucí ten den zprávy, nosí na památku Armistice Day 11. listopadu v klopě červený vlčí mák. 11. listopadu v 11 hodin dopoledne se pak na paměť mrtvých dodržují dvě minuty ticha.(Čím to je, že v ČR po pádu komunismu tento zvyk nezakořenil?)

Pamatujete na drastickou fotografii, která se na Západě stala symbolem války ve Vietnamu? - ve východní Evropě byla přirozeně zneužívána komunisty k propagandistickým cílům. Autorem byl Nick Ut z agentury Associated Press, fotografie dostala Pullitzerovu cenu. Po ulici na ní utíkají před napalmovým útokem plačící vietnamské děti. Na vietnamskou vesnici svrhlo napalmové bomby jihovietnamské letadlo na rozkaz amerického velitele. Ve centru záběru utíká zoufalá nahá, brečící, devítiletá holčička. V pozadí je hořící vesnice a a stojí tam američtí vojáci v přilbách.

Holčička se jmenovala Thi Kim Phuc. I když fotografie, zneužívaná ve středovýchodní Evropě komunistickou propagandou, asi šla lidem dost na nervy, skutečnost za snímkem vůbec nebyla propagandistická, byla dost složitá a - jak už to v životě bývá - neodpovídala žádnému ideologickému schématu.

Kim Phucové je nyní 33 let. V pondělí položila v Den Veteránů ve Washingtonu u Vietnamské zdi věnec. "Trpěla jsem hodně fyzickou i psychickou bolestí," řekla americkým veteránům. "Někdy jsem nemohla dýchat, ale Bůh mi zachránil život a dal mi víru a naději."

Fotograf Ut ji před 24 lety odvezl s těžkými popáleninami od napalmu do vojenské nemocnice. Léčili ji tam 14 měsíců popáleniny třetího stupně, které jí pokrývaly polovinu těla. Kdykoli se jí někdo popálených míst dotkl, bolestí omdlela.

V roce 1984 ji ve Vietnamu objevil tým holandské televize. Vietnamská vláda se ji snažila využívat k propagandistickým účelům. V roce 1986 bylo Kim Phucové povoleno vycestovat na Kubu. Studovala tam a seznámila se tam se svým budoucím mužem, také Vietnamcem. Když se oba vraceli letecky z Kuby do Vietnamu, při mezipřistání v městě Gander na kanadském Newfoundlandu oba požádali o politický asyl. Kim Phucová dnes s manželem a dvouletým synem žije v bytě o jediné místnosti na předměstí Toronta.

Kim Phucová stále fyzicky značně trpí. Její spálená kůže, bez potních žláz se nedokáže potit. Při každé změně počasí se musí Kim Phucová potýkat s bolestmi. "Snažím se bolest kontrolovat silou vůle. Říkám manželovi, aby mi něco povídal, historky, vtipy, abych s ním musela mluvit. A tak žiju." Phucová říká, že je vděčná za stabilní život v Kanadě, za milujícího manžela i za dceru. Amerika jí taky poděkovala - že letošního 11.11. přijela na Den veteránů do Washingtonu.

Debatuje se hodně o tom, že letadlo společnosti TWA 800 sestřelila možná oficiální řízená střela, protože letělo příliš nízko. Viz podrobnější dokument na této adrese. Viz též . Fotografie řízené střely, která měla letadlo údajně zasáhnout je na této adrese. Nový vícejazyčný evropský search engine EuroSeek je Ultimate News Links Page. Je na ní k dispozici přibližně 4000 deníků a periodik na Internetu, seřazených geograficky. Americké policejní muzeum na Floridě obsahuje jména a historie tisíců policistů, kteří zemřeli při výkonu služby. Chcete-li, můžete nakupovat na Internetu britských supermarketech Tesco a Meadowhall. World Kids Network je zaměřena na starší děti. Děti také mohou tvořit vlastní domovské stránky na //www.inconet.ca/carterw/artvark.html"> této adrese.

Dnes zveřejňuji zahraničně-politický příspěvek, napsaný podle analýzy listu Independent. Zcenzurované pasáže jsou označeny tučně.

Všimněte si, že po odstranění těchto pasáží ztratil příspěvek svůj význam. Jak často asi takto manipuluje české vysílání Svobodné Evropy i dnes?

(Mimochodem, jiná zahraničně-politická informace, která se v RSE nesměla odvysílat a byla několikrát vyškrtnuta z mých příspěvků, byla dosti běžná, anglosaská interpretace vzniku války v Bosně. Anglosaští komentátoři z války vinily Německo. Překotně totiž uznalo Chorvatsko a Slovinsko, aniž by byla zajištěna práva menšin v těchto zemích. Vzhledem ke krvavé historii Jugoslávie, ve druhé světové válce se tam v samostatných jugoslávských republikách menšiny masakrovaly, začaly jednotlivé republiky se zbraní v ruce usilovat o ovládnutí co největšího území v sousedních republikách, kde žila "jejich vlastní" menšina, aby ji uchránily před možnými masakry.- Toto se kupodivu nesmělo nikdy v RSE říct, ač nedávno to na veřejnosti zopakoval i Henry Kissinger. )

Následující příspěvek byl ve zcenzurované verzi odvysílán v RSE 17. července 1995:

Rostoucí vliv Číny

Moderátor: Bouřlivý hospodářský rozvoj Číny a její sílící vliv na mezinárodní scéně začíná znepokojovat západní spojence Pozorovatelé varují, že to záporně ovlivňuje vztahy Západu vůči postkomunistickým zemím střední a východní Evropy. Blíže o tom Jan Čulík.

Pásek: Čína začíná být problémem. Spojené státy, Evropská unie a jejich západní tichomořští spojenci začínají být znepokojeni rostoucí mocí tohoto regionálního kolosu, jehož hospodářská a vojenská síla každoročně roste. Vládní činitelé a nezávislí analytikové začínají otevřeně uvažovat o tom, zda bude muset Západ a jeho partneři provádět vůči Číně politiku takzvaného "zadržování", podobnou politice, jejímž prostřednictvím se Západ v době studené války snažil omezit mezinárodní vliv Sovětského svazu.

"Nemůžeme předpovědět, jakou mocností bude Čína v jednadvacátém století," řekl v minulých dnech v americkém Kongresu Winston Lord, náměstek amerického ministra zahraničních věcí pro východoasijské a tichomořské záležitosti, a pokračoval: "Nedej Bože, abychom byli nuceni, spolu s jinými, přikročit vůči Číně k politice zadržování. Doufám, že se to nestane. Děláme všechno proto, abychom se takové situaci vyhnuli."

Obavy z Číny jsou nyní tak silné, že začínají hrát významnou roli v postojích Západu vůči Rusku. Západ se silně snaží o to, aby nevznikla rusko-čínská aliance. Proto zaujímá vůči Rusku velmi vstřícný postoj. Někteří pozorovatelé varujií, že v důsledku tohoto postoje jsou nyní politické cíle, jako je začlenění středo a východoevropských zemí do Evropské unie a do Severoatlantického společenství, tiše odsunovány stranou.

I když není pravděpodobné, že by byl uzavřen formální rusko-čínský vojenský pakt, není pochyb, že rusko-čínské vztahy jsou nyní od padesátých let snad nejvřelejší. Čínský premiér Li Peng nedávno navštívil Moskvu. Společně s Borisem Jelcinem vyhlásili, že vlády Ruska a Číny už nebudou trpět západní levity o tom, jak by se obě mocnosti měly chovat na domácí či mezinárodní scéně.

Rusko-čínské přátelství posílil prodej ruských zbraní do Číny, včetně ruských stihaček. Ruská vojenská výzbroj velmi napomohla posílení moci čínské armády, což působí v asijsko-tichomořské oblasti velké znepokojenií. "Je důležité hovořit otevřeně o obavách a nejistotě, které vznikly v důsledku politických a vojenských ambicí Číny," konstatoval nedávno ministerský předseda Singapuru Goh Chok Tong.

Australská vláda napsala ve své obranné doktríně, zveřejněné loni v prosinci: "V následujícím desetiletí bude mít Čína pravděpodobně největší vliv na strategické záležitosti v širším tichomořském regionu. Nynější relativní mír v Asii možná nebude mít dlouhého trvání."

K znepokojení evropských vlád vzkvétají rusko-čínské vztahy zrovna v době, kdy americko-čínské vztahy jsou zřejmě na nejchladnějším bodě od doby, kdy v roce 1972 navštívil Peking tehdejší americký prezident Richard Nixon. Američané se dosud nevzdali naděje zabudovat reformující se a prosperující Čínu do globální struktury obchodních a politických vztahů, ale tato jejich strategie nepřináší příliš výrazné výsledky.

V minulých týdnech vznikly spory ohledně Taiwanu, ohledně údajného prodeje čínských řízených střel Pákistánu a v otázce lidských práv. Americký list Washington Post citoval nedávno činitele americké rozvědky, že prý existují dosti spolehlivé důkazy, že Čína prodala Pákistánu 11 balistických střel středního doletu. Pokud se obvinění prokáže, znamenalo by to, že bude zřejmě muset americká vláda uvalit na Peking obchodní sankce. Čínská vláda obvinění popřela a pohlíží na ně jako na další důkaz amerického nepřátelství.

Lidská práva jsou trnem v americko-čínských vztazích od masakru prodemokratických aktivistů na pekingském náměstí Nebeského míru v červnu 1989. Nyní čínské úřady zatkly čínsko-amerického bojovníka za lidská práva Harryho Wu, který strávil mnoho let v čínských věznicích a po emigraci do Spojených států se opakovaně do Číny navracel. Na Západě pak zveřejňoval informace o nelidských podmínkách v čínských pracovních táborech.

Žádná váda nezakládá svou zahraniční politiku jen na prosazování lidských práv. Jenže vnitropolitický tlak v Číně je dnes tak ostrý, že ho Clintonova vláda nemůže ignorovat. Nemůže se zaměřit čistě na hospodářské pronikání do země, která má jednu miliardu sto miliónů obyvatel a je tedy nejdynamičtějším vznikajícím trhem na světě.

V asijsko-tichomořském regionu vládnou sílící obavy ohledně čínských územních požadavků. Tyto požadavky nejsou zdaleka omezeny jen na Hongkong a Taiwan, které Čína považuje za přímou součást svého území. Peking tvrdí, že téměř úplně celé Jihočínské moře je součástí čínských teritoriálních vod.

Ve snaze reagovat na čínský tlak zahájily Spojené státy celou řadu vojenských a diplomatických iniciativ. V únoru Pentagon potvrdil, že Spojené státy budou mít i nadále ve východní Asii rozmístěno přibližně 100 000 vojáků. Spojené státy také znovunavázaly plné diplomatické styky s Vietnamem, tradičním soupeřem Číny.

Evropští spojenci Ameriky stále doufají, že vztahy s Čínou zůstanou konstruktivní v důsledku rozvoje hospodářských styků. Proto nyní Komise pro Evropu připravila plán, podle něhož by měla být Čína brzo přijata do Světové organizac pro obchod a v Pekingu by měl být ustaven nový Evropsko-čínský podnikatelský výbor.

Z evropské perspektivy je nejpozoruhodnější, že rostoucí moc Číny přesvědčila západní vlády, že je nesmírně důležité dohodnout se s Ruskem. Ať už mají západní vlády jakkoliv velké pochybosti o poloautoritářském politickém systému prezidenta Jelcina, tyto pochybnosti byly odsunuty stranou. Západ je přesvědčen, že potřebuje dobrou spolupráci s Ruskem. Zbytek příspěvku, totiž jeho jádro, byl zcenzurován, včetně výroku amerického kongresmana Sama Nunna, předsedy kongresového výboru proi armádu.

To je jedním z hlavních důvodů, proč ani Spojené státy ani Evropská unie v posledních měsících aktivněji nezasáhly do rusko-čečenského konfliktu, v němž ruská armáda použila rozsáhlým a drastickým způsobem vojenské síly proti civilnímu obyvatelstvu. Minulý měsíc na vrcholné schůzce Evropské unie v Cannes schválili vedoucí západoevropští politikové vypracování nové obchodní dohody s Ruskem. Pozoruhodné také podle pozorovatelů je, že západní státy už nyní energičtěji neprosazují brzké přijetí středo a výchdoevropských postkomunistických zemí do Severoatlantického společenství. Německý kancléř Helmut Kohl během své nedávné návštěvy Polska Poláky nepříjemně překvapil, když konstatoval, že by rozšíření Severoatlantického společenství směrem na Východ mělo jít ruku v ruce až s rozšířením samotné Evropské unie do středovýchodní Evropy. To by znamenalo, zdůrazňují pozorovatelé, žee by nnynější bezpečnostní vakuum ve střední Evropě existovalo ještě i začátkem příštího století. Čelní američtí politikové se vyjadřují velmi podobně. Americký senátor Sam Nunn, předseda kongresového výboru pro armádu, konstatoval v červnu "Kdybychom prosazovali rozšíření Severoatlantického společenství do střední a východní Evropy nyní, v nestabilní a nepředvídatelné době v ruské historii, mohla by vzniknout ta nejhorší bezpečnostní situace: rychle se zmenšující rozpočty na obranu, rostoucí požadavky na udržování bezpečnosti a zvýšená nestabilita."

Jan Čulík