Neviditelny pes Neviditelny pes

Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo.
Klikněte sem pro návrat do seznamu materiálů roku 1996, sem na aktuální seznam, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku.



Pátek 29.11.1996

Pokud máte zájem si přečíst předchozí vydání Britských listů, klikněte na blok ikon (chlíveček Britských listů) vedle napravo, dostanete se do archivu.


Světový rekord: na kouření zemře v ČR dvacet procent nynější mužské populace

Ve čtvrtek jsem se v těchto Britských listech zmínil o tom, že na důsledky kouření zemře v ČR z nynější populace celý jeden milión mužů a že ČR drží v tomto ohledu smutný rekord. Nelíbilo se to čtenáři Davidu Knesplovi, který na zdejším Fóru citoval některé starší statistiky a konstatoval, že podle údajů organizace WHO z roku 1994 je v odhadovaném podílu kouřící mužské populace až na 33. místě na světě.

Jistě je možné, že v informacích, které tady předkládám vaší pozornosti, se může vyskytnout chyba, zejména proto, že je sem většinou umisťuju ve spěchu po jiné, mé hlavní práci. Nicméně vás mohu ujistit, že se vážně snažím, aby předkládané informace byly solidní a spolehlivé. Mé poznámky na okraj jsou podloženy rozsáhlejší zkušeností a fakty. I když se čtenářův rozum tomu někdy možná vzpírá. Poznámka o tom, že v ČR na kouření zemře jeden milión mužů, byla vzata z rozhovoru, který jsem natočil v květnu 1995 s profesorem Richardem Peto z Oxfordu, jedním z největších světových odborníků na otázky kouření.

Text rozhovoru, který vysílala rozhlasová stanice Radio Alfa koncem května 1995, je zde:

V Praze se koná od 28. do 31. května 1995 třetí mezinárodní středoevropská konference o rakovině plic, v podstatě smrtelném onemocnění, které způsobuje kouření. V úterý dopoledne se bude v Praze konat tisková konference na téma Tabák a umírání ve střední Evropě. Čelný světový odborník na rakovinu plic, profesor Richard Peto z oxfordské univerzity, na konferenci zveřejní značně drastické údaje, týkající se výskytu rakoviny plic způsobované kouřením v České republice.

S profesorem Richardem Peto jsem natočil rozhovor. Zeptal jsem se ho úvodem, jaké přináší zprávy do České republiky. Profesor Peto mi odpověděl: The highest rates in the world are those in the Czech Republic, in the males in the Czech Republic. - Celosvětově nejvyšší výskyt rakoviny plic je v České republice, u mužů v České republice. Ve srovnání s ostatními středo a východoevropskými zeměmi, Slovenskem, Maďarskem a Polskem a bývalým Sovětským svazem, je výskyt rakoviny plic v Čechách jen něco málo vyšší než v těchto zemích. Tyto vyjmenované země trpí nejvyšší úmrtností na rakovinu plic, a z nich je Česká republika o malé procento nejhorší. Celkově je umírání na rakovinu plic způsobenou kouřením ve střední Evropě asi o sto procent častější než ve Velké Británii. Každým rokem umírá v České republice ve středním věku 10 000 mužů. Znamená to, že dvacet procent celé mužské populace, všech mužů v České republice, kterým bylo v roce 1990 pětatřicet let, usmrtí kouření.

Profesor Peto pokračoval: If you want to kill yourself, the way to do it is to start smoking cigarettes before you reach adult life and then just continue. Chcete-li se zabít, nejlepší způsob je začít kouřit před dosažením dospělosti a pokračovat i v dospělosti.

Rakovina plic je v podstatě nevyléčitelná, konstatoval dále profesor Richard Peto. V současnosti umírá asi devadesát procent pacientů s rakovinou plic, léčeným i těmi nejdokonalejšími, nejmodernějšími způsoby. Operace rakoviny plic dokáže u některých pacientů trochu zpříjemnit polední měsíce života, anebo smrt o pár měsíců oddálit, ale to je v podstatě všechno. The only thing that saves life is stopping smoking. Jediné, co dokáže kuřákovi život zachránit, je, když přestane kouřit. Rakovinu plic způsobuje skoro ve všech případech jen jediná věc: kouření.

Jenže v Čechách je velmi silná prokuřácká lobby, řekl jsem. Lidé v Čechách chtějí kouřit. Nemají zájem přestat. Profesor Peto: They can be a pro-smoking lobby, but they should accept the numbers. Mohou dělat protikuřáckou lobyy, ale ať přijmou ty statistiky. Měli by přijmout, kolik lidí na kouření umírá. Neměli by zkreslovat vědecké důkazy. Je prokázáno, že asi padesát procent kuřáků kouření usmrcuje. To znamená, že na kouření umírá každý druhý kuřák. Je prokázáno, že asi polovinu všech úmrtí na rakovinu u českých mužů středního věku způsobuje kouření. V poslední době začaly hodně kouřit i ženy v ČR, takže se v příštím století podstatně zvýší i počet úmrtí českých žen na kouření. Všechna tato fakta by měli zastánci kouření přijmout a pak teprve říci, zda je kouření dobrá nebo špatná věc. You could perfectly well say yes, I know, half of all smokers get killed by it and I want to smoke. And that?s fine. Máte plné právo říci, ano, vím, že celou polovinu kuřáků kouření zabíjí, ale já chci přesto kouřit. To je zcela v pořádku. Mohu klidně říci, ano, víme, že polovinu kuřáků kouření zabíjí, ale nechceme podniknout nic, aby se zabránilo tabákovým společnostem lákat na kouření mladé lidi. To je taky v pořádku. Jen ať ale zastánci kouření přijmou a zveřejní ona strašná statistická čísla, řekl oxfordský profesor onkologie Richard Peto a pokračoval: Česká veřejnost by měla být řádně seznámena s těmito fakty. Znovu opakuji dvě zásadní věci. Zaprvé: každého druhého kuřáka kouření zabíjí. Zadruhé: neobyčejně důležité je, že i když dosáhnete středního věku, a podaří se vám přestat kouřit, než dostanete rakovinu plic, většina rizika, že dostanete tuto strašnou chorobu, rychle pomíjí.

Květen 1995

Je otřesné, že nejsou tyto drastické statistiky v ČR obecně známy - že je sdělovací prostředky a ministerstvo zdravotnictví v zájmu lidí neopakují každodenně. Znepokojující taky je, že když se o nich zmíní někdo, kdo ty informace má, je to nepodloženě bagatelizováno jako nedůvěryhodná zpráva. Opět: škodí to jedině lidem v ČR, nikomu jinému. Sorry.


Vyhlašování britského státního rozpočtu

Je to každoroční ceremonie, kterou sleduje celý národ. V polovici odpoledne vyjde ministr financí ze svého úřadu v čísle 11 v londýnské Downing Street (vedle sídla premiéra, které je v čísle 10) pozvedne na schodech před budovou za přítomnosti manželky tradiční otlučený červený kufřík, v němž si nese vypracovaný rozpočet, a pak se odebere do blízkého parlamentu a přednese přímým přenosem rozhlasem a televizí vysílaný přibližně hodinový projev o stavu hospodářství a jak se budou měnit daně a finanční předpisy v období nadcházejícího roku. V rozhlase i v televizi sedí přitom ve studiích štáby finančních odborníků, kteří okamžitě v živém vysílání výroky ministra financí interpretují a vypočítávají na místě, kolik bude které nové opatření ministra financí stát typického Brita s malým platem, se středním platem a s vysokým platem.

Podrobné, avšak přehledné a jasné rozbory hlavních opatření se pak vysílají na všech stanicích v hlavním večerním zpravodajství. Denní tisk, který vyjde druhý den, je tzv. Budget Special, jsou to zvláštní vydání, která jsou z velké většiny věnována rozboru nové politiky ministerstva financí. Rozhlas vysílá veřejné diskuse, kam telefonují příslušníci veřejnosti s připomínkami a dotazy k rozpočtu. Konec konců, finanční záležitosti jsou nesmírně důležité. Občanů mají právo - a taky to chtějí - vědět, co dělá vláda s jimi vydělanými penězi, které jim s jejich souhlasem (poskytnutým ve volbách) vláda odebírá na správu země.


Letos bylo vyhlášení nového státního rozpočtu konzervativního ministra financí Kennethe Clarka spojeno s určitou kontroverzí. Na jaře se budou konat volby, a proto mnozí usuzují, že nynější rozpočet je možná na dlouhou dobu posledním konzervativním rozpočtem. Ministr financí Britům snížil daně. Je to takto: ze základního ročního příjmu, který byl nyní zvýšen na 4045 liber ročně (cca 13500 Kč měsíčně) se neplatí žádné daně. Příjem mezi 4045 a 4100 librami ročně je zdaňován 20 procenty, příjem mezi 4100 a 26 100 librami ročně (tj. 87 000 Kč měsíčně) je zdaňován takzvanou základní daňovou sazbou 23 procent (ministr financí jí předvolebně snížil o jedno procento z 24 procent) a příjmy nad 26100 liber ročně jsou zdaňovány 40 procenty.

(Pro úplnost: Britové kromě toho platí státu sdružené sociální, základní starobní a zdravotní pojištění ve výši 10 procent platu, zaměstnavatel platí nadto také 10 procent jejich hrubého platu na sdruženém pojištění státu.) Konzervativní vláda zdůrazňovala, že je prý nový, předvolební rozpočet tím, že snižuje daně, velkou pomocí pro voliče. Bohužel však okamžitě dokázaly nezávislé finančnické firmy, např. Coopers and Lybrand, že tomu tak není: že se u průměrného zaměstnance za posledních pět let vlády konzervativců zdanění zvýšilo o 630 liber ročně.

Takže hlavně o tomto se debatovalo ve sdělovacích prostředcích. Sám jsem ve středu ráno v 8.10 zaslechl v britském rozhlase velmi ostrou debatu mezi známým reportérem a samotným ministrem financí Kennethem Clarkem. Jinou ostrou debatu vysílala předchozího večera televize BBC s jednm zástupcem konzervativního minsterstva zdravotnictví, který předstíral, že konzervativci dávají stále více peněz na zdravotní péči, televize mu ale dokázala, že to tak není. Když se třikrát vyhnul odpovědi, televizní reportér se k otázce třikrát vrátil a třikrát vyžadoval, aby politik řádně odpověděl. Když se tak nestalo, řekl mu otevřeně: Co myslíte, že si o vás budou vaši voliči myslet, když se tady takhle vyhýbáte otázkám?

Hovořili jsme o tom s Ivanem Kytkou z České televize v Inverness. Poznamenal, že je zajímavé, že i když jsou britští politikové na obrazovce či v rozhlase skutečně vážně tlačeni ke zdi, nikdy se nesníží k tomu, aby začali na reportéra osobně útočit, třeba slovy, Jste příliš agresívní, anebo, To je hloupá otázka, jako to dělá třeba Václav Klaus. (Ten to nakonec dělá dosti běžné, mezi novináři se traduje historka, jak když před několika lety cestoval do Číny, novinářům nakazoval, aby se ho v žádném případě neptali na lidská práva, protože chce uzavřít s čínskými komunisty výhodné hospodářské kontrakty. Jeho otevřenou zlobu vyvolalo, když tento požadavek nerespektoval reportér České televize Dumbrovský a dvakrát se Klause - jednou v Praze a jednou v Číně - na lidská práva zeptal.)

Vlastně je to v ČR mezi politiky i jinde dosti běžné, že když nemáte argumenty, začnete útočit osobně na kritika. Že by měli britští politikové nakázáno od svych psychologických poradců, aby tohle v médiích nedělali? uvažoval Ivan Kytka.

Spíš je to tím, myslím já, že kdyby začali na reportéry osobně útočit, dali by se jim nebezpečně všanc. Britský novinář by okamžitě řekl, Tak, pane ministře, tak vy už nemáte argumenty, tak se uchylujete k osobnímu útoku? To není příliš státnické, vlastně je to manipulace, že?


Dostávám docela zajímavé dopisy od čtenářů. Myslím, že stojí zato je tady občas citovat. Na rozdíl od zdejšího Fóra z reakcí pro přehlednost vybírám jen nejzajímavější myšlenky. Ve Fóru se totiž v kontextu řečí a útoků často myšlenkky úplně ztratí.

Omlouvám se čtenářům, že zde tyto citáty uvádím bez háčků a čárek. Dopisy mi totiž přišly sedmibitovým e-mailem a nemám sílu ani čas je opisovat.

To, že dnešní dopisy se náhodou skoro shodují s mými názory, neznamená, že nezveřejním i dopisy, dokazující, že nemám v něčem pravdu.


Loupež století - k privatizační metodě londýnského ekonoma Františka Nepila (viz články zde v Britských listech a na zdejším Fóru)

Tento příspěvek napsal čtenář, který se nechce identifikovat otevřeně jménem, jeho jméno a adresa jsou však známy. Říkejme mu Vladimír.

Dobry den,


Význam Internetu pro podnikání, informaci a zábavu (opět Vladimír):


Nedostatek právní regulace a netrestání podvodnictví v ČR

Stav ekonomiky, politiky a morálky v ČR

(Ing. Petr Mikan)

Proč a jak se debatuje na zdejším Fóru


(Ing. Petr Mikan)

Jan Čulík

http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html