| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Jeden čtenář Psa bere v potaz výrok Susan Prancové, tiskové mluvčí britské Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, že na terestriální komerční TV stanice je nutno dohlížet z hlediska kvality, protože jsou pro diváky "zadarmo", kdežto jakmile vznikne obrovské množství tematických digitálních televizních okruhů, které si diváci budou podle zájmu individuálně předplácet, jinak k nim nebudou mít přístup, tam už Rada pro komerční televizní vysílání zasahovat nebude muset.
Nemohu diskutovat s čtenáři Fóra o každé maličkosti, neboť to bych taky nemusel dělat vůbec nic jiného. Nevím, jestli je to ta počítačová obrazovka, která lidi vede k tomu, aby se vyjadřovali do světa bez rozmyslu.
K této věci se však přece jen vyjádřit chci, protože je na ní možno jasně ilustrovat, jak sofistikovaně Britové dohlížejí na to, aby trh skutečně fungoval a aby bylo vždy učiněno spravedlnosti zadost.
Klíčový je ten rozdíl mezi hromadnými, tedy tradičními terestriálními komerčními stanicemi, majiteli oněch vysoce privilegovaných celoplošných televizních licencí, a novým světem úzce profilovaných a na malý počet diváků zaměřených digitálních okruhů, každý z nichž si divák předplatí, jako by si kupoval knížku.
Paní Prancová má pravdu, že existuje obrovský rozdíl v tom, že na tradiční komerční televizní stanice lidi přímo neplatí (jsou pro ně "zadarmo", když si nebudou kupovat výrobky, které jsou na těchto stanicích inzerovány) a mezi novými subskripčními digitálními stanicemi.
Hromadná tržní poptávka a nabídka totiž nerozlišuje v oblasti kvality, a kvalita je právě v mediální oblasti velmi důležitá.
U tradiční komerční terestriální televize bude stačit, když se na většinu jejích pořadů bude dívat nevzdělaná většina národa - nebo prostě nějaká větší část společnosti, která má určité preference, které třeba jiným částem společnosti nevyhovují.
Je spravedlivé, aby byly ty ostatní části společnosti připraveny o televizní vysílání, jaké by ony chtěly? Britové jsou přesvědčeni, že nikoliv, a už od roku 1955 používají vyzkoušený systém, jak nutit tradiční komerční terestriální stanice reagovat na poptávku veřejnosti daleko rozrůzněněji, než jak to v případě nedokonalého trhu mohou zajistit pouhé tržní principy.
V případě nového tematicky silně rozrůzněného digitálního televizního vysílání je situace jiná. V desítkách nebo stovkách kanálů, které budou k dispozici na subskripci, si každý najde, co bude chtít. Prostřednictvím tohoto jemně rozlišujícího síta, domnívá se britská Rada, se bude tržní princip uplatňovat daleko efektivněji, a proto, myslí si Rada nyní (pokud to tak nebude, tak svůj přístup opraví), že regulace v této oblasti nebude nutná.
Paní Prancová se vyjadařuje stručně a zkratkovitě, protože u čtenářů a posluchačů předpokládá určité zkušenosti a znalosti a schopnost věci logicky domýšlet. Je škoda, že je nutno všechno pracně vysvětlovat až do toho nejmenšího detailu.
Nově vypracovaný seznam složek v archívech FBI ukazuje, do jak značné míry ignoroval J. Edgar Hoover, legendární šéf americké FBI organizovaný zločin a shromažďoval spíše informace o sexuálních mejdanech Marilyn Monroeové, o obrazech holubů Pabla Picassa, o literárních textech George Orwella a o spodním prádle britské vévodkyně z Yorku.
Už je známo, že Hoover silně podezříval britského vévodu z Windsoru, bývalého krále Edwarda, ze sympatií k nacistům. Ukazuje se nyní, že pod jeho vedením sledovala FBI také jeho manželku, Wallis Simpsonovou.
Archív FBI obsahuje anonymní udání tohoto druhu: "Povšiml jsem si, že vévodkyně z Yorku si nechává posílat prádlo do čistírny do New Yorku. Existuje možnost, že toho využívá k distribuci tajných zpráv."
V archívech FBI je 144 stran o britském vévodovi a vévodkyni z Yorku, o 37 stran více než je informací o nechvalně známém Masakru na den sv. Valentina, kdy Al Capone vyvraždil v době americké prohibice v Chicagu členy soupeřícího gangu.
V archívech FBI je 1427 stran záznamů o Albertu Einsteinovi, který zemřel v roce 1955. Uvádí se tam o něm, že prý používal svůj dům v Německu jako telegrafní adresu pro sovětské agenty. Hoover byl také posedlý myšlenkou, že prý Einstein vyvinul fantastickou laserovou zbraň. Je prý tak ničivá, praví se v archívu FBI, "že 500 lidí jejím prostřednictvím dokáže ovládnout celý národ".
Podle zprávy jednoho agenta prý uspořádali Einstein a "10 bývalých nacistických vědců" tajnou schůzku, při níž si oblekli asbestové šaty a sledovali, "jak paprsek světla roztavil špalek oceli rychleji, než lze rozsvítit vypínačem lampu". Podle zprávy byly prý atomové zbraně v porovnání s tímto laserem "dětskou hračkou". FBI naléhavě konzultovala čelné vědce po celé Americe, než zjistila, že nová paprsková zbraně nebude nikdy efektivnější na větší vzdálenost než pár desítek centimetrů.
Hoover také sledoval slavné hollywoodské osobnosti, protože byl přesvědčen, že jsou to komunisté, a věřil, že slavní lidé podvracejí americkou společnost.
Mezi sledovanými byl malíř Pablo Picasso, jemuž bylo odepřeno vízum pro návštěvu Spojených států a dokonce mu byla konfiskována blahopřání k narozeninám, poslané lidmi jako byl Charlie Chaplin.
Picasso se stal terčem podezření i později, když kubánská komunistická strana použila jeho holubice jako svého symbolu: FBI ve složce poznamenává, že namalovaná holubice je z druhu, který má název "Ruský trumpetista".
Britského spisovatele George Orwella, autora románů Zvířecí farma a 1984, FBI také podezírala z podvratných tendencí, avšak jeho složka v archívech FBI obsahuje jen vysoce pochvalné recenze na oba romány.
Teprve postupně vychází nyní najevo, jak silná byla Hooverova posedlost s celebritami a osobnostmi stříbrného plátna.
Část dokumentace, týkající se Marilyn Monroeové, zůstává i nadále v tajnosti.
Složka o Monroeové obsahuje 1400 stran, ale velké části jsou začerněny cenzorem - zřejmě aby nevyšlo najevo, že se Monroeová přátelila s prezidentem Johnem Kennedym a s různými americkými mafiány.
V jednom dokumentu - je to dopis, napsaný na stroji v jedné detektivné agentuře v San Francisku - se tvrdí, že Monroeová a Robert Kennedy, americký generální prokurátor a bratr amerického prezidenta, pořádali "sexuální večírky", jichž se účastnili i další muži a ženy. Autor dopisu konstatuje, že existuje zvukový záznam odposlechu z jedné takové party, kde je možno velmi dobře rozeznat všechny hlasy.
Hooverovi při jeho sledovatelské činnosti mnozí ochotně pomáhali. Patřil k nim například herec John Wayne. Ernest Hemingway souhlasil, že bude informovat FBI o pohybech německých ponorek během svého pobytu na Kubě v roce 1942, ale efektivním špiónem se nestal. Vytvořil rozsáhlou síť barmanů, číšníků a podomků, které platil z fondů FBI, kteří však nepřinesli vůbec žádné informace, zřejmě jen poskytovali Hemingwayovi vynikající hotelové služby.
Elvis Presley nabídl FBI, že bude udávat své kolegy v showbyznysu. V jeho složce se praví, že "nosí exoticky vyhlížející šaty". Presley obvinil britskou skupinu The Beatles, že prý vytvořila základy pro studentské nepokoje na amerických vysokých školách v šedesátých letech.
Hoover bohužel nezaložil žádnou složku sám o sobě. Tradovalo se o něm, že se rád obléká na parties do převleku, v němž vypadá jako malá holčička.
Ne všichni se FBI podrobili. Složka spisovatele Johna Steinbecka obsahuje dopis, který Steinbeck poslal americkému generálnímu prokurátorovi. Píše se v něm: "Mohl byste požádat Edgarovy chlapce, aby za mnou pořád nechodili? Domnívají se, že jsem nepřátelský cizinec. Už to začíná být nudné."
(Sunday Times, 2.2.1997)
Podle nového průzkumu, prováděného ve školách ve Skotsku, užívá až pětadvacet procent dětí kolem patnácti let drogy. Považují to za normální součást dospívání.
Jedna patnáctiletá dívka z Glasgow sdělila listu Sunday Times, že bere cannabis od 12 let a "několikrát" kouřila i heroin. Většina dětí získává drogy od kamarádů, nikoliv od překupníků drog.
V Anglii prý má problémy s drogami třetina žáků škol druhého stupně. Nejpopulárnější je cannabis, pak následují amfetamíny. V hrabství Essex nyní z 20 000 dotazovaných čtrnácti a patnáctiletých chlapců má zkušenost s drogami 31 procent z nich. V roce 1987 to byly jen 4 procenta
Charakteristické vlastnosti dětí, které užívají drogy, jsou:
Náhlé a nepravidelné změny nálady.
Postupná ztráta zájmu o koníčky a o sport.
Dítě chodí daleko častěji mezi kamarády, většinou novými.
Pokles zájmu o osobní upravenost a hygienu.
Užívání kolínské vody a deodorantů ve snaze zakrýt zápach drog.
Vyrážky, zejména kolem úst.
Utrácení velkého množství peněz, vypůjčování si peněz.
Špatné výsledky ve škol.e
Silná únava.
Ztráta chuti k jídlu.
Britský premiér Winston Churchill za druhé světové války se vždycky objevoval na veřejnosti s obřím doutníkem v ústech. Nyní vychází najevo, že v pozdějších letech života Churchill skoro vůbec nekouřil a doutník byl nezapálený, jen naoko.
Toto tajemství prý Churchill prozradil Maurici Messeugovi, francouzskému herbalistovi. Hodně kašlal, a tak se obrátil na Messeuga o radu. Ten mu namíchal jakési tinktury a poradil mu, aby přestal kouřit. Od té doby nosil pro fotografy Churchill v kapse polovykouřený doutník a v pravou chvíli si ho před fotografy strčil do pusy. Podobně byl znám tím, že má v ruce sklenici alkoholu.
Churchillova schopnost pít a kouřit doutníky byla v jeho době legendární. Tradovalo se, že pije každý den před večeří dvě nebo tři sklenice whisky se sodou a po večeři pak brandy a šampaňské.
Zdá se však, že Churchill v pozdějších letech skoro vůbec ani nepil, ani nekouřil. Asi proto se dožil 91 let.