| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Chcete-li se podívat na předchozí vydání Britských listů, klikněte na ikonu Britských listů zde napravo, dostanete se do archívu.
From: "Catherine Fitzpatrick" europe@ccmail.cpj.org
The Committee to Protect Journalists has continued to send out further protests in recent days re: violent attacks, detentions and threats against journalists in Minsk. Foreign journalists have been warned not to cover unsanctioned rallies, a re-accreditation process may be underway, and authorities have threatened that Belarusian citizens may not be allowed to work as stringers for foreign news agencies. Full texts are available upon request OFF LIST! from europe@cpj.org DON'T PRESS RETURN
Also, visit CPJ's website at www.cpj.org for a special feature this month on Belarus, with photos by Sergei Grits (himself detained on the job like many others), all CPJ's protest letters about Lukashenka's crackdown, a chronology of attacks on the media, a country summary on Belarusian media and all CPJ's press freedom cases from 1996.
This website also contains the online version of CPJ's 1996 Attacks on the Press, with a searchable case data base, and special regional reports on press freedom issues in Russia, Croatia, and Bosnia-Herzegovina.
Výbor na ochranu novinářů posílá v těchto dnech další protesty: týkající se násilných útoků, zatýkání a hrozeb proti novinářům v Minsku. Zahraniční novináři byli varováni, aby nereportovali nepovolená shromáždění, pravděpodobně probíhá proces nové akreditace zahraničních novinářů, a úřady varovaly, že běloruským občanům asi nebude povolováno, aby pracovali jako stringers (místní zpravodajci na volné noze) pro zahraniční tiskové agentury. Plné informace jsou k dispozici na požádání od europe@cpj.org.
Též navštivte náš website na adrese http://www.cpj.org . Máme na něm tento měsíc zvláštní feature o Bělorusku, s fotografiemi od Sergeje Gritse (který byl také, jako mnozí jiní, při práci zatčen), všechny protestní dopisy CPJ ohledně Lukašenkova nového tvrdého režimu, chronologii útokůl na sdělovací prostředky, shrnující informace o sdělovacích prostředcích v Bělorusku a všechny případy, týkající se svobody projevu, které zaznamenal CPJ od roku 1996.
Website také obsahuje internetovou verzi publikace CPJ z roku 1996, nazvanou Útoky na tisk, s vyhledávací databází a speciálními regionálními analýzami o svobodě projevu v Rusku, v Chorvatsku a v Bosně - Hercegovině.
Rozhlasová a televizní společnost BBC připravila skutečně vynikající, hluboce vyčerpávající strukturu internetových stránek týkajících se nadcházejících britských všeobecných voleb. Je to na adrese http://www.bbc.co.uk/election97 . Je tam naprosto všechno, dokonce i vyhledávací program, jehož prostřednictvím si můžete najít, jaké postoje zaujímají všechny britské politické strany k různým veřejným otázkám (školství, Severní Irsko, zdravotnictví, atd.). Televize BBC inzeruje v těchto dnech adresu těchto svých stránek v závěru svých hlavních večerních televizních novin. Doufám, že to zaujme českou veřejnoprávní televizi -na TV Nova apelovat nemohu, neboť její pracovníci už Neviditelného psa nečtou.
Na Internetu je ovšem množství dalších stránek týkajících se britských voleb. Dobrým výchozím bodem je Julian White's British politics page, která obsahuje velmi podrobný seznam britských politických Home Pages na internetu. Deník The Times nabízí také dobré linky na všechny britské předvolební sites. Mimochodem, internetová verze Timesů byla v minulých dnech zmodernizována a je nyní skutečně velmi profesionální. (Každé vydání obsahuje kolem 250 článků!)
Zajímavá je také stránka General Election 97, která je profesionálně redigovaná, obsahuje stručné životopisy vedoucích činitelů britských politických stran, shrnutí jejich politických programů, profily kandidátů, linky k výsledkům průzkumů veřejného mínění, k politickým manifestům a dalším politickým stránkám.
Co se týče Home Pages jednotlivých politických stran, docela dobrou maji britští liberální demokraté. Stránka obsahuje e-mailové adresy pro všechny liberálně demokratické poslance. Můžete tam také sledovat jejich stranicko politickou televizní reklamu, s britským komikem Johnem Cleesem (viz. např. film Ryba jménem Wanda).
Konzervativní strana umisťuje na svou stránku pravidelná tisková prohlášení a projevy svých představitelů.
Podle listu Times je internetová stránka Labouristické strany dost ubohá. Je tam pestrá grafika, ale nedostatek konkrétních informací. (To možná shrnuje v kostce celý dnešní přístup Labouristické strany.)
Výsledky průzkumů veřejného mínění jsou na stránce průzkumné organizace MORI.
Deník Independent má své volební stránky na této adrese. Deník Observer má své volební stránky na této adrese.
Pod tímto titulkem otiskl Simon Jenkins v deníku Times 5. dubna rozsáhlý komentář, v němž ostře kritizuje obě hlavní britské politické strany, konzervativce i labouristy, že jen arogantně ohlupují voliče, o nichž si myslí, že jsou to pitomci. Jenkins v článku argumentuje, že mezi konzervativci a labouristy nyní není co se politického programu týče skoro vůbec žádný rozdíl, a že jen jde o to, která skupina ovládne sídlo ministerského předsedy. Cituju z tohoto komentáře pár odstavců, neboť se mi zdají v některých ohledech dost aktuální i pro situaci v ČR. (JČ)
Thatcherovská revoluce zvítězila. Dobyla Konzervativní strany a nyní dobyla i Labouristické strany. Jak řekl Chesterton, když mu ukázali jídelní lístek v Café Royal, ve volebním manifestu Labouristické strany není nic, proti čemu by mohla Thatcherová namítat. John Major byl dědicem Thatcherové, ale Tony Blair je jejím klonem. A teď spolu oba muži musejí bojovat o stéblo slámy.
(Jenkins si pak v komentáři stěžuje, že našel v konzervativním manifestu dost hrubou stylistickou chybu. JČ.)
Když jsem se o tom zmínil aktivistce Konzervativní strany, řekla mi, "Ale prosím vás, vždyť ten manifest není pro lidi, jako jste vy." Jinými slovy, komu záleží na gramatice? Politické manifesty jsou pro plebejce, pro primitivní davy. A ty je číst nebudou. Je to všechno jen povrchní podívaná, marketing, náladová hudba, politický muzak.
Politické manifesty jsou hry se zrcadly. Tyto hry s námi hrají politikové, kteří voliči pohrdají.
Toužím po tom, aby politické strany napsaly manifest pro uvažující lidi, manifest pro dospělé, manifest, který se zabývá otázkami, jaké ani konzervativci anu labouristé nepovažují vhodné pro děti.
Napříkald by se mělo mluvit o tom, jak se chce budoucí vládnoucí britská strana vyrovnat s nutností zmenšit státní rozpočtový schodek, když nikdo lidem nechce zvyšovat daně - jaké služby tedy bude nutno zlikvidovat?
Dále by někdo měl vysvětlit, kdo bude řídit britské školy - zda centrálně ministerstvo školství, anebo jednotlivé komunální úřady.
Nikdo nevysvětlil, jakou zaujme Británie vyjednávací pozici na vrcholné schůzce Evropské unie letos v létě, jak se bude řešit složitý problém dotací do zemědělství, bude někdo usilovat o omezení nezvládnutelně rostoucího množství automobilů při nedostatku řádné hromadné dopravy?
Jak se budou reformovat britské neliberální, nebezpečné a neudržitelné zákony, týkající se narkotik? Jaká je budoucnost pro decentralizaci v Severním Irsku?
To jsou všechno kontroverzní otázky, které jsou z veřejné diskuse vyloučeny. Politikové chtějí, aby se o těchto věcech nehovořilo.
Ve středu večer pustila BBC odvážně do televize čtyři "obyčejné voliče" - byly to čtyři ženy z města Worcester, které měly debatovat o tom, jaké by mělo být daňové uspořádání pro matky, které zůstávají s dětmi doma. Ženy z Worcesteru začaly o věci hovořit pádně, logicky a jasně, způsobem, který jsme už dlouho neslyšeli. Byl to důkaz, že není pravda, co se nám snaží namluvit politikové, že jsou totiž voliči pitomci. Debata trvala jen velmi krátce. Sladký zvuk zdravého rozumu je něco, co televizní producenti nemají rádi. Vrátili jsme se do studia, k profesionálním komentátorům a politikům, k sterilním , prázdným řečem.
Zjišťuju, že když jsou obyčejní lidé vyzváni, aby se vyjádřili k politickým a ekonomickým záležitostem, a když se jim poskytne dost času, aby se rozhovořili vážně o politice, jsou rozumnější, a v každém případě daleko upřímnější, než celá armáda profesionálních politiků. Kdokoliv, kdo někdy zasedal u soudu v porotě, která se rekrutuje z náhodně vybraných obyčejných lidí, bude svědčit o tom, že je to velmi znervózňující zkušenost. Zjistíte totiž, že ty lidi jsou stejně inteligentní jako vy sám.
Politika v Británii, jak napsal de Tocqueville, je klubová záležitost. V Americe je politika občanská povinnost. Pořád čteme o tom, jak se prý britská politika přizpůsobuje americkým zvyklostem, ale srovnávají se politické kampaně, nikoliv postoje voličů. Možná proto v poslední době v Británii voliči často přecházejí od jedné strany ke druhé. Zacházet s voliči, jako by to byl lumpenproletariát, který se nezmůže na složitější veřejnou debatu, do se rovná do nebe volající aroganci - znamená to voliče hrubě urážet.
Jiří Franěk píše v deníku Slovo něco v tom smyslu, že na rozdíl od ČR přinášejí v předvolebním období opoziční strany voličům svým jiným programem naději. V souvislosti s Jenkinsovým a mnoha jinými komentáři bych chtěl říct - no, nevím. Řekl bych spíše - i když je to deprimující, že deziluzí z politiky jako celku vstoupila ČR asi do Evropy.
Jestlipak to má něco společného s globalizací světové ekonomiky a stejným, obrovským tlakem na politiky všech přesvědčení? Pokud ano, možná, že by bylo dobré, kdyby se politikové v Praze spíš dali dohromady a přemýšleli, jak těmto novým světovým tlakům čelit. Jistěže především modernizací průmyslu, zvýšením efektivity ekonomiky a proniknutím na světové trhy. K tomu by měla vzniknout průrazná strategie. Už včera bylo pozdě. (JČ)
V předminulém vydání Britských listů jsem psal o tom, že internetové linky (americký standard T1), jímž jsou spojeny počítače hledacího enginu Alta Vista s vnějším světem, jsou schopny přenášet 1544 megabitů za vteřinu. Z údaje vypadla desetinná čárka: šlo samozřejmě o 1,544 megabitů za vteřinu. A jak jste si možná všimli ve včerejších BL, tiskový tajemník Konzervativní strany se nejmenoval Alan Aiken, ale Alex Aitken. Za chyby se omlouvám. (Dělám BL v rychlosti vedle normální práce, ikdyž se za to při dělání chyb jistě schovávat nemůžu.) JČ.
píše Financial Times. Obrovský zájem je v těchto dnech v Londýně o kvalitní kuchaře pro restaurace - restauratéři nazvájem pronikají do konkurenčních kuchyní a snaží se osobně přesvědčovat kuchaře, aby přešli k nim.
V sektoru počítačových technologií, kde běžně vládne nedostatek pracovních sil, hraničí úsilí mnohých pondikatelů získat kvalifikované pracovní síly téměř se zoufalstvím. Daley Thompson, ředitel náborové firmy Computer Futures, řekl listu FT, že "všichni hledají zaměstnance v téže malé skupince odborníků". Thompson konstatoval, že některé počítačové firmy nabízejí takové pobídky, jako například víkendové výlety do zahraničí se šampaňským, aby se počítačoví odborníci, kteří pro ně pracují ve smlouvě o dílo, věnovali víc jejich práci a ne práci zadané jinými firmami.
Ian Taylor, britský ředitel počítačové firmy CMG, konstatoval, "V sektoru informační technologie se zdárně rozvíjejí ty firmy, kterým se podaří rychle získat kvalitní pracovní síly. Není tedy v první řadě nejdůležitější získat zakázky, ale nejdůležitější je získat kvalitní zaměstnance."
Podle údajů ze Světové zdravotnické organizace za posledních několik let vzrostl v Rusku výskyt syfilis třicetkrát, na více než 200 nakažených osob na 100 000 obyvatel ročně. Podle britských zdravotnických odborníků byl každý pátý případ syfilis v Británii v letech 1994-1996 dovezen z Ruska nebo ze zemí bývalého Sovětského svazu.
V Ruské federaci bylo v roce 1995 zaznamenáno 225 000 případů syfilis, v roce 1996 to podle odhadů bylo už 325 000 případů. V Evropské unii je výskyt syfilis stokrát nižší.
Šíří se také z Ruska další pohlavní choroby, včetně AIDS. Vrátily se na scénu také záškrt, tyfus a cholera. Více než 90 procent celosvětových případů záškrtu se za posledních pět let vyskytlo v zemích bývalého sovětského bloku.
Od roku 1990, bylo zaznamenáno 150 000 případů záškrtu a v zemích bývalého Sovětského szavu zemřelo na záškrt 4000 lidí.
Před deseti lety skoro vůbec neexistovala v Evropě endemická malárie. V roce 1992 bylo zaznamenáno v Evropě 20 000 případů endemické malárie, v roce 1995 více než 200 000 případů.
Světová zdravotnická organizace konstatuje, že tradiční nemoci jako tuberkolóza, zápal plic a gonorea získávají novou odolnost proti lékům a vznikají nové nemoci jako je legionářská choroba, Aids a nové druhy infekcí typu Escherichia coli. Kromě toho vyvolávají nové vlny chorob hlubinné změny v bývalém Sovětském svazu. Začalo to před šesti lety, kdy v Ruské federaci vypukla velká epidemie záškrtu a rozšířila se do všech 15 republik bývalého Sovětského svazu. Pak se do Ruska vrátila cholera a posléze i malárie.
Před deseti lety se vyskytovalo 99 procent případů AIDS a HIV v západní Evropě, v Rusku nebyly žádné. Nyní se infekce HIV rozšiřuje v bývalém Sovětském svazu rychlostí požáru. Na Ukrajině bylo loni zaznamenáno více než 10 000 nových případů občanů, nakažených virem HIV. Silně se také šíří syfilis. V Petrohradě mají syfilis čtyři občané z jednoho tisíce. To je daleko více, než co zaznamenala od druhé světové války západní Evropa.
V Evropě je dnes podle Světové zdravotnické organizace zaregistrováno více než 180 000 případů AIDS a odhaduje se, že asi 600 000 Evropanů žije s nákazou HIV.
Při příležitosti výročního sjezdu ODS jsem tady vyjádřil nelibost nad tím, že se Václav Klaus vyjadřuje na veřejnosti šroubovaně jako bývalí komunističtí potentáti. (Nedávno mě v těchto Britských listech za to kritizovala jedna studentka pražské katedry žurnalistiky, že neví, o čem mluvím. Nicméně jsem si zřejmě tohoto jevu nepovšiml asi jenom já, protože v komentářích na Medea Serveru, které Neviditelný pes doporučuje na své titulní stránce, v podstatě o tomtéž nedávno psal Jan Rejžek. Rejžkovi jeden výrok Václava Klause připomněl Vasila Bilaka. Viz tento citát z jeho komentáře z 28.3.:
A ještě jeden předvelikonoční citát týdne. Pan premiér se včera na tiskovce skutečně, ale skutečně zneklidnil sdělovacími prostředky (a věří, že taky česká veřejnost), které podle něj prezentují ekonomická data zkratkovitými úvahami. “Tuto jednosměrnost a jednostrannost v žádném případě nemůžeme dopustit a nemůžeme se s ní smiřovat." To je hodno téměř Vasila Bilaka. Jak to asi Klaus zařídí, že to nedopustí? Nejlíp tu novinářskou verbež zavřít, Honzu Macháčka z Respektu vyhostit do Albánie a byl by klid. Nicméně - veselé velikonoce!)
V pondělním deníku Slovo se Klausovi dřevěnou řečí dobře vyrovnal Miloš Zeman. Cituju tu zprávu níže ve zkrácené verzi. Věty jako: Společenská a ekonomická krize v České republice se nadále prohlubuje a je tedy zapotřebí zintenzivnit opatření vztahující se k úloze sociální demokracie jako hlavní opoziční strany a jako navrhovatele pozitivní alternativy při jejím řešení jsou skutečně skvosty.
Co může být asi důvodem toho, že Zeman oznámil tisku, že má trojí různé řešení na nynější českou "krizi", ale nikomu o tom zatím nic neřekne? Pouze zbytečná, prázdná sebereklama.
Zeman: ČSSD má tři varianty krizového scénáře, ale
zatím je nechce zveřejnit
PRAHA (ve) - Společenská a ekonomická krize v České republice se nadále prohlubuje a je tedy zapotřebí zintenzivnit opatření vztahující se k úloze sociální demokracie jako hlavní opoziční strany a jako navrhovatele pozitivní alternativy při jejím řešení. Uvedl to předseda České strany sociálně demokratické Miloš Zeman v přestávce jednání Ústředního výkonného výboru ČSSD při jeho sobotním zasedání. Informoval současně, že skupina sociálně demokratických ekonomických odborníků již určitou dobu připravuje tři varianty tzv. krizového scénáře.
K obsahu žádné ze tří variant se však nechtěl vyjádřit s tím, že si nepřeje, aby z nich koaliční strany opisovaly, jak se prý v minulosti už několikrát stalo. Jak Zeman uvedl, ČSSD nechce být zatížena do budoucnosti podobným opisováním, a proto zveřejní svůj krizový scénář v okamžiku, kdy bude připraven do všech detailů.
? Proč naše země nemůže být neutrální? To by přece bylo levnější. J. S., Brno
Neutralita za základního předpokladu - zabezpečení suverenity a bezpečnosti státu - nemůže být nikdy levnější, než koaliční obrana. I proto nemůže být naše země neutrální. Nehledě na to, že i historie ukazuje na to, že deklarovaná neutralita často nezabránila vtažení takzvaně neutrálních zemí do konfliktů a válek. Nebyly-li připraveny a spoléhaly-li na svou neutralitu, doplatily na to vždy svou existencí. A země, které byly součástí obranných koalicí, jako v tomto století Československo, na to nedoplatily? Myslíte, že by na tom bylo Československo v roce 1938 hůř nebo líp nebo stejně, kdyby bývalo neutrální? (JČ)
? Kolik nás bude členství v NATO stát? (Některé informace tvrdí, že půjde o padesát miliard ročně.) S. V., Hronov
Samozřejmě, že nepůjde o 50 miliard korun ročně - to je spíš částka, kterou uvádějí ti, kdo si začlenění České republiky do NATO nepřejí. Možná by bylo zajímavé, kdyby tito lidé měli odpovědět na otázku - kolik by nás stálo nečlenství v alianci. Jsou to totiž násobky zmíněné částky.
Tohle je dokonalé mlžení. Proč to pan ministr jasně neřekne, kolik bude lidi V ČR vstup do NATO stát? Že by to (ještě) nevěděl? Pokud to ví, proč to tají před lidmi, kteří to budou muset zaplatit? Měl by přesvědčivě vysvětlit, že ČR musí vstoupit do NATO navzdory případným velkým nákladům. Takhle to vypadá neseriózně a podezřele. (JČ) http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html