| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Britský meteorologický úřad předpověděl po dvou letech nejsuššího období, jaké kdy Británie zažila od doby, kdy se to zaznamenává, že v následujících 30 dnech bude pršet a pršet, a to pouhé tři dny poté, co se nový labouristický ministr životního prostředí Michael Meacher rozhodl zorganizovat krizový summit o nedostatku vody s britskými zprivatizovanými vodárenskými společnostmi.
Jak napsal v sobotu deník Times, nynější předpověď britského meteorologického úřadu je zřejmě známkou toho, že labouristické vlády dokáží poručit větru a dešti. V roce 1976, po neobyčejné horkém a suchém létě, jmenoval tehdy nový labouristický premiér Harold Wilson ministra pro sucho, a o několik hodin poté se otevřela nebesa.
I nyní v Británii od labouristického volebního vítězství 1. května v podstatě neustále prší a teplota se pohybuje kolem 15 stupňů.
Ještě zde pro pořádek uvádím informaci už z minulého týdne, nebť se mi zdá, že některé součásti vládního programu britské Labouristické strany by mohly vést k zamyšlení i lidi v ČR. Bylo by velmi hloupé, kdyby v Čechách šla politika ideologicky a stereotypně ode zdi ke zdi. Kdyby lidi, kteří dosud nekriticky vzývali údajně pravicovou politiku Václava Klause a ODS, nyní začali nekriticky podporovat zastaralou a neinformovanou "levicovou" politiku sociální demokracie. Znovu opakuji, jak už jsem tu mnohokrát napsal, že nálepky "pravice" a "levice" přestávají mít v dnešním světě smysl, a v ČR zvlášť, protože je tam politikové stejně naplňují podivným obsahem.
Spíše by měli lidi na politiky vyvíjet tlak, aby se více rozhlíželi po světě, kam svět směřuje, osvobodili se od domácího provincionalismu a pokusili se připravovat na to, co Českou republiku nevyhnutelně potká ze zahraničí.
Zde je stručná informace o novém programu labouristů. Jeho realizaci bude nutno sledovat velmi kriticky. Viděl jsem ve čtvrtek v pravidelném debatním programu televize BBC šedou eminenci Labouristické strany, Petera Mandelsona (odpovědného za tzv. "prezentaci Labouristické strany sdělovacím prostředkům a veřejnosti", jinými slovy za téměř stalinskou manipulaci veřejným míněním.) Mandelson se utkal v pořadu mj. s bývalým konzervativním ministrem financí Kennethem Clarkem ohledně plánu labouristů zdanit zprivatizované podniky veřejných služeb jednorázovou daní - například Britský telekom právě vyhlásil roční zisk 3 miliard liber (150 miliard korun) - ale prohlásil, že si tu daň vládou vnutit nedá a že se s ní o to bude soudit. Zdanění jen některých podniků totiž porušuje zásadu rovné hospodářské soutěže - to je jako byste dali jen některým podnikům státní dotace. Jdou totiž z kapsy jiných podniků (to se děje v ČR).
Kenneth Clarke je chytrý jak opice - mnozí konstatují, že právě díky němu nyní kvete britské hospodářství. Varoval: "Vy labouristé si myslíte, že když odeberete z ekonomiky 3 miliardy liber - jen tak - a investujete to do umělého vytváření pracovních příležitostí, že tato státní intervence nebude mít na hospodářství vůbec žádný záporný vliv, že si toho nikdo nevšimne? Mandelson na to reagoval: "A co tedy máme s těmi statisíci mladistvých nezaměstnaných dělat? Máme je ignorovat tak, jako jste to dělali vy osmnáct let ve vládě?" Mandelsonova replika se mi nezdála nejpřesvědčivější. Nedivím se, že v důsledku jeho machinací se labourističtí politikové vyhýbají diskusím a střetům ve sdělovacích prostředcích - Mandelson ví, že působí nepřesvědčivě. JČ
Nová britská Labouristická vláda předložila ve středu 15.5. dopoledne ústy královny Alžběty II. v tradiční ceremonii Dolní sněmovně legislativní program pro nadcházející funkční období.
Parlament schválí 22 nových zákonů. Největší důraz dává Blairova vláda na rozvoj a zkvalitnění školství všech stupňů. Bude také podporovat vzdělávací kursy na pracovištích. Jen tak může být Británie připravena na vstup do vznikají nové ekonomické éry, v níž zřejmě nebude rozhodovat hmotný kapitál, ale kapitál schopností a informací. Blairova vláda přislíbila, že bude vládnout ve prospěch celého národa, zajistí vysoký růst hospodářství a stabilně nízkou úroveň nezaměstnanosti.
Nejzajímavějšími zákony, které má nový parlament schválit provede nová britská vláda změny v těchto oblastech:
zruší vládní financování studia v soukromých školách chudým nadaným dětem (ušetřené peníze budou vydány na snížení počtu dětí ve třídách státních škol),
Očekává se, že na zákon o svobodném přístupu k informacím se dostane až po příštích všeobecných volbách
Součástí naší provinciality je také to, že si velmi málo všímáme úspěchů, kterých Češi dosáhnou v zahraničí. (Možná že je to, že nás štve, že my jsme doma a ničeho jsme nedosáhli.) Nedávno jsem zde zveřejnil nekrolog k úmrtí vynikajícího českého antropologa Ladislava Holého, který vyšel v deníku Independent. V ČR se o něm pokud vím vůbec neví a jeho smrt nikdo nezaznamenal.
Známkou primitivismu českých sdělovacích prostředků a - jak by řekl Milan Kundera - života bez historie, v bezčasí současnosti - je i to, že české seriózní deníky nepřinášejí rozsáhlejší nekrology, což jev Británii norm,ální praxí. Nemáme vědět, kdo co za život dokázal a udělal pro ostatní?
Byl jsem na pivu s Andrewem Strohleinem, který má předplacenou papírovou verzi týdeníku Respekt, a Strohlein se podivoval takto:
"Před nedávnem zemřel Zdeněk Mlynář. Bylo to jeden z nejvýznamnějších a nejzajímavějších politiků komunistické éry. Jistě, byl to komunista. Znamená to ale, že se komunistické období už studovat v ČR nebude? Šéfredaktorem týdeníku Respekt je Vladimír Mlynář, syn Zdeňka Mlynáře. Každý týden otevírám ten časopis a hledám, zda přinese nekrolog a zhodnocující analýzu Zdeňka Mlynáře. Není tam nic."
V pondělí 12. května 1997 byla udělena na Harvardské univerzitě českému studentu Jiřímu Vaníčkovi Sandersonova cena, kterou vyhlašuje rodina Sandersonových společně s katedrou fyziky. Vaníček cenu dostal jako absolvující senior s nejlepším prospěchem v oboru fyziky.
Jiří Vaníček konstatoval: "Mam velikou radost i jako Cech, protoze jako student jsem tady celou dobu citil, ze je mou povinnosti snazit se napravit panem Kozenym pochroumanou cest Cech na Harvardu."
Můžete mu poblahopřát na této adrese, ale napište PRO JIŘÍHO VANÍČKA, není to jeho přímá e-mailová adresa. (JČ):
Když jsem hledal shrnutí analýz listu Financial Times o hospodářské situace v ČR (viz níže), našel jsem v deníku Právo ze středy 15. května docela varující článek, jehož začátek přetiskuji.
Nejsem si jist, zda sám deník Právo dodržuje ve všech případech zásadu, že se postiženému musí dát právo reagovat na polemiku - je to základním principem slušnosti i demokratické debaty. (Loni v létě mě kritizoval v Právu za článek odmítající snahy zakázat v ČR extrémistické strany komentátor Petr Uhl. Mou odpověď tehdy Právo neotisklo. Podobně mi nedaly právo na odpověď Lidové noviny, když kritizovaly - neinformovaně - před několika týdny jeden můj článek o TV Nova. Jenže i Vladimír Mlynář, šéfredaktor Respektu nedávno charakterizoval Lidové noviny pokud vím jako pokleslý deník, takže možná ty se už do seriózního tisku nepočítají.)
Princip potlačování práva na odpověď je zcela zhoubný a necivilizovaný. Je dalším důkazem manipulace skutečnosti . Deníky, které to činí, by měly být ostracizovány - lidi by si je neměli kupovat - do té doby, než to činit přestanou.
Ukázka začátku článku v Právu z 15.5. 1997:
V rubrice Názory Mladé fronty Dnes se názorová diskuse moc nepřipouští. Následující odpověď na články Bohumila Doležala (bývalého šéfa poradců předsedy vlády Václava Klause - pozn. Právo) a Emanuela Mandlera zde nebyla otištěna:
Do jedné ze svých politických střelnic v MF Dnes zařadil 26. 4. B. Doležal i historiky nebo alespoň ty, které nazval režimními. Pro starý režim byl pojem režimní jasný: označoval ideologické posluhy, poskakující ve svých pracích podle proměnlivých direktiv nomenklaturního centra. Jednoduché přenesení tohoto pojmu do dnešní pluralitní demokracie je však nekorektní a provedeno bez rozmyslu, nebyla-li jím pouhá pomluva.
Od politologa by byl žádoucí bližší výměr: koho za dnešní režim považuje (prezidenta, vládu, tu, či onu stranu?) a jak se "shora" vydávají instrukce historikům, o čem psát či nepsat apod. Toto vysvětlení, adresy oněch údajných poslužných historiků a hlavně důkazy z jejich děl zůstal však autor dlužen. (...)
(Autor je historik, předseda české části česko-německé komise historiků a ředitel Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK)
Bomba tisíciletí: Hrozba pro globální telekomunikační linky
Jak píše list Financial Times z 2. května, přední telekomunikační operátoři varují, že po Novém roce 2000 nebude možné dovolat se do některých zemí. Zatímco velké západní společnosti investují do přípravy svých systémů na rok 2000, operátoři v zaostalejších zemích jsou pozadu.
Společnost British Telecommunications v rámci svého programu přípravy na rok 2000 rozeslala svým zahraničním partnerům dopisy, aby si ověřila jejich připravenost. Paul Harborne, vedoucí tohoto projektu, říká: "Věříme, že evropští operátoři na tom pracují, ale dělá někdo něco třeba na Dálném východě?"
Jak mi sdělil mluvčí českého operátora SPT Telecomu, a.s., Evžen Staněk, zdejší telefonní ústředny jsou na rok 2000 připraveny, podobně jako většina počítačových systémů, které společnost používá. U některých starších typů by problém údajně mohl nastat, ale vzhledem k probíhající rozsáhlé modernizaci bude záležitost s dostatečným časovým předstihem vyřešena.
Výrobci telekomunikačních systémů jako americký Lucent Technologies, francouzský Alcatel, britský GPT i švédský Ericsson se řešením problému pochopitelně zabývají, podobně jako Mezinárodní unie telekomunikací. Tato organizace se sídlem v Ženevě, která koordinuje aktivity jednotlivých operátorů, bude potřebné kroky diskutovat na svém zasedání 20. května. Nemá sice žádné pravomoci, které by jí umožnily někoho donutit k řešení problému, může však stanovit standardy, podle nichž může být připravenost posuzována.
Globální vyřešení tohoto problému je nezbytné. Když budou na rok 2000 připraveni jen telekomunikační operátoři v rozvinutých zemích, může nastat vážný problém se spojením do méně rozvinutých zemí. A tehdy by se uplatnil dominový efekt, který činí rok 2000 tak závažným problémem. V každé z těchto zemí, jejichž telekomunikace nebudou na rok 2000 připraveny (doufejme, že jich bude co nejméně), je určitě mnoho podniků závislých na zahraničním obchodu. Ty se nebudou moci spojit se svými obchodními partnery, což může vést ke značným finančním prodělkům. Navíc na tyto většinou významné společnosti bývají napojeni jejich odběratelé a dodavatelé, kteří mohou být následně také postiženi. Vzhledem k závislosti dnešního světa na telekomunikacích je riziko výpadku některých (celonárodních!) sítí velmi vážné.
Problém roku 2000 - jinak "bomba tisíciletí" - je důsledkem šetření pamětí v raných obdobích komputerizace dvoumístnou deklarací roku (např. 97) místo správné čtyřmístné (1997). V padesátých a šedesátých letech, kdy byly konstruovány první užitkové počítače, bylo do konce tisíciletí ještě dost daleko a paměť byla velmi drahá. Úspora dosažená uložením roku jen dvoumístně byla u analogových počítačů značná. Bohužel se v tradici pokračovalo až do nedávné minulosti, přestože od vynalezení mikročipů v sedmdesátých letech nebyl problém úspory paměti tak žhavý. Počítač, jehož kalendář se po 31. prosinci 1999 (vlastně 99) přehoupne do prvního ledna roku 00, může pracovat chybně a v závislosti na svém nasazení způsobit různě velké škody.
Poznámka. Milan Vosáhlo upozorňuje, že na této adrese se můžete dočíst o problému počítačového jazyka Java. Obsahuje totiž bug, v jehož důsledku ho vážně postihne zde často debatovaný problém roku 2000 - ale až v roce 292271023. (JČ)
Minulou středu zveřejnil Financial Times další rozsáhlou přílohu šesti stran velkého formátu, na níž analyzuje nynější hospodářskou situaci v ČR. Články v příloze jsou velmi kritické, avšak zároveň velmi informativní, a na často doporučují určitá řešení.
Hned ve čtvrtek přineslo o této příloze informaci např. Právo, v pátek pak Slovo.
JENŽE: jako obvykle, tyto informace v českých denních listech jsou neobyčejně kusé. Pokusím se vám tedy zde pro informaci články z FT o ČR během následujících dní postupně překládat. Jsou cenné, protože je to snad jediná zahraniční, veřejně přístupná nezávislá analýza.
Ovšem, musím dodat kritickou připomínku.
Financial Times je deník, který si kupují světoví ředitelé podniků, manažeři, podnikatelé, finančníci a hospodářští odborníci. Redaktoři a reportéři tohoto listu tedy píší tak, aby plnili jejich zájmy. Do novin dávají články takového druhu a takového úhlu, které jsou informativně přímo ku prospěchu této jeho čtenářské obci.
Myslím si, že se tedy nedá říci, že je Financial Times stoprocentně nezávislý. Řeknu to zjednodušeně a drasticky: list informuje své čtenáře o situaci na světových trzích a v jednotlivých ekonomikách, aby měli dobré informace, kde se dá co získat a koupit, aby byli připraveni na nové technologie a ve střehu vůči problémům a změnám, které přinášejí technologie, zkrátka, aby přesně znali k vlastnímu prospěchu a prospěchu svých firem celkovou světovou problematiku.
Financial Times tedy nutně neprosazuje demokratické zájmy obyčejného řadového občana. Navzdory tomu se dá říci, že články tohoto listu jsou myslím velmi profesionální.
FT je jediným britským deníkem, který situaci v České republice systematicky sleduje. Jiné britské listy nemají o tuto zemi ve středu Evropy zájem, podobně jako nepíší o tom, co se děje v Dánsku, ve Finsku či v Holandsku nebo v Belgii.
Jak už jsem zde psal, mírně mě šokoval výrok pražského zpravodaje listu FT Vincenta Bolanda, že není možno srovnávat britské poměry a britskou demokracii s poměry v ČR (snažím se to dělat proto, aby se v ČR poměry zlepšily) protože podle Bolanda je to nesrovnatelné - Česká republika je podle něho "zkorumpovaný vznikající trh (corrupt emerging market)".
Mám pocit, že FT zastává víceméně názor, že česká privatizace byla zpackána (opírá se přitom o informace od nezávislých analytiků z ČR) a že snad nejlepší by bylo české podniky dát či prodat západním majitelům. Jak známo (viz analýzy např. Martina Myanta, taky zde a další tady nebo Františka Nepila není to vždy asi úplně stoprocentní řešení, i když je často nápomocné. (JČ.)
Nikdo netvrdil, že bude rok 1997 pro ČR lehkým rokem, ale i pesimističtí pozorovatelé byli překvapeni rozsahem hospodářského zpomalení, k němuž dosud letos došlo. Z důkazů vyplývá, že letošní hospodářský růst bude nejnižší od doby, kdy se ČR vynořila z recese, způsobené přechodem od komunismu.
K hospodářskému zpomalení dochází v době rostoucích pochybností mezi Čechy ohledně hloubky a rozsahu toho, čeho bylo dosud v ČR dosaženo. Investoři jsou netrpěliví. Jsou nespokojeni, že Václav Klaus, premiér, asi nemá schopnost provést strukturální a instituční reformy, které by zahájily období obtížnějších mikroekonomických reforem.
Jak se zdá, ekonomické zpomalení od začátku letošního roku, českou vládu překvapilo. Všeobecně odborníci souhlasí, že zpomalení ekonomiky způsobila vnitřní slabost hromadné privatizace, v niž dostali občané akcie státních podniků za kupóny, rozdávané zadarmo. To nebylo dostatečnou pobídkou k průmyslové restrukturalizaci, jaká byla zapotřebí, aby dosáhly české podniky schopnosti konkurovat v zahraničí.
I když české hospodářství se od roku 1994 zbavilo recese, způsobené přechodem od komunismu, jeho růst byl i v nejlepším případě jen skromný. V roce 1995, v dosud nejúspěšnějším roce, vzrostl český HNP jen o 4,8 procent a loni poklesl jeho přírůstek na pouhých 4,4 procenta. Pro letošek je nejoptimističtější předpověď - totiž předpověď samotné české vlády - 2,7 procent.
Je nyní zřejmé, že velké části českého hospodářství teprve stojí před hlubinnými mikroekonomickými reformami. Tato průmyslová restrukturalizace je nutná zejména v sektoru strojírenství a ve výrobním sektoru, které byly tradičně motory rozvoje země a klíčem k prosperitě. Podniky v tomto sektoru byly zprivatizovány kupónovou metodou a nyní je většinou vlastní buď investiční fondy, řízené státem kontrolovanými bankami, anebo je vlastní ředitelé podniků.
Tyto české podniky mají obrovský nedostatek kapitálu (nemohu si neodpustit poznámku: že by to nebylo nepřipuštěním 4000 miliard Kč občanských důchodových pohledávek na český kapitálový trh? JČ) a nejsou schopny financovat svou vlastní modernizaci. Důsledkem byl pokles vývozu, zatímco objem dovozu spotřebního i investičního zboží roste. Většinu útraty za dovoz vyvolávají spotřebitelské výdaje občanů. K těm dochází, protože firmy jim velkomyslně zvyšují reálné mzdy, i když se to neodráží v růstu produktivity.
Jednoduše řečeno, Češi nyní žijí daleko nad poměry.
Není to nový vývoj a pozdní poznání nyní je, že mohly být řešeny už dříve. Výsledný nepříznivý obrat hospodářského vývoje jde teď ruku v ruce se stížnostmi na nepříznivou atmosféru pro zahraniční portfóliové investice do českých akcií, na příliš pevnou kontrolu průmyslu státem ovládanými bankami a na nepružnost trhu pracovních sil, takže v ČR nemůže vzniknout klima recese a krize.
Proto vnímají investoři Českou republiku v posledních měsících značně záporně. Minulý měsíc, na výročním zasedání Evropské banky pro obnovu a rozvoj byli čeští činitelé ostře kritizováni velmi významnými manažery zahraničních fondů, že Česká republika nezavedla ochranu akcionářů. Mnoho tisíc malých investorů nedávno přišlo o peníze v důsledku nezákonné činnosti v investičních fondech a 13 čelných bankéřů bylo obviněno z podvodů a ze zpronevěry.
Po měsících nečinnosti se pokusil Václav Klaus obnovit důvěru v České republice i ve svou nepopulární vládu minirozpočtem, který byl zveřejněn 16. dubna. Pokusil se řešit finanční a strukturální problémy, jimž čelí ČR, a které budou muset být překonány, má-li české hospodářství získat dynamiku.
Jen polovina Klausova "balíčku" se zabývala krátkodobými otázkami. Rozpočet byl seškrtán o 25,5 miliard korun a na růst platů ve státním sektoru byl uvalen strop 7,3 procent. Vláda také mírně revidovala svůj liberální postoj k volnému obchodu a zavedla omezení na dovoz určitého spotřebního zboží a potravin. Doufá, že se tím sníží účet za dovoz a omezí nynější schodek běžného účtu.
Druhá část Klausova "balíčku" obsahuje sliby, že budou provedeny některé dlouho očekávané instituční reformy. Klaus slíbil, že oživí program privatizace, že podpoří vznik inspekční organizace pro kapitálové trhy a že zavede další opatření, která by posílila roli pražské burzy, že bude uvažovat o oddělení bank od investičních fondů a začne přísně zasahovat proti finanční zločinnosti.
Reakce trhu na balíček opatření byla zatím rezervovaná. Finanční opatření byla víceméně přivítána, ale mnoho analytiků vyjádřilo pochybnosti, zda jsou navrhované rozpočtové škrty dostatečně hluboké, aby nedošlo letos k rozpočtovému schodku. Omezení dovozu jsou považována v nejlepším případě za neutrální, kdežto strukturální reformy byly charakterizovány jako "kroky správným směrem".
Nejobtížnějším problémem pro vládu je nyní omezování platů ve státním sektoru. V únoru schválila vláda sedmnáctiprocentní zvýšení platů železničářů, aby se vyhnula škodlivé stávce. O této dohodě se nyní bude muset znovu jednat. Ostatní zaměstnanci státního sektoru ve zdravotnictví a ve školství sledují vládu bedlivě a hledají známky slabosti v jejím rozhodnutí jednat tvrdě.
Reforma pražské burzy bude také velkým problémem, ale je považována za kriticky důležitou, pokud mají být zlikvidovány spontánně vzniklé překážky blokující rozvoj hospodářství a pokud mají získat české firmy přístup k levnému financování z kapitálového trhu.
Pokud v českých podnicích, zesoukroměných kupónovou privatizací, dosud vůbec došlo k nějaké restrukturalizaci, byla financována nákladnými bankovními půjčkami.
Přístup k řádně fungující burze by těmto firmám umožnil vyhnout se nedostatku domácího kapitálu (způsobeného blokací české důchodové pohledávky? JČ) a využít rozsáhlých zdrojů těch zahraničních investorů, kteřív chtějí investovat na vznikajících trzích. To by napravilo "faktické znárodnění českého průmyslu, k němuž došlo, protože se kupónových společností zmocnily fondy, vlastněné státem kontrolovanými bankami, obnovilo by to úsilí o restrukturalizacia podpořilo by to hospodářský rozvoj," konstatuje Štěpán Popovič, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.
Řádně fungující kapitálový trh, který má důvěru firem a investorů, přispívá "podstatnou měrou" k hospodářskému růstu každé země, konstatuje Joseph Stiglitz, hlavní ekonom Světové banky. Podle studie Světové banky rostly ekonomiky zemí s řádně fungujícím kapitálovým trhem v letech 1976 - 1993 dvakrát tak rychleji než ekonomiky zemí s řádně nefungujícími kapitálovými trhy.
"Existuje představa, že regulace ochromuje kapitálové trhy, ale ve skutečnosti je to tak, že způsobuje, že fungují řádně," konstatoval Stiglitz v souvislosti s postoji české vlády, která donedávna odmítala regulaci kapitálových trhů. "Celková hospodářská ztráta neregulovaného kapitálového trhu je obrovská." Někteří analytikové v Praze odhadují, že by český hrubý domácí produkt rostl o dvě procenta ročně rychleji, kdyby ČR měla řádný kapitálový trh.
Nově zreformovaná pražská burza, na niž by dohlížel skutečně efektivní inspekční orgán, by velmi pomohla ČR ve znovuzískání důvěry investorů. Pokud nově vzniklá rozhodnost české vlády v tomto ohledu skutečně povede ke konkrétním činům, česká Securities and Exchange Commission by měla vzniknout do ledna příštího roku.
Klausův "balíček" se snaží najít rovnováhu mezi bolestnými rozpočtovými a platovými škrty a populističtějšími otázkami, jako je reforma kapitálového trhu a boj proti podvodům. Balíček je významným příslibem v oblasti dlouhodobých institučních reforem. Věnuje se v tomto ohledu otázkám, které dosud česká vláda ignorovala. zda však bude česká vláda schopna realizovat tento příslib, závisí na tom, jak rychle ho budou často nepružné české státní instituce uvádět v praxi.
Luděk Niedermeyer, člen správní rady České národní banky, konstatuje, že dlouhodobá opatření obsažená v "balíčku" podporuje značná část veřejnosti, a to by mělo povzbudit vládní úředníky, aby jednali rychle.
Česká národní banka reagovala na vládní opatření relativně vstřícně, i když podnikatelé a vláda jsou zklamáni, že neuvolnila svou přísnou monetaristickou politiku, nesnížila úrokové míry v reakci na zpřísnění fiskální situace. Avšak trhy zahraničních valut snížily v minulých čtrnácti dnech hodnotu koruny, a tím odstranily část naléhání, aby byly sníženy úrokové míry.
V současnosti ústřední banka jak se zdá zaujala vyčkávací postoj a hodnotí širší reakce na balíček z ČR i ze zahraničí.
"Trh nás velmi tvrdě potrestá, jestliže nebudou tato opatření realizována," konstatue Niedermeyer. "Jsem si jist, že vláda učiní vše, co je v jejích silách, aby realizována byla."