| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Ve čtvrtek se v Británii konají všeobecné volby. Průzkumy veřejného mínění naznačují, že v nich zvítězí opoziční Labouristická strana. Ondřej Neff mě nabádá, abych vysvětlil, o co v těchto volbách vlastně jde a za jakou politikou která kandidující strana stojí, jakou bude mít Británie zahraniční politiku a jak bude postupovat vůčí střední Evropě.
To se lehčeji řekne, než vysvětlí. Britská předvolební kampaň byla totiž jaksi podivná. Hlavně byla velmi nudná.
Potíž je, řekl bych, že v Británii vládne dosud jedna strana tak strašně dlouho - osmnáct let. Má to myslím na demokratickou politiku neblahý vliv.
Labouristé jsou ztraumatizováni několikerou porážkou v předchozích všeobecných volbách. Mají obrovský strach, aby se jim to nestalo ve čtvrtek znovu, a tak se zařekli, že se budou projevovat co nejméně. Mají už přinejmenším půl druhého roku velký náskok ve volebních preferencích před konzervativci, a tak jim stačí nedělat nic a čekat, až volby vyhrají.
Hlavním, a značně znepokojujícím rysem Labouristické strany je, že si vypracovala dokonalé balení vakua - aby nikoho neurazila a nikde nenarazila. Jen se podívejte na volební stránky Labouristické strany - hlavně, že tam mají internetový obchod!! , kde prodávají trička Labouristické strany a hrnky s nápisem WIN 97!! (Tentokrát výjimečně nikoliv WINDOWS, ale WIN, výhra, vítězství.) Kontroverzním politickým otázkám se labouristé vyhýbají.
V pondělí ráno v 8.10 dal rozhlasový pořad BBC Today prostor v tuto nejsledovanější dobu Tony Blairovi. Normálně nevysílá BBC v tomto pořadu rozhovory delší než 3 - 5 minut. Zřejmě si redakční tým v BBC myslí, že Blair už volby vyhrál, neboť mu dali k dispozici zcela bezprecedentně 20 (!!) minut. (Možná ale, že v úterý dá k dispozici BBC 20 minut i Johnu Majorovi. To zatím nevíme, neboť vycházíme v pondělí v noci.)
No a v tom rozhovoru - i když Blaira reportér John Humphrys tlačil tvrdě ke zdi - se kromě několika základních faktů nikam nedostal. Humphrys Blairovi hlavně vyčítal, že míval socialistickou minulost, a konfrontoval ho s jeho různými dosti tvrdě socialistickými výroky z doby řekněme před dvaceti lety (když Blairovi bylo něco přes dvacet). Nevrátí se k nim labouristé, až vyhrají volby? Nyní umlčují svou levici, aby to labouristům u voličů nepokazila. Blair pravil, že nikdo žádnou levici neumlčuje - což ale není moc pravda. Argumentoval, že jeho strana dogmaticky socialistické postoje opustila, je zcela zmodernizovaná a důležité není, že kdysi v minulosti hlásala dogmatický socialismus, ale že od té doby udělala dlouhou modernizační cestu, a ta byla důsledná, žádné manévrování různými směry, ale pevný modernizační kurs už celou řadu let. Vyjádřil zatrpklost, že konzervativce za změny jejich filozofie v posledních letech každý chválí, kdežto u labouristů jim každý vyčítá, že ta modernizace prý nemůže být upřímná.
V kostce řekl Blair toto: Odmítám postoje tradičních sociálních demokratů, jejichž politikou bývalo: zdaníme bohaté a z toho budeme financovat podporu v nezaměstnanosti pro chudé. Nová labouristická strana má jinou politiku, vytvoření takových podmínek, aby se chudí mohli ve společnosti vlastním úsilím sami uplatnit jako každý. Proto dáváme obrovský důraz na rozvoj vzdělání. (Tím myslí bohužel jen hlavně základní školy, obávám se, že nikoliv nutně - zatím - rozvoj univerzit.)
Co se týče postojů labouristické strany vůči Evropské unii, především ve věci přijetí jednotné evropské měny, o což hlavně jde, Blair se opakovaně v této věci odmítl vyjádřit a pravil, že labouristé mají v této věci stejnou politiku jako Konzervativní strana: vyčkat až do poslední chvíle a pak se rozhodnout podle toho, zda bude přičlenění k evropské měně výhodné. Pak se také labouristé uspořádají referendum o jednotné evropské měně. Blair se hodlá podílet na jednání Evropské unie, ale jeho vláda tam vystupovat výlučně v zájmu Velké Británie.
Je to všecko velmi podivné. Ani jednu z hlavních tří britských politických stran jaksi nelze chytit za klopy a říct, tak co, co v té vládě budete vlastně konkrétně dělat? Jejich volební programy jsou velmi podobné.
Myslím si, že je to taky do značné míry důsledkem globalizace, kterou si Británie velmi silně uvědomuje. Politikové možná dnes vědí víc, než předtím, že jsou tváří v tvář globálním trhům bezmocní. Má-li země přežít, mohou politikové dělat jen to, co chce trh a co napomůže technologickému rozvoji. Takže všechny tři strany dávají důraz na tyto věci. Viz níže. Pomáhat zemi tak, aby se v ní rozvíjela ekonomika, a stimulovat občany, aby se co nejvíce vzdělávali a byli připraveni na neočekávané změny v globálním světě.Kromě maličkostí jsou politické programy všech tří stran dost podobné.
Tony Blair je právník. Jeho manželka je taky právnička. Blair je z dosti zámožné, středostavovské rodiny. jeho roční příjem je podle některých zdrojů půl miliónu liber (to je cca 2 milióny korun měsíčně).
Podle A.A.Gilla ze Sunday Times byl velmi charakteristický zlomek vteřiny v nedávném televizním labouristickém propagačním volebním vysílání, které představovalo veřejnosti "Tonyho Blaira, obyčejného člověka". Reportérka se ho nečekaně zeptala: Proč nejste konzervativec?
Podle Gilla to bylo neobyčejně zajímavé místo, protože Blair před kamerou neznatelně ucukl a tělesným vystupováním dal najevo, že je tohle velmi citlivé místo. Gill doporučuje čtenářům, pokud si náhodou toto propagační vysílání nahráli na video, aby si to místo několikrát přehráli zpomaleně, že jim to poví mnohé. Na otázku posléze odpověděl Blair neutrálními slovy, něco jako: "Být dnes labouristou je daleko zajímavější".
Jinak si už komentátoři dělají legraci z oné vstřícné upřímnosti, kterou Blair veřejnosti pořád vnucuje. Říká jim, že to s nimi myslí dobře, že udělá všechno, co bude v jeho silách, ale nezaručuje, že se to povede. Je to tvrdý alibismus.
Tak už se vytvářejí parodie, jako že prý Blair říká ráno manželce při snídani v kuchyni: "Nevzal jsem si z ledničky všechno mlíko, protože na tebe myslím. Nezaručuju ovšem, že ho tam zůstalo pro tebe dost."
(*) srovnejte s Klausem, který v ČR paradoxně naopak vysokou DPH na domácí spotřebu energie bez protestů zavádí a jeho vláda víceméně předstírá, že to musí udělat kvůli Bruselu. Ve skutečnosti Brusel ukládá jen DPH na domácí spotřebu energie ve výši 5 procent.
obsahuje tyto hlavní body:
Hledal jsem údaje o ústavních změnách, decentralizaci britské politiky, o nových skotských a welšských parlamentech, ale nenašel jsem. Možná jsem hledal špatně, pokud by to ale bylo pro labouristy skutečnou prioritou, snad by se to našlo na jejich internetových stránkách hned. Totéž platí o údajích o písemné ústavě, právu na svobodu informací, atd.
Jinými slovy, v první řadě jde marketing. Medium is the message, jak pravil už před mnoha lety Marshall McLuhan. Obsah trochu chybí.
Všimněte si ale, že tam, kde nějaký obsah alespoň trochu je (protidotační politika, podpora podnikatelské sféry), Labouristická strana je velmi centristická, orientovaná na podporu hospodářství, na podnikání, na školství, na technologii.
Zajímavý je také velmi silný morální aspekt labouristické politiky. Tony Blair je praktikující křesťan
Ve všech těchto podrobnostech by se asi měli čeští politikové od britských politiků (bez ohledu na jednotlivé strany - viz níže ) podstatně poučit.
Na své internetové stránce mají konzervativci 25 volebních příslibů, z nichž vybírám:
Většina lidí bude zřejmě zhnusena konzervativci, už proto, že se dlouhou vládou vyčerpali, a bude hlasovat pro labouristy, cca 10 - 15 procent bude hlasovat pro liberální demokraty.
Poznat však, jaká bude labouristická politika v praxi - to nikdo neví.
Jde o volbu mezi tím, co už tu bylo osmnáct let, a změnou. Která je určitým rizikem, ale osvěžujícím. Britové asi - tak to nyní vypadá - dají přednost změně.
O víkendu byly zveřejněny výsledky čtyř nejnovějších průzkumů veřejného mínění, z nichž vyplývá, že labouristé velmi pravděpodobně zvítězí ve čtvrtečních všeobecných volbách obrovským náskokem. Labouristé stále vedou nad konzervativci, i v těchto posledních dnech britské volební kampaně, kdy se tradičně vždy zvyšuje podpora pro konzervativce, velkou většinou 15 až 24 procent. Vyplývá z toho, že by v novém parlamentu mohli mít labouristé až 400 poslanců a nad konzervativci tedy získat majoritu více než 200 křesel. Například podle průzkumu pro týdeník Independent on Sunday zamýšlí hlasovat pro Labouristickou stranu 53 procent voličů, pro konzervativce 29 procent a pro liberální demokraty 12 procent.
Průzkum veřejného mínění týdeníku Observer z marginálních volebních okrsků, kde dosud byla nerozhodná voličská podpora, ukazuje, že konzervativci většinu marginálních poslaneckých mandátů ztratí. Je pravděpodobné, že až osm nynějších konzervativních ministrů přijde o poslanecké křeslo a bude muset opustit Dolní sněmovnu. To by byla drtivější porážka konzervativců, než k jaké došlo při posledním velkém vítězství labouristů nad konzervativci v roce 1945.
Konzervativci se na poslední chvíli snaží strašit voliče varováním, že labouristická vláda občanům zvýší daně. Stínový labouristický ministr financí Gordon Brown se však pyšní svou pověstí "železného politika", který bude velmi přísně kontrolovat vládní výdaje. Vyhrají-li labouristé ve čtvrtek volby, Gordon Brown předloží podrobné návrhy změn státního rozpočtu ministerstvu financí už v pátek 2. května, aby ministerstvo okamžitě začalo pracovat na novém rozpočtu, který bude zveřejněn v červenci.
Očekává se, že v tomto minirozpočtu zdaní Brown jednorázově zprivatizované podniky veřejných služeb, které vydělávají velké zisky, a peníze použije na stimulaci pracovního trhu ve prospěch mladistvých nezaměstnaných.
Brown také hodlá snížit daň z přidané hodnoty na domácí spotřebu energie z 8 na 5 procent, což je minimum zdanění, které nařizuje Evropská unie (není tedy pravda, že ČR musela zavést vyšší DPH na domácí spotřebu energie než 5 procent.)
Když před nedávnem zavedli konzervativci daň z přidané hodnoty na domácí spotřebu energie, porušili tím svůj volební slib z roku 1992, že to nikdy neučiní. Opatření bylo nesmírně nepopulární, vyvolalo celostátní protesty a konzervativci byli nuceni přijmout kompromisní osmiprocentní daň, i když původně chtěli zavést DPH v plné výši 17,5 procenta. Labouristická vláda DPH na domácí spotřebu energie, která tvrdě znevýhodňuje chudší občany ve společnosti, jakými jsou například důchodci, sníží na pětiprocentní minimum.