| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Toto je komentář jednoho pražského podnikatele, který si nepřeje být jmenován (JČ) :
To, co je v balicku podstatne a neocekavane, je deposit 20% na 1/2 roku za vsechno dovezene spotrebni zbozi. To je naprosto antikonkurencni opatreni. S podivem, ze pod patronaci liberalniho ekonoma Vaclava Klause. Je to pochopitelne analogie dovozni prirazky, tzn., zahranicni zbozi se stane drazsi pro spotrebitele, ale jenom asi o necele 2%, tzn., zadny inhibicni efekt pro spotrebitele pro nakup zahranicniho zbozi, to je legrace, jestli bude jogurt stat 7Kc nebo 7,10-Kc.
Ale: vyzaduje podstatne vyssi provozni kapital pro obchod. Ten lepe ziskaji velke bohate firmy a hure mali dovozci. Ten, kdo na tom vydela, bude financni oligarchie, banky, u kterych si budou muset dovozci pujcovat penize, stat se svym bezurocnym depozitem, a nakonec velke firmy, ktere snadneji prevezmou trh po tech malych, kteri nebudou mit dost penez na profinancovani.
Propad dovozu muze byt tak na 1-2 mesice, pak se vse vrati do normalnich objemu. Je dobre rici, ze temi vetsimi firmami jsou zejmena zahranicni firmy a vyhodnejsi uvery se ziskaji u zahranicnich bank. Jistou sanci mensich ceskych firem je se poohlednout po ceskem dodavateli, ale je nejiste, zda je dostatecne rychle najde, s dostatecnymi kapacitami a sortimentem pro vyrobu. Kazdopadne se tim muze dostat do cenove, nebo sortimentni nevyhody oproti vetsim zahranicnim dovozcum.
To, v dlouhem vyhledu, povede jeste k horsi konkurenceschopnosti ceskych firem obecne (ktere pochopitelne jinak nemusi zustat vecnymi dovozci, kdyz se nekdo nauci obchodovat smerem dovnitr, muze to umet i obracene, ne?), vetsim podilem zahranicnich firem na ceskem obchodnim trhu, coz obe bude mit negativni dlouhodoby vliv na obchodni schodek.
Jinak receno, depozit velmi pravdepodobne nic sam o sobe nevyresi ve vyhledu 1/2 roku, zato muze mit negativni dopady dlouhodobe. Dovozni prirazka by postihla vsechny dovozce stejnym zpusobem, nezavadela by naprosto umele konkurencni podminky ve prospech kapitalove silnych. Mela by vliv na propad jejich obratu a zisku, rovnez by ale chranila domaci vyrobce.
Ze nadmerna ochrana domacich vyrobcu neni dlouhodobe prilis efektivni je zrejme, ale neco by kratkodobe resila a to asi lepe, nez devalvace, ktera takto dale vesele hrozi, se stejnym efektem pro dovozce jako prirazka.
Deposit v navrhovane vysi nema zadny inhibicni efekt na spotrebu zahranicniho zbozi, zejmena drazsiho (jako napriklad automobily), ani nijak nechrani domaci producenty spotrebniho zbozi (proto se take nemusi s nikym takove opatreni moc konzultovat), zato ovlivnuje podminky souteze firem ve prospech velkych firem a bank. Jedinou vyhodou je ziskani financnich rezerv ve vysi cca. 1/10 rocniho dovozu spotrebniho zbozi a prijmu statu z uroku za depositum.
Jinřich Ginter
Ať žije prozíravost vlády zachránit ekonomiku země české! Vůbec se její postoj nezměnil, opět stahuje opasky občanům.
Podle balíčku ekonomických opatření se má zmrazit růst mezd ve státní sféře. Platy mohou růst maximálně o něco málo před sedm procent. Už je zřejmé, že reálné příjmy lidí, kteří pracují ve službách státu, tak poklesnou vlivem inflace. Vláda hledá peníze a úspory u těch nejobyčejnějších lidí, kteří si rozhodně nevýskají. Z pohledu historika naprosto běžná věc - když panovníkovi teklo do bot, v pokladně na něj hleděla pouze hladová myš, tak povola biřice a z lidí ty peníze vytřepal. Klausova vláda je vymačkává - utahováním opasku.
Zmrazení mezd se výrazně dotkne zdravotníků. To ale může velmi reálně zhatit všechny plány na reformu zdravotnicví - bez lidí ji totiž vláda neudělá. Záměrem je, aby ve zdravotnictví pracovali více ošetřovatelé a sestry. Za šest až deset tisíc korun měsíčně včetně příplatků za přesčas to však nikdo dělat nebude. Vždyť už dnes zaměstnávají česká zdravotnická zařízení Ukrajinky, protože scházejí české zdravotní sestry. Ošetřovatelé vydělávají mnohe méně.
Občanům pracujícím v tzv. rozpočtové sféře (placeným státem) vzrostly tarify za poslední čtyři roky průměrně o třicet procent. Od toho si odečtěte českou roční inflaci. Poslancům za totéž období vzrostly platy o 160 procent. Předsedům vlády a parlamentu o 215 procent. Kdo bude pracovat v léčebnách či ošetřovatelských ústavech, které vzniknou ze zrušených nemocnic podle reformy, kterou připravuje ministerstvo zdravotnictví?
Za chyby vlády platí opět občan. A to se mu po roce 1989 slibovalo, že do sedmi osmi let bude Česká republika hospodářsky na úrovni Rakouska.
Upozorňuju, že deník Slovo otiskl v minulých dnech postupně některé názory čtenářů Britských listů, reagujících na oba zdravotnické bloky Jindřicha Gintera, zde zveřejněné. V sobotu 12. a ve čtvrtek 17. dubna otiskl názory MUDr. Vladimíra Blažeje ze závodní nemocnice NH Ostrava, ve středu 16. dubna názor Jana Vichra, ze Servis Centra, Brno. Kdo se chce podívat, jak to vypadá, může si vydání Slova stáhnout ve formátu PDF.
Vláda České republiky vydala 12. března nařízení, kterým se zvýšila míra vyučovací povinnosti učitelů o jednu až tři hodiny týdně, podle velikosti a charakteru školy. Toto nařízení bylo reakcí ministra školství na řetězovou stávku učitelů, jejímž hlavním požadavkem bylo zvýšení platů. Vláda dosud žádné nařízení týkající se přímo platů nevydala, platí nařízení č. 251 Sbírky z roku 1992.
Logika vládního opatření je jednoduchá. Po zvýšení míry vyučovací povinnosti budou učitelé pracovat víc, takže jich bude potřeba méně. Ušetřené peníze se mohou promítnout v nárůstu platů. Dobře si všimněte slovesa mohou. Jak poznamenává ředitel Gymnázia v Benešově Zdeněk Zahradníček, "zvýšení platů je plně v kompetenci ředitele školy".
Při obhajování svého opatření vládní představitelé stále opakovali, že v ostatních evropských zemích je vyučovací povinnost vyšší než u nás. Všichni novináři to mechanicky přijali a opakují to po nich. Skutečnost je ale taková, že v zemích Evropské unie sice je vyšší vyučovací povinnost, ale učitelům se do ní započítává i čas strávený například opravováním písemek, správou kabinetu či knihovny. Zákonné úpravy těchto zemí uvádějí maximální vyučovací povinnost, zatímco v ČR se uvádí minimální vyučovací povinnost.
Jestliže tedy podle nového vládního nařízení je vyučovací povinnost na benešovském gymnáziu 23 hodiny týdně, někteří učitelé budou učit 24 i více hodin. "Dějepis se učí dvě hodiny týdně, takže učitel dějepisu musí mít 24 hodinový úvazek," říká Zahradníček. Pokud se tedy v některých třídách učí matematika pět hodin týdně, její učitel má 25 hodinový týdenní úvazek.
Vláda také zcela zapomněla na to, že se v roce 1992 při přijímání nařízení o zvýšení úvazků z 19 na 21 hodin stále tvrdilo, že takové úvazky odpovídají pracovnímu vytížení podle Zákoníku práce. Ten stanovuje týdenní pracovní dobu na 42,5 hodin. Nyní se dělá jakoby nic, ať se učitelé na hodiny připravují, kdy chtějí. Nařízení z 1992 umožňovalo odečíst učiteli jednu hodinu týdně za třídnictví, tato možnost však v novém nařízení chybí.
"Je špatné, že je vyučovací povinnost stanovena pro všechny učitele na všech středních školách stejně," tvrdí ředitel Zahradníček. "Opatření vůbec nezohledňuje to, že jsou některé předměty, například čeština nebo matematika, mnohem náročnější na přípravu, než třeba tělocvik. Je vidět, že to bylo šito horkou jehlou, s cílem ušetřit."
Nesystematičnost nařízení vidí také v tom, že je sice stanovena míra vyučovací povinnosti, ale už není nikde napsáno, o kolik se mají zvednout platy. "Je zřejmé, že se odchodem některých učitelů ušetří. Ale vůbec není jisté, že se učitelům zvýší platy úměrně se zvýšením vyučovací povinnosti," dodává.
V Dánsku se učitelům odpočítávají nějaké hodiny za opravování sešitů, také se sleduje náročnost předmětů. Podobně je tomu i v Belgii. Ve Francii učitelé nevykonávají dozory, na to jsou zaměstnáváni pomocní učitelé. Ti mají na starosti rovněž opravy písemek, správu kabinetů a suplování. V Čechách učitelé suplují navíc k běžné výuce. V Irsku se zase do úvazků započítávají i přestávky a školní shromáždění - např. rodičovské schůzky.
Jak zjistil dějepisář gymnázia Pavel Hoza, ve dvacátých letech byl největší úvazek na škole 22 hodiny za šestidenní týden. Průměrně se ale úvazky pohybovaly kolem 17 hodin. Učitel tedy učil nejvíc tři hodiny denně, zatímco nyní vyučováním stráví 4 - 5 hodin denně.
"Vůbec by mi nevadilo, kdyby byly úvazky zvýšeny na 24 či 25 hodin," říká Zdeněk Zahradníček. "Ale rozhodně by se měly odpočítávat nějaké hodiny za další činnosti učitelů, také by zároveň měly být upraveny tarifní platy."
Adresa jaromir.vicari@writeme.com
(Jaromír Vicari je student katedry žurnalistiky na fakultě sociálních věd Karlovy univerzity.)
V předchozím vydání Neviditelného psa uveřejnil Ivan Straka polemiku, v níž učinil to, co čtenáři občas dělají. Zkritizoval Čulíka za to, jaké podivné názory nám to vnáší na Psa a do České republiky.
Potíž je, že to ani v tomto případě nejsou podivínské, osobní spekulace redaktora těchto Britských listů, ale prostě informace o názoru převažujícím na Západě.
Jistě, názor může být mylný. Žádná informace nemůže být v tomto světě stoprocentně zaručená. Skepse a analytická kritičnost je vítána.
Jenže, na druhé straně, abychom neplýtvali vlastním časem, obyčejně nezpochybňujeme kolem sebe úplně všechno. Máme určitou zkušenost, že informace z jistých zdrojů velmi pravděpodobně obsahují značnou míru spolehlivosti, a tak se raději vyhýbáme tomu, objevovat pokaždé úplně od začátku Ameriku či konstruovat kolo.
Z mých článků o Internetu, polemizujících s Vladimírem Smejkalem a Václavem Klausem, si vybral Ivan Straka především, že jsem napsal, že o Internetu často píše Financial Times, tak Internet musí být důležitý.
Argument byl míněn trochu jinak. Jak známo, článek o Klausovi byl pozastavením nad tím, jak je možné, že tento ministerský předseda nemá o Internetu ani mizivé ponětí. Je-li světovým ekonomem, tak snad čte Financial Times, a touto četbu by zjistil, že jiní světoví ekonomové berou Internet velmi vážně.
Jinak si myslím, že srovnávání reklamy firmy Cadbury na čokoládu a článků listu Financial Times zrovna nesedí. Mezi reklamou a psaním nezávislého ekonomického listu s velkou mezinárodní pověstí je asi trochu rozdíl. (I když, mimochodem, v Británii je tvrdě prosazován zákon, že reklama nesmí být lživá. Ta reklama o sklenici mléka v tabulce čokolády je britská a v britské televizi by se vysílat nesměla, pokud by to nebylo pravda.)
A ještě k otázce znalosti angličtiny. Všechno je podle pana Straky v pořádku, neboť pobýval v cizině (Rakousko, Německo) a tamější znalost angličtiny by srovnal s úrovní českých znalostí.
Obávám se, že německy mluvící středoevropská oblast asi v nadcházejícím období nebude zrovna nejsměrodatnějším regionem, určujícím směr světového ekonomického a technologického rozvoje. Znáte nějaké celosvětově široce užívané německé nebo rakouské počítače? (Mimochodem, šedesát procent veškerých desktop počítačů, vyráběných v Evropě, produkuje Skotsko.) Komunikuje se na Internetu převážně německy?
Připadá mi trochu komické, když Ivan Strana bojuje proti světu a dokazuje, že rok 2000 nebude pro počítačové systémy žádným problémem. Opakuji ale, že skepse je chvályhodná a vítaná.
Článek, který jsem zveřejnil v Britských listech 14. dubna, byl založen na informacích vybraných z titulního článku na první straně v listě FT, z 11.4.
Ano, opakuji, tým odborníků britské vlády dospěl k závěru, že vyřešení datového problému v počítačích bude stát přibližně 31 miliard liber, přestože dosud většina odborníků, jak uvádí dále FT, odhadovala tuto částku "jen" na 10 miliard liber. S částkou 31 miliard liber přichází Robin Guenier, šéf vládního týmu pro tento problém TaskForce 2000. Ano, v Británii postihne problém 4 milióny firem. Velká Británie má 55 miliónů obyvatel.
Obavy, které vyjádřil Robin Guenier, byly podle listu Financial Times z 11. dubna plně potvrzeny Ronem McQuakerem, prezidentem British Computer Society, britské organizace pro počítačové odborníky.
List Financial Times nyní zahájil pravidelný seriál pod názvem Časovaná bomba roku 2000, v němž informuje čtenáře o tom, jak se problém řeší. (Naopak Ivan Straka soudí, že problém závažný není. Možná má pravdu a západní šiřitelé poplašných zpráv propadají módnosti a povrchnosti, jakou kritizoval ve svém internetovém článku v Lidových novinách Václav Klaus. Novináři i na Západě často opakují tutéž neprověřenou myšlenku jako nemyslící stádo.)
Systémy jaderných střel přestanou fungovat, elektrárny se automaticky vypnou, mezinárodní telefonní sít zkolabuje - a to všechno jen v důsledku "trapně jednoduché počítačové maličkosti, problému, kterému jsme se mohli vyhnout".
Navzdory těmto pochmurným předpovědím je svět stále nepřipraven na tzv. Počítačový Problém Roku 2000, podle nové knihy z pera dvou britských novinářů.
Simon Reeve a Colin McGhee argumentují v knize The Millenium Bomb, že se ukáže, že problém s rokem 2000, je "jednou z nejnákladnějších chyb lidstva". Někteří počítačoví odborníci odhadují, že problém napravit bude celosvětově stát až 600 miliard dolarů.
Kniha podrobně analyzuje, jaké má důsledky skutečnost, že se v počítačových systémech zaznamenává rok jen jako dvojciferný údaj.
Očekává se, že mnoho počítačů začne v roce 2000 produkovat chybná data anebo zamrzne. Tento problém se vyskytne ve všech hospodářských sektorech, včetně vojenství a zbrojařství.
Minulý týden konstatoval Robin Guenier, hlavní poradce britské vlády pro počítače a šéf britského vládního týmu Taskforce 2000, že britské podniky bude náprava tohoto problému stát asi 31 miliard liber.
Guernier varoval, že dosavadní odhady nákladů na nápravu tohoto problému celou věc vážně podcenily a že mnohé fimy ji podceňují i nyní. "Lidi si musejí uvědomit, že je to velmi vážná věc a že ji nelze ignorovat, ani bagatelizovat. Musíme věc napravit, a to co nejdříve."
Mezi konkrétní problémy, jimiž se zabývá nová kniha, patří:
Před problémem roku 2000 varuje už delší dobu Peter de Jager. O celé věci psal poprvé v časopise ComputerWorld, ve vydání z 6. září 1993. Článek je na Internetu na této adrese. Cituji z něho:
Co přesně je problémem? Ve snaze ušetřit počítačovou paměť - a možná taky snížit počet cifer, potřebných k zapsání roku - jsou často zaznamenávány roky jen jako dvojciferný údaj. Například, "1993" je uloženo jako "93" v našich datových souborech, a "2000" bude uloženo jako "OO". Tyto dvojciferné údaje o letech existují v miliónech datových souborů, které se používají jako vstupy pro milióny aplikací.
Dvojciferné údaje o roku ovlivňují způsob manipulace s informacemi, především jde o odečítání a o srovnávání. Například, já jsem se narodil roku 1955. Požádám-li počítač, aby mi sdělil, kolik je mi let dnes, odečte 55 od 93 a oznámí, že je mi 38.
Dobře. Ale co se stane v roce 2000? Počítač odečte 55 od 00 a oznámí, že je mi mínus 55 let. Tato chyba ovlivní veškeré kalkulace, které používají dvou bodů v čase, například vypočítávání úroků.
Pokud máte databáze, v nichž jsou informace zaznamenané podle dat, (např. 1965, 1905, 1966), počítač je chronologicky seřadí: 1905, 1965, 1966. Avšak pokud do toho zadáte datový záznam 2015, počítač sekvenci chronologicky seřadí špatně: 05, 15, 65, 66.
Zmínil jsem se jen o dvou typech kalkulací, jejichž výsledky budou chybné. Existují i další druhy kalkulací, které tento problém ochromí.
Před námi stojí úkol identifikovat a opravit všechny datové údaje a zkontrolovat správnost všech kalkulací, používající datové informace. Musíme opravit data zahrnutá v datových souborech nebo opravit software, aby se tento problém vyřešil.
Jak identifikujeme problémová data a kalkulace, které se na ně váží? Neexistují skoro žádné normy, jak přesně určit data, která byla užívána v datových kalkulacích. Jediné, co můžeme udělat, je zkontrolovat každou řádku softwaru a provést nutné změny.
Jedna osoba, kterou znám, provedla zkoumání situace ve své instituci, a došla k těmto výsledkům: Ze 104 systémů bude v roce 2000 jich ochromeno 18. Těchto 16 systémů se skládá z 8174 programů a obrazovek, do nichž se vpisují data, a 3313 databází. Vzhledem k tomu, že už nám do roku 2000 zbývá méně než sedm let, znamená to, že někdo bude pracovat hodně přesčas.
Mimochodem, toho počáteční zkoumání problému trvalo tomu člověkovi 10 týdnů. Deset týdnů jen na identifikaci problémových oblastí.
Problém jde daleko dál, než jen k otázce kalkulací. Máte možnost vepsat do vašeho počítače rok 2000 jako 2000 nebo jen jako 00? Objevují se na printoutech vašich zpráv roky jako čtyřciferný nebo dvojciferný údaj.
Krize je opravdu reálná a potenciálně velmi nákladná. Ken Orr, ředitel Ken Orr Institute, a Larry Martin, prezident Data Dimensions, Inc, odhadují, že organizace typu Fortune 50 budou muset každá vydat 35 až 40 centů na každou existující řádku softwaru pro úpravu existujícího softwaru, aby akceptoval změnu z roku 1999 na 2000.
To znamená, že každou firmu to bude stát přibližně 50 až 100 miliónů dolarů.
Udělala jsem před několika dny chybu, že jsem ze zeptala Billa Gatese, ředitele firmy Microsoft, jestli frustrace, způsobovaná užíváním Internetu, neochromí jeho budoucí rozvoj. Jak dlouho se lidi budou smiřovat s pomalostí Internetu, která je součástí zkušenosti každého uživatele? Neotráví je to nakonec?
Odpověď byl klasický Gates: "Co to povídáte? Ptáte se, jestli se lidi budou smiřovat s tím, že si lehce mohou v počítači najít nejnovější sportovní výsledky? Že se mohou dát do debatní skupiny o určitém lékařském problému či o nemoci? Že si budou moci najít, než se vydají kamkoliv na cestu, informace o hotelech a nejlevnějších letenkách. To je skutečně hloupá otázka."
Jenže téhož večera jsem se připojila na Internet a populární website, který jsem potřebovala byl nevysvětlitelně nedosažitelný. Takže se moje otázka Gatesovi zase nezdála tak blbá.
Ospravedlnění příšlo ve formě balíčku od firmy VitalSigns. To je nový podnik v Silicon Valley, který založili tři bývalí ředitelé firmy Bay Networks, která vyrábí zařízení pro sítě.
"Typický den na Internetu může být dnem naprosté frustrace," pravilo se v tiskovém materiálu. "Náš program Net.Medic to odstraňuje."
To jsem teda musela vidět.
A Net.Medic nezklamal. Je to doprovodný browser, který diagnostikuje a napravuje problémy spojení na Internetu. Software jasně graficky znázorňuje celý systém a kudy přesně procházíte, chcete-li se napojit na určitý website.
Zelené, žluté a červené značky ukazují, jak rychle reagují různé komponenty přenosu - PC, modem, link na poskytovatele služeb, internetová páteř a vzdálený website.
Net.Medic nejenže problémy diagnostikuje, ale některé taky umí vyřešit.Zejména umí rekonfigurovat váš modem na nejoptimálnější výkon. Podle ředitele firmy VitalSigns, Monty Kerstena, je polovina všech modemů u počítačů konfigurována špatně.
Nejvíc se mi na programu Net.Medic líbilo to, že má možnost automaticky poslat e-mail správci toho místa, které působí v sítí zdržování přenosu.
Poprvé je tedy možno přesně určit vinu. Což vlastně dokazuje, že Bill Gates měl zřejmě pravdu - kjako že ji má vžd
ycky - když tvrdil, že se "Internet každoročně absolutně zlepšuje". http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html