| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Chcete-li se podívat na předchozí vydání Britských listů, klikněte na ikonu Britských listú zde napravo, dostanete se do archívu.
Západní pojišťovny a soukromá zdravotnická zařízení mají v současnosti vážné potíže s tím, jak reagovat na dramatický pokrok v oblasti genetiky, která dokáže u stále většího počtu nemocí určit, kdo jimi kdy onemocní.
Potenciálně nejvýznamnější bude v brzku očekávaná schopnost genetiky určit u lidí datum jejich smrti.
V současnosti dokáže genetika zjistit, zda pacienti mají ve svém těle geny způsobující některé konkrétní dědičné choroby, jako například Huntingtonova chorea anebo cystická fibróza. Etickou krizi v pojišťovnách však vyvolal objev tzv. telomerů, těch částí chromozomů, o nichž se vědci domnívají, že fungují jako "časovače", určující délku života jedince.
Vědci budou brzo schopni - podle jedné předpovědi to bude do pěti let - vypracovat test telomerů, takže bude možno změřit přirozenou délku života každého člověka - pokud jedinec nebude kouřit, přejídat se, požívat nadměrné množství alkoholu anebo pokud nezahyne při nehodě.
Po obrovské mezinárodní kontroverzi, kterou vyvolala nedávno zpráva, že edinburští vědci vypěstovali klonováním dospělé ovce nové, geneticky totožné jehně, vyvolá budoucí testování délky lidského života zřejmě další vážnou debatu.
Hovořilo se o tom v Británii na nedávném semináři, jehož se účastnili čelní genetikové a vedoucí představitelé západních pojišťoven. Desmond Le Grys z firmy Munich Reinsurance tam například konstatoval, že "genetické testování, které povede k včasné diagnóze a léčení chorob, zřejmě podstatně prodlouží věk lidí. Avšak znalost výsledků genetických testů povede bezpochyby k podstatným změnám v pojišťovacím průmyslu."
Nutně dojde k tomu, že si životní pojistky budou chtít brát jen lidé se špatnými životními vyhlídkami, kdežto superzdraví jedinci si životní pojistku platit nebudou.
Známý genetik profesor Steve Jones z londýnské univerzity , jehož jedna nedávná kniha byla přeložena i do češtiny, konstatoval, že testování délky života lidí se stane zanedlouho naprosto běžným. Přiznal však, že je to na lidské úrovni velmi složitá otázka. Dodal, že sám by nechtěl, aby mu někdo oznámil, kdy zemře.
V pátek 14. března se bude pořádat ve velmi příjemném prostředí neogotické budovy Glasgow University celodenní seminář o České republice. Pořádá ho organizace CERDU, Central European Research and Development Unit na Glagow University.
Vstup je volný, jen ten, kdo chce jít na oběd, by měl zaplatit 7 liber.
Doporučuju jednak vystoupení Ivana Kytky, londýnského zpravodaje České televize, a pak zejména česko-britského podnikatele Karla Jelínka, velmi zábavného a moudrého mluvčího, se spoustou zkušeností z podnikatelské sféry mezi Českou republikou a Západem.
Zájemci o účast - znovu opakuji, je zdarma - e-mailujte na adresu: T.Konn@lib.gla.ac.uk (Tania Konn)
Zde je program:
"V létě tady skoro Dána nenajdete," konstatuje Claus Thyssen, agent z realitní kanceláře. "Konec konců, máme tady nádherné mořské pobřeží - a je nás Dánů jen 5 miliónů, kdežto Němců je miliónů osmdesát."
Ať už se ale vypravují Němci na pláž jak brzo ráno chtějí, píše Independent on Sunday (to je odkaz na to, že zejména na španělských plážích se Britové dohrabou k moři až tak kolem devíti, deseti, v době, kdy už jsou nejlepší místa obsazena Němci), nemají právo si na ostrově Fano kupovat žádné letní domy ani pozemy. Už v roce 1959 schválilo Dánsko zákon, podle něhož si v zemi nesmějí cizinci kupovat žádné letní byty. Pokud cizinec nežije v Dánsku alespoň pět let a po celou tu dobu neplatí daně smí se letní byt jen pronajmout.
Od té doby, co se Dánsko stalo v roce 1973 členem Evropského společenství, je pod neustálým tlakem zrušit tento "protievropský" zákon. Tlak zesílil zejména po zavedení jednotného evropského trhu, podle něhož se celou západní Evropou mají volně pohybovat lidé i kapitál.
Nicméně, Dánsko získalo v roce 1992 zvláštní výjimku v maastrichtských dohodách, podle níž mají právo neprodávat Němcům letní byty na svém území. Němci se však nyní snaží kupovat reality v Dánsku prostřednictvím dánských příbuzných či přátel. Dvacet německých občanů bylo nedávno pohnáno v Dánsku před soud za to, že si ilegálně koupili domy na dánském pobřeží. Němci dostali šest měsíců na to, aby domy zase prodali a ze země odcestovali.
Dánské ministerstvo vnitra instruovalo místní obyvatele na dánském pobřeží, aby měli oči otevřené a informovali úřady o veškerých podezřelých akcích Němců ve snaze koupit místní byty. Ministerstvo také kontroluje realitní kanceláře v pohraničních oblastech Německa, jestli náhodou nenabízejí k prodeji dánské domy a byty.
Dánové se nyní obávají, že novelizace maastrichtských dohod povede k tomu, že jejich právo nedovolovat Němcům, aby si kupovali domy v dánských letoviscích, bude zrušeno.
Avšak nejen Dánsko je nyní silně znepokojeno rostoucí německou kolonizací. Když nedávno vstoupily do Evropské unie Švédko, Finsko a Rakousko, všechny tyto státy se pokusily získat dánskou výjimku, aby i ony znemožnily Němcům kupovat na svém území domy a byty, Brusel jim to však odmítl.
Ve Španělsku si nedávno povolal šéfministr Baleárských ostrovů Jaime Matas německého konzula a protestoval, že si Němci na Majorce kupují příliš mnoho domů a bytů. Na šest místních obyvatel Majorky nyní připadá jeden Němec a místní Španělé proti tomu organizují plakátovou kampaň. "Němci prostě náš ostrov kupují," konstatuje Matas, "a odmítají se integrovat do místního obyvatelstva a přijmout naše zvyky."
Rakousko je vážně znepokojeno, kolik Němců si kupuje domy a letní byty v Tyrolsku, kde nyní v některých letoviscích vlastní Němci více než padesát procent domů. Evropská unie se soudí s Rakouskem, protože zavedlo předpis, podle něhož musejí zájemci o koupi domu či bytu v Tyrolsku nejprve žádat o povolení u tyrolských regionálních úřadů.
Na pobřeží Zeelandu v Nizozemí se Holanďané také snaží zastavit německou ofenzívu. V holandském městě Westkapelle si koupilo letní byt více než 10 000 Němců - rodilých Holanďanů tam žije jen 2000. I toto město nyní zavedlo nové zákony, podle nichž je pro Němce nyní obtížnější, kupovat si tam domy a byty.
I východní sousedi Německa jsou podle listu Independent on Sunday znepokojeni invazí Němců, zejména do oblasti Mazurských jezer. Nejmarkantnější je ale příliv Němců v létě v Dánsku.
"Starší generaci, jejíž příbuzní zemřeli ve válce, to vadí," konstatuje Thyssen. Jiní Dánové si stěžují, že v důsledku přílivu Němců stoupají v dánských letoviscích ceny.
Někteří Dánové si ale myslí, že je zákon, zakazující příliv Němců do země zastaralý, a že by se na stavbě nových letovisek pro Němce dalo hodně vydělat.
Němci zase na druhé straně obviňují ochranářské Dány z pokrytectví. Mnoho Dánů, kteří mají na ostrově Fano letní byt, žije a pracuje v zahraničí, aby se vyhnuli vysokým dánským daním.
Do září 1996 uváděl známý britský novinář Ben Bradshaw v nnděl ve 13.00 hodin padesátiminutový publicistický pořad The World this Weekend na rozhlasové stanici BBC Radio 4. Posléze byl nominován jako labouristický kandidát za volební okrsek v Exeteru pro nadcházející všeobecné volby.
BBC má na všechno předpisy. Jeden významný předpis praví, že novinář nesmí provozovat politicko žurnalistiku a zároveň být aktivním politikem. Bradshaw tedy přestal připravovat a uvádět pořad World This Weekend a v podstatě byl poslán na dovolenou, přičemž dostával plný plat. Nemusel dělat nic jiného, než obcházet své exeterské voliče.
Bradshaw měl podle předpisů dostat nějaký nepolitický pořad, jenže se dlouhé týdny nic nenaskytlo. Výsledkem bylo, že konzervativní kandidát pro Exeter zaplál spravedlivým hněvem a BBC byla obviněna, že z koncesionářského poplatku veřejnosti financuje Bradshawovu labouristickou kandidaturu.
Jak může občan zjistit, že s ním novinář zachází poctivě, ptá se v týdeníku Observer v této souvislosti Peter Preston, bývalý šéfredaktor listu Guardian. Poukazuje na to, že BBC alespoň v této věci je zcela nestranná a nezávislá. Odstranila Bradshawa z přípravy politických pořadů, jakmile vyšlo najevo, že chce vstoupit do labouristické politiky. Obdobně naložila před několika lety se známým reportérem Stevem Milliganem, když chtěl kandidovat za konzervativní stranu.
Mnohé evropské země dodržují princip, že novinář nesmí být politikem, velmi přísně. V Německu a v Rakousku se musíte vzdát se novinářské profese v tu chvíli, kdy se stanete politickým kandidátem. Přesně to museli nedávno učinit jeden televizní reportér a jeden televizní režisér ve Vídni. Nedostali na rozdíl od Brita Bradshawa žádnou finanční náhradu.
Horší je to v Itálii: šéfredaktoři hlavních deníků jsou tam jmenováni teprve tehdy, schválí-li je šéf strany, s níž list sympatizuje. Berlusconi se tam stal premiérem, dříve, než přestal na obrazovce ovlivňovat diváky
Potíž je - jak je známo třeba z Ameriky - že političtí komentátoři se tam často stávají poradci vládnoucích stran - a z praktické politiky zase odcházejí do novin. Příklady takového Davida Gergana či Williama Safira jsou známé. Osobnost, která má zkušenosti z praktické politiky, je v novinách velmi ceněna.
Avšak, varuje Peter Preston, musíme si dávat velký pozor. Každý případ zvažovat samostatně. Veřejnost by měla být o vazbách mezi novináři a politiky daleko víc informována.
Je zajímavé o těchto věcech uvažovat v českém kontextu. Věděl bych alespoň o jednom šéfredaktorovi seriózního politického týdeníku, vycházejícího v Praze, který zjevně usiluje dostat se do politiky. Čtenáři jeho listu to však taky nevědí.
Britský novinář John Seabrook (Deeper: A Two-Year Odyssey in Cyberspace, londýnské nakladatelství Faber, knihu možno objednat za zlevněnou cenu 11.99 liber na telefonním čísle Observer Internactive, 00 44 500 500 171) si mnoho měsíců dopisoval na různá témata s Billem Gatesem od Microsoftu (jeho adresa je billg@microsoft.com).
Píše o tom podrobně v týdeníku Observer. Seabrook konstatuje, že nejpodivnější je v ústředí Microsoftu v Seattle, že tam vůbec nezvoní telefony. Zaměstnanci spolu komunikují e-mailem. Prý si navzájem pošlou zaměstnanci Microsoftu měsíčně 200 miliónů e-mailových zpráv. Je to přibližně 600 e-mailů denně na zaměstnance. To snad není možné, pomyslel si Seabrook.
S překvapením pak zjistil, že mu Gates odpověděl na e-mail. Dopisoval si pak s ním krátkými zprávami po dobu mnoha měsíců. Takto například odpověděl Gates na Seabrookův úvodní dopis:
"E-mail je z mnoha důvodů jedinečným způsobem komunikace. E-mail ale není náhražkou za přímou interakci.
Jsou lidé, s nimiž jsem komunikoval po dlouhé měsíce, než jsem se s nimi pak sešel. Jestliže někdo říká něco nezajímavého, je lehčí ignorovat jeho e-mail než ho ignorovat, telefonuje-li vám. E-mail pomáhá s mnoha druhy komunikace. Umožňuje vám vyměnit si předem spoustu užitečných informace, takže osobní setkání je posléze daleko cennější. E-mail se nehodí k tomu, posílat rozčílené dopisy, protože se při rozčillení nedá vstoupit s druhou osobou do interakce. Lepší je posílat přátelské dopisy, neboť ty se nedají příliš lehce chybně interpretovat."
Jindy Bill Gates napsal:
"Nevzpomínám si, že bych kdy byl zažil nějaké trauma, takže si nemyslím, že to je mým motorem. Mám fantastické rodiče a vynikající sourozence. Svého času mi došlo, že budu-li se zabývat čistou matematikou, asi nebude můj příspěvek světu zrovna velký. Taky mě odmítlo pár dívek.
Jiným e-mailem od Gatese bylo:
Vždycky, než někomu pošlu e-mail, učešu se, abych vypadal atraktivní. Taky používám interpunkci jedině přátelským způsobem. Posílám :) a nikdy neposílám :(
Máte obavu, že vás bohatství zkorumpuje, zeptal se pak Gatese v přímém rozhovoru Seabrook. "Naprosto," řekl Gates. "Být v centru pozornosti je korumpující věc. Mít spoustu peněz je korumpující věc. Musí si na to člověk dávat neustále velký pozor.
Posléze Seabrook Gatese v osobním setkání rozčílil, když se ho zeptal na soudní spor, který vede proti firmě Microsoft americký protimonopolní úřad.
Po návratu domů vša Seabrook zjistil, že se Gates zase uklidnil a pokračuje ve výměně e-mailů na nejrůznější témata.
Budu se občas vracet ke chvályhodnému úsilí dr. Ondřeje Hausenblase a kolegů o zlepšení českého školství. Dnes informačním článkem o jejich organizaci Přátelé angažovaného učení.
Adresa Ondřeje Hausenblase je: hausen@praha1.ff.cuni.cz
Klub přátel angažovaného učení (dále jen PAU) je občanské sdružení, jehož cílem je účinně napomáhat transformaci českého školství směrem k liberalizaci, humanizaci a demokratizaci vzdělávání.
PAU vzniklo již na přelomu let 1991-1992 jako hnutí učitelů, kteří potřebovali najít spřízněné duše, aby se svými názory na školu, vzdělávání a na žáky, se svými nápady a pokusy o zlepšení výuky nebyli tak sami. Jeho členy však jsou od počátku i pedagogičtí odborníci, inspektoři, úředníci a rodiče. Do budoucna by sdružení PAU rádo získalo členy i mezi žáky a studenty. Do roku 1994 bylo hnutí součástí skupiny NEMES (Nezávislé mezioborové společnosti pro transformaci vzdělávání). Na jaře 1994 se registrovalo jako samostatné občanské sdružení, především proto, že se činnost spolku rozrostla, a proto, že vedle úkolů sebevzdělávacích si začalo stále častěji za cíl také ovlivňovat vzdělávací politiku státu i získávat pro reformní názory širší veřejnost. Sdružení má dnes kolem 250 registrovaných členů a nespočet příznivců, kteří se jezdí účastnit setkání a dílen PAU .
Iniciátorem hnutí a vůdčí osobností je Dr. Stanislav Červenka. Patří mezi první z učitelů, kteří začali dokazovat, že se ve škole dá pracovat se žáky tak, aby je to bavilo a zároveň aby se něco naučili. Jako první učitel na českých školách získal tehdy pro své žáky - učně povolení neznámkovat je čísly, ale hodnotit je slovně. (To je v České republice dodnes i na jiných školách ojedinělá výsada, kterou se Ministerstvo školství snaží navíc co nejvíce omezovat různými byrokratickými zásahy.)
Kolem charismatické osobnosti Standy Červenky se soustředili jak praktici, tak teoretici a z řad PAU byli a jsou učitelé a ředitelé prvních škol, které si vytvořily vlastní vzdělávací programy (ZŠ v Obříství, v Zátoru, v Brandýse nad Labem aj.) i autoři nebo spoluautoři řady učebnic, projektů a školských programů určených ostatním školám (učebnice češtiny pro prvá léta základních škol (Písmenkové pohádky L.Horníka, Pansofia, Praha 1993, osnovy češtiny v Obecné škole, návrh základních stavebních kamenů vzdělávacího programu Živá škola ap.). Učitelé - členové PAU jsou často členy týmů, které vypracovávají základní projekty k rozvoji vzdělávání: spolu s členy NEMESu se účastnili přípravy a vydání cílových standardů vzdělávání (Standardy na 1. stupni a Standardy na 2. stupni základních škol očima učitelů, vydala Agentura Strom, Praha 1994 a 1995). PAU vydalo sborník prací svých členů Měníme vyučování (Postupy-Argumenty-Ukázky, Strom, Praha 1994), dále sborník příspěvků ke slovnímu hodnocení a někteří členové vydávají své práce i jednotlivě. Publikačně spolupracuje PAU s časopisy Učitelské listy, Gaudeamus, Učitelské noviny, Ratolest, Rodina a škola aj.
Kromě učitelů z terénu jsou členy PAU také teoretici vzdělávání, kteří pomáhají praktické zkušenosti učitelů zobecňovat, konfrontovat je s progresivními trendy zahraničními a koncipovat různé alternativní modely a metody vyučování. PAU také spolupracuje s parlamentní komisí pro otázky transformace školství, připomínkuje oficiální dokumenty (návrhy školských zákonů), vydává stanoviska k ožehavým otázkám praxe (např. ke slovnímu hodnocení, k průzkumové sondě ČŠI o znalostech žáků 8. tříd aj.). Zároveň PAU pořádá semináře, dílny a přednášky s celostátní působností (obvykle s účastí přátel ze Slovenska), v nichž si členové PAU navzájem poskytují a předávají zkušenosti, nové projekty, nebo se seznamují s novými koncepcemi tuzemskými i zahraničními (např. přednášky a dílny prof. Selbyho nebo Meadowse ke Globální výchově. PAU v těchto akcích často spolupracuje s jinými organizacemui nebo nadacemi.
Podstatné ovšem je to, že členové PAU ve vlastní vzdělávací praxi nejen navrhují, ale vždy i realizují humánnější metody i obsahy vzdělávání. Jsou jednou z těch vrstev učitelstva, která se nebojí samostatně přemýšlet o své práci a jejím smyslu a která chce české školství bez odkladu zlepšit. Cíle PAU jsou shrnuty v stanovách:
1. Hlavním cílem PAU je účinně napomáhat transformaci českého školství směrem k liberalizaci, humanizaci a demokratizaci vzdělávání.
2. PAU a jeho členové budou hledat, realizovat a ochraňovat nové a netradiční přístupy ve vlastní každodenní práci, především ve výchovné a vzdělávací činnosti.
3. PAU a jeho členové se budou zasazovat o důslednou ochranu práv dítěte a učitele.
4. PAU se bude snažit získávat pedagogickou i ostatní veřejnost k aktivní účasti na reformním hnutí a úzce při tom spolupracovat s dalšími osobami, sdruženími a organizacemi obdobného zaměření.
5. PAU a jeho členové se budou snažit pozitivně ovlivňovat vzdělávací politiku státu i názor veřejnosti na vzdělávání.
6. PAU a jeho členové budou usilovat o zlepšování v dalším vzdělávání učitelů i v přípravě budoucích učitelů.
Členem PAU se mohou stát i zájemci ze zahraničí. Napište si o přihlášku a složenku na členský příspěvek (platí se ve výši odpovídající 100,- Kč na rok) na adresu:
PAU, Základní škola v Obříství, 277 42 Obříství, Česká republika. Členům rozesíláme Informační list s údaji o chystaných vzdělávacích akcích, o publikacích a činnosti členstva, poskytujeme slevu na účast při setkáních PAU.