| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte sem pro návrat do seznamu materiálů roku 1996, sem na aktuální seznam, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Milý pane Čulík,
posílám vám k případu Dingman a Kožený malý doplněk, dopis zaslaný redakci časopisu Business Central Europe (který vydává ve Vídni britský týdeník Economist) před několika měsíci. Západ nikdy nechápal, co se vlastně v socialistických a postsocialistických zemích děje. Redakce můj dopis sterilisovala a pak část uveřejnila.
S přátelským vánočním pozdravem,
Jaroslav Teplý
Voorburg
Holandsko
(Dopis překládám z angličtiny. Časopisu Business Central Europe byl odeslán 29. května 1996. JČ.)
Šéfredatorka časopisu Business Central Europe
Schwarzenbergplatz 8/4
A-1030 Vídeň
Vážená paní,
Rád bych přidal několik poznámek k hlavnímu článku "Hands off (Ruce pryč)" od Michaela Kapoora, který vyšel ve vašem časopise v květnu 1996.
Pan Kapoor má bezpochyby pravdu, když si uvědomuje, že největší problém českého hospodářství je restrukturalizace českého průmyslu, nebo, lépe řečeno, absence této restrukturalizace.
Avšak velmi závažnou překážkou restrukturalizaci je skutečnost, že v českých průmyslových podnicích byla zničena přirozená profesionální hierarchie zaměstnanců. K tomu došlo za komunismu, kdy bylo možno udělat v českém podniku kariéru jen tak, že se člověk stal aktivním členem komunistické strany.
Chytří zaměstnanci byli často drženi v pracovních místech hluboko pod jejich potenciálem, zatímco čelní ředitelé (jejichž schopnosti byli často více než pochybné) se soustřeďovali jen na posilování svého (převážně politického) postavení.
Je příliš optimistické domnívat se, že investiční fondy vzniklé kupónovou privatizací (ať už české nebo polské) nebo banky dokáží nějak obnovit anebo "regenerovat" přirozenou zaměstnaneckou hierarchii v podnicích, jejichž akcie vlastní. Banky a fondy prostě nemají potřebné technické vědomosti a nevědí, kde a jak najít vhodné odborníky.
Chcete-li restrukturalizovat a modernizovat firmu a její výrobní program, přece to nebude nikdo dělat tak, že si na to najmete makléře nebo investiční odborníky.
Existuje ještě celá řada dalších důvodů, které tu nemohu rozbírat, proč nynější nepohyblivý management českého průmyslu zůstává sedět na svých místech.
M. Kapoor zdá se dobře rozumí činnosti firmy Stratton z Bahamských ostrovů, která se spojila s českými investičními harvardskými fondy, které získaly významné podíly českého průmyslu a agresívě restrukturalizovaly podniky, které vlastní.
Na druhé straně si pan Kapoor stěžuje, že nadějné zahraniční investiční fondy (Creditanstalt) byly z České republiky vykopnuty Motoinvestem. Motoinvest totiž využil neprůhlednost české burzy a získal rozhodující podíly.
Podle pana Kapoora patří Motoinvest do značně znepokojující kategorie českých manažerů investičních fondů, totiž do kategorie pochybných podnikatelů, kteří využívají neprůhlednosti českého kapitálového trhu k tomu, aby ovládli nejvýznamnější části českého průmyslu.
Co se týče Motoinvestu, souhlasím s panem Kapoorem, avšak mám dojem, že spojenectví Stratton-Harvard patří do přesně téže kategorie.
Vlastník a zakladatel harvardských fondů, pan Viktor Kožený (kterého občas chválí premiér Václav Klaus za jeho podnikatelského ducha), který zachránil privatizaci v ČR tím, že přislíbil majitelům kupónových knížek, že jim vyplatí více než desetinásobek jejich hodnoty, vydělal na české privatizaci asi za dva roky více než 100 miliónů dolarů.
Nakonec se s penězi rozhodl usadit se na Bahamských ostrovech, neboť měl zřejmě pocit, že mu v jeho rodné zemi trochu hoří půda pod nohama.
Co se týče Strattona a jeho vlastníka Michaela Dingmana, který je známý svými nájezdy na americké korporace, cituji Andrewa Willowa (Business Week, 25. prosince 1995, str. 4B-E): "Velké množství akcií podniků, jaké má Dingman, je možno získat prostřednictvím interních znalců českého kapitálovéhoo trhu, není nutno být seznámen s interními poměry v jednotlivých podnicích. Tím, že se Dingman spojil s Koženým, koupil si statut interního znalce českého kapitálového trhu."
(Podotkněme znovu, že na Západě je obchodování na kapitálovém trh na základě interních, výlučných znalostí trestné. Informace musejí být obecně známy. JČ)
Toto zažila švédská firma Assi Domaen, která vlastnila 36 procent akcií české papírny SEPAP. Na podzim 1995 zjistila, že Stratton-Harvard získali tajně 51 procent akcií, tedy kontrolující podíl, v papírnách SEPAP. Generální ředitel firmy Stratton, Daniel Arbess, měl dokonce tu drzost, že konstatoval, že "česká burza si dosud nemůže dovolit luxus plného zveřejňování informací. Nejdůležitější je, aby bylo konsolidováno vlastnictví akcií."
A podnik Stratton chválil Václav Klaus za to, že prý našel pro české firmy dlouhodobé majitele namísto rozptýlených akcionářů (viz Central European Economic Review, březen 1996, Neil King Jr., "Who?s steering?" (Kdo řídí?))
Konec konců, stejnou chválou zahrnul Václav Klaus i Motoinvest: "Motoinvest je štika v rybníce (míněno české burzy). Má právo udělat cokoliv, co není proti zákonům této země" (Lidové noviny, 15. prosince 1995).
No a co? Stratton-Harvard nebo Motoinvest - kde je nějaký rozdíl? A má vůbec cenu poukazovat například na neprůhlednost české burzy, když český premiér žehná každému, kdo na té neprůhlednosti chce vydělat?
Kromě svých sympatií pro Strattona a Motoinvest bojuje Václav Klaus téměř hrdinsky proti jakýmkoliv opatřením proti špinavým penězům a jejich propírání už od začátku privatizace. Nedávno rozhodl, že není zapotřebí chránit zájmy malých akcionářů a osobně neučinil nic konkrétního, jak by mohl uvést českou burzu do (západního) pořádku.
Je důležité si uvědomit, že na tomto poli nemůže v ČR nikdo jednat nezákonně, neboť zákony jsou buď plné mezer, anebo neexistují, anebo přišly příliš pozdě. Hádat proč tomu tak je je samozřejmě možné, ale to jde mimo rámec tohoto dopisu.
Totéž se týká také politicky nebezpečného hodnocení privatizačního systému na Slovensku, jímž jste se zabývali v poslední části vašeho článku.
Jaroslav Teplý
29. května 1996
K tomuto tématu máme zde v Neviditelném psu ještě tyto dva archívní materiály:
Petr Pithart o počátcích české demokratické revoluce (Neviditelný pes, 1. října 1996)
Václav Klaus a tvář české ekonomické reformy (Milan Šmíd, Neviditelný pes 10.10. 1996)