Betty Boothroydová, předsedkyně britského parlamentu ve středu vyvolala vážně potíže pro britskou vládu, když konstatovala že vláda "poškozuje důvěryhodnost Dolní sněmovny, když nechce dovolit plnou debatu o tom, zda je vhodné, aby se Británie přičlenila k jednotné Evropské měně?. Boothroydová takto pozoruhodně intervenovala poté, co si jí stěžovali někteří řadoví poslanci, že příslušnému parlamentnímu výboru byly poskytnuty jen 3 hodiny času na analýzu 300 stránek dokumentů o podmínkách, které bude muset Británie dodržovat, přičlení-li se k jednotné Evropské měně. Soukromě přiznali členové britské vlády, že došlo k faux pas a že bude nutno věc napravit.

Kdy se bude podrobně diskutovat v českém parlamentu o podmínkách přičlenění České republiky k Evropské unii. Kdy se konají v českém parlamentu debaty, během nichž by se podrobně rozbíraly a analyzovaly aktuální politické otázky současnosti a ministři se parlamentu v té souvislosti konkrétně zodpovídali ze své činnosti?

Chiroscience, jedna z největších britských biotechnologických firem, oznámila, že kupuje za 120 miliónů dolarů biotechnologický podnik Darwin Molecular z amerického města Seattle. Americký počítačový miliardář Bill Gates vlastní 14 procent akcií podniku Darwin Molecular. Součástí dohodnutého dealu je, že Gates získá tři procenta akcií i v britské biotechnologické firmě Chiroscience.

Na věci je zajímavé, že Bill Gates neinvestuje pouze do počítačových technologií, ale i do jiného lukrativního a velmi perspektivního průmyslu, totiž do průmyslu biotechnologického. Biotechnologie je vědou budoucnosti, která bude zřejmě velmi významnou součástí světové ekonomiky. V jakém stavu je v České republice?

Silvio Berlusconi, mediální milionář a šéf italské politické opozice pravého středu, byl ve čtvrtek postaven v Miláně znovu před soud. Je znovu obviňován z korupce. Důkazy pro soudní líčení částečně shromáždil britský Serious Fraud Office. Jde o Berlusconiho mediální impérium Finninvest, které prý má celou síť zahraničních kont a firem, jimiž propírá peníze. Jenže celý soudní systém v Itálii je v chaotickém stavu.

Alespoň dočasně bylo ve středu zakázáno promítání sadomasochistického filmu Crash v kinech v londýnském West Endu. Je to film režiséra Davida Cronenberga. Jeho hlavní hrdinové jsou sexuálně vzrušováni nebezpečnými srážkami automobilů na silnici. Skupina westminsterských radních, kteří film ve středu shlédli v soukromé promítací síni, ho odmítla jako "sexuálně ponižující? a "blízký nekrofilii?.

Dočasný zákaz na promítání filmu byl westminsterskou radnicí uvalen navzdoryy otevřenému dopisu 50 čelných britských filmových pracovníků, kteří naléhali, aby komunální úřad "respektoval britské tradice svobody projevu a uměleckého výrazu?.

Cronenbergův film získal letos na festivalu v Cannes zvláštní cenu poroty. Komise komunálního úřadu požaduje, aby byly z filmu odstraněny některé scény.

John Bull, předseda licenčního výboru wesminsterského komunálního úřadu uvedl: Je to dobrý film. Je neobyčejně dobře vyroben. Avšak, kdybyst se mě zeptali osobně, jestli se mi film líbil, řeknu vám dovedl bych bez něho žít. Jsme znepokojeni, že by film mohl být napodobován. Ve scénách, ktré kritizujeme, dochází ke značnému ponižování určitých osob.

Britský úřad pro klasifikaci filmů dosud zvažuje, zda film Crash vpustí do distribuce.

Podle listu Independent to zřejmě vyplývá z letošních analýz instituce British Social Attitudes. Téměř dvě třetiny Angličanů nemá rádo cizince a požadují, aby byla imigrace do Británie dále omezena. Během posledních dvou let také velmi posílil odpor Angličanl vůči Evropské unii.

Na domácí scéně je však Británie velmi liberální, zejména v postojích vůči sexu. To se šíří z mladých generací, jak stárnou. "Jak to bude v Británii vypadat za 40 let?? ptá se Independent. Penzisti budou kouřit marihuanu a dívat se na erotická videa se svými homosexuálními přáteli?

Jen 19 procentům Britů vadí explicitně erotické filmy. Nicméně podle průzkumu British Social Attitudes by většina občanů Británie zakázala erotické telefonní linky. Více lidem vadí sex v rozhlase než v kině.

List Guardian se znovu vrací k problému tzv . cookies, sušenek. Varuje, že návštěva domovských stránek na Internetu znamená, že jste zanechali všude svou vlastní adresu, a že můžete být zaplaveni množstvím reklamní pošty. Cituji: Kdokoliv používá tentýž počítač a tentýž browser k brouzdání po Internetu pravidelně, zcela jistě je zaznamenán s celou svou adresou v desítkách, ne-li stovkách marketingových databází. Na Internetu dochází k velkému množství výměny tzv. transakčních informací a většinu těchto informací lze dobře analyzovat a zjistit, co lidi dělají. I bez uživatelských jmen lze vytvořit přesné profily jednotlivých uživatelů Internetu.

Cookie, sušenka, je podle listu Guardian soubor, který vysílá spolu s dokumentem každý server na world wide web. Tento cookie je uložen v browseru uživatele a vrací se do serveru, který ho vydal, na jeho požadavek. Cookies lze lehce užívat k vypátrání individuálních uživatelů Internetu. Firmy jako DoubleClick už nyní nabízejí, že přesně zjistí, kdo se vám dívá na domovskou stránku a pomohou vám zacílit vaši reklamu na skupinu zájemců efektivněji

Americké Center for Democracy and Technology se snaží lidi přimět, aby si uvědomili veškerá tato nebezpečí. Na výše zmíněné stránce vám ukáže, že je lehké okamžitě zjistit, která organizace vám umožňuje přístup na Internet (obyčejně váš zaměstnavatel), jaký máte browser, jaký máte v počítači operační systém, jak se jmenuje váš počítač a jeho internetová doména a na kterou stránku na síti jste se podívali naposledy. Pokud máte starší verzi Netscapu, dostanete z této stránky i e-mail, která vám připomene, že jste stránku navštívili.

Podívejte se též na stránku aktivisty za soukromí http://www.cam.org./~githerr Gillese Thierrena, který má na stránce seznam užitečných programů a technik.

Na zdejším Fóru vznikla nyní v této věci bouřlivá, nepříliš plodná debata. Proto si dovolím informace shrnout. Doporučuji pozornosti čtenářů také debatu na toto téma, které proběhla v časopise LISTY od čísla 6/1995. Též materiály na mé domovské stránce , jeden z nichž je duplikován i zde v Informatoriu.

Úvodem - také v rámci seriálu Cenzura ve Svobodné Evropě - článek, který odmítla odvysílat redaktorka Olga Kopecká, s velmi "otevřeným? odůvodněním: "Já jsem přesvědčena, že Klausova kupónová privatizace byla správná.? Příspěvek byl shrnutím článku londýnského kapitálového odborníka Františka Nepila z hospodářského listu Financial Times. Vyšel tam koncem dubna 1995 a ve Svobodné Evropě byl potlačen 2.5. 1995. (V předchozích letech, zásluhou redaktora Karla Friedricha, však k této věci RSE odvysílala několik programů. Byla jediným sdělovacím prostředkem v češtině, který byl ochoten se touto závažnou problematikou zabývat.)

Prestižní britský hospodářský list Financial Times otiskl v úterý na své hlavní komentářové stránce jako diskusní příspěvek v pravidelné rubrice "Osobní názor článek ekonoma Františka Nepila o privatizaci prostřednictvím zesouromění státních důchodových fondů, kterou tento od borník doporučuje pro změ střední a východní Evropy. Podobný názor zastává například i americký nositel Nobelovy ceny za ekonomii Gary Becker a další hospodářští specialisté. List Finacial Times charakterizuje Františka Nepila jako "nezávislého analytika kapitálových trhů žijícíh v Londýně?. Článek shrnuje Jan Čulík.

(pásek)

Mnoho hospodářských problémů, které dnes trápí středovýchodní Evropy, vyplývá z jediné strukturální chyby: absurdně levného východoevropského kapitálu. Toto zkreslení způsobilo, úplně nebo částečně, že ve středovýchodní Evropě byly mnohé továrny odstaveny z provozu, že je tam nízká míra investic a že tam zuří inflace. Situace je nyní tak šptná, že veškeré kapitálové bohatství Ruska (tedy veškerý majetek a zařízení, které v zemi produkuje zisk) je ohodnoceno na pouhou tisícinu veškerého kapitálového bohatství Spojených států.

A přesto mají všechny středo a východoevropské vlády na dosah ruky možnost, jak tento strukturální nedostatek napravit. Východoevropské vlády by měly proměnit práva svých občanů na starobní zabezpečení na úspory na stáří a dovolit jim, aby byly tyto úspory investovny do existujících státní ch fyzických aktiv, tedy do státního majetku. To by odstranilo důvod, proč je ve střední a východníEvropě tak neobvykle levný kapitál: neexistuje po něm totiž skoro žádná poptávka.

Hodnota penzijních práv ve střední a východní Evropě je víc než dostačující k tomu, aby měla takováto reforma požadovaný efekt. Je pozoruhodné, že ve vztahu k objemu hrubého domácího produktu (tedy k hodnotě všeho, co se v dané zemi vyrobí za rok) mají penzijní práv občanů ve střední a východní Evropě vyšší hodnotu než je hodnota obdobných práv v západní Evropě. Důchodová práva občanů mají hodnotu alespoň trojnásobku hrubého národního produktu středo a východoevropských zemí z roku 1994. Tyto důchodové úspory občanů u státu jsou hodnotou daleko vyšší než jakékoliv jiné úspory, kterých by bylo možno použít ke koupi a privatizaci státního majetku.

V současnosti jsou starobní úspory - stejně jako mnoho majetku, který by mohl být jejich zesoukroměním zprivatizován - v rukou státu, který vykonává všechnyy obvyklé role penzijního fondu: vybírá příspěvky a vyplácí starobní důchody. Vlády ve středovýchodní Evropě by měly vytvořit průmyslové odvětví soukromých důchodových fondů západního stylu tím, že by dovolily svým občanům aby přenesli svá důchodová práva do soukromých penzijních fondů.

Takovou reformu by nebylo obtížné provést. Hodnotu důchodových pohledávek občanů u státu lze vypočítat přesně tak, jak se vypočítávají západní důchodová zabezpečení, na základě výše občanova posledního platu. Tuto částku by vláda předla příslušnému soukromého důchodovému fondu formou vládní obligace, zabezpečené proti inflaci

Takový přesun existujících občanských důchodových pohledávek ze státního do soukromého důchodového zabezpečení nemá inflační důsledky. Namísto, aby stát dál platil starobní důchody rovnou penzistům, stát by tyto peníze poskytl soukromý důchodovým fondů bud? tím, že by jim platil ze státního dluh Şoky, anebo by od nich odkoupil část státního dluhu zpět.Soukromé penzijní fondy by pak vyplácely důchody současným a budoucím důchodcům. Nevznikly by žádné nové příjmy, takže by nevznikla ani žádná další poptávka po spotřebním zboží či službách. Zpočátku by nikdo nezchudl ani nezbohatl.

Po takovém transferu občansých důchodových pohledávek by si však všechny soukromé důchodové fondy mohly na volném trhu kupovat při budoucích privatizacích státní majetek. Po uvolnění této poptávky by stát obdržel rozumnou cnu za prodávaný státní majetek. Obdržené peníze by dostačovaly k tomu, aby stát zklikvidoval většinu dluhu, nebo dokonce celý dluh, který by v první fázi této reformy vydal soukromým fondům. Stát by si výnosy nových, takto provedených privatizací, vlastně zaplatil své budoucí, penzijní dluhy, která mů vůči občanům.

K tomu, aby bylo možno přesvědčit lidi, že nové oukromé důchody jsou alespoň tak dobré, jako staré důchody, poskytované státem, by musela vláda zaručit, že občané dostanou alespoň tak vysoký důchod z nových soukromých fondů, jaký by dostávali, kdyby důchodové zabezpečení zůstalo v rukou státu. Ekonomické výhody této penzijní reformy by však byly tak obrovské, že by z nich toto státní pojištění mohlo být zaplaceno doslova mnohokrát.

Protože nelze v současnosti používat penzijních úspor občanů na koupi privatizovaného státního majetku, středo a východoevropské země tím promarnily šanci snížit daně. V současnosti je zapotřebí k financování státního důchodového zabezpečení více než třetiny čistého přijmu každého středo a východoevropského občana.

Toto také znamená, že středo a východoevropské státy neobdržely za zprivatizovaný majetek skoro žádné peníze, přestože za něj mohly a měly dostat téměř trojnásobnou hodnotu jejich souhrnnéh hrubého domácího produktu z roku 1994. Kapitál ve středo a východoevropských zemích byl vyvlastněn bez náhrady jeho právoplatným majitelů a byl odevzdán - v podstatě zadarmo - novým majitelům. Daňovým poplatníkům zbyly obrovské důchodové dluhy.

Důsledky tohotonespravedlivého rozdělení majetku jsou dalekosáhlé. Ti, kteří na tom prodělali, nemají peníze na nákup zboží. Vlády prohlubují své rozpočtové schodky ve snaze nějak kompenzovat stracený příjem v důsledku této velké strukturálí chyby a také proto, že mnoho státního bohatství bylo promarněn. Vlády západních zemí se přitom raději rozhodly do situace nezasahovat.

Jan Čulík