Dnešní britské listy věnujeme debatě, kterou velmi operativně vysílal domácí rozhlas BBC v úterý 18.11., poté, co vznikl v Británii skandál ohledně vývozu zbraní do Zairu a do Ruandy. (V ČR by v této věci taky měl vzniknout skandál, ale zatím je reakce veřejnosti mizivá, spíše žádná.

Všimněte si, jak reportér používá profesionálně techniky, při níž dává každému debatérovi ostré otázky, vždycky opačně k názoru, který debatér zastává. (To je řádná novinářská práce, kterou mi však např. ve Svobodné Evropě zakazovali, že prý je to nezdvořilé.)

Reportér Nick Ross: Co si myslíte o mezinárodním obchodu se zbraněmi? Zatímco britský parlament přijímá zákon o zákazu soukromého vlastnictví zbraní v Británii, Británie vyváží zbraně po celém světě. Zbraně, které se z Británie dostaly na pole vraždění v Ruandě a v Zairu, tvoří jen minimální zlomek množství zbraní, které Británie vyváží do celého světa. Nejnovější vojenský kontrakt z Quataru na zbraně v hodnotě půl miliardy liber (20 miliard korun) potvrzuje, že Británie je jedním z největších vývozců zbraní na světě.

Jak dokážeme rozeznat přítele od potenciálního nepřítele? Jak rozeznáme dobré režimy od špatných? A po aférách o vývozu britských zbraní do Iráku, po zprávě soudce Scotta o této kontroverzi a nyní po skandálu s firmou Mil-tec, je snad zapotřebí přísnější regulace? Kde by měla být hranice, mezi smrtícími zbraněmi a nebojovými dodávkami? A co obráběcí nástroje, na nichž se zbraně dají vyrobit? A co zdravotnický materiál, určený k vojenskému použití?

Británie ročně vyváží zbraně v hodnotě 5 miliard liber (200 miliard korun). 400 000 britských občanů se živí výrobou zbraní. Je obchod se zbraněmi morální, ospravedlnitelný a životně důležitý? Měl by se podporovat? Pokud pracujete pro zbrojovku, jestliže jste narazili v zahraničí na britské zbraně, nebo jestliže považujete obchod se zbraněmi za nepřípustný - jako ony aktivistky, které poškodily stihačky typu Hawk, které měly být vyvezeny do Indonésie - prosím, zatelefonujte. Naše číslo je 0171 580 4444.

Z Guildfordu máme na lince Briana Lowa, generálního ředitele Asociace britských zbrojovek, jejímiž členy je 360 britských zbrojařských podniků. Briane Lowe, vy nemáte žádné informace o podniku Mil-tec?

Brian Low: My nemáme nic společného s nezákonným pašováním či prodejem zbraní. Ani nevyjednáváme prodej zbraní z jiných zemí do třetích zemí. Mil-tec neprodával britské zbraně. Kdyby šlo o britské zbraně, vyvážené z Británie, byly by podřízeny vývoznímu licenčnímu řízení. Žádné licence by v žádném případě nebyly vydány ani pro Zair, ani pro Ruandu.

Reportér: Nicméně, britský ministr obrany Michael Portillo konstatuje, že tento skandál vyvolal v britské vládě velmi velké znepokojení.

James Derriot z Cirencesteru: Můj názor je, že obchod se zbraněmi je upřímně řečeno značně odporný. Zejména pro rozvojové země je to strašné, protože nám na Západě musejí platit za tyto zbraně obrovské částky, a pak jsou většinou tyto zbraně použity proti nim samotným.

Reportér: Ale odněkud si ty země ty zbraně koupit musejí, ne? Myslíte si, že když Británie přestane vyvážet zbraně, rozvojové země si řeknou, podívejte se, jak se Británie chová krásně morálně, a nepůjdou si je koupit jinam?

James Derriot: Jestliže nějaká země opravdu potřebuje a zasluhuje zbraně k obraně, měli bychom jí je dát zadarmo. Například bosenská vláda v bývalé Jugoslávii, na ní zaútočila cizí mocnost. Jediné, co Bosňané potřebovali, byly zbraně. A my jsme jim je měli dát.

Reportér: Takže pacifista nejste.

James Derriot: Jsem pacifista, ale nechci vnucovat své přesvědčení jiným, prostřednictvím mezinárodního právního řádu.

Reportér: Hovoříte ze zkušenosti?

James Derriot: Zabývám se otázkou války a míru už patnáct let a v současnosti pracuji na projektu o válce o bývalé Jugoslávii.

Reportér: Victore Sandforde z Kirkaldy ve skotském hrabství Fife, co si vy myslíte o nejnovějších novinářských odhaleních?

Victor Sanford: Nejsem překvapen. Každý ví, že tento nezákonný obchod probíhá, ale všichni předstírají, že se to neděje. Nikdo není ochoten proti tomu nic udělat. Pravidelně vidíme v televizi tyhlety bezdomovce, uprchlíky. To je důsledek mezinárodního obchodu se zbraněmi. Pak se po nás chce, abychom přispívali na jejich záchranu, na humanitární pomoc.

Reportér: Myslíte si, že by k masakrům v Ruandě nedošlo, kdyby se tam nedodávaly zbraně?

Victor Sanford: Vždycky existují na mnoha místech světa spory, ale nejmodernější technologické zbraně byznys zabíjení velmi ulehčují.

Ken Campbell, Leamington Spa: Je si myslím, že jsou zbraně nutné zlo. Pokud to poskytuje pracovní příležitosti pro 400 000 britských občanů, je to nutné zlo. Ale cynik ve mně říká, že je celé špinavost a podvod. Po světě cirkuluje v obchodě se zbraněmi tak obrovské množství peněz, že část jich vždycky zůstane v kapse příslušného prostředníka či vládního úředníka. Jediná země, která kupuje zbraně a vojenské zařízení z rozumných a nutných důvodů, je Izrael. Izraelci to dělají naprosto poctivě - mám s tím konkrétní osobní zkušenost. Nejednají s nikým, kdo chce, aby je hostil po hotelích.

Reportér: Jakým způsobem jste měl konkrétní osobní zkušenost?

Ken Campbell: Musím si teď dát pozor na jazyk. Byl jsem zaměstnancem britské vlády. Byl jsem u zdroje, kde se zbraně vyráběly, kde se skladovaly, byl jsem u zdroje, kde byly zakázky proměňovány v konkrétní zásilky a zasílány do zahraničí. Bylo to všechno, od malých zbraní až po pancéřové těžké zbraně, které měly odolat dělostřelbě, vysoce výkonným výbušninám, plynu a fosforu, odpalovací rampy pro střely, ale ne jaderné.

Reportér: Bylo to legální?

Ken Cambpell: Ano, samozřejmě, bylo to naprosto legální.

Reportér: Proč jste se tedy na tom podílel, když říkáte, že je to špinavý a podvodnický byznys?

Ken Campbell: (Pauza.) Byl jsem členem britské armády. Na pase jsem měl napsáno "Státní služba". Zdálo se mi ironické, když jsem mi v úřadě procházely rukama papíry, na nichž bylo napsáno, Vojenské zásilky pro Jordánsko, a já a všichni jsme věděli, že to jsou dodávky pro Izrael. To nebylo tajemství. Nedávno, podle toho, co jsem slyšel a viděl, ve vašich pořadech i v televizi, jsem znechucen britskými dodávkami zbraní do Iráku, zbrojovkou Matrix Churchill, jsem znechucen Argentinou, která nyní vyzbrojila své námořnictvo britskými zbraněmi, poté, co byla ve válce o Falklandské ostrovy Británií poražena. V případě firmy Matrix Churchill i Iráku bylo Dolní sněmovně lháno. Nezajímá mě, co říkají politikové. A teď se to celé vrací znovu. Prodávaly se zbraně pro argentinské námořnictvo a parlament o tom vydává informace, které protiřečí skutečnosti.

Reportér: Vy říkáte, že prodej britských zbraní na Blízký východ se také děl podvodně?

Ken Campbell: Ano.

Reportér: Vy říkáte, že s vědomím ministrů, s oficiálním vládním souhlasem, byly zbraně posílány do jedné země, zatímco ve skutečnosti byly určeny pro jinou zemi? Ministři tím neplnili svou ústavní povinnost otevřeně se ze své práce zodpovídat parlamentu?

Ken Campbell: Přesně tak to bylo. Právě proto je jordánský král Husajn pořád u moci. Je to fantastický diplomat. Jedná se všemi. S Izraelci, s Palestinci, s Brity, i se Syřany. Kdyby byl Husajn odstraněn z tohoto klíčového bodu v mezinárodním obchodu se zbraněmi, situace by se vyvíjela poněkud jinak.

Reportér: Co na to říká Brian Low, z Asociace britských zbrojovek?

Brian Low: Neslyšeli jsme od tohoto posluchače žádné podrobnosti, a - Ken Campbell: Co tím myslíte, že jste neslyšel žádné podrobnosti? Brian Low: Když hovoříte o vývozu zbraní do Jordánska, které pak jdou jinam, potřebujeme konkrétní informace. Vaše informace jsou asi z minulosti - Ken Campbell: Promiňte, pane, že vás přerušuju. Vy máte velké rozhodovací pravomoci. Stojíte v samotném ohnisku celé věci. Protože, na rozdíl ode mne, který má informace z minulosti, vy máte informace ze současnosti. Jsem si zcela jist, že procedury, které jsem popsal, se vůbec nezměnily.

Reportér: Jak staré jsou vaše informace, Kene Campbelle?

Ken Campbell: (Váhání.) To vám neřeknu.

Reportér: Dobře. Briane Lowe, přijímáte, že je obchod se zbraněmi v mnoha ohledech špinavý a podvodnický?

Brian Low: V současnosti je obchod se zbraněmi velmi přísně regulován. Nedávno byl zreformován celý systém vývozních licencí. Musí se dokazovat, že certifikáty konečného použítí pro zásilky zbraní jsou pravé. Možná, že v dávné minulosti se zbraně převážely z jedné země do druhé, ale ujišťuju vás, že v současnosti vláda i státní úředníci si dávají velmi záležet na tom, aby zbraně docházely na místo určení.

Reportér: Takže zpochybňujete dnešní redakční komentář v Timesech, podle něhož si zaslouží britská vláda pohrdání, pokud se z nynější krize nepoučí a nezpřísní zákony ještě více.

Brian Low: Nejsem mluvčím vlády a jsem pro přísné předpisy. Chceme jasné a veřejně přístupné předpisy pro vývoz zbraní. V současnosti jsou velmi zmatené a komplikované.

David Hawker, Rushdon, Northamptonshire: Isaiáš, kapitola II., verš 4., praví: Promění své meče v pluhy. Bohužel, my to neděláme. Británie má snad nejinteligentnější a nejnápaditější lidi na světě. Vymysleli jsme tryskové letadlo, turbínu, elektrický motor, televizi, počítače. To jsou všechno britské vynálezy.

Reportér: Tak si ale vezměte hned první. Tryskové letadlo, které vynalezl sir Frank Whittle. Jeho první užití bylo vojenské. Většina výzkumu byla vojenská a mnoho technologie, užívané dnes v civilním letectví, je původně vojenské.

David Hawker: Ano, ale mělo by to v Británii být jako v Americe, kde civilní výzkum funguje vedle výzkumu vojenského. Jsem z rodiny, která vyrábí letadla typu Hawker, a deprimuje mě, že musíme kupovat civilní letadla z Ameriky a už vůbec nevyrábíme civilní letadla pro svět.

Reportér: Ale obojí byznys je propojen: British Aerospaces myslím prodělává na výrobě civilních letadel a vydělává výrobou vojenských.

David Hawker: To je důsledkem špatného managementu. U Boeingů tomu tak není.

Reportér: Nemyslím, že by s tím souhlasili akcionáři, že jde o špatný management. Akcie British Aerospace vzrostly z asi 90 pencí na 9 liber, to je asi desetkrát.

Norman Camber, Harrow, Middlesex: Jsem znepokojen, že britská veřejnost podporuje prodej zbraní prostřednictvím Organizace pro vývoz zbraní, což je vládní instituce. Má asi 250 zaměstnanců a aktivně se snaží prodávat britské zbraně do světa.

Reportér: Je pravda, že britská vláda aktivně podporuje vývoz zbraní, a Británie je nyní druhým největším světovým vývozcem zbraní. Myslíte si, že je na tom něco špatného? Měla by vláda tuto politiku opustit?

Norman Camber: Ano. Daleko menší počet britských pracovních sil by měl existenčně záviset na výrobě zbraní. Vláda by měla usilovat, aby firmy přešly na nevojenskou výrobu.

Reportér: Jste ochoten platit zvýšené daně na dotace pro tuto konverzi na nevojenskou výrobu?

Norman Camber: Ano. Nejsem spokojen, že musím platit daně, jimiž se dotuje kampaň pro vývoz zbraní .

Reportér: To snad neděláte? Jestliže se na zbraních vydělává ročně 5 miliard liber, tak se snad reklama britských zbraní platí z toho? Všichni z toho žijeme.

Norman Camber: Ano, jsme všichni součástí tohoto systému, který se i nelíbí. Raději bych, aby naše země byla předním vývozcem, řekněme, zdravotnického zařízení.

Brian Law: Důležité je si uvědomit, že naše vlastní armáda v Británii by nebyla schopna si kupovat vlastní zbraně za dnešní levné ceny, kdybychom zbraně nevyváželi. Vláda podporuje vývoz zbraní nejen pro zisk, ale aby náklady na vývoj zbraní pro vlastní armádu byly nízké. Jinak bychom byli naprosto závislí v oblasti dodávky zbraní na Spojených státech.

Reportér: A vadilo by to?

Brian Low: Myslím, že ano. V době války je velmi důležité, abychom byli aspoň do určité míry nezávislí na zdroji zbraní.

Reportér: Ale s dnešní hypermoderní technologií? Nejsou dnes skoro žádné zbraně, pro něž se vyrábějí součástky v mnoha zemích světa.

Brian Low: To je pravda, především v oblasti elektroniky. Ale jestliže stavíte stihačku, nebo loď, když nemáte domácího dodavatele, závisíte na zahraničním, který vám může účtovat jakkoliv vysoké ceny.

Andrew Campbell, Caversham: Myslím, že je nesmysl tvrdit, že dodávky zbraní působí krveprolití. V některých případech naopak pomáhají udržovat mír. Mám několik příkladů, nebo alespoň zemí, do kterých prodáváme zbraně, a nikoho neohrožují.

Reportér: Například?

Andrew Campbell: Nejlepší příklad je Zimbabwe, která je nezávislá od osmdesátých let. Jihoafrická republika se ji snažila destabilizovat. A protože měla Zimbabwe efektivní armádu, zbraně jí musely být dodány zvnějšku, protože Zimbabwe nemá průmysl, dobře vyzbrojená armáda odolala a v zemi nevznikl chaos, k němuž došlo v Angole a v Mozambiku.

Reportér: Tak si myslíte, že je nezralé, tvrdit, že vývoz zbraní nutně způsobuje vraždění?

Andrew Campbell: Musíte si ale dávat velký pozor, do které země ty zbraně vyvážíte. Indonézii bych neprodal žádné zbraně.

Reportér: No, a to je ten problém. Kde je hranice? Roberta Mugabeho ze Zimbabwe mnozí obviňují, že stojí v čele totalitního státu jedné strany. Prodáváme zbraně mnoha zemím, které nejsou demokraciemi v západním slova smyslu.

Andrew Campbell: To je pravda. Neříkám, že ta země musí být demokracie, ale nesmí ohrožovat jiné země. Saúdská Arábie je taky příklad. To vůbec není demokracie. Ale nikdy nezaútočila na žádnou jinou zemi.

Reportér: A co když prodáváte v dobré víře zbraně do stabilní země, a pak tam dojde k vojenskému puči a nová vláda začne svět ohrožovat?

Andrew Campbell: Svět není nikdy úplně předpověditelný.

Reportér: A protože není úplně předpověditelný, kde byste vedl tu hranici?

Andrew Campbell: To je velmi těžké. Musíte hodnotit předchozí historii vlády dané země. Musíte hodnotit situaci dané země, jestli budou muset čelit nějaké hrozbě. Taky je nutno zhodnotit, jestli vláda té země vážně utlačuje vlastní obyvatelstvo. Ne jenom, že je to diktatura, ale jestli vláda vraždí vlastní občany.

Andrea Needham, Liverpool: Měli bychom veškerý vývoz zbraní úplně zakázat. Zejména mě znepokojuje vývoz britských zbraní do Indonésie.

Reportér: Nějací lidé se pokusili zničit cvičná letadla Hawk, která měla být vyvezena do Indonésie.

Andrea Needham: To je pravda. Já jsem byla mezi nimi. Poškodily jsme ta letadla, protože by v Indonésii byla používána proti civilnímu obyvatelstvu východního Timoru. Soud nás osvobodil. Takže porota s námi souhlasila. Dnes ráno bylo ve zprávách, že britské firmy prodávaly zbraně neformálním vojenským jednotkám z národa Hutu. To je skandální. Ale firma British Aerospace prodává zbraně do Indonésie, režimu, který tam páchá genocidu, a prodává je s požehnáním britské vlády.

Reportér: Ale ministerstvo průmyslu a obchodu konstatuje, že indonéská vláda přislíbila, že ty zbraně nebude používat proti vlastnímu obyvatelstvu.

Andrea Needham: Ano, to přislíbili. Jenže existuje množství důkazů, že zbraně proti vlastnímu obyvatelstvu používají. Používají je proti vlastnímu obyvatelstvu od doby, kdy je poprvé dostali, a to někdy v roce 1980.

Reportér: To jsou ale cvičná letadla.

Andrea Needham: Ne, nejsou to cvičná letadla. Jsou to dvousedadlová letadla, z nichž je možno některých používat pro cvičné lety, ale jsou to velmi efektivní stihačky pro útok proti pozemním jednotkám. A taky Británie prodává do Indonésie celou řadu jednosedadlových letadel, což vůbec nejsou cvičná letadla, ale prostě bojové letouny.

Reportér: Briane Lowe, z Asociace britských zbrojovek. Tento indonéský kontrakt byl získán až s velkým úsilím. Je ten kontrakt nemorální?

Brian Low: To musí posoudit vláda, ohledně situace lidských práv.

Reportér: A proč to nemůžete posoudit vy? Průmyslníci často říkají, že by vlády neměly zasahovat do jejich činnosti. A pak nám říkají zbrojovky, no vláda to schválila, je to legální, my žádný etický úsudek činit nemusíme.

Brian Low: To není pravda. Zbrojařský průmysl zastává názor, že vláda musí určit předpisy a kritéria pro vývoz.

Reportér: Takže zbrojařský průmysl nemá žádnou vlastní morálku?

Brian Low: Má vlastní morálku, ale nemůže posuzovat režimy v cizích zemích. Poukazujete na to, že dobrý režim v jedné zemi se může velmi rychle zvrtnout ve špatný režim. Je to otázka hrozby, stability v dané oblasti. Proto máme ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo obrany. Ti musejí rozhodnout, co je v britském národním zájmu. Průmysl nemůže sám rozhodovat, co je v národním zájmu.

Reportér: Andreo, když jste rozbíjely ta letadla, vy jste se vloupaly do hangárů a rozbily jste letadla kladivy, ano?

Andrea Needham: Ano.

Reportér: Pokud by se vám ten kontrakt s Indonésií podařilo zlikvidovat, kolik lidí myslíte byste tím připravili v Británii o zaměstnání? To by vám nevadilo?

Andrea Needham: Mnoho lidí si myslí, že obchod se zbraněmi je dobrý pro národní hospodářství a pro pracovní příležitosti. V těchto dnech jsme svědky dvou velkých vojenských kontraktů, letadla typu Hawk, jeden je pro Austrálii a druhý pro Quatar. A žádné nové pracovní příležitosti nevznikají. Tak jak to je?

Reportér: Zaprvé jsem četl, že to vytvoří nové pracovní příležitosti, ale hlavní argument je, že to udrží v existenci zaměstnání, která by byla jinak zlikvidována.

Andrea Needham: Každou pracovní příležitost ve zbrojařském vývozním průmyslu dotuje britská vláda z peněz daňových poplatníků částkou 12 500 liber (půl miliónu korun) ročně. Kdyby se tytéž peníze investovaly do jiných oblastí, jako třeba ekologická technologie, vytvořilo by to daleko víc pracovních příležitostí a do hospodářství by připlynulo více peněz. Vláda ale podporuje zbrojní průmysl vůbec ne pro rozvoj domácí ekonomiky, ale proto, že si chce zachovat politický vliv v jiných zemích. V případě Indonésie zároveň exploatuje indonéské přírodní zdroje.

Malcom Woolard z Essexu: Mně upřímně daleko víc vadí, že Británie přichází o technologický knowhow. Lidé s příliš citlivým svědomím by si měli uvědomit, že tato země musela v minulosti už několikrát bojovat v různých konfliktech s nedostatečně vyzbrojenou armádou. Obyčejní britští vojáci přitom museli riskovat své životy. Technologické znalosti musíme zachovat na nejvyšší úrovni, protože musíme být schopni se bránit.

Reportér: Mluvíte o Mnichovu v třicátých letech, kdy se Británie nechtěla postavit Hitlerovi?

Malcom Wollard: Mluvím o Mnichovu, mluvím o době, kdy britští vojáci čelili německým tankům s takzvanými chlapeckými protitankovými zbraněmi. Znal jsem takové lidi osobně. Byla to těžká puška, která přirozeně tanku nemohla vůbec ublížit.

Reportér: Když se bojíte, že přijdeme o technologické znalosti, proč by se to mělo stát: A proč bychom technologické znalosti nemohli využívat v jiných oblastech?

Malcom Wollard: Z jednoduchého důvodu. Technologie, kterou vyžaduje armáda, je velmi silně armádně specializovaná. Podívejte se na Německo nebo na Itálii, tam se proti vývozu zbraní pořád neprotestuje. A ty země také vyvážejí zbraně. Mají vynikající zbrojařský průmysl. A my už od nich jen nakupujeme. Přicházíme o důležité šance. Země by nemohla zaplatit výdaje na obranu, tak je to nutno dotovat z vývozu zbraní do zahraničí. Musíme mít efektivní zpravodajskou službu. Ta by měla zjišťovat, kde jsou potenciální místa konfliktu.

Richie Bailey ze Somersetu: Mám pocit , že pohlížíme-li na tento problém jako na morální problém, dostaneme morální odpověď. A když dojdeme k názoru, že je obchod se zbraněmi nemorální, pak musíme najít nějaký způsob, jak mu zamezit.

Reportér: Je to velmi složitá morální otázka. Splývá v ní vojenská morálka, politický úsudek, ekonomický úsudek.

Richie Bailey: Ano. My ale splétáme morální otázky s otázkami ekonomickými, týkajícími se nezaměstnanosti -

Reportér: Ale to je taky morální otázka, ne?

Richie Bailey: Například, zamyslete se nad někdejším obchodem s otroky. Tím jsme také vydělávali. Když bylo rozhodnuto, že obchod s otroky je nemorální, přestalo se s tím. A museli jsme si poradit bez otroků. Pokud bychom analyzovali obchod se zbraněmi z čistě etického hlediska, jestliže rozhodneme, že obchod se zbraněmi je nemorální, museli bychom si bez něho také poradit.

Shirley Heathcot z Cambridge: Také si myslím, že je obchod se zbraněmi nemorální. A pokud ten pán, co mluvil před chvíli nevidí, že je to nemorální, nemá cenu o tom mluvit. Chtěla bych lidem připomenout nedávný publicistický televizní film v pořadu Dispatch, jménem The Torture Trail, Stezka mučení. V pořadu byly informace o tom, že 5. listopadu se konal v hrabství Surrey trh podniků, které vyvážejí do zahraničí z Británie zbraně a mučící nástroje. Tyto mučící nástroje vyvážejí tyto firmy mimo jiné i do Indonésie. Proti trhu se ten den v daném městě konala velká demonstrace.

Reportér: Nikdo nám sem nebude do studia telefonovat a tvrdit, že by se měly vyvážet mučící nástroje. Ale co konvenční, obranné zbraně.

Shirley Heathcot: Už hovoříte o konvenčních zbraních dlouho. Snad by posluchači taky měli vědět, že se v této zemi vyrábějí a vyvážejí mučící nástroje.

Reportér: Vláda to popírá a říká, že je absolutně zakázáno vyvážet mučící nástroje.

Shirley Heathcot: V zákoně existuje v této věci spousta mezer.

Reportér: Chápu, že je to závažná věc. Možná tomu věnujeme celý debatní pořad. Ohledně širší ale otázky. Myslíte si, že je špatné vyvážet konvenční zbraně? Vždyť byla Británie tolikrát nepřipravena na agresi diktátorů. Máme právo se ozbrojit a ozbrojovat se pomocí financí získaných mezinárodním obchodem se zbraněmi?

Shirley Heathcot: Ne. Myslím si, že je to strašné. Nechápu, jak se můžeme něčím takovým pyšnit.

Ian Smith Ashford, Kent: Nechme morální otázku stranou.

Reportér: Myslíte, že je to skutečně možné?

Ian Smith: Ano. Pokud jde o obranu vlastní země. Jestliže dodáváme zbraně potenciálním mocnostem, které jsou dnes s námi spřátelené, a v budoucnosti se stanou nepřáteli, alespoň budeme vědět, za pomoci naší rozvědky, jak jsou naši budoucí nepřátelé vyzbrojeni. Budeme jim moci odepřít náhradní díly.

Reportér: Aha, to je krásné. Tak myslíte, že jsme měli prodávat Stalinovi, protože v případě války bychom věděli, jakou má armádu. Měli jsme prodávat zbraně Hitlerovi, ze stejných důvodů?

Ken Smith z Bristolu: Většina lidí, zabývajících se prodejem zbraní, pravděpodobně souhlasí, že ten obchod je nemorální. Ale musíte se na věc dívat realisticky.

Reportér: Vy se zabýváte prodejem zbraní?

Ken Smith: Okrajově, ano. Existuje rozsáhlý provoz, velká výměna informací, kdy rozvojové země zveřejňují svou poptávku po zbraních mezinárodně, prostřednictvím telexů a faxů. Takže jejich požadavky jsou známé. Po celém světě existuje velké množství překupníků, kteří se ucházejí o tyto zakázky.

Reportér: Předpokládám, že mají řádná vývozní povolení?

Ken Smith: Chci říct, že spousta výrobků přímo k zabíjení, jako samopaly, munice a tak dále, se stejně vyrábí v třetím světě. Britský průmysl má větší zájem o výrobu letadel, hypermoderní technologii, atd. Munici nikdo v Británii nenakupuje, protože je tady příliš drahá. Kdyby Británie nevyráběla letadla, obrněné transportéry, a tak dále, bude to vyrábět konkurenční země. Přijdeme o tisíce pracovních příležitostí.

Reportér: Je to ale pro nás skutečně ospravedlněním, abychom zbrojní systémy vyráběli?

Ken Smith: Pokud se vám podaří přimět celý svět, aby zastavil obchod se zbraněmi, dobře. Zatím však je nutno dívat se na to realisticky.

Marilyn Askin, Hampshire: Já chci poukázat na to že dodávky zbraní do Ruandy byly jen z Británie zprostředkovány, nevyráběly se tady. Pokud víme. Takové kontrakty na dodávky zbraní do Ruandy nakonec může prostředník vyjednat odkudkoliv na světě a neporušíte tím vůbec žádné zákony. Je v podstatě nemožné něčemu takovému zabránit. Zkušený broker může vyjednat jakýkoliv deal odkudkoliv.

Reportér: Avšak zákon zakazuje porušovat embargo OSN.

To byl překlad prvních cca 40 minut debatního pořadu britského rozhlasu, který se k problematice mezinárodního obchodu se zbraněmi vysílal v úterý 19. listopadu.

K seriálu Cenzura ve Svobodné Evropě se vrátím příště.

Jan Čulík