| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Chcete-li se podívat na předchozí vydání Britských listů, klikněte na ikonu Britských listů zde napravo, dostanete se do archívu.
Cituju tady často z deníku Slovo ani tak ne proto, že bych si myslel, že jde o podstatně lepší noviny než jiné české deníky (i když v poslední době bylo Slovo otevřenější než jiné listy), ale z jednoduchého technického důvodu. Slovo je totiž k dispozici na Internetu už večer před dnem vydání. Žádné jiné české deníky to pokud vím nedělají. Kromě toho, s otvíráním Trafiky serveru Medea mám u Macintoshe obrovské problémy. V softwaru Medei jsou bezpochyby děsné bugs, protože ať užívám jakékoliv verze Netscapu, počítač vždycky dříve nebo později v nějaké fázi zamrzne.
Píšu tady o tomto kvůli upozornění. Jak mi konečně po dlouhé době došlo (mnozí to jistě vědí už dávno), deník Slovo má nový americký mirror, a to na adrese http://www.muselik.com/czech/slovo/, takže kdo Slovo čte a zjišťuje, že je večer z Prahy velmi pomalé, může si ho vždycky rychle otevřít z Ameriky.
Ivan Straka zveřejnil v minulém vydání Psa článek o euthanázii. Loni v květnu jsem na toto téma otiskl v deníku Svobodné slovo tento rozhovor s odbornicí na euthanázii z Asociace britských lékařů. Zveřejňuju ho zde znovu, neboť mám pocit, že Britové mají tuto problematiku velmi dobře promyšlenu. Taky odkazuji na polemický článek Vojtěcha Kmenta v závěru těchto Britských listů. (JČ)
České ministerstvo spravedlnosti připravuje zákon o eutanázii. Ve Velké Británii, stejně jako ve většině ostatních evropských zemí, je eutanázie zakázána. V exkluzívním rozhovoru pro Svobodné slovo vysvětlila dr. Fleur Fischerová z British Medical Association, Asociace britských lékařů, proč je tomu tak.
"Bylo by dosti znepokojující, kdyby měl nový český zákon povolit jakémukoliv občanu, který není lékařem, aby dopomohl jinému občanu s jeho souhlasem k usmrcení. Asociace britských lékařů není ochotna něco takového povolit ani lékařům,"zdůraznila dr. Fischerová. "V Británii jsme přesvědčeni, že by ani lékaři (nemluvě o obyčejných občanech) neměli být vyjmuti v této věci z odpovědnosti před zákonem. Uznáváme, že dopomůže-li lékař pacientovi k usmrcení, v některých situacích je to oprávněné. Kdybychom však dali lékařům automatické právo v těchto případech lidi usmrcovat, a osvobodili je tak od odpovědnosti před zákonem, bylo by to velmi nebezpečné. V takových případech musí lékař svůj čin jednotlivě obhájit před všeobecným lékařským konciliem naší organizace a před soudem. Asociace britských lékařů je proti legalizaci eutanázie, protože to protiřečí roli lékaře. Úkolem lékaře je pacienta léčit, ne ho usmrcovat."
"Zákon není možno vypracovávat na základě extrémních případů,"vysvětlovala dál dr. Fischerová. "Kdyby byl totiž zákon založen na extrémních případech, snadno by tím byli ohroženi zranitelní členové společnosti."
Lidé žádají o eutanázii ze dvou důvodů. Zaprvé se obávají příliš velkého utrpení, nezvládnutelných fyzických příznaků pokračující choroby. V dnešní době však existují velmi efektivní utišující prostředky, zabývá se jimi celé samostatné lékařské odvětví. Každý lékař, dřív než začne uvažovat o eutanázii, má povinnost zjistit u odborníka, zda by nemohl místo eutanázie užít účinných utišujících prostředků.
Druhým důvodem, proč lidé žádají o eutanázii, je, že nemohou snést hrozící ztrátu důstojnosti. Chtějí si udržet kontrolu nad vlastním životem a smrtí. Jde o pacientovo právo na rozhodování o vlastním osudu. Toto právo je velmi obtížné odmítnout. Toto právo se uznává v Holandsku, kde není tento druh eutanázie sice výslovně povolen, ale usmrtí-li lékař pacienta s jeho souhlasem za určitých konkrétních podmínek, soud může rozhodnout, že ho nebude žalovat, a ve většině případů tak také rozhoduje. Asociace britských lékařů ale odpírá pacientům právo žádat od lékaře, aby jim dal takový prostředek, který je usmrtí. Může se to zdát kruté, ochraňujeme tak ale zranitelné členy společnosti.
Bude-li mít podle českého zákonného návrhu právo provést eutanazii za určitých podmínek 'každý občan', měli bychom se ptát: kdo přesně určil, že je pacient skutečně nevyléčitelně nemocen, a dále: víme skutečně, že by pacient nemohl ještě určitou dobu relativně pohodlně žít s určitými utišujícími prostředky? "Pokud nebudou tyto otázky uspokojivě zodpovězeny," varovala dr. Fischerová, budou ohroženi slabí členové ve společnosti: staří lidé, duševně choří pacienti, vážně invalidní děti. Kdo určí, že dali souhlas s eutanázií skutečně dobrovolně a při smyslech?"
Zákon musí podle dr. Fischerové počítat se stinnými stránkami lidské osobnosti a musí zamezit tomu, aby ho bylo možno zneužít. "Může to zní přehnaně dramaticky, ale jak víte, v třicátých letech v Německu museli lékaři informovat úřady o všech osobách, u nichž nebyla naděje na uzdravení, a na základě toho byli lidé vybíráni pro eutanázii. To je strašný stín, který dosahuje až do současnosti. Musíme si dávat pozor, abychom něco podobného neumožnili znovu. Musíme být ve velkém střehu vůči vládě, protože vlády to vždy nemyslí se zranitelnými členy společnosti poctivě - je totiž nákladné se o ně starat. Často také nejbližší příbuzní zranitelných osob a jejich pečovatelé nemají se slabými členy společnosti zrovna nejlepší úmysly. Společnost musí zranitelné občany efektivně chránit,"zdůraznila dr. Fischerová.
Žádá-li pacient o to, jak se s ním má při průběhu nemoci zacházet, musí to být jasně ještě v etapě, kdy je při smyslech. Asociace britských lékařů studovala tuto otázku velmi podrobně a vypracovala k tomu celou řadu konkrétních procedur, takže nevyléčitelní pacienti mohou nyní velmi přesně včas definovat, jak chtějí, aby bylo s nimi během průběhu jejich choroby zacházeno.
Larry Flynt, narozený a vychovaný ve škole tvrdých políčků, zjistil brzo, že nejlepším způsobem, jak přestat být vykořisťován jinými, je začít co nejintenzivněji vykořišťovat nízké pudy jiných lidí. Není lehké natočit film zrovna o Flyntovi, zejména, když ho považujete za svého druhu hrdinu naší doby. Nejvýznamnější český emigrant v Hollywoodu Miloš Forman se o to pokusil. A protože je to dobrý režisér, téměř se mu podařilo natočit dobrý film.
Po raném začátku, kdy Flynt prodávat kořalku, zakázanou v době americké prohibice, pak zbohatl, když začal provozovat klub erotických tanečnic Hustler a začal vydávat časopis Hustler, pornografické periodikum, vedle něhož vypadá Playboy krotce. Dalo by se říct, že Flynn vyretušoval aktuální sexuální politiku tím, že prohlásil, že ženská vagina má stejné množství morálky jako ženská tvář, a pak tu vaginu vyfotografoval a zveřejnil v dokonalých barvách. Formanův film však tyto konkrétní příklady neobsahuje, byly vyretušovány. Je to do nebe volající pokrytectví.
Když byl poprvé Flynt pohnán k soudu, byl odsouzen na 25 let za to, že prodával obscénní materiál a že spolupracoval s organizovaným zločinem. O pět měsíců později byl však propuštěn. Pak byl znovu souzen za to, že prodával časopis Hustler, byl ochromen od pasu dolů poté, co byl postřelen před soudní síní a opustil časopis Hustler, věnoval se městu Los Angeles a narkotikům.
Posléze řídil Flynt časopis Hustler znovu z kolečkového křesla, ale byl znovu pohnán k soudu, tentokrát stejně strašlivým reverendem Jerrym Falwellem, který požadoval 40 miliónů dolarů odškodného za to, že Flynt zveřejnil satirickou reklamu na Campari, v níž naznačil, že Falwell souložil se svou matkou. Posléze vzal Flynt svůj případ k Nejvyššímu soudu a vyhrál. Svoboda tak získala jedno ze svých nejpodivnějších soudních vítězství.
Forman tohle všechn líčí s pomocí velmi napínavého filmu, v němž hraje velmi dobře Woody Harrelson, zosobňuje Flynta jen s mírně znatelnou nechutí, přičemž nám nabízí svou lásku pro bývalou erotickou tanečnici Alhteu Leasurovou, která zemřela v důsledku nehody, způsobené drogami, namísto na Aids.
Je to celé odpuzující, protože nikdo z toho filmu nevychází čistý, i když Flynt má i ty nejvyšší dobré vlastnosti tvrdošíjnosti a odvahy, jaké projevuje mnohý hrdina amerických westernů.
Pornomagnát ovšem zdaleka není nějaký Clint Eastwood. A scenérie filmu vůbec nepřipomíná western. Jde o úplně odlišnou, nekonečně kýčovitě odpornou Ameriku, která vzdorovitě mává vlajkou svobody projevu a odmítá počítat - třeba jen na okamžik - co to všechno stojí. Co takhle například svoboda projevu být rasistou?
Vyvolává určité ulehčení, že se Forman soustřeďuje na podrobnosti milostného poměru mezti Altheou a Larrym, přičemž se mu podařilo vydobýt dobrý herecký výkon od Courtney Lovové, která zosobňuje trosku inteligentní ženy, bloudící poslední etapou svého zoufalého života s paralyzovaným, ale zjevně milujícím manželem. Scény u soudu jsou také inteligentně zvládnuty za pomoci scénáře od Scotta Alexandra a Larryho Karaszewského. Scénář je dramatický i komický.
Forman nám připomíná, že všechno tohle se konec konců odehrávalo za éry Ronalda Reagana, vyznačující se často zkorumpovaným náboženským kazatelstvím. Byl to věk, v němž se i lidé typu Flynta mohli zdát určitým hrubým způsobem počestní. Byla to také éra feminismu, o čemž však je ve filmu řečeno jen velmi málo.
Navzdory tomu, že je film velmi dobře napsán, režírován a herci v něm dobře hrají, přesto po něm zůstává v ústech nechutný pocit. Film není uspokojivý.
I když Forman zachází s něčím, co je bezpochyby pozoruhodný příběh, nelze se nakoenc ubránit pocitu, že se Forman v konečné instanci vyhnul skutečnému jádru věci, jimž je přece bezpochyby pozoruhodná schopnost americké společnosti produkovat perverznost.
Kdo je proboha Larry Flynt? Ve Spojených státech prokazuje veřejnost důvěrnou znalost veřejně známých osobností, a tak se očekává, že budou na film reagovat pavlovovským reflexem, buď hněvivě, anebo s lačným očekáváním, jen jak uslyší název filmu, "Lid versus Larry Flynt". Mimo Spojené státy se však zřejmě bude muset pro diváky filmu přdem vysvětlovat film vysvětlovat mnoho faktů z amerického kulturního zázemí.
Flynt je pornograf, rodák ze státu Kentucky, který se stal milionářem, protože založil časopis Hustler - což je jako časopis Playboy, ale nepředstírá zájem o literaturu ani o umělecké retušování fotografií. Flynt byl několikrát pohnán k soudu a uvězněn, protože se zasazoval o svobodu projevu. Byl také postřelen a je vázán na kolečkové křeslo. Pokus o jeho vraždu nebyl vysvětlen.
Není divu, že v nové, zlepšené atmosféře při udílení Oscarů - "chceme tady umění a ne šunky" získala radikální drzost tohoto filmu a jeho polemická soustředěnost nominace pro režiséra Miloše Formana a hlavního herce Woody Harrelsona. Film se odvažuje vzít otázku svobody projevu až k Nejvyššímu soudu, tak jako Flynt tam úspěšně vzal svou kontražalobu proti Jerrymu Falwellovi, poté, co tento slavný náboženský kazatel vyhrál u soudu na základě "emocionálního stresu" odškodné poté, co Hustler otiskl komický provokativní vtip o tom, že Falwela jeho matka zbavila panictví v jedné kůlně.
Scénáristé Scott Alexander a Larry Karasyewski napsali Flynta tak, že je neobyčejně sympatický. A sympaticky ho hraje i Harrelson, jehož chlapecké hezounství šířilo kolem hlavního hdriny pozitivní atmosféru i v kontroverzním filmu Natural Born Killers. Celý film je sympatický, a to je právě jeho potíž. Zde je chlapec z místa, kde lišky dávají dobrou noc, s elastickým přízvukem a pružnou morálkou, který přímo útočí na zkostnatělé starce národa a stane se zosobněním ustanvoení americké ústavy o svobodě projevu.
Zcela zjevně není náhodou, že podrobnosti o Flyntově podnikání jakožto kupci s ženským masem sice film nepotlačuje, ale líčí je na začátku. Takže v době, kdy se musejí ve filmu Flynt a jeho právník (schopný, charakteristický Edward Norton) potýkat s hlavními americkými soudci, už jsme téměř zapomněli, že tento zvláštní bojovník za svobodu projevu, mučedník na kolečkovém křesle, se proslavil tím, že fotografoval genitálie (někdy nezletílých) dívek anebo že si kupoval exkluzívní materiál od odporných čmuchalů-fotografů, jako například když zveřejnil velkou fotografii nahé Jackie Kennedyové, opalující se na pláži.
Ve střední části filmu je jakoby záměrně dále rozptylována divákova pozornostdojemným příběhem Flyntovy ženy, která má AIDS, a která (velmi živě ji hraje Courntey Lovová) si přibližuje tragické zapomnění stříkačkou s heroinem. To nás dál odvádí od představy, že je Flynt neskrupulózním podnikatelem vydělávajícím na obchodě s ženským masem a obklopujeho to hávem sentimentality, která mu dodává na sympatiích diváků.
Fyzicky, samozřejmě není Woody Harrelson Larry Flyntovi vůbec podobný. Vzhledem k tomu, že Flynta hraje jen mírně pošpiněný, atraktivní mladík, likviduje to většinu komiky původního scénáře z epizod týkajících se Flyntova přáítelství s baptistickou sestrou Jimmyho Cartera Ruth. Ta ho přivedla ke křesťanství. Dlouho mu to nevydrželo. Brzo zase začal vydávat pornografii, na stole měl posměšnou jmenovku "Ježíš H. Kristus, vydavatel". Tato část filmu měla být plná absurdity - fantastická milost, setkávající se s fantastickým primitivismem. Namísto toho je tato část filmu krotká, bez významu.¨
Obávám se, že komický scénář byl proměněn v ideologické dílo českým režisérem Formanem, který se rozhodl udělat z filmu poučnou historii o svobodě, která bude přesvědčivě promlouvat k divákům na celém světě, i v Praze. Potenciál filmu pro sžíravou ironii vyprchává velmi rychle. Formanův vlastní humor je hlučný, neohrabaný a většinu je omezen jen na scény na začátku filmu - od výsměšné montáže Hollywoodu až po přehnanou scénu, v níž venkovští Flyntovi rodiče navštíví synův palác.
V té době, když dospěje morální bojovník za svobodu projevu až k Nejvyššímu soudu, už nejde tolik o Lid versus Larry Flynt, ale spíše o konflikt establishmentu se sympaticky osvíceným chlápkem. Není to poprvé, co z chvályhodné kauzy vznikl pochybný a svatouškovský film.
Jeste jednou bych se chtel pripomenout s tim DDClubem (Daviduv diskusni klub http://david.nadace.fdnbr.cz/ddclub), protoze jsem se s nim zase dostal o maly krucek dal.
Upozornit jsem Vas chtel hlavne na novou rubricku, ktere jsem puvodne pracovne rikal "noviny", uz to na Davidovi v jakemsi predbeznem tvaru funguje. Pokusim se vysvetlit:
Na aktualni (polemicke) prispevky odkazuji primo z Davidovy titulni strany , budu je tam nechavat zhruba tyden az deset dni (denik to holt zatim neni). Navstevnik DDClubu ma krome samotneho diskusniho fora moznost nahlednout do ZALOZEK, coz je prehled zasadnejsich dokumentu, jez jsou na Internetu k tematu zdravotnictvi (reformy) k dispozici, napr. clanky z Respektu a Tydne, Britske listy, ale i plne zneni Mackovy reformy nebo analyza Alese Mullera. Radim to chronologicky, nejnovejsi nahore.
Krome toho se pokousim o monitoring denniho tisku, ktery ma k tematu transformace zdravotnictvi relevantni vztah. Nazyvam to VYBER Z DENNIHO TISKU (a do zavorky od kdy do kdy). Ty veci se pomoci prohledavacu (hlavne senzacniho MediaServeru) daji na ceskem Webu celkem pohodlne vyhledat, horsi je to ale s odfiltrovanim pitomosti.
Chtel bych to aktualizovat zatim tak 2x tydne a urcite o vikendech.
Momentalne je tedy na Davidovi asi 20 docela zajimavych clanku na tema krize/reformy zdravotnictvi, ktere se objevily v MFD, Slovu, LN a Pravu od 1. do 14.dubna.
Pri te praci jsem si znovu uvedomil, jak podivny charakter ma cesky tisk. O problemu tak slozitem, jako je transformace zdravotnictvi (tedy vec zaroven odborna i treskute politicka) se v ceskych novinach sice muzete docist obcas neco zajimaveho, ale pod skutecne solidnimi clanky byste pak marne hledal jmeno kmenoveho redaktora. To nejlepsi totiz do ceskeho tisku vetsinou prinaseji analyzy a komentare autoru-autorit zvenci (odborniku z bank a pojistoven, lekaru, manazeru apod.)
S jistou nadsazkou budu tvrdit, ze nejvice daji ctenari rubriky typu "Nazor", proste stanoviskem redakce" (pro koho se tam ta veta vlastne pise?!). 95% vecneho obsahu listu jako by opisovalo vecerni TVnews, nastavuje se pak zideologizovanymi komentari a v horsim pripade (viz cerstva afera p.Kmenta z MFD) se snad i sproste manipuluje.
Abych to shrnul: Nektere ceske noviny jsou obcas prece jen dobre - navzdory svym redaktorum.
Někdo, jako naposledy na Psu pan Ivan Straka, je primárně pro-ultrasvobodu bez omezení, pro-drogy, pro-euthanasii, pro-cokoliv, co ho právě napadne, a co proto považuje za dobrý nápad. Já osobně hlasuji spíše pro-vývoj, což napsáno jinak, je pro-život.
K tomu jsou zapotřebí dvě protisobě jdoucí schopnosti, které můžeme nazvat např. adaptace a replikace, nebo chcete-li jinak, liberalismus a konzervativismus. Adaptace (učení novému) je nutná pro možnost reakce na změny prostředí a rozšiřování obzoru o nové poznatky, replikace (paměť, tradice) na možnost zachování ověřených znalostí a forem existence, života.
Tvorové a soustavy, kterým jedna z těchto dvou schopností chybí, dříve nebo později hynou. Lidem a la Straka nechybí chuť objevovat, ale právě paměť a tradice, vědomí souvislostí. Možná, že je za minulého režimu ztratili. Lidský vývoj jako druhu je ztělesněn tím, co se nazývá kultura, civilizace, společnost.
Nikdo z nás se nemůže dobře vyvíjet sám o sobě, bez vztahů s ostatními lidmi, těžko někdo nalezne uspokojení a cíl svého života, aniž by sám sebe uplatnil v právě existujícím kulturním rámci. Každý člověk potřebuje ostatní lidi.
Co však za to chtějí ti ostatní? Inu, aby se i on "zapojil", aby i on nějak uspokojoval potřeby těch ostatních lidí, které mají. Už to, že se člověk narodí, dá spoustě jiných lidí hodně práce, např. doktorům v porodnici, úředníkům v matrice, atd... atd... Člověk od ostatních hodně bere, není divu, že ostatní chtějí brát od něj.
O této vzájemnosti, velmi zjednodušeno, lidská kultura je a bude, dokud budou lidi lidmi. Pan Straka se dívá na náboženské argumenty jako na cosi překonaného, zřejmě vědecky, něco, co není třeba brát vůbec v potaz, něco, co se v racionální diskuzi vůbec nemůže vyskytnout, co je vhodné předem vyloučit jako paranoidní blábol.
Dobrá, otázka vzniká, jak se tyto (zjevně objektivně existující) jevy v historii lidského myšlení vyskytly? Řekneme s Leninem, že náboženství je opiem lidstva? Možná, ale chci-li stavět pozitivní tezi "vědeckosti", racionality lidského poznání, těžko mohu zároveň tuto dnešní lidskou racionalitu degradovat tím, že vyjma posledních 2,5 století se lidstvo po asi 120 relativně známých století vývoje zmítalo v temných vášních náboženských emocí bez kapky racionálního uvažování.
To zní velmi divně, spíše to budí dojem, že si naši potomci budou myslet, že ještě ve 20.století převládaly divné formy náboženství, t.j. "víry ve správný způsob života", zatímco oni už v tom svém 23. konečně znají racionální pravdu.
Inu klasická odpověď vědce - ateisty jest, že náboženství bylo určitou idealizací mýtů, t.j. odvěké zkušenosti, zkušenosti získané za dlouhé období. Zkušeností jak zachovat život a vývoj, které byly jednotlivcem v jeho omezeném rozhledu příliš neuchopitelné, a proto byly formalizovány do složitějších systémů nauk a pravidel.
Jakkoliv byly různé náboženské nauky prosazovány i násilně, je přesto jisté, že v historickém vývoji přežily ty relativně nejúspěšnější, ty, které umožňovaly rychlejší vývoj, snazší život.
Avšak Ivan Straka tahem pera odmítá celou TRADICI, celou dávnou zkušenost lidstva, jež se transcendentně přenesla až do současné doby. Pana Straku možná překvapí, že tato TRADICE, upravená (v jiné formalizované podobě) je stále základem tvorby většiny zákonů ČR, bohudíky.
Člověk, který chce dobrovolně spáchat sebevraždu, je zjevně v tísni. Pravděpodobně proto, že z kulturního hlediska se mu jeho existence jeví nadále jako zatěžující nebo zbytečná. Pro něj samotného, nebo pro okolí. Toto kulturní hledisko, kulturní systém hodnot, v něm je, nemůže se ho zbavit (jak si sám určí, co to je důstojný život, ha?), nemůže mít úplně vlastní nezávislý ("svobodný") názor.
Nikdo není Mauglí a i ten by měl snahu se srovnávat se svým okolím. Pokud nějaká lidská kultura připustí, aby tomu, kdo v kulturní soutěži neobstojí, nebo je např. nemocí "poškozen", t.j. zatěžuje ostatní, byla "umožněna" euthanasie, ve svém důsledku se to bude rovnat KULTURNÍMU TLAKU na destrukci individuí, které nejsou konkurenceschopné v kulturní soutěži, která je permanentní!
V současné společnosti by se to asi dalo přeložit jako jisté morální naléhání na důchodce - nezatěžujte zbytečně mladou generaci, která platí drahé sociální pojištění a nemá kde bydlet. Paradoxně, takový kulturní tlak vede naopak ke zmenšení osobní svobody a je značně nejisté, zda by po letech neskončil např. v "dobrovolné" euthanasii dětí s IQ pod 140 apod., z důvodu, že novodobé informační společnosti nemají moc co přinést.
Rozhodovací hledisko smrt-život, které by jednotlivec či "společnost" zastoupená experty individuálně uplatňovali, by totiž v každém případě bylo tak jako tak kulturní hledisko - likvidace by se stala stejně přijímaným řešením ovlivňování života jednotlivce, jako je numerus clausus při přijímání na střední či vysoké školy.
Dále, je-li smrt připuštěna jako prostředek kulturní soutěže (kulturního bytí) v jednom případě, je možné si ji představit jako prostředek i v jiných situacích. Otevřený boj, násilí, smrt, zákony džungle, kdo ví, kde je tomuto myšlenkovému systému pana Straky konec?
Co je to důstojný život? Ivan Straka brojí ze svého vysloveně nevkusného stanoviska proti tomu, že si někdo dovoluje určovat pravidla vkusu, ale nevadí mu, že by se takto značně nedokonale rozhodovalo o životě samotném? Uměl by pan Straka třeba rozhodnout, zda např. průměrný Róm žije dnes v ČR důstojný život? A co by z toho vyvodil?
Nebezpečí euthanasie sice je i o možnostech jednotlivého zneužití, ale mnohem spíše se týká základního určení člověka, systému jeho hodnot. Přijetí euthanasie je vnitřní připustění konečnosti bytí člověka, postuluje apriorní nesmyslnost existence člověka, je to zabití naděje jako zdroje života, naděje, že zítra může být lépe, nebo, že se zítra stane zázrak (což nemůže vyloučit nikdy nikdo, jakkoliv je to krajně nepravděpodobné).
Povolená euthanasie se rovná kolektivnímu zabití naděje, kolektivního ustrnutí života. Jestliže neexistuje jakákoliv zvláštní výhoda (domnívám se, že morfiem lze potlačit bolesti těžce či smrtelně nemocných, a zajistit jim tak pokud možno důstojné přežití nebo konec), nevím, proč zavedené pravidlo našich otců a dědů měnit. Chápu to jako útok na mou svobodu, proti obecnému soucitu, proti životu v lidské kvalitě.
Možná, že kdo se bude namáhat pochopit, mohl by se podívat na jeden kreslený film, tuším o Flintstonech, jehož název si však nepamatuji. Jakkoliv tyto rádobypohádky jinak považuji za hloupé, jeden tento příběh problematiku euthanasie v jisté formě nastolil, Flintstonovic babičku bylo třeba, jakožto příliš starou, nechat shodit ze skály. Kdo ten film viděl, asi musel cítit, že postavy a všechno je jakoby z jiného světa, může si zkusit, jak nejistě a stísněně by se asi cítil ve světě s euthanasií. Jak by to ovlivnilo veškeré jeho úsilí!
Kultura je do lidského myšlení vtisknuta jako soubor hodnot a pravidel. Jakékoliv, nebo lépe řečeno, všechna současná kulturní pravidla lze zpochybnit. Proč například chodí děti povinně do školy? Jaké hnusné kulturní násilí! Každé pravidlo lze logickou přesmyčkou vždy interpretovat jako zákaz, jenž je ve jménu svobody nepřípustný a je nutné ho tedy zrušit!
Lidé, jako Ivan Straka toto mohou a budou stále činit, ať už z vlastní zmatenosti záměnou pojmů jako život-smrt.
(Ivan Straka píše zručně rubriku Gentleman .... v Softwarových novinách. Po přečtení několika jeho článků jsem došel k závěru, že neví, co slovo gentleman znamená. Pro čtenáře by bylo stejně mediálně přitažlivé, kdyby svoji rubriku zval Rafan ...., bylo by to ale přesnější ), nebo pro peníze (kniha těchto článků s názvem Rafan by se možná hůře prodávala, Gentleman je marketingově lepší, pravda).
Výtvory Rafana: (http://www.softnov.cz/97/03/12/12de.htm)
Reklama s vyholenou kundičkou na hlavě, která vzbudila rozruch v Jižních Čechách (viz minulý týden) má dohru, neboť dotyčná agentura uposlechla Rady pro reklamu a nápravu pojala odpovídajícím způsobem: přelepením oné hlavy nápisem Cenzura. To Radu samozřejmě urazilo a zvažuje další krok (doporučuji samorozpuštění). Nevím, jak ostatní tisk, ale MF tvrdošíjně ve zprávách připomíná předchozí konfliktní plakát, na němž byla "nahá, jen barvami pomalovaná žena připevněná na dřevěný kříž".
Je to taková malá česká denunciace naznačující, že agentura je problémová. (VK.)
Nebo: (http://www.softnov.cz/97/03/11/11de.htm)
V Jižních Čechách je reklama, kde na jedné hlavě je vyholený kosočtverec, "jímž pubescenti označují ženské přirození" (jak praví MF, zkratka gro). Dotyčná osoba patrně neví, co je to pubescent, dále neví, že touto ikonou se takto označuje tento nad jiné příjemný interfejs, a to v jakémkoli věku (když se o to člověk zajímá) kdekoli na světě (minimálně tam, kde je elektřina a notebooky). Volání po zákazu této reklamy je volání po diktátu vkusu jedněch jiným. (Otázkou je, zda dotyčná ví, k čemu kosočtvercový background vůbec je.)
TV Nova 12.4.97
Pořad běžel ze záznamu, natáčel se o den dříve, neboť o víkendu (podle vlastního vyjádření) nakupoval Vladimír Železný filmy na veletrhu v Cannes.
Otázka:
Pane řediteli, co říkáte článku v Reflexu č.12/97? Jsem udiven, že se v TV Nova točí tak hrozné peníze. V případě, že TV Nova není továrnou na peníze, proč Reflex nežalujete? Miroslav Janouch, Ostrava 3.
Víte, je to smutné, že jsme se najednou vrátili do jakési domovnické éry, do éry, kdy udávání, anonymní často od domov... to čemu se říkalo domovník kdysi - i když teď se nechci dotknout ctihodné profese domovníka, kteří... která tu chybí nesporně - ale ony anonymy, které živily tuto zemi v 50.letech a snad ještě dál a určitě i později, se znovu objevují. Ostatně jeden takový koluje například v parlamentu a představte si, věřte nevěřte, že na základě anonymu republikáni, Republikánská strana, pan poslanec Krejza dokonce zahájil iniciativu o tom, že by se měla prozkoumat situace kolem Novy a co že se to tam dělo kdysi při licencování a později za hrůzy a za úplatky a podobně.
Ujišťuji vás, že jsme nikomu nic nedali, a proto máme problémy, a proto máme problémy. Spíše nás zarazilo, že 49 poslanců našeho ctihodného parlamentu se přidalo k této iniciativě - velmi se na to těšíme, na to projednávání, velmi, velmi nás to bude bavit. A budeme velmi rádi, když se to projedná všechno.
Víte, je to smutné, že nedáte-li úplatek, jste obviněni z úplatkářství, zveřejníte-li o sobě téměř všechno, o svém podniku - protože tak musíte činit, neboť máte zahraničního investora - zneužije toho kdekdo ke lžím a pomluvám. Ale vysíláme, bavíme, informujeme a to je pro nás důležité. Pro nás je důležitý váš ohlas, ne... ne tento štěkot, který se ozývá kolem nás.
Takže: nebudeme žalovat Reflex, nebudeme žalovat pana Čulíka, nebudeme žalovat nikoho. Ať píší.