| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte sem pro návrat do seznamu materiálů roku 1996, sem na aktuální seznam, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Úvodem bych vás chtěl upozornit na měsíčník Nová přítomnost, který vydává dr. Martin Jan Stránský, dědic nakladatelských domů rodiny Stránských v Praze na Národní třídě. Dr. Stránský je vlastně Čechoameričan, a aniž bych lidem v ČR vnucoval anglo-americké hodnoty (aby to nevypadalo, jako Sovětský svaz, náš vzor) - mně se prostě ta americká věcnost, kritičnost a otevřenost líbí. Ne že by ovšem jí dosahovaly všechny příspěvky v Nové přítomnosti - nicméně podvratných námětů k přemýšlení je v časopise dost. Na Internetu na této adrese je nyní k dispozici všech kompletních letošních deset čísel měsíčníku Nová přítomnost.
Členové britské vlády vážně reagovali na vymyšlené tvrzení v cimrmanovském pořadu britské televize Channel Four Brass Eye, že do Británie proniká z České republiky nová nebezpečná droga, jménem cake. Zástupce předsedkyně britského parlamentu Tony Newton a jeden náměstek ministra vnitra v Dolní sněmovně v interpelacích letos v červenci vážně varovali před touto novou drogou z ČR, který prý má především působit narkomanii u dětí. Informoval o tom v neděli týdeník Observer. Náměstek ministra vnitra Tom Sackvill v parlamentě konstatoval, že nová česká droga je složením 3.4-methylenedioxi-N-benzylamphetamin a že není na seznamu narkotik OSN z roku 1971. O víkendu náměstek Sackvill přiznal, že se nechal v parlamentě splést, dodal ale, že činitelé britské vlády musejí být vždy ve střehu vůči novým narkotikům. Ředitel celoplošné kulturní komerční stanice Channel Four, jejímž úkolem je vysílat zvlášť kontroverzní pořady se rozhodl seriál Brass Eye, parodující seriózní publicistiku a zprávy, zlikvidovat, protože prý několikrát porušil základní principy slušnosti a vkusu. Brass Eye mimo jiné vysílal ironické zpravodajské sekvence o tzv. dobré verzi nemoci AIDS, kterou postižení dostali při transfuzích krve, a špatné verzi AIDS, způsobené homosexuálním pohlavní stykem. V pondělí se mají sejít vedoucí pracovníci Channel Four a debatovat o tom, zda rozhodnutí zlikvidovat Brass Eye je omezením svobody projevu.
Během nadcházejících několika dní vypustí raketa Delta na oběžnou dráhu tři satelity, počátek celé flotily telekomunikačních satelitů, které umožní majitelům mobilních telefonů volat odkudkoliv kamkoliv, z Antarktidy po Amsterodam. Nebude zapotřebí žádné pozemní sítě, ani žádných pozemních zesilovačů. Žádné místo na naší planetě nebude pro mobilní telefony hluché. Čtvrtwattový signál mobilního telefonu bude stačit na to, aby dosáhl satelitu nad povrchem země.
Ještě před několika lety byl tento projekt odmítán jako nemožný. Nyní jeho realizaci dokončuje několik soupeřících telekomunikačních koncernu, Motorola, Inmarsat a TRW. Koncern Iridium, za nímž stojí Motorola, vypustí první raketu se satelity do čtrnácti dnů. Na nízkou oběžnou dráhu budou vypuštěny satelity, obíhající zeměkouli. Bude jich celá flotila, takže když jeden zmizí z obzoru, hned se objeví jiný. Projekt Iridium také podporují firmy Sony a Mitsubishi. Celkem vypustí na oběžnou dráhu 66 satelitů.
Velká Británie se rozhodla radikálně liberalizovat mezinárodní telekomunikační provoz. Čtyřicet šest telekomunikačních společností z různých zemí světa chce konkurovat nynějším hlavním britským poskytovatelům telefonních služeb do zahraničí, t.j. obří, dříve státní, nyní velmi úspěšně zprivatizované firmě British Telecom a menšímu podniku Mercury, který je součástí koncernu Cable and Wireless.
Licence pro provozování mezinárodního telekomunikačního spojení budou konkurenčním firmám uděleny s platností od 1. ledna 1997. Už nyní mohly fungovat v Británii telekomunikační podniky konkurující firmám BT a Mercury, ale jen tak, že si od těchto dvou firem pronajímaly existující telekomunikační infrastrukturu.
Nyní budou mít konkurenční telefonní společnosti právo vybudovat si v Británii vlastní telekomunikační infrastrukturu pro mezinárodní provoz. Británie je první zemí na světě, která se rozhodla takto radikálně zliberalizovat telekomunikační podnikatelský sektor. Očekává se že to povede k přílivové vlně nejmodernějších telekomunikačních investic do Británie. Hrozí však, že existující britské telekomunikační firmy přijdou o podstatnou část svých zisků z mezinárodního telefonního provozu. Riziko je, že by nového volného trhu v oblasti telekomunikací v Británii mohly ve svůj prospěch využívat telekomunikační podniky, které mají ve svých zemích monopol. Jim totiž musejí britské telekomunikační podniky platit poplatky za telefonní provoz, který vedou přes území, spravované tímto monopolem. Tyto poplatky jsou mnohonásobně vyšší než jsou skutečné náklady provozu. V nejhorším případě by zahraniční monopol mohl nabízet mezinárodní telefonní provoz z Británie na své území velmi levně, zatímco britským telekomunikacím by účtoval za přístup na své území horentní poplatky.
V blízké budoucnosti však asi dojde k naprostému kolapsu cen mezinárodního telefonního provozu. Očekává se, že do roku 2000 budou stát mezinárodní telefonní hovory jen tak málo, jako místní hovory. Má k tomu dojít pod tlakem Internetu, jehož celosvětových 50 miliónů uživatelů platí při mezinárodním počítačovém provozu jen místní telefonní poplatky. Má-li telefonní uživatel počítač, už nyní může přímo hovořit přes Internet prostřednictvím mikrofonu, připojeného k počítači s účastníkem se stejným vybavením za cenu místního telefonního hovoru kdekoliv na světě. Používá se k tomu softwaru jako je Quarterdeck, Televox, DigiPhone Europe, Netspeak a Vocal Tec. Některý tento software je zadarmo, nejdražší stojí cca 1500 Kč.
Za první čtvrtletí roku 1996 se v Británii zvýšil počet umělých přerušení těhotenství o 3000 případů, tedy o šest procent. Vyvolalo to varování, zveřejněné loni v říjnu, že populární třetí generace antikoncepčních pilulek, značky jako Femodene, Femodene ED, Minulet, Tri-Minulet, Triadene, Marvelon a Mercilon, zdvojnásobují riziko trombózy (ucpání žil) v nohou. Velmi zajímavé, a znepokojující je, že když tuto zprávu, převzatou z Británie, loni na podzim přinesly i české sdělovací prostředky, byly obviněny z oficiálních míst z údajného šíření poplašné zprávy.
Varování zveřejnil loni v říjnu britský Výbor pro bezpečné užívání léků. Kritizoval britské ministerstvo zdravotnictví, že o tomto nebezpečí ženy řádně neinformovalo. Odhaduje se, že v reakci na varováí přestalo antikoncepční piluly brát 300 000 britských žen. Užívání sedmi výše zmíněných značek pokleslo z 55 procent na 12 procent.
Ženy ve většině evropských zemí varování ignorovaly. Poplašně reagovaly kromě britských žen jen německé ženy, jichž přestalo užívat antikoncepční pilulky 480 000 (sedm procent).
Marc Doutroux, belgický pedofil, který zavraždil své dětské oběti a jehož aktivity dosahovaly až na Slovensko, je ve své rodné zemi terčem nenávisti. I jeho obhájce dostal anonymní výhrůžky smrtí.
Na druhé straně však kupodivu existuje určité množství žen středního věku, kteří Doutrouxe zbožňují. Posílají mu obdivné dopisy - každý týden jich dostává přes tucet - dárky a peníze. Ke čtyřicátým narozeninám dostal nedávno od jedné z těchto žen do vězení medvěda. Jiná obdivovatelka, známá jen křestním jménem Anne, sdělila jedněm belgickým novinám: Dostávám od něho dvakrát až třikrát týdně dopisy. Odpovídá mi. Požádala jsem věznici, abych mu mohla posílat peníze. Miluje bonbóny.
Psychologvé poukazují na to, že jde o známý jev. Jeffrey Dahmer, jeden z nejhorších amerických pachatelů hromadných vražd, dostával od žen z veřejnosti nabídky k sňatku. Než je mohl přijmout, zabil ho spoluvězeň.
Dva američtí novináři, Nate Penn (29) a Lawrence LaRose (33) vydali knihu, která se stala obrovským bestsellerem. Na každém kroku je nyní sledují televizní kamery. Kniha se jmenuje The Code: Time-Tested Secrets for Getting What You Want from Women Without Marrying Them - Kód: Vyzkoušená tajemství, jak získat od žen, co po nich chcete, a neoženit se s nimi. Kniha je odpovědí na příručku pro ženy, jakou užít strategii pro získání pravého manžela. Jmenuje se The Rules: Time-Tested Secrets for Capturing the Heart of Mr Right - Pravidla: Vyzkoušená tajemství, jak unést srdce toho Pravého Muže. Tato ženská kniha je v Americe taky bestsellerem.
Kniha dvou novinářů pro muže se považuje za vyhlášení války mezi pohlavími, neboť je to prý důkaz, že američtí muži jsou připraveni zlikvidovat ženská pravidla a dostat ženy při hledání sexuálního partnera do nevýhodného postavení. Naše kniha líčí ženy jako manipulativní podvodnice. Jsme překvapeni, že se prodává tak dobře, povzdechl se LeRose. Obě knihy, The Rules a The Code, jsou v podstatě příručkou chování jednoho pohlaví k druhému. Mužský "Kód" signalizuje zásadní neochotu mužů nechat se "zotročit" manželstvím. Tak například v Kapitole 8 argumentuje kniha, že chtějí-li muži udržet svou dívku tvárnou a v neustálem strachu, že ji opustí, musejí ji poskytovat jen smíšené signály. V knize se praví: Jestliže se vás vaše dívka ptá, jaké byly vaše předchozí milenky, mějte připraveny krátké, děsivé historky. Jako: Serena nikdy nemusela chodit na cvičení, měla to automaticky dáno, že byla zcela krásná a fit i bez toho. Nebo: Madelenie dělala fantastické rizoto. Prostě ho jen tak postavila na sporák, dala si sprchu a už to bylo hotovo.
Nikdy prý nemáte dovolovat ženám, aby si ve vašem bytě cokoliv nechávaly. Vždy to poslouží jako záminka, aby se vrátily.
Další instrukce: Muž nemá v ženině přítomnosti mluvit. Necháte-li ženu, aby sama nekonečně mluvila, stanete se pro ni naprostým idolem. Muž má reagovat jen tehdy, když mu dívka řekne, Miluji tě, a to jen neutrálně, například slovy: Opravdu? nebo Sakra, kde mám ty červené ponožky. To má signalizovat, že muž myslí na něco jiného.
Zde je shrnutí doporučení pro muže:
Tento příspěvek byl potlačen v lednu 1995.
Významný londýnský týdeník Time Out uveřejnil delší článek o Praze, kde kromě některých pozitivních rysů líčí i záporné aspekty života v českém hlavním městě. Článek shrnuje Jan Čulík.
(pásek)
Číšník Café Boulevard na Václavském náměstí si dává na čas, než mi přinese pivo, píše Paul Lewis v týdeníku Time Out a pokračuje. Pivo postaví na stůl skoro metr ode mne, naúčtuje mi pití, které jsem si nedal, a když protestuju, velmi se rozčílí. Naprosto ho neznepokojuje, že já, zatracený cizinec, do jeho kavárny už nikdy nevkročím. Kavárna je v té části Prahy, kterou nejčastěji navštěvují turisté. V Praze se dá dnes koupit skoro všechno - od italského spodního prádla a belgických bonboniér až po norské ryby a francouzské sýry. Také se dají v Praze volně kupovat ukradené mercedesy, falšované americké pasy a pasy zemí Evropské unie, nejlevnější heroin v Evropě a protitutky.
Pět let po sametové revoluci je Praha bláznivě romantickým, neodpovědným, lehkomyslným, bezradným a nepraktickým městem, zranitelným jako vždy předtím, a balancujícím na hranici mezi východní a západní Evropou, míní Paul Lewis v týdeníku Time Out a pokračuje:
Do Prahy přicházejí návštěvníci z celého světa, prohlídnou si město a rozhodnou se v něm usadit. Srbové, Chorvati a Bosňané, kteří uprchli z vály v bývalé Jugoslávii, žijí v Praze pospolu v harmonickém soužití. Moskevští mafiáni zde budují sítě, afričtí studenti z dob školských výměn za komunismu se tu zabydleli, Němci, Rakušanové a Italové přijíždějí do Prahy v obrovských počtech buď za obchodem nebo za zábavou. Asi 40 000 Američanů a Britů, nyní žijících v Praze, o nichž se na Západě skoro pořád hovoří, v českém hlavním městě uzavírá různé obchodní dohody, učí angličtinu nebo píše básně. Většinu nejživějších barů, klubů a restaurací vlastní v Praze cizinci. V pražských jazzových klubech je spousta místního hudebního talentu (a občas v nich hraje i americký prezident).
Stále více Čechů hovoří o tom, jak strávili dovolenou na španělských plážích a v newyorských nočních klubech. Jak to ale dokáží z průměrných pražských platů, které nedosahují ani 2000 liber ročně? Jednou odpovědí je zákon o restitucích, jímž byl vrácen majetek, zestátněný komunisty po roce 1948, původním majitelům. Tak se rázem proměnil život mnoha českých občanů. Asi 100 000 budov, celkem v hodnotě asi 4 miliardy dolarů, bylo navráceno občanům.
Premiér Václav Klaus, žák Margaret Thatcherové, mezitím vychvaluje hospodářské úspěchy své vlády. Já mám vždycky pravdu, řekl loni Klaus. Zdá se, že Mezinárodní měnový fond a Světová banka s tím souhlasí. Hovoří o nizké inflaci, silném exportu a vyrovnaném rozpočtu jako o vzoru pro postkomunistické země. Česká vláda chce věřit, že je země nyní blíže členství v Evropské unii než své komunistické minulosti. Ale staří komunisté stále vládnou ve vedení mnoha podniků. Velké neefektivní podniky dále přežívají ze státních dotací. Tisíce firem chrání před bankrotem pavučina mezipodnikové zadluženosti, která hrozí, že způsobí krach všeho - včetně bank i vlády. Přitom skutečnost, že v Praze skoro není nezaměstnanost, způsobila, že mnoho Pražanů je velmi samolibých, neefektivních a nespolehlivých.
Všichni, jak se zdá, podvádějí, píše dále Paul Lewis v týdeníku Time Out. Číšníci vám účtují daleko víc, než co jste utratili, a taxíkáři falšují taxametry. Prodavači v obchodech kradou od zákazníků i od firmy, která je zaměstnává. Ředitelé podniků podvádějí v rámci privatizačního systému, ve snaze získat firmy levně. Ministři berou úplatky za to, že udělují státní zakázky, tvrdí Paul Lewis v týdeníku Time Out. A samozřejmě, všichni podplácejí policii.
To, čemu se v Británii říká sleaze, morální bahno, nazývají Češi rodinné hodnoty, konstatuje dále Paul Lewis v londýnském týdeníku Time Out. Kdo nekrade, okrádá rodinu, zní staré české přísloví - a cizinci jsou lehkými terči. Jedna americká restaurace zaměstnává z čirého zoufalství pouze Jugoslávce či Američany. Zároveň Češi obviňují Rusy, Ukrajince, Jugoslávce, Albánce, Bulhary a Vietnamce, že vytvořili černý trh, jehož obrat se odhaduje asi na jednu miliardu dolarů.
Pandořina skřínka se otvírá dále. Vláda se pokouší zabývat se snad nejhorším ekologickým znečištěním v Evropě, dědictvím po komunistech. Praha nyní trpí velkým růstem automobilové dopravy, která blokuje vnitřní město. Telefonní systém je tak neefektivní, že to občas působí jako spiknutí.
Pokud je možno posuzovat společnost podle toho, jak zachází se svými menšinami, pak je postoj Čechů vůči Romům jednou z nejšpinavějších skvrn na nové demokracii. Mnoho Čechů soukromě souhlasí s myšlenkou, že by se země měla Romů zbavit, i když žijí v Čechách po staletí.
Praha se také stala velmi významným centrem prostituce. Prostitucí se živí celá 3 procenta Pražanek. Světla nevěstinců září nad Prahou. Často v nich pracují studentky a vydělávají si tak na studia. Špinavá stránka tohoto byznysu - zranitelné mladé ženy, násilní pasáci, nemoci a narkomanie - je vidět v noci na Václavském náměstí i v postranních temných uličkách.
Navzdory všem záporům jsou demokratické a společenské struktury v České republice silné - v každém případě ve srovnání s ostatní východní Evropou, míní závěrem Paul Lewis v londýnském týdeníku Time Out.
Měl jsem o tomto příspěvku velmi silný verbální konflikt s Janem Jůnem ze zahraniční redakce RSE. Příspěvek potlačili ze zcela zjevné "předstrašenosti" a existenční nejistoty. Když ho nyní čtu téměř po dvou letech, vidím, že v některých pasážích byl jeho autor, Brit, který strávil v Praze přes dva roky, trochu jako prorok (banky, mezipodniková zadluženost, atd.)
Co k tomu dodat. Mám jen pohrdání pro novináře, kteří předstírají, že jsou objektivní, ale přitom potlačují pro své posluchače přístup k informacím o tom, jak o jejich zemi a o jejich společenství píší lidé zvnějšku. Omezování přístupu k informacím může danou komunitu jen poškodit.