24.1.1997

Že by to byla náhoda, proč se výsledky průzkumu, potvrzující známé věci, zveřejňují zrovna nyní?

Průzkum vypovídá o míře loajality českého obyvatelstva vůči televizním stanicím, neobsahuje informace o sledovanosti jednotlivých pořadů na jednotlivých okruzích večer, ráno, v poledne atd. Skutečně profesionální televizní průzkum (pracoval jsem v Británii pro televizi) zkoumá především sledovanost jednotlivých pořadů, proto např. má v Británii sociologicky reprezentativní vzorek obyvatelstva napojen doma televizní přijímačna počítač, takže hned druhý den ráno jsou k dispozici přesné statistické údaje o tom, kdo jaký pořad sledoval. Zpráva, která informuje souhrnně o obrovské popularitě televize NOVA mezi obyvatelstvem má asi trochu jiný účel, než by měl podrobný průzkum sledovanosti pořadů.

Chtěl bych ještě upozornit na velmi věcnou a podrobně zdokumentovanou analýzu situace kolem televize NOVA, od Milana Šmída, která je od včerejška vyvěšena v Neviditelném psu zde.

Ukazuje se, že Milan Šmíd celou záležitost podrobně sleduje už dlouhou dobu. To je velmi potřebné. A neměla by se sledovat jenom televize Nova, systematicky by se měla kriticky rozbírat práce České televize, televize Prima, Českého rozhlasu, Svobodné Evropy. Měli bychom k tomu zavést ve Psu rubriku.

Ještě jednu malou poznámku. Milan Šmíd ve svém textu vyčítá firmě CME, že se vždy chovala velmi agresívně až tak, aby byla až na samé hranici legality. Mám dojem, aspoň na základě obchodních jednání, jichž jsem se účastnil nebo jichž jsem byl svědkem, že tak ale jednají firmy ve světě často. Byl jsem svědkem toho, jak se při uzavírání kontraktů spolu firmy tvrdě hádaly prostřednictvím právníků až doslova do poslední minuty, o každou maličkost. Tam, kde byl uzavřen nedokonalý kontrakt, využily toho v neprospěch partnera. Důležité je si toho být vědom a být ve střehu.

Stručná textová analýza projevů Vladimíra Železného

Velmi užitečné je uvádět pořady Vladimíra Železného "Volejte řediteli" do psané formy. Vyjeví se totiž jejich podstata, to, co při sledování televizní obrazovky není zřejmé.

Přečtěte si výňatky z pořadu Volejte řediteli z 18.1. 1997.

Tento text není bez hlavy a paty. Jeho účelem je nic konkrétního neříct, nicméně náznaky dostat diváka tam, kde ho chci mít.

Dva konkrétní příklady:

1. Paní Vlaďka Šípová z Prahy 3 si přeje, aby Vladimír Železný uvedl na pravou míru tvrzení českých novin, že "za sto tisíc dolarů zašantročil licenci Novy ve prospěch americké společnosti CME".

Železný na to reaguje slovy: "Já vám ani nevím, jestli to mám uvádět nebo nemám uvádět na pravou míru. Stačilo by, kdyby z těch novin zatelefonovali na ... Obchodní rejstřík, kde se registrují podniky, a zjistili by, že žádná změna nebyla provedena. Ale to neznamená, že nebude provedena..."

Náznaky vytváří Železný dojem, že výrok o "zašantročení licence" je absurdita. Svou faktickou argumentací ale výrok skoro potvrzuje, ovšem nepřímo. U diváka, který televizi nesleduje příliš intenzívně, nabude převahy onen nepřímo vytvářený dojem dementi, a to je cílem.

Zajímavá je právě tato dualita Železného vyjadřování. Kromě toho se k ní pojí ještě to, že Železný nikdy neuvede jediný fakt přesně . Vždycky v jeho údajích něco chybí, něco je zkresleno v jeho prospěch, anebo mluví o něčem jiném, aby skutečnost zastřel.

Bylo by záhodno, kdyby jeho projevy podrobovali odborníci řádnému jazykovému a tematickému rozboru. Byla by to zajímavá škola, jak se orientovat v demagogii.

Ještě jeden příklad:

2. Železný: "...proto jsem se ohradil, a snad proto pan Dostál, který byl redaktorem Rudého práva, nebo do něj píše, já nevím jestli byl redaktorem, mě v cyklu jednotlivých článků napadá..."

Nemám informace o panu Dostálovi. Uvažujme o této větě zcela mimo českou politickou scénu. Železný uvede o někom defamující informaci, a pak ji - snad aby to nemohlo být žalovatelné - zruší. Jenže špína už na člověku zůstane.

Brutální syn Saddáma Husajna vážně zraněn při atentátu

Příbuzní vysoce postaveného iráckého generála, kterého Saddam Husajn usmrtil, protože generál kritizoval irácký režim, zaútočili střelbou na Saddamova brutálního syna Udaje, který se měl stát Saddámovým následníkem. 12. prosince minulého roku se ho pokusili členové rodiny generála Omar al-Hazay v Bagdádu zavraždit. Podle údajů od iráckých disidentů byl Udaj zasažen čtyřmi kulkami a jednu z nich má ještě stále v páteři. Irák zažádal Francii, aby tam mohl být Udaj převezen na léčení. Francie to však odmítla. Ze žádosti vyplývá, že je Udajovo zranění zřejmě vážné. Pokud bude Udaj paralyzován, Saddámovým následníkem se stane jeho bratr Qusai, šéf tajné policie.

Keňská prostitutka, která nemá AIDS, zosobňuje naději, že se proti HIV najde lék

Pětadvacetiletá keňská prostitutka Monica Marwa, která byla po několik let denně vystavována nechráněnému sexu, neonemocněla na AIDS, přesto, že 400 jejích kolegyň za posledních deset let už zemřelo a 90 procent keňských prostitutek je HIV pozitivních.

V keňském hlavním městě Nairobi nalezli vědci 40 žen, imunních vůči AIDS. Vědci se domnívají, že se u nich skrývá klíč pro lék proti AIDS. Univerzita v Nairobi ve spolupráci s Oxfordskou univerzitou a dvěma americkými univerzitami na věci pracuje.

"Jsme přesvědčeni, že některé ženy mají takové genetické ustrojení, které jejich tělu umožňuje vylučovat cosi, co usmrcuje virus HIV," řekl dr. Ephanatus Njagi a dodal, že doufá, že by z toho časem mohla vzniknout vakcína proti AIDS. Vrozená imunita vůči AIDS je prý v poslední době nejslibnější oblastí výzkumu nemoci AIDS. Většina studií této problematiky se dosud zabývala homosexuálními muži ve Spojených státech.

Drzí muži umírají dříve

Pokud máte ve zvyku dominovat rozhovoru ve společnosti, přerušovat jiné lidi a soutěžit s jinými o pozornost, pravděpodobně předčasně zemřete, varuje nová americká studie.

"Dospěli jsme k závěru, že společensky dominantní muži se chronicky vzrušují a jsou pod velkým stresem," uvedl Michael Babyak z Duke University v Severní Karolině. Babyak studoval 22 let 750 bělošských mužů ze středních vrstev. Bylo zjištěno, že sociálně dominující a a priori nepřátelští muži umírali během výše zmíněného období 22 let o šedesát procent častěji než muži tiší a vyrovnaní. U nich se vyskytovaly srdeční choroby daleko méně častěji než u dominujících či nepřátelských mužů.

"Koupíme královně jachtu, a tak vyhrajeme volby," soudí britští konzervativci

Britská konzervativní vláda rozhodla tento týden, že koupí královně Alžbětě II. z peněz daňových poplatníků za 60 miliónů liber (2,4 mld Kč) novou jachtu. Konzervativci se domnívají, že to posílí v blížících se všeobecných volbách jejich šance na vítězství. Před čtyřmi měsíci odložili premiér John Major a ministr obrany Michael Portillo rozhodnutí o koupi nové jachty pro královnu až na nynější dobu, ve snaze ovlivnit váhající konzervativní voliče před volbami otevřeně populistickým, nacionalistickým gestem. Portillo konstatoval, že "je povinností státu podporovat monarchii" a dodal, že nová jachta bude "symbolem britské koruny, království a jeho námořních tradic". Provoz jachty bude stát 4 milióny liber (160 miliónů Kč) ročně a bude ho podle rozhodnutí konzervativců hradit britské ministerstvo obrany.

V nedávné televizní debatě o buducnosti královské rodiny se vyslovili Angličané dvoutřetinovou většinou pro zachování britské monarchie, avšak Skotsko si naopak dvoutřetinovou většinu přálo monarchii zrušit.

Rozhodnutí koupit královně novou jachtu přijala britská vláda podle komentátorů proto, aby se zmocnila předvolební iniciativy, kterou poslední dobou mají labouristé. Labouristický stínový ministr financí Gordon Brown v minulých dnech oznámil, že budoucí labouristická vláda v žádném případě nebude zvyšovat daně. Konzervativci dosud varovali voliče před labouristy právě proto, že prý lidem labouristé drasticky zvýší daňové zatížení. Labouristická strana má také nyní velmi pozitivní styky s britskými podnikateli.

V úterý zveřejnila jedna nezávislá skupina hospodářských odborníků, stojící mírně nalevo od politického středu a podporovaná prestižními britskými podnikateli, analýzu, v níž požaduje stabilní hospodářské řízení země, důraz na zvyšování vzdělání a kvalifikace zaměstnanců, daňové úlevy pro podniky, které poskytnou práci dlouhodobě nezaměstnaným, razantnější dohled nad tím, aby tržní prostředí řádně fungovalo a nemohly ho zneužívat monopoly, zavedení minimální mzdy a omezenou realizaci sociální kapitoly maastrichtských dohod EU. Tyto požadavky se skoro úplně ztotožňují s politickým programem Labouristické strany. Náměstek premiéra, konzervativec Michael Heseltine, se pozval na úterní shromáždění, kde byly výsledky hospodářské analýzy zveřejněny, a akci dramatickými slovy "odhalil" jako údajnou propagandistickou Potěmkinovu vesnici, ze zákulisí řízenou labouristy. Tím vyvolal určitou nevoli v britských podnikatelských kruzích. Britská předvolební kampaň zcela zřejmě už začala.

Nedávno se zde ve Fóru debatovalo o tom, že když bohatnou bohatí, je to dobré, neboť část bohatství se nakonec dostane i k chudým. Obávám se, že alespoň podle informací mezinárodních institucí je tento názor překonaný. Viz tato zpráva z července loňského roku:

Ve Velké Británii je nyní největší sociální nerovnost ze všech západních zemí, konstatuje zpráva OSN o lidském vývoji, která byla zveřejněna v polovině července 1996. Rozdíly mezi bohatými a chudými jsou nyní v Británii tak veliké jako v africké Nigérii, a daleko větší než v zemích jako je Jamajka, Srí Lanka nebo Etiopie.

Ze statistik, obsažených ve zprávě OSN, vyplývá, že sociální nerovnost v Británii vzrostla během vlády britských konzervativců velmi ostře a že chudí v Británii mají dnes více méně stejné příjmy jako chudí v Jižní Koreji nebo v Maďarsku. Nejbohatších pět procent Britů má dnes příjem desetkrát vyšší než nejchudších pět procent britských občanů.

Britští chudí jsou na tom z absolutního měřítka lépe než chudí ve většině zemí Třetího světa, avšak hůře než chudí v jiných západních zemích. Nejchudších dvacet procent Britů má o 32 procent nižší příjem než nejchudších dvacet procet Američanů a o 44 procent nižší příjem než nejchudších dvacet procent Holanďanů.

Bývalá britská konzervativní premiérka Margaret Thatcherová ještě v roce 1991 vyzývala britský národ, aby byl na rostoucí společenskou nerovnost hrdý. Odborníci z OECD, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, a dokonce i ze Světové banky však naopak nyní dospívají k názoru, že společenská nerovnost ochromuje zdárný hospodářský rozvoj.

Thatcherová, stejně jako prezident Reagan, byli přesvědčeni, že když bohatí dále zbohatnou, budou z toho mít prospěch všichni. Statistiky ukazují, že tomu tak není. Michael Bruno, hlavní ekonom Světové banky, nyní konstatuje: "Zmenšování rozdílů mezi chudými a bohatými nejenom napomáhá chudým, ale prospívá všem v důsledku rychlejšího hospodářského rozvoje."

Právě zveřejněná Zpráva OSN o lidském vývoji uvádí, že na světě dnes žije 358 dolarových miliardářů, jejichž příjem celkem dosahuje 45 procent příjmu všech lidí žijících na světě. Americký hospodářský časopis Forbes Magazine však poukázal na to, že je tato informace už zastaralá. Na světě je dnes 447 dolarových miliardářů a jejich celkový příjem přesahuje více než 50 procent příjmu všech lidí na světě.

Obecně, varuje zpráva OSN, na světě sociální nerovnost vzrůstá. Za posledních patnáct let se snížily příjmy 1,6 miliardy lidí (to je více než čtvrtiny veškerého obyvatelstva na Zemi). Za posledních třicet let poklesl příjem nejchudších dvaceti procent obyvatelstva na světě z 2,3 procent celkového světového příjmu na 1,4 procenta, kdežto příjem nejbohatších dvaceti procent lidí stoupl ze 70 na 85 procent.

Jiná analýza, zveřejněný minulý týden, totiž nová zpráva OECD, varuje, že rostoucí sociální nerovnost na světě je znepokojujícím jevem. Konstatuje: "Budoucí prosperita členských zemí OECD závisí na snižování míry sociálního a ekonomického vylučování občanů z lidské komunity v důsledku nezaměstnanosti a nízkých příjmů."

Zpráva OSN o lidském vývoji a nová analýza Světové banky srovnávají hospodářský vývoj takzvaných "asijských tygrů", ekonomicky úspěšných zemí na Dálném Východě, s latinsko-americkými zeměmi jako je Brazílie či Mexiko. Země na Dálném Východě se těší daleko větší společenské rovnosti než latinsko-americké země. Právě proto se ekonomicky rozvíjely daleko rychleji než země v Jižní Americe, kde vládne velká nerovnost v příjmech i ve vlastnictví půdy a kapitálu.

V letech 1960 - 1993 rostlo bohatství východoasijských zemí každoročně o neuvěřitelných 7,6 procent. Zpráva OSN poukazuje i na zdárný příklad Japonska a Švédska, které také zaznamenaly dlouhodobě velmi úspěšný hospodářský rozvoj. Má to prý přímou souvislost s tím, že sociální nerovnost v těchto zemích výrazně klesá.

Richard Jolly, koordinátor a hlavní autor zprávy OSN o lidském vývoji, konstatuje, že se ve východoasijských zemích považuje za samozřejmé, že společenská rovnost podporuje zdárný ekonomický vývoj: "Samozřejmě, že rovnost funguje", říkají východoasijští ekonomičtí odborníci. "Vůbec nejde o sentimentalitu. Musíte dát lidem možnost aktivně se účastnit na hospodářském životě, chcete-li, aby země prosperovala".

Lidé v sociálně soudržných společnostech totiž pracují usilovněji, argumentují zastánci rovnosti příležitostí. Peníze v rukou relativně chudých lidí působí v ekonomice efektivněji než v rukou bohatých. Bohatí většinou utrácejí peníze, které nepotřebují, za luxusní zboží z dovozu, které nijak neoživí domácí ekonomiku, anebo je ukládají na konta ve Švýcarsku. Chudí vydávají finanční prostředky na potraviny anebo na jednoduché zboží, vyráběné přímo v dané zemi.

Čistá rovnost bez přívlastků však k podpoře zdárného hospodářského růstu nestačí: viz kolaps komunistických ekonomik. Analýza Světové banky zdůrazňuje, že klíčem k velkému hospodářskému úspěchu není rovnost příjmů, ale rovnost kapitálového vlastnictví.

Důvodem hospodářského úspěchu východoasijských zemí bylo podle analýzy OSN relativně velmi rovné rozdělení soukromého i státního kapitálu mezi občany, kteří se tak mohli úspěšně a aktivně sami podílet na vzniku hospodářského zázraku. Výrobní kapitál totiž produkuje příjmy. Je-li produktivní kapitál víceméně rovným způsobem rozdělen mezi občany, vede to k rozvoji ekonomiky, protože pracovníci, kteří zároveň vlastní kapitál podniků, v nichž jsou zaměstnáni, jsou tím motivováni k větším výkonům.

Jiným velmi důležitým faktorem, který vede k rychlému hospodářskému rozvoji, je podle zprávy OSN vzdělání. Z výzkumů vyplývá, že za každý další rok základního školského vzdělání, které rozvojová země poskytne svým občanům, se zvýší její hrubý domácí produkt o devět procent. Vzdělání a kvalifikace jsou však životně důležité i pro průmyslové země. Čím více možností pro vzdělání země svým občanům poskytne, tím více zbohatne. Velké dlouhodobé hospodářské úspěchy zemí jako je Švédsko a Japonsko jsou důsledkem rozsáhlých investic do vzdělání od konce minulého století.