| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Chcete-li se podívat na předchozí vydání Britských listů, klikněte na ikonu Britských listů zde napravo, dostanete se do archívu.
V úterý oznámila britská konzervativní vláda, že vyhraje-li nadcházející všeobecné volby, zprivatizuje londýnské metro, nejstarší metro na světě. Dopravní systém se má vrátit do soukromých rukou přibližně šedesát let poté, co byl znárodněn.
Londýnské metro, které má více než 400 km tratí, je však nesmírně zanedbané, a tak oznámil britský ministr dopravy George Young, že peníze, které vláda odprodejem metra vydělá, budou do systému vráceny jako dotace na jeho renovaci.
List Independent se namátkou dotazoval cestujících v metru, co si myslí o těchto privatizačních plánech britské vlády. Cestující mimo centrum Londýna, kde jsou tratě metra zvlášť zastaralé a zanedbané a metro má dlouhé intervaly, vyjadřovali vůči těmto vládním plánům velkou skepsi. Například sedmdesátidevítiletý Alexander Middleton ze čtvrti Whitechapel vyjádřil názor, že vláda se jen nepřípustně vzdává odpovědnosti za metro. "Jsou to trapné plány," konstatoval. "Vláda během let system metra natolik zanedbala, že teď už vidí, že se nedá dělat nic jiného, než přestat být za metro odpovědný." Cestující ve středu města, kde jsou stanice čistší a vlak jezdí častěji, byli vůči privatizačním plánům méně kritičtí.
Nynější londýnské metro, jezdící na elektřinu, vzniklo v důsledku průraznosti a chtivosti amerického bukanýra Charlese Tysona Yerkse. Američan Yerks přijel roku 1900 do Londýna, aby tam vydělal na vytvoření monopolu veřejné dopravy velkoměsta. Yerks přicestoval do Londýna na útěku před úřady města Chicaga, kde 15 let řídil systém tramvajové dopravy. Měl za sebou také vězeňský trest za zpronevěru. Byl zadlužen a pronásledovala ho americká mafie.
Tento "baron-zloděj", jak byl ve své době znám, přijel do Londýna ve věku 63 let s třiadvacetiletou milenkou. Jednou ji koupil postel belgického krále za 80 000 dolarů.
Yerkes elektrifikoval prodělečnou londýnskou trasu metra District Line, nechal vyrobit nové vozy, podobné americkým tramvajím, a omezil počet sedadel, aby se do metra vešlo více cestujících. Ve čtvrti Chelsea postavil elektrárnu, která dodnes napájí elektrickým proudem celé londýnské metro - které se v důsledku jejích častých výpadků také dosti často zastavuje.
Přesvědčováním přiměl Yerkes své finančníky, aby mu poskytli peníze a vybudování tras Bakerloo, Piccadilly a Northern Line. Trasa Piccadilly Line byla otevřena r. 1906 a byla Yerksovým obrovským úspěchem. Byla to nejdelší trasa v Londýně a byla to první trasa, která měla na jedné stanici eskalátor. Metro platilo jednoho člověka s dřevěnou nohou, aby po eskalátoru jezdil celý den nahoru a dolů a dokazoval cestujícím, že je jízda po pohyblivých schodech bezpečná.
Yerkes zemřel v roce 1905 a nedožil se velké slávy soukromého londýnského metra. V roce 1933 bylo znárodněno a byla vytvořena jednotná metropolitní dopravní síť, na níž se podílely také autobusy.
Při příležitosti pražské premiéry filmu o Larry Flyntovi se vyjádřil Miloš Forman, že je svoboda projevu, kterou zaručuje První dodatek americké ústavy, ve Spojených státech ohrožena. Že je prý ohrožen sám tento dodatek.
Myslím, že vím, co tím Forman měl na mysli. Nicméně byl velmi vděčen, kdyby se naši američtí čtenáři přímo vyjádřili (na mou adresu, jcu2@cableol.co.uk) zda podle jejich názoru je First Amendment skutečně ohrožen a proč. Žádá je o to jedna pražská novinářka. Předem děkuju.
V deníku Slovo vyšly 26. února tyto dva texty:
Otazky pro setreni nazoru obcanu na NATO vypracovalo ministerstvo
PRAHA (kz) - Institut pro vyzkum verejneho mineni (IVVM) zkoumal pred casem nazory nasich obcanu na vstup Ceske republiky do Severoatlanticke aliance (NATO). Vyzkum si objednalo ministerstvo zahranici a otazky pripravilo samo. S jeho vysledky argumentoval ministr Josef Zieleniec v zahranicnim vyboru Senatu, kdyz se snazil vyvratit tvrzeni socialnich demokratu, ze lide vstup do NATO nepodporuji. Protoze ziskane udaje vzbudily u nekterych politologu rozpaky, zajimali jsme se, nakolik jsou objektivni a jak IVVM pri pruzkumu postupuje. "Vyzkum si muze u nas zadat kdokoliv, kdo si zavola a domluvi se," rekl nam vyzkumny pracovnik IVVM Jan Misovic. "Otazky muzeme vypracovat my i sam zadavatel. Zalezi na klientovi. Pokud jsou otazky prilis sugestivni, upozornime jej na moznou vylepsenou formulaci. Pokud je to jeho prani, pokladame otazky, ktere vypracuje on," rekl nam. Dale jsme se dozvedeli, ze IVVM pri pruzkumech zkouma nazory, postoje, mineni, ale i pocity a chovani. Jde o to, co ta ktera otazka postihuje. Jestli postihuje naladu, nebo trvalejsi nazor, nebo hlubsi postoj. Jde take o to, na jakou skutecnost se IVVM pta. K presnejsimu zjisteni musi byt otazek samozrejme vice a z nejruznejsich pohledu - neni to jenom takova lehka sonda. Pokud klient chce, aby se jeho vyzkum publikoval, tak IVVM prezentuje, ze jej vypracoval ve spolupraci s nim na jeho objednavku.
Se znacnym zpozdenim zacalo ceske ministerstvo zahranici bojovat o souhlas obcanu se vstupem do NATO. Zacalo tim, ze si u agentury IVVM objednalo zbrusu novy pruzkum. A stalo se cosi velmi podobneho zazraku. Jeste pred Vanocemi bylo pro jen tricet sedm procent dotazanych. Najednou vsak vetsina.
Byl by to krasny a nadejny vysledek, nebyt maleho svindlicku. Otazka totiz neznela "jste pro vstup do Aliance", nybrz zda vstup do Aliance posili obranyschopnost zeme. A to je prece jen rozdil. Na takto polozenou otazku lze totiz tezko odpovedet zaporne. Jinak je to s otazkou prvni. Seriozni odpoved na ni vyzaduje alespon minimum informaci typu, kolik by vstup stal, aktualnost mozne hrozby, je-li se vstupem spojena castecna ztrata suverenity atd. Nikdo z odpovednych cinitelu se dosud neobtezoval tyto informace obcanum poskytnout a vysvetlit. A neinformovanost zivi nechut ke vstupu, cas od casu posilovanou vydiranim Moskvy. Roste riziko, ze v pripade referenda neinformovany obcan rekne radeji ne. Vzdyt posledni konkretni informace, prosaknuvsi z vlady, nas konejsila: Ceska republika nema nepritele! Velmi neproduktivni konejseni.
Josef Zieleniec se obratil na socialni demokraty, aby upustili od pozadavku referenda o vstupu do NATO. To je sazka do loterie. V pripade deklarace CSSD do jiste miry nad svym horsim ja zvitezila. Je vsak mozne, ze tim Milos Zeman svoji potrebu hrdinskych cinu vycerpal. Pak by rozhodoval volic, ktereho vsak nikdo potrebnymi argumenty prave nehycka. Nedopustime se premrstenosti, nazveme-li to hazardem.
Chtěl bych k tomu poznamenat, jak je mi Ondřej Neff svědkem, s nímž jsem o tom e-mailoval už dávno, že o této věci víme už asi měsíc. (Možná jsme ji měli zveřejnit dřív.) Mám svědectví jednoho konkrétního pracovníka českého ministerstva obrany, který se účastnil na ministerstvu zahraničních věcí jakési porady, kde pracovníci MZV uvažovali o tom, jak zformulovat otázky pro průzkum veřejného mínění o vstupu ČR do NATO tak, aby na ně lidi v Čechách odpověděli kladně. Pracovník ministerstva obrany jim namítl, že to se přece nesmí dělat, že to je podvod - velmi si to u nich rozlil.
Nu a ukazuje se, že se celá věc trapně přece jen dostala ven. Odhlédneme-li od morálních aspektů věci, argumentuji, je podvádění a manipulace jak v osobních vztazích, tak v podnikatelských a politických vztazích, v konečném důsledku vždycky nevýhodná, protože pravda nakonec vyjde najevo a má pro podvodníka katastrofické důsledky. Na té otázce je zjevné, že byla zmanipulovaná. Jaký to vytváří obrázek o lidech z MZV? Neměli raději občanům v ČR přesvědčivě vysvětlovat ve veřejné debatě, proč je vstup do NATO důležitý? Když teda jestli máme v ČR demokracii?
Vždycky se říká - alespoň můj otec byl jedním z nich, kdo to vždycky prohlašoval - že Rusové jsou pompézní, emocionální a bombastičtí a nemají smysl pro humor. Tento předsudek musíme podvrátit. Můj dobrý přítel a kolega, novinář a překladatel z ruštiny Libor Dvořák, vydal nedávno v Praze v nakladatelství Horizont dvojjazyčnou, rusko-českou knihu vtipů, nazvanou Šutkopis. Některé ty frky jsou podle mého názoru docela skvělé. Posuďte sami:
Učitelka nakresila na tabuli jablko a ptá se dětí:
Co jsem to nakreslila?
Přihlásí se Oganesjan:
Prdel.
Učitelka se rozplakala a vyběhla ze třídy. Za chvíli do učebny vkročí ředitel a křičí:
Proč jste učitelku dohnali k slzám? A proč je na tabuli nakreslená ta prdel?
Dotaz pro Rádio Jerevan:
Co je to postmodernismus?
Rádio Jerevan odpovídá:
Tady není co žrát a on se bude vytahovat.
Ve vlaku mi chtěli dát přes hubu, Sáro, říká Abram.
Jak to víš?
No - kdyby nechtěli, tak by snad nedali, ne?
Kavkazan jede v kupé s neznámou slečnou. Když ho dlouhé ticho přestane bavit, osloví ji:
Proč pořád mlčite, slečno?
Mlčím, protože chci, odsekne slečna.
Kavkazan vyskočí a spráskne rukama:
Tak vona chce - a mlčí!
No, Strohlein ma pravdu co se "velikosti" naroda aritmeticky tyce. Lidi by si to mohli trochu uvedomit, kdyz to porad opakuji, protoze v aritmetice to skutecne neni a geopoliticka realita sjednocujici se Evropy je jiz ruzna, nez byla geopoliticka realita od roku 1620 do roku 1989.
Moje babicka nikdy nerikala, ze jsme mali, ale ze at je v Evrope valka kde chce, nas se stejne dotkne, neb jsme uprostred. Vojensky je zejmena v poslednim stoleti uzemi Cech neubranitelne bez clenstvi v nejake alianci s nekym, kdo je zpravidla vetsi a tak si v ramci aliance uzurpuje vice _politicke_ moci, nez by bylo spravne. Delalo to Rakousko (relativne asi nejslusneji), Hitlerovo Nemecko i Sovetske Rusko. Cesi, ac treba ve vlastnim state, tak vykonavali castecne cizi politickou vuli. Tak ale tomuto stavu ponizenosti privykli, ze dnes si neumi jeste racionalne, moralne a moderne vladnout.
Otazka do ciziny by vsak mohla byt - kdo na 100% umi? Cili spise, nez hledanim pomerne umelych zdroju priciny tohoto stavu v lingvistickem "narod"="narodit se", bych hledal priciny soucasne reality v objektivni politicke praxi poslednich 100-150 let. Ostatni staty jmenovane Strohleinem jako "mensi" maji a mely preci jenom jine geopoliticke a kulturni postaveni, i kdyz treba odpor Finu proti Rusum nebo Zidu proti arabum je obdivuhodny. Ale? Vydrzeli by Zide v Palestine, kdyby je nepodporovaly USA? Okolo roku 0 USA nebyly a Zide radeji sami nechali Jezise ukrizovat, nez by vedli odpor proti Rimu.
Asi nejzajimavejsim pripadem "maleho uspesneho naroda" v Evrope jsou Svycari se svoji armadou. Ti ovsem maji take mnohem spise ubranitelne uzemi. Existuje vubec priklad nejakeho "maleho" naroda, ktery se nachazi ve vojensky nebranitelnem prostoru, aby byl uspesny? Co treba Armenie? Tibet?
Cechy sousedi primo s Nemeckem, tradicni jednou z nejsilnejsich mocnosti v Evrope. Tak silnou, ze kdyby Britanie nebyla na ostrove, pravdepodobne by pod Nemeckem padla ve 2.svetove valce i Anglie! Cesi, ac v tradicnim kulturnim rozporu s nemci, prestoze nemohou s nimi navazat snadno takovou symbiozu jako napr. muze Lucembursko nebo Dansko ci snad i Holandane, vedle Nemecka a s nemci prezili 1000 let.
Paradoxne, prave diky historickemu souziti a soutezi s nemci se Cesi stali jednim z ekonomicky (a snad i kulturne) nejvyspelejsich slovanskych narodu. Nechteji-li ztratit svoji kulturni identitu, nemohou s nemci splynout, na druhe strane slovanskymi aliancemi jsou zase strhavani zpet. Jedina rozumna a vyhodna cesta pro Cechy z tohoto bipolarniho stavu je stat se soucasti "evropske aliance", t.j. aliance, ktera je kulturne i ekonomicky moderni, avsak v niz je primy vliv nemecka spoutan i ostatnimi narody. Cesi to zkouseli jiz za prvni republiky, ale spolecnost narodu byla tehdy prilis politicky slaba vuci Nemecku, jake je dnesni NATO a EU?
Je vyhodne pro NATO a EU clenstvi Cechu? Tot otazka. Velikost ma vzdycky vyznam, at uz pro spolecny trh, nebo pro spolecnou obranu. Pritom soucasna Evropa musi a bude muset celit svetove konkurenci USA i Asie. I kdyz USA ma kulturne blizeji do Evropy, hospodarsky jiz je USA pravdepodobne silneji vazano na Asii a Tichomori!
Hospodarsky ma pak v perspektive cca. 20 let potencialne nejvetsi vyznam pro Evropu samotne Rusko, predevsim jako velka zasobarna prirodnich zdroju! Je vsak obtizne si predstavit, ze by tato zadouci kooperace mohla hladce probihat pres uzemi zcela politicky nezavislych mezistatu, jako je Polsko, CR, SR a Madarsko. Budto budou tyto staty patrit do Evropskeho uzemi vlivu, nebo do Ruskeho uzemi vlivu.
Cim blizeji sobe tyto 2 kultury navzajem primo budou, tim hlubsi a vetsi sice budou ruzne trenice, tim rychlejsi vsak muze byt i vzajemna kulturni vymena a urychlovani kooperace, ktera nakonec bude vyhodna pro Rusko i pro Evropu. Naraznikova pasma jsou sice dobra z vojenskeho hlediska, nikoliv vsak pro obchod, ekonomiku a rozvoj civilizace vubec. Rusove by si zase meli uvedomit, ze ani cele RVHP nebylo v izolaci schopne dohnat a predehnat soucasny zapadni svet, ze technologicke zaostani Ruska je dramaticke, a ze bez kooperace s Evropou se z toho jen obtizne samo vyhrabe v nejake dohledne dobe.
Je ovsem sporne, jak se Rusum dnes jevi moznost takoveto kooperace realnou z hlediska soucasne zkusenosti s trznim hospodarstvim i z hlediska existence politickych a hospodarskych struktur schopnych kooperace ci vubec nejake kontrolovane akce. Z tohoto hlediska vyhledu je integrace CR do EU i NATO pro soucasnou Evropu i Rusko rovnez vyhodna, nebot priblizuje Rusko k Evrope, k moznosti skutecne kooperace.
Rozhodne by si ale Cesi meli uvedomit, ze "Aliance s Evropou" je mnohem spise neco jako "spolecne fotbalove druzstvo" v nemz kazdy musi neco za sebe byt schopen uhrat a do "muzstva" pridat a ne neco jako patronat, pojistovna a patriarcha zaroven, ze ktere clovek jenom bere, byt za cenu infantilniho vzdani se suverenity a podrizenosti. Zatimco za platneho clena druzstva se vzdy budou brat i ostatni, prizivnik muze byt snadno nechan opet nekde na pospas.
Diky tomu, ze soucasna Evropa nepouziva vojenskou silu jako prostredek souteze mezi narody, maji Cesi vlastni osud ve vlastnich rukou, vice, nez kdy za poslednich 1000 let asi meli.
A ještě na závěr jeden článek od Andrewa Stroehleina - ten už snad proboha nebudete považovat za kontroverzní??
Všimniěte si - že do toho zas kecám (pro hubu na hubu) - jak je tento článek - jaksi automaticky prodchnutý smyslem pro demokratičnost, který je v ČR dnes lidem dost neznámý. (Naopak my Češi se spíše dnes honosíme tím, že máme přístup k něčemu, co obyčené obyvatelstvo nemá.) Nebo nemám pravdu?
V Čechách máme nový samizdat. Je to exkluzívní způsob, jak rozšiřovat informace. Je omezený jen na vybrané členy společnosti. Je neobyčejně vlivný. Je to Internet.
Jako kdysi samizdat, i Internet nyní svými informacemi zasahuje především vzdělanější Čechy. Zkoumáme-li čtenářskou obec internetového elektronického deníku Neviditelný pes, jasně vidíme, že většina čtenářů se skládá z podnikatelů, ze studentů, z vědců a z techniků. Jako samizdat, Internet nemá příliš velký vliv na obyčejného člověka z ulice.
Podobně jako český samizdat ze sedmdesátých a z osmdesátých let, přístup k Internetu je omezen i geograficky. Odpovídá rozdělení české společnosti na město a venkov, které všichni dobře známe. Mnoho Čechů, kteří mají přístup k Internetu, si pravděpodobně nebude chtít přiznat, že 90 procent občanů ČR nežije v Praze.
To všechno neznamená, že by Internet nebyl v ČR vlivný. Bezpochyby vlivný je. Víme například, že Hrad a někteří čeští ministři čtou deník Neviditelný pes. Jistě, samizdat byl za komunismu také vlivný. Úřady za Husáka s ním měly velké starosti. Konec konců, považovaly ho za natolik důležitý, že vydávaly milióny korun a zaměstnávaly množství lidí pronásledováním šiřitelů samizdatu.
Internet tedy nyní má v české společnosti podobné postavení, jaké míval kdysi samizdat. Je to důležitý zdroj informací, k němuž mají přístup jen někteří občané. Zcela zjevně se Internet od samizdatu v jedné věci liší. Internet není ilegální. Široké veřejnosti však přesto není přístupný.
V tomto moderním případě není nepřístupnost Internetu dána politicky, ale finančně. V sedmdesátých a v osmdesátých letech se nemohl samizdat rozšířit do širší veřejnosti, protože tomu zabraňovala paranoidní ostražitost komunistických úřadů. Dnes se rozmanitá škála ne-establishmentových názorů, vyskytujících se na Internetu, nemůže dostat do širší veřejnosti, v důsledku nedostatku finančních prostředků. Pro soukromého občana v ČR je cena zařízení pro připojení na Internet reativně vysoká.
Ať už je příčina nepřístupnosti informací jakákoliv, důsledek bude pravděpodobně stejný. Budeme svědky toho, že se společnost rozdělí, pokud budou vzdělané vrstvy národa zase ignorovat nejdůležitější aspekt rozšiřování důležitých informací - totiž zajištění, aby byly tyto informace všeobecně přístupné.
I když Západ problémy samizdatu nezná, nový problém Internetu má do stejné míry jako Česká republika. Žijí dnes vedle sebe dvě společnosti. Jedna má přístup k alternativním zdrojům informací, druhá nikoliv.
Řešením pro současnost by mělo být prosadit do lehce přístupných českých informačních zdrojů, totiž do tradičního tisku, širší škálu názorů. Řešením pro budoucnost by mělo být zajistit širší přístup veřejnosti ke všem informačním zdrojům, včetně Internetu. Velmi by pomohlo, kdyby získaly všechny české školy a veřejné knihovny co nejdříve přístup na Internet. Nedoporučuju to proto, že by Internet byl sám o sobě tak vynikající a dokonalý, ale proto, že je zcela zjevně zapotřebí, aby měli lidé v dnešním informačním věku co nejlepší přístup k nejširším zdrojům informací.
Samozřejmě, bude to stát peníze a bude to vyžadovat rozsáhlé investice do telekomunikační infrastruktury. Nebude to však stát tolik, kolik by stála rozdělená společnost a všeobecná nevědomost. Gramotnost se rovná vědění. Totéž platí o přístupu na Internet. Po celém světě dnes vzniká situace, v níž jakoby minimální procento lidí je gramotných a drtivá většina nikoliv. V dnešní společnosti bychom už přece netolerovali vysokou míru negramotnosti. Náš přístup k Internetu by měl být tentýž.
Internet by neměl mít v české společnosti tak exkluzívní postavení, jaké kdysi míval samizdat. Pro každou společnost je vážně destabilizující hrozbou, nechat tolik lidí v nevědomosti, bez přístupu k novým technologiím.