| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Chcete-li se podívat na předchozí vydání Britských listů, klikněte na ikonu Britských listů zde napravo, dostanete se do archívu.
(Věnuji českému premiérovi, prof. dr. Václavu Klausovi. JČ)
Příjmy obří firmy British Telecom, která dosud v Británii ovládá přibližně 90 procent telekomunikačního trhu, plynoucí z mezinárodních telefonních hovorů, poklesnou v roce 2001 o 105 miliónú dolarů ročně,tedy přibližně o třicet až čtyřicet procent, a to v důsledku rozvoje levného mezinárodního telefonního provozu prostřednictvím Internetu.
Studie londýnské konzultační firmy Philips Tarifica konstatuje, že do roku 2001 bude v Británii 10 miliónů uživatelů Internetu (dnes užívá Internetu asi 1 milión Britů) a velká většina z nich bude prostřednictvím Internetu telefonovat do zahraničí.
Příjmy ostatních západních telekomunikačních firem také radikálně poklesnou. Nejhůře na tom bude Deutsche Telekom, který v roce 2001 přijde o zisky ve výši 173 miliónů dolarů, a France Telecom ztratí příjem ve výši 94 miliónů dolarů. Podstatně bude postižen hlavně Deutsche Telekom, protože jeho mezinárodní telefonní tarify jsou velmi vysoké a Německo má větší mezinárodní telefonní trh.
Ceny mezinárodních hovorů pro zákazníky radikálně poklesnou. V současnosti je nejlevnější tarif telefonního hovoru z Británie do Spojených států 10 pencí (tj. 4,50 Kč) za minutu (srovnejte si to s tarifem SPT Telekomu!!). V důsledku telefonování přes Internet zřejmě poklesne cena hovorů přes oceán až na 2 pence (90 haléřů) za minutu, podle firmy Tarifica.
Poradenská firma Philips Tarifica konstatuje, že v nadcházejících třech letech budou nízké ceny stimulovat růst objemu konvenčních telefonních hovorů,a to bude kompenzovat ztráty příjmů za mezinárodní telefonní provoz, který začíná přecházet na Internet. "Ale po roce 2000 už bude Internet rozvinutý do tak významné míry, že tak vznikne od zákazníků náhradní poptávka po mezinárodní telefonii na Internetu. To povede ke snížení zisků tradičních telekomunikačních společností."
Údaje, zveřejněné firmou Philips Tarifica, jsou první konkrétní data, odhadující finanční ztráty, k nimž v nadcházejících letech dojde v důsledku bouřlivého rozvoje Internetu
Mezinárodní hlasová komunikace prostřednictvím Internetu je daleko levnější než konvenční telefonní hovory, protože poskytovatelé internetových služeb mají možnost kupovat si mezinárodní přenosové cesty za radikálně snížené ceny.
Dosud se telekomunikační společnosti Internetu neobávaly, protože byla donedávna technická kvalita internetových telefonních hovorů velmi nízká, v posledním roce však v tomto ohledu došlo k dramatickému zlepšení.
Analýza firmy Philips Tarifica se jmenuje "The Net Effect: The Impact of the Internet on World Telecommunications Markets." Má pět svazků. Je možno si ji objednat na adrese Philips Tarifica, 40-41 Furnival Street, London EC4A 1JQ, tel: 00 44 171 440 6500, ale: cena pětisvazkové publikace je 4995 liber (225 000 Kč), cena jen samotné analýzy je 1695 liber.
se zdá být skutečně osvícené. Měli bychom si všichni zvyknout považovat za příslušníky téhož národa všechny lidi, kteří žijí na témže území. Jinak mám dojem, že v globalizujícím se světě zastarává do určité míry vůbec pojem národa. Jistě, možná je můj názor zkreslený tím, že po většinu doby žiju v anglosaském prostředí. Takže v Británii může člověk získat - možná trochu falešný dojem - že žije ve světově otevřené společnosti, při pobytu v jiné zemi však na sobě vypozoruje iritované nacionální (?) mírně "pobritštěné" reakce.
Takže berte následující s rezervou, spíše jako provokativních pár odstavců k rozpoutání diskuse. Rád se nechám přesvědčit, že nic z toho, co jsem zde napsal, tak není.
Byl jsem o předminulém víkendu dva a půl dne v Paříži. Moje dojmy z Francie byly skutečně dojmy z rychlíku a někdo, kdo žije ve Francii trvaleji, mi pravděpodobně napíše, že tyto mé úvahy jsou jen povrchní hlouposti. I když mě zaujala jedna věc, že atmosféra, která mě ve Francii přepadla, byla naprosto stejná jako při všech mých předchozích návštěvách, i prvních studentských, někdy před dvaceti lety.
V letadle jsem četl v listě Wall Street Journal (z minulého víkendu, 19. a 20. dubna) redakční komentář amerického novináře Williama Pfaffa. Měl titulek "Britské volby, aniž by Britové věděli, co dál". Pfaff v článku argumentuje, že britští konzervativci už nemají žádný další program, jen pokračování v privatizační politice, a že se zdá, že i labouristé budou dělat jen málo jiného, než opatrovat dědictví reforem Margaret Thatcherové.
Pfaff kritizuje Británii, že žádní její politikové nejsou ochotni působit v tom smyslu, aby Británie "zaujala vůdčí roli v Evropě". Británie se podle Pfaffa od konce druhé světové války "vzdala veškeré své imperiální odpovědnosti". Předala nyní například Hongkong komunistické diktatuře, která zbaví jeho obyvatele politických práv, to je podle Williama Pffaffa poslední imperiální čin Británie. (Ona Británie neměla ale ve věci Hongkongu na vybranou, protože ho měla od Číny jen najatý.)
Francie a Španělsko se nevzdaly svých imperiálních ambicí a prosazují je i nadále, zejména prostřednictvím svých bývalých zámožských držav. Británie na takovou politiku zcela rezignovala, zaujala postoj "mouchy, vemte si mě" a podle Pfaffa neví, co s ní bude.
Připadá mi, že Pfaff neumí vykládat zahraniční politiku z jiného hlediska, než z toho, kdo bude koho na mezinárodní scéně ovládat. Je zklamán, že Britové nechtějí s nikým dnes takto na zahraničně politické scéně soupeřit o moc.
Mimochodem, zdá se mi to docela zajímavým potvrzením argumentace amerického studenta Andrew Stroehleina, který zde před časem konstatoval, že Spojené státy vidí zahraniční politiku jen jako nástroj k rozšiřování svého mocenského vlivu po světě.
A během krátké návštěvy Francie se mi tam právě v porovnání s Británii velmi jevilo, že Francouzi jsou dosud plni nacionalismu z devatenáctého století. (V ulici, kde jsme bydleli, rue du Rennes, byl obchod s názvem " Neděle na našem venkově". Už jsem tady myslím rozváděl, že používání výrazu "náš" namísto výrazu "český", "francouzský", má nacionalistický podtext. Za války o Falklandské ostrovy se snažila Margaret Thatcherová přimět rozhlas a televizi BBC, aby vysílali zpravodajství emotivně o "našich" vojácích bojujících na Falklandách. BBC to přirozeně odmítla a ke vzteku Thatcherové nadále objektivně referovala o "britské" straně a o "argentinské" straně v konfliktu.)
Celá Paříž je plna hrdých odkazů a připomínek na (kdysi mocné) francouzské imperiální dědictví. Země si stále hraje na mocnost, předstírá, že má na světě vrch a že stále ovlivňuje hospodářský a politický vývoj. Je to docela směšné, neboť stejně jako v Británii, i ve Francii jsou obchody plné výrobků z Dálného východu a kina plná amerických filmů. Jinými slovy, Francie je stejnou obětí rychlého globalizačního vývoje, jako ostatní západoevropské země, ale zatímco si to Britové a jiné národnosti možná - trochu skromněji? - uvědomují, Francouzi jsou ve své mysli i nadále světovou mocností.
(Anebo že by Angličané byli taky vůči příslušníkům jiných národností arogantní? Nemohu to posoudit, mezi Angličany nežiju, Skoti mi nikdy za dvacet let života ve Skotsku nedali najevo, že mezi ně nepatřím. Kromě toho, britské sdělovací prostředky se léta systematicky věnují posmívání se britským národním vlastnostem.)
Na tabulkách pod názvy pařížských ulic je velmi často drobným písmem vysvětlení, kdo byl ten člověk nebo co to bylo za událost, podle níž se ulice jmenuje. I to přispívá k neustálému vyzdvihování francouzského kulturního dědictví. Jenže pak přijdete třeba na takovou Jenskou třídu. A pod tím je vysvětlení, že u Jeny válčil v roce 1806 (nebo kdy) Napoleon.
Je zajímavé, že v jiných zemích Evropy je tento snad až šovinismus nepřijatelný. Představte si, že by v Německu byla ulice, která by nepokrytě oslavovala nějaké třeba Bismarckovo vítězství. V Británii se to taky nedělá - až na minimální výjimky (Trafalgar Square) se tam nepojmenovávají ulice po osobnostech.
Zdá se mi, že v porovnání s Británii je ve Francii docela tuhá centralistická vláda. (Potvrzuje to také Francis Fukuyama ve své knize Trust.) Tak se Francouzi musejí odreagovávat stávkami a pouličními protesty. Evropská unie přikáže francouzským rybářům, aby používali sítě s většími oky, protože s nynějšími loví ryby pod váhu a hrozí vylovení zbytku ryb v evropských mořích. Francouzští rybáři z protestu zablokují provoz v přístavech u kanálu La Manche. (Stalo se v minulých dnech.)
Taky jsem v Paříži zjistil, že na vás automobilisté jako na chodce troubí. Je to neslýchaná drzost - kdo tady byl dřív, řidič, nebo chodec? V Británii před vámi zastaví. Jel jsem v Paříži taxíkem a s překvapením jsem byl svědkem toho, jak se francouzský taxíkář čertí a troubí, protože automobily před ním jely pomalu, nebo byla špičkou zablokovaná ulice. Je to dáno jinou letorou? Francouzi troubí v autech o půlnoci, v šest hodin ráno. S překvapením jsem si po návratu do Glasgowa uvědomil, jaký je tu klid. Je to možná tím, že v protestantské zemi jsou lidé od mládí učeni, aby potlačovali své emoce - jsou citově deprivovaní? V Británii je dnes v podstatě anarchie, každý si dělá co chce, a tak si nemusí odreagovávat frustraci násilnými a hlučnými protesty.
Pod tímto titulkem otiskl list Slovo v sobotu 25. dubna rozhovor s jedním z pěti členů skupiny CET 21, režisérem Peterem Kršákem. Je ve vydání deníku Slovo na tomto místě. Kršák vzpomíná na to, jak projekt televize Nova vznikl, jak se nynější šéf TV Nova Vladimír Železný se k projektu přičlenil až později, jak zahraniční investoři erodovali postupně všechny licenční podmínkya zdůraznil, že nechce Američanům prodat svůj podíl.
Potíž je, že v rozhovoru, který s Kršákem vedl pro Slovo Ivan Bednář, jsou nejméně čtyři dost trapné chyby.
1. Zahraniční kapitálová společnost, která investovala do Novy, se nejmenovala CDC, ale CEDC (Central European Development Corporation).
2. Firma CME se nejmenuje, jak uvádí Kršák, Central Media Europe, and Central European Media Enterprises.
3. Firma CME nesídlí na Havajských (!!) ostrovech, ale je registrována na Bermudských ostrovech. (Hlavní kancelář má v Londýně, ale pobočky má i jinde.)
4. Dnes už není pravda, že, jak říká Kršák "o zbylých necelých deset procent podílů v ČNTS NOVA se dělí akcionáři CET 21." Firma CME si podíl ČNTS, který získal Železný odkoupením podílů CET 21, nechává převést přímo na sebe. Potvrdila to oficiální tiskovou zprávou, zveřejněnou na Západě v polovině března, o níž jsme zde referovali.
Upozorňuju, že jsme v závěru těchto Britských listů z 11. února 1997 také zveřejnili přehled majetkových změn ve všech společnostech, týkajících se TV NOVA. Snad to není zas tak složité, aby to nebylo možno bezchybně pochopit.
A ještě jedna velmi závažná věc.
Kršák v rozhovoru pozoruhodně říká:
"Tento stát mi poskytl licenci k provozováni televizního vysílání v intencích zákonných norem. To, že je mi znemožněno přispět k jejich naplnění, znamená ... zkrácení mých vlastnických práv."
To je to nebe volající formulace. Tady vidíte, jak byl stát hloupý, když dal skupine CET 21 vysílací licenci v hodnotě několika miliard korun zadarmo.
Kršák a jeho společníci neměli nic, pak dostali zadarmo licenci a nyní se Kršák dožaduje svých vlastnických práv.
Čím jsou tato vlastnická práva podložena? Jakou prací? Čím se Kršák a společníci zasloužili o to, že jim hloupostí státu spadly do klína desítky miliónů korun - jichž se Kršák nyní dožaduje?
Není třeba poznamenávat, že o ty celkové řádově miliardy korun, jejichž zlomek šel do kapes podílníků CET 21, kteří se o ně nijak nezasloužili, a většina peněz pak bermudské firmě, byly odebrány z kapes českých daňových poplatníků. Zaplatili jste hloupost politiků a parlamentu vy, čeští občané. Budete požadovat náhradu?
(Mimochodem, na výše uvedené internetové stránce najdete nejen nejrůznější možné informace o tomto filmu, včetně jeho zvuku, ale i údaje o Williamu Shakespearovi, o alžbětinské době v Anglii, o filmech, které kdy byly natočeny děl Williama Shakespeara, atd. Potud Internet, "encyklopedie elektrická jakási" (cituji Václava Klause v podání Sida Párala). Koupíte-li si v Británii cédéčko s písněmi z tohoto filmu, po zasunutí do počítače zjistíte, že je to taky CD ROM na totéž téma.)
Byl jsem o víkendu se svou téměř dvanáctiletou dcerou a jejími dvěma spolužačkami na americké filmové verzi klasické hry Williama Shakespeara z let 1595-96 Romeo a Julie, v hlavní roli s malým americkým hercem Leonardem di Caprio. Šel jsem se na to podívat, protože jsem před časem četl v Timesech o Capriovi dlouhý článek, v němž tento mladý americký herec působil velmi inteligentním dojmem.
A film mě skutečně nezklamal. Tohle je opravdu velmi dobrý americký film. Děj Shakespearovy tragédie byl přenesen do silně stylizované moderní, hard-boiled americkohispánské skutečnosti. Film se natáčel v Mexiku a ve Veracruzu. Vznikl autenticky působící, nicméně velmi silně, do tvrdé dekadence stylizovaný filmový svět, s násilím (tak jako v původní Shakespearově hře), s jemně implicitními variacemi na erotické motivy, vypovídajícími o tom, toho, že erotika je nejrůznějšího druhu, s analýzou iracionality a destruktivnosti nezřízených a nekontrolovaných lidských vášní (to v tom původním Shakesparovi taky je).
Film je neobyčejně dobře natočen a stříhán. Má obrovsky dramatické tempo. Je plný šťávy a krve. Je v něm velké množství počítačové animace, ale je tak dokonale včleněna do realistických záběrů, že se nepozná, kde končí normální záběr a začíná počítačový svět. I hudba je velmi dobrá.
Ale nejzajímavější je, žev tomto vysoce stylizovaném, násilném americko-mexickém světě konce dvacátého století mluví postavy čtyři sta let starou alžbětinskou angličtinou.
Působí to velice sugestivně. Určité dramatické momenty konfliktů Monteků a Kapuletů se objevují přirozeně ve televizním zpravodajství. I americká hlasatelka a reportéři, kteří v těchto chvílích na obrazovce reportáž uvádějí, hovoří běžným moderním reportážním hlasem, ale v alžbětinském blankversu říkají autentické věty ze Shakespeara.
Starý jazyk kupodivu působí taky jako stylizace. Velmi dobře se hodí ke stylizovanému vizuálnímu světu na plátně. Vznikla zcela nová, velmi strhující interpretace staré hry, v níž chápá divák Shakespearův klasický jazyk jako stylizační ozvláštnění reality příběhu, který dodnes mluví ke každému.
Na pozadí moderní scenérie konce dvacátého století působí Shakespearův jazyk až neskutečně krásně. Herci ve filmu se s ním vypořádali neobyčejně dobře.
V Americe byla nová verze Romea a Julie kasovně neobyčejně úspěšná, zejména u teenagerů.
A podobně reagovaly i mé tři dvanáctileté společnice. Byly nadšeny. Při závěrečné scéně v hrobce, kde umírají Romeo i Julie, si utíraly slzy z tváří. Při odchodu z kina se přiznaly, že shakespearovskému dialogu rozuměly jen tak na padesát procent (ono je to pro dnešní mluvčí angličtiny skutečně těžké, zkuste se začíst do prózy Jana Ámose Komenského), ale že to nevadilo. Pravily: Kdyby ten Romeo mluvil trochu pomaleji, tak bychom tomu rozuměly. (Romeo odsejpá své verše skutečně rychlostí blesku, během potyček mezi gangy ve veracruzských ulicích.)
Film byl nádherný, Leonardo di Caprio se pro ně stal naprostým idolem. Dívky odešly do nejbližšího knikupectví koupit si výtisk Romea a Julie a jaly se drama studovat. "Já si přečtu toho Shakespeara celého," prohlásila jedna.
V Británii vrcholí volební kampaň, hlasovat se bude 1. května. Ale volbami se kupodivu nezabývají jen dospělí. Volební ruch tak vznikl v mnoha školách. Učitelé žáky pobídli, aby se stali kandidáty za jednotlivé politické strany ve svých třídách, mají úkol svým spolužákům předložit politický prorgam jednotlivých britských stran a přesvědčit je ve veřejných vystoupeních, aby hlasovali pro jejich stranu. V televizi jsme viděli, jak některé z těchto škol navštívili i skuteční politikové, a někteří čtrnácti-patnáctiletí studenti dávali před kamerou Johnu Majorovi stejně ostré a odvážné otázky na tělo jako profesionální novináři.
Jedna česká dívka zde v Glasgow poznamenala, jak vynikající je to výchova k občanství - mladí lidé už od útlého věku jsou vychováváni k občanské aktivitě.
Na mou téměř dvanáctiletou dceru nezbyla žádná jiná strana, než dosti bezvýznamná strana Zelených. Nicméně si na Internetu našla jejich politický program, osvojila si jejich argumenty a v pátek přišla ze školní politické debaty přešťastná. Podařilo se jí totiž ekologickými argumenty dostat na svou stranou celou školu. Když pak po ní vystupovali kandidáti jménem labouristické a konzervativní strany, škola je vypískala.
Rozjívená dcera pak cestou ze školy volala na všechny spolužáky v glasgowských ulicích své politické heslo: "Save yourselves! Vote Green!" (Zachraňte se - hlasujte pro stranu Zelených).
Date: Thu, 24 Apr 1997 17:06:44 -0700
From: Jan Konvalinka konval@uochb.cas.cz
Mily pane Culiku, predevsim moc diky za dnesni Britske listy s texty o podpore ceske vedy, a o reakci prof. Klause na nasi vyzvu. Mozna si vzpomenete, ze ona Vyzva na podporu vedy, o ktere je rec, byla jako v prvnim mediu 25.3.97 zverejnena v Neviditelnem Psu. Vzhledem k tomu, ze jsem jeden z jejich autoru, dovolim si strucne zapolemisovat s nekolika Klausovymi nazory.
Klaus: Povazuji za logicke, ze jsem na snemu venoval velkou cast sveho vystoupeni dokumentu Vyzva na podporu vedy, nebot jiste neni nahodou, ze byl tento dokument publikovan v predvecer snemu Akademie a ze se k nemu dodnes pripojuji peticni archy z ruznych akademickych instituci.
("Není náhodou" byl oblíbený výraz Josefa Vissarionoviče Stalina (viz klasická kniha známého politologa Roberta Conquesta, The Great Terror, pojednávající o Stalinově hrůzovládě. Vyhovovala jeho podezřívavosti, v důsledku níž vraždil, a toto jeho oblíbené rčení se pak propagandou rozšířilo do všech zemí "mírového tábora" - s větší frekvencí, než jakou mívalo předtím, o čemž svědčí i vyjadřování Václava Klause. Já toho výrazu raději nepoužívám. JČ.)
Konvalinka ke Klausovi: Omyl. Tohle musim vedet, neb jsem jeden z tech, co to psal. O konani Akademickeho snemu autori vubec nevedeli, a kdyby vedeli, prilis by je to nezajimalo. Naopak, nasi uzkostlivou snahou bylo, aby tato vyzva nebyla povazovana za vec Akademie ved, ale cele vedy. To, ze se k textu pripojuji predstavitele ruznych akademickych instituci, prirozene nahoda neni. Pripojuji se, protoze se chteji pripojit. Cestne pionyrske, ze to nijak neorganisujeme, nikoho nepremlouvame, dokonce ani nemame prehled o tom, kdo se pripojil a kdo ne (pokud nam to nenapisou, coz nekteri laskave delaji).
Klaus: S interpretaci Vyzvy na podporu vedy, jakou nam predklada pan Kren, nemohu souhlasit. Tento dokument nebyl aktem konstruktivnim, byl aktem konfrontacnim, a to jak svou formou, tak svou dikci. Konstruktivni iniciativy, smerujici k vecnemu reseni a spolupraci, vypadaji jinak. Nejsem to ja, nybrz autori a sympatizanti teto Vyzvy, kdo z problemu vedy a vyzkumu cini predmet prestizni politicke konfrontace.
Konvalinka: Proboha, prectete si to jeste jednou. Dovede si nekdo predstavit text vstricnejsi, umirnenejsi a konstruktivnejsi? Co vic ma konec koncu obcan demokratickeho statu udelat, jakou vstricnejsi cestu ma zvolit, nez sepsani SUPLIKY vedoucim predstavitelum statu? Clovek by mel skoro chut nejakou opravdovou konfrontaci predvest, aby pan prof. Klaus videl, jak to vypada.
Klaus: "Skromny" pozadavek, aby podil statnich vydaju na vedu dosahl cisla odpovidajiciho prumeru zemi Evropske unie, vubec neni tak skromny, jak se snad muze na prvni pohled zdat. Je velmi neskromne, chceme-li se srovnavat s prumerem zemi Evropske unie, kdyz je nam dobre znamo, ze svou ekonomickou urovni na tomto prumeru nejsme. Je vsak jeste daleko neskromnejsi, chceme-li tohoto prumeru dosahnout behem velmi kratkeho casoveho obdobi. Neuvedomuji si prislusnici a predstavitele vedecke obce, ze nepozaduji nic mensiho nez masivni prerozdelovani uvnitr statniho rozpoctu? Ze rychlejsi rust podilu vydaju na vedu a vyzkum znamena pomalejsi rust podilu vydaju na jine oblasti verejneho zajmu, nemene vyznamne pro tuto zemi?
Konvalinka:Pripominam, ze zavazek srovnat podporu vedy v CR s prumerem zemi Evropske unie prijala vlada teto zeme ve svych Zasadach vedni politiky z roku 1994. Ve sve Vyzve tento zavazek toliko vlade pripominame. Mimochodem: jakou lepsi strategii pan premier pro dostizeni prumeru zemi EU navrhuje, nez podporu vedy, vyzkumu a vzdelani? Jen pro pripomenuti kvantitativnich relaci: cely rozpocet Akademie ved cini neco pres 2 miliardy korun, tj cca cena jedne stihacky F16. O jakem "masivnim prerozdelovani" to pan premier mluvi?
Klaus:Pan Kren nam ve svem clanku neprozradil, na ci ukor bychom meli dat vedcum vice statnich penez, neprozradil nam, ktery z techto a jinych narodnich zajmu je mensi nez rozvoj vedy >a vyzkumu.
Konvalinka: Co takhle "vseobecna pokladnicni sprava", pane premiere? Nebo "dotace dalkoveho topeni domacnostem"? Konec koncu, neni ukolem historika prof. Krena, aby hledal v rozpoctu uspory pro prorustove investice. Tvrdim, ze toto je jednoznacne ukol politiku s visi a predvidavosti, kterym by mel konservativni politik byt.
Zbytku textu pri nejlepsi vuli nerozumim a neumim na nej reagovat. Snad se to podari nekteremu jinemu ctenari.
S pozdravem
Napsal mi český čtenář z Británie, který nechce uvádět své jméno:
Pane Culiku,
sleduji v Neviditelnem psovi debaty o pocitacovem problemu roku 2000 (Y2K problem ) a o Internetu. V mnoha smerech jsou tyto debaty poucne. Z casovych duvodu se nemohu do techto debat zapojit a uprimne receno ani to nechci.
Chtel bych Vas upozornit na nekolik clanku venovanych Y2K v casopise COMPUTER z brezna tohoto roku. Tento casopis vydava americky Institute of Elecrical and Electronics Engineers (IEEE), resp. jeho Computer Society. IEEE je podle meho soudu v oboru vypocetni techniky ( a v elektrotechnice obecne) jednou z nejznamejsich a nejprestiznejsich profesionalnich instituci na svete. Casopis rozhodne najdete ve vasi knihovne v Glasgow.
Je zajimave a smutne(!!) videt, ze vse je jaksi naruby: politik, ucitel a pocitacovi odbornici, t.j. ti, kteri by meli nejvice kricet ze moderni technologie neni dostatecne vyuzivana, dostupna a ocenovana v podstate nechapou o co jde. Na druhou stranu lidi, u nichz predpokladam spise humanitni vzdelani a kteri by k tomu meli mit dal, si uvedomuji, ze se zde neco deje.
Ja osobne pokladam Internet za vec, ktera zasadnim zpusobem meni svet, asi tak jako knihtisk. Toto presvedceni mam ostatne tak trochu "v pracovni naplni" :-). Pro nas je Internet zakladnim pracovnim prostredkem.
Mimochodem, v zari se kona v Praze konference RUFIS'97: Role of Universities in the Future Information Society. Podrobnosti lze najit na http://www.cvut.cz/RUFIS97 (vidite, zase ten Internet).
Z casovych duvodu se nemohu do techto debat zapojit a uprimne receno ani to nechci.
JČ: Mohu ale o casopisu COMPUTER anonymne informovat?
Čtenář z Británie: Samozrejme, i kdyz je smutne, ze lingvista musi o techto clancich informovat pocitacove odborniky.
COMPUTER je jeden ze zakladnich casopisu.
Tyto clanky jsou dobre ctive a davaji moznost odhadnout, jaky problem to muze byt. V prvnim clanku se odhaduji naklady celosvetove na $600 billionu. Treba prehaneji. Je to docela zajimave.
Pane Culiku,
zatimco britska vlada scita miliardy liber na zaklade buhvijakych odhadu, uz od ledna nabizi britska firma Eurosoft Ltd (mail na PR je sharon@eurosoft-uk.com) produkt prekonavajici potize obce uzivatelu PC.
Nez citovat ctyri roky stary clanek a verit tomu, co o problemu pisi ti, kteri jej neresi, by bylo lepsi dat informaci o tom, jak dany problem resit. V tom JA vidim prinos objektivniho informovani, nikoli v uhybani pred jakymikoli fakty, ktere Vam oponenti predlozi.
To, ze je neuvadite, ma znamenat co: ze je uznavate (pak by o tom meli ti, kteri cetli Vase "upozornujici" clanky, pravo vedet, a to od Vas), nebo je neuznavate (pak byste je mel vyvratit).
Obavam se, ze jste prilis jat svym poslanim burcovatele a nahrazujete znalosti nadsenim. Uvedl jsem Vam radu pripadu dokazujicich, ze se Rok 2000 resi, ale vy se vzdycky otocite na vedlejsich nepodstatnostech. I psani obecnych clanku, bez hodnoceni, musi prece vychazet prinejmensim z interniho hodnoceni tech informaci.
Prebirat pasivne informace, at uz odkudkoli, je obecne vzato zavadejici, protoze ctenar - prumerny, nekvalifikovany ci nezasveceny - takto podane informace bere jako absolutni. Takze "zdatny kompilator" neni ani zdaleka tak kladne hodnoceni, uz proto, ze vybirate jednostranne fakta podporujici Vas "burcovaci pud".
Stejne tak bych na Vasem miste nezil v iluzi, ze pomahate vyvolavat diskuse. Ony casto bezi uz delsi dobu, nez Vy je zaregistrujete, jen - pravda - ne s takovou vemlouvavou nalehavosti.
Jaromír Vicari, jaromir.vicari@writeme.com
Doplňující informaci k tomu, jak budou rodná čísla vypadat v roce 2000, mi v pátek poskytl dr. Milan Aleš, který má v Českém statistickém úřadu na starosti metodiku rodných čísel.
Podle jeho slov je problém roku 2000 a rodných čísel vyřešen. Do roku 1953 totiž byla vydávána jiná RČ, než jsou vydávána nyní. Současná RČ jsou desetimístná (RRMMDD/xxxx), přičemž poslední čtyřčíslí je takové, aby bylo celé číslo dělitelné jedenácti. V předchozím systému rodných čísel jsou poslední čísla jen tři a nejsou dělitelná jedenácti.
Občan, který se narodí 1. ledna 2000 tedy bude mít rodné číslo 000101/xxxx, zatímco ten, kdo se narodil 1. ledna 1900 má RČ 000101/xxx. Pro žádný software by tedy nemělo být problémem rozlišit, zda se dotyčný narodil v roce 2000 nebo 1900.
Milan Aleš ještě poznamenal, že se o tom vedly spory s Ministerstvem vnitra, zda zavést nový systém nebo zachovat stávající. Dospělo se k tomuto řešení, aby se nemusela všem občanům měnit identifikační čísla a občanské průkazy.
Zajímavý nápad mi poslal Pavel Chalupa . Cituji: "Rodná čísla jsou ve formátu RRMMDD/XXXX. U žen je u měsíce přičteno číslo 50. Poslední čtyřčíslí se musí měnit tak aby celé číslo bylo dělitelné 11. ...je tu prostor v MM od 13 do 50 a od 63 do 00. Toto řešení vypadá na první pohled jako záplata, ale při tomto způsobu zápisu zbývá dalších 300 let! "
V dalším e-mailu pak Chalupa poznamenává: "Jinak se tento způsob dá používat ve 400 letém cyklu a protože nikdo tak dlouho nežije, dá se vždy sto nejstarších let přehodit jako nových sto let, takže je tento způsob řešení konečný a bude fungovat navždycky..."
Jen k tomu dodávám, že i při využití tohoto systému by mohla být zachována jedinečnost udělených RČ - vhodným kombinováním proměnných v poli měsíce a posledních čtyřčíslí vznikne takové množství kombinací, které není můj humanistický mozek schopen vypočítat. Pokud to nějaký mimořádně matematicky nadaný čtenář dokáže spočítat, rádi výsledné číslo uveřejníme.
Jaromír Vicari napíše recenzi o knize The Millenium Bomb, o níž jsem v Britských listech z 18. dubna citoval informaci, převzatou z Financial Times. Ozval se ještě jeden čtenář, že recenzi připraví, bohužel neposlal adresu, kam se mu má kniha poslat.
Ve vydání Britských listů z 23.4. zveřejnil Karel Kostrouch ze Seattle článek, kritizující českou vládu, že nevrátila komunisty odcizený majetek původním majitelům. Článek po zveřejnění ještě podstatně přepracoval a zlepšil. V archivu Britských listů najdete tedy v BL z onoho dne jeho článek v nové verzi.
Poznámka k diskusi v minulém vydání BL, kterou jsem vyvolal poznámkou o tom, že si Klaus odmítl sednout do TV studia s ekonomem Zeleným v BL z 23. dubna.
Dobry den, pane Culiku.
Je mi lito, ze pouzivate opet zjednoduseni a obhajujete ho odvolavanim
se na zakladni pravidla demokracie. Uz titulek uvadejici muj prispevek
mi podsouva slova, ktera jsem nenapsal.
Titulek : " Klaus ma pravo debatovat jen, s kym on chce " je z hlediska zakladnich demokratickych pravidel nazor, ktery ma pravo byt svobodne vyrcen. Tolik zjednoduseni v duchu svateho boje za zakladni demokraticka prava. Kdyz ale ucinite z onoho titulku soucast textu, mel by s nim korespondovat, a navic, pokud se nepletu, by mel kratce a pravdive uvadet obsah nasledujicho textu. Neni-li tomu tak, je to lez. V nasem pripade verejne publikovana lez poplatna novinarskemu pravidlu : " co neprovokuje, to nikdo necte ".
Argumentujete, ze ".... Premier nebo ministr nebo poslanec .... Jsou sluzebniky volicu .... " .
Sluzebniky obcana - a nejen volice - je prirozene cely statni aparat vcetne straznika, ktery vam dava za sterac listek s pokutou za spatne parkovani.
To je dobry priklad. Protoze straznik ma sva pevne dana pravidla, jak nakladat s hrisniky, kteri si zaslouzi byti pokutovani, vubec se s vami nebavi. Nezajima ho, z jakeho zivotne duleziteho duvodu jste zaparkoval tam, kde jste nemel. Diskuze je prirozene mozna ( demokracie ) , ale az na prislusne policejni stanici.
A podobne se chova vlada, ci jeji premier. V ramci pevne danych pravidel stanovi diagnozu a predlozi navrh na reseni dane situace. Ve chvili kdy navrh predklada, melo by byt vsem jasne, ze navrh je vysledkem nejakeho procesu rozhodovani. V okamziku predkladani, a prave v tom okamziku, s vami ( budeme-li personifikovat ) premier nebude diskutovat . A je samozrejme plne odpovedny za sva rozhodnuti. Stejne jako vlada. Nesouhlas ci dokonce zasadni odpor proti vladnim opatrenim je veci nasledneho procesu v parlamentu a - predlozi-li napr. opozice lepsi variantu volicum - treba i predcasnych voleb. Prave to by mela doprovazet Vami tolik obhajovana politicka diskuze rizena nezavislym ( a objetivnim ! , pokud ma byt diskuze konstruktivni, dodavam ) novinarem. V takovych diskuzich se pak dany statni urednik zpovida ze svych cinu. Nechtejte vsak po " sluzebnikovi volicu " , aby se zpovidal ze svych cinu driv, nez je vubec predlozi ve forme navrhu.
Nepsal jsem tedy v zadnem pripade, ze " Klaus ma pravo debatovat jen, s kym on chce " , ale polemizoval jsem s nazorem na vyber konkretnich partneru k diskuzi v naprosto konkretni situaci, casu a prostoru.
S tím stejně nelze souhlasit. Rozdíl mezi strážníkem, který vám dává pokutu za parkování, a premiérem je např. ten, že strážník nemá vliv na zákony, podle nichž jedná, premiér zjevně ano. Mohu jen opakovat, podle každodenní západní zkušenosti, že novináři i opozice i parlament debatují s vládou neustále, nečekají zbožně, až předloží nějaký návrh. Bylo by zcela nepřijatelné, že by měl mít premiér v televizi volný prostor, v němž by měl právo vyložit program své vlády, aniž by ho při tom nepřerušoval kritický novinář a průběžně ten program nehodnotil. Je to korektivem obrovské vládní moci.
Mimochodem, jak to, že vláda balíčkem opatření předložila veřejnosti vlastně nový "minirozpočet", pokud vím, aniž by se o všech jeho aspektech předtím dva dny debatovalo v parlamentě. V důsledku absence této debaty pak na sebe politikové z různých stran útočí zástupně ve sdělovacích prostředcích. Nechala vláda "balíček opatření" rozebrat a schválit parlamentem, anebo ho jen vládní úředníci bez debaty zemi nadiktovali? Mohl by to někdo zjistit? JČ
Napsal mi jinak mně neznámý Angličan Kevin, který má českou manželku, jezdí do Čech a v Británii vytvořil celou řadu českých stránek, včetně diskusní skupiny a - poněkud pasívního - českého trhu. Dostanete se k nim na této adrese. (Při čtení českých Kevinových stránek hraje zvonkohra Kde domov můj, naopak při čtení jeho anglických stránek zase hraje britskou hymnu Bůh ochraňuj královnu. http://www.arts.gla.ac.uk/Slavonic/staff/JanCulikHome.html