| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
K tomu ještě další články. Ve středu deník Times otiskl ještě toto:
Německo a Česká republika včera učinily důležitý krok k ukončení padesáti let sporů týkajících se poválečného vyhnání sudetských Němců.
Helmut Kohl, německý kancléř, a Václav Klaus, český premiér, podepsali dohodu, v níž vyjadřují vzájemnou lítost. Zdá se tedy, že už neexistují překážky, které by bránily Německu, aby se prosadilo jako stoupenec střední Evropy v rozšířené Evropské unii.
Dohoda, která ulehčí postup Prahy vůči členství v EU, je však kontroverzní. Když Helmut Kohl přijel na svou první návštěvu samostatné České republiky, demonstranti z Komunistické strany Čech a Moravy a ultranacionalističtí Republikáni proti tomu hlasitě protestovali. Prohlašovali, že je dohoda výprodejem. Věra Žežulková, mluvčí komunistické strany, uvedla, že dohoda není ničím více než známkou německé nadvlády nad českým sousedem. "Text nepřijatelně činí rovnítko mezi nacistickými zločiny a důsledky války."
V Německu uvedl šéf asociace vyhnaných Němců Franz Neubauer "Otevřené otázky budou i nadále ještě muset být řešeny, a to povede k novým konfliktům." Dohoda především nezajišťuje 2,5 miliónu sudetských Němců základní právo k návratu, ani nedává naději, že by jim mohl být vrácen majetek, zkonfiskovaný po válce. Parlamenty obou zemí budou muset dohodu ratifikovat.
Navzdory protestujícím hlasům však byli v úterý Češi a Němci s dohodou víceméně spokojeni. Země střední a východní Evropy mají začít vyjednávat o vstup do EU, a dohoda byla z tohoto hlediska považována za velmi důležitou.
Poprvé vyjádřil politování několik dní poté, co se stal československým prezidentem, nad vyhnáním Němců v roce 1990 Václav Havel. Také uznal, že Německo hraje při utváření střední Evropy velmi významnou roli.
"Německo bylo a je pro nás inspirací, stejně jako bolestí, je zdrojem pochopitelných traumat,... stejně jako měřítkem úrovně, s níž se srovnáváme," uvedl a dodal: "Někteří považují Německo za naši největší naději, jiní za naše největší nebezpečí."
Tato pečlivě vyjádřená rovnováha, mezi hrůzami, které v oblasti napáchalo Německo, a výhodami, které nabízí obchodování s Německem, se už delší dobu vychyluje ve prospěch Bonnu.
Německé kořeny jdou hluboko: německy a latinsky se vyučovalo na pražské Karlově univerzitě, když byla založena v roce 1348. Německý obchod pomohl ve třicátých letech dvacátého století zmodernizovat střední Evropu.
K podobnému jevu dochází dnes, kdy ruský vliv nahrazuje ve střední Evropě německý vliv. Oficiálně registrovaná obchodní výměna mezi Polskem a Německem nyní dosahuje více než 12 miliard liber (480 mld Kč). Německo je největším zákazníkem pro české, maďarské a polské výrobky. I když obchod s Ruskem neustal, orientace středoevropské ekonomiky se za šest let obrátila na Západ. Německo v tom působilo jako magnet.
Všude jsou zřejmé známky tohoto geopolitického posunu: neónové reklamy inzerují německé pračky, automobily a pivo, vznikají pracovní příležitosti, které jsou důsledkem německých investic. V ČR a na Slovensku je více než 300 německých firem, které zaměstnávají přibližně 50 000 dělníků. Částečně investují Němci do střední Evropy, protože v Německu jsou náklady na pracovní síly příliš vysoké.
Ve třicátých letech zvýšoval obchod s Německem kvalitu středoevropské výroby. K obdobnému procesu dochází nyní. Výsledek je svého druhu pragmatický: Němci zmodernizovali Východ a za to pronikli na obrovský, znovu objevený trh. A tak je lehčí řešit staré hádky.
Navzdory česko-německé dohodě přetrvává dále trpkost ohledně sudetské otázky, píše náš zpravodaj Ian Traynor z Litoměřic
"Nejsem politik," říká Danila. "Nevím, zda bylo vyhnání správné nebo chybné. Je ale obtížné se smiřovat se sousedem, když vás před šesti lety vyháněl holí."
Když přicestoval v úterý do Prahy Helmut Kohl, aby tam obvázal historické rány, třiašedesátiletá Danila seděla na náměstí v Litoměřicích a vzpomínala na své bolestné dětství za druhé světové války.
V roce 1938, když jí bylo pět let, nacisté okupovali a anektovali Němci obývané oblasti Československa, známé jako Sudety. Danila a její rodiče uprchli do Prahy. O šest měsíců později okupovali Němci i Prahu a rozdělili Československo.
O šest let později byli Němci poraženi. Danila se vrátila do Litoměřic a byla svědkem toho, jak jsou etničtí Němci z oblasti brutálně vyháněni.
"Němci nás vyhnali ze Sudet. A pak jsme je odtamtud vyhnali my. Možná, že obě strany udělaly chybu," povzdechla si.
Trpkost těchto událostí až do úterka znemožňovala dohodu a otravovala vztahy mezi dvěma středoevropskými zeměmi už od roku 1946.
Během své první návštěvy ČR od jejího vzniku před čtyřmi lety podepsali Helmut Kohl a český premiér Václav Klaus společnou deklaraci, která má pohřbít válečnou sekyru a přinést krásnou novou budoucnost.
Signovací ceremonie v Lichtenštejnském paláci byla považována za historickou. Němci se omluvili za nacistickou okupaci a Češi vyjádřili lítost nad poválečnou deportací 3 miliónů Němců, mnoho z nichž při tom přišlo o život. Trvalo to téměř dva roky, než byla deklarace hotova. Obě strany se hádaly o každou čárku.
Avšak slavnostní ceremonie nerozptýlila napětí mezi Čechy a Němci.
"Chceme žádat o odpuštění a chceme odpustit," řekl Kohl. Tento výrok, který, jak se zdá, udělal rovnítko mezi nacistickou okupací Československa a poválečným vyhnáním Němců, a zároveň vlastně také odložil "odpuštění", až se omluví druhá strana, mnoho Čechů rozhněval.
"Za co se máme my Češi omlouvat," zuřil v Litoměřicích Jiří Sekyra. "Jsem proti tomu. To znamená, že my jsme ti špatní. Samozřejmě, Němci zde žili po staletí. Ale začali s válkou. Válku prohráli. Museli se vyrovnat s následky a se ztrátou území."
Sekyra, sociální pracovník, kterému je 47 let, je příliš mladý na to, aby byl pamětníkem traumat čtyřicátých let. Ale jeho otec byl v Německu totálně nasazen ve zbrojovce.
Předtím byl donucen vystěhovat se z Terezína, z něhož udělali nacisté koncentrační tábor pro československé židy, odkud je posílali na smrt do Osvětimi.
Sekyra dodal: "Je správné, že Němci byli vyhnání. Prohráli válku. Co jsme mohli dělat.
Kromě toho, Spojenci v Postupimi s odsunem souhlasili, a tak by Němci měli vyjednávat s Brity, s Američany a s Rusy - a ne s námi."
Litoměřice, kterým Němci říkají Leitmeritz, je středověký městský klenot. Do roku 1938 žilo v tomto městě s 26 000 obyvateli , které leží na severním břehu Labe, většinou německé obyvatelstvo. Takže se v září 1938 staly Litoměřice pro nacisty hlavním cílem v obsazovaných Sudetech.
Jedinými Němci zde jsou nyní o víkendu hordy německých turistů, kteří obdivují středověké náměstí.
"Potřebujeme s Němci příměří, kompromis," říká Jiří Doležal, který před třinácti lety vyměnil své české občanství za německý pas, když z Litoměřic emigroval do Stuttgartu. Německý pas směl dostat, protože jedna jeho babička byla Němka.
"Nemůžeme změnit minulost. Můžeme jen změnit přítomnost a budoucnost. Neměli bychom se pořád vracet do minulosti, protože tak jen z mladých lidí uděláme extrémisty."
Většina Čechů s tím souhlasí. Podle průzkumu veřejného mínění se domnívalo 49 procent Čechů, že by deklarace v Praze měla být podepsána. Dvoutřetinová většina dotazovaných byla pro.
Ale 48 procent lidí vyjádřilo názor, že Češi deklarací o něco přišli. Jen 2 procenta osob jsou přesvědčena, že Německo udělalo větší oběť.
Klaus zdůraznil "příčiny a následky" nacistické okupace a následného odsunu a odmítl se poníženě omluvit.
Guardian 20.1. 1997:
V sobotním Guardianu napsal filantropický miliardář George Soros, že kapitalismus specifickým způsobem ohrožuje otevřenou společnost. Ian Traynor se ho zeptal, proč ho za to, že věnoval středo a východoevropských zemím spoustu peněz, tamější vlády nenávidějí.
Když se stanete východoevropským Jánošíkem, vyždímáte peníze z bohatých lidí na Západě a dáte je chudým na Východě, dalo by se očekávat, že vás tam budou oslavovat jako hrdinu.
Avšak pro vládce postkomunistických zemí velké části střední a východní Evropy není George Soros nejslavnějším světovým dobrodincem, ale veřejným nepřítelem číslo jedna.
Je Soros záhadný megalomaniak, který využívá svého bohatství, aby rozšířil svou moc a svůj vliv po celém těžce se vzpamatovávajícím postkomunistickém světě? Nebo je naopak dobrým králem Midasem, proměňujícím všechno ve zlato, který blahovolně pomáhá těm místním lidem, kteří si to zaslouží?
Miliardářský americký finančník maďarského původu, který vydává z amerických občanů nejvíc peněz na dobročinné účely, a jehož Quantum Fund má hodnotu více než 6 miliard dolarů, právě přijel z lyžařské výpravy a projel rodnou Budapeští a zasněženou Prahou.
Staral se, kam se ztratil jeho elegantní kašmírový kabát ("takových kabátů moc v Praze není") kritizoval západní naftařské společnsti, že udržují u moci barmskou juntu a chtěl co nejrychleji vyřešit určité potíže své charitativní organizace v Chorvatsku.
Sorosovi je 65 let a vydělává milióny hazardní hrou na západních burzách. Velkou část těchto výdělků pak investuje prostřednictvím 22 národních nadací do mozkových trustů v zemích bývalého východního bloku. Střední Evropě věnoval více než 1 miliardu dolarů, tedy přibližně tutéž částku, o níž připravil britskou vládu v září 1992, kdy vsadil na to, že vypadne libra z Evropského směnného mechanismu. Zásluhou Sorosovou přispělo mnoho západních vlád na rekonstrukci postkomunistické Evropy proti své vůli. A nyní ho tam vítají se strachem, nenávistí a nevděčností.
Vezměte si například srbského prorežimního komentátora, který přirovnal Sorose k Pablo Escobarovi, kolumbijskému narkotikovému králi, který rozdal něco ze svého bohatství místním chudým. "Za filantropickými dary tohoto bohatce školám, nemocnicím a jeslím se musí něc skrývat."
V Albánii mělo v létě 1996 z protestu šestnáct místních novin jednu stránku prázdnou. Protestovaly proti tomu, že Soros poskytl peníze na záchranu jediných albánských opozičních novin. "Bylo by lépe, kdyby si Soros ty noviny sám koupil, a pak bychom si mohli v pohodlí číst o tom, jakou politiku má Soros pro Albánii," napsaly jedny tamější protestující noviny.
Chorvatský prezident Franjo Tudjman zase nazva Sorose v nedávném projevu svorníkem celosvětového spiknutí. Uvedl: "Nemáme peníze, ale ti, kdo se proti nám spikli, mají peněz dostatek. Závěry jsou jasné. Chtějí ovládnout všechno. Tato skupina systematicky rozšiřuje svou činnost. Se svou zkušeností 2000 let si Vatikán rychle uvědomil, o co vlastně jde, a odmítl se podílet na takovéto protichorvatské činnnosti."
Soros unaveně krčí rameny nad nekonečnými teoriemi o jeho spiknutích a nad komickými snahami místních režimů ovládnout jeho nezávislou dobročinnou činnost. Stále mluví - po půlstoletí, co uprchl před nacistickým holocaustem z Budapešti - se silným středoevropským přízvukem. Má naprostou sebedůvěru člověka, který ví, že má peníze, a proto může do určité míry přetvářet svět. Jeho tón je tichý, sebeironický, ale jeho rozhodnutí je ocelové.
"Víte, já jsem zažil pozoruhodné setkání s Tudjmanem," konstatuje. "No, pro mě to bylo pozoruhodné. Na rozloučenou mně obvinil, že podporuju zrádce Chorvatska. Řekl mi, že otevřené společnosti jsou nebezpečné. Že je to nebezpečná a cizí ideologie.
Tudjman je přesvědčen, že stát a společnost jsou jedno a totéž a že prezident a stát jsou jedno a totéž a že by měly být sdělovací prostředky pod kontrolou státu."
V Bělehradě uzavřel srbský režim loni Sorosovu Open Society Foundation, Nadaci pro otevřenou společnost, a teprve silný tlak americké vlády ho donutil ji znovu otevřít. V Záhřebu právě chorvatský režim zatkl dva Sorosovy zaměstnance, ukradl jim 65 000 dolarů a obvinil je, že se chtějí vyhýbat daním.
V rodném Sorosově Maďarsku vydal první postkomunistický premiér Jozsef Antall na smrtelné posteli poslední vůli, v níž před Sorosem varuje. V Rumunsku a na Slovensku je Soros terčem rasistických útoků. V Bělorusku dělá prý Soros všechno špatně. V Praze česká vláda jeho programem pohrdá, protože je přesvědčena, že Češi už jsou na Západě a žádnou dobročinnou pomoc nepotřebují.
"Na Slovensku mě obviňují, že jsem Maďar," povzdechl si Soros. "V Maďarsku mě obviňují, že jsem žid, v Rumunsku, že jsem Maďar." Mohl by ještě dodat, že v Rusku a v Bělorusku je považován za agenta CIA, a v Srbsku a v Chorvatsku je prohlašován za válečného štváče, který se zasazoval o to, aby západní bombardování zachránilo Bosnu.
V jeduplné jámě středoevropských etnických antipatií může využívat každý vedoucí představitel historie a bigotnosti k pošpiňování Sorosova jména. Když už je nic nenapadá, hovoří o newyorské megalomanii a o moci západního kapitálu.
Ovládání sdělovacích prostředků je životně důležité pro přežití režimů v Srbsku, v Chorvatsku a na Slovensku, takže Sorosovo financování nezávislých novin, rozhlasu a televize přivádí tamější vládce k zuřivosti. Když Soros konstatoval, že se obává sílících fašistických tendencí na Slovensku, vláda Vladimíra Mečiara z toho div nedostala infarkt. Začaly se ozývat hlasy, aby byl Soros ze země vyhoštěn a aby byla jeho nadace uzavřena. Ivan Hudec, slovenský ministr kultury, který provádí čistky mezi baletní, divadelní, hudební a literární elitou v Bratislavě, obvinil Sorose, že chce Slovensko vymazat z mapy Evropy. Proč? Přirozeně, protože je to Maďar.
"Zdá se, že šílená, šovinistická, imperiální myšlenka takzvaného Velkého Maďarska dále žije v podvědomí," zuřil Hudec. Soros se prý snaží Slovensko ovládnout hospodářsky a vykořisťovat jeho levné pracovní síly.
George Soros uzavřel se střední Evropou podivnou výměnu. Dal jí zdarma miliaradu dolarů a dostává za to pohrdání a nadávky.
"Jistě, dostáváme se do konfliktních situací. Nevyhledáváme t. Snažíme se jim vyhýbat," povzdechl si. Naše nadace jsou zjevně hrozbou, protože vedoucí představitelé těchto zemí se snaží vybudovat různé druhy diktatur a nechtějí tolerovat otevřené společnosti."
Systematické sledování situace ve sdělovacích prostředcích se v Británii považuje za velmi významné pro ochranu a rozvoj demokracie. Guardian včera věnoval mediální problematice skoro tři čtvrtiny titulní strany. Které české noviny však mají vyčleněného reportéra, který by se specializoval na mediální problematiku, vývoj majetkových vztahů, regulaci, způsob vysílání televizí...
List Guardian mj. napsal:
Podle razantních plánů případné budoucí labouristické vlády má přijít řídící Rada BBC skoro o všechnu moc. Labouristická strana plánuje vytvoření nové jednotné regulační instituce pro všechny sdělovací prostředky.
Podle Labouristické strany totiž minulý předseda BBC Marmaduke Hussey a nynější předseda Sir Christopher Bland zklamali britskou veřejnost, protože dostatečně efektivně neregulovali britskou veřejnoprávní rozhlasovou a televizní stanici.
Plán Labouristické strany je těžkou ranou hierarchii BBC, i jejímu řediteli Johnu Birtovi, který se už čtyři roky snaží o to, aby byla BBC více odpovědná veřejnosti.
Podle nových labouristických návrhů by systematické sledování a inspekci pořadů BBC prováděla nová nezávislá instituce, která by se také zabývala stížnostmi od diváků.
Tím by se radikálně změnila role Rady BBC, kterou plní v podstatě beze změny už 70 let.
Labouristická strana plánuje sloučit nynější Independent Television Commission (Radu pro komerční televizní vysílání), Radu pro BBC, Broadcasting Standards Council (Radu pro úroveň rozhlasového a televizního vysílání - tato rada dohlíží na to, že sdělovací prostředky dodržují zásady vkusu a slušnosti) a Oftel (Úřad pro regulaci telekomunikačního sektoru).
Lewis Moonie, stínový labouristický ministr pro rozhlasové a televizní vysílání, sdělil listu Guardian: "Rada BBC nemohla svou inspekční roli vykonávat efektivně, protože měla dva neslučitelné úkoly. Zároveň totiž měla nezávisle kontrolovat provoz BBC i být pro BBC správní radou."
Nynější konzervativní britská vláda přijala s uspokojením pokrok, který BBC učinila v posledních letech směrem k otevřenosti a k tomu, že se více zodpovídá veřejnosti.
Kritikové však poukazují na to, že se Rada BBC nezasáhla dostatečně efektivně, když ředitel BBC loni radikálně restrukturalizoval svou instituci a přijalqpodstatné omezení samostatnosti zahraničního rozhlasového a TV vysílání jako hotovou věc.
Labouristická strana chce zajistit, aby komerční televizní stanice i veřejnoprávní BBC fungovaly za stejných, tedy pro všechny spravedlivých, regulačních podmínek.
Informace konzulárního oddělení českého velvyslanectví v Londýně:
Nutno předeslat, že student musí mít základní prostředky na školné a pobyt, ať už jde o vlastní prostředky, stipendium nebo sponsorské dary. Příležitostná práce na částečný úvazek a práce o prázdninách mohou uvedené zdroje jen doplnit, nikoliv je zcela nahradit.
V souvislosti s novelou britského asylového a imigračního zákona (Asylum and Immigration Act, 1996), která vstupuje v platnost 27. ledna 1997 a která nově zavádí přísné trestní sankce pro firmy, které zaměstnají cizince bez platného pracovního povolení, zveřejnilo britské ministerstvo vnitra (Home Office) nově také závazná pravidla postupu při zaměstnávání studentů ze zemí, jejichž občané podléhají pasové kontrole a kteří mají v Británi povolen pobyt v imigrační kategorii "student" (poznámka ve vstupním razítku v cestovním pasu), protože byli schopni prokázat, že byli přijati k denními řádnému studiu na státem uznané škole, která vyučuje hlavní předmět v denním (tedy výslovně nikoliv večerním nebo dálkovém) studiu alespoň patnáct hodin týdně a tuto školu řádně navštěvují (při eventuálním prodloužení pobyt musí student předložit potvrzení o docházce v předchozím období).
Tito studenti se mohou ucházet o příležitostnou práci na částečný úvazek a o práci o prázdninách, ale potřebují k tomu povolení místní oficiální (státní) zprostředkovatelny práce "Employment Service Job Centre". Potřebné povolení mohou studenti získat jen pro určité pracovní místo u konkrétního zaměstnavatele, pokud podle názoru Job Centre je nelze obsadit místními uchazeči. Student si od Job Centre vyžádá formulář OSS1, zaměstnavatel vyplní druhou část formuláře, který vrátí Job Centre. Povolení obdrží zaměstnavatel na úředním papíře Employment Service.
Pokud se jedná o práci v souvislosti s oborem studia, musí o povolení k zaměstnání pro svého studenta požádat škola přímo na ministerstvu vzdělání a zaměstnanosti (Department of Education and Employment), které případně povolení vydá na svém úředním formuláři.
(Potud volné mezinárodní tržní a pracovní vztahy. JČ.)