| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Chcete-li se podívat na předchozí vydání Britských listů, klikněte na ikonu Britských listů zde napravo, dostanete se do archívu.
Už jsem v těchto Britských listech před časem psal, že úsilí české vlády uvalit zvýšenou daň z přidané hodnoty na domácí spotřebu energie je neobyčejná nespravedlnost, zejména vůči chudým a starším občanům. O něco podobného se před nedávnem v Británii pokusila britská vláda. Vyvolalo to obrovské protesty veřejnosti a vláda musela plány na uvalení plné DPH na domácí spotřebu energie zrušit a uchýlit se ke kompromisu.
Proč jsou lidi v ČR tak pasívní?Jde o úplně tentýž problém jako před několika lety v Británii. Jak to, že nedokázali obdobnými občanskými protesty přimět i českou vládu, aby toto nehorázné opatření zrušila. Když se na odpor nezmohli, budou holt teď platit.
Že by to opět mělo něco společného s nemožným chováním českých sdělovacích prostředků?
Němci dlouho věřili, že se většina občanů účastnila Hitlerových válečných tažení za druhé světové války neochotně a jen proto, že museli. Už dva roky však prochází německými městy putovní výstava s názvem: Válka, jejímž cílem bylo ničení: Zločiny wehrmachtu 1941-1944. Tato výstava naprosto likviduje výše zmíněný německý alibismus.
Výstava nyní doputovala do Mnichova, do srdce konzervativního Bavorska, a vyvolala tam obrovskou politickou kontroverzi. Vznikly už násilné pouliční demonstrace. Došlo už k zatýkání. V Bavorsku se vzedmula proti faktům, které ukazuje výstava, celá veřejná kampaň. Byla založena organizace jméněm Kampaň proti pomlouvání armády.
Výstava obviňuje wehrmacht, německou nacistickou armádu z druhé světové války, z těžkých válečných zločinů. Fakta, která zveřejňuje, je velmi obtížné popírat. Šokující fotografie z východní fronty zaznamenávají masové popravy židů, Romů, válečných zločinců a takzvaných partyzánů. Popravy prováděli vojáci pravidelné německé armády. Nejsou vůbec žádné pochybnosti, že němečtí vojáci prováděli s nadšením systematickou vyhlazovací politiku v Srbsku, v Rusku a na Ukrajině. Gestapo či SS nebyly přitom skoro vůbec přítomny.
Výstava však hlavně dokazuje, že není pravda, že obyčejní Němci o masových vraždách a vyhlazování nevěděli. Dopisy od řadových vojáků z fronty, odesílané manželkám a dívkám zpět do Německa, dokazují, že se v Německu o vyhlazovací politice obecně vědělo a že lidé v Německu masové vraždění nepřátel Říše mlčky schvalovali.
Tón vystavených dopisů je často misionářský. Vojáci píší o tom, jak je nutné zbavit svět "podřadných ras", zlikvidovat židy a provádět "očišťovací programy" na ochranu bílé rasy. Obviňují Brity a Američany ze zrady, že se na těchto programech nechtějí podílet. Podrobně popisují, jak se vyvražďování provádí.
Vrchní velení wehrmachtu tyto dopisy nijak necenzurovalo. Jeden německý voják doporučuje svým příbuzným v Německu, aby si vyladili vysílání rozhlasu z okupovaného Bělehradu, který každý večer vysílal údaje o tom, kolik bylo ten den zastřeleno komunistů a židů, ke zvýšení morálky vojsk. Jeden voják napsal domů po návštěvě koncentračního tábora v Osvětimi v roce 1942: "Je opravdu dobré, dostat se ven z kasáren a vidět svět..."
Důstojník E. píše v jednom z dopisů , jak ho mrzelo, že zmeškal účast v popravčí četě: "Jaká škoda, že jsem se nemohl podílet na likvidaci těch nešťastníků. Bylo by to potěšení. Jak by se mi bývalo kouřilo z revolveru..."
Je zřejmé, že německá armáda byla systematicky využívána jako hromadný státní kat.
Německé ministerstvo obrany dnes sice přiznává, že se armáda účastnila masakrů, dosud však plně neodsoudilo veškerou činnost německé armády za druhé světové války. Podle oficiální interpretace byly viníky masakrů především speciální jednotky jako SD, krutá bezpečnostní složka SS.
Autoři výstavy také poukazují na znepokojující skutečnost, že těsně po druhé světové válce byly všechny výše zmíněné skutečnosti potlačeny. Autoři výstavy zjistili, že dokumenty o masakrech, prováděných německou armádou, byly systematicky ničeny. Závažnou otázkou je: podíleli se na zamlčování těchto zločinů po válce i západní Spojenci?
Západní Spojenci měli dobré důvody, proč nepohnat wehrmacht a jeho důstojníky po r. 1945 před válečný soud. Podobným způsobem se v Německu nikdy řádně nezodpovídali soudci, kněží ani lékaři z toho, že podporovali nacismus. Rozpadla by se bývala infrastruktura Německa, a proto nebyla armáda z válečných zločinů obviněna. Denacifikace německé společnosti byla jen symbolická.
Je proto velmi lehké představit si šok mladých Němců, kteří nyní studují dokumenty svých rodičů a s hrůzou nacházejí důkazy o tom, co jejich rodiče dělali za války. Mnozí Němci neradi vidí, že se na válečná fakta teď poukazuje. V Erfurtu nastříkal na panely výstavy kdosi sprejem slova: "Lži, samé lži". Starosta Řezna bojkotoval vernisáž výstavy, konstatoval, že obraz wehrmachtu, který z ní vyplývá, "se mi nelíbí".
Jenže kritikům se nepodařilo zpochybnit fakta, autentičnost dopisů a fotografií. Tak se uchýlili k osobním útokům.
Bylo odhaleno, že jeden z organizátorů výstavy, Hannes Heer, je bývalý komunista a maoista a byl odsouzen za veřejné nepokoje. Jiným organizátorem je milionář filantrop Jan Reemtsma, syn významného výrobce cigaret. Bylo mu řečeno, že by měl raději zorganizovat výstavu o obětech kouření a nikoliv o obětech Němců za druhé světové války.
List Guardian píše, že alespoň formálně se Mnichov už dávno zbavil své pověsti jako Hitlerova kulturního hlavního města. Poznamenává však, že staré sympatie někdy přetrvávají. Minulý týden se postavil konzervativní starosta Eurasburgu, čtvrti na předměstí Mnichova, proti vybudování pomníku na památku židovských transportů, které Eurasburgem procházely do koncentračního tábora v Dachau. Konstatoval, že "úplně nelituje" pochodu smrti, který procházel jeho městem, protože v něm byly a zemřely při něm i kriminální živly.
Od minulého pondělí, kdy byla výstava v Mnichově oficiálně otevřena, demonstrují mnozí Mnichované na mnichovských ulicích a u mnichovských památníků pro čest Německa. Šéf strany CSU v Mnichově, Peter Gauweiler, bojkotoval vernisáž výstavy a uspořádal vlastní ceremonii u hrobu neznámého vojína. Přítomní, staří i mladí, přinesli bílé růže, symbol německého protinacistického odporu za druhé světové války.
Pro organizátory výstavy a její sponzory - sociálně demokratický mětský úřad - je dnes věcí německé cti přiznat si otevřeně veškeré hrůzy minulých masakrů. Primátor Mnichova Christian Ude a jeho kolegové očekávají vznik konfiktních situací. Ve městě nebyly vylepeny k výstavě žádné plakáty, aby je veřejnost nestrhala či nepomalovala odmítavými hesly, a na poslední chvíli byla vernisáž přesunuta na jiné místo.
Ude tvrdí, že výstava není absolutním odsouzením německé armády, ani není pokusem ochromit pověst současné německé armády. "Dnešní generace Němců by neměla pohlížet do minulosti s pocitem nějaké morální nadřazenosti," varoval Ude. "Dnešní Němci by měli by být rádi, že mají to štěstí, že nežijí v totalitním státě a nemusjí čelit volbě, které čelili jejich otcové a dědové - buď se totalitnímu státu podrobit a sloužit mu, anebo být eliminován..."
Čeká se s napětím, k čemu zahájení výstavy povede. V sobotu se měla konat v Mnichově velká neofašistická demonstrace. Extrémně pravicové skupiny organizují odpor proti výstavě na Internetu. Jeden veterán, bývalý čln posádky nacistických ponorek, dokonce pohrozil, že se z protestu veřejně upálí.
Doplňovací volby v anglickém volebním okrsku Wirral v hrabství Cheshire prohráli konzervativci v noci ze čtvrtka na pátek na celé čáře. Ve volbách zvítězil labouristický kandidát Ben Chapman většinou 7 888 hlasů. Konzervativci měli v tomto volebním okrsku od posledních všeobecných voleb v roce 1992 většinu 8000 hlasů. Nynější doplňovací volby považují pozorovatelé za důležité měřítko politických nálad v Británii před nadcházejícími všeobecnými volbami. Došlo v nich v tradičně konzervativním volebním okrsku k sedmnáctiprocentnímu odklonu voličské podpory od konzervativců směrem k opozičním labouristům.
Podle pátečního deníku Times je nyní téměř jisté, že se britské všeobecné volby budou konat až v ústavně nejposlednějším možném termínu, totiž 1. května 1997, protože je konzervativci budou chtít do nejvíce oddálit od nynější drtivé porážky v doplňovacích volbách ve Wirralu.
Doplňovacích voleb ve Wirralu se účastnil neobvykle vysoký počet 73 procent obyvatelstva, takže vládnoucí konzervativci mohou těžko argumentovat, že proto konzervativnímu kandidátovi hlasovali jen někteří občané, a to z protestu. Labouristický kandidát Ben Chapman získal 53 procent hlasů, konzervativní kandidát Les Byrom dostal 34 procent hlasů a kandidát druhé, menší opoziční strany liberálních demokratů získal 10 procent hlasů.
John Major uvedl v pátek v britském rozhlase, že v doplňovacích volbách v jediném volebním okrsku, kde o nic nejde, vždy dávají britští voliči najevou svůj nesouhlas s vládou. Ve všeobecných volbách, kdy půjde o změnu celého politického klimatu země a nebezpečí, jak uvedl, že by labouristická strana zavedla v Británii socialismus, však britští voliči prý opět nepochybně podpoří konzervativce.
Podle nejnovějších zpráv už prý britská konzervativní strana přijala skutečnost, že nadcházející všeobecné volby prohraje. Negativní předvolební kampaní (totiž strašením před Blairovým "socialismem") se bude podle interních informací snažit přispět alespoň k tomu, aby bylo labouristické volební vítězství co nejmenší.
Japonská elektronická firma NEC dala v těchto dnech na trh televizní přijímač s velkou obrazovkou, který je tak tenký, jako zarámovaný obraz.
Přijímač, který se jmenuje PlasmaX, má obrazovku o uhlopříčce 109 cm. Podle firmy NEC má obrazovka jasnější barvy a silnější kontrast, než dosavadní ploché obrazovky.
PlasmaX se prodává v Japonsku od 27. února za 1,2 milión jenů (přibližně 266 000 Kč). Součástí systému je obrazovka, tuner a reproduktory. Všechno je zabudováno do panelu, který má tloušťku pouze 99 milimetrů.
Očekává se, že ploché televizní příjimače budou v maých japonských bytech velmi populární. Dosud však neměly plasmové displeje dostatečně velký jas a kontrast, jaký mají tradiční televizní obrazovky.
Firma NEC tvrdí, že se jí tento technický problém podařilo překonat. Vzhledem k tomu, že je nový televizní přijímač velmi drahý, bude to zřejmě trvat pár let, než se stane běžným spotřebitelským výrobkem. Cena televize PlasmaX prý do roku 2000 poklese asi na 420 000 jenů.
Od června bude firma NEC vyrábět nové plasmové obrazovky v masovém měřítku pro osobní počítače, přehrávače digitálních disků, videopřehrávače a televizory. "Považujme plasmové obrazovky (plasma display panels, PDP) za velmi důležitou základní technologii pro multimediální věk," řekl Hisaši Kanek, předseda správní rady firmy NEC.
Deník Financial Times věnoval jednu ze svých pravidelných tematických příloh evropským burzám. Na šesti velkých stránkách analyzuje poměry na burzách v Londýně, v Paříži, v Německu, v Amsterodamu, v Švýcarsku, v Athénách, na skandinávských burzách, v Miláně a v Rusku. O pražské burze v příloze není ani slovo, zato o varšavské burze Financial Times napsal:
Varšavská burza získala pozoruhodně záviděníhodnou pověst v důsledku své průhlednosti a efektivnosti, poté, co byla po dvaapadesáti letech otevřena v dubnu 1991. Ukázalo se, že součinnost francouzského stylu obchodování, podle zvyklostí lyonské burzy, a anglosaského inspekčního mechanismu založeného na praxi americké Securities and Exchange Commission, byla dostatečně robustní, aby burza přežila svůj první krach, k němuž došlo v roce 1994.
Burza také dokázala reagovat dostatečně pružně na to aby zvládla vlnu zájmu, k níž došlo za posledních 18 měsíců, v jejímž důsledku stoupla hodnota 88 kótovaných firem celkem na 8 miliard dolarů, zatímco daší dvacetiprocentní vzrůst indexu hlavního trhu WIG dodal další dvě miliardy dolarů hodnotě akcií na polské burze. (Atd.)
Banka tvrdí, že za posledních 10 let vznikla skupina zemí, které lze označovat za "téměř tygry". Patří k nim Indonésie, Filipíny, Česká republika, Argentina, Chile a Vietnam. Všechny tyto země zaznamenávají pozitivní hospodářský rozvoj, konstatuje banka. Všechny tyto "vznikající trhy" mají makroekonomickou stabilitu, lidský kapitál, orientaci na volné trhy, jsou zaměřeny na vývoz a na hospodářský rozvoj. Za posledních deset let zaznamenaly nejpodstatnější hospodářské úspěchy Argentina, Bolivie, Chile, Mexiko, Čína, Filipíny a Vietnam, dále Peru a Dominikánská republika.
Za tygry považuje banka American Express Singapur, Jižní Koreu, Hongkong, Malajsko, Thajsko a Čínu. Za "téměř tygry" považuje Filipíny, Českou republiku, Argentinu, Chile, Tchaiwan, Vietnam a Indonésii. Mezi "tygřaty" jsou Slovensko, Polsko, Israel, Mexiko, Portugalsko, Jordánsko.
V únorových Softwarových novinách je velmi dobrý komentář od Jaroslava Veise. Je aktuální vzhledem k otázkám, o nichž debatujeme v těchto Britských listech. Zabývá se několika závažnými tématy:
(a) postojem Američanů a Evropanů k pojmu hranice. Zatímco Evropané považují hranici spíše za limit (jednotlivé evropské národy se uzavírají v teplíčku vlastních kultur, definovaných hranicemi), Američané podle Veise považují hranici za výzvu k překročení, výzvu k tomu, abychom status quo překonali. Veis zajímavě uvažuje o tom, zda tento dvojí přístup - pasívější v Evropě a aktivnější v Americe - povede v nové technologické době k tomu, že nás všechny v Evropě americká kultura převálcuje. (Jiná věc je, zda mají Američané o Evropu vůbec zájem, soustřeďují se spíše na Asii, viz níže.)
Jiným velmi závažným tématem, na nějž Veis poukazuje v Softwarových novinách je (b) "urputnost, s níž se česká politická scéna brání zavedení legislativy, umožňující všeobecný přístup k informacím".
Co je na Veisově článku deprimujícího? Takovéto vynikající analýzy by v normální zemi vycházely v kvalitních denících, třeba v nedělní příloze. Je skutečně trapné, že Česká republika na to nemá.
(Jeden známý a velmi dobrý komentátor, kterého právě zřejmě vyhazují z jedněch českých novin, mi k tomu řekl: "Čím to je, že Maďaři i Poláci si dokázali udržet kvalitní deníky, a v ČR se to nepodařio?")
Deníky jsou strašlivé kvality a profesionální žurnalistika se zdá se musí utíkat do specializovaných periodik, jako jsou Softwarové noviny. Nepřípomíná vám to trochu život v Československu za socialismu, kdy také vydávali třeba literární vědci své studie občas v biologických časopisech, anebo ve věstníku firmy "Restaurace a jídelny", protože jinde to nešlo?
Novináři v normálních sdělovacích prostředcích nejsou zřejmě příliš vzdělaní. Nepoznají, co je skutečně důležité a o co opravdu jde.
Počítačovým odborníkem, jako jsou redaktoři Softwarových novin, se zcela zjevně nemůže stát každý hlupák. Je velmi povzbuzující, že kvalitativní síto technického vzdělání lidí kolem Softwarových novin jak se zdá vytvořilo kolem tohoto periodika skupinu osvícených lidí i co se obecně vysoké kulturní úrovně a myšlenkové otevřenosti týče.
Doufám, že to nepůsobí jako nějaká arogance, mně naprosto nepřísluší nikoho posuzovat, smekám však v hluboké úctě před redakcí Softwarových novin za to, že učinila tento inteligentní krok a poskytla Veisovi místo pro jeho Zápisník. Kde ale zůstává celá ostatní česká novinářská obec, zejména z deníků?
Je trapné, že specializované periodikum, jako jsou Sotfwarové noviny, tu vlastně do určité míry supluje roli, jakou by měly hrát třeba Lidové noviny, nebo Mladá fronta Dnes.
Materiál o televizi Nova, který jsem připravil pro Lidové noviny v odpovědi na neinformovaný článek Ladislava Jakla, otištěný v tom listě začátkem února, nevyjde, jak mě informovala minulý týden redaktorka názorové stránky Alice Šimonová. (Protože jsem to tušil, zveřejnil jsem ho už v Britských listech 10. února 1997.)
Jakl měl v článku, podporujícím věc TV Nova, některé faktické omyly. Otřel se v něm kriticky i o mou osobu argumentem, který byl také chybný. Neměl jsem příliš vysoké mínění o Lidových novinách, domníval jsem se však, že jsou natolik demokratické, že mi dají právo na odpověď, a natolik profesionální, že nechají opravit věcné chyby v Jaklově článku a že jejich redaktorům samotným dojde, nakolik je věc TV Nova závažnou kauzou, bez ohledu na nějakého Čulíka.
To, že článek nevyjde, jsem zavinil sám. Udělal jsem hloupost, a ta výhodně posloužila redaktorce Lidových novin jako záminka ke zlikvidování celé věci.
Citoval jsem v soukromém dopise o širším problému novinářské etiky jednomu čtenáři Neviditelného psa třemi řádky o Ladislavu Jaklovi jednu informaci, která o něm dosti široce koluje po Praze jako ilustraci toho, že se pan Jakl zřejmě nechová eticky jako novinář. Hned poté mi pan Jakl odpověděl dopisem, obsahujícím nadávky, že informace pravdivá není. Pak konstatovala Alice Šimonová, že vzhledem k tomu, že "šířím o panu Jaklovi sprosté lži", analytický materiál o televizi Nova nebudou Lidové noviny tisknout.
Méně extrémní verzi informace, kterou jsem citoval v dopise čtenáři Neviditelného psa, potvrzují nezávislí svědkové, kteří pana Jakla delší dobu znají. Není ovšem vyloučeno, že i tato méně extrémní verze informace je nepravdivá. Celé věci se mi nepodařilo dosud přijít na kloub. Možná že není příliš důležitá. Vůbec mi nejde o osobní vztahy či postoje, ale o etiku novinářské práce.
Musel jsem se ale docela usmát nad tím, že podle paní Šimonové se zřejmě v jejím slavném listě tisknou články jako zvláštní způsob odměny či co. Té dobré paní zřejmě vůbec nepřišlo na mysl, že moje osoba je v celé věci naprosto vedlejší. To, zda materiál o televizi Nova vyjde či nevyjde, je věc veřejného zájmu, který nemá nic společného s žádnou konkrétní osobou. Potlačování těchto informací poškodí českou společnost. Mně osobně to může být ukradeno.
Lidové noviny reakcí paní Šimonové jen znovu prokázaly nedostatek profesionality, který se nakonec projevuje skoro každý den v tom, co ty noviny tisknou. Budu to časem analyzovat podrobněji, a to nejen v souvislosti s Lidovými novinami. Někdo by měl systematičtěji uvádět na pravou míru komentáře českých deníků.
Škoda, že nemá Česká televize pravidelný pořad jako televize BBC "Recenze denního tisku", v němž jednou týdně čelný novinář (střídají se lidé z různých částí politického spektra) rozbírá na prostoru patnácti minut kriticky práci svých kolegů komentátorů. Ne že by nebyl České televizi návrh na vytvoření tohoto levného a velmi užitečného pořadu přednesen, příslušná místa v ČT však na návrh nereagovala.
Rád bych apeloval na čtenáře Lidových novin, aby když už ten list kupují, četli informace, které jsou na jeho stránkách obsaženy, velmi skepticky.
V kruzich, kolem zahranicnich vyboru jak americkeho senatu (Holms), tak kongresu v mem pripade kong. Gallegly je situace v CR znama! Jedine opravdu neunavne praci pani M.Al. a nekolika ( bohuzel nelze jmenovat ) analytiku strategickeho planovani ECC-DoD, kteri jsou prvni ci druha generace z ceskych rodicu souhrne WSAR's, tykajici se politicko socialnich pomeru v CR nejsou negativni tak, jak je nam znama "drsna pravda".
Pred casem, jeste za hlubokeho komunismu, jsem mel moznost nahlednout do tehdejsiho "military intelligence manual roster", kde schopnosti Cechoslovaku pro vedeni partyzanske a zpravodajske valky byly oznaceny jako nulove(!), a to nikoliv z terennich podminek, ale z duvodu " ... nestabilniho mentalniho charakteru populace..." , to asi plne vystihuje Vasi a Andrew S. polemiku s ceskou verejnosti. Plne souhlasim jak s Hanakem, tak Kmentem.
K postupu U.S. - NATO: Toto jsou volne parafrazovana slova sen.Holmse " U.S. ma poslani, zajisteni svetove stability a prosperity obcanu U.S. - NATO je v nasem konceptu okrajovou zalezitosti regionu, ktery je podstatne nestabilnejsi a globalne neefiktivnejsi nezli Asie. Nas hlavni a vylucny zajem budiz soustreden na Asii . Evropa NENI v okruhu nasich majoritnich zajmu!" Toto jsem zaslechl minuly rok v Georgii primo od lidi z Holmsova stabu.
Odlucovani U.S. od Evropy je nejmarkantnejsi v hospodarstvi, ovsem na zapadnim pobrezi USA se projevuje jiz i v trivialitach jako je druh stravy a potravin. Prolinani "spotrebni kultury", je jiz take viditelne.
Pochopitelne mne situace v Ceskem state neni lhostejna, a pokud me miniaturni sily staci, snazim se drobnymi prispevky ku vnitrnim zpravam ruznych semi privatnich skupin ( krajsky vybor rep.strany atd.)"uhladit" co se da, ovsem snadne to neni.
Lapidarne vse je vyjadrovano frazi: Polaci - Madari jsou lide zodpovedni, peclive se pripravujici k vojensko politicke integraci. Cesi hm.... zatim zamestnavaji zahranicni personal FBI pro vysetrovani hospodarske kriminality! ( pri rozhovoru v kalifornske obchodni komore v Los Angeles letos v lednu).
Jak rika Ondrej, " male deti a ozrali namornici jsou ditka stesteny".?
PS: Zacal nekdo tvorit vyhledovou koncepci ceskeho statu do noveho tisicileti?
V minulých dnech vyšlo najevo, že slavná hollywoodská herečka Hedy Lamarrové byla vynikající vynálezkyní, která vyvinula průkopnický naváděcí systém pro torpéda, který byl později rozpracován a stal se základem funkční struktury nejtajnějších světových komunikačních satelitů.
Dosud neznámou a velmi nepravděpodobnou historii, jak se Lamarrová stala technologickým zázračným dítěte, a průkopníkem na poli nejmodernějších zbraní, nedávno zdokumentoval Hans-Joachiim Braun profesor historie na univerzitě bundeswehru v Hamburku.
Lamarrová poprvé proslula ve známém českém filmu Gustava Machatého Extáze (1933), kde ukazovala své vnady. Na základě filmu si jí zamiloval Fritz Mandl, mocný rakouský obchodník s zbraněmi, který se s ní oženil a uvedl ji do vídeňské společnosti a představil ji Hitlerovi i Mussolinimu.
V roce 1937 se Mandlovi rozvedli. Mandl se stal poradcem Juana Peróna v Argentině, a jeho rozvedená manželka se přestěhovala do Hollywoodu, kde se stala Hedy Lamarrovou a hrála vedle Clarka Gabla a Spencera Tracyho ve filmech jako Samson a Dalia a Soudruh X. Tam se seznámila s druhým ze svých šesti manželů, s avantgardním skladatelem Georgem Antheilem, nejlépe známým svou futuristickou skladbou Ballet Méchanique, v níž hrálo 16 synchronizovaných automatických klavírů (pianol) a která při premiéře v Paříži v roce 1926 vyvolala senzaci.
V létě 1940 se seznámila šestadvacetiletá filmová krasavice Lamarrová s Antheilem na večírku. Antheil totiž psal rady zamilovaným do časopisu Esquire a také byl autorem knihy Budiž každý svým vlastním detektivem: studie endokrinologie žláz. Lamarrová se Antheila chtěla zeptat, jestli by si mohla nechat zvětšit prsa. Hovor se brzo stočil na zbrojní problematiku, Lamarrová totiž Antheilovi svěřila, že chce odejít z Hollywoodu a začít pracovat pro Národní výbor pro vynálezy ve Washingtonu.
Lamarrovou totiž napadlo, že naváděcí radiový signál torpéd by nebylo možné rušit, kdyby signál dokázal skákat zdánlivě náhodným způsobem každý zlomek vteřiny z frekvence na frekvenci. Kdokoli by se chtěl pokusit toto radiové vysílání odposlouchávat, by na jediné frekvenci slyšel jen občasná krátká pípnutí. Kdyby někdo frekvenci začal rušit, zikvidoval by jen minimální zlomek celého signálu.
Antheil měl k celému projektu přispět tím, že by se podle Lamarrové dalo zakódování přepínání radiového signálu z frekvence na frekvenci koordinovat stejným způsobem, jak byla koordinována hra automatických klavírů v jeho automatickém baletu, prostřednictvím dírkovaných papírových rolí.
Antheil a Lamarrová vypracovali kódovací systém, založený na 88 klávesách pianoly, podali svůj "Tajný komunikační systém" americké Radě pro vynálezy a o dva roky později dostali na systém patent.
Avšak americké námořnictvo bylo příliš krátkozraké na to, aby bylo schopno přijmout myšlenku, odvozenou z oblasti umění. Američtí vojenští odborníci byli šokování představou, že by měli do torpéd montovat papírové kódovací role z pianol. Byly také problémy s přenosem radiových vln vodou.
Patent Lamarrové a Antehila propadl v roce 1959, tři roky předtím, než se jejího systému skákání z frekvence na frekvenci začalo používat běžně v námořnictvu během blokády Kuby.
Od té doby se systém Lamarrové stal základem moderních protirušících zařízení, například v americkém obranném satelitním komunikačním systému Milstar, který stojí 25 miliard dolarů.
Když Lamarrová pracovala v Hollywoodu jako herečka, často říkala, "Každá holka může vypadat přitažlivě. Stačí, když se postaví a vyloudí na tváří výraz blbce."
Atraktivní Lamarrová byla, blbec však určitě ne, konstatuje britský list Independent.