| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
V International Herald Tribune z víkendu 8-9. února jsem zjistil, že američtí novináři dávají poněkud zabrat Madeleine Albrightové, nové americké ministryni zahraničních věcí. Na titulní stránce IHT byla zpráva z LETOHRADU, V ČESKÉ REPUBLICE, odkud psal Robert Cohen pro deník New York Times, že Albrightová ignorovala dopisy, které jí odtamtud v roce 1994 posílal tamější starosta Petr Šilar. Články pokračují v listě, kde je problému věnována skoro polovina stránky 3.
Albrightová je dcerou českého diplomata Josefa Korbela, který s manželkou utekl v roce 1948 z Československa. Madeleine Korbelové bylo tehdy 11 let: rodiče pro ni podle amerického listu vytvořili fiktivní katolické zázemí.
Americké novináře hlavně zajímalo, že Albrightová je židovského původu, přestože o tom skoro nevěděla. Už se vyskytly spekulace, že budou proti jejímu jmenování protestovat arabské země, že bude proti nim v důsledku svého židovského původu zaujatá.
List podrobně informuje o židovských příbuzných Madeleine Albrightové, kteří zahynuli v nacistických koncentračních táborech za druhé světové války. International Herald Tribune také cituje sestřenici Madeleine Albrightové Dagmar Šímovou z Letohradu, která se několikrát marně pokusila navázat s Albrightovou kontakt. Dagmar Šímová žila koncem třicátých let u Korbelových v Londýně. Na její dopisy jí Albrightová nikdy neodpověděla. Šímová má podle listu International Herald Tribune dojem, že Albrightová nestojí o styky se svými českými příbuznými. Starosta Letohradu Petr Šilar řekl: "Jsme tady v Letohradě velmi přátelští lidé a opravdu jsme si mysleli, že paní Albrightová projeví zájem a navštíví nás. Samozřejmě neskočím z okna, protože mi neodpověděla na dopisy a nepřijela, ale je to podivné."
V sobotu 8. února bylo v Londýně zlikvidován známý obchod ruských a východoevropských knih "Colletts". Po dlouhá desetiletí byl ohniskem, kolem něhož se soustřeďovali ruští emigranti a britští levičáci. Rusové si tam kupovali zakázanou a samizdatovou literaturu, která vycházela na Západě. V dnešní době však ruští zbohatlíci daleko raději nakupují v luxusních obchodních domech, jak je Harrods, a knihkupectvím se vyhýbají obloukem. Obchodní dům Harrods nyní naopak zaměstnává i prodavače mluvící plynně rusky (nosí na klopě v tom smyslu upozornění), aby se ruským zbohatlíkům v Londýně nakupovalo co nejpříjemněji a nejlehčeji.
Majitel ruského a východoevropského knihkupectví v Londýně si už nyní nemůže dovolit platit nájemné za prostory obchodu, které bylo 30 000 liber ročně.
Obchod existoval od roku 1934, kdy koupila bohatá socialistka, Eva Collet Reckittová, knihkupectví "Bomba" na Charing Cross Road uprostřed Londýna, od jednoho anarchisty. Přejmenovala ho na "Collets - politické knihkupectví".
Vedoucí uzavíraného knihkupectví, Zorica Radosavljevičová, konstatovala: "Bylo to více než knihkupectví. Bylo to středisko ruské a východoevropské kultury. Pořádali jsme tady čtení poezie a koncerty ruské hudby. Konaly se tady diskuse, lidé si prohlíželi knihy po dlouhé hodiny. Byl to luxus. Ale bez toho luxusu je život prázdný."
Radosavljevičová plánuje koupit si část knih z uzavíraného knihkupectví a prodávat je prostřednictvím zásilkové služby.
Velmi zajímavá - i v souvislosti například s českou televizí Nova snad - je historie chování světového mediálního magnáta Ruperta Murdocha. Ukazuje se, že Murdochovi jde jedině o zisk, o nic jiného. Na politiku či na morálku kašle. Jeho tisk a jeho sdělovací prostředky jsou VELMI závislé - v rámci úsilí o co největší zisky - na vnějších politických a společenských tlacích. Jestlipak se podobně bude chovat i malý český mediální magnát Vladimír Železný?
V Číně vyjádřila vláda přání, že nechce, aby Murdochův satelit vysílal do její země kritický televizní zpravodajský okruh BBC World, tak ho Murdoch zakázal. V Malajsku vyjádřil tamější diktátor Mahathir Mohammed nelibost nad tím, že londýnský týdeník Sunday Times uveřejnil celou řadu článků, které analyzovaly jeho pochybné politické a eknomické praktiky. Stačilo slovo - a Murdoch odstranil ze Sunday Timesů jejich šéfredaktora Andrew Neila, který články zorganizoval a prosazoval. V Británii se Murdoch lísá k ěéfovi labouristů Tony Blairovi, protože tuší, že vyhraje volby. Ve Spojených státech investuje do nového extrémně pravicového denního listu. V Číně uzavírá dohodu o vytvoření nového zpravodajského servisu s komunistickou Tiskovou agenturou Nová Čína.
Ale co snad skutečně "takes the biscuit", jak říkají Angličané (překlad: "je to už teda vrchol") je chování Murdochova britského bulvárního deníku The Sun (je to takový Blesk): Tento list má dvě mutace: anglickou a skotskou. Píší proti sobě!
Cituju z britského čtrnáctideníku Private Eye. To je satirický magazín, který se tvrdě vysmívá hlouposti, korupci a podvádění v britských médiích, v politických i v podnikatelských kruzích.
Nechť o tom vůbec nejsou žádné pochybnosti: deník The Sun plně podporuje jednotu Velké Británie. V zuřivém útoku, který vyšel v tomto listě 6. ledna 1997, napsal autor redakčního komentáře: "Proč zastává konzervativní poslanec Hugh Dykes tak přátelské postoje vůči labouristům a liberálním demokratům? Zapomíná, že jen praví konzervativci plně podporují myšlenku nerozborné jednoty Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a odmítají snahy rozervat naši zemi na kusy tím, že by se Skotsku poskytl samostatný parlament?"
Ti hlupáci ve Wappingu (kde je redakce anglického vydání deníku The Sun, pozn. JČ) nějak zapomněli, že právě deník Sun usiluje o to, aby bylo "Spojené království rozerváno na kusy". Před pěti lety otiskla skotská mutace deníku The Sun na první straně obrovský titulek Povstaňme a buďme znovu národem!! a důrazný redakční komentář, proč musí Skotsko získat nezávislost.
Že by tento nacionalistický postoj skotský The Sun už opustil? Ale kdepak. Skotská mutace listu The Sun pravidelně tiskne články šéfa strany skotských nacionalistů (SNP) Alexe Salmonda a bývalého poslance SNP Jima Sillarse. 23. ledna letošního roku zveřejnil skotský The Sun na celou stránku rozsáhlý redakční komentář, znovu důrazně podporující potřebu skotské nezávislosti. Píše se v něm: "Dospěli jsme k jedinému možnému závěru, že Skotsko může mít budoucnost jen jako samostatný národ."
Kupodivu nevyšel tento redakční komentář v londýnském vydání listu, které namísto toho velmi chválilo rozhodnutí britské konzervativní vlády koupit anglické královně za 60 miliónů liber z peněz daňových poplatníků novou jachtu ("Hurá!! Nová loď pro Británii!!)
Ve Skotsku deník Sun neprojevuje nadšení pro královskou rodinu. (Při nedávném rozsáhlém televizním průzkumu veřejného mínění se ukázalo, že více než 60 procent Skotů chce monarchiii zrušit, pozn. JČ.)
Když přicestoval v lednu princ Charles do skotského hlavního města Edinburku, skotská mutace deníku The Sun o tom přinesla posměšnou zprávu, která měla titulek WE DON'T WANT YOU HEIR, CHAS. NO WARM WELCOME FOR ROYAL VISITOR (Nechceme tě, Charlesi, za následníka trůnu. Královské návštěvě se nedostalo vřelého přivítání) .
V anglické mutaci listu The Sun naproti tomu vyšel krátký redakční komentář, který chválil prince Charlese za to, že se snaží obnovit dobrou pověst britské královské rodiny ve Skotsku.
Po posledních britských všeobecných volbách, v nichž zvítězili konzervativci, se chlubil deník Sun obrovským titulkem na první straně: IT WAS THE SUN WOT WON IT (Tyhle volby vyhrál The Sun). (List má více než 4 milióny čtenářů, a je skutečně primitivní, pozn. JČ.)
V nadcházejících všeobecných volbách bude anglická mutace deníku Sun energicky bojovat za zachování jednoty britského státu, kdežto skotská mutace bude stejně vášnivě bojovat za odtržení Skotska od Británie. A ať už britské všeobecné volby letos dopadnou jakkoliv, The Sun bude moci zase napsat IT WAS THE SUN WOT WON IT, uzavírá satirický čtrnáctideník The Private Eye.
Ještě jedna citace z časopisu Private Eye, týkající se sdělovacích prostředků:
Nové vydání podnikového časopisu tiskové agentury Reuters přináší vzornou obranu principů novinářské nezávislosti, kterou napsal šéfredaktor této tiskové kanceláře Mark Wood. V článku se Wood vychloubá "stopadesátiletou tradicí , někdy ohrožovanou, ale vždycky nakonec vítězící, neutrality, objektivity a nezaujatosti".
Je však podivné, že právě tento šéfredaktor Mark Wood byl nedávno odstraněn ze správní rady firmy Reuters, v rámci "restrukturalizace". Na jiném místě podnikového časopisu firmy Reuters odpovídá generální ředitel tiskové agentury Peter Job na otázku, jak je možné, že v její správní radě nyní nejsou vůbec žádní novináři.
"V důsledku činnosti novinářů může velmi rychle pro náš podnik vzniknout z podnikatelského hlediska krize," varuje Job. "Pamatuju se, jak byl jeden náš ekonomický ředitel doslova vyhoštěn z Bahrainu, protože se tamějším úřadům nelíbila zcela podružná zpráva, kterou vydal Reuter o územním sporu mezi Bahrainem a Quatarem".
Jinými slovy, Peter Job nechce žádné nepříjemné novináře, kteří by psali pravdu, a tím by ohrožovali úsilí firmy Reuters neustále zvyšovat své zisky. Je to postoj, který se jen těžko shoduje se vznešenými cíli, o nichž píše o několik stránek později Mark Wood ve svém manifestu. Peter Job si ani není vědom ironie, když dodává: "Musíme dávat bedlivý pozor, aby mezi naší novinářskou činností a naší podnikatelskou činností nevznikal konflikt."
Job uzavírá rozhovor velmi hezkou ukázkou své všemocnosti: "Když jsem pracoval v Asii, lidé se ptali, kde je vlastně ústředí agentury Reuters. Na to jsem vždycky odpovídal: Je to tam, kde jsem já."
Ludvík XIV. by na něho byl hrdý.
Na jiném místě paroduje Private Eye tendenci deníku Daily Telegraph tisknout na titulní straně bezdůvodně fotografie hereček, zejména Elizabeth Hurley. Časopis přináší fingovaný "výstřižek" z deníku Daily Telegraph (přejmenovaného na Daily Hurleygraph) s fotkou Hurleyové a jejího někdejšího milence, herce Hugh Granta (to je ten, co se zapletl v Hollywoodu s tou prostitutkou).
Text článku zní:
(autoři: celý náš redakční tým, včetně šéfredaktora a hlavních komentátorů)
Čelná britská herečka, Elisabeth Hurley (23) se včera účastnila večírku a měla na sobě šaty.
Přinášíme fotografii, na níž jsou tyto šaty vidět. Je to fotografie, kterou jiné denní listy odmítly otisknout na svých titulních stranách.
My takové pochybnosti nemáme. Hej! Jen se na ni, chlapci, podívejte! Teda! To je něco!! Nedali byste si??
Redakční komentář na toto téma: viz str. 17
Dopisy čtenářů na toto téma: str. 18
Autorský sloupek od F.W. Deedse na toto téma: str. 19
Na jiném místě se Private Eye zabývá způsobem, jímž Daily Telegraph přinesl zprávu o tom, že nynější britská konzervativní vláda chce královně Alžbětě za peníze britských daňových poplatníků koupit novou jachtu. Je to psáno historickým jazykem z doby Jindřicha VIII., který bohužel neumím v češtině napodobit.
YE PLANS FOR YE NEW ROYAL SHIPPE HAILED BY ALL YE POPULACE
Celý národ se raduje z plánů na novou královskou lod'
Jeho vznešené Veličenstvo král Jindřich VIII. oznámil, že se okamžitě začne pro něho stavět nové úžasné plavidlo, jehož stavbu bude hradit vděčná veřejnost.
"Bude to symbol národní hrdosti," zdůraznil náš milovaný monarcha, "a bude odrážet monarchovu slávu, až se monarcha poplaví po celém dosud známém světě."
(Je to parodie na bestsellerovou knížku "Tajný deník Adriana Mola, věk 11 a půl let)
Dnes byl historický den, kdy jsem svolal celou svou vládu do Chequers, což je můj venkovský dům na venkově, abychom tam projednali plány jak vyhrát volby.
Na radu Pana Doktora Mawhinneyho (předseda Konzervativní strany, pozn. JČ.) jsem dovolil všem novinářům, aby mě nafilmovali, jak sedím ve svetru. To proto, aby národ viděl, jak jsem uvolněný a vůbec se nebojím voleb, i když přirozeně, když kamery odjely, převlékl jsem se zase do obleku jako všichni ostatní.
Pak jsme se věnovali důležité práci, totiž srovnávání našich diářů, abychom vybrali den, kdy se mají konat volby. Zjistili jsme, že všichni jsou neobyčejně zaměstnaní až do 1. května, což je shodou okolností poslední den, kdy podle ústavy musíme uspořádat volby. Pan Waldegrave se podíval do svého Diáře Všech svatých a pokusil se všechno zkazit tím, že poukázal na to, že 1.5. je Labour Day, První máj. "Tak to změníme," řekl jsem mu, "na Conservative Day". Všichni se zasmáli, což dokázalo, že jsme všichni plni optimismu.
Pak jsem požádal všechny ministry, aby přispěli s nápady, jak bychom mohli vyhrát volby. Všichni se zase zasmáli. Jejich nápady byly tyto:
Paní Bottomleyová (ministryně kultury): Měl by se zavést pro invalidy každé úterý vstup volný do neolitického památníku Stonehenge. Financovalo by se to z nové Celostátní loterie.
Paní Shephardová (ministryně školství): Měly by se zavést vstupní zkoušky do první třídy základních škol, strukturou podobné maturitám.
Pan Howard: (ministr vnitra): V každém městě a v každé vesnici po celé zemi by se měla postavit vězení. A na každém jezeře a na každém vesnickém rybníku by měl být plovoucí vězení. Financovalo by se to z nové Celostátní loterie.
Pan Hogg: (ministr zemědělství): Měl by být jmenován nový inspektor pro bezpečnost a poživatelnost potravin, aby se dokázalo, jak dobře si vláda dokáže poradit s pravidelnými týdenními skandály ohledně nepoživatelných potravin
Pan Doktor Mawhinney (předseda strany): Měl by se vydat nový plakát, na němž by byl zobrazen Tony Blair jako Hitler, a na plakátě by bylo heslo (Nová Labouristická strana - Nové koncentrační tábory).
Pan Portaloo (ministr obrany Portillo, jehož jméno komolí systematicky list Private Eye na Portaloo, což je známá značka znamenající "přenosný veřejných záchodek"): na všech středních školách by měly být založeny povinné kadetní sbory, které by mladým lidem vštěpovaly principy konzervatismu, tím, že je naučí, jak střílet labouristické voliče v občanské válce, která vznikne, až Tony Blair vyhraje volby, dále královně Alžbětě by se měla koupit nová jachta, čímž by se využilo nynější popularity královské rodiny.
(Všechny tyto návrhy mají určitý vztah ke skutečnosti, pozn. JČ.)
Všichni souhlasili, že jsou to vynikající návrhy, zejména návrh pana Portaloo, avšak žádný návrh nebyl tak výborný jako můj návrh. Ten zněl:
J. Major, ministerský předseda: 1. ledna 2000 by mělo být volno, na oslavu nového tisíciletí.
Jako obvykle, Chytrák Waldegrave se pokusil opět všechno zkazit tím, že se podíval do svého Tisíciletého kalendáře Všech svatých a zjistil, že 1. ledna 2000 je sobota. "Tak to nevadí," řekl jsem. "Můžeme mít volno následující den." "Vždyť je to jedno," řekl pan Heseltine. "Stejně nebudeme u moci." To byl velmi dobrý vtip, který všechny rozveselil.
Tisk věnoval obrovské množství místa našim tajným plánům na volební vítězství, zejména velmi hloupé myšlence pana Portaloo o tom, že by se mělo vydat 60 miliónů liber z kapes daňových poplatníků na novou jachtu. Všechny noviny byly proti tomu, stejně jako veřejnost i královna. I Sir Edward Heath (bývalý britský konzervativní premiér, kdysi sesazený Thatcherovou, který ji za to dosud nenávidí) řekl v rozhovoru v rozhlase, že je to hloupý nápad, a že on ví, co mluví, protože je velkým odborníkem na lodě, protože vyhrál v roce 1969 závod Round-Cowes, což je daleko více, než co kdy dokázala "ona ženská" Thatcherová.
Velmi se zlobím na pana Portaloo, že si vymyslel takový absurdní návrh a že mi o tom předem neřekl.
Všichni z jakéhosi nejasného důvodu jsou velmi vzrušeni tím, že jsme byli poraženi v Horní i v Dolní sněmovně. Pan Howard (ministr vnitra) podal sněmovně návrh zákona, podle něhož by měla policie mít právo odposlouchávat všechny telefonní hovory, a Horní sněmovna ten návrh zákona odmítla. To ale vůbec není důležité, protože policie odposlouchává telefony stejně. Druhá takzvaná porážka se týkala školství, a došlo k ní jenom proto, že konzervativní poslanci odpovědní za hlasovací procedury už neumějí počítat. To jen dokazuje, že musíme o hodně zlepšit britské školství, aby se dostalo na úroveň školství Turecka a Ekvádoru. Ano, samozřejmě. A jak jsem řekl mé ženě Normanovi, vůbec na tom nezáleží, kolikrát jsme poraženi. Já uspořádám všeobecné volby 1. května a ani o den dříve, jak jsem rozhodl. "Ale snad," řekla Norman, "by bylo datum 1. apríla vhodnější?" - "Vůbec ne, odpověděl jsem, "volby se nemohou konat 1. apríla, protože to je úterý a volby jsou vždycky ve čtvrtek." Jako obvykle, Norman dokázala, jak naprosto nerozumí politickému procesu.
Obdržel jsem neobyčejně sprostý dopis od nějakého japonského gentlemana z firmy Toyota, to je velký automobilový koncern, který má v Británii továrny. Napsal mi: "Hele, ty Johnny Majore, pořádně mě poslouchej. Buď přijmete v Británii euro, anebo to bude Sayonara, kapišto?"
Rozhodl jsem se tento velmi drzý dopis naprosto ignorovat a napsal jsem japonskému gentlemanovi, že samozřejmě přijmeme euro okamžitě, když si to přeje.
Pan Blair se nade mnou snaží zvítězit tím, že přesvědčil svou ženu, aby si předělala účes. To mu vůbec nepomůže. Ne, ne. Je to, jako když změnil svůj politický program, což nijak nezvýšilo jeho popularitu. Stále má jen o pětadvacet procent větší voličskou podporu než já. "Ještě si začne brát vlněný svetr a jíst mražený sýr," řekl jsem. "Zoufale se mě snaží napodobovat v každé podrobnosti."
"Ano," řekla Norman. "A bude taky po dobu nacházejících pěti let bydlet v Downing Street."
Lidi se mě pořád ptají, jestli už jsem rozhodl, kdy se budou konat všeobecné volby. Samozřejmě že ano. Bude to 1. května. Pokud to nebude 20. března. Nebo někdy jindy.