| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Chcete-li se podívat na předchozí vydání Britských listů, klikněte na ikonu Britských listů zde napravo, dostanete se do archívu.
Jenda Vichr sc-brno@login.cz
Vazeny pane Culiku,
velmi rad ctu Vase BL a je dobre, ze jste dal prostor p. Ginterovi. Jeho
rozbor je vsak spise orientovan receno ucetne na stranu MA DATI, kdezto
strana DAL je temer nezretelna. Totiz jde o to, ze ja jako zamestnavatel
musim zdravotni pojisteni a socialni zabezpeceni odvest uradum v den
vyplaty mezd svym patnacti zamestnancum, ano ctete dobre, podle zakona v
den vyplaty. Dostal jsem pokutu deset tisic korun za to, ze jsme sice
davky v den vyplaty odvedli, ale banka operaci provedla az druhy den,
tedy o 24 hodin pozdeji !!
V praxi se musi vzit hotove penize a bezet s nimi v ten den na postu nebo na ten urad, je to zakon. V televizi byl ted zverejnen maly seznam firem, ktere nejen davky neodvedly, ale dokonce je srazily z mezd svym zamestnancum (to je navic zpronevera). A neni to jen POLDI, jsou mezi nimi "ctihodne" statni firmy. Co si mam myslet (a to se povazuji za volice koalice) o dodrzovani zakonu v pravnim state, kdyz rovnejsi z rovnych nemusi dostat sve ZAKONNE povinnosti a nenajde se jediny pravnik ve statnim aparatu ci statni zastupce, ktery by dodrzeni zakona tvrde pozadoval (neni tu paralela s panem Duskem od Ceskych drah?)
Jiste se v nemocnicich krade, hospodari s cizim, ze ktereho krev netece, farmaceuticke firmy si mazou kapsy (napriklad take tak, ze zrusily licencni vyrobu urcitych leku na nasem uzemi a nahradily dovozem vlastnich produktu), pojistovny jsou rozkradeny anebo pojistne pouzivaji jako vlastni kapital, ale to vsechno je na strane spotreby. Na strane zdroje jsou platci pojistneho a ten nedoplatek podle TV dela sest miliard korun, coz by asi ted stacilo. Nemohu souhlasit ani s ministerskymi uredniky ani s panem Ginterem, ze se nevybere vsechno pojistne. Vsechno jiste ne, ale 99% ano, kdyby exekutiva dbala striktne na pouhem dodrzeni zakona. Jenze oni pravnici tech rovnejsich nejake duvody najdou a kamaradi urednici ve statni sprave je uznaji za opravnene......
Pod názvem "Czech markets watchdog chief forced to quit" otiskl v pátek na str. 3 Financial Times článek Vincenta Bolanda z Prahy o rezignaci Vladimíra Rudlovčáka, "náměstka ministra financí a stoupence minimálního dohledu nad kapitálovými trhy". Podle FT to naznačuje, že je česká vláda připravena revidovat svůj "protiregulační postoj vůči kapitálovým trhům, který jeden analytik charakterizoval včera jako nejviditelnější selhání hospodářské reformy české vlády".
FT rekapituluje, že potřeba přísnější regulace se ukázala zjevnou po serii bankovních kolapsů, údajných podvodů v investičních fondech, vzniklých v důsledku kupónové privatizace (Trend, CS Funds).
List také připomíná, že Rudlovčák rezignoval zrovna v době, kdy John Moffitt, představitel fondu Czech Value Fund, který investoval do fondu Trend asi 10 miliónů dolarů, konstatoval že CVF "si vyhrazuje právo žalovat českou vládu" ohledně toho, jak se ministerstvo financí vypořádalo s tímto případem.
FT také uvádí, že se Rudlovčák hájil, že musel rezignovat "v důsledku mediální kampaně proti němu". Vincent Boland článek uzavírá:
"Špatná regulace pražské burzy je jedním z hlavních důvodů, proč jsou ceny akcií v dlouhodobé krizi. Dosud ale nedošlo k dohodě, jakou roli by měla mít budoucí česká komise, regulující funkci burzy, ani kdy bude ustavena."
V pátek přinesl také FT speciální osmistránkovou přílohu Investing in Central and Eastern Europe. Mimo jiné v ní uvádíá zajímavou tabulku zahaničních investic do jednotlivých středo a východoevropských zemí.
Bohužel tam není východní Německo, do něhož západní Němci nastrkali od pádu Berlínské zdi miliardy marek. Tyto částky jsou totiž měřítkem, kolik peněz potřebuje postkomunistická země, aby se dostala na úroveň západní Evropy.
Největší množství zahraničních investic získalo od pádu komunismu (v letech 1989 - 96) Maďarsko, a to 13,226 miliónů dolarů, tedy 1288 dolarů na jednoho obyvatele. Poměr zahraničních investic, připlynuvších do Maďarska, k maďarskému hrubému národnímu důchodu, je 10,2 procent. Maďarsko získalo skoro polovinu veškerých zahraničních investic připlynuvších do středovýchodní Evropy mimo bývalý Sovětský svaz, ale včetně pobaltských republik.
Až daleko za Maďarskem je Česká republika, která získala v letech 1989 -96 celkem 6,606 miliónů dolarů zahraničních investic, to je 642 dolarů na jednoho obyvatele, poměr zahraničních investic k HDP je 5,6 procent.
Na dalším místě je na hlavu obyvatele kupodivu Estonsko: získalo 459 dolarů na jednoho obyvatele. Teprve pak následuje Slovinsko (366 dolarů na jednoho obyvatele), dále Litva (234 dolarů na jednoho obyvatele.)
Údaje za rok 1996 jsou odhady.
V Británii byly poprvé oficiálně stanoveny náklady přeprogramování počítačů a jiných mnohých zařízení, závisejících na mikroprocesorech, aby poznaly 1. ledna 2000 a byly schopny dále fungovat. Bude to 31 miliard liber (1395 miliard Kč). Vláda varuje, že tuto časovanou bombu stále podceňují podniky i počítačový sektor.
Bude nutno opravit miliardy řádků počítačových kódů. Je to důsledkem praxe v raném období počítačového průmyslu, kdy byly roky ukládány jen jako dvouciferný údaj. To znamená, že počítače nebudou schopny rozlišit léta 1900 a 2000, protože tyto roky se do počítačů ukládají jen jako "00".
Důsledky této praxe se už začínají projevovat v supermarketech, kde se objevily výrobky se špatnou datací, do kdy se musejí prodat, a špatně jsou také datovány různé finanční dokumenty.
Britská vláda odhaduje, že problémem budou postiženy 4 milióny britských firem.
Například Britské telekomunikace budou potřebovat 1000 pracovních sil, které budou muset zkrontrolovat asi 300 miliónů řádků počítačových kódů.
Vláda oznámila, že k napravení problému bude zapotřebí asi 300 000 odborníků, což je přibližně počet počítačových odborníků, kteří působí v Británii na plný úvazek.
Vzhledem k tomu, že do konce tisíciletí zbývá už méně než 1000 dní, je vyloučeno, že by byl problém vyřešen do 1.1.2000 úplně bez následků.
Britský tisk kromě toho varuje, že nejde jen o počítače. Mikroprocesory se dnes používají téměř všude.
Je prý velmi pravděpodobné, že se probudíte ráno na Nový rok 2000 a zjistíte, že vám teče rozmrazená lednička, že vám nefunguje ústřední topení, že se nedovoláte opraváři, že vám nepojede auto a na křižovatkách nebudou fungovat semafory?
Je to malování čertů na zeď?
Jak se na tento problém připravuje Česká republika?
Pár stručných poznámek, k tomuto článku, minulý týden zveřejněnému na Psovi.
Je skutečně pozoruhodné, že většina skepse vůči "nadcházející počítačové, informační revoluci" pochází daleko více z ČR než z Británie. Čím to je - že by britští pozorovatelé a publicisté byli o hodně méně schopni kriticismu než jejich čeští kolegové, že by daleko více propadali povrchním, módním trendům, než novináři čeští (jak o tom nedávno psal v Lidových novinách pan Václav Klaus)?
Mám dojem, že je česká skepse vůči Internetu způsobena tím, že (a) hodně českých uživatelů neumí anglicky (b) v ČR Internet nefunguje příliš spolehlivě (z Glasgow se Neviditelný pes zpravidla otevře do dvou vteřin, v Praze to podle mé zkušenosti na různých místech trvá o dost déle.) (c) je to přece jen v ČR ještě pro dost lidí exkluzívní zvláštnost.
Možná je dnešní situace Internetu v ČR je asi taková, jaká byla v Británii tak před dvěma třemi lety. Ty dva tři roky jsou obrovským rozdílem. Výhled je jiný.
Námitky pana Smejkala: 1. "Internet je fikce - nikdo ho nevlastní. Nemůže nabývat práv ani se zavazovat."
No a co? Přesto se ho zřejmě dramatickým způsobem zmocní a využijí ho tržní síly. To, že Internet nikdo jednotně neovládá a nevlastní, možná právě rozloží dosavadní uspořádání států a společností.
Obchodní transakce a jednání se přesto prostřednictvím internetu uskutečňují. Existuje precedens, že britské firmy využívají e-mailů v tzv. verifikačním jednání, jako důkazového materiálu pro ověřování jednotlivých formulací burzovního prospektu (každá věta burzovního prospektu firmy na kapitálovém trhu musí být podložena důkazovým materiálem, jinak hrozí majitelům soudní spory od investorů), e-mail však zatím zřejmě nemá sílu kontraktu.
Bude Internet neefektivní? V Británii v minulých let tiše proběhla nová průmyslová revoluce. Soukromé společnosti zadrátovaly zemi optickými kabely. Vydaly na to podle analytiků více peněz, než stálo v devatenáctém století vybudovat v Británii celou železnici.
(Pan Smejkal píše o tom, jak se všichni vymlouvají jeden na druhého, když v ČR Internet nefunguje. No tak na Západě funguje.)
2. "Na Internetu jsou nespolehlivé informace." Takhle přesně psal deník Independent asi před pěti lety, když poprvé objevoval Internet. Jeho redaktorům tehdy došlo, že určitá část materiálu na Internetu nemá hodnotu, protože je neredigovaná.
Ale to je skoro jako s tradičním tiskem - existují přece např. spolehlivé akademické publikace, existují nespolehlivé publikace podivných organizací, existuje zcela nespolehlivý bulvární tisk. Člověk musí rozlišovat. Totéž na Internetu. Akademické publikace, internetové zpravodajství BBC nebo CNN nebo deníky Times, Financial Times, Wall Street Journal, Washington Post, časopisy The Atlantic Monthly, Fortune a mnohé jiné jsou na Internetu zcela spolehlivé.
Zmiňoval jsem se zde na Fóru o skutečně senzačním servisu MEDLINE, kde si může KDOKOLI ZADARMO vyhledat informace o jakékoliv nemoci a o jakémkoliv léku podle shrnutí článků z 3000 odborných lékařských časopisů z celého světa za posledních třicet let.
V těchto oblastech na Internetu vskutku nalezneme "úplnost, správnost, včasnost, odpovědnost, zabezpečení" - jaké v něm Vladimír Smejkal postrádá.
A daleko víc: full-textové vyhledávání materiálu šetří energii způsobem, jaký by byl donedávna neuvěřitelný. Obrátí-li se na mě Český rozhlas s prosbou o interview o Severním Irsku (což se občas děje) vytáhnu si z Internetu články na toto téma z Timesů za posledních pár týdnů. Rozložím si je vytištěné na stole a mohu pak přesně citovat, co se kdy v který den v severoirském mírovém procesu za posledního období stalo a kdo o tom co kdy napsal.
Před pár lety byste takovou práci dělali excerpováním papírových novin několik týdnů.
3. "Internet zahltí sám sebe". Jeho kapacita podle pana Smejkala nebude stačit. Ve světě to tak určitě nebude (zadrátování Británie optickými kabely - viz výše.) Všechny skotské univerzity jsou už propojeny linky ISDN, takže - je ta rychlost skoro až nepříjemná - se objevuje všechno umístěné na univerzitních serverech okamžitě na stisknutí myše. Velmi zajímavé učební programy pro nejrůznější obory nabízí Clyde Virtual University.
Hovoří se také o tom, že dojde k rozdělení Internetu - zadarmo to bude dále pomalé, pro amatéry, a za peníze bude dokonalý, spolehlivý, technicky rychlý provoz.
Věci jdou velmi rychle dopředu. Britské ministerstvo zahraničních věcí právě zrušilo své pravidelné tiskové konference - informace umisťuje místo toho na Internet.
Jestliže v ČR Internet spolehlivě nefunguje, není to důvodem, proč bychom měli konzervativně mávnout rukou, že tedy není příliš důležitý, a dělat mezitím něco jiného. Ono totiž jinde to funguje a bude to fungovat stále lépe - a ČR ujede vlak.
4. "Internet je časovaná bomba - budou ho využívat kriminální živly". Ano, to je pravda. Ale druhá strana mince - zajímavé je, jak tohle mluví k lidem v ČR snad málo: Internet je vynikající prostředek pro občanskou aktivitu. V nedávném čísle britského měsíčníku Prospect psali o tom, jak jakási paní měla potíže se svým automobilem značky Ford, obrátila se s dotazem na debatní automobilovou skupinu, zda mají lidi tytéž obtíže, přihlásily se desetitisíce lidí, daly se dohromady a společným soustředěným tlakem prostřednictvím Internetu donutily firmu Ford k poskytnutí kompenzace. Takových příkladů je celá řada.
Vynikající je přece u Internetu jeho schopnost "narrowcasting" - sdružování lidí, kteří se zajímají o jedno úzké téma (třeba české záležitosti) - po celém světě. Tím se přece naprosto zdokonaluje komunikace a v mnoha lidských oborech to přispěje k pokroku.
Kdosi mi řekl, že má dojem, že se proti Internetu bouří hlavně ti, jimž Internet asi ohrozí živobytí.
Hlavní problém pro Českou republiku bude rozdíl mezi the haves a the have nots.
Inteligentní česká vláda by vypracovala program zavádění internetu do všech škol a do všech veřejných knihoven. V Británii se doporučuje, aby mělo ve škole vlastní e-mailovou adresu každé dítě nad devět let.
Která česká politická strana bude natolik prozíravá, že vezme za své prosazování tohoto programu. Dobře by se na to hodil pan prezident Havel. Co na to čtenáři na Pražském hradě, v poslanecké sněmovně a ve vládě?
(Pro zajímavost: za prvních jedenáct dní měsíce dubna si Neviditelného psa otevřeli na Pražském hradě 1677krát, v poslanecké sněmovně 4372krát a ve vládě 1204krát.)
Co píše pan doktor Smejkal o Internetu, lze asi zcela přejít mávnutím rukou. Článku můžeme vytknout mnoho faktických nepřesností, zoufalou neaktuálnost popisovaného stavu a hlavně zkratkovitost, se kterou autor sleduje schéma popis možného rizika - ad absurdum dovedený katastrofický závěr. Přesto mi dovolte pár poznámek:
1.Internet nepotřebuje univerzálního majitele, stejně jako nepotřebují univerzálního majitele železnice, silnice, plynovody, telefonní sítě a jiné komunikační systémy. Existenci celosvětového systému umožňujícího velmi rychlý a spolehlivý přenos paketu na jednoznačně definované místo jinde na světě považuji za fascinující, bez ohledu na to, že tento systém není jednotně spravován a je vybudován na principu vzájemné konvence a vzájemné výhodnosti.
2.Informace na Internetu nejsou v principu o nic nepřesnější, než informace obsažené v jiných systémech hromadného uložení dat (data storage and retrieval systems). Nevýhodou Internetu může být to, že spolu s informací většinou nedostáváme kolaterální data, umožňující posoudit její pravděpodobnou věrohodnost (něco jiného je, zveřejní-li určitý údaj Timesy anebo Nedělní Blesk), a dohledat původce určité dezinformace může být ještě obtížnější než v jiných systémech. Pokud budu chápat každou webovskou stránku jako slovo svaté, asi se napálím, nicméně stejně se mohu napálit, budu-li věřit běžné mediální reklamě. Na druhou stranu existuje řada možností, jak zajistit bezpečnost datového přenosu a ověřit autenticitu přijatých dat (sám běžné používám systém asymetrické kryptografie PGP).
3.Důvodem, proč se Internet zatím nepoužívá v homebankingu, spočívá hlavně v tom, že stejnou službu lze zajistit velmi levně v rámci jednoho místního hovoru. Jestliže si mohu vybrat, zda podám příkaz telefonátem na bankovní BBS nebo emailem (v obou případech samozřejmě adekvátně zašifrovaný a elektronicky podepsaný), zvolím první možnost - nebudu závislý na náladě svého IS providera a zůstane utajena i skutečnost, že nějaký příkaz podávám.
4.Internet není pouhá encyklopedie, jak tvrdí náš pan premiér, a není to ani kupa hnoje, jak prohlašuje pan doktor Smejkal. Za cca 2.000.- Kč měsíčně za připojení a telefonní poplatky získávám už dnes jako intenzívní uživatel Internetu řadu užitečných věcí:
Bude-li pro mě Internet přesto "kupou hnoje," není to chyba jeho, ale moje - možná jsem se nenaučil cizí jazyk, který při cestě za kvalitní informací potřebuji, možná ještě neumím s Internetem pracovat efektivně, anebo prostě žádné informace nepotřebuji, neboť vše důležité mě stejně naučili na vysoké škole.
5.Co mi Internet bere:
ávno byla agenturou NEWSdesk zveřejněna alarmující data o zaostávání Evropy za Spojenými státy v oblasti nových informačních technologií. Podle Jeremy Millarda, vedoucího pracovníka iniciativy European Telework Development (ETD), je v USA minimálně každý pátý občan aktivně připojen na Internet.
"Při našem výzkumu jsme zjistili, že většina tvůrců veřejného mínění a těch, kdo činí významná rozhodnutí, mají zkušenost [s Internetem] z první ruky a mluví na základě vlastních poznatků. Naproti tomu v Evropě je připojen stěží každý padesátý člověk. Tvůrci politiky začali probírat problémy, ale ve většině případů je z jejich názorů zřejmý nedostatek porozumění."
Představitelé ETD toto zjištění zveřejnili začátkem letošního března. Netušili, ani já netušil, jak hluboká je to pravda i o našem premiérovi. Ten svým nedávným článkem na toto téma v Lidových novinách (odkaz je na titulní straně Psa) dokázal, že také postrádá "first-hand experience".
ETD jako příklad takového neporozumění cituje ze zprávy vytvořené pro Evropskou komisi, jež zdůrazňuje: "...stress spojený s přemírou informací a vjemů. Velké množství a bezprostřednost informací vzbuzuje obavy, že se už lidé nedokážou ovládat a potřebují nové techniky a strategie, aby se s tím vypořádali."
Tyto závěry silně připomínají obavy, se kterými se lidé museli vypořádat v raném období páry. Tehdy se věřilo, že lidé zemřou nebo budou těžce poraněni, pokud budou cestovat vlakem rychleji, než běhá kůň. Také existovaly obavy, že z dlouhého železničního tunelu nelze vyjet, aniž by došlo k poškození mozku. Jak všichni víme, člověk se může pohybovat rychleji než zvuk, a pokud nedojde k havárii, přežije to. Zrovna tak jsem na sobě nepozoroval žádné známky ztráty kontroly nad sebou samým v důsledku připojení na Internet.
Staromilové, kteří odmítají Internet, nechápou, jak zvyšuje produktivitu práce a snižuje náklady. Jen si spočítejte cenový rozdíl mezi odesláním desetistránkového materiálu poštou, faxem a e-mailem. Nemluvě o větším pohodlí a rychlejším doručení.
Podle údajů ETD reportují ty společnosti, které svým pracovníkům a manažerům umožnily domácí teleworking (práci na dálku s využitím moderních telekomunikací), až čtyřicetiprocentní nárůst produktivity. Využití počítačových sití pro ukládání a vyvolávání dat je mnohem výhodnější než konzervativní encyklopedie, protože se nespotřebuje tolik papíru, data on-line jsou vždycky aktuální a hlavně, uživatel má vždy k dispozici informace ze všech oblastí lidského vědění. Kdyby to měl všechno mít v policích, musel by být pěkně v balíku...
Problémem Evropy je to, že je ve vleku USA. Podle Millarda "necháváme Američany vyvíjet a dodávat nám nový systém obchodu". V oblasti informačních technologií Evropa většinou kupuje, ale neprodává, následuje nové standardy, ale sama zřídka inovuje. Američtí inovátoři mají hlavní odbytiště doma, rozhodující většina tam masově vstoupila do informační společnosti, zatímco evropské podniky mají k dispozici malé a roztříštěné trhy, jež mají k informační společnosti daleko. Ve Státech je každý čtvrtý řídící pracovník dosažitelný e-mailem, v Evropě stěží jeden z dvaceti. A pokud jde Evropan s dobou, připojí se k Síti a hledá na ní informace, rady, výrobky či služby, je desekrát větší šance, že to získá z amerického zdroje, uvádí ETD.
Takže, kdo bude hrát prim v příštím století?
V patecnichBritskych listech jste mel malou nepresnost. O digitalni televizi se nerozhodne az v roce 2006 - standardy jiz jsou stanoveny, jedna kabelova televize je i na vysilani vybavena a prijimace by se mely zacit prodavat v pristim roce, kdy ma take byt zahajeno vysilani. Proto Microsoft implementuje technologii pro prijimani digitalniho broadcastingu do nove verze Windows. Do roku 2006 plati licence americkych stanic na analogove vysilani. Tyto udaje jsou prinesl CNN financial.
(Chyba byla opsána z britského deníku Independent. JČ.) K Michaelu Moorovi: PS: Na teto adrese je clanek o stavce zamestnancu Chrysleru. Ma totiz dojit k propousteni (cca 300 mist) a presunuti vyroby do levnejsich oblasti - navzdory lonskym rekordnim vynosum. Jen to potvrzuje to, co jste psal v patecnich BL. (J.V.)
Britská předvolební kampaň minulý týden poprvé obživla, když ukázal v úterý průzkum veřejného mínění organizace MORI, že se výrazněji zmenšuje rozdíl ve volebních preferencích mezi konzervativci a labouristy. V úterý bylo pro labouristy 49 procent Britů, pro konzervativce 34 procent. Rozdíl v podpoře pro obě strany, který byl ještě nedávno 27 procent, se tedy podle tohoto průzkumu veřejného mínění zmenšil na 15 procent.
Zdá se tedy, že začínají volební preference pro konzervativce poprvé po dlouhé době stoupat. Během posledních osmnácti měsíců se udržovala volební podpora pro konzervativce relativně stabilně kolem třiceti procent, v posledních několika dnech vzrostla o čtyři procenta, zatímco volební podpora pro labouristy o několik procent poklesla. Tento vývoj potvrzuje i jiný nedávný průzkum veřejného mínění, ale třetí průzkum nadále ukazuje nezmenšený náskok labouristů před konzervativci
Ať už jsou výsledky průzkumů veřejného mínění jakékoliv, je velká otázka, zda se je vůbec možné, aby konzervativci dohnali labouristy do 1. května, kdy se budou konat v Británii všeobecné volby.
Důvodem pro určitý pokles popularity nově centristické Labouristické strany Tonyho Blaira je možná především to, že Blair a jeho kolegové v této předvolební kampani úzkostlivě až přehánějí snahu zavděčit se voličům, jednají na veřejnosti zdvořile, formálně a povrchně a zoufale se snaží neříct nic kontroverzního - takže neříkají skoro vůbec nic nového. Ne že by Konzervativní strana voličům předkládala radikálně nový volební program.
Potíž pro labouristy je, že si lidé všímají jejich určité nejistoty. Zdá se, že pod tlakem volební kampaně labouristé ustupují a na poslední chvíli narychlo mění svůj politický program, aby byl ještě více doprava než už schválený centristický program nové Labouristické strany. Tony Blair chtěl původně obnovit určitá minimální odborářská práva, která konzervativci zrušili, v minulých dnech však od toho ustoupil. Jiným velkým novým ústupkem bylo, když se Blair vyjádřil, že příští labouristická vláda by pokračovala s privatizací státních podniků a služeb, v těch oblastech, kde by se to prokázalo ekonomicky rozumné. Blair konstatoval, že labouristická vláda půjde tzv. "třetí cestou" - mezi státní kontrolou průmyslu a "divokou privatizací" konzervativní strany, která prý způsobuje, že se ekonomika země rozvíjí "s obrovskými výkyvy, jako na toboganu". Trapné pro labouristy ovšem bylo, že Blairův zástupce John Prescott šéfa své strany v této věci nepodpořil a naopak veřejně citoval znění labouristického volebního manifestu, podle něhož labouristé nemají žádnou konkrétní privatizační politiku. Tohoto zmatku samozřejmě využili konzervativci k ostré kritice svých oponentů.
V důsledku těchto zmatků a změn na poslední chvíli poklesla osobní popularita Tonyho Blaira. Na otázku, zda by byl pro Británii schopným premiérem, odpovědělo nyní kladně jen 35 procent voličů - nedávno to bylo ještě 46 procent. Naproti tomu mizivá popularita Johna Majora stoupla z 22 na 27 procent a počet váhavců, kteří nevědí, zda volit mezi Majorem či Blairem, vzrostl na významných 24 procent. S labouristy jsou voliči stále ještě velmi spokojeni v souvislosti s jejich plány na řízení zdravotnictví, zlepšení školství a pomoc nezaměstnaným, konzervativci naopak získávají uznání za to, že se nyní britské hospodářství velmi zdárně rozvíjí (i když teď existují v Británii velké rozdíly mezi chudými a bohatými) a že slibují další snižování daní - přestože labouristé poukazují na to, že své předvolební sliby o snižování daní po minulých všeobecných volbách konzervativci tvrdě porušili.
V důsledku těchto změn ve volebních preferencích změnili šéfové volební kampaně Konzervativní strany svou strategii. Přestali podrobněji vysvětlovat konzervativní volební program, protože zjistili, že je voliči stejně neposlouchají, a zaměřili se na útoky proti Tonymu Blairovi, kterého označují za nečestného a nekompetentního, protože "říká na různých místech různé věci".
Konzervativcům hlavně vadí, že labouristé stále hovoří o tom, že John Major je slabý politik. Proto nyní Majorův náměstek Michael Heseltine brání konzervativního premiéra takto: "Tento ministerský předseda říká pravdu. Tony Blair vám naopak řekne cokoliv, jen aby to vytvořilo palcové titulky v novinách. Tento ministerský předseda dokázal, že umí řídit zemi, kdežto Tony Blair nebyl nikdy odpovědný za nic. Tento ministerský předseda dokáže zvládnout každou obtížnou situaci, kdežto Tony Blair má v nynější předvolební kampani vážné potíže se stresem."
Britské sdělovací prostředky, které přirozeně věnují předvolební kampani obrovské množství prostoru, se v první řadě soustřeďovaly v minulých dnech na případ z korupce obviněného konzervativního poslance Neila Hamiltona, který odmítl stáhnout svou volební kandidaturu. Opoziční labouristé a liberální demokraté požádali velmi známého a neobyčejně uznávaného novináře, válečného korespondenta BBC z Bosny Martina Bella (který byl v Sarajevu postřelen před kamerou) aby v Hamiltonově volebním okrsku Tatton kandidoval proti Hamiltonovi jako nezávislý kandidát. Bell kandidaturu přijal a podrobil se na tiskové konference ostrému křížovému výslechu sdělovacích prostředků. Řekl jim, že před nimi nemá ve svém osobním životě co skrývat a že bude proti Hamiltonovi kandidovat v zájmu očištění britského veřejného života. Se společností BBC rozvázal pracovní poměr. Místní konzervativní asociace v městě Tatton, která nominuje svého volebního kandidáta, je však hrdě nezávislá a nenechá si mluvit do svých rozhodnutí. Navzdory naléhání sdělovacích prostředků tattonská konzervativní asociace Hamiltona jako svého kandidáta pro všeobecné volby minulý týden potvrdila.