| Britské listy vede a řídí neuvěřitelně produktivní korespondent Neviditelného psa z Glasgowa Jan Čulík, jehož články můžete číst i na stránkách deníku Svobodné slovo (a asi 100 dalších českých novin a časopisů). Kdy Čulík spí není současné vědě známo. Klikněte na hlavičku nebo sem pro návrat do seznamu, klikněte na psí ikonu nebo sem k návratu na hlavní stránku. |
Nepatřím k novinářům, kteří sledují žebříčky popularity a reportují o politicích podle toho, jak si v nich právě stojí. Soudím, že novinář by si měl od politika ponechávat klinický odstup a neuzavírat s ním žádná tichá ideologická spojenectví, v zájmu čehokoliv nebo proti komukoliv. Ani v dobách dobrých, ani v dobách zlých.
Nejen, že je to neetické a neprofesionální, ale také nepraktické - politikové přicházejí a odcházejí. V normální společnosti novináři kariéry politiků obvykle přežívají.
Kdesi na základní nebo střední škole jsem měl učitele, který testoval inteligenci svých žáků zcela absurdními vtipy a výroky. Kdo se zasmál, byl potrestán. Kdo bral učitelovy vtipy vážně, byl také potrestán.
Nepatřil k mým oblíbeným učitelům. Zdálo se mi, že zneužívá své dočasné autority. A že nedává šanci druhé straně, aby stejným způsobem testovala inteligenci jeho. Nakonec i tento učitel odešel z mého života.
Václav Klaus přijel v úterý ráno do Londýna, aby mimo jiné navázal první kontakty s novou labouristickou vládou. Přijel však v den, kdy byl britský PM (Prime Minister, ministerský předseda) Tony Blair i SOS (Secretary of State, ministr zahraničních věcí) Robin Cook na summitu Evropské unie v Amsterodamu a kdy nebylo jasné, kdy se vrátí. "Obávám se, že z české strany ta návštěva nebyla dobře načasována," vysvětlil mi úředník z tiskového oddělení britského ministerstva zahraničních věcí.
Chtělo by se napsat, že pan předseda české vlády přistál ve špatný čas a ve špatné zemi. Nebo, že pilot jeho zvláštního letadla možná jen nabral za Ruzyní špatný kurs. Nebo že premiérův zahraniční poradce Jan Zahradil nemá ve svém úřadě zahraničně politický evropský kalendář. Nebo že cesta Václava Klause do Londýna za novou labouristickou vládou byla jen vtipem, který kdosi nepochopil.
Aniž bychom si to možná uvědomovali, v Klausově přístupu jsme svědky pozoruhodné verze nepolitické politiky v podání akademického učitele, který jen testuje naši inteligenci obtížně stozumitelnými vtipy. Nesměji se, ani je neberu vážně. Jen mám pocit, že zbytečně ztrácíme čas jejich vysvětlováním. A že je v sázce někdy příliš mnoho, aby byl čas na podobné vtipkování jako v Londýně.
Spojovací poznámka mezi předchozím a následujícím příspěvkem: Ivan mi vyprávěl, jak se na tiskové konferenci v Londýně jeden britský novinář Václava Klause zeptal, co myslel těmi výroky o popření skleníkového efektu na Bílem Kříži.
Pokud interpretuji Ivanovo povídání přesně, Klaus byl šokován tím, že britský novinář o té věci věděl. "Prosím vás, jak to víte," řekl. Britský novinář konstatoval, že kolega si věc přečetl v Mladé frontě Dnes a že mu to přeložil.
Klaus uvedl, že prý to byl s tím popíráním skleníkového efektu od něho na Bílém Kříži v podstatě vtip. Jenže se toho zmocnily české sdělovací prostředky a on už prý neměl možnost to uvést na pravou míru. Takže, konstatoval Ivan Kytka, musel český premiér odjet až do Londýna, aby se mu podařilo věc vysvětlit?
Je z toho zjevné, dodal Ivan Kytka, že čeští politikové si nejsou vědomi obrovské moci Internetu, která zprostředkovává lidem informace - lidé jsou dnes daleko informovanější, než si o nich politikové myslí. Týká se to například i nynějších jednání v Amsterodamu o budoucnosti Evropské unie a mnoha dalších témat. Existuje paralelní proud informací, který nemají vlády pod kontrolou. Některé vlády, jak se ukazuje, ani nemají příliš tušení, že tento proud existuje. JČ
Pan premier Klaus je jednim z mala clenu vlady, kteri se verejne vyjadruji k problemum vedeckeho vyzkumu. Od ministru Pilipa a Bratinky jsme na toto tema moc neslyseli, prestoze veda patri do jejich rezortu. Pan premier ma o vedu zajem a to je jiste dobre. Horsi je, ze prilis duveruje svym misty povrchnim znalostem, nekonzultuje sve nazory s poradci a obcas se zesmesni. Naposledy se to stalo pri jeho navsteve experimentalni stanice Bily Kriz v Beskydech, kde prohlasil pusobeni sklenikoveho efektu za antivedeckou teorii.
Sklenikovym efektem se nazyva zvysovani teploty atmosfery, ke kteremu dochazi v dusledku omezeni uniku infracerveneho zareni. Tou omezujici barierou muze byt sklo skleniku nebo, v pripade cele nasi zemekoule, kyslicnik uhlicity obsazeny ve vzduchu. Koncentrace kyslicniku uhliciteho (CO2) je tedy jednim z faktoru, ktere spolurozhoduji o klimatu nasi planety. CO2 se do atmosfery uvolnuje predevsim dychanim a je z ni odebiran fotosyntetickou cinnosti rostlin. Fotosynteza vyuziva slunecniho zareni k premene CO2 a vody v rostlinnou hmotu.
Koncentrace kyslicniku uhliciteho byla po miliony let vysledkem prirozene rovnovahy mezi dychanim a fotosyntezou. Za poslednich 200 000 let doslo v koncentraci atmosferickeho CO2 jen ke dvema vyraznym zmenam (ca -30 az -40%). V obou pripadech slo o dusledek snizeni fotosynteticke cinnosti rostlin v prubehu ledovych dob. Od te doby az po zacatek prumyslove revoluce v osmnactem stoleti byla koncentrace kyslicniku uhliciteho velmi stabilni. S rozvojem prumyslu ale doslo k uvolnovani obrovskeho mnozstvi CO2 spalovanim fosilnich paliv.
V nasem stoleti se navic pridalo rozsahle odlesnovani, ktere snizilo globalni fotosyntetickou cinnost. proto se jen za poslednich 40 let zvysila koncentrace atmosferickeho CO2 o 15%. Dnesni stav je takovy, ze rocne pridava lidstvo do atmosfery spalovanim fosilnich paliv 5.400.000.000 tun uhliku a odlesnovanim omezuje fotosyntetickou kapacitu rostlin o 1.400.000.000 tun uhliku. Toto jsou fakta, ktera ani predseda vlady nemuze poprit. Rovnez by nemel zpochybnovat, ze zvysujici se koncentrace atmosferickeho CO2 povede k omezeni uniku infracerveneho zareni z atmosfery, tedy ke sklenikovemu efektu. Zmenit absorbcni vlastnost CO2 nemuze ani parlament. To je prave na vede tak krasne.
Zajimavejsi by bylo diskutovat o tom, k jakym dusledkum narustajici koncentrace CO2 povede. To je prave predmetem vedecke prace tymu doc.M.Marka na Bilem Krizi. Existuje totiz nekolik velmi odlisnych scenaru, podle kterych by se globalni klima mohlo vyvijet. Suchozemske rostliny se vyvinuly zhruba pred 400 miliony let, kdy byla koncentrace atmosferickeho CO2 jeste daleko vyssi nez je dnes. Rostliny jsou tedy schopny se nove situaci prizpusobit. pokud jim umele poskytneme vice CO2, nez je v dnesnim vzduchu (to prave Markuv tym dela), zacnou rostliny rust rychleji a tim vlastne "nadbytecny" CO2 odcerpavaji. Tak by mohla vzniknout zpetna vazba, ktera by zabranila katastrofickemu narustu CO2 v atmosfere a ktera by nam naopak pomohla zvysit zemedelskou produkci.
Tento optimisticky scenar neni ale zdaleka jisty. Naopak se zda, ze se rostliny po pocatecnim urychleni rustu prizpusobi nove situaci a omezi svou fotosyntetickou cinnost na uroven, kterou mely pred zvysenim koncentrace CO2. Tento scenar by pak skutecne mohl vest k velmi neprijemnym zmenam vcetne tani polarnich ledovcu a zvysovani hladin oceanu. Dalsi komplikaci je, ze ne vsechny rostliny reaguji na zvysujici se koncentraci atmosferickeho CO2 stejne. Jina muze byt reakce horskeho smrku, ktery zkoumaji v Beskydech, a jina je reakce mikroskopicke rasy, jejimz chovani se zabyva dalsi tym v Treboni. Ruzne budou i dusledky pripadne variability v odezve. Zatimco strategie, ktera se uplatni u smrku, muze mit zavazne dusledky pri obnove lesnich porostu nasich hor, budou mit rasy nesporne vetsi vliv na globalni klima. Suchozemske rostliny totiz predstavuji kapacitu jen asi 610 gigatun uhliku, zatimco vodni fotosynteticke organismy odpovidaji az za 39000 gigatun uhliku. Ani druhova ruznorodost odezvy na zvysovani koncentrace CO2 neni bohuzel posledni komplikaci. Fotosynteza, ktera je zakladnim predpokladem omezeni narustu atmosferickeho CO2, muze totiz utrpet take zvysovanim urovne ultrafialoveho UV-B zareni stejne tak jako znecistenim atmosfery. Jde tedy o slozity system vzajemne se ovlivnujicich faktoru, ktere je nutne detailne zkoumat.
Toto jsou otazky, kterymi se zabyva Centrum pro vyzkum vlivu globalnich klimatickych zmen na fotosyntezu, jez sdruzuje tymy Ustavu ekologie krajiny AV v Brne, Mikrobiologickeho ustavu AV v Treboni a Matematicko-fyzikalni fakulty v Praze. Jejich prace je financovana vedle domacich zdroju (grantove agentury CR, AV a UK) take granty programu Ecocraft, COST a Copernicus Evropske komise a grantem NATO. Kazda vyzkumna uloha musi projit anonymnim oponentnim rizenim, v nemz navrh prezkoumavaji alespon dva predni odbornici ze zahranici. Stejne tak jsou posuzovany i vysledky projektu. Zadna "antivedecka teorie" by v takovem rizeni neuspela a pan premier se proste myli.
Co ma z takoveho vyzkumu cesky danovy poplatnik? Predevsim diky stedre zahranicni podpore ziska Ceska republika velmi levne informace o moznych dusledcich klimatickych zmen na rostliny v nasi oblasti. Ve vedeckych tymech jsou vychovavani spickovi odbornici, kteri po ukonceni doktorandskeho studia casto odchazeji do prumyslu, kam prenaseji zkusenosti z prace mezinarodniho vyzkumneho tymu. Dochazi take ke spolupraci s vyrobnimi firmami, ktere v interakci s vedeckymi tymy dosahuji vysoke technologicke urovne. S nasim Centrem spolupracuje soukroma firma, ktera se jiz stala dokonce samostatnym resitelem jednoho z ukolu vedeckeho projektu Copernicus. Vysledkem nasi spoluprace je i nekolik originalnich pristroju. Nove vyvinuty fluorometr, ktery slouzi k optickemu sledovani aktivity rostlin, dnes uz pracuje v laboratorich v Nemecku, USA a v Jizni Africe. Prave nyni je vyraben prototyp pro projekt NASA.
Zda se, ze pan premier vystoupil az na Bily Kriz, aby navazal dialog s vedci. Jeho poradci ale udelali spatne domaci ukol a tak opet, bohuzel, k vecne vymene nazoru nemohlo dojit. Snad priste?
Mikrobiologicky ustav AV, Trebon
University of Illinois,
Champaign-Urbana,
USA
Ve state New York je regulace cinzi v platnosti od konce druhe svetove valky. To plati zvlaste ve New York City, kde 2 500 majitelu cinzovnich domu vlastni dva miliony sedum set tisic bytu, v nichz je statem regulovana cinze. Regulace behem poslednich asi 50 let povolila pouze male zvyseni cinzi, ne vetsi nez 7 procent behem tri let. Ucelem zvyseni bylo kompenzovat majitele domu za inflaci a opravy domu.
Byty v nove vystavenych domech nejsou regulovany. Majitele domu v minulych volbach financne podporovali ty kandidaty, kteri slibovali zruseni kontrolu cinzi, kdyz mel v polovine cervna 1997 tento zakon vyprset. Guverner Statu New York i jeho parlament vsak v nedeli 15. cervna dosud nedospeli k zadnemu rozhodnuti.
Obe strany, pro i proti, se shoduji na tom, ze by regulovat vysi cinzi konkurence. Ale v New York City je pouze asi sest procent bytu prazdnych, coz je nedostatecne mnozstvi volnych bytu na to, abzy zacala konkurence radne fungovat. Proto v tomto americkem "kapitalismu s lidskou tvari" regulace cinze musi pokracovat. V pondeli 16. cervna se vsichni dohodli, ze zakon, ktery vyprsel, bude obnoven na dalsich sest let, ale s urcitou zmenou ve prospech majitelu cinzovnich domu.
Az dosud byli z prava na regulovane cinze vyjmuti ti bohati obcane, kteri vydelaji behem dvou let vice nez cca 250 tisic dolaru. Tento prah byl snizen na 175 tisic dolaru rocne po dobu dvou let.
Dosud mel najemnik bytu s regulovanou cinzi svuj byt jako jakysi majetek, ktery mohl byt predan I vzdalenemu pribuznemu (kdyz napriklad najemnik odesel na penzi na Floridu, mohl predat byt sestrenici). podle obnoveneho zakona, toto predani bytu se muze uskutecnit pouze jednou, na jednu generaci. Kdyz se regulovany byt uvolni, majitel bude opravnen pak zvysit cinzi (pouze) o dvacet procent.
Tento "kapitalismus s lidskou tvari" se snazi ochranit pred zvysenim cinzi stredni vrstvu obyvatel (ktera ma rocni prijem mezi 25 az 50 tisic dolaru). Kdyby tomu tak nebylo, pruzkumy ukazuji, ze New York City by se promenil vbrzku v mrtve mesto bez obyvatelu vetsiny - stredni vrstvy.
Ucelem zakona je take povzbudit vystavbu novych cinzovnich domu v nichz vyse cinze je urcena pouze poptavkou bez jakekoliv regulace. K porovnani pomeru s prahou je nutno pripomenout, ze v New York City jsou velice prisne regulace zon, ktere nedovoli, aby se uprazdneny byt mohl premenit v kancelar (jak je tomu vetsinou v Praze).
Zpráva konstatuje, že za posledních třicet let učinil rozvojový svět takový pokrok, jakého se podařilo dosáhnout průmyslovému světu jen po celém století vývoje. Více než 75 procent světové populace může nyní očekávat, že se dožije věku vyššího než 40 let. Kojenecká úmrtnost poklesla od roku 1960 o padesát procent, podvýživa o třicet procent a negramotnost dospělých o padesát procent.
Avšak zpráva varuje, že uspokojení není na místě: 800 miliónů lidí na světě hladoví a 1,3 miliardy dnešních obyvatel země má menší příjem než jeden dolar denně.
Osmá výroční zpráva OSN, kterou vypracoval tým ekonomů v čele s Richardem Jollym, užívá této jednodolarové příjmové hranice chudoby jako základu pro mezinárodní srovnávání. Podle tohoto měřítka poklesla chudoba v rozvojových zemích z 34 procent obyvatelstva v roce 1987 na 32 procent v roce 1993. V jižní Asii žije 515 miliónů chudých lidí (39 procent všech chudých lidí na světě) v Africe 219 miliónů (17 procent z celkového světového počtu) a v Latinské Americe 110 miliónů (9 procent).
Čína přispěla velkou měrou k poklesu světové chudoby. Avšak zatímco počet chudých lidí se snižuje v Asii, roste v Africe a v Latinské Americe.
Zpráva však také používá složitější měřítko "lidské chudoby", které se zaměřuje na nedostatek schopností a nikoliv jen na nízký příjem. Tzv. "index lidské chudoby" (human poverty index, HPI), měří průměrný věk (procento lidí, kteří zemřou, než dosáhnou čtyřiceti let) úroveň vzdělání (procento dospělých, kteří jsou negramotní) a celkové hmotné zabezpečení (procento lidí, kteří nemají přístup k zdravotní péči, k pitné vodě a procento dětí mladších pěti let, které jsou podvyživené). Podle tohoto měřítka odhaduje zpráva OSN, že čtvrtina lidí v rozvojovém světě žije v chudobě.
Trinidad a Tobago, Kuba, Chile, Singapur a Kostarika učinily z tohoto hlediska největší pokrok a omezily lidskou chudobu na méně než 10 procent.
Největší míru chudoby má subsaharská Afrika. Tam také chudoba nejrychleji roste. V zemích jako je Niger, Sierra Leone, Burkina Faso, Etiopie, Mali a Mozambik postihuje takto definovaná chudoba více než padesát procent obyvatelstva.
V letech 1990 - 1994 poklesl v subsaharské Africe příjem na jednoho obyvatele o 2,4 procenta. V letech 1970-1992 stoupl HNP na jednoho obyvatele v subsaharské Africe jen o 73 dolarů, zatímco v jižní Asii vzrostl o 420 dolarů a ve východní Asii o 900 dolarů.
Africe se nepodařilo přilákat zahraniční investice, africké země jsou ochromovány příliš velkými vojenskými výdaji a splácením zahraničních dluhů. Situaci ještě výrazně zhoršil široký výskyt nemoci AIDS a násilné vojenské konflikty ve třiceti afrických zemích.
Celosvětově je na nejvyšším místě indexu lidského rozvoje Kanada, za níž následují Francie, Norsko a Spojené státy. Japonsko je sedmé, Velká Británie patnáctá, Německo je devatenácté a Itálie jednadvacátá, těsně nad Hongkongem, Kyprem a Barbadosem. poslední jsou Sierra Leone, Rwanda a Niger.
Autoři zdůrazňují, že rozvojové země musí získat schopnost si samy pomoci: potlačit konflikty, korupci a organizovaný zločin a začít investovat do lidského kapitálu. Špatná makroekonomická politika a neschopnost úřadů vynutit si dodržování zákonů a smluv odradila zahraniční investice.
S cílem přerušit tuto klesající spirálu a odstranit lidskou chudobu, navrhuje zpráva plán obsahující těchto šest bodů:
Zpráva konstatuje, že by bylo možno poskytnout všem lidem v rozvojových zemích základní sociální služby za 40 miliard dolarů, vydaných během následujících deseti let. Dalších 40 miliard dolarů, investovaných během dvaceti let, by podpořilo ekonomický rozvoj nejchudších vrstev rozvojových zemí a zlikvidovalo by po celém světě chudobu.
Analýza uzavírá, že by bylo možno odstanit chudobu v dnešním světě za pouhých 80 miliard dolarů, což je 0,5 procenta dnešního celosvětového příjmu, dosahujícího 25,000 miliard dolarů. Podtrhuje, že chudoba ve světě přetrvává nikoliv proto, že by se nedostávalo finančních prostředků na její odstranění, ale v důsledku politického nezájmu o řešení tohoto problému.
Human Development Report dospěl k závěru, že míra chudoby za posledních dvacet let poklesla ve více než 100 zemích světa a dodává: "Do roku 2000 zaznamenají tři až čtyři miliardy lidí z celkového nynějšího počtu 5,7 miliard obyvatel této planety podstatné zlepšení životní úrovně.
Zpráva hodnotí novým způsobem chudobu, a to podle kupní síly obyvatel. podle tohoto měřítka má dvacet procent nejchudších Britů možnost koupit si méně zboží a služeb než chudí ve všech ostatních západních zemích.
Tito britští chudí mají jen dvě třetiny kupní síly nejchudších dvaceti procent obyvatel Spojených států, Španělska, Itálie nebo Hongkongu a jsou na tom dokonce hůře než chudí v Singapuru, v Izraeli a v České republice.
Nejbohatších dvacet procent Britů naopak patří mezi nejbohatší vrstvy v Evropě. Bohatší jsou jen bohatí ve Francii, ve Švýcarsku a v Dánsku. Nejbohatších dvacet procent britského obyvatelstva má přibližně tutéž kupní sílu jako nejbohatších dvacet procent Japonců, avšak v Japonsku jsou chudí lidé přibližně dvakrát tak bohatí než v Británii.
Zpráva dodává, že Británie je jedinou významnou západní zemí, kde se od začátku osmdesátých let chudoba "podstatně prohloubila". Do té doby v Británii chudoba klesala, podobně jako v ostatních průmyslových zemích světa. Změna, konstatuje týdeník Independent on Sunday, přesně odpovídá době, kdy přišla k moci Margaret Thatcherová. Za vlády Thatcherové stoupl počet chudých lidí v Británii o šedesát procent.
Téměř čtvrtina starých lidí žije v Británii v chudobě. Je to více než pětkrát tolik než v Itálii, více než třikrát tolik, než v Irsku a přibližně stejné procento obyvatelstva jako na Taiwanu.
přibližně dvacet procent britských dětí žije v chudobě. Je to dvakrát tolik než na Taiwanu nebo v Itálii, čtyřikrát tolik než v Belgii a šestkrát tolik, než ve Finsku. polovina britských rodin, v nichž vychovává děti jen jeden rodič, žije pod existenčním minimem.
Richard Jolly, koordinátor zprávy OSN Human Development Report, konstatoval minulý týden: "V Británii ve srovnání s ostatním světem v posledních dvou desetiletích stoupá míra chudoby a společenské nerovnosti."
odesílatel: Pavel Chalupa
adresát: ing. Edvard Outrata
předseda Českého statistického úřadu
Nerudova 1096
Sokolovská 142
Věc: Návrh řešení problému rodných čísel po roce 2000
Dne 12.5.1997 byl “otištěn" v Britských listech (příloha Internetového deníku Neviditelný pes) můj návrh na řešení problému rodných čísel po roce 2000. Zde je jeho znění:
Rodná čísla po roce 2000
Návrh řešení :Rodná čísla jsou ve formátu RRMMDDXXXX. U žen je u měsíce přičteno číslo 50. Poslední čtyřčíslí (trojčíslí) se musí měnit tak aby celé číslo bylo dělitelné 11 a zakomponování století do XXXX by bylo zbytečně složité, takže je tu prostor v MM od 13 do 50 a od 63 do 00. Měsíce pro r.č. ve dvacátém století by zůstaly stejné - tedy 01-12. pro 21. století 13-24, 22.století 25-36, 23.století 37-48. pro ženy je to stejné a opět se pouze přičte číslo 50. A v případě, že bude tento systém používán i ve 24. století stačí začít používat číslování ze století dvacátého a tak pořád dokola...
A jeden příklad pro muže narozeného 2.května 2007 r.č.: 071702xxxx a druhý příklad pro ženu narozenou 4.dubna 2008 r.č.: 086604xxxx. Tento způsob řešení se může použít kdekoliv jinde kde se stejným způsobem ukládá datum.
Dále k tomu dodávám, že jakékoliv zavádění úplně nového způsobu řešení rodných čísel je zdlouhavý proces. Do konce roku 1999 není možné vyměnit všem lidem veškeré doklady, nehledě na to, že veškerá identifikace je na rodných číslech postavena. To znamená, že veškeré evidence by se musely do konce roku 1999 převést na nový systém, což je z technického a časového hlediska nemožné.
Proto navrhuji toto řešení: po roce 2000 stačí začít přidělovat rodná čísla dle výše zmíněného návrhu. Až bude jasná koncepce jednotného přidělování identifikačních čísel v rámci EU, může být zavedena paralelní identifikace (jak RČ, tak identifikace v rámci EU).
Po zavedení a rozběhnutí identifikací v rámci EU, kdy budou mít všichni občané ČR přidělenu jednoznačnou identifikaci v rámci EU, může být starý systém RČ buď úplně zrušen nebo zachován pouze pro vnitřní účely ČR. pDoporučil bych RČ zachovat i po zavedení jednotné identifikace v rámci EU, protože nás dříve nebo později čeká zavedení identifikace celosvětové. Ohledně státního občanství by neměl být problém, protože v Československu bylo přidělováno každému člověku jedinečné číslo z jehož čtyřmístné přípony lze určit okres narození.
Soucasny system rodnych cisel je skutecne nedokonaly, zastaraly. pripominam, ze desetimistna rodna cisla se ctyrmistnou koncovkou byla zavedena v roce 1969, devitimistna rodna cisla s trojmistnou koncovkou se pouzivaji od roku 1946 a byla vymyslena nekdy za protektoratu. S problemem roku 2000 ani s aplikacemi RC do pocitacovych databazi se tehdy jaksi nepocitalo.
Dnes vadi predevsim ta starsi, devitimistna RC, jejichy spravnost se neda matematicky kontrolovat. Obyvatele narozeni v roce 1954 a pozdeji (tj. zatim asi 60 % obyvatel CR) maji desetimistna cisla, kontrolovatelna aspon delitelnosti jedenacti. Navrhy zavest desetmistna RC u vsech obyvatel neuspely pro organizacni a hlavne ekonomickou narocnost prevodu.
Problem roku 2000 neni u RC cilevedome vyresen, nepoklada se vsak za zvlast nalehavy. V praxi se RC obyvatel narozenych treba v roce 2010 (desetimistna) vzdy rozeznaji od RC obyvatel narozenych v roce 1910 (devitimistnych). Opravdova moznost zameny by nastala az v roce 2054 - to vsak zcela jiste dnesni system RC platit nebude.
Za vaznejsi problem povazujeme se blizici se nutnost zavedeni jednotneho systemu rodnych (identifikacnich, personalnich) cisel v ramci Evropske unie. Nemaji je zatim ani dosavadni clenske zeme, chteji ho vsak zavest a budou jeho aplikaci vyzadovat i od uchazecu o clenstvi.
Pujde hlavne o to, zakodovat v rodnem cisle udaj o statnim obcanstvi. Mimochodem: uz dnes dela potize, ze rodna cisla obyvatel CR se bezne nedaji odlisit od rodnych cisel obyvatel SR (i kdyz duplicity, tj. presne stejna rodna cisla, jsou vylouceny).
K pridelovani rodnych cisel jsou kompetentni pouze organy Ceskeho statistickeho uradu (pro obyvatele narozene 1969 a pozdeji) a Ceska sprava socialniho zabezpeceni (pro obyvatele narozene 1968 a drive). "Rodna cisla" pridelovana napr. zdravotni pojistovnou nekde ve Vrchlabi, jsou folklor - po pripocteni nejake konstanty nebo po jine uprave uz nejde o rodne cislo, ale o jakesi registracni cislo pojistence, jinde nepouzitelne. Tyka se to i cizincu, na uzemi CR bydlicich, pracujicich, podnikajicich. Ti maji presne stejne konstruovana RC jako obcane CR, zadna konstanta se do jejich RC nepridava
V pripominkovem rizeni je navrh noveho zakona o evidenci obyvatel a o rodnem cisle, ktery predpoklada prevod kompetence za rodna cisla do rezortu vnitra (kam logicky patri). Az po prijeti (nebo odmitnuti?) tohoto zakona bude mozno navrhnout upravu konstrukce RC, vcetne zakodovani obcanstvi a stoleti narozeni. Rozhodujici asi budou doporuceni z Bruselu, posouzeny budou vsak i jine konkretni navrhy, i onen od pana Chalupy.
zasilam Vam kalendarni funkce. Jsou napsany v jazyce Pascal. Skoro vsechny jiz byly publikovany, vetsinou v CACM (Communications of the ACM (Association for Computing Machinery). Upravy jsem delal proto, aby i osobni pocitace mohly s nimi pracovat, aniz by se muselo nejak pracovat s vetsimi cisly. Neni to tedy totez, co v ACM. Hned na prvnim radku programu vidite 489*M, coz pro M=12 dava 5868, nedochazi tudiz k preteceni.
Je to jen drobny prispevek, ale trochu v positivnim smeru, na rozdil od opakovani, jak by to melo byt. Datum a s nim spojene funkce se daji naprogramovat velmi snadno.
Anglictina s cestinou se mi trochu zamichala, snad to nikomu moc nevadi.
begin
dayofyear:=489*M div 16-30+D-(M+27) div 30*
(2-R div 4*4 div R+R div 100*100 div R-R div 400*400 div R);
end; {* dayofyear *}
function verifdate(D,M,R:integer):integer;
begin
if (D<1) or (M*(13-M)<12) or (R<1) or (R 3000) then
verifdate:=0
else
verifdate:=(2-R div 4*4 div R+R div 100*100 div R-R div 400*400 div R)
*((M+27)div 30-(M+28)div 30)+9*(M+1)div 16-9*M div 16+31-D;
end; {* verifdate *}
procedure kalendar(N,R:integer;var D,M:integer);
var L:integer;
begin
L:=R div 4*4 div R-R div 100*100 div R+R div 400*400 div R;
D:=30+N+(2-L)*((N+1000) div (L+1060));
{ Vyraz v zavorkach je 1 pro N 59+L, jinak 0 }
M:=D*16 div 489;
D:=D-M*489 div 16;
end; {* kalendar *}
function dayofweek(N,R:integer):integer;
begin
dayofweek:=(R+5+N+(R-1) div 4-(R-1) div 100+(R-1) div 400)mod 7+1;
end;
procedure easter(R:integer;var D,M:integer);
var E:integer;
begin { Plati pro R od 1900 do 2099.}
{Upraveno podle http:/www.ast.ac.uk/RGO/leaflets/easter/easter.html }
E:=226-11*(R mod 19);
while E 51 do E:=E-30;
if E 49 then E:=E-1;
E:=E+6-(R+R div 4+E) mod 7;
M:=3+E div 32;
D:=1+(E-1)mod 31;
end; {* easter *}