| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Vlastně se tím tvrdošíjným mlžením MMF snaží dát najevo, že členové české vlády neměli podle MMF tuto záležitost vůbec zveřejňovat, z celé věci udělali frašku. (JČ)
Jsme si vědomi, že se tyto skutečnosti vyskytly v tisku. Pokud jde o tisku neoficiálně prozrazené dokumenty, k nim se nevyjadřujeme.
Pan Fischer by za normálních okolností neposílal vládním úřadům dopis, který by byl určen ke zveřejnění. Dopis byl určen jednotlivci - tedy: konkrétní funkci.
S tím jsem byla seznámena. Celá věc se týká výměny dokumentů zřejmě mezi MMF a úřady dané země. Pokud jde o novinářům neoficiálně prozrazené dokumenty, k tomu se nevyjadřujeme.
Mezinárodní měnový fond však žádné dokumenty nezveřejnil. Proto jsou to nezveřejněné dokumenty.
Ano.
Nemám o tom žádné informace. Nejsou to oficiálně zveřejněné dokumenty a nemohu proto o nich mluvit. Jde o dokumenty, které nebyly zveřejněny, a jediné, co mohu říci, je "No comment". Je mi líto, že vám nemohu více pomoci.
Hovoříte o dokumentu, o němž se nedomnívám, že byl zveřejněn.
Existuje ale velký rozdíl mezi oficiálním dokumentem a zveřejněným dokumentem.
Oficiální dokument je vydáván s hlavičkou naší instituce. Je vydáván dvěma možnými formami. Buď ho vydá MMF rovnou vládě, jíž je určen, a to není veřejný dokument. Veřejný dokument je volně k dispozici všem, kdo o něj mají zájem. Nejsem si vědoma toho, že by se v ČR stal ohniskem kontroverze nějaký zveřejněný dokument. MMF vydává velké množství oficiálních dokumentů, které nejsou zveřejňovány, protože s vládami udržujeme důvěrné styky.
Dovolte mi, abych na tuto otázku odpověděla obecně. Je naprosto normální, běžná praxe, že ředitel MMF a jeho zástupci píší dopisy úřadům jednotlivých zemí.
(Pauza.)
Nemohu se vyjadřovat k žádným neoficiálně zveřejněným dokumentům.
Dovolte mi říct toto. Nehovořím o žádných konkrétních dokumentech. Vy jste mi položil všeobecnou otázku. A všeobecnou odpovědí na všeobecnou otázku je, je to skutečně rutinní záležitost, vedoucí pracovníci MMF píší často vládám mnoho různých dopisů. Často. Vůbec není nezvyklé napsat dopis. Nemohu se vyjadřovat k žádnému konkrétnímu dopisu.
(Pauza)
Na to vám nemohu odpovědět. To je velmi mlhavá otázka.
(Pauza.)
Promiňte. Vy se ptáte, jestli ty dopisy byly velmi důležité? Nemohu se vyjadřovat k neoficiálně prozrazeným dokumentům ani dopisům.
Saddám Husajn dlouhodobě donedávna trpěl impotencí, a to v důsledku zranění páteře, které utrpěl v šedesátých letech. Během let se jeho problém zhoršoval, takže v době, kdy se stal iráckým diktátorem a začal zemi "vládnout železnou rukou", nebyl schopen sexu , konstatoval jeden lékař, který pomohl Saddáma vyléčit.
Navzdory tomu, že v sedmdesátých letech Saddáma Husajna úspěšně vyléčili Američané, zranění páteře mu činilo posléze znovu problémy. V důsledku toho byl Saddám Husajn impotentní a v určitých obdobích byl v podstatě úplný invalida.
Několik let Saddáma Husajna léčili kubánští lékaři, a to zřejmě s určitým úspěchem. V roce 1990 se Saddám Husajn rozešel se Sajidou, svou první ženou a matkou jeho čtyř dětí, a oženil se s milenkou, která mu porodila syna. Pak nařídil invazi iráckých vojsk do Kuvajtu. "Vrátili jsme mu erekci, a tak napadl Kuvajt," řekl jeden z kubánských lékařů, kteří Sadáma léčili. Diktátor dal doktorům množství darů, mimo jiné i hodinky Rolex z ryzího zlata.
Saddámovy potíže začaly začátkem šedesátých let, kdy skočil z pětimetrové zdi při útěku z vězení, kam byl odsouzen za pokus o převrat. Poškodil si tím nervy v páteři.
V roce 1977 jako náměstek iráckého prezidenta trpěl Saddám Husajn často obrovskými bolestmi. Obrátil se tehdy na prezidenta Jimmyho Cartera s žádostí o pomoc. Bylo to v době, kdy se Spojené státy snažily zlepšovat své styky s Irákem. Američané vyslali do Iráku lékařský tým z univerzity George Washingtona. Saddáma Husajna úspěšně vyléčili, problém se však později navrátil.
V květnu přišel do britských kin pozoruhodný francouzský film. Jmenuje se Mikrokosmos a otevírá lidským očím tajemný svět hmyzu. Využívá vynikajícím způsobem mikrofotografie a vypráví příběh plný dramatických zvratů, neočekávaných komických scén a podivné krásy. Dovoluje svým miniaturním hrdinům, aby mluvili sami za sebe, a ukazuje se, že jsou to skutečně podivuhodné charaktery, nikoliv pouze objekty entomologického zájmu.
Film byl pracně natočen v jižní Francii a ve Francii se stal obrovským hitem. Ve Francii ho shlédlo 2,7 miliónů diváků a v sousedním Švýcarsku zvítětzil nad než nejznámější mi zábavnými kasovními filmy. Na Canneském filmovém festivalu dostal nejvyšší cenu za techniku, a americká distribuční síť Miramax ho s velkým zájmem uvádí do amerických kin.
Film Mikrokosmos se odlišuje od tradičních přírodovědeckých filmů tím, že nemá skoro žádný komentář. Kromě krátkého anglického úvodu od Kirstin Scott Thomasové, jsou záběry doprovázeny jen směsicí přírodních zvuků a speciálně zkomponované hudby. Slyšíme kožené škrábání, jak si moucha čistí křídla, bubnování nohou sluníčka sedmitečného, nárazy parohů brouků roháč obecný, kteří spolu bojují na větvičce.
Film je vytvořen jako ucelené vyprávění, respektující klasickou jednotu místa a času. Vypráví příběh jednoho dne života "jedné louky kdesi na planetě Zemi". Je to miniaturní svět, kde jsou stonky trávy džunglí, kamení je jako hory a i nejmenší loužička je jako oceán, kde hodina je jako den, den jako celá roční doba, roční doba jako celý život.
Ve filmu zhlédnete procesí housenek, které jdou těsně jedna za druhou, jako chlupatý vlak, jedoucí přes Saharu, až se začátek housenčího řetězce spojí s jeho koncem a housenky dále vážně šlapou dokola, na cestě nikam.
Mravenec utiší žízeň svého kolegy kapkou vodu, kterou drží v ústech. Dva šneci se milují ve vlnité extázi, z níž je zřejmé, že jde o skutečné milování, nikoliv jen o mechanický pud. . Bouře a sucho poskytují dramatickou kulminaci boji o přežití.
Film Microcosmos natočili dva biologové, Claude Nuridsany a Marie Perrenou, kteří studují přírodu už 25 let. Producentem je Jacques Perrin, držitel dvou Oskarů za zahraniční filmy - "Z" Costy Gavrase a "Černobílou v barvě" Jean-Jacquese Annauda.
Autoři filmu vyvíjeli dva roky počítačem kontrolovaný systém pro záznam pohybu, aby kamera dokázala zachytit míhající se pohyb hmyzu a aby divák mohl skutečně proniknout do jejich světa. Tři další roky se natáčelo, a to na louce nedaleko jejich letního domu ve vesnici Aveyron. Film byl pak sestříhán na 75 minut. Vyrobit ho stálo 2,5 miliónu liber a sestříhán byl z 80 kilometrů materiálu.
"Celá léta jsme udržovali svého druhu přírodní deník," říká Nurisdany. "Tak jsme byli schopni napsat scénář, založený na epizodách ze života hmyzu, které nutně nebyly nejdramatičtější, ale komické, dojemné nebo podivné. Někdy byly plné násilí, někdy dokonce erotické, jako s těmi šneky."
"Není to dokumentární film v tradičním slova smyslu - spíše je to vize paralelního světa, který žije v trávě. Bylo pro nás důležité, aby divák považoval jednotlivý hmyz za skutečné postavy s charakterem, takže nás v první řadě zajímaly emoce. Zároveň jsme se přirozeně chtěli vyhnout vytvoření dojmu, že hmyz má tytéž city, jako lidi. Takže nejde o antropomormismus - spíše je to insectomorphismus."
Film Microcosmos ukazuje, že svět, v němž žijeme, je ještě podivnější, než naše nejexotičtější představy o mimozemských civilizacích. Ukazuje nám to svět úplně nově, bez rušivých vlivů přijatých konvenčních představ. Ti, kdo studovali, s jakou intenzitou se zaměřuje malé dítě na pozorování svého nejbližšího okolí, budou mít povědomí o síle tohoto jasnozření.
"Pocit, že postavy filmu k nám mluví jako skutečné osobnosti, které se musejí potýkat s jasnými dilematy, byl tak silný," napsal reportér deníku Daily Telegraph, "že jsem navrhl, že by měly poskytovat interview. V tomto okamžiku pracovnice filmové společnosti odpověděla: 'Obávám se, že herci jsou všichni po smrti, takže žádný z nich k dispozici pro rozhovor nebude.'"
Na rozdíl od miliard příslušníků hmyzího světa, kteří žijí a umírají, aniž by si jich lidé všichni, krátká nádhera těchto několika málo životů žije dál.
Podobně i další Schrabalovo obvinění:
"K "oficiálnímu" setkání Havla s "krajany", odpoledne 15. května, bylo pozváno asi 40 zvláště vybraných lidí, sestávajících převážně ze zaměstnanců českého zastupitelstva. Ale přední a význační Čecho-Američané, co utekli před nacistickou a komunistickou tyranií do USA, pozváni nebyli a schůzky se nezúčastnili."
nemá podle mých informací pravdivý základ.
Jak mi řekla pracovnice tiskového oddělení prezidentovy kanceláře Gabriela Heřmanová, recepce se uskutečnila v sále s omezenou kapacitou - maximálně sto lidí. Vzhledem k velkému počtu Čechů v USA nebylo technicky možné je všechny pozvat. "Vždycky když pořádáte takovou akci, vystavujete se riziku, že bude někdo opomenut, i když třeba pro naší zemi ve Státech hodně dělá," uvedla Heřmanová. Počet pozvaných pracovníků ambasády by se podle jejích slov dal spočítat na prstech. Kromě vyslance v New Yorku a vyslance ve Washingtonu s manželkami se pracovníci českého zastupitelstva na večírku podíleli jen jako organizátoři. Na seznamu hostů byli např.: hudebník Jan Hammer, profesor bohemistiky a překladatel M. Kundery a B. Hrabala Peter Kussi, vydavatel Československého týdeníku z New Yorku Petr M. Bísek, vydavatelka Zpravodaje z Washingtonu Milada Hornová, zpěvák Waldemar Matuška a další.
Kofi Annan předložil první seznam okamžitých organizačních opatření shromáždění OSN v polovině března. Jmenoval výkonného koordinátora reformy Maurice Stronga, vytvořil Politickou koordinační skupinu a výkonné výbory pro čtyři hlavní aktivity OSN (mír a bezpečnost, ekonomické a sociální záležitosti, rozvojové operace a humanitární záležitosti). Reforma probíhá ve dvou směrech - jednak se reformuje infrastruktura a administrativa OSN, a pak probíhá reforma na mezivládní úrovni.
Generální tajemník OSN Kofi Annan předloží komplexní návrh reformních opatření Valnému shromáždění OSN počátkem července.
Reportaz Jaromira Vicariho k reakci prazskeho Hradu na muj clanek o navsteve ceskeho prezidenta ve Spojenych statech dokazuje pravdivost kazdeho meho slova a pouze se snazi je pokryt naprosto irelevantnimi skutecnostmi nebo vynechanim podstatne casti me puvodni zpravy, jak dokazuje nasledujici:
Nebyl jsem seznamen s tim, co "kancelar prezidenta poskytla novinarum pred cestou o reforme OSN". Behem navstevy prezidenta v New Yorku a v OSN nic takoveho nebylo poskytnuto novinarum, ani cesky, ani anglicky.
Hrad mluvi o tajemnikovi OSN Kofi Annanovi, se kterym (jak muj clanek uvedl) Havlovi nebyla dana prilezitost se vubec setkat. Tedy nevim, jaky vztah ma nekdejsi dopis prezidenta k teto zalezitosti? Tato reforma je v rukou OSN komise Maurice Stronga a to je ta osoba, co s ni Havel jednal, jak jsem o tom presne psal.
Faktem je, ze behem navstevy New Yorku a OSN se o reforme a navrzich ceskeho prezidenta nikdo nezminil. Na tiskovce v OSN prezident mel moznost se o tom zminit v uvodu (jak predpokladal M. Strong, ze se o tom zmini). Jestlize, ze skupiny 10-15 ceskych novinaru doprovazejicich prezidenta, se nikdo na to nezeptal, presto ze byli na to upozorneni "pred cestou", jak Hrad tvrdi, potvrzuje to pouze upadek ceskeho novinarstvi.
Hrad nema komentar k tomu, ze cela prezidentova tiskova konference v OSN nebyla pripravena, material v anglictine k dispozici nebyl - nebyla k dispozici ani jmena (a bezny background) ucastniku sedicich s prezidentem na tiskovce, jak jsem psal. Reporter vyznacne celosvetove agentury se PO tiskovce dotazoval na jmeno ministra Vyborneho, sediciho s prezidentem, ale nikdo tam z ceske strany nebyl, aby doplnil i zcela technicke informace, jako jmena a jejich pravopis (ktery je vetsinou pro zahranicni novinare obtizny).
Ceska strana mela moznost se poradit s novinari zde v New Yorku, jak by se takove tiskove konference mela pripravit, ale z neznamych duvodu se o (bezplatnou) poradu nezajimala.
Podobne Hrad konstatuje, ze "Schrabalovo obvineni", ohledne "oficialniho setkani s krajany" je, ze "nema pravdivy zaklad". Dalsi cast vyjadreni Hradu vsak necituje jedinou vec, kterou by byl Schrabal uvedl "nepravdive".
Potvrzuji diskriminaci, kterou praktikuji ceske zastupitelske urady v USA. Vicariuv clanek zkratil konec meho citovaneho vyroku, ve kterem jsem jmenoval, na priklad za Sokol V. Slavika a za katolicke organizace J. Rennera, kteri, mimo mnohych jinych, pozvani nebyli. Co mluvci Hradu Hermanova uvadi "jako riziko, ze bude nekdo opomenut", jasne ukazuje diskriminaci nejvyznacnejsich americkych krajanskych organizaci, jako americky Sokol, rozsireny po cele Americe (ktery letos v lete bude mit vsesokolsky Slet v Chicagu) a katolicke organizace. Jsou to zastupci tech Cechu, co utekli pred nacistickou a komunistickou tyranii, kteri jsou ceskym zastupitelstvem diskriminovani. (Zde bych mohl jmenovat delsi radu vyznamnejsich osobnosti ceskeho puvodu co pozvani nebyli, nez tech, co Hrad jmenuje.) (Napriklad, nikdo ceskeho puvodu z vedeni Columbia University, ktera prvni udelila cestny doktorat Vaclavu Havlovi v unoru 1990, pozvan nebyl.)
Mam duvod se domnivat, ze tato diskriminace byla a je umyslna. Byl jsem informovan, ze oba, Slavik i Renner (vcetne novinare Jana Krondla) byli v predvecer setkani v Ceskem stredisku na otevreni vystavy a zamerne hovorili s panem Polednakem (vedoucim strediska) v ocekavani pozvani na pristi den na schuzku s pres. Havlem, takze nynejsi vymluva Hradu, ze slo o "opomenuti" je naprosto neprijatelna.
Stejna je diskriminace cesko-americkych novinaru zastupitelstvim CR. Zadny nebyl pozvan na tiskovku v OSN. Hrad uvadi, ze na oficialni schuzku s krajany byl pozvan vydavatel "Ceskoslovenskeho tydeniku" Petr Bisek (byvaleho ctrnactideniku, ktery uz nevychazi) a vydavatelka Zpravodaje z Washingtonu Milada Hornova, ale vydavatel a sefredaktor nejstarsich newyorskych Ceskoslovenskych novin Jan Krondl, pozvan nebyl, prave tak jako zastupci nekolika jinych cesko-americkych listu, katolickych publikaci, atd. (vcetne Newyorskych listu) pozvani nebyli.
Dodavam, ze odezvou na tuto diskriminaci jsem s okamzitou platnosti zrusil internetove "Happenings in (Czech) New York", ktere byly velice popularni, zvlaste u Americanu, co nejsou ceskeho puvodu, a to proto, ze s Cechy zijicimi v USA ceske zastupitelstvo (Ceske stredisko) radne nespolupracuje Tyto "Happenings in (Czech) New York" jsem vydaval pres dva roky. Tolik co se tyce publicity vyzadane panem ministrem zahranici.
Prave tota diskriminace, kterou praktikuje ceske velvyslanectvi v USA, vyvolava negativni ceskou lobby v US a rozhorceni Helsinske komise pro lidska prava, ktera privitala prezidenta Havla v den jeho priletu do US, svou kritikou ceske diskriminace tech, co uprchli pred nacistickou a komunistickou tyranii (slova predsedy komise senatora D'Amato).
Zaverem chci podotkout, ze to co jsem psal a pisi neni kritikou prezidenta Havla, nebot je naprosto jasne, ze prezident nesestavuje seznam lidi, kteri budou ci nebudou pozvani, ani nepripravuje podrobnosti pro tiskovou konferenci. Prezident je ale zopovedny za lidi, ktere jmenoval, aby tyto zalezitosti pripravili a zpracovali.
Pokud jde o diskriminaci, mel by jmenovat lidi, kteri jsou schopni sve zamestnani vykonavat profesionalne, bez diskriminace.
Josef Schrabal, New York
Vážený pane,
zaujal mne návrh na organizaci rodných čísel v příštích stoletích, zveřejněný v Britských listech Neviditelného Psa. Jeví se vtipný a snadno realizovatelný.
Domnívám se, že to se zakódováním století, jak zde bylo navrženo (zvětšení čísla měsíce o 12 v každém novém století), asi nebude tak lehké. VĘiml jsem si totiž (BEZ ZARUKY), na jakési tiskovině Všeobecné zdravotní pojišťovny, že cizí státní příslušníci u nás dostávají pro evidenci rodná čísla, kde u měsíce je přičtena konstanta 20 u mužů nebo 70 u žen. Tím je pochopitelně tento chytrý nápad zmařen...
Snad by bylo možné, v duchu návrhu pana Chalupy, přičítat v každém novém století konstantu 33 k číslu dne. Tím budou bezpečně rozlišena 3 po sobě jdoucí století (v předchozím návrhu 4 století).
Ovšem oba návrhy mají společný nedostatek: znesnadňují totiž možnost rychlého a přehledného stanovení data narození z rodného čísla - chce to již trochu té matematiky...
Přelom století není sám o sobě velký problém. Problémy z něho dělají lidé, kteří vytvářejí polovičatá řešení. V tom je jádro pudla. Řešení, které vidí pouze do poloviny příštího století, je podle mě špatné.
Proto bych si dovolil nesouhlasit s postojem pana dr. Milana Aleše, který říká, že problém je vyřešen (viz BL 28/4). Můj návrh se zakládá na předpokladu ukládání čísel měsíců do rodného čísla ve formě 13-24 pro jednadvacáté století. (viz BL 12/5)
Ve VZP ve Vrchlabí jsem zjistil, že zdravotní pojišťovny přidělují rodná čísla zahraničním občanům s dlouhodobým pobytem. Oproti "originálním" číslům se mění DEN narození a přičítá se k němu číslo 50 - celé rodné číslo je opět dělitelné jedenácti.
Nechápu tedy, proč se podobným způsobem nemůže zavést identifikace století do všech rodných čísel a měli bychom pokoj pro celé 21. století. Pokud by tato identifikace stačila, nebylo by nutné nikam spěchat. Pokud jsme se jednou rozhodli rodná čísla záplatovat, bylo by dobré je záplatovat co nejlépe a s co nejmenším omezením do budoucna. Nejen, že si ušetříme spoustu problémů s násilným přechodem na nový systém, ale nechť si ten systém zavádějí úředníci a nás občany ať to NEOBTĚŽUJE LÍTÁNÍM PO ÚŘADECH!!!
PROTOŽE:
1. v České republice je veškerá komunikace s úřady postavena na rodných číslech
2. koloběh úředních lejster nelze zastavit a identifikace je potřeba v KAŽDÉM okamžiku
3. občanský průkaz, pas, řidičský průkaz a kdovíjaké další průkazy obsahují rodné číslo a nechtěl bych vidět ty fronty na úřadech při nutnosti OSOBNĚ všechno vyřizovat, jak je v České republice zvykem
Je nesmysl ukončit používání rodných čísel pro vnitřní účely ČR v polovině příštího století. Současný systém je ověřen, funguje celkem spolehlivě a s touto drobnou změnou by mohl fungovat podstatně déle.