| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Od dnešného dňa platia na Slovensku nové pravidlá cestnej premávky (TO NIE JE APRÍL!):
1. Osady 60km/h, diaşnice a cesty pre motorové vozidlá 130, zvyšok 90km/h.
2. Na prechodoch majú chodci absolútnu prednosť.
3. Za jazdy vodič nesmie používať mobilný telefón, pokial nemá externý mikrofón a reproduktor (obe ruky musia byť volné).
Vyjel jsem si na Velký pátek na kole z ostrova Iony po úzké místní jednoproudé silničce, s vyhýbacími místy pro protijedoucí automobily každých cca třista metrů (takových silnic je ve skotské divočině stále ještě hodně) na ostrov Mull, směrem do
vnitrozemí. Podíváte-li se na mapu na této stránce, jel jsem z Fionnphortu směrem na Západ podél jitrnicovitého zálivu (jmenuje se Loch Scridain) až na křižovatku na jeho konci. Svítilo sluničko a já jsem si pochvaloval, jak se mi bezvadně jede. V jednom osamělém obchodě jsem si koupil noviny, v jiném jsem si dal pivo a přečetl jsem si u něho v Independentu zajímavý článek, který pro vás překládám (viz níže).
Ujel jsem asi třicet kilometrů a chystal jsem se zase na pěknou zpáteční cestu. Jenže!! On se mezitím od moře zdvihl děsný vichr, takže se najednou dalo jet zpátky jen s naprostým vypětím sil. (Byla místa, kde byl vítr tak silný, že i když šla silnice naprosto po rovině, musel jsem kolo proti vichřici vést.)
Zpátky na Ionu jsem dorazil až asi za tři hodiny, s naprostým vyplazením jazyka.
Deník Independent otiskl v pátek 28. března tuto analýzu postojů příslušníkpů sekty Nebeská brána, kteří spáchali minulý týden ve Spojených státech hromadnou sebevraždu (viz informace na archivní stránce Neviditelného psa).
I když si vydělávali na živobytí užíváním nejmódnějších počítačových jazyků, jejich víra v ducha, který dokáže vstát z mrtvých lidských těl a vzlétnout ke hvězdám má kořeny ve světě starověkého Středozemí. Příslušníci sekty byli prý přesvědčeni, že jejich duše odveze vesmírná loď, která se přibližuje ve stínu Hale-Boppovy komety, a dopraví je na vyšší rovinu existence.
Kult vzývající Zdroj Vysoké Inteligence jak se zdá v sobě spojuje gnostické myšlenky o tom, že lidská duše patří do říše světla, která existuje mimo naši Zemi, a technologickou gnozi, která je spojována s výzkumem v oboru umělé inteligence. Stoupenci této gnoze jsou přesvědčeni, že podstatou lidské osobnosti jsou informace, které je možno přenést do jiné formy záznamu, než je lidské tělo. Právě proto usilují dnes mnozí vypracovaní zmrazovacích technologií, zejména hlav mrtvých lidí, protože se domnívají, že bude v budoucnosti možné zapoji zmrazenou lidskou hlavu do dokonalého počítačového "motherboardu" a uvést ji znovu k vědomí.
(Mimochodem, zrovna na toto téma natočila a vysílala televize BBC ve spolupráci s komerčním kulturním programem Channel Four seriál Cold Lazarus od známého britského dramatika Denise Pottera, který těsně před tím zemřel na rakovinu a seriál psal v posledních týdnech před smrtí - je velmi zajímavý - Denis Potter byl velmi dobrý dramatik. Možná že seriál někdy nějaká česká televizní stanice koupí?)
Přesvědčení, že bude někdy v budoucnu možno zmrazené lidské hlavy zapojit do počítače a uvést znovu "do provozu" prokazuje, jak neobyčejně silnou životnost mají i v dnešním moderním světě předkřesťanské myšlenky. Zmatek, který vznikl, je příznačný pro způsob, jímž se dnes vědecké myšlenky a technické znalosti stávají součástí předvědeckých mýtů. Myšlenka vyšší roviny je zakotvena v kosmologii, v jejímž rámci měly výrazy jako adjektivum "vyšší" funkci směrových orientačních instrukcí.
Dnes víme, že tato funkce byla falešná. Jenže silná touha číst ve hvězdách význam důležitý pro lidské životy je stále ještě nepotlačitelná.
Je také značné ironické, že počítačoví programátoři dospěli k filozofii, podle níž začali věřit, že mají netělesné, odhmotněné duše, které je nějakým způsobem možné paprskem vyslat do čekající vesmírné lodi. Jde přesně o myšlenku "ducha existující uvnitř stroje", kterou vzdělaní lidé nepovažují vůbec za přesvědčivou. Dnešní krize křesťanství je právě spojena se skutečností, že myšlenka, že lidé mají duši, výrazně poslední dobou ztrácí na přesvědčivosti.
Téměř všichni západní křesťané nyní už opustili víru ve vzkříšení na nějaké duchovní anebo vyšší úrovni. Neznamená to, že nevěří ve věčnost. Nepovažují ale posmrtný život za nějakou říši, do níž budou nějakým způsobem "vyzářeni". Původní archetyp však zůstává u lidí stále velmi mocný. Zřejmě došlo k jeho sloučení s podobnou vírou, kterou často mají technici a počítačoví programátoři, že totiž lidská bytost je ve skutečnosti určitým druhem softwaru, který funguje na jednom z mnoha možných hardwarů, totiž v lidském těle.
Pokud je lidská totožnost na určité úrovni souhrnem obrovského množství neurálních kalkulací a reakcí, které by v zásadě bylo možné popsat matematicky, pak nelze popřít, že by tyto kalkulace mělo být možné shrnout do nějakého obrovského softwaru a vyslat je to vesmíru jako by to byla rozhlasová depeše.
Jistě, zůstává naprosto otevřená otázka, jak by se takováto depeše dekódovala a přehrávala. Jestli ale máte dostatek inteligence na to, že cestujete ve vesmírné lodi, která se skrývá v ocase Hale-Boppovy komety, a komunikujete na planetě Zemi jen se skupinou osvícených počítačových odborníků (vždy't si počítačoví programátoři, tvůrci softwaru, často myslí, že jsou téměř vyvolenou rasou, mající klíč k budoucnosti, a pohrdající ostatními příslušníky lidského rodu, kteří neumějí programovat, pozn. JČ) - jistě pro vás ani nebude obtížné vyslanou radiovou depeši dekódovat.
Takovéto myšlenky se ve světě počítačových programátorů vyskytují docela často. Samozřejmě, jsou mlhavé a nezaostřené. Stačí ale, aby se vyskytl mocná a charismatická vedoucí osobnost, která z těchto myšlenek vypracuje ucelenější, nebezpečnou filozofii. Skupina Vyšší zdroj měla takového člověka v záhadné postavě "bratra Johna".
Mimochodem jsem vás chybně informoval, že v britském tisku nevyšlo o Koljovi vůbec nic. Vyšel jeden článek v deníku Independent, který konstatoval, že v ČR šlo na Kolju více lidí než na Independence Day a citoval mladého Svěráka, že úspěch filmu postavil na detailech. V sobotním Independentu citovali třemi řádky mladého Svěráka - mezi dalšími emocionálními citáty ruzných herců a režisérů, co dostali Oscara - o tom, jak snad Oscarovi opatří bratříčka - ale autorovi citátu dali jmeno SVEREK. (Nedělní noviny jsem neměl, neboť na ostrově Iona nebyly.)
Znovu odkazuju ke zdejšímu Fóru, kde se k této věci rozpoutala docela zajímavá diskuse. Sám chci poznamenat jen toto: nikdy jsem film Kolja nekritizoval za to, že nezobrazuje život v Československu za komunismu "přesvědčivě z ideologického hlediska". Pouze jsem konstatoval, že líčení života za komunismu v tomto filmu je pro mně jednorozměrné, stereotypní a nepřesvědčivé.
Nic na věci nemění to, že Kolja je pravděpodobně jedním z nejlepších českých filmů, vyrobených v poslední době, a možná i jedním z nejlepších amerických filmů z poslední doby.
"Je to epický příběh o ztrátě a zradě odehrávající se ve scenérii války. Scénář je přeplněný emocemi, všichni herci hrají naprosto dokonale ... je to téměř bezchybný film."
Ne tento citát se netýká filmu Anglický pacient, který v úterý získal devět Oscarů, ale filmu From Here to Eternity (Odsud až na věčnost), který získal v roce 1953 sedm Oscarů a stal se kasovním triumfem. Něco podobného se taky psalo o filmu Doktor Živago, když získal v roce 1965 pět Oscarů.
Film Anglický pacient je tedy klasickým filmem v hollywoodské tradici, ať už tvrdí kdokoliv cokoliv o tom, že režisér a herci byli Angličani. Nebojte se - film se vám bude velmi líbit. Létají tam ona velmi pěkná obojživelná letadla nad pouští, hrdinka má nerealisticky nádherné šaty a krásně řezané rysy, vedoucí milovník projevuje žhavou vášeň a film je naplněn dramatičností války bez jejích drastičtějších rysů. Co se formule pro Ępěšný kasaštyk týče, tak svůdný film jste už neviděli celá léta.
Ano, film je to dokonalý - to je přesně to slovo - a je tak daleko vzdálen od reality, jak vzdálena právě bývá dokonalost. Mám podezření, že když členové americké Akademi rozhodli dát tomuto filmu všechny ty Oscary, byli ovlivněni nejen objektivně kritickým přístupem, ale i nostalgií. Ano, takovéto se kdysi točívali filmy, si určitě řekli.
Vypovídá mnohé o dnešních měřítcích, podle nichž se posuzují filmy, že nejbližší konkurent filmu Anglický pacient, snímek Secrets and Lies, Tajemství a lži, nedostal jedinou cenu. Je to film úplně jiného žánru. Přímo se zabývá znepokojujícím napětím každodenního boje o přežití uprostřed velkoměsta: otázkami rasové příslušnosti, příslušnosti k různým společenským vrstvám a agonií rodinných vztahů. Nikdo nepochyboval o tom, že tento film má brilantní scénář, nikdo nepochyboval o naprosté dokonalosti režie Mika Leigha, nebo profesionalitě herců. Film byl nominován v několika kategoriích a kritikové ho hodnotili velmi vysoko. Nakonec ale, jak se ukázalo, byl film Secrets and Lies příliš upřímný, šel příliš přímo na tělo. Nebyla v něm romantika, nebylo v něm dobrodružství, onen epický příběh, který oscarovská porota zcela zjevně chtěla.
Ceremonie udílení Oscarů vyslala do světa letos znovu signál, podle něhož kinematografie je úspěšná tehdy, unikne-li film do minulosti. Film podle oscarovských porotců se nemá zabývat znepokojivými rysy dnešního života. Nebo, jak to jednou řekl velmi pamětihodně Alfred Hitchock: "Pro mě není film výsekem života, ale kusem dortu."
Přesto však nehodnotí odborníci v žádném jiném umění díla ve svém oboru takovýmto způsobem. I když si lidi často dělají legraci z takových institucí jako je například britská Bookerova cena za literaturu, Turnerova cena za malířství, Olivierova cena za divadlo, odměňuje se vždy dílo, které jde proti konvenci, je provokativní výzvou a je dílo, které se po konvenci opičí.
Bylo by přece naprosto nemožné, kdyby Whitbreadovu britskou literární cenu vyhrála blyštivě romantický příběh anebo kdyby významnou cenu za moderní malířství získala konvenčně namalovaná krajinomalba, jen proto, že byla technicky velmi dobře vyvedena. Možná, že veřejnost se raději chce dívat na konveční než provokativní obrazy, ale kdyby se podřizovali v kultuře konvenci i kritikové a soudci, kultura by přestala existovat. (...)
Jistě, mnozí z vás budou na tyto mé argumenty reagovat slovy: "Hele, neberte to tak vážně, o tyhle věci přece při udílení Oscarů vůbec nejde. Význam té ceremonie je v té její pompéznosti, v její kouzelné, romantické atmosféře, v její komerčnosti, v uplakaných děkovných projevech - vždyť to všechno samo o sobě je velká zábava, nemá to být nic intelektuálně náročného."
Tento argument by byl přesvědčivější, kdyby nebyl celý filmový průmysl beznadějně otrokem tyranie Oscarů. Výroba filmů totiž není možná bez peněz a peníze pro výrobů filmů ovládají američtí producenti, a tak to, co se děje v Los Angeles, ovlivňuje všechno všude na světě - úroveň fillmů i všechno ostatní.
To, co vyhrává nejvyšší chválu a nejvyšší ceny, jak ukázal film Anglický pacient, jsou díla, která jsou konvenční a chlácholivá, nikoliv díla, která ohrožují naši samolibost anebo díla, která jsou obtížná. Svět se nedostal nikam dál. Vrátil se prostě ke konvenci. Velká americká studia přišla tentokrát při udílení Oscarů zkrátka, jejich reakce je ale takováto: "Je to jasné. Musíme natáčet totéž, co předtím, ale tentokrát to musíme udělat lépe."
List Guardian sice nanapsal nic o Koljovi, ale zato věnoval celé dvě stránky filmu Secrets and Lies, jehož tvůrci odjeli z Los Angeles s prázdnou:
(Zkráceno)
15.00
Seznámili jsme se s lidmi z produkční společnosti, která financovala film Secrets and Lies. Bylo to ve vestibulu hotelu Nikko. Byli jsme všichni dost nervózní. Brenda a já jsme tam postávali a říkali jsme si, že nemáme proč být nervózní.
15.30
Nastoupili jsme do celé řady limuzín. V limuzínách se dá velmi dobře uvažovat o tom, jaké to bude, až pojedete v rakvi nebo v pohřebním voze. Jízda do Shrine Auditorium trvala téměř hodinu.
16.20
Na posledním úseku cesty se nahromadilo obrovské množství limuzín. Bylo to naprosto chaotické, protože tam přijelo obrovské množství lidí, kteří jsou nejdůležitějšími lidmi na světě, a všichni přijeli najednou. Pro mě bylo neobyčejně obtížné udržovat si na tváři neustále umělý úsměv, jako opice. Prodrali jsme se k paláci a cestou jsem poskytl asi tucet interviewů. Dostanete se do provokativní nálady. Ano, je to opravdu fantastické být tady, a ano, je to opravdu čest být už i nominován, a ano, shledáváme celou věc opravdu výjimečnou, a ne, nikdy jsem si nemyslel, že k tomu dojde, ale občas jsem slabě namítnul, že už jsem natočil šestnáct filmů a že film Secrets and Lies získal hlavní cenu v Cannes.
19.00
(Juliette Binoche dostala Oscara za nejlepší podpůrnou hereckou roli.)
Dojde k tomu, že si člověk představuje, že dostal Oscara v každé kategorii, která přijde na řadu, a Oscara máte vždycky až do té chvíle, kdy se otevře ta obálka a vy zjistíte, že cenu dostal někdo jiný. V tu chvíli se vám stane něco velmi zvláštního. Je to, jako by se vám zaostřil touto změnou celý váš život.
20.30
(Film Anglický pacient získal šest cen)
Tou dobou bylo jasné, že tohle je večer filmu Anglický pacient. Šlo mi dost těžko srovnat si všechny ty Oscary s tolika lidmi, kteří předtím film Anglický pacient kritizovali. Začal jsem říkat, že jsme to už prohráli, a všichni opakovali, ne, ne, ne. Ještě jsme neměli pocit, že už si máme podřezat žíly,. ale začalo to vypadat, že jsme na party, uspořádané pro někoho jiného.
20.50
Seděl jsem vedle Winony Ryderové, která dostala Oscara, ale předtím mi velmi chválila mé filmy. Ukázalo se, že Winona je velkou obdivovatelkou naší hlavní herečky Brendy a že strašně chce, aby za hlavní roli ve filmu Secrets and Lies dostala Brenda taky Oscara. Winona začala zdůrazňovat, že jestli Oscara dostane Kristin Scott Thomasová a ne Brenda, že půjde na pódium a ubije Kristin k smrti svým vlastním Oscarem. Když cenu za nejlepší herečku dostala Frances McDormandová, byl jsem velmi rád, protože je mi Kristin sympatická a nechtěl bych, aby byla utlučena k smrti.
21.25
(Oscara za nejlepší film dostal Anglický pacient.)
Kdyby Al Pacino otevřel obálku a řekl Secrets and Lies, myslím, že bych dostal překvapením infarkt. Teď už jsme byli skutečně v hluboké depresi, a samozřejmě, nebyl pro to důvod. Byl to holt pocit, že jsme tam byli, že jsme jeli tak daleko a skončilo to nijak. Trvalo nám velmi dlouho, než se nám podřilo dostat z toho hlediště ven. Kdyby hořelo, tak jsme tam snad zůstali.
21.40
Měli jsme dost hlad, protože jsme nejedli od oběda. Ve vestibulu bylo přecpáno, nemohli jsme se dostat ven, a najednou nám to připadalo, že je to Hollywood, který nám ukazuje svou nejhnusnější tvář. KDybychom bývali měli v ruce pět Oscarů, tak by to samozřejmě bylo jiné.
22.20
Nakonec jsme našli svůj stůl v restauraci Governor' s Ball a kondolvoali jsme si navzájem. Museli jsme brzo odejít, protože nás pozval na mejdan Elton John, že prý tam máme určitě být v jedenáct.
23.20
Cestou jsem poskytl několik rozhovorů, ale vládl velmi silný pocit, že jsem člověkem včerejška. Reportéři nevěděli, na co se mě ptát, protože nemají rádi lidi, co prohrávají. Elton byl velmi přátelský, byl to večírek k jeho narozeninám, bylo mu padesát, a řekli jsme si, že je člověk tak starý, nakolik se cítí.
Druhý den ráno jsem se vzbudil a četl jsem Los Angeles Times, a tam o nás nebyla zmínka ani jediným slovem. Jako kdybychom vůbec nebyli přítomni - jako kdybychom neexistovali.
http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html